Pozemková reforma na Slovensku blíži sa už ku koncu. Následuje to t. zv. zaknihovanie a pri tomto zaknihovaní niektorí ešte sú, ktorí nie sú vstave tú cenu prídelu vyplatiť a preto im hrozí to nebezpečie, že toho zaknihovania sa nedožijú. Pri tomto žiadame, aby sa tiež blahosklonnejšie pokračovalo a kto si to nevedel zaplatiť, nech sa mu to zaknihuje a tá cena nech sa ako hypotéka na majetku zaistí. (Tak jest!)
V najťažšom položení sa nachádzajú naši kolonisti na Žitnom ostrove a vôbec na juhu. Každý rok pri prejednávaní rozpočtu na toto ukazujem, že tí ľudia, ktorí tam na juhu malí byť tak řečeno na stráži našej republiky, sa bez svojej viny do takého postavenia dostali, že z toho ráznym spôsobom jakživ vymaniť sa nemôžu. Hladoví, nemajú možností tie úroky, ktoré zo všech strán na nich doliehajú, zaplatiť, v tej najväčšej zúfalosti sú a preklínajú hodinu, v ktorej lám prišli. Prosíme, aby sa vzal zreteľ na ich požiadavky. Pozemkový úrad iste nájde spôsob, ako by pôžička, ktorá sa im dala, snáď na dlhodobú pôžičku bola premenená, alebo nech je premenená na subvenciu alebo na podobný spôsob, ale takto, v akom stave títo ľudia sú, to je hanba republiky.
Nás na Slovensku zaujíma i vinárstvo a zelinárstvo. Prosíme a žiadame, aby ministerstvá obchodu a zahraničia pri rekompenzačných obchodoch s Maďarskom malý ohľad i na slovenské vinárstvo, aby vinári neboli úplne zruinovaní. U nás od Bratislave počnúc na Malých Karpatech, pri Nitre a na slovenskom juhu všade potešiteľne sa šíri vinárstvo. Dosiaľ bohužial vládou málo bolo chránené. A vtedy, keď bola cena vína 12 Kč, sa vyrubovala daň na víno a tá daň zostala až po dnes, keď už cena vína klesla v niektorých krajoch na 4 až 3 Kč. 1.40 Kč bola daň od vína vtedy, keď víno malo cenu 12 Kč a včul, i keď víno kleslo na 4 až 3 Kč, je už táto daň iste nespravodlivosťou. (Sen. Kianička: Tiež daň z mäsa!) Áno. Žiadame tedy, aby táto daň, akož i podobné dane na Slovensku prispôsobily sa novým pomerom, tak aby to spravodlivo a humánne bolo vyrubované.
Prosím tiež, aby i financi, keď daň vyrubujú, keď chodia z domu do domu a popisujú, aby trochu ľudskostí preukázali. Veď ten financ, ten četník reprezentuje čsl. štát a tí naši daňujúcí ľudia podľa toho súdia mnohokráť, ako sa oni k nim chovajú. Stalo sa, že na jednom mieste prišiel financ k jednomu farárovi, predprevratovému Slovákovi a prehliadal tam víno. Prišlo medzi nimi k akémusi dohadu a naraz financ povie: Vy ste Maďaron. Pánovia, keď predprevratový Slovák toto počuje, trpko mu to padne. Ja som to nebol, ale sa mi žaloval ten patričný. Tedy, keď ešte voči takýmto ľuďom, ktorých predprevratová slovenskosť je známa, ti financi tak vystupujú, tak predstavte si ich vystupovať proti pospolitému ľudu! Čo sa týka živnostníctva, pán kôl. Kianička tu spomenul, aby podobne bola upravená i daňová otázka. Tí naši živnostníci na Slovensku sú väčšinou chudobní, biedni ľudia, ktorí, pravda, ťažko môžu konkurovať s dnešnými podnikmi, družstvami, ťažko vedia si ten maličký, chatrný obchodík či živnosť udržať. Žiadame, aby dane boly na nich humánne vymáhané, aby im splátky boly povolené a také velké daňové, bych povedal, nedoplatky, ktoré by zruinovaly ich existenciu a ktoré sú dlhoročné a nedobytné, aby sa odpísaly.
Pri sociálnych nemocenských príspevkoch tiež žiadame, aby sa humánnejšie pokračovalo. Pri malých príspevkoch nech sa hneď nepoužije pravotár, nech sa neodovzdá k vymáhaniu, aby pravotár pri tom zasa nové výlohy urobil tomu poplatníkovi. Vieme, že platiť to musíme, že povinnosťou našou je zaplatiť, ale keď mesiac, 2 mesiace ten obnos nezaplatí, nech sa to potom neodovzdáva pravotárovi, a nech sa to nedáva nemilosrdne exekvovať.
Našou najväčšiou žiadosťou, ktorú teraz uplatňujeme v národohospodárskom ústave, je, aby sme zaviedli tú rovnoprávnosť, tú pomernosť - by som hovoril - pri štátnych dodávkach, Národohospodársky ústav na Slovensku dnes na župy rozdelený toto si vzal za povinnosť v tomto ohľade ustavične pri vláde zakročovať, aby Slovensku aspoň pomerný prídel na štátnych dodávkach bol udelený a aby o tom evidencia bola vedená.
Ohľadom nezamestnanosti na Slovensku vieme, že úplne ju odstrániť nevládneme. Máme najviac poľnohospodárskeho nezamestnaného ľudu, veď Slovensko natoľko priemyselne vyvinuté neni a tento poľnohospodársky robotnícky ľud žiada najmä ručnú prácu pri cestách, silniciach, pri vodohospodárskych, melioračných, regulačných prácach atď. Na Slovensku niektoré práce sú pripravené, niektoré sa pripravujú. My si žiadame, aby táto otázka tak bola riešená, ako to p. minister sociálnej pečlivosti v soc.-politickom výbore navrhoval, že on chce veľkolepú akciu začať, a táto má pozostávať v tom, aby sa nezamestnaným v prvom rade práca dala a aby tie administratívne ťažkosti, ktoré toto mnohokrát' brzdia, odstránené boly.
A v tej nádeji, že tú najťažšiu krízu sme snáď už prekonali, že snáď pomaly a pomaly už začíname sa vracať k starodávnym pomerom, rozpočet prijímame a budeme ďalej pracovať, aby sme v tejto našej republice vzdor ťažkým finančným a hospodárskym mrzutostiam a trápeniam z tejto krízy vybrdli, aby sme náš štát udržali a aby sme zlomili všetky nástrahy našich protivníkov, ako sa nám to už v Ženeve podarilo. (Potlesk.)
Místopředseda dr Hruban (zvoní); Dalším řečníkem je pan sen. Kindl. Dávám mu slovo.
Sen. Kindl: V debatě o rozpočtu chci připomenouti vládě a vládním stranám, že mají závazek ke stát. zaměstnancům, aby jim zase daly, co jim před 2 lety bylo vzato. Když se před 2 lety jednalo o snížení platů stát. zaměstnancům, říkal s tohoto místa kol. sen. Pánek, že to dělají neradi, že je však jediné těší to, že je to pouze na 2 roky. Když jsem udělal výkřik, zdali tomu sám věří, že je to jen na 2 roky, řekl: Alespoň se to tvrdí. A co vidíme teď po 2 letech? Státní zaměstnanci, jak sami říkáte, nedostanou nic. Utěšovali se, že snad přece ty 2 roky přečkají a že pak dostanou alespoň něco zpátky, ale co jste jim připravili? Ještě větši drahotu; v době, kdy se jim snížily mzdy a platy, začala stoupati drahota různými těmi monopoly, různými nařízeními a všelijakými čachry, takže zaměstnanci nemohli se svými platy vyjíti. Dnes v řadách železničních zaměstnanců i jiných stát, zaměstnanců řádí již hlad. Zaměstnanci jsou se svými rodinami odsouzeni k bídě a hladu, ale přesto čekají ještě s velkou trpělivostí, co pro ně naše vláda udělá.
Mimo snížení stálých příjmů nastalo také snížení příjmů vedlejších. Železničním zaměstnancům byla odňata uniforma, stejnokroj, byly jim odňaty různé náhrady za práci přes čas v dílnách, byly jim sníženy t. zv. paušály na stravné, zkrátka na všech možných stranách se šetřilo a zaměstnancům ubíralo a při tom byly v nich vzbuzovány iluse, že musejí přinésti oběti, že je to však jen na krátkou dobu. Na drahách se zvyšuje výkon, pracuje se přes čas. Pan ministr dr Meissner sám řekl v soc. politickém výboru, že soukromí zaměstnavatelé zvyšují pracovní dobu, že se v továrnách pracuje přes čas. Ale vždyť stát jde dobrým příkladem napřed. U dráhy dělají zaměstnanci místo maximálně 192 hodin mnohdy 260 až 320 hodin v měsíci, ale za tuto mimořádnou práci nedostávají žádné odškodné. Odškodné mají leda v tom, že mají dražší živobytí a že dnes musejí choditi do služby o černé kávě a chlebu. Mimo to jste jím připravili utužení režimu, persekuce. Zaměstnanci již dnes chodí do služby takřka se strachem, protože ve službě stále cítí za sebou špiclovský duch. Špiclovská kreatura leckdes číhá a donáší nahoru nadřízeným úřadům, jak který zřízenec se chová. Jestliže dosti málo projeví svoji nespokojenost s dnešním zbídačovacím systémem, s dnešním vládním režimem, který se fašisuje, ihned je pronásledován, vyhazován předčasně do pense, a je-li provisorní, je vyhozen na dlažbu. (Výkřiky senátorů strany komunistické). Zaměstnanci dnes, když již přichází nový rok, nemají absolvovány ještě dovolené. Říká se: Není dostatek personálu, personálu je málo, musíte to nějak vydržeti, dostanete ji v zimě po Novém roce. Proč se tedy propouštělo na drahách a ve všech úřadech, když vidí, že jim zaměstnanci nestačí, že práce je všude dosti, a obzvláště u dráhy, kde je to služba nebezpečná, odpovědná, kdy se personál přetěžuje? To je ohromné nebezpečí a je vaší povinností, abyste to hleděli odstraniti, poněvadž vy jste odpovědní za to, co se v příští době stane, stane-li se nějaké neštěstí.
Všude se šetří, ale chci krátce poukázat, kde se nešetří. Nahoře na všelijaké vyjížďky ven, na dietách vysokých byrokratů se nešetří. Je-li třeba něco udělat ve stanici, co by stálo 100 nebo 200 Kč, jedou se tam páni byrokraté shora podívat a tato komise stojí 500 Kč na dietách. Tam nahoře se nešetří, nýbrž šetří se na těch malých.
Viděl jsem sám u vlaků, kde mají býti tři až čtyři průvodčí, že jsou tam dva, u některých jenom jeden. A víte, že i jinak unikají státu peníze? Sám jsem byl toho svědkem. Vydávají se zpáteční lístky jen do určitých stanic; jedou lidé, ten lístek mají a chtěli by si v příští stanici koupiti lístek dále, poněvadž ten zlevněný lístek je rozdělen na etapy. Ale v sobotu není času, jsou velká zpoždění, poněvadž je velké přetížení, nemohou si k pokladně lístek jíti koupiti a čekají, že jim jej průvodčí vystaví. Ale ten je tak přetížen prací, že přijde až po několika stanicích, a byl to náhodou šikovný člověk, jak znám ze své prakse, když udělal za jízdu asi 10 až 12 km, kde je jízda mezi jednotlivými stanicemi 3 až 4 minuty, potom ve stanici je zdržení, to se nemůže počítati do jeho výkonu, neboť zavírá a otvírá dveře. A on udělal za 180 Kč doplatků! Kdo to zná, ten ví, co to je vystaviti po 6 až 7 Kč doplatků za 180 Kč; on musí popsati také lístek, a než po 7 Kč dostane v tom kousku za 180 Kč doplatků, je to určitě velký výkon. Říkal sám: V těchto kouscích trati jsem udělal za 180 Kč doplatků, ale v těch druhých větších kilometrech by se dostalo jistě také 100 až 200 Kč, ale ti lidé utekli, poněvadž jsem tu sám. Ačkoliv drželi peníze v ruce připraveny na výplatu lístků, odejdou a neplatí, takže i v tomto případě se přichází o peníze.
Špionážský systém, který se zavádí, je přímo strašlivý. Je to úplná fašisace ve všech státních úřadech. Pakliže dělník je trochu revolučního smýšlení, vyhodí se, ale nahoře, kde vysocí byrokraté sympatisují úplně s Ad. Hitlerem, kde jsou úřady tak zfašisovány, že to přímo ohrožuje váš stát, takoví lidé se nepropouštějí ani nevyhazují, poněvadž je to zfašisované od posledního policajta až nahoru. A je to viděti i na generálu Medkovi, když si dovolí spisovatelům vyhrožovati koncentračními tábory, kam tato vaše politika povede. Vždyť takovéto přetěžování .železničářů ve službě může přivoditi i katastrofu. (Předsednictví převzal místopředseda Donát.), která bude znamenati milionovou škodu a také ohromnou škodu na lidských životech. Přímo zločin se páše na lidstvu, když lidem takto zbídačeným se svěřuje bezpečnost několika set osob jedoucích ve vlaku. Je povinností vlády, aby s tohoto stanoviska, když mluví stále o demokracii a humanitě, aspoň v tomto případě nejednalo se proti předpisům, aby lidé chodili do služby odpočinutí, nikoli ve službě přetížení, aby mohli za svoji těžkou službu odpovídati. Tímto způsobem, jak to provádíte, nemůžete to zachrániti. To jsou léky, které neznačí nic, jako kdybyste choleru chtěli léčit aspirinem, jak jsou dnes zvyklé naše nemocenské pokladny dělat. Tím to nemůžete zachrániti, ale je potřebí, aby si to zachránili dělníci a zaměstnanci sami. Je potřebí zaměstnance sjednotiti. I zaměstnanci jistě dnes vidí, jak se buržoasie sjednocuje, jak činí nástup Národní sjednocení fabrikantů. a všech záškodnických živlů fašistických, nepřejících pracujícímu lidu, sjednocení pod zástěrkou národa. Ale když mluví o národu, jistě dělníci a nižší státní zaměstnanci si uvědomují, že myslí při tom na svoji kapsu. Je potřebí se sjednotiti. A jak uskutečniti akční bojovnou jednotu železničářů? K tomuto odborovému sjednocení železničářů vede jen jedna cesta a tou cestou je sjednocení Železničářů dole v dílnách, ve stanicích a na tratích. To znamená, že železniční zaměstnanci musí vzíti svůj osud do vlastních rukou a proti vůli reformistických vůdců budovati bratrskou bojovnou a nerozbornou jednotu ve všech služebnách a pomocí této jednotné fronty stupňovati boj proti každému útoku na příjmy a práva železničních zaměstnanců, boj za zrušení platových srážek, za zkrácení pracovní doby na 7 hodin denně při nezkrácených mzdách a platech, za stabilisaci všech provisorních zaměstnanců, za povýšení všech zaměstnanců, kteří vykonávají vyšší službu, než bylo jejich původní určení, za zrušení návrhu ministerstva železnic na nový služební řád a za zlepšení dosavadního služebního řádu o vymoženosti, dosažené po převratu, proti propouštění a vysazování provisorních zaměstnanců, proti persekuci a za úplnou svobodu všech železničářů, jako to provádějí jejich kamarádi v bratrské Francii. Jedině tak rozlomí souručenství reformistických organisací s buržoasií a položí základ k jednotné socialistické železniční odborové organisaci, která bude mohutnou záštitou všech železničářů proti útokům buržoasie. Ať žije a mohutni boj za akční odborovou jednotu! Do boje proti všem, kteří se staví proti socialistickému souručenství a máří toto dílo záchrany všeho dělnictva proti fašismu a hospodářskému zbídačení. (Potlesk senátorů strany komunistické. )
Místopředseda Donát (zvoní): Slovo dále má pan sen. Nentvich.
Sen. Nentvich: Vážený senáte! Pan kol. dr Žiška ze Slovenska zmínil se před chvílí, že při rozpočtové debatě mají býti uvedeny konkrétní požadavky Slovenska. Chci se přidržeti tohoto jeho pokynu a této výzvy. Jako Čech od převratu na Slovensku usazený mám jistě právo, svůj názor a svou myšlenku o věcech slovenských pronésti. Moje rodina, děti jsou vychovány po slovensku, já sám jsem s osudem Slovenska spjat tak jako Slovák, jehož kolébka nestála v Pozamoraví, jak říkají Slováci, ale jakoby stála na Slovensku samém.
Velmi často slyšíme výtku, že Slovensko je zaostalé. My Češi sami vidíme nejlépe ony kulturní rozdíly, kterými Slovensko od historických zemí se liší. Snahou všech poctivých Slováků a Čechů musí býti, aby tyto kulturní rozdíly čím dříve zmizely a kulturní úroveň Slovenska byla pozvednuta na úroveň obyvatelstva v historických zemích.
Letos po prázdninách veliké vzrušení vyvolal na Slovensku a snad i v Čechách fakt, že žáci z venkova hlásící se do měšťanských škol bylí odmítání. Byli odmítáni proto, že měšťanské školy nemají dostatek místa, aby všichni hlásící se mohli býti přijati. Tím vystoupila do popředí opětně otázka měšťanských škol. Měšťanská škola je dosud označována jako škola národní vyššího stupně. Musíme trvati na tom, aby měšťanské školy byly organisovány jako samostatný útvar školský, jako vyšší typ školy lidové byly označeny a podepřeny samostatným zákonem o měšťanských školách. Měšťanská škola svým významem hluboko sahá do našich kulturních poměrů. Jeden řečník přede mnou důkladně vysvětlil tyto vztahy měšťanských škol k nejširším vrstvám lidovým. Chci jeho vývody jen poněkud doplniti.
Veškerých měšťanských škol v republice je 1.911 a mají dohromady 11.278 tříd. Podle stavu z 31. října 1933 na Slovensku je těchto škol jenom 167, na Podkarpatské Rusi toliko 18. Slovenské školy mají dohromady 1.205 tříd, podkarpatoruské školy 323 tříd, Přepočítáme-li, jakému kruhu obyvatelstva má měšťanská škola sloužiti, shledáme, že v Čechách připadá jedna měšťanská škola již na 6.090 obyvatelů. Na Moravě je tento poměr ještě příznivější, vykazuje totiž 5.300 obyvatelů. Ale na Slovensku slouží měšťanská škola 18.000 obyvatelům a na Podkarpatské Rusi dokonce 34.000 obyvatelů. Uznáte tedy, vážení pánové, že kdyby tento nepoměr měl dále trvati, že snahy o zvednutí kulturní úrovně Slovenska budou bezvýsledné. Je třeba věnovati všechno úsilí tomu, aby na Slovensku i Podkarpatské Rusi byl počet měšťanských škol náležitě zvýšen. Nemůže býti případů, že na př. okres Košice-venkov, který má podle posledního sčítání 75.000 obyvatelů, nemá jediné měšťanské školy a že jest ještě více politických okresů na Slovensku, které měšťanské školy postrádají.
Nesmíme zavírati očí před faktem, který ztěžuje řešení této otázky. Za posledních roků, když už se finanční krise státu velmi zřejmě projevila, bylo zřízeno téměř 30 nových měšťanských škol, v posledních 2 letech 17 měšťanských škol. Ale to všechno nestačí a tím stává se akutním rozřešení otázky obvodových škol. Slovensko, převahou zemědělské, vykazuje malé obce v hornatých krajích spojené neschůdnými cestami. Tyto obce nestačí, aby udržovaly měšťanskou školu samy, a proto je třeba zřizovati tam měšťanské školy obvodové. Tyto školy budou sloužiti především zájmům zemědělského obyvatelstva venkovského a proto je podivné a nemůžeme svého překvapení utajiti, že právě vedoucí strana, která mluví jménem zemědělského venkova, mařila dosud snahy, aby zákon o měšťanských školách byl uskutečněn a aby otázka obvodových škol měšťanských byla řešena příznivě.
Máme-li míti měšťanské školy, je také třeba, aby v nich vládl takový duch, který by zaručoval zdárné výsledky vyučování a vychovávání. Nemohu nepřipomenouti, že školu dělá vlastně učitel a že je proto třeba, aby učitelstvo měšťanských škol bylo spokojeno, dočkalo se brzo splnění svých hmotných i právních požadavků, které jeho ústředí, Svaz učitelstva měšťanských škol, vládě opětovně podává. Bez spokojeného učitele a opravdu tak situovaného, aby mohl věnovati všecky své síly a myšlenky svému vznešenému povolání, nemůžeme předpokládati, že by výsledek působení školy byl takový, jaký chceme míti.
Aby měšťanská škola na Slovensku se skutečně uplatnila, je třeba zavésti především pořádek do školství ludového. Dosavadní chaos, že převládají dosud školy církevní, nemůžeme dlouho trpěti a musíme vyzývati státní školskou správu, aby se pokusila co nejdříve o konečné řešení této ožehavé otázky. Tu se rozcházíme s názory pánů z ludové strany, kteří tvrdí, že ludová škola církevní zachránila slovenský národ. Jsou známy případy, že učitel církevní školy za Maďarska byl odměňován vlasteneckým spolkem maďarským >Femkou< za svoji činnost, když mohl prokázati, že jeho maďarisační úsilí, naučiti jazyku maďarskému, potkalo se s úspěchem. Dnes se tito lidé vydávají za předpřevratové Slováky, dnes stojí v čele vedení ľudové strany a přece si vyhrazují jen pro sebe právo mluviti jménem slovenského lidu, jako by ostatní politické strany, které posílají své zástupce ze Slovenska do Prahy, neměly téhož, ano i většího oprávnění. Naopak ľudoví poslanci, jichž počet je menší, nemají práva mluviti jménem slovenského lidu. A když my vznášíme požadavek, aby slovenské školství bylo skutečně postátněno, aby mohlo zcela plniti své vznešené poslání, mluvíme my ve jménu toho slovenského lidu, kterému právě zvýšení kultury je nejvýše potřebí.
Podle statistických dat máme na Slovensku dosud téměř 50 ľudových škol církevních, kde se ještě nevyučuje, poněvadž tam nejsou obsazena učitelská místa. Obsazují-li se tato místa, děje se to často jen absolventy měšťanských škol, lidmi 16, 17letými, takže rozumní lidé odpírají posílati své děli do těchto škol. Bude-li školství postátněno a sjednoceno, bude to pevným základem pro rozšiřování kultury slovenského člověka a pevným předpokladem pro existenci většího počtu měšťanských škol.
Druhá otázka, rovněž školská, která je jmenovitě na Slovensku ožehavá, je otázka živnostenských škol. Živnostenské školství patří, řekl bych, do oboru, který není veřejností dostatečně oceňován. Je to jakási popelka v celém našem školství, ačkoliv právě živnostenské školy dávají příležitost tvořiti základ k odbornému vzdělání jmenovitě dorostu, rekrutujícího se z většiny z řad dělnických, kterému skýtají potřebnou průpravu k hospodářskému boji v budoucím životě. Živnostenských škol pokračovacích máme v republice velmi mnoho. Úpadkem hospodářského života, tedy nynější křísí, jejich počet klesá, takže za minulé období klesl asi o 160. (Hlasy: Není učňů!) Není dostatek učňů a právě fakt, že se musí menší školy na venkově rušit pro nedostatek učňů, vyvolává otázku zřizování podobných škol, jako jsou měšťanské školy obvodové, v oboru živnostenského školství. Ty by shromažďovaly větší počet učňů z blízkého okolí, snadno dosažitelného vlakem nebo autobusem, aby učňové mohli býti rozděleni podle řemesel a podle této specialisace odborně vyučováni.
Že živnostenské školství má jmenovitě pro střední stav veliký význam, vysvítá z toho, že r. 1922/23 bylo v nich 150.000 učňů. Největší počet byl r. 1927, 172.000, který ovšem klesl za nynější krise na 98.000. Náklad na tyto školy činil r. 1926 15 1/4 mil. Kč, r. 1929 22 mil. Kč, největší náklad r. 1930 25 mil. Kč, r. 1932 už jenom 20 mil. Kč, a rozpočtový náklad na r. 1935 je stanoven částkou 17 1/2 mil. Kč. Vidíme, že náklad rapidně klesá, neúměrně k zmenšenému počtu škol. Proto se musíme dožadovati, aby na školy živnostenské byla věnována ze státních peněz větší částka, poněvadž nám záleží na tom, aby náš živnostník, obyčejně původem z rodiny dělnické, byl vyspělý a dostatečně připraven pro život.
Mají-li se stavěti obvodové školy, je třeba řešiti otázku samostatných budov. Slovenský zákon živnostenský přikazoval k tomu účelu pokuty ukládané politickými úřady za živnostenské přestupky. Tyto pokuty byly preliminovány v celém státě částkou asi 4 1/2 mil. Kč. Dnes, podle účetní uzávěrky za rok 1933, bylo zaplaceno na těchto pokutách 13,119.000 a z toho se ministerstvo financí uvolilo jistou částku postoupiti ministerstvu školství k volné disposici za účelem subvencování staveb samostatných živnostenských škol. Tyto částky jsou velmi nepatrné. Loni to bylo 1 1/2 mil. a na rok 1935 je preliminováno 2 mil. Kč. Uvážíme-li, že za rok 1933 bylo vybráno těchto pokut více než 13 mil. Kč, musíme přiznati, že tato částka je příliš malá, tím spíše, že již při projednávání zákona o reformě politické správy v posl. sněmovně živnostenští poslanci vyslovili obavy, že touto reformou důchod nebo příspěvek, který byl určen dříve na stavbu živnostenských škol, bude pohlcen státní pokladnou a že bude vlastně svému účelu zcizen. Tehdy se koalované strany usnesly na tomto protokolu (čte):
>Obavám klubu živn. obchodnické strany středostavovské, že by ze znění čl. 11 o pokutách podle tohoto zákona ukládaných vzejíti mohla prakse, která by prohlásila zákon č. 141 26 za zrušený předlohou č. 1101 a ztrátu pokut plynoucích ve prospěch pokračovacího školství živnostenského, bude čeleno takto: 1. Prohlásí dnes pan referent dr Kramář v plenu při závěrečné řeči, že čl. 11 tohoto účinku míti nebude, naopak že zákon č. 141 26 právě tak jako jiné zákony zemské tvořící podklad fondovního hospodářství pokutového zůstávají materielně nezrušeny. 2. Vyvoláno bude usnesení ministerské rady před účinností zákona tisk č. 1101 toho obsahu, že shora uvedená interpretace odpovídá také intencím vlády. 3. Výnosy příslušných ministerstev školství, obchodu, financí a vnitra bude obsah tohoto usnesení ministerské rady tlumočen živnostenským úřadům II. a I. stolice, aby se jimi řídily. Za to, že se tak stane, podepsaní zástupcové koalovaných stran jménem těchto přebírají záruku. Podepsaní: Bradáč, dr Dolanský, dr Kramář, dr Lukavský.<
Musíme se dovolávati tohoto usnesení, tohoto dodatku, aby byl skutečně plněn alespoň v té formě, aby dotace, která je z těchto pokut určena na stavby samostatných živnostenských škol, byla zvýšena nejméně o 100 %, tedy na 4 mil. Kč. V Čechách a na Moravě je těchto staveb provedena již řada, na Slovensku toliko jediná škola v Bratislavě. Nyní stojíme před úkolem postaviti takovou školu také v Košicích. Bude-li míti ministerstvo školství dostatečné prostředky, může program staveb těchto škol značně rozšířiti.
Musíme s povděkem kvitovati, že také slovenská krajina pochopila význam těchto škol a že se rozhodla věnovati na jejich stavební náklad jednu třetinu celého stavebního nákladu tak jako ministerstvo školství. Zásluhu o to má právě referent vládní rada dr Bernovský,
To, co platí o školách měšťanských a o školách vůbec, že spokojený učitel je zárukou zdaru a úspěchu školy, platí také o školách živnostenských. Školy živnostenské rekrutovaly dosud většinu svého učitelstva z řad učitelů škol obecných a měšťanských. Mnozí z těchto učitelů měli předpravné kursy půl až jednoroční, které jim umožňovaly, aby úkol odborného učitele živnostenské školy mohli plniti. Dnes, v rozvoji průmyslu a racionalistických tendencí při výrobě, nestačí již toto opatření a proto ministerstvo školství řeší tuto otázku zaváděním učitelů interních, kteří mají již určitou praksí, jsou absolventy vyšších průmyslových škol a mají kromě toho jednoroční instrukční kurs, kde se podrobně k tomuto úřadu připravují.
Ale vedle těchto učitelů působí tu stále ještě velká většina učitelů externích, kteří působili na škole 20 až 30 roků, kteří během vojny působili na těchto školách často zdarma. Dnes tito staří učitelé mají býti zbavováni vůdčích míst na těchto školách, kterých se dostává potom mladým učitelům interním.
Jako starý učitel nemohu pochopiti a nemohu býti dobře přesvědčen o tom, že odborně vzdělaný učitel, třebas inženýr, by mohl po jednoroční učitelské praksi nabýti takové zkušenosti, aby mohl státi v čele ústavu jako je živnostenská škola.
Je potřebí, aby takový inženýr pracoval nejméně 5 až 6 roků a teprve potom by mu mohlo býti svěřeno vedoucí místo.
Honoráře na těchto školách vyplácené - 7 až 8 Kč za jednu hodinu - jsou naprosto nedostatečné. Přirovnány k poměrům předválečným, kdy se platilo 2, 2,50 až 3 K, valorisovány, činily by nejméně 18 Kč. Nemají tedy dnes ani polovinu předválečných honorářů. To musíme přiznati, a prosím proto pana ministra školství, aby otázce spravedlivého honorování učitelstva jak externího, tak interního na živnostenských školách věnoval svoji blahovolnou pozornost.
Pan kol. dr Žiška zmínil se o slovenských kolonistech a tvrdil, že kolonisté na jihu jsou na tom tak, že nemohou na svých přídělcích dále hospodařiti. Musím jeho názor o těchto poměrech opraviti v tom směru, že hospodářská mizérie, která stihá kolonisty na jihu, platí o všech kolonistech po celém Slovensku. Na zabrané půdě byly zřízeny hospodářské celky ve výměře 5 až 25 ha půdy, tak aby mohly býti soběstačné. Tato půda je často méněcenná, někdy i bezcenná, jak jsem zjistil při návštěvě takové kolonie Baťovo u Copu, založené na jílovité půdě, v inundačním území, trpící zaplavováním, již předešlý nájemce po dobu 13 let nepohnojil. Takovou půdu dali kolonistům, úplné holou, beze všech budov i cest. Kolonisté se teprve musili starati, aby vystavěli potřebné budovy. Budovy se stavěly v době, kdy stavební materiál i mzdy byly vysoké. Žádný z přidělen neměl dostatečných finančních prostředků, ač věnoval tomu celé své jmění, ale to nestačilo ani na zaplaceni přídělové přejímací ceny. A tu se stalo, že při přídělu 20 až 24 ha půdy, jejíž přídělová cena podle jakosti se pohybovala kolem 2.500.- Kč, postavilo Svépomocné družstvo legionářské dům s hospodářskými budovami jenom s jednou obytnou světnicí a kuchyní, odpovídající potřebám zemědělce. Ale taková budova stojí 172.000 Kč, takže jedna třetina přejímací ceny je cena za půdu a dvě třetiny jsou cena za dům. Dům a hospodářské stavení je u rolníka pasívem, poněvadž jeho pojištění a udržování vyžaduje neustálého nákladu. To by mělo býti obráceně, aby cena pozemků byla trojnásobná oproti ceně hospodářských budov. Tím se ti lidé tak zadlužili, že podle podrobného šetření, jež bylo u kolonistů provedeno, došlo se k výsledkům, že 1 ha převzaté půdy je zadlužen průměrně 6 tisíci Kč, kdežto druhý zemědělec, který zde byl starousedlíkem, má zadlužení asi 1/5 t. j. 1.250 -Kč. Tento stav jest pro přídělce neudržitelný. Záborový zákon výslovně ukládá, že půda má býti přidělena především legionářům, příslušníkům branné moci, válečným poškozencům a těm, kteří je v jejich právech následují. Legionáři a váleční poškozenci uposlechli volání státu a šli tam. Šli tam za dvojím účelem, jednak aby naučili tamější zemědělský lid intensivnějšímu, racionálnějšímu hospodaření, jednak aby tvořili podél hranic bezpečnou čáru našich spolehlivých lidí, jimž máme co děkovati za svoji politickou svobodu, aby tím v tomto osvobozovacím díle legionářů pokračovali. A dnes ti lidé utíkají z přídělu. U Čopu ještě nejsou v jedné kolonii, v Boťanech, 3 příděly obsazeny, poněvadž nikdo nemůže s rozumem takovéto břemeno vzíti na sebe, poněvadž ví, že to nemůže úrokovati. Jestliže ten zemědělec má tam prospívali, nemůže obdělávat celou přidělenou plochu, nýbrž musí postupně rozšiřovati kulturu, musí odchovávati dobytek, poněvadž dobytek nakoupený před 2 až 3 roky byl drahý a poměry nepřipouštějí dalších investic nákupem dobytka. Přídělce musí čekat až dobytek z vlastního chovu doroste, musí kupovati stroje, atd. Racionelní hospodaření na těchto přídělech vyžaduje dalších investic, na které tento přídělce nemá prostředků.