Schůze zahájena ve 14 hodin 50 minut.
Přítomni:
Předseda dr Soukup.
Místopředsedové: Donát, dr Heller. dr Hruban, Kahler.
Zapisovatelé: Navrátil, Stöhr.
Celkem přítomno 113 členů podle presenční listiny.
Členové vlády: ministři Bradáč, dr Šrámek.
Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Bartoušek, jeho zástupce dr Trmal.
Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.
Sděluji, že udělil jsem dovolené: na dnešní schůze sen. Csehymu, Hlávkovi, Pilzovi; dodatečně pro schůzi dne 18. prosince t. r. sen. Havlenovi a Rovňanovi.
Budeme projednávati pořad schůze, a to nejprve odst. 1:
1. Zpráva rozpočtového výboru k usnesení posl, sněmovny o návrhu posl. Berana, Zeminové, Tomáška, dr Noska, dr Hodiny, Tauba a druhů (tisk 1417) na vydání zákona, kterým se prodlužuje účinnost zákona č, 247 Sb. z. a n. z r. 1933 o srážkách z platů členů Národního shromáždění na r. 1935 (tisk 1421) [podle §u 35 jedn. řádu].
Zpravodajem je pan sen. Kroiher. jemuž uděluji slovo.
(Sen. Mikulíček: Pane předsedo, nemáme ještě zprávu rozpočtového výboru v té věci! )
Jednání se vede podle §u 35 jedn. řádu řízením zkráceným. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)
Pan zpravodaj jest oprávněn podle jedn. řádu podati zprávu ústně.
Prosím pant zpravodaje, aby té uchopil slova.
Zpravodaj sen. Kroiher: Slavný senáte! V posl. sněmovně byl podán iniciativní návrh posl. Berana, Zeminové, Tomáška, dr Noska, dr Hodiny, Tauba a druhů na vydání zákona, kterým se prodlužuje účinnost zákona čís. 247 Sb. z. a n. z r. 1933 o srážkách z platů členů Národního shromáždění na r. 1935.
Tento návrh má dva paragrafy a zní (čte):
§ 1.
(1) Z platů členů obou sněmoven Národního shromáždění podle § l zákona ze dne 18. března 1921, č. 115 Sb. z. a n., se sráží 14 % a z dalších platů místopředsedů obou sněmoven Národního shromáždění podle § 2 zákona čís. 115/1921 Sb. z. a n. rovněž 14 %.
(2) Další příjmy předsedů obou sněmoven Národního shromáždění podle § 3 zák. čís. 115/1921 Sb. z. a n. budou podléhati těmže srážkám jako služební příjmy členů vlády.
§ 2.
(1) Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1935 a pozbývá jí dnem.......
(2) Zákon tento provedou všichni členové vlády. <
Oproti tomuto iniciativnímu návrhu usnesl se výbor rozpočtový a po něm také plenům posl. sněmovny takto (čte):
(1) Z platů členů obou sněmoven Národního shromáždění podle § 1 zákona ze dne 18. března 1921, č. 115 Sb. z. a n. se sráží:
a) 14 % u členů, kteří mají své řádné bydliště v Praze;
b) 10 % u členů, kteří mají své řádné bydliště mimo Prahu v zemi České a Moravskoslezské;
c) 6 % u členů, kteří mají své řádné bydliště v zemi Slovenské a Podkarpatoruské.<
§ 2 zůstal nezměněn.
Jsem povinen prohlásiti, že nejen já, nýbrž všichni členové rozpočtového výboru jsme uznávali sociální cit našich kolegů v posl. sněmovně, kteří správně soudili, že kolegové venkovští a speciálně ze Slovenska a Podkarpatské Rusí mají mnohem větší vydání s vykonáváním své funkce, a to nejen zde v Praze, nýbrž i doma. (Výkřiky.) Povážíme-li, že poslanci ze Slovenska a Podkarpatské Rusi mají sem tak dalekou cestu, že tomu musí věnovati mnohem více času než my, kteří máme do Prahy blízko, a daleko více času, než kolegové pražští, v tom ohledu bychom musili souhlasiti s nimi. A kdyby také šlo o novou úpravu platů členů Národního shromáždění, nic bych proti tomu nenamítal nebo bych po př. ještě přidal, že kolegové, kteří zde v Praze mají více práce ve výborech a následkem toho mnohem více času Národnímu shromáždění věnovati musí, měli by býti také lépe honorováni nežli kolegové, kteří ve výborech nezasedají.
Avšak, pánové, já jsem nedovedl srovnati se svým pocitem odpovědnosti člena Národního shromáždění, abych navrhl rozpočtovému výboru něco jiného, než jsem ráno odhlasoval. Dnes ráno jsme odhlasovali rozpočet pro příští rok, v němž je také kapitola Národní shromáždění. V rozpočtu Národního shromáždění je počítáno se srážkou 14 % pro všechny. Co jsem považoval za správné při jednání rozpočtového výboru a co jsem schválil, teď odpoledne nemohu měniti.
Nejenom já, nýbrž všichni členové rozpočtového výboru se postavili na stejné stanovisko. Ale hlavní věc je: každá předloha, která zatěžuje rozpočet republiky - o jakoukoli částku, to není omezeno - má obsahovati také doložku o úhradě. Žádná předloha, která tuto doložku neobsahuje, nemůže býti projednávána a usnášena.
A proto z důvodů nejen ekvitních, nýbrž zásadních jsem nucen jménem rozpočtového výboru navrhnouti vám změnu usnesení posl. sněmovny v ten smysl, že by první paragraf zákona, o který jde, zněl tak, jako v dosavadním zákoně. V §u 2 bych se shodoval s posl. sněmovnou, jež se v tom ostatně od dosavadního zákona neodchýlila.
Proto navrhuji slavnému senátu, aby ráčil vzíti za předmět jednání iniciativní návrh citovaných poslanců, kterým se prodlužuje platnost zákona dosavadního na příští rok. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, přikročíme tedy ke hlasování.
Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.
Budeme hlasovati ve čtení prvém, a to, nebude-li námitek, o celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli najednou. (Námitek nebylo.)
Námitek není.
Budeme tudíž tak hlasovati.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové odchylně od usnesení posl. sněmovny ve čtení prvém.
Podle §u 54 jedn. řádu z usnesení předsednictva senátu budeme ještě v této schůzi hlasovati o této věci ve čtení druhém.
Ad 1. Druhé čtení osnovy zákona, kterým se prodlužuje účinnost zákona č. 247 Sb. z. a n. z r. 1933 o srážkách z platů členů Národního shromáždění na r. 1935 (tisk 1421).
Jsou návrhy oprav nebo změn textových?
Zpravodaj sen. Kroiher: Nikoli.
Předseda (zvoní): Návrhů není.
Budeme podle §u 59, odst. 1, lit. a) jedn. řádu hlasovati podle jmen, ježto senát změnil v prvém čtení usnesení posl. sněmovny.
Hlasuje se podle jmen tak, že každý senátor odevzdá sedě na svém místě tištěný hlasovací lístek, obsahující jeho jméno a slovo >ano< nebo >ne<.
Žádám pana zapisovatele sen. Stržila, aby sečetl hlasy ve středu, za nepřítomného pana zapisovatele sen. Johanise žádám pane senátora Stöhra, aby sečetl hlasy na straně levé, a pana zapisovatele sen. dr Karasa na pravici, a aby mně sdělili výsledek hlasování.
Přistoupíme tudíž ke hlasování.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, nadpisem a úvodní formulí, schválenou právě ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť odevzdá hlasovací lístek se slovem >ano<. Kdo je proti, nechť odevzdá hlasovací lístek se slovem >ne<.
(Po sebrání a sečtení hlasů):
Po provedeném skrutiniu dovoluji si oznámiti váženému senátu, že se pro přijetí osnovy zákona vyslovilo 95 členů senátu, proti sedm členů.
Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla tedy schválena ve druhém čtení těmito 95 hlasy, stejně jako v prvém čtení podle zprávy výborové, odchylně od usnesení sněmovny posl.
Přistoupíme nyní k dalším odstavcům pořadu, a to ke sloučenému jednání o odst. 2 až 4 pořadu:
2. Zpráva výborů branného a rozpočtového o usnesení posl. sněmovny (tisk 1403) k vládnímu návrhu zákona o délce presenční služby (tisk 1412).
3. Zpráva výborů branného a rozpočtového o usnesení posl. sněmovny (tisk 1407) k vládnímu návrhu zákona o branném příspěvku (tisk 1413).
4. Zpráva výborů branného a rozpočtového o usnesení posl. sněmovny (tisk 1408) k vládnímu návrhu zákona o započítání vojenské služby v některých služebních poměrech (tisk 1414).
Budeme pokračovati ve společné rozpravě, zahájené ve včerejší, 285. schůzi senátu.
Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž je pan sen. Fidlík. (Hlasy: Není přítomen!)
Pan sen. Fidlík není přítomen. Uděluji slovo panu ten. Pánkovi.
Sen. Pánek: Slavný senáte! Já mám pouze připomínku k vládnímu návrhu zákona o započítání vojenské služby v některých služebních poměrech. Především chci konstatovati, že velmi vřele vítám tuto předlohu, kterou se napravuje chyba a křivda způsobená platovým zákonem z r. 1926, podle něhož zastaveno bylo započítání vojenské presenční služební doby a vůbec všech předchozích služebních dob státním zaměstnancům pro postup, po příp. pro získání vyššího platu a také pro získání pořadí.
I když nevyhovuje tato předloha ve všech směrech oprávněným tužbám a přáním, která se k ní připínala, nutno se zadostiučiněním uznati, že znamená pro státní zaměstnance přece jen výhodu v tom, že v presenční služební době nebude spatřován trest, jako to bylo dosud, kdy ten, kdo konal svou nejvyšší občanskou povinnost, když se vrátil zpět do civilní služby, nenašel vůbec své služební pořadí. Zejména vítáme okolnost, že výhoda tato vztahuje se také na oněch 8 ročníků, které měly býti původně vyloučeny z výhod tohoto zákona podle původního vládního návrhu, i když započítání této presenční služby děje se pouze v nejnižší platové stupnici.
Bylo by úplně teoreticky správné, aby se také toto započítání vztahovalo na zaměstnance ve vyšších platových stupnicích, poněvadž přicházejí o své pořadí, ale prakticky by to bylo těžko proveditelné z toho důvodu, poněvadž by to znamenalo přeházení pořadí celé řady státních zaměstnanců. To by způsobilo veliký chaos a nijak by to nepřispělo ke klidu v úřadech, poněvadž každý má vyslouženo pořadí, které si hájí, a nyní by mu bylo dodatečně vzato. Teprve nyní se vidí, jaká velká chyba se stala, když platovým zákonem z r. 1926 a částečně i restrikčním zákonem z r. 1924 se zastavilo započítání všech předchozích služebních dob a zejména také započítání presenční vojenské služební doby, že tato otázka zůstala nevyřízena a byla přenechána pozdějšímu vládnímu nařízení, ke kterému dochází bohužel teprve nyní, za 8 let.
A nyní mám jednu velmi vážnou připomínku k tomuto zákonu a prosím, aby byla respektována.
Podle §u l tohoto zákona se určuje, že vojenská služební presenční doba se započítává státním zaměstnancům polovinou pro zvýšení platu. Podle §u 9 tohoto návrhu se uvádí, že státními zaměstnanci podle tohoto zákona se rozumějí státní zaměstnanci, pro něž platí zákon č, 103/1926 Sb. z. a n. anebo předpisy na základe téhož zákona vydané, jakož i státní zaměstnanci ve služebních poměrech, které jsou upraveny podle obdoby služebního poměru úřednických aspirantů nebo které tento služební poměr nahrazují. Tento pojem státních zaměstnanců vylučuje občanské smluvní zaměstnance vyšších služeb z výhod, jež započítání vojenské služební doby presenční státním zaměstnancům poskytuje. Žádáme proto, aby definice státního zaměstnance byla upravena shodné s §em 21 zákona č. 204 z r. 1932 - to je zákon o úsporných opatřeních personálních, tak zvaný srážkový zákon - podle kteréhožto paragrafu jsou státními zaměstnanci všichni zaměstnanci státu, ústavů, podniků a fondů státních nebo státem spravovaných, ať jde o poměr veřejnoprávní nebo smluvní. Myslím, že snad to nemusím blíže odůvodňovati. Jestliže stát, když jde o nevýhody a srážky, pokládá smluvní zaměstnance státních podniků za skutečné, pak mám za to, že by bylo úplné správné a poctivé, a vyžadovala by to již primitivní slušnost, aby stejně s nimi naložil, když jde o výhody. Myslím, že není třeba, abych to dále odůvodňoval. Poněvadž vláda má možnost upraviti tuto věc podle §u 12 této předlohy, až bude vydávati podrobnější předpisy k tomuto zákonu, je potřebí, aby na tuto kategorií smluvních zaměstnanců také pamatovala. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Dále má slovo pan sen. Stöhr.
Sen. Stöhr (německy): Slavný senáte!
Projednávaná vojenská předloha - sotva bylo by lze s úspěchem sehnati argumenty, které by snad chtěly dokazovati opak - klade zcela podstatně zvýšené požadavky na hospodářství státu a tím také na naše zemědělství těžce splnitelné požadavky. Jestliže nyní naše zemědělství tato nová zvýšená břemena bére podle povinností na sebe, ačkoli břemena jemu dosud ukládaná boj o existenci již velice ztěžují, pak podává tím opětovné důkaz. že se snaží dostáti v každém směru svým povinnostem oproti státu.
o zachování existence takové podpory, jaké se mu musí dostati, pak nutno jeho stanovisko při hájení jeho zájmů uznati za úplně oprávněné, má-li v tomto boji také obstáti.
Litovati dlužno, že při této předloze v otázce kontingentu náhradní zálohy nebylo vyhověno našim požadavkům. Pro naše zemědělství hraje tato otázka velikou úlohu. Víme, jak je těžko někoho, kdo má na to nárok, po jeho nastoupení do aktivní služby zařadili do náhradní žaloby. Také zde bylo by zajisté naléhavě potřebí liberálnějšího výkladu zákona.
Přítomnému panu ministru nár. obrany předkládám tuto prosbu a žádám ho, aby s ní blahovolně naložil. Pokud jde o termín nastoupení náhradních záložníků, stojíme na stanovisku, aby tento termín položen byl na den 1. února, aby tito lidé v době žní mohli býti zase doma.
Dnes, kdy konečně je nutno vážně se zabývati problémem úpravy dluhů pro naše zemědělství, podnikají proti řešení tohoto problému útok obzvláště ty vrstvy, které vlastně považovati a označiti dlužno jako přímé vinníky předlužení našeho zemědělství. Hájím v té příčině názor. že všem těmto druhým předem dlužno odejmouti právo na nějaký vliv ve věcech problému úpravy zemědělských dluhů. Mně a nám všem může při řešení tohoto problému býti více nebo méně lhostejno, zdali na př. zástupce mezinárodního velkokapitálu a mezinárodního velkoprůmyslu, šovinista posl. dr Hodáč a jeho tak čistí pomocníci vyskočí nebo seskočí a zdali posl. Hodáč při hájení skrytých zájmů těchto mocenských skupin zmobilisuje i pražskou ulici a při tom přímo si hraje s ohněm. Mám vždy na mysli staré pořekadlo, které praví, že náš Pán Bůh ani koze nedá narůsti příliš dlouhý ohon a že dnes ke každé sekeře musí se nalézti vhodné topůrko, jestliže se někdo snaží toto topůrko také nalézti.
>Prager Börsenkurier< ze dne 23. listopadu 1934 praví ve svém úvodníku, že pod pláštíkem státního plánovitého hospodářství a s odvoláním na zmocňovací zákon si naše byrokracie v poslední době dovolila mnohý povážlivý výpad, kterého by se dříve nebyla odvážila. Proto, že je dobře, že je veřejná diskuse o zemědělském oddlužovacím plánu, jejž ministerstvo zemědělství vypracovalo, tento plán přivedla k pádu. Zmíněný list poznamenává dále, že články v časopisu >Prager Börsenkurier< přispěly svým dílem k tomuto pádu. Z tohoto příkladu vidíme, kdo se dnes všechno již tak pečlivě stará o zájmy našeho zemědělství. >Prager Börsenkurier< jásá, že prý mohl přispěti k tomu, aby padl návrh o úpravě dluhů našeho zemědělství, který vypracovalo naše ministerstvo zemědělství. S tohoto místa budiž poznamenáno, že naše ministerstvo zemědělství před několika málo dny podalo v ministerské radě nový návrh na zemědělské oddlužení resp. úpravu dluhů, a že, jak jsem se již dříve s tohoto místa zmínil, kámen dostal se do pohybu a že ho v tomto jeho dalším pohybu nebude moci zastaviti žádný sebe větší odpůrce a také ani pan šéfredaktor časopisu: >Prager Börsenkurier<, i kdyby tento pán denně spustil ještě deset tak nejapných článků proti úpravě zemědělských dluhů. Tomuto pánovi však budiž zcela vážně řečeno a při tom dána dobrá a dobře míněná rada, aby luk příliš nenapínal, poněvadž bychom my sedláci, kdyby toho bylo potřebí, k této sekyře nalezli také správné topůrko.
Pokud jde o naše hospodářství, poznamenávám toto: Měli jsme po převratu dobu hospodářského rozkvětu, který se však, bohužel, projevil jen jako zdánlivý rozkvět. Po něm následující zcela všeobecné zhroucení konjunktury mělo tak těžké následky, že jsme se z nich dodnes nemohli vzpamatovati. Odbyt průmyslových výrobků vázne všude; všude přeplnění, nadprodukce a ucpání světových trhů. Každá země se snažila zachrániti se vládními opatřeními nějakým způsobem z hospodářské krise a nouze. Všude překotně vzrůstal počet nezaměstnaných, všude poklesla kupní síla širokých mas obyvatelstva a všude stoupalo napětí ve vnitřní politice. Z komínů průmyslu přestalo se kouřiti. Cizina v téže tísni uzavírá měsíc od měsíce své brány našemu odbytu. My zemědělci víme přesně, jaký nepříznivý vliv nezaměstnanost tak velkých mas dovede vykonávati a dosud také dovedla vykonávati na naší zemědělskou výrobu. Naše zemědělství, které daněmi a dávkami, sociálními břemeny a zcela obzvláště velkou úrokovou službou z vydluženého kapitálu je přetíženi, nemůže přece vzhledem k těmto okolnostem jíti pod jistou míru zlevnění výroby.
Zcela všeobecně se slyší, že jediná záchrana z panujícího zmatku spočívá ve vyrovnání zájmů národů a v dorozumění států mezi sebou. Je zajisté správné, že toto poznání a nutnost budou musiti jednou také proniknouti. Poněvadž však takovýto vývoj potřebuje dlouhé doby, my zemědělci však vzhledem k panující nouzi nemůžeme na tuto dobu čekati, poněvadž bychom do té doby již dávno úplně zahynuli, musíme od naší vlády žádati, aby vydala taková opatření na ochranu našeho zemědělství, která by tomuto našemu zemědělství přinesla také konečné skutečnou positivní pomoc. Cesty, kterými my zemědělci se při tom musíme ubírati, nebudou nám moci ukázati ani ta neb ono skupina povolání ani některá politická strana; správnou cestu budeme my sedláci nuceni sobě hledati již sami a jsem skálopevné přesvědčen, že naše zemědělství za vedení našeho nynějšího ministra zemědělství dr Hodži tuto správnou cestu také nalezne.
Nesmíme se však již příliš dlouho příti o otázku nalezení cesty; musíme se co nejrychleji dáti nějakou cestou a neohroženě po ní pokračovati; kdyby se ukázalo, že po této cestě nemůžeme ve stanovené anebo očekávané době dojíti vytčeného cíle, pak nutno právě tuto cestu změniti. Pro mne je zatím hlavní věcí dáti se na cestu, aby cíle co nejrychleji bylo možno dosíci.
Musíme dále míti na očích, že čím více se jiné země uzavírají proti našemu vývozu, tím více musíme obrátiti svou pozornost k vnitřnímu trhu a to zcela bez rozdílu, zdali to ten neb onen ve svém obmezeném chápání chce či nikoli.
Páteří našeho vnitřního trhu bylo, jest > zůstane naše zemědělství. Této nezvratné skutečnosti nutno se držeti. Státník a politik, který by nechtěl uznati, že v domácím zemědělství hledati nutno základ k vybudování a opětnému ozdravění našeho národního hospodářství, prohřešil by se těžce, ba velmi těžce na našem národním hospodářství a nikdy by nemohl dostáti svému úkolu. Potřebujeme plánovité hospodářství vedené vlivem státu, a stojíme bez pochybnosti v době časového obratu, který zasahuje mnohem hlouběji, nežli to přítomnost až dosud již mohla poznati. Skutečností je, že ryzí soukromý kapitalismus ve své nesmírné působivosti předválečné doby, liberalistický systém hospodářský, na celé čáře dohospodařily. Máme po mém názoru pečovati jen o to, abychom po stránce strohého socialismu nebyli hnáni tak daleko, aby tvůrčí síla jednotlivcova byla příliš omezena, což by bylo špatné a falešné, poněvadž přece jen tvůrčí silou jednotlivce nastati může hospodářský vzestup.
Můžeme o našem zemědělství s jistou pýchou tvrditi, že co do techniky orby stojí na nejvyšším stupni, že pěstování dobytka vykazuje velké pokroky, že i v jednotlivých oborech stojí na prvém místě světa, tak na př. pokud jde o pěstování chmele, že však bohužel, v oboru zemědělského družstevnictví, zemědělského úvěrnictví a zemědělské organisace musí ještě mnohé doháněti, že však také obchodnicky pramálo je vyškoleno. Přemnohé a převeliké investice, prováděné po válce, namnoze přehnané modernisování zemědělského provozu, přehnané zintensivnění, namnoze prováděné většinou s drahým vypůjčeným kapitálem, svědčí o tom, že mnoho, ba velmi mnoho bylo by si přáti, pokud jde o obchodnické vyškolení většiny našich zemědělců. Mnohé novoty přijalo naše zemědělství většinou zcela bez výhrady na základě nesvědomitého vychvalování a nadměrné reklamy. Racionalisovalo se, a namnoze měl býti člověk nahrazen zdánlivě levným, ve skutečnosti však tak drahým strojem. Věřilo se, že se na ten způsob pracuje obchodnicky a dělal se při této příležitosti, bohužel, opak toho, dítě se vylilo s vodou.
Dále se příliš jednostranné pěstovaly plodiny, které slibovaly největší příjem. Jestliže u nás na př. v některé krajině některého roku zaznamenaly konjunkturu zelné sazenice, příštího roku hned o několik procent zemědělců více a také v jiných krajinách, které se však pro pěstování zelí předem vůbec nehodily, pěstovali zelí. Výsledek byl, že pak ani za hanebné ceny nebylo možno zelí prodati. Zcela podobně tomu bylo s pěstováním cibule na polích a s jinou zeleninou, nastala doba, kdy pro cibuli nebylo možno nalézti kupce ani za nejhanebnější cenu a kdy sedláci nechali cibulí jednoduše na polích, zaorali ji anebo použili jí k přípravě kompostu. Mohl bych také pokud jde o pěstování chmele mluviti o stejném výsledku bezplánovité výroby, mohl bych také stejným způsobem mluviti o chovu vepřů v posledních letech, stále stejná historie, stejný výsledek, stejné chyby a hříchy, při kterýchžto chybách a hříších však našim zemědělcům samým dlužno přičísti část viny. Proto zdůrazňuji ještě jednou poukaz dříve již přednesený, že naléhavě potřebujeme plánovitého vedení hospodářství státem a jistý vliv státu na úpravu hospodářství.
Zastávám názor. že mne jakožto výkonnému zemědělci ani největší hospodářská svoboda dnes nic není platná a nic nepomůže, když při této domnělé svobodě na konec přece musím přijíti o svůj statek, když tato svoboda vlastně přece není žádnou svobodou v pravém slova smyslu. Když se mně při vší této tak zvané svobodě na př. z bursy v Liverpolu anebo odjinud předpisují ceny za pšenici, za žito, které jsem pěstoval, když mně za mou práci jednoduše cizí strana a cizí moc diktuje mzdu, pak se za takovouto svobodu pěkně poděkuji. Takovéto poměry nelze dále udržovati poukazem na úpravu cen nabídkou a poptávkou jakožto železným zákonem anebo poukazem na volnou hru sil nebo všemi těmi názory, které s liberalistickým hospodářským systémem tak úzce byly spiaty a jimiž mezinárodní velkokapitál a spekulace uvrhly sedláky celého světa do okovů a vykořisťovaly je do poslední kapky krve, toto darebáctví, které nikdy neselo, ale vždy bohatě sklízelo, které vlastně nikdy skutečnou práci nekonalo, za to však všechny druhé nechalo pilně dříti a za to strádati a trpěti nouzi. Tomuto darebáctví, které dovedlo všude nabýti velkého, zdánlivě neobmezeného vlivu, nutno konečně učiniti přítrž. Musí zmizeti a s ním také ti činitelé, kteří dosud tak nadmíru obratnou formou dovedli odporovati a chrániti většinou temné obchody této společnosti.