Jak jsem pravil, počet nezaměstnaných vzrůstá a v obyvatelstvu je patrno další chudnutí. Životní míra našeho obyvatelstva je snižována a to je nesporným důkazem, že klesají jeho důchody. Důchody obyvatelstva od r. 1929 do r. 1934 klesly o celých 50 % a není pozorovatelno, že by v dohledné době mohlo dojíti k jakémus takémus zlepšení. Jak může tedy vláda a vládní koalice předpokládati, že dosáhne cifer, které preliminuje v příjmech státního rozpočtu a které jsou proti r. 1934 ještě zvýšeny? Ale vláda a koaliční strany nemají ani práva předpokládati zlepšení, poněvadž tito činitelé jsou si jistě vědomi, že neučinili žádný vážnější krok, který by vedl ke zlepšení hospodářských poměrů, aby tomuto stálému hospodářskému upadání bylo zabráněno. Byla-li některá opatření učiněna, mohou býti posuzovány nejvýše jako pokusy, jejichž provádění se zastavilo na poloviční cestě. Vzpomeňte si, dámy a pánové, na projednávání zákona o kartelech. Bylo v něm sice stanoveno, že bude zřízena kartelní komise, která se bude raditi o hospodářských otázkách vztahujících se k těmto organisacím velkého průmyslu (Výkřiky.), ale řekněte mně, sešla se už ta kartelní komise, jednala už o něčem? (Hlasy: Ano!) Jednala-li, potom ovšem její jednání musilo vyplynouti v naprostý neúspěch, poněvadž nic skutečného v této otázce do našeho hospodářského života nevnesla.

Zrovna tak nutno hodnotiti jako pokus zákon o snížení zlatého obsahu čsl. koruny. Reeskontní ústav, který byl v důsledku tohoto zákona zřízen, tkví v úplné nečinnosti. Nevykonal ještě ani nejmenší část povinností, jež mu byly určeny, a nesplnil v nejmenším očekávání naší výroby a naších hospodářských činitelů.

K živějšímu oběhu peněz nedošlo, ač bylo účelem reeskontního ústavu, aby jej vyvolal a způsobil. Národní banka v každé své zprávě si stěžovala, že se objevují minimální požadavky úvěru, teprve v posledních dvou zprávách říká Národní banka, že se oživila poptávka po úvěru, ale to bylo, myslím, vyvoláno vánoční dobou a potom uzávěrkami novoročními. Poukázal jsem už při projednání zákona devalvačního, že prostým znehodnocením koruny se nemůže zjednati náprava. Sama měnová politika může snad býti prostředkem, pomůckou k řešení hospodářských poměru, ale nemůže býti zázrakem, který by napravil poměry, nebo aspoň do jisté míry umožnil nápravu hospodářských poměrů.

O dosažení částečné nebo i úplné nápravy hospodářských poměrů, je za nynější situace světové i hospodářské vůbec těžko pronášeti jakýkoliv úsudek. K dosažení aspoň částečné nápravy poměrů je nezbytně třeba hlubšího zásahu do procesu výrobního. Před touto povinností nemůže se dnes zastaviti žádný stát na světě. Je třeba, aby byl upraven poměr mezi člověkem a strojem, aby technický vývoj přestal býti prostředkem k obohacení malé skupiny jedinců, aby sloužil celku, aby stroj člověka nevyhladovoval, nýbrž aby byl jeho pomocníkem a ulehčoval mu život. Je povinností každé státní správy, aby takováto zařízení provedla, chce-li docíliti aspoň jisté nápravy naších hospodářských poměrů. (Předsednictví se ujal předseda dr Soukup.)

Dnes, po několikaměsíčních zkušenostech, můžeme konstatovati, že částečná inflace nás hospodářsky více poškodila než nám prospěla. Slyšel jsem zde mnoho chvalozpěvů na výsledky zákona o devalvaci, ale to je pochopitelné, že ti, kteří mají za zákon odpovědnost, musejí chváliti, co vykonali. Já na to hledím zrakem člověka oposičního a proto není pro mne to, co se vyvinulo vydáním zákona deflačního, tak růžové jako pro vás. Tedy vývoz nebyl příliš oživen, jenom nepatrně a nemohl býti ani oživen proto, že ochranná celní opatření, kontingentální ochrana, která zavedla povolovací řízení, zabraňuje, abychom vyváželi tak, jako dříve, do států, které si tuto ochranu na svých hranicích postavily. A tak se náš mezinárodní obchod pohybuje dále v úzkém rámci obchodu výměnného a reciprocitního. Vezměte si všechny uzavřené obchodní smlouvy a hlavně dodatky k nim - poněvadž v těch se řeší konkrétně poměr mezi státem a státem při vývozu a dovozu - a uvidíte, že každou možnost vývozu našich výrobků, našeho zboží musíme zaplatiti výhodami, jež poskytneme státu, se kterým děláme dodatek k obchodní smlouvě.

Naproti tomu snížení ceny čsl. koruny způsobilo, že naše dřívější závazky do ciziny vesměs stouply - a naše závazky do ciziny jsou pravidelně vyjádřeny v cizích valutách. Rovněž dovážené suroviny a jiné hodnoty, jež musíme dovézti do našeho státu, podražily úměrně ke snížení ceny čsl. koruny, a tak kdybychom postavili proti sobě ty dvě položky, na jedné straně výhody, které nám přinesl zákon devalvační tím mírným zvýšením vývozu, a na druhé straně toto zatížení, které způsobil, nevím, byli-li bychom aktivní. Silně o tom pochybuji.

Vládní hospodářská politika nebyla nikdy důsledná. Přeměny názorů u směrodatných lidí byly velmi časté a náhlé a k lomu ještě o každém zákonném zařízení se před tím, než byl zákon skutečně projednán, velmi mnoho hovořilo a diskutovalo a tyto hovory a diskuse spíše věci uškodily než prospěly. Právě tak tomu bylo se zákonem deflačním, který znehodnocoval čsl. korunu. Jistě se všichni pamatujete na zmatek a nejistotu, kterou tato více-méně zbytečná diskuse, široce v novinách rozváděná, způsobila. (Hlasy: Kdo ji vyvolal?) Patrně >Lidové noviny< a ostatní listy vládních stran, poněvadž se vládní strany nejdříve v novinách dohadovaly, zdali zákon přijmou nebo odmítnou. Obrat názorů zástupců většinových stran o této věci se stal v jednom měsíci. Taková náhlá změna názorů u členů vlády a vůdčích členů koalice ve věci tak důležité musila pře-kvapiti. Občanstvo nemůže pochopiti, že to, co do konce r. 1933 bylo vydáváno za jedině správnou cestu hospodářské politiky, v lednu 1934 bylo prohlášeno za špatné. Občanstvo nemá jistotu, kdy se vládlo dobře, vládlo-li se dobře do konce r. 1933 nebo od počátku r. 1934. A pravidelně, jeli v občanstvu takováto nejistota vyvolána, tvoří se všeobecný, paušální názor, že hospodářská bída, která na každého osobně doléhá, je zaviněna špatnou vládou. Vážení pánové, tento názor není zcela nesprávný, jestliže posuzujeme celou řadu těch přímých zákonných zásahů do naší hospodářské politiky. Pravil jsem, že je třeba hlubokého zásahu státní moci do výrobního procesu, aby bylo zabráněno oněm výstřelkům, jež způsobuji z velké části bídu národa. Nesmí to býti však takový zásah, jako byl na př. zákon automobilový, který nám ohrozil výrobu automobilových továren, způsobil nové tisíce nezaměstnaných a zničil celé desítky, ba sta samostatných živností, jejichž majitele ožebračil a zproletarisoval.

Takovéto zásahy se nemohou osvědčiti jako prostředek ke zlepšení hospodářských poměrů. Také jiným zákonným opatřením byla spíše výroba podlomena než aby jí bylo pomáháno. Na příklad byla snížena výrobní kapacita podniků vyrábějících umělé tuky. A celá řada drobných mlynářů je dnes před pádem v důsledku ustanovení zákona o monopolním zařízení.

Jak pravím, všechny tyto zásahy spíše poškodily dělnictvo, způsobily zvýšení nezaměstnanosti a zničily celou řadu malých, hlavně drobných živností.

Největší obžalobou vlády, mluvíme-li o hospodářských poměrech, je prakse daňová, prakse berních správ. Tato nynější prakse berní a daňová přímo ubíjí u nás jakékoliv podnikání. Zaměstnavatel, který má dobrou vůlí zaměstnati více dělníků, nesmí tak učiniti, aby se nevydal nebezpečenství, že berní prakse zabije celý jeho podnik. Naproti tomu v jiných státech těm podnikatelům, kteří se snaží zaměstnati větší počet dělníků, poskytují se dalekosáhlé a významné daňové úlevy. A tak u nás ten, kdo by chtěl zaměstnati větší počet dělníků, vydává se v nebezpečenství, že se mu berní šroub utáhne, že ho úplně udusí. Důsledek toho je, že československá republika podle počtu nezaměstnaných je zařaděná asi na čtvrtém nebo pátém místě, mezi velmocemi. Pro nás to jsou ještě daleko větší státy nežli je československá republika. Myslím, že to jde tak, že nejprve je to Amerika, Anglie, Německo, Itálie a hned přijde republika Československá co do skutečného počtu nezaměstnaného dělnictva. Zatím, co v jiných státech nezaměstnanosti ubývá, u nás vzrůstá.

Pánové, nezapomínejte - myslím, že vám to je známo - že v Americe, Rakousku, Německu a Anglii proti r. 1932 poklesl počet nezaměstnaných o jednu čtvrtinu až jednu polovinu. To je jistě důkazem toho, že u nás cosi vázne v té snaze upraviti hospodářské poměry.

Mám zde několik konkrétních případů, jimiž chci dokázali, jak vlastně ta berní prakse vypadá a jak zhoubně působí. V Hradci Král. je firma, která vyrábí perleťové zboží. Zaplatila od r. 1918 do letošního roku 660.000 Kč na daních. Její nedoplatek činí 155.000 Kč. Poněvadž však perleťářství upadlo do těžké krise, jen tak tak se drží, aby zaměstnávala poslední zbytek asi 22 dělníků. Tento nedoplatek daňový se nyní bezohledně a krutě vymáhá. Na 28. prosince je stanovena dražba zabavených svršků, zařízení dílenského, jakož i zásob, které jsou odhadnuty asi na 220.000 Kč. Při té dražbě, jak to dnes chodí, budou tyto zásoby prodány nejvýše za 20.000 až 25.000 Kč. To dostane berní správa, ale tím 'také zahubí úplně tento třeba malý podnik a 22 dělníků bude vyhozeno na ulici a k 22 dělníkům přibude majitel jako 23 nezaměstnaný. Nevím, považuje-li berní správa za účelné, dostati na nedoplatek daňový takovou splátku a při tom ubíti podnik, který v budoucnosti může býti objektem zdanitelným, nebo ne-bylo-li by účelnějším trochu zabrzditi tempo ve vymáhání nedoplatků a počkati, až se situace zlepší a podnik bude míti možnost většími splátkami nedoplatek zaplatiti. (Hlasy: A což když se poměry nezlepši?)

To jest ve vašich rukách, vy jste vládní většina, vy rozhodujete v tomto státě.

Znám případ, že podnikateli byla zabavena hotovost vzhledem k zavedení důchodkového trestního řízení. Stalo se to r. 1931. V trestním řízení však nemůže býti pokračováno, poněvadž se nenašlo nic, co by mohlo odůvodniti trest. Berní správa však toto trestní řízení neuzavírá proto, aby nemusila pustiti z obstávky zabavenou hotovost. Již to trvá tři roky. Tento podnikatel uzavírá jeden podnik za druhým proto, poněvadž nemá potřebného kapitálu a diference mezi úroky z vypůjčených částek a mezi úroky z částky, kterou má obstavenu, je velmi značná a způsobuje mu další škody. A není možno dovolati se toho, aby trestní řízení bylo ukončeno a hotovost uvolněna v zájmu udržení zaměstnaností dělníků, které dnes zaměstnává. A je-li možný tento případ, pak věřím, že jsou možný všechny ty případy, na které v žurnalistice i jinak jest upozorňováno. Výsledkem této prakse ministerstva financi bude rozmnožení počtu nezaměstnaných z moci úřední - jinak to nemohu nazvali.

Ve spojitostí s řešením otázky sanace samosprávných celků jedná se o zavedení nových daní a dávek. Nemusím dokazovati, že naše občanstvo jest již daněmi tak zatíženo, že dalšího zatížení neunese. Ba zkušenost ukázala, že i zvýšení dosavadních daní a dávek nepřinese státní pokladně žádného prospěchu. Došlo ke zvýšení některých druhů daní a v rozpočtu se přece jen ukázalo, že nevynesly částky, které byly preliminovány vzhledem k zákonnému ustanovení jejich zvýšení. Kdyby mělo dojíti k zavedení přirážek k dani důchodové, bude to znamenati další snížení životní úrovně obyvatelstva se stálým platem, což vyvolá snížení jeho kupní schopnosti, další menší obrat a další zvýšení nezaměstnaností a tím také snížení daní, které stá t vybírá z provozu, takže coby státní pokladna získala na přirážkách k dani důchodové, ztratí na daních jiných. Rozhodně se musíme ohraditi proti dalšímu zvyšování daní a dávek. To není cesta, která by mohla prospěti státnímu hospodářství. Nespokojenost, která z těchto všech poměrů plyne, nedá se dlouho odstraňovati, tlumiti oddalováním voleb. K volbám bude muset dojíti už také proto, poněvadž těmito poměry je vyvolávána nespokojenost i mezi stoupenci koaličních politických stran. Tyto koaliční politické strany jsou zneklidněny. Jsem pevně přesvědčen, že loto Národní shromáždění nedočká se jara, a kdybyste i mandáty do zemských a okresních zastupitelstev prodloužilí o rok, budou volby v prvních měsících příštího roku. Kdyby strany socialistické sebe ochotněji ustupovaly a vycházely vstříc hlavně straně republikánské, budou volby příštího roku v prvních měsících, poněvadž republikánská strana nemůže se vzdáti tak znamenitého agitačního hesla, jako je heslo o oddlužení venkova podle jejího plánu. Republikánská strana nemůže dopustiti, aby se předloha o oddlužení venkova projednávala v tomto Národním shromáždění, protože by nedostala takový zákon, jaký venkovu slibuje. Proto je pro ni účelnější a politicky prospěšnější, když dojde k volbám ještě před tím, než Národní shromáždění o tomto zákoně pojedná. Tedy je potřebí počítati s volbami v prvních měsících příštího roku, jak jsem řekl.

Tato skutečnost vyvolává již dnes svojí odezvu v denním politickém životě a všechny tyto nerozvážné, ze stranické zaslepenosti vyplývající útoky proti připravované koncentraci některých národních oposičních stran jsou toho důkazem. Jinak by, vážení pánové, musil každý rozumný politický člověk uvítati, že konečně u nás dochází aspoň k částečnému zjednodušení politických poměrů. (Výkřiky.) Prosím, to je bez vtipu, že u nás u Slovanů je to velmi vzácný úkaz při známé naší povahové svárlivostí, když lidé a celé skupiny politické odkládají své individuální rozdíly, aby se sjednotili v zájmu veřejném, státním i národním.

Zatím potkáváme se se záštím, které nechce znáti ani zákonných mezí. Jeho prostředkem je především násilí. Ani jeden veřejný projev, na němž měla býti otázka sjednocení národních oposičních stran diskutována, neminul, aniž nebyl učiněn pokus o jeho rušení. Při tom výzvy k těmto násilnostem jsou tištěny na letácích, jsou tištěny v novinách, aniž jsou konfiskovány. Tyto násilnosti jsou nesporně protizákonné činy, neboť u nás máme platný zákon o útisku. Rovněž i na veřejných schůzích komunistické strany vyzývá se k násilnostem a není činitele, který by tomuto nebezpečnému počínání v našem politickém životě zabránil. Pravidelné na takovou naši schůzi scházejí se odpůrci z celého okresu, poněvadž místní by na to nestačili. Minulého týdne jsem byl v Čáslaví na schůzi a tam byli zjištění rušitelé, kteří byli až ze Sendražic u Kolína, totéž bylo v Nymburce. Celý okres se sjel, aby zmařil schůzi, která měla jednali o možnostech národního sjednocení. Přímo s úžasem jsem četl v prohlášení levicových spisovatelů, aby tak zv. lidé pokrokoví - já budu přesně citovati - >na svých místech a svými prostředky rozhodně čelili kulturnímu, politickému a sociálnímu nebezpečí takových organisovaných reakčních útoků.<

Pánové, co to je >svými prostředky

Abychom bylí sníženi v očích čsl. občanstva, jsme vydávání za fašisty, ačkoliv každý velmi dobře ví, že ti činitelé, kteří jednají o souručenství, ty tři národní skupiny nemají s fašismem nic společného. Stojíme pevně na zásadách politické demokracie už proto, poněvadž známe postavení čsl. státu a českého a slovenského národa. Pánové, nemyslete si, že my nevíme, že kdyby se u nás měly odehrávati událostí, jako se odehrály při hakenkrajclerském převratu v Německu, mohlo by to znamenati také ohrožení státu. Jsme si toho velmi dobře vědomi a už z tohoto důvodu musíme odmítnouti každý pokus násilného řešení. Jestliže se domáháme výsostnějšího postavení národa českého i slovenského proti národnostním menšinám, račte dovoliti, to přece nemůže býti nazváno ještě fašismem! Jestliže máme odlišné názory na řešení hospodářské krise od názorů oficiálních vládních stran, to ještě přece nemůže býti zváno fašismem! Naopak, ty násilnické činy, kterými proti nám útočí skupiny komunistická a socialistické, mají v sobě mnoho prvků hakenkrajclerského boje. Já se komunistům nedivím. Komunisté říkají nejenom nám, že jsme fašisté, ale také soc. demokratům, nár. socialistům, nemluvě o občanských stranách koaličních. Divím se však představitelům jiných stran, které by si přece mohly a mohou učiniti úsudek, divím se, že takto klamou čsl. veřejnost.

Naproti tomu fašisté se nás také zříkají a já tu mám o tom dokument. Národní obec fašistická vydává důvěrné pokyny svým důvěrníkům. Jeden vydala 20. listopadu a v těchto pokynech mluví týmž způsobem o nás jako komunisté, jako obě strany socialistické a říká: > Mnozí bratří snad usuzují, že Národní jednocení, t. j. zaprodání se posl. Stříbrného s t. zv. Národní ligou a několika zpronevěřilých fašistických funkcionářů pod jménem Národní fronty dr Preissovi, představiteli velkobank, a dr Hodáčovi, představiteli velkoprůmyslu, že v tomto případě se jedná o koncentraci národních sil.< >Národní obec fašistická s touto politikou dr Hodáčů a dr Preissů nikdy nemůže jíti, zůstává věrna svým zásadám a svému programu. A Tedy, ti fašisté se nás také zříkají a myslím, že už v tom je důkaz toho, co jsem uvedl o našem poměru k fašistům.

Znovu zdůrazňuji, že všechny tyto 3 skupiny, které jednají o koncentraci, o splynutí, stojí neochvějně na půdě čsl. politické demokracie. Ale podívejte se, pánové, ať už má myšlenka národního sjednocení nevím kolik nepřátel, nemůže nás tato okolnost odvésti od snahy, abychom pracovali k jejímu uskutečnění. Budeme pokračovati v této snaze a jsem přesvědčen, že tato myšlenka také bude uvedena v život. Vzhledem ke svému oposičnímu postavení v tomto sboru prohlašují, že budu hlasovati proti rozpočtu.

Předseda (zvoní): Dále má slovo pan sen. Jílek.

Sen. Jílek: Slavný senáte! Při projednávání rozpočtu je příležitost promluviti si o různých věcech. Když p. ministr soc. péče dr Meissner pravil v soc. politickém výboru, že je naděje, že nezaměstnanost bude klesat, již tenkrát jsem říkal, že tomu nevěřím, ač bych byl velmi povděčen, kdyby skutečně nezaměstnanost klesala. Jste mnozí přesvědčeni tak jako já, že nezaměstnanost neklesla a klesat nebude, dokud nenastane náprava v průmyslu, poněvadž nynější technické vymoženosti jdou tak rychle, že ani nepostačíme čelit různým výstřelkům, které z technických vymožeností plynou.

Dnes slyšíme každý den - arciže mnohdy z toho máme radost - jak technika u nás pokračuje a jak se vymoženosti technické množí. Bohužel, že všecky tyto vymoženosti technické odnáší dělník a živnostník.

Sledujeme-li vývoj nynější strojní výroby v průmyslu na př. obuvnickém, vidíme, že zde zavládl t. zv. batismus, rychlá výroba, při níž dnes 60 dělníků vyrobí při běžícím pásu tolik, kolik vyrobilo dříve 700 dělníků. Co to znamená? Že 600 lidí je hozeno na ulici bez práce. Podívejte se na tkalcovství, kde dělník obsluhuje už 13 strojů, a mluví se dokonce o tom, že technika pokročila už tak, že jeden člověk bude obsluhovati i více strojů! Vidíme tedy, že každý takový stroj vyhodí několik set lidí z práce.

Naříká se na úpadek sklářství, jaká je u nás nezaměstnanost mezi skláři, a teď slyšíme, že byl vynalezen nový stroj na broušení skleněných výrobků, který nahradí práci několika set lidí. Co to znamená? Že bída se tam ještě více rozmnoží a bude ještě více nezaměstnaných lidí. A když to probíráme ve všech odvětvích, vidíme, že technika pokročila už tak dalece, že člověka-dělníka nebude zde za chvíli potřebí, poněvadž stroj nahradí prácí rukou lidských. A právě z těchto důvodů jsem říkal, že nevěřím, že nezaměstnaností ubude, nýbrž že jí bude přibývati. Zde je nutno, aby se postavily hráze rozpínavosti velkého kapitálu, který nehledí než na to, aby pomocí strojů lacino vyrobil, a pak hodí dělníky státu na krk, ať se o ně stará. Tím trpí nejen stát, nýbrž i obce, obchodníci, všechno. Velevážení, právě zde je třeba postaviti tomu hráze. Jsou zde různé náměty, na příklad odstraniti stroje. To je ovšem nemožné, poněvadž stroj má ulehčiti práci lidské, ale nemá býti tím, čím je dnes, aby člověka zbavoval práce a chleba.

Asi v květnu bylo zde v Praze několik menších továrníků, kteří jsou ohroženi velkými žraloky a kteří už cítí, že na ně také dochází. Měli poradu, na níž se vyslovil jeden z továrníků takto: Pánové, nynější racionalisační způsob, který nastal ve výrobě, je sice krásná věc, ale jenom pro toho, kdo stroje má, poněvadž má lacinou výrobu. Ale nebude to dlouho trvati, poněvadž nynější racionalisovaná výroba u nás nám zabíjí konsumenty, a my budeme míti za čas několik ohromných závodů, ale budeme míti také miliony žebráků, (Sen. J. Krejčí: Komu budou prodávat?) Komu budou prodávat, když nebudou konsumenti? Jen se rozhlédněte po našem kraji! Podle řeky Jihlavy od Břeclavě až po Jihlavu byla to jedna koželužská továrna za druhou, právě tak jako od Německého Brodu až k Chotěboři. Kde jsou dnes tyto koželužny? Jsou zavřené, nepracují, poněvadž nemají odbyt pro své výrobky, neboť jediná továrna Baťova stačí sama pro sebe a zničila všechny ostatní koželužny. Tato Baťova továrna však od koželuhů prvotřídní kůže nekoupí, jen kůže vybrakované, a co potřebuje lepšího, vyrobí si sama ve svých továrnách. Mimo to dováží z ciziny různé kůže ještěrčí, krokodýlí a bůhví jaké ještě. Kdo to však odnáší? Odnášejí to naši zemědělci, poněvadž malé koželužny jsou zničeny, není odbytu koží. Považme, že ještě před krátkým časem syrová kůže nevydělaná stála 200 Kč a volovice až 300 Kč a dnes stojí 20 Kč. Kdo to odnesl? Zase náš zemědělec, a to proto, že řezník, když za kůži dostane o 200 Kč méně a chudákům nezaměstnaným a těm živnostníkům, kteří sotva živoří, nemůže přiraziti na ceně masa, dává za dobytče méně, a proto také klesá cena dobytka. Mnozí lidé neuvažují, že to postihuje široké kruhy obyvatelstva, nejen dělníka a živnostníka, nýbrž i rolníka.

Velevážení, vyučený řemeslník dnes živoří a není mu možno, 'když mu jedno řemeslo nejde, přesedlati a začíti druhé, co je umožněno mnohým jiným. Takový továrník provozuje dnes 28 ohlášených živností: je stavitelem, má kovodělnictví, má stolárnu, kopytárnu a pomalu sebere i práci dráteníkům, kteří sem chodili ze Slovenska - ani ti sem již nejdou - sebere tedy všechno pro sebe. Tomu je všechno dovoleno. Uchází-li se někdo o hostinskou koncesí, co je to obtíží! Naproti tomu však takový jediný člověk má hostinskou živnost, ačkoli vyučen nebyl, má vyvařovnu atd. Tím je ničen živnostenský stav.

Velevážení! Nedívejme se na to jenom tak. Živnostenský stav je nejspolehlivější oporou státu a býval jí vždy. Sledujeme-li dějiny, tedy v nebezpečí to byli obyčejně živnostníci, kteří se postavili a dovedli hájiti zájmy státu. Živnostenský stav jest úplně v úpadku, poněvadž kde kdo se do toho plete. Kdo má širší lokte, dostane se všude.

Má-li dnes živnostenský stav existovati, musí býti také podporován. Podíváme-li se však do státního rozpočtu, vidíme tam jen nepatrnou položku, nějakých 7 mil. Kč na podporování živností. Je to položka malá, když vidíme, v jakém úpadku tento živnostenský stav je. Bude-li to takto dále pokračovati, je jisto, že řady nezaměstnaných dělníků se budou rozmnožovali. A již dnes je rozmnožují i bývalí samostatní živnostníci.

A co z toho plyne pro stát? Jaký je to úbytek daní, když se zavírá a odhlašuje jedna živnost po druhé? Zadluženost měst je taková, že nejsou ani s to, aby platila úroky. Co je toho příčinou? Poněvadž ve městech jeden živnostník za druhým skládá živnosti. Přestává platiti a obec si vypůjčovala vzhledem k lomu, že měla takový a takový předpis daní, tolik a tolik mohla dostati, tolik a tolik si mohla vypůjčiti. A kde bude nyní krýti úroky?

Město, které mělo ještě před 6 roky daňovou základnu přes 1 mil. Kč, nemá dnes ani 100.000 Kč! To se rozumí, že obec počítala s přirážkami, s onou milionovou základnou daňovou, že si může tolik a tolik vypůjčiti, že úroky unese, ale dnes jeden živnostník po druhém skládá živností a obec nemá příjmů, nemá z čeho platiti. Ve statistice často čteme: nové živností. To jsou živnosti ze zoufalství, poněvadž mnohý dělník, který byl vyhozen z práce na ulici a měl ušetřen nějaký groš, zřídil si hokynářství nebo něco podobného, ale ještě tu úsporu, kterou měl, za půl roku prodělal. To není rozmnožování živností. Ten již ani tu daň, až mu jí předepíší, nebude moci zaplatiti.

Mám zde malou knížku, (ukazuje knížku). Tam je viděti, co platí firma Baťa, která má mnoho různých podniků, staví nepřetržitě za miliony v cizině jednu továrnu za druhou. A tato továrna platí celkem výdělkové daně - a v tom jest ještě počítáno také její hospodářství, které má na Lomničce, v Podolí, v Mládcové atd. - 4,654.476 Kč; tedy něco přes 4 miliony zaplatí tak ohromný podnik! Když však vezmeme předpis daně v našem rozpočtu, mnoho-li zaplatí drobní živnostníci, a když jen vezmeme to, že takový závod, třebas Třebíč, byv. továrna Budišovského, platil 80 tisíc Kč, a prosím teď Baťa platí 26.000 Kč, jakým měřítkem se to měří malému živnostníkovi a jakým měřítkem se měří velkému? Pánové, to je smutná kapitola! Řekne-li mi jeden státní úředník: Pane senátore, na Baťu se musíme jinak dívati nežli na jiného občana v republice! (Sen. J. Krejčí: A k tomu okr. soudce!) - kde to jsme, kam jsme to došli, když se u nás již takto mluví, když již ten obyčejný člověk neznamená nic?! Tedy zde je nutná náprava, občan jako občan, máš-li fabrik 10 nebo 28 nebo nic, stejná práva, stejné povinnosti! Tak daleko jsme došli a pak se nedivme, že najednou zde vyrůstá oposice, která na tyto věci ukazuje. Je potřebí, abychom té oposici tuto zbraň vzali z rukou a hleděli udělati nápravu. Nejezditi do Zlína na porady a dávati tam, jako mnozí pánové dělají, své děti, aby je tam měli zaměstnané v práci, l mnozí poměrně vysocí úředníci mají své děti u Bati zaměstnány! A to nemáme jen Baťu, vždyť lakových máme u nás v republice několik, kteří takto rdousí malého živnostníka! A nejen malého živnostníka, nýbrž i malého průmyslníka a menší továrny udusí za chvíli. Jak jsem již řekl, za chvíli budeme míti ohromného Baťu, jestli se toho dočká, ale pak budeme míti hejno žebráků. Myslím, že to dlouho nepůjde, neboť když dnes ve všech státech stavějí se továrny, tak již se tam od nás nebude vyvážeti. Tyto továrny se stavějí za peníze, které naše dělnictvo zde vydělalo, poněvadž by mu v cizině za to peníze nedali, ale až bude všechno kolem dokola, i v té Persii a Indii, kde se dnes stavějí továrny, zastavěno, jednoho krásného dne takový pan Baťa řekne: já tu továrnu ve Zlíně zavírám, poněvadž nemám kam vyvážeti, poněvadž tam již všechno vyrábějí sami. Potom teprve snad poznáme, čeho je tu potřebí. Proto jsem přesvědčen, že také již mnohé náběhy se staly, že u nás naše vláda začíná pracovat k tomu, aby stav živnostenský byl zase tím, čím býval kdysi. Oslavovali jsme naši hymnu >Kde domov můj<. Pánové, kdo zpíval první tuto hymnu, ještě než byla dávána na veřejnost? Byli to ševci v Bubenči na Slamníku, kteří první zpívali hymnu >Kde domov můj<, ševci, kterými se sice opovrhuje, ale u nichž přece jen je vlastenectví. Pamatujte si, že ve všech našich městech za Rakouska, kde byl boj mezi Němci a Čechy, to byli živnostníci a řemeslnící, kteří dobývali různých měst z německých rukou. Dnes si myslíte, že přijdou ti různí žralokové a budou bojovat za tu českost naších obcí a naších zemí? Kde pak! Těm je to věc vedlejší. U nich je hlavní především pytel peněz a pak to druhé. Dělají sice někdy milosrdenství tím, že se řekne, že tam a tam se zplavňuje řeka. Ale pro koho se zplavňuje a za čí peníze? Kolik dá na to stát, kolik země a kolik dají oni? Jistě maličkost, a za to se jim dělá veliká sláva.