Znamená to pro nás zemědělce více nežli chabou útěchu, poukazuje-li se na příklad k tomu, že se také našim soudruhům v povolání v jiných zemích nevede lépe, ba že se jim dokonce prý vede ještě značně hůře nežli nám. Pro sedláka, který zápasí o poslední hospodářskou možnost existence, neznamená tato útěcha a tento poukaz ničeho, poněvadž mu tímto poukazem a touto útěchou zabezpečení jeho existence nebude zaručeno.
V našem zemědělství dospěli jsme dnes tam, kde jednotlivci není více možno, aby vlastní silou mohl nésti všechna břemena, která se mu tak vysokou měrou ukládají. Zemědělství potřebuje nyní tak naléhavě pomoci, poněvadž vlastní moc a síla nestačí více k plnění všech těchto tak těžkých závazků. Z důvodů sebezáchovám a z moudrých politických úvah bude naše vláda nucena se odhodlati, aby zde co nejdříve zasáhla pomocnou rukou.
Sklizně posledních let byly vždy velmi rychle vyprodány, bohužel, vyprodány za ceny, které vynesly jen zlomek vlastních výrobních nákladů. Výtěžek nestačil v žádném směru; zemědělec nemohl závazkům jemu uloženým dostáti více jako dříve stoprocentně a zůstal přes všechnu dobrou a nejlepší vůli pozadu s plněním části svých závazků. Jaké následky měl tento průtah, o tom může většina našich zemědělců zpívati píseň o mnoha slokách. Soudní vykonavatel stal se stálým hostem v našich vískách a selských chatách a nucené dražby zemědělských příslušenství a výrobků a celých rolnických usedlostí byly na denním pořádku. Při tomto způsobu změny majitele selského hospodářství přišlo však více o přesun půdy do rukou lepšího hospodáře, nýbrž o přesun půdy do rukou vlastníka první hypotéky. Že většina všech věřitelů při tom se svými požadavky pohořela resp. za panujících poměrů musila pohořeti, to budiž poznamenáno jen mimochodem. Jaké jsou dnes u nás poměry, jedno jest vidno obnosy, které stát z vlastních prostředků bude musiti sehnati na řešení problému úpravy zemědělských dluhů, tyto obnosy nepřinesou pomoc jen našemu předluženému zemědělství, tyto obnosy však přinesou znatelnou a citelnou pomoc také našemu veškerému hospodářství.
Náš názor o této pomoci se strany státu je tento: jen zavilá stranická politika anebo naprostá neznalost se strany věřitelstva mohly by popírati, že řešení problému úpravy zemědělských dluhů nepřinese pomoc také našemu veškerému hospodářství a že je v nejvlastnějším zájmu státu jako takového, aby našemu zemědělství tuto pomoc poskytl. Chceme-li zabrániti dalšímu úpadku našeho zemědělství, úplnému zpustošení velkého počtu zemědělských podniků, pak musí se naše vláda velmi rychle odhodlati k vážným činům. Ale je také v zájmu věřitelů, aby sjednány byly zase trochu zdravé poměry v zemědělství a aby se tím všeobecnému hospodářskému vzestupu pomohlo tak, aby se tento zázrak vzestupu mohl také u nás ukázati.
Zastávám dále názor a přesvědčení, že čím nejistějšími zůstanou všeobecné hospodářské poměry, tím více musí se naše zemědělství snažiti, aby vyloučilo jakékoli zbytečné risiko při vedení svého hospodářství. Tudíž: Žádné zbytečné náklady, obzvláště však nikoli pomocí vypůjčeného kapitálu, žádné zbytečné spekulace a také žádné zbytečné lapání konjunktury. Tato slova chtěl bych obzvláště adresovati na naše pěstitele chmele. Risiko svého zemědělského podnikání musíme rozděliti na pokud možno velký počet činitelů, při čemž však máme uznati, že půdě nemožno násilím vyrvali více. Musíme se naopak snažiti, abychom přírodu nejširší měrou podporovali a v této tak nejisté době při naprosté neznalosti toho, co nám přinese budoucnost, pokoušeti se alespoň o to, abychom si jí se ztrátami co možno nejmenšími udrželi, až přece jednou nastanou příznivější lepší časy.
Musí proniknouti a pronikne zcela všeobecně poznání, že každá obnova lidu a ozdravění hospodářství ve státě může vzejíti jen ze života schopného a usedlého stavu rolnického a běda lidu, státu, který by dal zaniknouti tomuto prameni své obnovy. Také u nás bylo již nebezpečí, usedlého sedláka duševně a hospodář, takřka amerikanisovati. Selská půda stala se obchodním zbožím. Poněvadž však půda není zbožím, které možno libovolně děliti a rozkouskovati, selský majetek také nikdy nemůže býti obchodním zbožím v pravém slova smyslu, musí naše vláda provésti zákonitá opatření, aby tomu tak nemohlo býti. Zmíněným přesunem půdy k lepšímu hospodáři vznikli sice venkovští majitelé hospodářství, ale žádní usedlí sedláci a rolníci. Městský podnikatel, který si koupí venkovskou usedlost, činí tak většinou jen proto, aby přebytek kapitálu bezpečně uložil v půdě anebo aby si opatřil venkovské sídlo pro weekend; tím dlouho ještě se nestal sedlákem, rolníkem, a tím také se sedlákem, rolníkem nikdy nestane. Nebude se nikdy cítiti spiatým s hroudou a s touto hroudou také nikdy nesroste jako rozený, usedlý sedlák, který s otcovskou hroudou tak úzce srostl, který každou cévou svého srdce také na této hroudě visí, na této hroudě, na které jeho otcové kdysi seli, sklízeli, a ve které nyní odpočívají, a ve které sám chce býti jednou pochován, když svým dětem majetek v pořádku zanechal. Jen v tomto zděděném a nenaučitelném základním pojetí, které hotový zisk cení nízko, usedlictví však nadevše vysoko, může se zakládati bezpečnost každého státu, z něho jen může vzejíti obnova. Z něho vzniklo spojení se státem, skutečné konservativní státotvorný pocit, který na určitou formu státu není vázán, K tomuto názoru bez vlastního přeceňování a zejména bez podceňování člověka ve městech pracujícího musíme se znenáhla vraceti v době industrialisace, která se přežívá. Toho dosíci zdá se nám býti prozíravým pojetím státu a státní politikou.
Ve snaze nalézti v našem hospodářství nové cesty, které by nás mohly vyvésti z panujícího zmatku, z hospodářské krise, nutno zajisté především vyjíti ze stávajících a daných skutečností. Co při každém pozorování nám dnes vždy znovu bije do očí, je skutečnost, že se u nás krise také dnes ještě pociťuje nadále tísnivě. Dokud to finance našeho státu ještě dovolovaly, nebyla intensita hospodářské krise všeobecně plně pociťována. Zhoršení státních financí však v budoucnosti vylučuje, aby státní podpůrné akce byly do nekonečna rozmnožovány a do nedozírna prodlužovány. Nebude zajisté již dlouho trvati a >stát, všeobecný pomocník< nebude více s to pokračovati bezplánovitě ve svém pomocném díle.
V dnešní tak nadmíru vážné době však pramálo prospívá a nikterak nepřispívá ke změně situace, kdybychom se dnes chtěli příti o to, zdali nynější hospodářský stav způsobil hospodářský liberalismus volného obchodu ze 75 nebo z 90 %, anebo zdali k přemožení tohoto stavu musil stát volné hře hospodářských sil přiložiti pouta nebo musí přiložiti ještě další pouta, aby se tato hra nemohla dále rozvíjeti bez překážky podle hospodářských pravidel o nabídce a poptávce ke škodě hospodářství.
Dnes pronášeti výtku, že náš stát mohl zabrániti krisi jinou hospodářskou politikou nebo přiměřeně ji zmírniti, dlužno zajisté považovati za věc překonanou. Musíme naopak co nejdříve nasaditi páku tam, kde nutno ji nasaditi, aby u nás - a to čím dříve, tím lépe - konečně bylo lépe. Mám za to, že my zde zajisté všichni budeme musiti vykonati práci více nežli těžkou.
Naše národní a soukromé hospodářství je většinou podle své podstaty a struktury obráceno k cizině a namnoze poukázáno na vývoz. Při veškeré naší snaze o zlepšení poměru v našem hospodářství mělo by se však také podnikati vše, abychom s cizinou, obzvláště však se svými nejbližšími sousedy navázali takové hospodářské styky, aby z toho vzešly zase výhody, našemu hospodářství tak nutné.
Od toho okamžiku, kdy se okolní státy z některých důvodů přetvořily v hospodářsky soběstačné, hospodářsky začaly si více nebo méně samy stačiti, bylo státu, jakým je Československo, zajisté sotva více možno s úspěchem se proti tomu brániti a bylo jednoduše vyloučeno s vlastním hospodářstvím manévrovati beze škod kolem nebezpečí světového hospodářství. To bylo by bývalo považovati za počínání stejně beznadějné jako počínání průmyslu, poukázaného na platební schopnost jiných oborů hospodářských, který by se přes úpadek těchto hospodářských oborů přece ještě snažil o další zvětšení a další rozvoj.
V přítomné době jde především o to, abychom svědomitě posuzovali skutečně velmi vážnou situaci, abychom se snažili ji poznati a otevřené a poctivě všem kruhům doznali, jaké poměry vlastně zde jsou. Nezvratnou zůstává skutečnost, že celá řada zahraničních trhů nám nyní jest jednoduše uzavřena a namnoze také budoucně zůstane uzavřena, ať pro národnostní obchodní politiku těchto států a zemí, ať pro okolnost, že toto zahraniční zákaznictvo by sice mohlo nás objednávkami obšťastniti, jejích provedení však by již nemohlo zaplatiti. Vyhlídky evropského hospodářství nepřipouštějí zatím radostné naděje, že při těchto pro nás nezměnitelných činitelích v nejbližší době nastane podstatné zlepšení, ačkoli u nás přece již tolik známek mluví pro to, že máme u nás vrcholný bod krise za sebou.
Jsme si však také vědomi toho, že subvencemi anebo udělováním almužen nejrůznějšího druhu naše hospodářství dnes trvale udržeti nelze. Musíme se - jak jsem již poznamenal - snažiti, abychom nalezli a také nastoupili nové cesty v našem hospodářském systému. Náš stát musí se odhodlati k opatřením, která jednotlivým oborům hospodářství také skutečně přinésti mohou pomoc a nesmí se nadále spokojovati s opatřeními, která mají povahu snad jen přechodnou. Náš stát musí se odhodlati k vydání takových opatření, která podporují důvěru k vládě, aby se k hospodářské krisi nepřidružila mnohem ještě nebezpečnější krise důvěry. Naše hospodářství nesmíme v žádném případě dáti všanc. Národové našeho státu chtějí přece žíti dále. Vydati všanc naše hospodářství znamenalo by vydati všanc existence občanů našeho státu. Naše vláda může se při vydání těchto opatření opírati o to, že u nás v lidu žije ještě mocná vůle žíti dále a bezohledná vůle prováděti reformy v hospodářském systému a v hospodářské politice. Naše společné heslo musí zníti: Chceme spolu vytrvati, až doba utváří naší situací zase příznivěji. Jistě nastane a musí zase jednou nastati doba, kdy krutá nouze a strádání národům zase přinesou lepší názor. kdy národové zase pochopí, že národnostní odloučení a hospodářské uzavření trvale vésti musí k všeobecnému ochuzení všech. Takovéto poměry, jaké panují dnes, nikterak nepovedou k tak nutnému dorozumění národů, k míru národů. To by měli vlastně také již pochopiti všichni, kdož se v Ženevě domněle tak vážně namáhají o mír mezi národy.
Cestu přes státní kolektivismus lze sotva uznati za správnou cestu k ozdravění a znovu vybudování našeho hospodářství. Tento státní kolektivismus by hospodářskou vyčerpanost jen učinil úplně všeobecnou a vedl by k nivelisaci nouze a rovnoměrnosti v chudobě a bídě. Chtíti se však spoléhati jen na pomoc státu a vlády, bylo by falešné a nemohlo by nás nikdy vyvésti z nynějšího zmatku, Musíme naopak vlastní pomocí, kde přiměřeným způsobem ještě může zasáhnouti, přiznati zase takový význam, který jí vždy náležel a dnes tím více musí náležeti. Mluvím-li pro rozluku hospodářství od politiky, pak má to zajisté svou oprávněnost. Potřebujeme jasnou rozluku mezi hospodářstvím a politikou a tento skutek, ke kterému podle mého názoru nutno přikročiti, přinese v uskutečnění stavovský pořádek. Cílem stavovských snah je přece vyrovnání třídních protiv, překonání třídního boje spoluprací tříd pro sociální mír a obecné blaho.
Myšlenka stavovského uspořádání je stěžejním bodem, na němž hnutí pro obnovu všech odstínů nasaditi může páky a toto stavovské uspořádání musí konečně vésti k úspěšnému novému uspořádání společnosti a hospodářství, jestliže se všeobecně probudí potřebné porozumění pro význam této otázky.
Označil jsem problém úpravy dluhů našeho zemědělství za nejaktuálnější problém. Pro velkorysou úpravu dluhů a úvěru našeho zemědělství vyplývají podle našeho názoru tyto úkoly: nejdůraznější zlepšení opatření pro rentabilitu zemědělství a lesního hospodářství. Sem patří nejprve zabezpečení přiměřených pevných cen a úprava odbytu všech výrobků, dále úprava cenového rozpětí, snížení výrobních nákladů a všech břemen, především daní a jinakých dávek, pak dědických a převodních poplatků a přeměna reálních daní v daně výdělkové, dále úprava práva hlavního dědictví a hranice zadlužení; pak snížení všech nákladů úvěru, poplatků a úroků a to v přiměřeně správném poměru k výnosností zemědělství; zlepšení a vybudování úvěrního aparátu a úvěrního systému a to jak co do dlouhodobých úvěrů majetkových, tak také krátkodobých úvěrů provozních, a konečně zákonitá opatření na úpravu zemědělských dluhů vůbec.
Cíl zemědělského oddlužení resp. úprava dluhů našeho zemědělství musí především záležeti v tom, aby za všech okolností všechny závazky jednotlivcovy přivedeny byly na takovou výší, aby z výtěžku svého hospodářství mohl také dostáti všem závazkům, jež jsou mu uloženy. Jinými slovy, krátce řečeno: břemeno dluhů musí se přizpůsobiti výtěžkové hodnotě a výtěžku hospodářství dlužníkova, úroky a anuity z vypůjčeného kapitálu, daně a dávky a výživu rodiny musí býti možno opatřiti z výtěžku hospodářství. Stran požadovaného snížení úrokové míry z dluhů se poznamenává, že toto jest asi v rozporu s klasickou theorií tvoření úrokové míry podle nabídky a poptávky a omezení úvěru zvýšením resp. změnou diskontu Národní banky. Za dnešní doby se však podklad této theorie tak směrodatně změnil, že nelze se jí dále držeti. Jsme úplně přesvědčeni, že rentabilní zemědělství tvoří základ pro snížení úroku, poněvadž v rentabilním zemědělství - hospodářství vůbec - s produktivním základem úvěru nabídka peněz a úvěru stoupala sama sebou. Peněžní úrok a kapitalismus vyvíjejí se však, jak známo, opačným směrem: čím větší výtěžek hospodářství, tím levnějšími stávají se peníze (půjčený kapitál).
V souvislosti se svými vývody musím poukázati ještě na velice důležitý moment: podle své povahy jsou peníze prostředkem výměny v hospodářském styku a mají podle tohoto názoru býti ve službách národního hospodářství. Dnes však peníze mají vládu nad hospodářským životem a tuto vládu vykonávají obzvláště úroky. Úrok vede k tomu, že se peníze nashromažďují v rukou finančně mocných lidí a tím odnímají obchodu, oběhu. Peníze mohou sice, vycházejíce z těchto sběren, sloužiti hospodářství, mohou je však také opanovati, jak tomu, bohužel, jest od posledních desetiletí. Může se sebe více mluviti o překonání hospodářského liberalismu, kapitalismu atd.; dokud ti, kdož vládnou, nedovedou peníze učiniti služebníkem národního hospodářství, potřebný oběh peněz. nepůjde-li to jinak, jednoduše vynutiti, pak na překonání všeobecné nouze nelze pomýšleti. Musím si již dovoliti, abych toto své zajisté správné mínění dvojnásob zdůraznil.
Za účelem provedení úpravy dluhů našeho zemědělství potřebujeme, aby vydáno bylo nařízení, které našemu zemědělství resp. naším zemědělským dlužníkům má poskytnouti chvíli oddechu, které tak naléhavě potřebuje a která dlužníkům má poskytnouti ochranu proti všem donucovacím zásahům věřitelů. Zabezpečovací řízení má míti ten účinek, že se exekuce proti majitelům zemědělských podniků pro peněžní pohledávky, jakož i vydání příslušenství, součástí anebo výrobků podniku prohlásí za nepřípustné (zákaz zcizení). Zabezpečovací řízení nemá býti samo sebou účelem, poněvadž by se jinak rovnalo ryzímu moratoriu. Zabezpečovací řízení má pak býti převedeno do oddlužňovacího řízení.
Požadavek zemědělců po úpravě dluhů vzbudil u jiných stavů, tak na př. u stavu živnostenského, u majitelů domů, u dělníků, u úřednictva a také u průmyslu stejný požadavek. Jednotliví představitelé našich t. zv. lidových stran projevují názor: jestliže již nějaká akce pro oddlužení, pak nikoli jedině a výhradně pro zemědělství, nýbrž také pro všechny jiné stavy. My k tomu pravíme: víme nejlépe, že s výjimkou několika málo tisíců, kterým se i dnes při všeobecně u nás panující nouzi vede ještě dobře, ba dokonce velmi dobře, převážné většině našich občanů vede se více nežli špatně, ba všivě a že tak mnozí z těchto občanů bez vlastní viny se octli v tísnivém zadlužení a nouzi. My zemědělci nestavíme se však proti provedení úpravy dluhů u jiných stavů ve státě, hájíme však názor. že při řešení problému oddlužení bude jistě nutno začíti tam, kde toho je nejvíce potřebí a kde hospodářsky hrozí největší nebezpečí, které by se na konec musilo projeviti jako pohroma pro celý stát.
Min. předseda Malypetr má stonásobně pravdu se svým názorem o nutnosti úpravy hospodářství, i když se náš velkoprůmysl a naše bankovnictví sebe více proti tomu vzpírá a dodnes ještě nechce přiznati, že staré formy a způsoby podnikání nesmějí ustrnouti. Nechce-li se soukromé hospodářství octnouti ve výrobní a odbytové anarchii, pak musí se přizpůsobiti jak úpravě výroby, tak také odbytu. Jestliže se to, praví Malypetr. stane cestou účelné a distribuční samosprávy, na kterou by stát dohlížel a jejíž eventuelní škodlivé výstřelky by odstraňoval, pak nutno v tom uznati nejvítanější prostředek, kterým by bylo lze zabrániti nevyhnutelným hospodářským zmatkům. Nutno k tomuto názoru poznamenati, že k trvalé rentabilitě svých podniků můžeme dospěti jen tehdy, provedeme-li přiměřenou a organickou úpravu výroby a spotřeby, a to především cestou výrobní a distribuční samosprávy.
My zemědělci plné souhlasíme s názorem ministerského předsedy a klademe požadavek, aby se ve smyslu tohoto názoru, pokud jde o zemědělství, také co nejdříve podniklo vše, čeho třeba podniknouti, aby se naši zemědělci mohli na své hroudě udržeti. Musíme-li však pozorovati, že předešlého pondělí na pražském trhu jatečního dobytka pečenáči znamenali 4 až nejvíce 4 1/2 Kč, což se rovná ceně 3 až nejvýš 3 1/2 Kč za kilogram živé váhy z chléva producentova, pak musí se zajisté zoufalství naších sedláků logicky stupňovati tak, že již nevíme, jak a kdy se toto vystupňované zoufalství projeví. Oprava poměrů v naší živočišné výrobě jest jednou z nejnaléhavějších úloh naší vlády. Nedostává se mně, bohužel, času, abych se mohl těmito otázkami zevrubněji zabývati a musím se pro dnešek spokojiti jen s tímto poukazem.
Pokud jde o tak naléhavě nutné vyřízení problému pachtýřů, přikázání krmného obilí, ovsa a ječmene za jistých cenových slev zemědělcům v nouzovém území a stížnosti do jednání berních úřadů proti ustanovením vládního nařízení č. 142 ze dne 13. července 1934, poukazuji na návrhy, které jsem podal.
Zprávou, kterou rakouské listy přinesly koncem uplynulého týdne, byl jsem já a se mnou kolegové ve straně překvapeni, a zajisté také všichni ti, kdož přiměřeně dobře znají dnešní politické poměry v Rakousku. V >Neue Freie Presse< ze dne 8. prosince t. r. stálo s velkou zevní úpravou: >Ocenění vlády Schuschniggovy v pražském senátě. Senátor Kornel Stodola ocenil dnes v rozpočtovém výboru pražského senátu ve své řeči slovy vysokého uznání konstruktivní a konciliantní činnost vlády Schuschniggovy.< Kol. Stodola nezná asi skutečné dnešní politické poměry v Rakousku, není také asi přiměřeně objektivně a nezávadně informován, poněvadž by jinak nikdy nebyl mohl učiniti takovouto poznámku. Prohlášením, že při svém stanovisku k poznámkám kol. Stodoly o vládě Schuschniggově nikterak se nechci vměšovati a nevměšuji do vnitropolitických, do politických poměrů Rakouska, je zajisté jakékoli nedorozumění o mém stanovisku předem vyloučeno. Zaujímám jen stanovisko k vývodům kol. Stodoly, háje zájmy našich rakouských přátel strany a starých kamarádů, představitelů rakouského Landbundu, poněvadž to považuji za svou povinnost.
Velká většina mých senátních kolegů bude se mnou souhlasit v názoru, že nynější rakouské vlády nelze povazovati ani za konstruktivní ani za konciliantní a že by většina mých senátních kolegů sotva mohla nalézti slova uznání pro režim StarhembergFey-Adam. Pro mne a každého objektivně smýšlejícího, je základem každé vlády spravedlnost, a té se dnes rakouským státním občanům od vlády Schuschnggovy nikterak nedostává. Nechci se pouštěti do podrobností o tolikerém mně připadajícím bezpráví, které vláda Schuschniggova připustila, není také mou úlohou zabývati se těmito věcmi. Chci jen zcela málo slov ztratiti o jednání se členy rakouského Landbundu, přáteli naší strany a kamarády, a vyslovuji při tom tvrzení, že zde o nějaké konciliantnosti vlády Schuschniggovy nikterak nelze mluviti, ledaže někdo nazve konciliantním snad jednání vlády Schuschniggovy s bývalým ministrem a státním tajemníkem, členem Landbundu, který k tomu ještě je člověk těžce nemocný, anebo jednání se členem národní rady, členem Landbundu, kteřížto dva mužové jsou již více nežli čtyři měsíce uvězněni, ačkoli podle zjištění vyšetřujících soudců těmto mužům trestný čin dodnes nemůže býti prokázán a také nikdy prokázán nebude. Rakouský zákon předpisuje, že uvězněný vyšetřovanec musí býti do 3 měsíců postaven před soudce. Jestliže vláda Schuschniggova při těchto jmenovaných mužích, bývalém ministru resp. státním tajemníku a členu národní rady, zákon takto provádí, jak potom asi vypadá provádění zákona u mnohých tisíců chudáků, kteří se podle názoru rakouské vlády pro své politické stanovisko octli v rozporu se zákonem?
Spolkový kancléř Schuschnigg řekl před nějakým časem v jedné ze svých řečí: Chceme zdravý, době přiměřený stát, vybudovaný na základech věčného práva. Spolkový kancléř Schuschnigg jest, jak známo, formou dokonalý a skvělý řečník. Slova, která v této řeči pronesl, znějí krásně, ba dokonce velmi krásně; skutky, kterým spolkový kancléř Schuschnigg však dal po těchto slovech následovati, ty, bohužel, mluví jinou řečí. Dokud vláda právo a spravedlnost nechrání a do krajních důsledků plně a zcela nehájí, dokud vláda základy práva nechává bez povšimnutí, nelze zajisté mluviti o konstruktivním vybudování takovéhoto státu.
Zajisté máme jako bezprostřední sousedé vysloveně veliký zájem na politických poměrech v Rakousku., Jsem si také jist tím, že kdyby se lam přiměřeným způsobem zjednal pořádek a lidu vrátila zase demokratická ústava, nastal by také brzo zase klid a pořádek, na kterémžto stavu pořádku v tomto smyslu my jako sousedé zajisté máme velký zájem. Mohl bych posloužiti nezvratnými zprávami a dopisy žen a matek, jejichž mužové, otcové, synové nebo dcery byli obžalováni i odsouzeni, kterým se však trestný čin proti státu nemohl prokázati, a všechny tyto žalostné dopisy vyznívají v toužebné přání: přiznati právo a spravedlnost, a všechno se obrátí a musí obrátiti k lepšímu pro naše ubohé Rakousko.
Nemohu opominouti, abych ještě několika slovy neodpověděl na řeč pana předsedy německé křesť.-sociální strany lidové, sen. Hilgenreinera, kterou přednesl jako by na vysloveně voličské schůzí před několika dny v senátě.....
Předseda (zvoní): Pane kolego, my projednáváme branné předlohy.
Sen Stöhr (pokračuje): Jen zcela krátce, prosím, neměl jsem příležitost odpověděti na vývody pana kol. Hilgenreinera, a musí se mně poskytnouti příležitost, abych na to reagoval (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: To není potřebí, stojí již všechno v protokolu!) Pak vás bude ještě více těšiti uslyšíte-li také, co vám mám říci, jinak bych vám to byl mohl také napsati anebo namakati to do novin, jak vy to děláte, ale poněvadž jsem zvyklý všechno říci do očí, nedám si zakázati, jakou formou to mám přednésti. Nepotřebuji si také dát od vás udíleti žádné naučení, uplatněte vy svoje naučení kde chcete, u mne nikoli! Že to nebylo nic jiného než voličská řeč, jde na jevo již z toho, že se spílalo vládním stranám, že se mluvilo o odpovědnosti německých vládních stran, že sen. Hilgenreiner mluvil o účtování a o soudu při volbách. Mohu pana sen. Hilgenreinera jen ubezpečiti, že my na účtování jen čekáme. Počítáme při tom s podporou rozumně a objektivně smýšlející části voličů a doufáme, že tato část bude větší nežli ta část, která se stále ještě dává zaslepiti hesly a másti demagogií.