Nastal zmatek, neboť lid svým prostým rozumem nemohl pochopiti takové právo a takový zákon. Jak je to možné, tázal se v rozpacích, že z kostela, jejž stavěli naši otcové, jejž jsme stavěli již my sami a jejž nám úřady odevzdaly, nyní nás tytéž úřady vyhánějí? Pravoslavní musili ustoupit moci, v četných případech i násilí, z čehož povstal úplný zmatek, jenž byl příčinou nesčetných procesů, které stály pravoslavný lid mnoho desítek a set tisíc korun. Lze pochopiti, že se pravoslavní velice zklamali. Zklamali se proto, že si tak svobodu víry nepředstavovali.

Kostely byly všude odevzdány řeckým katolíkům: i tam, kde byli ve značné menšině, i tam, kde vůbec nebyli a nejsou. Tak se stalo, že staré kostely v četných obcích leží ladem, v četných obcích jsou zavřeny, zapečetěny, protože není věřících, mnohé z nich pro nedostatek dozoru a obnovování se ničí a rozpadávají, v téže době, kdy pravoslavní musí stavěti nové kostely, nové chrámy a kdy v některých obcích jsou ještě i dnes nuceni modliti se v soukromých domech nebo i pod širým nebem.

Nyní je situace taková, že všechny kostely, které byly v rukou pravoslavných, po jejich vystoupení z řecko-katolické církve, jsou jim již odňaty; jsou jim odňaty i takové, jež byly pravoslavným odevzdány zákonitou cestou, jako na příklad v Ize, Lipči, Horinčovu a j. V poslední době byl zahájen útok i na kostel v Hankovicích, na kostel, jejž sice začali stavěti hankovičtí obyvatelé, kteří v té době byli ještě uniaty, ale stavěli, zakončili stavbu vlastními prostředky a když jej vysvětil pravoslavný arcibiskup, přijali jej do své držby pravoslavní. Neníliž to zvláštní, že v zemi strašné bídy a nouze, v zemí, kde nyní panuje nebývalá nezaměstnanost a hlad, řeckokatolická církevní vrchnost nemá jiné starosti kromě té, aby svým nepromyšleným, nerozumným a rovněž nekřesťanským chováním dráždila klidné pravoslavné obyvatelstvo a probouzela mezi ním rozhorlení a zlobu. Domnívám se, že jest již čas učiniti konečně přítrž takovým případům, které v žádném případě nevedou a nepovedou ke konsolidaci, míru a klidu, jenž jest pro karpatoruský lid tak nutný a nezbytný.

Za necelých 10 let vyrostlo na Podkarpatské Rusi přímo ze země 120 nových kostelů. Mnoho milionů korun vynaložil na tylo stavby náš pravoslavný lid, který, jak známo, patří k nejchudším vrstvám obyvatelstva Podkarpatské Rusi. Lze pochopiti, že po všem tom pravoslavné obyvatelstvo upadlo do strašných dluhů, z kterých se nebude nikdy moci svými silami vyprostiti.

V takové neutěšené sociální situaci jest i pravoslavné duchovenstvo. Většina knězi závisí úplné na darech a almužnách věřících, které však při nejlepší vůli nemohou jim poskytovati ani nejskrovnější slušné živobytí. Kongrua není dosud pro většinu duchovenstva upravena, bez ohledu na to, že jsou ustanovení zákonů - zákon č. XIV z roku 1898 změněný zákonem č. 122/1926 Sb. z. a n. - podle nichž, kdyby se řádně vykládala, musila by se kongrua vypláceti všem kněžím bez ohledu na jejich vzdělání.

Aby polepšili své hmotné postavení a měli právo na plnou kongruu, pravoslavní knězi hledí doplniti své vzdělání, podrobují se zkouškám ve státních gymnasiích, ve kterých však nezřídka nelítostně propadají, zvláště z francouzštiny. Hlavně právě z francouzštiny, jakoby právě tento jazyk byl v praktickém životě potřebný pravoslavnému knězi, žijícímu a působícímu mezi ruskými sedláky na vesnické šamote. Táži se: Snad i knězi jiných náboženství obejdou se bez francouzštiny, a přece dostávají plnou kongruu?

Situace pravoslavných duchovních a vůbec pravoslavné církve u nás je velice smutná. A zatím pravoslavná církev, to není nějaká trpěná sekta, to je církev zákonitá, úplně rovnoprávná s jinými zákonitými církvemi v republice. A proto jest mi poněkud zvláštní a nepochopitelné, proč pravoslavná církev podle rozpočtu, jenž nám byl předložen, nedostává poměrně ani zdaleka to, nač má právo.

Abych nemluvil bezpodstatně, dovolím si ukázati na některá statistická data. Podle poslední úřední statistiky z roku 1930 bylo pravoslavných na Podkarpatské Rusi a na Prešovsku asi 140.000. Ale to jest úřední statistika, která se velíce liší od skutečnosti, podle které v té době bylo na Podkarpatské Rusi 145.000 a na východním slovensku přes 25.000 pravoslavných, úhrnem 170.000 osob. Od té doby se tento počet zvýšil aspoň o 30.000 a podle toho můžeme směle tvrditi, že pravoslavných jest v tomto biskupství již asi 200.000, což se rovná asi jedné třetině všeho karpatoruského obyvatelstva. Z toho plyne závěr, že podle toho měla by pravoslavná církev dostávati na své potřeby tolik peněz, kolik by odpovídalo skutečnému poměru, ovšem číselnému, pravoslavných k řeckým katolíkům. Ale v rozpočtu nacházíme úplně něco jiného. Kdežto pro řecko-katolická biskupství, t. j. mukačevské a prešovské, jest v rozpočtu určeno 8,378.800 Kč, jest pro pravoslavná biskupství mukačevské a prešovské všeho všudy 731.800 Kč, ačkoli by jim - kdybychom počítali s faktem, že pravoslavných je mezi karpatskými Rusy skoro polovina řeckých katolíků - při zachování zásady spravedlnosti patřilo neméně než 4 mil. Kč. No, ať již nikoliv 4 mil. Kč, třebas jen 2 mil. Kč - i to by již bylo blíže ke spravedlnosti. Na řecko-katolické semináře nacházíme v rozpočtu po 90.000 Kč, t. j. 180.000 Kč, ale na zřízení pravoslavného semináře u nás nenašla se z nějakého důvodu ani koruna. I na podporu bohoslužeb u českých kolonistů na Volyni, mezi českými dělníky ve Francii, Belgii atd. je zařazeno do rozpočtu 40,000 Kč, proti čemuž nemám naprosto žádných námitek, ale na podporu pravoslavných bohoslovců, kteří se musejí učiti v pravoslavných učilištích v Jugoslávii nebo v Paříží, vláda neuznala za potřebné určiti aspoň několik tisíc korun.

A tak, uvážíme-li, že pravoslavní na Podkarpatské Rusi a na Prešovsku nemají dosud svého bohosloveckého učiliště, že pravoslavné fary nemají pozemků, s nimiž by byly spjaty, že tyto fary v četných případech nemají kostelních budov, kde by se mohli věřící scházeti ke svým modlitbám, že četné kostely ještě nejsou dostaveny a nemohou býti dokončeny, poněvadž chudý lid nemá na to peněz, že knězi nemají bytů, a když také počítáme s tím, že pravoslavní na Podkarpatské Rusi patří k nejchudším vrstvám karpatoruského obyvatelstva, myslím, že slavný senát uzná za úplně odůvodněnou a spravedlivou mou naléhavou prosbu k vládě, která obsahuje toto:

1. Aby všem pravoslavným farám a obcím byly ze státních velkostatků bezplatně přiděleny pozemky od 15 do 25 katastrálních jiter; 2. aby všechny dluhy pravoslavných na Podkarpatské Rusi a na Prešovsku, které povstaly při stavbách kostelů, byly vyrovnány ze státních peněz; 3. aby k dostavbě zahájených kostelních staveb byla ze státní pokladny poskytnuta přiměřená částka; 4. aby všem pravoslavným kněžím, vysvěceným před vydáním kongruálního zákona ze dne 25. července 1926, č. 122 Sb. z. a n., a nemajícím kvalifikace pro přiznáni plné kongruy, byly poskytnuty dvě třetiny nebo jedna třetina kongruy podle zmíněného zákona a zákona č. XIV z r. 1898; 5. aby se od pravoslavných knězi, kteří doplňují své vzdělání, při zkouškách na státních reálných gymnasiích vyžadovala místo francouzštiny větší znalost ruštiny a od zkoušky z francouzštiny aby byli úplně osvobození; 6. aby v Užhorode nebo Mukačevě byl co nejdříve zřízen pravoslavný duchovní seminář, aby ti, kdož se hodlají věnovati duchovnímu povolání, nebyli nuceni jezditi pro své vzdělání do ciziny; a dokud se to nestane, aby každoročně byla v rozpočtu určena částka 100.000 Kč, ze které by se přiměřeně podporovali pravoslavní bohoslovci v zahraničních bohosloveckých učilištích; a konečně, kdyby naše požadavky pod 1., 2. a 3. nemohly býti neprodleně provedeny, aby 7. byl vydán zákon, podle něhož veškerý církevní majetek ve všech obcích, kde jsou pravoslavní a řečtí katolíci, byl poměrně rozdělen mezi obě náboženství a v případech, kde v obci vůbec nejsou řečtí katolíci, aby celý majetek byl odevzdán pravoslavným.

Doufám, že se vláda nebude chovati odmítavě k těmto našim spravedlivým požadavkům. Pánové, nezapomínejte, že před 20 lety, a to dne 28. srpna 1914 na náměstí v Kijevě bylo to pravoslavné duchovenstvo, které posvětilo první prapor první československé družiny, ze které později vyrostla naše statečná armáda. Pravoslavné duchovenstvo žehnalo našim legionářům na cestu, kterou šli a dovedli naše osvobození k vítěznému konci. Pravoslavní podkarpatští Rusové v Americe první navrhli tehdejšímu profesoru Masarykovi, aby se Podkarpatská Rus připojila k Československé republice. A v roce 1918 byli to pravoslavní, kteří bez bázně a strachu první rozbili maďarské okovy, které celá století poutaly národní svobodu karpatoruského lidu. Pravoslavní to byli, kdož nedávno na ohromných marmarošských oslavách v lze při účasti přes 40.000 lidí hlučně prohlásili svůj ostrý protest proti maďarskému a jakémukoliv jinému revisionismu.

Pánové! 200.000 pravoslavných tam v nejvýchodnější části naší republiky, to jest nadějné vojsko 200.000 lidí, které vždy vytrvale a nepohnutě bude tam státi na stráži a bude chrániti hranice své země a své vlasti.

Tím ovšem nechci naprosto říci, že by jiné části karpatoruského prostého lidu byly méně loyální ke státu. Chtěl jsem pouze obrátiti pozornost vlády na tu nespravedlnost, která měla takový citelný odraz na situaci pravoslavných podkarpatských Rusů. Spoléhám se a doufám, že příště bude vláda věnovati zájmům pravoslavných a pravoslavné církví více pozornosti než dosud.

Konečně, při příležitosti posledních politických událostí v Ženevě, budiž mi dovoleno ještě říci: Ani jediný kout republiky netrpí pravděpodobně tak častými postranními vlivy a také nepřátelským zasahováním do našich vnitřních věcí, jako zvláště Podkarpatská Rus. Nepřátelé považují lid za politicky nezralý a proto za vhodný pro své útočné pokusy a ku provedení svých zákeřných úmyslů. Poslední dny upřímně potěšily každého uvědomělého a státně smýšlejícího člověka na Podkarpatské Rusi. Potěšilo jej, že bratrská Jugoslávie, kterou postihl velký zármutek, dostala, jak známo, částečné dostiučinění, ale neméně nás potěšilo i to, že maďarskému revisionismu byla zasazena citelná rána.

Zasloužili se o to nepochybně všichni tři ministři zahraničních věcí států Malé dohody, ale především náš ministr dr Beneš, kterému jest za jeho úspěšné odražení postranních nepřátelských útoků na naší zem, zvláště na Podkarpatskou Rus, karpatoruský lid nekonečně vděčný.

Lze pochopiti, že tím ještě ani zdaleka není odvráceno ohromné nebezpečí. Nepřítel nespí a vůbec nepomýšlí na to, aby zastavil podvratnou práci. Přemrštěná ctižádost jedněch, uražená ctižádost jiných a konečně nezřídka odůvodněné reptání hladových mas bude vždy vhodné pro rozkvět demagogie a rovněž pro páchání zločinů, V kalné vodě vždy může nepřítel snáze uloviti svou rybu.

Odtud plyne náš společný úkol: rozumnými reformami, účelnou výchovou a všestranným a objektivním informováním veřejnosti všemi způsoby přispívati ke konsolidací poměrů a k posílení velkých vymožeností demokratické svobody. (Souhlas.)

Místopředseda Donát (zvoní): Slovo dále má pan sen. dr Krno.

Sen. dr Krno: Vysoký senát! Keď si tento rozpočet základné prezreme, vidíme, že mnoho chýba, že mnohé naše potreby a požiadavky sú v ňom nie obsažené, ktoré by malý byť, ktoré tak bezpodmienečne potrebujeme k vývinu nášmu a k našej obrane.

Teším sa, že hospodárska kríza trochu ulevila, najmä potešiteľná vec je, že zahraničný obchod sa napravil, a teším sa exposém pána min. predsedu ako aj pána ministra financií. Je to veľký výsledok pri stanovení kontingentu, pri vzraste ťažkosti v každom štáte pre zahraničný obchod. Potrebné je zvlášť teraz, aby štát mal veľkú pohyblivosť a možnosť napomáhať konkurencii našich exportérov. Sama tá okolnosť, že tento lepší výsledok zahraničného obchodu svedčí o správnom pojatí povinnosti so strany štátu a našich výrobcov a obchodníkov, je príznakom toho, že devalvácia bola správne prevedená.

Práve preto nutné by bolo, aby sme sa viac zaoberali touto vecou a hľadeli odpomáhať, kde sa dá. Peňazí, obeživa je ešte menej ako pred rokom. Malý obeh bankoviek najlepšie dokazuje latentnú krízu: niet života, niet dostatočnej krvi, niet dostatočného obeživa. V cudzine máme 3 miliardy zamrznuté. Oživiť by bolo treba celý štátny život. Nutná je nová vnútorná pôžička alebo zahraničná pôžička, aby sa konaly práce potrebné pre kultúru, komunikácie a obranu štátu. Týmto by oživel celý život a dostaly by zamestnanie statisíce ľudí. Bez tejto injekcie pozdejšie sa ozdravíme ako zahraničie.

Nutné je, aby tento úbytok sa nahradil podujímaním verejných sväzkov, poťažne štátu. Verejné svazky sú čiastočne tak zadlžené, že nutno pomýšlať znova a zasa na podujímanie štátu. Nové železničné spojenie a cesty medzí Moravou a Slovenskom sú nutnosťou, ako aj spojka medzi Plav. Sv. Mikulášom a Jablonkou. Škoda, že padla idea novej dráhy medzi Brnom a Plzňou.

Slovensko ešte vždy má málo dobrých a spoľahlivých ciest a tým menej takých, ktoré spájajú nás s Moravou. Oprava ako aj výstavba všetkých silnie na Slovensku je nutná. Slovenská krajina mnoho vykonala v tomto smere, ale ešte ďaleko kulháme za historickými zemiami.

Československá Dunajplavba je ďaleko za plavbami susedných štátov. Naša plavba má málo nákladných lodí a ešte menej osobných. Ani jedna osobná loď na Dunaji nebola vybudovaná od prevratu. Kým je Dunajplavba nie dosť podporovaná stálom, mnoho trpí aj celý obchod.

Nie menej potrebné je upraviť tak Dunaj - a nakoľko treba prehlbiť, aby morské lodi mohly pristáť nielen v Komárne, ale aj v Bratislave.

I Morava nech je čim skôr zregulovaná a upravená pre lodi parné. A snáď sa uskutoční raz spojenie kanálom Dunaja a Labe.

Má sa stavať ochranná hrádza v Petržalke a v Bratislave, prehlbenie Dunaja a rozšírenie brehu, aby veľké plochy boly spôsobilé pre celoštátnu výstavu v roku 1938.

Práce a plánov máme dosť ako aj túžieb, ale vo všetkom nás hatí nedostatok úveru, nedostatok zbytočných peňazí.

Treba klopať, aby nám bolo otvorené, treba si zadovážiť zahraničnú pôžičku, aby sa zasa oživil náš život, náš obchod a priemysel a tým sa zmenšila aj nezamestnanosť.

Nie menej je ťažká finančná politika, ktorá čím dial, tým viac zasahuje do súkromného života jednotlivcov, ktorá sa nám zdá byť často nepríjemnou.

Nechceme neuznať ťažkostí a potreby zákroku často aj prísneho, vzdor tomu bych si prial, aby táto práca neprekračovala isté hranice, aby nikdy nebola na úkor istoty pokoja jednotlivcov.

Pri minuloročnej rozpočtovej debate som poukazoval na tú nemožnosť, že zákony daňové a poplatkové ako i iné zákony týkajúce sa práv osobných a verejnej správy nie sú ešte vždy unifikované.

Príčina rozdielu a nespokojnosti Slovenska pochádza čiastočne z týchto okolností. Slovák podliehajúci ešte starým uhorským zákonom platí dane a poplatky, ktoré sa v historických zemiach neplatia, naproti tomu í Čech v historických zemiach prichádza časť o do tohoto položenia. Následok týchto udalostí je obapolná nedôvera a vzmáha sa potom to povedomie, že rovnosť pre všetkých občanov neplatí.

Všetko by sa dalo vyrovnať, keby sa prax pri vyrubení daní tomuto prispôsobila.

Je nutné aj z politických dôvodov, cieľom ukľudnenia pomerov a k vôli konsolidácii, aby tieto zákony boly čím skôr unifikované a jasné.

My potrebujeme jasné daňové a poplatkové zákony. Nemožné je, aby tieto zákony boly rozdielne na Slovensku a v historických zemiach.

Ako prepotrebná je unifikácia zákonov českých a slovenských, najviac vysvitá pri rôznom odanení, ale vysvitá to aj pri cestách a často pri nových zákonoch, ktoré si nevšímajú zákonov platných na Slovensku.

Žiadosťou Slovenska je, aby sa silničně zákony unifikovaly, aby sa unifikoval vinný zákon, lebo na Slovensku sú iné predpisy ako v historických zemiach. Na pr. na Slovensku je sladenie vína nie dovolené a v historických zemiach je dovolené, a to isté platí o rôznych manipuláciách vína.

Slovensko sa domáha jednotných železničných taríf.

V historických zemiach platný zákon č. 89 z r. 1895 je úplne vybudovaný potravinársky zákon, napriek tomu zákony platné na Slovensku sú len rámcové.

Je nutné unifikovať i tu, lebo stojíme pred skutočnosťou, že cesto sa môže pribarviť v historických zemiach, na Slovensku nie.

V historických zemiach obsah octovej kyseliny je určený 2,5 %, u nás 4 %.

Barvenie údenárskych produktov u nás nie je povolené, kdežto v historických zemiach áno.

Glazurovanie kávy je u nás zakázané, v historických zemiach povolené.

Barvenie marmelád je u nás zakázané, v historických zemiach povolené.

Takýchto prípadov by som mohol mnoho doniesť, ale ráčte si to povážiť, ako to vyzerá a potom pri výrobe je to možné ďalej trpeť? Treba tu trochu dobrej vôle a stane sa to.

Ministerstvo unifikácie vykazuje veľkú prácu, ale tá je nedostatočná a dotácia tohoto ministerstva malicherná. Všetky okolité štáty previedly už unifikáciu, ale u nás kulháme za tým, kdežto jednotný právny systém spojuje národy.

V rozpočte nevidím žiadne opatrenia ohľadom usporiadania zadlžených zemedelcov, ač práve je to veľmi aktuálnou otázkou. Mnohí zemedelci a celá verejnosť mylne chápala tieto heslá. Ani zemedelci ale nikto v tomto štáte nechce dary na úkor štátu bez príčiny.

Príčina zadlženia zemedelstva väzí v prvom rade v tej okolnosti, že zemedelstvo nedonášalo potrebný výtažok, aby zemedelec mohol svoje dlžoby a dane riadne splácať. Zemedelské produkty fluktuovaly od r. 1921, takže na pr. r. 1921 stála pšenica 500 Kč, hneď na to 300 Kč, a boly aj také časy, kedy stála 100 Kč. Pri takejto fluktuácii nie je možné riadne hospodárenie zemedelca.

Druhá príčina je aj v tom, že pôda pridelená alebo odpredaná z pozemkovej reformy nebola odpredávaná v rámci cien, ktoré stanovily zákony, a často umele bola zvýšená, čím sa aj možnosť zadlženia zväčšila.

Odlženie zemedelstva neznačí viac ani menej ako to, že štát pomáha zemedelcom pri usporiadaní ich dlhov.

Keď štát podporoval stavebný ruch a prevzal garancie vo výške blízko 5 miliard, keď štát sanoval banky, dává podporu nezamestnaným, nutné je, aby zakročil aj pri zemedelcoch, aby pôda naša československá zostala aj naďalej v spoľahlivých rukách a nevyklzla z moci tých. ktorí ju obrábajú.

Akým spôsobom sa to opraví, teraz nechcem o tom hovoriť, ale vecou našou je toto posúriť. Úprava tato je potrebná či v rámci nového núteného vyrovnania, garancie, podporou štátu, alebo obojím spôsobom. Na žiadon pád nežiadame, aby sa týmto štát zaťažil nad jeho možnosti, ale nutné je, aby z trosiek zemedelstvo zasa rozkvitlo a tým sa vnesie potom najlepší výsledok pri konzume článkov továrenských, lebo zemedelec je najlepším spotrebiteľom továreň, ktoré čím dial tým viac budú odkázané na vnútornú potrebu.

Pomoc zemedelcov úzko súvisí s pomocou peňažníctva, malých strádalov-vkladateľov. Upadnutie jednej triedy by značilo upadnutie aj mnohých tried.

Celkom nesprávne ponímajú mnohí túto akciu a myslia si, že zemedelstvo chce nejaký zvláštny zisk. Zemedelstvo chce len toľko, aby bolo pred úpadkom zachránené, aby ďalej mohlo riadne prispievať k ťarchám a povinnostiam štátu.

Nejedná sa tu o výnimku, ale o to, čo už druhí dávno majú.

I zemedelské zákony potrebujú čím skoršiu úpravu: živočišný trh a ceny mäsa nie sú v pomere s cenami odpredaja. Výrobca odpredáva tak lacno a tretí má z toho osoh. Je tu náprava í v prospech verejného konzumu mäsa a cien týchto nutná a potrebná.

Nie menej je potrebné, aby štát zasahoval aj naďalej na rozdelenie pôdy a znemožnil nakopenie veľkých plôch v jednej ruke tým spôsobom, že by dostal prednosť pri každej kúpe väčšej, jestli by pozemky potreboval pre prídel.

Zemedelstvo na Slovensku pozbývá zákona o nedieloch, čím sa zemedelský statok na úkor riadneho hospodárstva drobí.

Záujmom štátu a zemedelstva je, aby štát viac zasahoval na scelenie pozemkov a umožnil hospodárenie získané na plochách scelením. Je nutný nový zákon.

Nutné je, aby sa aj na poli zemedelstva zákony zjednodušily a zvláštne aby sa doniesly nové na zostrenie dozoru.

Ako zástupca vinohradníckeho kraja prajem si, aby aj na Slovensku bol už sriadený vinný sklep na vzor skladišť obilných, aby vinohradníci mali možnosť speňaženia svojho vína a široké obecenstvo zasa zdravé nápoje. Je to dávna túžba a nevyžaduje toľké obeti. Kraj Podkarpatskoruský to už má - prečo by to nebolo možné na Slovensku?

Nutné je vynesenie nového vinného zákona so zabezpečením výhod pre dorábateľov. Isté množstvo vína, ktoré sa doma riadne spotrebuje, nech je oslobodené od všetkých daní, tak nápojovej ako aj inej. Nutné je zostriť kontrolu vína a prísne trestať falšovateľov vína. I tu je potrebná unifikácia, lebo laxné zákony v historických zemiach ohľadom vína zapríčiňujú mnohé nesrovnalosti.

Žiaducné by bolo, aby štát napomáhal všetkými možnými prostriedkami vysadeniu vinohradov na miestach, kde nemožno prevádzať iné hospodárstvo; odporúčal by som, aby boly zákony uhorské pri vysadení nových vinohradov prevzaté.

Kde je možno prevádzať riadne poľné hospodárstvo, je táto vec nepotrebná, lebo i tejto plochy je málo.

Ministerstvu zemedelstva je rolnictvo povďačné za monopol a všetky dosavadné zákony, ktorými bolo napomožené.

Je to dobrá a veľká vec a mnohé srdcia naplnila radosťou.

S radosťou konštatujem, že naša republika v prospech školstva slovenského mnoho vykonala, ale my Slováci sme ešte ďaleko od toho, aby sme mohli byť na roveň postavení historickým zemiam.

Pozrime len na podporovanie hudby. Jediná hudobná akadémia na Slovensku sa sama udržuje.

Taktiež nutné by bolo, aby štát prispel na výstavbu školy ¹/₂ miliónom Kč, keďže zem a mesto ten istý obnos už značily. Len trochu dobrej vôle. Bratislavská hudobná akadémia posavaď vychovala žiakov, za ktorých sa nemusíme hanbiť.

Nutnosťou je i vybudovanie nového čsl. gymnázia v Bratislave. Posavádna budova je tak preplnená, že tam ďalej nemožno všetkých vyučovať.

Výstavba novej univerzity je ešte vždy len na papieri, ale jestli by právnická a filozofická fakulta prišla do budovy burzy, tak by nutno bolo čím skôr vystaviť kliniky a lekársku fakultu na Lafranconiho pozemkoch.

Nová slovenská technika tiež má svoje odôvodnenie.

Je pravda, že je čsl. inteligencie už značný počet a že sa ťažko umiestňuje, ale to není dôkazom, aby sa jestvujúce ústavy nezväčšily a nevybudovaly primerane svojej potrebe.

Nemožno nespomenúť tu okolnosť, že sa na Slovensku vykonalo na poli výstavby silníc veľmi mnoho - je to už mnoho sto miliónov a vzdor tomu čakajú na tomto poli ešte veľké úkoly.

Nemožno to ďalej trpeť, aby krajina slovenská väčšinu svojich príjmov vynaložila na cesty, kdežto v historických zemiach sú tieto silnice zoštátnené, nemožno už s inkamerácíou čakať, ale nutný je čím skôr malý alebo veľký silničný zákon.

Nie menej v ťažkom postavení je krajina slovenská, čo sa zdravotnej služby týče.

Zdravotníctvo je u nás zoštátnené a vzdor tomu slovenská krajina snáša istú čiastku týchto povinností a nie je v stave obdržať od štátu ani čiastku pohľadávky, ktorú vynaložila v prospech a na účet štátu. V rozpočte je malým obnosom pamatované na túto pohľadávku.

Sanácia samosprávy je tiež ožehavou a prepotrebnou vecou.

Zadlženie samosprávy je dávno ťažkým problémom. Po prevrate samospráva chcela dohoniť všetko to, čo v predošlých rokoch zameškala. Demokratická samospráva nehľadela na všetko len z fiškálneho stanoviska, ale vzhľadom na široké vrstvy, dôsledkom čoho mnohé nové investície boly premrštené, neprimerané.

Dlžoby boly robené ľahko, lebo základ daní bol vysoký, zárobky značné a kapitálu bolo dosť. Pri vypuknutí krízy dostala sa odrazu samospráva do neutešeného položenia, základ daní klesol, prirážky boly přečerpané.

Je tu skutočne nutná pomoc, ale v prvom rade by bolo potrebné, aby úroky od dlhov boly primerané, ťažké dlžoby konvertované a premenené na dlhodobý lacný úver. K tomuto je nutná i štátna podpora.

Ohradu na sanáciu samosprávy nájsť je ťažko bez zaťaženia niektorých vrstiev obyvateľstva. Neodporúčal by som, aby sa prirážky zvýšily, skôr by bolo možné dať 5 % prirážku k výdelkovej dani.

Hlavné mestá boly zo sanácie vyňaté, nemáme nič proti tomu, ale vzdor tomu by som žiadal, aby ten obnos z obratovej dane bol dvojnásobne zvýšený v budúcom rozpočte na 20 miliónov.

Hlavné mestá majú zvláštne úkoly, a to reguláciu. Všetky tri hlavné mestá sú staré mestá, dôsledkom čoho majú úzke ulice. Nutné by bolo založiť regulačný fond aspoň pre tieto tri mestá a z tohoto fondu podporovať potrebnú reguláciu, potrebné rozšírenie ciest. Keď by sa prídel 10 miliónový na 20 miliónov zvýšil, možné by bolo týchto nových 10 miliónov použiť práve na reguláciu.

K týmto by mestá musely tým istým obnosom prispeť a utvorilo by si každé mesto istú rezervu na regulácie.

Poneváč okresy Slovenska sú nie zadĺžené a nevykonávajú dostatočnú činnosť na poli hospodárskom a kultúrnom, nutné je, aby ten obnos, ktorý dostanú historické zeme na sanáciu, bol pre slovenské okresy upotrebený na poskytnutie pôžičiek.

Okresy len pôžičkami môžu opraviť zanedbané vicínálne cesty a venovať sa i iným správnym úkolom.

Naša zahraničná politika je správna a nemôže sa ináč ani pohybovať, ako sa pohybuje.

Náš minister zahraničia zaslúži za jeho veľkú a neúnavnú prácu našu vďaku. Slovensko mu je vďačné za jeho krásny výsledok v Ženeve a za skvele vykonanú prácu.

Čo sa týka vojska a obrany, zasa len moje uspokojenie môžem vysloviť nad tým, že táto čiastka rozpočtu sa zvýšila. To je nie vyhodený groš, je to len preventíva, lebo keď budeme stále pripravení a dobre vyzbrojení a ochránení, každý si rozmyslí nás napadnúť.

My nechceme iných napádať, druhé kraje pripojovať, ale nechceme ani z nášho tela ani piaď popustiť.

K tomu je potrebné, aby sme mali dobré vojsko a aby sme boli dobre vyzbrojení a vystrojení.

Každý peniaz vydaný na vojsko je súčasne vydaný na mier.

Ochrana a obrana našej vlastí má nám byť nadovšetko.

Žiadame, aby naše hranice primerane našim potrebám boly opevnené a letectvo pomerne vybudované.

Nielen v mene strany, ale aj v mojej osobe rozpočet prijímam a ďakujem vláde za jej prácu a vysoký smysel pre štát. (Potlesk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Dále má slovo pán sen. Trnobranský.

Sen. Trnobranský: Dámy a pánové! Když jsem se dověděl ze žurnalistických zpráv a potom z oficielních prohlášení odpovědných ministrů, že rozpočet na r. 1935 bude sestaven v rovnováze, ba dokonce že bude lehce aktivní, byl jsem do jisté míry překvapen. Domníval jsem se, že od r. 1930 do roku letošního mohli jsme nabýti dosti zkušeností a mohli jsme vykázati rozpočtový preliminář tak, jak asi ve skutečnosti státní hospodaření se vyvine. Leč rozpočet na r. 1935 i proti rozpočtu na r. 1934 byl zvýšen o 175 mil. Kč. Pochybují, že někdo z občanů republiky Československé, kteří si všímají našeho státního hospodaření, věří těmto cifrám, a bylo by jistě politicky o mnoho mravnější, kdyby se občanům řekla pravda, jak je, nezastíraná, aby si byli vědomi postavení státní pokladny a skutečného stavu věcí. Nelze předpokládati, že hospodářské poměry se v příštím roce zlepší, a není proto naděje na dosažení preliminovaných příjmů.

V prohlášení p. min, předsedy mluví se o zlepšení a poukazuje se na některé známky, které odůvodňují jaksi blížící se obrat, o které opírá p. min. předseda svoji důvěru, že obrat nastane. Zatím ve skutečnosti všechny současné okolnosti ukazují, že zlepšení se sotva dostaví a že dokonce není ani v dohledu. Tvrzení o domnělém zvýšení hodnoty vývozu se neosvědčuje ve zvýšeném počtu zaměstnaného dělnictva, naopak počet nezaměstnaných u nás stoupá tak, jako tomu bylo roku loňského, ale ani kupní schopnost obyvatelstva nedokazuje, že by dosahovalo vyšších příjmů.