Mám zde po ruce exposé pana ministra věř. zdravotnictví a tělesné výchovy ze dne 1. července 1932. Tehdy bylo proneseno zde v senátě, několik týdnů před tím v posl. sněmovně. V tomto exposé nám ministr svého času sdělil, že - mám bohužel příliš málo času, abych o věci pojednal blíže - připravuje asi 9 zákonů, které zamýšlí v nejbližší době provésti. Z těch byly dosud provedeny jen 3 zákony, a to bohužel nikoli nejdůležitější. Je mezi nimi zákon o masérství, zákon o reformě lékařských komor, tedy poměrně nedůležité zákony, kdežto dodnes nechávají na sebe čekati nejdůležitější zákony, které slíbil na př. zákon o organisaci zdravotní správy, zákon o jistých ochranných opatřeních proti tuberkulose, zákon o vybírání zvláštních poplatků na vyšších třídách veřejných nemocníc a některých léčebných a humanitních ústavů a zcela obzvláště zákon o fondu pro stavbu a podporu nemocnic a jiných léčebných a humanitních ústavů. Řeklo se nám, že již v nejbližších měsících předložen bude parlamentu skutečné zákon o nemocnicích. Ježto však nyní již čekáme 2 roky a pan ministr již před dvěma roky bezpečně tento zákon slíbil, obávám se velice, že také tentokráte budeme muset marně čekati na provedení zákona.

Místo zákona, který ministr slíbil stran honorářů pro primáře v nemocnicích, vydáno bylo nedávno nařízení, oběžník zemské správy nemocnicím, který částečně má nahraditi tento zákon a se kterým naprosto nemůžeme souhlasiti. Nejsem naprosto pro to, aby se vybíraly vysoké honoráře, aby lékaři obyvatelstvo vykořisťovali. Jsou také jednotlivé takovéto případy. Ale v tomto nařízení se primáři odkazuji, aby vyměřovali honoráře podle tarifu, který byl vypracován r. 1919, tedy před valorisací koruny, podle přímo směšného tarifu, při čemž dlužno uvážiti, že u nás venku chodí do nemocnic nejbohatší lidé a že se dávají léčiti na třídách. Že se ve III. třídě musí všechno vykonávati bezplatně, rozumí se samo sebou. Ale proč mají bohatí lidé, mezi nimi snad správní radové, kteří za jednu schůzí dostávají několik set korun, primáři platili za těžkou operaci nic více nežli 100 nebo 200 Kč, nemůže nikdo pochopiti. Tento výnos je těžkým nedopatřením.

Ale to není hlavní věcí, o které chci mluviti, hlavní věcí je to, že se naše nemocníce z hospodářských důvodů dostaly do zcela nebezpečné situace. Nemocníce vyžaduje dnes zcela jiných obnosů nežli tomu bylo dříve. Když se nemocnice zřizovaly, nebylo röntgenu, therapie byla docela jiná, methody vyšetření zcela jiné, potřebovalo se mnoho méně obvazů nežli dnes. Nyní ošetřovací výlohy nestačí na úhradu těchto nákladů. Nyní se na všech stranách spoří, vidí se jen těch 10 Kč, které možno uspořiti, nevidí se však tisíce korun, které se zhoršením zdraví lidu zase ztrácejí.

Chtěl bych sděliti jen několik cifer, které se vztahují na chomutovskou nemocnici. Tato má nyní proti zemskému fondu pohledávku léčebného a jiných nedoplatků v částce neméně nežli 2,487.000 Kč, 2 ¹/₂ mil. dluží tedy zemský fond nemocnici. Jaký to má následek? Nemocnice zase dluží 1,9 mil. na daních, za stravování nemocných, za léky, oděv, vodu, otop, elektrický proud. Rozdíl jest jen v tom, že zemský fond nemocnici dlužné obnosy nezúrokuje, kdežto nemocnice resp. okres, kterému nemocnice patří, tyto obnosy musí zúrokovati. Pošle-li zemský fond někdy 50.000 až 60.000 Kč. pak peníze stačí zrovna k lomu, aby se zaplatily úroky, a tak okresy a s nimi nemocnice upadají stále hlouběji do zadlužení.

Ve výnosu, o kterém jsem před tím mluvil, žádá zemský úřad, aby se s největší přísností postupovalo proti těm, kteří mají platiti léčebné taxy, a tu se děje strašlivé bezpráví. Mám dopis od jistého ubožáka, jehož dítě z nařízení úředního lékaře muselo býti pro difterii posláno do nemocnice. Úřední lékař splnil svou povinnost; aby předešel nebezpečí nákazy, musel poslali dítě do nemocníce, a dokud dítě mohlo nákazu šířili, muselo tam býti ponecháno, nikoli protože to rodiče chtěli, naopak, rodiče se tomu bránili, jak se to často u prostých lidí děje. Nyní se dědovi tohoto dítěte, jenž má těžce zadlužený domek, předepsala náhrada léčebného za 6 týdnů a léčebné se na něm exekučně vymáhá. Tito ubozí lidé přijdou na ten způsob o svůj domek. Tak projevuje se snaha sanovati finance zemského fondu a nemocníc. To je tvrdé, kruté a nespravedlivé. Ve výnosu se předpisuje, že nemocenské pokladny mají poskytovali zálohy za lidi, kteří se lam dopravují, pokladny, které, jak známo, samy se nalézají v těžké tísni. A co se děje? Nemocnice neplatí městu vodu a elektrický proud, město neplatí nemocenské pokladně příspěvky za městské zaměstnance a pokladna neplatí nemocnici ošetřovací výlohy za své členy. To je styk bez hotových peněz, to znamená, že nastal zmatek, kterým se práce nemocnic nejvyšší měrou ztěžuje.

Nyní přichází další předpis, že se lidé směji dopravovati do nemocnice jen tehdy, je-li zde nebezpečí života. V Tanvaldu by! v noci dopraven do nemocníce muž, u něhož bylo podezření perforace žaludku. Všechno bylo připraveno k operaci, ale druhého dne se stav tohoto muže zlepšil, čekalo se několik dní a když bylo viděti, že nejde o perforaci žaludku, byl tento muž propuštěn. Nyní pokladna odepřela zaplatili léčebné za tohoto muže, poněvadž se nejednalo o stav životu nebezpečný. Tak pracují různé instance proti sobě, místo aby pracovaly společně.

Známe všichni krásný plán, který v zemském zastupitelstvu vypracoval člen zemského zastupitelstva Novák a který má na mysli stavbu 12 zemských nemocnic, a my všichni musíme doufati a přejeme si, aby tento plán v dozírné době byl proveden.

Poměry nemocnic jsou u nás tak zmatené, že se časem stanou neudržitelnými. Jsou nemocnice, které patří zemi, takové, které patří okresu nebo soukromým společnostem, a ve Slezsku a na Slovensku je řada nemocníc, které patří státu. Musím bohužel zdůrazniti, že všude je směrodatnou byrokracie, a lékaři, kteří by v těchto otázkách měli rozhodovali, tázáni jsou o radu jen mimochodem, obyčejně však se nestane to, co navrhují. Potřebujeme nemocnice, které tvoří doplněk pro všeobecnou nemocnici v Praze a pro tamní kliniky, které více nedostačují vycvičiti lékařský dorost, aby se řešily všechny složité lékařské otázky, které dnes, jde-li o správné, vědecky založené ošetření nemocných, musely by býti provedeny. Potřebujeme při každé nemocnici oddělení pro oční nemoce, pohlavní nemoce, ženské nemoce, laboratoř, pak potřebujeme chemická a serologická zařízení jak ku stanovení diagnosy, tak také k ošetření nemocných. Ale toho všeho se nedostává. Máme v zemi staré nemocnice, které vznikly z chorobinců. Musíme místo nich dostati moderní nemocnice, to ovšem stojí velmi mnoho peněz, které bude těžko lze sehnati. Je-li však nějaká půjčka, která je výnosná, která ponese bohaté úroky, a to zlepšením zdraví lidu, pak byla by to tato půjčka. Upozorňuji pana ministra nár. obrany, že počet jeho nováčků se velice zmenší, vyrostou-li děti rachitické a skrofulosní. Jménem všech národů tohoto státu vybízím všechny instance, aby pečovaly o to, aby se pokud možno rychle začalo s vybudováním nemocníc. Prosím pana ministra zdravotnictví, aby velké energie, kterou vykazuje v jiných, politických oborech ve prospěch své strany - obdivujeme ho proto často - použil k tomu účelu, aby odstranil překážky, které se staví proti vybudování nemocnic, abychom dostali půjčku, která umožní brzké uskutečnění plánu, rozprostříti v zemi síť dobře vybudovaných nemocnic s odborníky pro všechny obory. Tato půjčka se vyplatí, bud p sloužiti zdraví lidu a tím také zdaru státu. (Potlesk.)

Místopředseda Kahler (zvoní): Slovo má dále pan sen. inž. Havlín.

Sen. inž. Havlín: Slavný senáte! Ujímám-li se dnes slova, činím to v prvé řadě proto, abych opravil některé velmi mylné názory pana sen. Dundra, které pronesl ve své řeči k rozpočtu. Byli jsme svědky, že se pan sen. Dundr zabýval méně rozpočtem, ale více mojí politickou stranou, po příp. jejími čelnými osobami, po příp. politickým spojením, které jsme uzavřeli právě v posledních týdnech. Bylo to opravdu pikantní, začínal-li svou řeč tím, že jsou dva nepřátelé státu, vnitřní a vnější. O těch vnějších že není třeba hovořiti, ale za to se zabýval vnitřními, k nimž připočetl především českou nár. demokracii. Musili jsme čekati až na tento politický rozum, že jsme byli prohlášeni za politické nepřátele státu. My si od pana sen. Dundra osvědčení o své státnosti bráti nebudeme, to by bylo zbytečné, poněvadž by on k tomu postrádal kvalifikace. A tvrdí-li, že naše hlavní snažení je na jiných základech než na demokratických, pravím naproti tomu s pocitem plné odpovědností, že nikdo nám neprokáže, že bychom při jediné schůzi veřejně nebyli prohlásili, že stojíme na principu demokracie, ale také vím. že kdo tvrdí opak, buď vědomě lže, nebo se dává vésti tím, co slyší někde od staré Blažkové.

Takovýmto způsobem se nemá zaváděti polemika do takového sboru, jakým je sbor zákonodárný. Je zajímavé, že jsme byli veřejným projevem prohlášeni za nepřátele státu, a to právě strana, která pro svůj národ snad něco dělala, to nám neupře nikdo, jako neupře, že politická cesta dr Kramáře je vroubena hroby mnoha lidí, kteří vykrváceli za naši svobodu, ať to byl poslední Rašín nebo spousta lidí, kteří pomřeli v rakouských kriminálech a n? šibenicích. To bylo v době, kdy jsme dělali politiku pro svůj národ a stát a kdy kolegové pana sen. Dundra stáli jako prosebníci v předsíních vídeňských salonů a měli strach, aby nebyl zřízen nárazníkový stát, dělali loyální projevy a psali o nynější hlavě tohoto státu způsobem, že se to stydím opakovat. (Hlas: Snad >Národní listy<.) My jsme se dali zastavit, ale >Právo lidu< chodilo na frontu. (Výkřiky.) Dám vám na to hned příklad z vašich novin. O dr Kramářovi, kdykoliv si pan sen. Dundr dovolil vysloviti to jméno, mluvil v polemice s trvalým náznakem, jako by nikdo nedělal horší politiku ve svobodném státě československém než dr Krámař. Kdybych hájil dr Kramáře proti lidem, ať jsou to Dundrové nebo jiní, jen bych mu tím ublížil. Dr Kramář jako politik a státník bude patřiti dějinám i za desetiletí a staletí se bude o něm mluvit, ale po vás nezůstane ani památky. Bylo by zbytečné o lom mluviti. Dr Kramář svým rozhledem, poctivostí, utrpením a svou zvláštní mravní čistotou vybojoval si v národě takovou posici, že ani jeho političtí nepřátelé se neodvážili k tomu útoku, až vy. (Hlas: Všecko prohrál!) Vy jste to vyhráli a jde to s vámi od deseti k pěti. Proto ten strach, proto si nejenom hvízdáte v lese, ale už docela pokřikujete, abyste se nebáli, poněvadž se vám to všecko bortí; svět vám dal najevo, že jste společnost s přežilými názory. (Výkřiky.) Od vás se tomu nebudeme učit.

A mluví-li zde pan sen. Dundr o vnitřních nepřátelích státu, jest ku podivu... (Hlasy: To jsou fráze!) Frázím bych se musel učit od vás.

Když se zde mluví o vnitřních nepřátelích státu, je ku podivu, že to byla jen naše strana, která byla napadena, ale nevadilo panu sen. Dundrovi, že jsou tu také hakenkrajcleři, komunisté a Heimatfronta. Hlavně komunisty šetřili až nápadně. Já to chápu, poněvadž marxisté potřebuji dnes jejich opory v mnohých věcech a snad se tam kalkuluje s něčím jiným. Pro pana Dundra jsou nepřátelí státu především čeští a slovenští nacionalisté.

Při tom se cosi napovědělo o demagogii a nepoctivostí. To je věc, proti které bojujeme velmi otevřeně celých 16 let, a jestliže s této strany padla slova o demagogii a nepoctivosti, upozorňují na jedni: věc. Není to tak dlouho, kdy v posl. sněmovně posl. Stříbrný prohlásil, že předloží určitý dokument, a také jej dal předsedovi kontrolní a úsporné komise. >Právo lidu mělo neobyčejný strach, aby se ten dokument co možno brzy zveřejnil, ale druhý den jste přestali tak mluvit, a tvrdím vám, že se dočkáte, že se ten dopis bude projednávat, a my se podíváme, kdo je v té nepoctivosti naložen. Tolik mohu říci napřed, že jste dostali strach a mlčeli jste, jako když se na žáby hodí. Vy se dočkáte, tyto dopisy se projednávati budou, ale budeme také trvati na tom, aby vinníci byli náležitě potrestáni. (Sen. Dundr: Pamatujete se na nápis při volbách: Volte muže poctivého, to jest Jirku Stříbrného?) Prosím vás, když mluvil váš řečník, byl jsem tak taktní a mlčel jsem. (Sen. Časný: Vy jste drzý!) Je ten parlament pana Časného? Já jsem seděl a poslouchal, aniž jsem pronesl jedinou poznámku. (Sen. Časný: Dundr nebyl drzý!) To je vaše měřítko, já nevím, podle čeho měříte drzost.

Mluvíte o demagogii a prohlašujete nás výslovně za demagogy. To je zase vaše věc. Kdybychom chtěli se učiti demagogii, museli bychom jíti jinam a primát nechati pánům, kteří neustále o ní hovoří. Na průběhu naších schůzí vidíme nejlépe, jak se jedná. Čí schůze jsou rozbíjeny, soc. demokratů, či jiných stran politických? Ne, násilím jsou rozbíjeny schůze Nár. sjednocení, a jde to tak daleko, že je při tom potlučeno 10, 12 osob, takže řada lidí pak vandruje pro násilností na Pankrác. To mluví samo za sebe, jak si představují někteří lidé v tomto státě demokracii a svobodu projevu slova.

Při tom když pan kol. Dundr rozpřádal ty různé politické invektivy, vykládal věc tak, jako bychom my porušovali stát, pak zase mluvil o vládě a pletl oboje dohromady. Je to zajímavý názor vládního člověka na právo oposice. Já přece pamatuji - a ta doba není tak daleká - že jeho strana byla také v oposici a dělala to trochu jinak než my. My děláme oposici svými projevy, v tisku, nebo z veřejné tribuny, slušným způsobem, ještě jsme nikoho neznásilnili, a pamatuji se, že za té l. zv. panské koalice, jak ji soc.-demokraté jmenovali, došlo k oposičním projevům v posl. sněmovně, kde se lámaly pulty, rozbíjely lavice, kde se házelo po předsedajících a ohrožovali se volení funkcionáři zákonodárných sborů na životě - a hleďme,!o byla dobrá oposice, to bylo správné, ale jakmile přijdou jiní lidé a nejsou spokojeni s tím, co dělá vláda, volá se po rozpuštění, po areste, a volá se: Vy jste protistátní! Na takovou demokracii si zvykati nebudeme a nebudeme dělat oposici tak, jako jste ji dělali vy. My se budeme držeti veliké myšlenky Palackého, že pro držitele moci, kteří jí zneužívají, nové a zdravé myšlenky bývají největším nebezpečím. Dobře to řekl Palacký a platí to také zde.

Když pan kol. Dundr mluvil o nás, na mou stranu, zapomněl na některé věci, které jsou rovněž pozoruhodné. Mluvil aspoň z části sympaticky o armádě. Ale vzpomeňme, jak dlouho je lomu, kdy slovo >armáda< nebo >četník< bylo pro marxisty jako když ukáže krocanu červený šátek, kdy se z řad marxistů ozýval prudký odpor proti tomu atd., ale pánové přišli k rozumu. My jsme varovali a volali vždy, že musíme míti silnou a zdravou armádu. Páni soc. demokraté nemohli to dlouho pochopiti. Oni to pochopili teprve tehdy, když pan Hitler udělal v Německu zvláštní pořádek, že jejich kamarády vysypal z vlády. Do té doby se k tornu nemohli dostati a já mám obavy, jsou-li všechny projevy v tomto směru od nich činěné opravdu upřímné a budou-li trvalé. Nechci pochybovati, prozatím jsem se ještě nepřesvědčil.

Každý řečník z tohoto tábora věnoval pozornost jenom nám, s pohrdáním vykládal o nadvlastencích a vlastencích. To nás nemůže překvapili. Tato strana neměla ve svých vedoucích osobách, konstatuji, pochopení pro velké národní snažení a myšlení ani v minulosti, když jsem byl ještě studentem. Za to jsem viděl, že to pochopení měl dělník, i když mu to snad v novinách psali jinak. Znám menšiny a vím, že drobní lidé táhli s námi za jeden provaz a cítili trochu jinak, než jak se jim předkládalo k věření. Myslím, že je zbytečné takovou ubohost pořád opakovat, neboť my bychom mohli vším právem místo o nadvlastencích mluviti o velesoudruzích, kteří jsou v teplých hnízdech a v dobrých místech zaopatřeni a čerta dbají socialismu, ale kterým jde o udržení jejich moci, vlivu a dobrého bydla. (Předsednictví převzal místopředseda dr Hruban.)

Předhazoval-li nám p. sen. Dundr jakýsi fašismus nebo pakt s fašisty, promiňte, prozatím celá politická veřejnost ví, že se se žádnými fašisty nejednalo a nejedná a že jsme se s nimi nespojili. Ale řekl bych ještě: Myslíte, slavný senáte, že to pomáhá politickým zájmům státu, když v československém parlamente, po příp. i v určitých novinách každou chvílí někdo útočí na pana Mussoliniho a italský stát? Račte prominouti, to nepovažují za výkvět politické chytrostí a moudrosti, poněvadž my máme k Itálií také své nutné vztahy a přáli bychom si, aby náš poměr k ní byl co nejlepší. Myslím, že není moudré, když začínají mluviti o provaze ti, kdo mají oběšence v domě. Není tomu tak dlouho, kdy byla veřejně publikována zpráva o pověstných 200.000 Kč, které se přes Paříž posílaly jednomu nekalému člověku, a ta nebyla do dnešního dne dementována. K čemu se mělo užíti těchto peněz, myslím, že nemusím dopovídati, ví to každý dobře a velmi rád bych se tomu vyhnul. Ale když nám pánové pořade předhazují len fašismus - podle jejich názoru - ocitoval bych vám, co píše váš vlastní orgán v posledních dnech, sociálně-demokratický orgán Nová svoboda, která napsala 14. prosince t. r. v čís. 43 pod názvem >Výchova k fašismu< toto - je to necensurované místo doslovně opsané: >Když to tak vezmeme kolem a kolem, vychovávaly nás fašisticky obě dvě strany, i ty pravější, i ty levější. Rozdíl byl jen v tom, že ideálem těch pravějších byl Kramář a těch levějších Masaryk a Beneš. Ale i ti Masarykovci nedovedli nás naučiti, co to je demokracie. Jejich výklad našeho odboje i dějin našeho státu zněl vždy tak, že všechno kladné, co u nás bylo a je, se přičítalo Masarykovi, a všechno záporné politickým stranám, takže i tu byla politika kazisvětem, jejž by stačilo odstraniti, aby nastaly lepší časy.<

Takovým způsobem píší soc. demokraté. Myslím, že kdybychom si my dovolili tlumočiti podobný názor, že bychom byli prohlášeni nejméně za velezrádce a že by se na nás volal zákon na ochranu republiky. Tedy promiňte, já bych si přál, abychom se na věc dívali trochu kritičtěji. Chápu, že politicky nebude každý člověk v republice i v tomto senátě souhlasiti s dr Kramářem, že nemusí souhlasiti s naším programem národního sjednocení a pod., ale nikdo nemá práva podezírati lidí, kteří se postavili v čelo tohoto nového hnulí, ze špatnosti a prohlašovati je za nepřátele státu. To, myslím, už není kritika, nýbrž zcela obyčejné ostouzení, a proto je odmítám.

Byla zde řečena jedna věc, kterou jsem si překontroloval, než jsem šel na tribunu. Pan sen. Dundr měl zde nějaké letáky a tvrdil, že jsou vydány Národní Frontou. Tázal jsem se vedoucích osobností v Národní Frontě, byly-li letáky takového druhu vydány, poněvadž jsem tomu zásadně nevěřil, a dostalo se mi ujištění, že sen. Dundr může míti nějaké letáky v ruce, ale že jsou podvržené, poněvadž za žádných okolností - při politickém směru, který Národní Fronta od svého založení vyznávala - není možné, aby ji mohl někdo podezírati z vydávání letáků, ve kterých se volá po organisování Němců v jejich řadách.

Byl bych povděčen, kdyby sen. Dundr dal leták k disposici, aby se mohlo zavésti případné trestní stíhání. Je to však také zajímavá ilustrace, jakými zbraněmi se proti nám pracuje. Každá zbraň je dobrá, i podvržený leták. Není to však prvý. Setkali jsme se s takovými letáky na své schůzi v Peckách a teď na své schůzi, myslím, v pátek na Zbraslavi.

Pan sen. Dundr zde zároveň nadhodil, jakoby podnikatelé, hlavně podnikatelé tovární, kteří jsou v radách nár. demokratických, ze zvláštní perverse zavírali továrny, jen aby mohli lidi vyhazovati na dlažbu. Já s tímto názorem, který je politicky i hospodářsky tak naivní, že nemůže býti brán vážně, ani polemisovati nebudu. To by bylo přece jen trochu příliš mnoho. Vím však, že v době, kdy jsou statisíce našich lidí bez zaměstnání, byl a je zde určitý směr a proud, který se zastává každé sebranky, kterou nemohou nikde ve světě potřebovati a které se zbavují. Té se otevírají naše hranice a dává se jí práce na úkor našich lidí. (Sen. Kindl: Bělogvardějci! ) Ale také ti, kteří sem přicházejí z Německa a o kterých máme důvodné podezřeni, že jsou špiony.

Při tom musila padnouti i známá poznámka, která byla adresována na dr Hodáče, o tom, že slouží v utrakvistickém svazu. Bylo tu s průhlednou tendencí řečeno, jakoby tím, že slouží v utrakvistickém svazu, prodával své národní přesvědčení. Sloužil jsem před válkou ve státních službách rakouských, ale zatracené bych se každému podíval do očí, kdyby se opovážil tvrditi, protože jsem byl rakouským úředníkem, že jsem byl špatným Čechem, že jsem prodal své přesvědčení. Bylo nás více a všichni jsme zaslali dobrými a poctivými vlastenci. (Sen. Kindl: To je viděti na kapsách!) Na mé to vidíte nejlépe. Všichni jsme vykonávali svou službu, aniž jsme tím zadávali své národní cti a národnímu přesvědčení.

Totéž platí v případu Hodáčově. Tážeme se: Jaká by to byla demokracie, aby zde chtěl někdo zaváděti takové metody, že sloužím-li v závodě, který je spravován cizím nebo smíšeným kapitálem, musím si naplití sám sobě do očí a prodati své přesvědčení? Stydím se za taková slova z úst československého člověka. Slouží-li dr Hodáč ve Svazu průmyslníků, je to jeho soukromou věcí. Kdo mu dává práci a kým je placen, je také jeho věcí a myslím, že by ani jediný německý člen toho Svazu neměl odvahu říci: >Pane doktore, za to nám prodáváte své přesvědčení.< Oni by to ani neřekli a dr. Hodáč by to také neudělal. Tak daleko nesmí jíti politická zášť, abychom se dotýkali věcí takového rázu, o kterých se všude může mluvili jen s respektem a úctou. Zakročujte tam, kde někdo dělá špatnosti, půjdu s vámi, ale nechtě na pokoji věcí, které jsou věcmi zaměstnání a nemají s politikou nic společného. To je ten starý boj, který jsem po léta, již jako hoch, vedl s sebou. Bránili jsme na hranicích zásadu, aby náš dělník nebyl poněmčován za to, že dostává zaměstnání u německého zaměstnavatele. Myslím, že toto stanovisko bylo správné a poctivé, poněvadž nikdo nemá práva, aby za to, že mně dává zaměstnání, chtěl moje přesvědčení. Za svůj plat odevzdávám svoji práci a tím jsme si kvit.

To by bylo tak všechno, čím bych chtěl odmítnouti útoky, které byly tentokráte překvapující, byly rázu nenávistného. S tím, co řekl kol. Šťastný, se vyrovnal kol. Šimek. Považoval bych za zbytečné, abych přičinil jediného slova, neboť byly to věci téhož rázu. A jestliže nám, pánové, vyčítáte sjednocení, vy jste také sjednocení: od komunistů až k národním socialistům. My vám to nevyčítáme, můžete toho bratrsky užíti, ale pozor, aby se nestalo jako před chvilkou, že kol. Nedvěd místo do nás řezal do vás.

A ptal-li se kol. Dundr po programu Národního sjednocení, odpovídám mu, že čte přece noviny a jistě si lam také program přečetl, neboť byl tam formulován výrazným způsobem. A shrnul bych to do jedné věty. Nebudu se dívati na jeho floskule a tahání hnid, které se mně zdá malicherné a ubohé, a pravím: >Máme jednu snahu, abychom v národě sjednotili všechny vrstvy národně cítící a abychom vytvořili jedno velké hnutí, které by přivedlo změnu poměrů na základě zákona, na základě ústavy a všech poměrů demokracie, aby zde v tomto státě byl klid, pořádek, aby to byl stál národní, ve kterém by státní národ, který ho založil, měl dominantní postavení, jak jsme o tom snili 28. října 1918 všichni bez rozdílu. Přejeme si, aby zde byl pořádek a nedělaly se ty věci, kterými utrpěla duše každého člověka, malého i velkého, aby zmizely špinavé aféry. Chceme tímto hnutím vzpřímiti páteř českých a slovenských lidí, aby národ byl hrdý a sebevědomý, poněvadž na bačkory nikdo nic nedá; pracujeme k tomu, aby se zanechalo všech ismů, neboť budeme žíti jen podle Tyršova vyznání, které dá zase národu sílu a páteř. A na konec si přejeme, aby v hospodářských věcech došlo k tomu - a budeme o to usilovati - aby všichni lidé, kteří chtějí pracovali, dostali práci a zaměstnání, aby mohli vyhověti aspoň svým nejnutnějším požadavkům sociálním, které klade doba na každého člověka, který založil rodinu, aby se mohl o ni starati a po případě o někoho, k němuž ho váží krevní svazky.

Řeknu otevřeně, v čem mi je nejvíce křivděno. Když já jsem chudý člověk, že jsem pro ty miliony a ten kapitalismus. Myslíte, že bych někomu chtěl takto sloužiti? Dovedl jsem to po léta dělati a nešel jsem do politiky, i když se mně to nabízelo, a dovedu spíše zachovati svoje stanovisko, když jsem muž 53letý, který se dovede uživiti sám. Mandát nemám jako řemeslo, dnes jej mám a zítra nebudu míti, já se uživím, můžete mne míti neradi, můžete mne vyhubovati, ale jediný člověk v této republice mně nedokáže, že jsem se dopustil od let, kdy odpovídám za sebe, sebemenší špatnosti a špinavosti. Od otce jsem si přinesl na svět poctivé jméno, to je dědictví, které chci zachovati také svým dětem. A prosím, abyste aspoň s této stránky ušetřili lidí, kteří mají tentýž mravní poměr jako já k životu. Jdeme-li proti politickým stranám a s novou koncepcí politiky proti nynější vládě, jak nám dává k tomu plné právo ústava, na základě zákona, chceme míti svobodný názor, a ze zkušenosti víme, že se mnohé věci nedělají ve vládě dobře. My jsme to prokázali otevřeně v mnoha případech, že se vláda dlouho zabývá maličkostmi a nezbude jí pak čas na řešení těch nejmilnějších problémů, které by se všude jinde rozřešily rychle a rázně. Víme, kam se dostala celá vláda a celý stát vlivem úzkoprsého stranictví. Budeme tedy dále pracovati pro to, abychom odstranili stranictví a osvobodili národ. (Potlesk.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Další slovo má pan sen. dr Kovalik.

Sen. dr Kovalik: Slávny senát! K rozpočtovej debate dovoľujem si predniesť nasledovné ako ku zahraničným tak aj k vnútropolitickým otázkam. V uvážení zahraničnej politiky prejavujeme uspokojenie nad tým, že v jugoslávsko-maďarskom konflikte po marseillskom hroznom atentáte docielilo sa v Ženeve pokojnej rezolúcie a tak zamedzilo sa snáď i vypuknutiu hroznej novej európskej války. Žiadame, aby v strednej a ostatnej Európe zachován bol stály mier, aby neboly stále ohrožované štáty rôznymi útočnými výbojnými úmysly a snahami, aby v odzbrojovaní sa úspešne pokračovalo. Máme vedomie o tom, že vo Spoločnosti národov zamýšľa sa teraz medzinárodné uzavretie proti teroristom a terorizmu, aby bolo zabránené vraždeniu hláv štátov i politikov, aby bolo zabránené útočeniu na existenciu štátov a národov. Keď sa vo Spoločnosti národov môže také medzinárodné ustanovenie zaviesť, prečo by sa nemohlo zaviesť - a žiadame, aby sa zaviedlo - i uzavretie proti snáď ešte hroznejším úmyslom, totiž proti vojne vedenej otravnými plyny a proti hádzaniu bomb z letadiel, čim sú ohrozované statisíce a milióny ľudstva, starých žien, detí, nevinných ľudí, tedy nevojakov. To je barbarstvo hroznejšie než činy teroristov. V histórii ľudstva niet príkladu tak hrozných barbarských úmyslov, ako teraz sa chystajú v terajšej Európe. To nie je kultúra, to je barbarstvo, statisíce nevinných ľudí ničiť otravnými plyny. Je na čase, keď Európa chce dokázať, že ešte existuje kultura, aby sa všade žiadalo, by Spoločnosť národov a odzbrojovacia konferencia za jedon z hlavných bodov vzala medzinárodnú úmluvu a zákaz bojov otravnými plyny a hádzanie bomb z lietadiel. V najčernejšej Afrike tie najnevzdelanejšie a najdivočejšie národy sa postavia muž proti mužu, to je boj, ale čo sa zamýšľa v Európe v rôznych továrňach - nechcem menovať štáty - kde sa všude pracuje a čo sa zamýšľa, otravnými plyny ničiť celé mestá a kraje, nevinných ľudí - to nie je boj, to je barbarstvo a hanba, potupa Európy. (Sen. Kindl: Ať se postaví proti sobě císaři!) Všetci sa majú proti tomu postaviť, čo cítia v sebe trochu kultúry.

Malá dohoda a jej zahraniční ministri, dr. Beneš, Jevtič a Titulescu pracovali všetkými silami za udrženie pokoje a mieru a dostalo sa im za to uznania a vďaky od ich štátov. Keby prestala imperialistická politika, prestala by i kríza, i to nesmyselné hrozné zbrojenie, ktoré nesmierne obťažuje štáty finančnými ťarchami. Spory povstalé medzi štáty netreba takým brutálnym spôsobom riešiť, ale treba to pokojným spôsobom vybaviť. Na to je povolaná Spoločnosť' národov a zaiste by prospelo mieru Európy, keby Nemecko sa zasa navrátilo do Spoločnosti národov. I v politike a medzinárodnej diplomacii v riešení spoločných otázok má sa používať a uplatňovať nielen fyzická brutálna sila, ale - spomína sa to i v novinách - í v politike a v medzinárodnej diplomacii má byť morálka, etika, majú tam byť kresťanské zásady, kresťanské svetové názory, na ktorých sa terajšia kultúra zakladá. Je tisíce a tisíce príkladov z histórie ľudstva, mi ktorých môžeme videť, že často tá etická, morálna sila je silnejšia než tá sila brutálna. Z tých tisíc prípadov len jedného chcem spomenúť na ilustráciu. Pápež Lev I pred bránami Ríma len svojimi slovami zastavil Atilu, toho výbojného, ukrutného vodcu Hunov, ktorý ohromnou silou prišiel pustošiť Rím, A len tým, že pápež Lev I oči v oči sa mu postavil, slovami zachránil Rím pred spustošením krvežíznivých Hunov. To som chcel uviesť, že často etická sila je silnejšia a premôže tú silu brutálnu. Tedy kultúrna Európa má dokázať, že i iným spôsobom sa dajú riešiť otázky, nielen tou silou brutálnou. Pokoj a dobré pomery medzi národy sú základom blahobytu. Keď tuto spomeniem aj susedné pomery, pripomeniem pomer republiky Československej a Poľskej. Ohľadom pomerov a vzťahov poľského štátu možno pozorovať v poľskej žurnalistike dva smery. Jedon smer je za dorozumenie medzi Poliakmi a Čechmi, druhý smer ešte vždy veľmi ostre sa stavia obzvlášte proti Čechom. Chcem-li sa podrobne vyjadriť, musím spomenúť, že som dostal brožúrku >Poľsko a Československo<, ktorú vydal pražský komitét tiskovej dohody pre Československo. Túto brožúru, ktorú som veľmi pozorne prečítal, píše poľský časopis, ktorý vychádza v Katoviciach a je poľskej vláde naklonený. V tomto časopise pod menom Polska Jutrajsza Gospodarcza vyšiel 7. decembra článok: >Srdečné či neúprimné tóny< o spomenutej brožúre >Poľsko a Československo< Tam sa píše: >Brožúra zabýva sa obozretným spôsobom, motívami neshôd poľsko-českých a snaží sa ich vysvetlit.< Ďalej píše: >Tón brožúry je skoro srdečný. Autor neútočí na Poľsko, nevytýka, že Poľsko na polí medzinárodnej politiky obišlo záujmy Československa. < - >Je treba sa preto diviť< - píše ten časopis - >prečo Poľsko neprijme českej ruky, podanej ku shode a prečo sme neprijali ani jedného spôsobu ponúknutého p. Benešom k odstráneniu sporu, Formálne však nechceme zamlčať fakt, že brožúra, znejúca tónom srdečnosti, je akousi holubicou, nesúcou nad vlnami ratolesť olivovú. Poľská verejnosť prijíma tohoto posla nie s neľubosťou. Snáď každý pokus o odstránenie trejúcich sa plôch medzi Poľskom a Československom nájde u nás priaznivú ozvenu. Nevieme ovšem, či sa prejavy autora tejto brožúry kryjú s presvedčením českých oficiálnych kruhov a hlavne p. ministra Beneša. Uvažujúc však, že prameň neshôd tkvie v otázkach diplomatických, súdime, že konflikt poľsko-český bude odstránený len vtedy, až ako české, tak i poľské oficiálne kruhy usmernia svoje hľadisko na tomto podklade.<