Dělnictvo nebude dělati revoluci proti Sovětskému svazu, ani když tomu někdo bude chtíti. (Sen. Šťastný: Počkej!) Nebude. To se zeptejte pana ministra Beneše, on vám to vysvětlí.

Ale už okolnost, že dělnictvo bude se šikovat a šikuje se v mezinárodním měřítku na obranu míru a proti válce, znamená určité rozpaky a snahy o oddálení, když ne o znemožnění vedení války. Kdyby se nebály četné kapitalistické státy nepřítele ve vlastní zemi, to je proletariátu a utiskovaných národností, tak by byly do války ještě ohnivější a snad už bychom bylí novou světovou válku zažili. (Sen. J. Krejčí: Kdyby se Sověty nebály revoluce doma, tak by nebyly prodávaly východosibiřskou dráhu!) Pane kolego, nikoliv. Tento fakt, když na něj upozorňujete, svědčí o tom. Četl jsem také >Právo lidu<, kde redaktor Stivín podobně mluvil jako vy, kde dokonce mluvil asi tímto tonem: Vidíte, jak Sovětský svaz se bojí a ustupuje před Japonci, dokonce jím dává tu dráhu atd. Pane kolego, pro sovětskou vládu a pro sovětský lid má větší cenu několik tisíc nebo snad i několik milionů lidských životů než nějaká východosibiřská dráha, a je-li tato dráha předmětem sporu, raději se snaží tento spor odkliditi a udělati ústupek, aby ke konfliktu nedošlo, (Výkřiky.) Tam dělají ústupky v zájmu míru, a to má býti podtrženo. (Sen. Šťastný: Člověk, když musí, tak se jde také oběsiti!) Ovšem. Na druhé straně je nutno říci. a to je známo všeobecně, že každý vojenský útok na Sovětský svaz bude rozhodnou silou odražen, jako řekl Vorošilov: Nebude se už odehrávati, nebo nebude jeviště války na Sovětském svazu. A buďte, pánové, ujištěni, že nebude. (Výkřiky sen. Kindla. - Sen. Douda: V Sovětském svazu nemá kdo vydělávati na výrobě kanónů, poněvadž to si dělnici dělají sami, kdežto zde to dělají zbrojaři. Ti připravuji válku!).

Já na konec jenom chci shrnouti, co v tomto boji proti válce a za mír musí dělnictvo míti na zřeteli. Je potřebí, aby dělnictvo v mezinárodním měřítku všude v kapitalistických státech postavilo se se vší rozhodností proti zbrojení, proti všem přípravám k válce. Za druhé je potřebí, aby se postavilo proti převážení zbraní a proti podloudnému, ale při tom veřejnému obchodu se zbraněmi. Dále aby se dělnictvo postavilo proti válečnému štvaní a popularisaci války. Dále aby rozhodně vystoupilo proti štvaní nacionálně šovinistickému, jehož smyslem je jen podpora fašismu a zostření válečného nebezpečí. Dělnictvo musí nejen propagovati, nýbrž také uskutečňovati mezinárodní sbratření proletariátu, mezinárodní solidaritu.

A právě příslušníci malých národností jsou nejvíce ohroženi imperialistickými válečnými záměry, poněvadž o jejich život vždycky především běží. Právě malé národy se musejí postaviti proti válečnému štvaní, proti přípravám k válce, poněvadž budou vždycky obětí každé imperialistické války. Boj proti válce musí tedy být spojen s bojem proti imperialismu, proti kapitalismu. To znamená, že jen revoluční nápor pracujících mas, že jediné vláda dělníku a rolníků, jediné socialismus je s to urovnat lidskou společnost tak, aby války byly znemožněny. Proto dělnictvo, jdouc proti válečnému nebezpečí, jsouc proti válce, musí zároveň tento boj spojit s bojem proti kapitalismu, za jeho odstranění, za jeho zničení, musí zároveň jíti cestou vlády dělníků a pracujících rolníků.

Jediné vlády opřené o masu pracujícího lidu, vlády, které vyšly z revolučního hnutí masy, mohou být zárukou, že se nepostaví v čelo válečných štvanic, jsou zárukou pracujícímu lidu v otázkách sociálních i kulturních, jenom takové vlády, vyšlé z revolučního náporu mas, vyšlé přímo z vůle mas pracujícího lidu, mohou také zajistiti světový mír. (Potlesk komunistických senátorů.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Slovo má pan sen. Šťastný.

Sen. Šťastný: Slavný senáte! Používám této příležitosti, abych jenom několika slovy odpověděl na některé vývody p. sen. Hakena. Pan sen. Haken zde líčil, že fašismus všude tam, kde se rodí, je založen na antimarxistickém základě. Mám dojem, že to nebude tak plně pravda. Kdyby si pan sen. Haken všiml naší vlastenecké žurnalistiky, viděl by, jak se jednou mluví o národním socialismu, po druhé o marxismu, všecko je předmětem boje, všecko je jablkem sváru, ovšem domnělým, poněvadž boj se chce za každou cenu. Poukázal bych na Anglií. Anglická Labour Party není tak stará, nedlouho před válkou se konstituovala a dala se do aktivního politického zápasu. Ta nepovstala na podkladě marxismu. Je to sice dělnická strana, ale ještě dnes má marxistů velmi málo. A podívejte se, zápas p. Mosleye za nové hnutí, hnutí fašistické, jde proti této Labour Party. Tedy není to hnutí čistě antimarxistické.

Pan sen. Haken zde mluvil také o příčině, proč u nás není dobře válka možná a proč si ji nikdo nepřeje a nikdo do ní nepůjde. Prý proto, že po každém prohlášení války následuje ihned také prohlášení revoluce. Snad, ale ať se nikdo neklame. To, co jsem poznamenal, je také pravda, poněvadž i Rusko je státem, kde všecko není spokojeno, i když nejsme tornu třeba jako socialisti rádi; vidíme však, že i Rusko chýlí se k demokratickým normám a nebude to dlouho trvati, že nebudou míti naši bolševici se svým tiskem pravdu. Tedy není nám to zrovna příjemno, ale i Rusko bude ohroženo vypověděním války, poněvadž i tam jsou ony živly. (Výkřiky.) Je to vidět, vím, že je to jen individuelní teror, a teror není politika, ale za tím terorem se skrývá něco, co chce politiku dělat, a v tom jsou také ona velká nebezpečí, pro která by Rusko velmi nerado vypovídalo válku. Opakuji, nemyslím to ve zlém.

Ale k vůli tomuto jsem. se slova neujal. Chci říci, slavný senáte, že jsme s pocitem ulehčení přijímali prohlášení našich nesporně povolaných autorit, bylo to počátkem tohoto roku a na sklonku minulého roku, že rozpočet na rok 1934 je posledním deflačním rozpočtem. Sledujeme-li však položky v našem rozpočtu, jednotlivé pasáže, vidíme, že tvrzení ono není docela v souhlasu s danou skutečností. Myslím, že jsme stále ještě, ať rádi nebo neradi, ať chtějíce nebo nechtějíce, v zajeti těch deflačních důvodů pro dřívější rozpočty. Kdybych náležel k oposici, nalezl bych velmi vděčné pole proti vládnímu výkladu v prelimináři položek ministerstva veřejných prací.

Uvedu jen několik málo příkladů: Titul elektrisace státu v prelimináři na r. 1935 nedosahuje částky z r. 1933 o 200.000 Kč. Titul vodní stavby je chudší o 139.100 Kč proti r. 1933 a titul silnice a mosty státní o 12,325.500 Kč. Ty první dvě položky jsou sice nepatrné, ale u položky vodní cesty a mosty státní je snížení více než o 12 mil. proti roku 1933, tedy velmi značné. I když ty položky proti rozpočtu r. 1934, kdy jsme byli na tom nejhůře, jsou do jisté míry zvýšeny, pořád ještě jsme pod normou roku 1933, a i tenkráte jsme byli vybavení přece jen málo dostatečně veřejnými pracemi. Jak jsem již několikráte s tohoto místa dovozoval, je a zůstane trvalou pravdou, že nebudeme nezaměstnanost léčiti a paralysovati jen podporami, to by bylo velmi málo. Čím větší budou ty podpory, tím méně mají pravdu. Je jisto, že neopatříme-li dělnému lidu řádnou práci a obživu, statisíce lidí stává se na světě zbytečnými a ztrácejí smysl a obsah života. V tom je kousek morálky, která v tomto stadiu poroste dále, rozrůstajíc se, a běží tu přece o příští generace. Tento smysl léčení nezaměstnanosti by měli míti povolaní na mysli. To není malá věc pro odpovědné řízení státu.

Nepřehlížím ony praktické zásahy státu do práv soukromohospodářských. Mám na mysli zejména zákon o důlním hospodářství, který vede důsledné až do sekvestrace dolů. My také cítíme, že po celý rok jsme měli relativně klid. Když mne zuby nebolí, nevím o nich jsou dobré. My jsme poslední rok o dolech takřka nevěděli, až na incident kladenský, a tu mám dojem, že vláda bude museti použíti zákona se vší rozhodností, poněvadž také pan Hummelberger i s jeho neviditelným patronem naší největší banky musí býti poučeni, že zákony platí i pro ně. Je velikou škodou, že báňské zákony nešly dále. My jsme si to přáli, my jsme o tom také jednali, aby báňské zákony šly dále až k sekvestraci, která se, jak vidíme, v praxi ani neprovádí. Já bych rád věděl, zdali se na Kladensku p. Hummelbergerovi něčím takovým pohrozilo, poněvadž najednou ohlásil propuštění dva a půl tisíce lidí. To není maličkost. Doly měly býti dávno odňaty těmto nehodným rukám.

Je poučno sledovati sestup číslice zaměstnaných dělníků na dolech Pražské železářské, V několika posledních letech je to redukce o celých 20 %. Něco jde ovšem na účet celkové krise, to se rozumí samo sebou, ale hlavní účet je v racionalisaci, ve zmechanisované výrobě důlní, takže z toho přece jen vycházejí další důsledky, které nemůžeme přehlížeti. Historie nás učí, že každá válka reaguje svými hospodářskými důsledky a svět je vyřizuje různě. Hospodářská bezradnost se vybíjí politicky. Všechny politické převraty patří sem, do poválečné reakce. Všechny diktatury vyrostly z této půdy.

Ani u nás nechybí na chuti pro tuto modu. Zjevy nás neklamou, i když klamat chtějí. Chci mluviti přímo. Když vláda po nezdarech s deflační úpravou cen lidových potřeb sáhla k opačnému prostředku, t. j. k redukci krytí naší koruny, rozpoutal se u nás boj o korunu. Národní demokracie vystoupila z vlády a její oposice rozvinula akci, za jejíž formu i obsah nemusila by se stydět ani strana komunistická. Podle výkřiků této oposice vlast je v nebezpečí, řízení státu spočívá v rukou samých vlastizrádců.

Podívejme se na věc blíže! Národní demokracie je nesporně stranou bankovního kapitálu. Ta obrana koruny nebyla ničím jiným, než chráněním deflační úrokové míry a tím zisků bankovních. Těžko snášela tato strana tendence k plánovitému hospodářství. Její zásada hospodářské svobody je ve vlastním smyslu svobodou vykořisťování, S plánovaným hospodařením se někde muselo začít, počátkem je obilní monopol. Poprask, jaký způsobila národní demokracie, chápeme. Bursiáni, tyto obilní myši, byli postaveni vedle, přestali diktovat a ztratili své pohodlné zisky. A to je ovšem neštěstí, národní neštěstí podle určité terminologie. Páni mají argument, a dočkám se jistě, že mne budou jím poučovat. Nastalo určité zdražení, demagogie však nesmí vidět všecko. V tomto případě nesmí vidět, že katastrofální sucho letošního roku způsobilo místy tak těžkou neúrodu v celém světě, že kdyby dnes nebylo obilního monopolu, bylo by asi dráže, než je při monopolu. Ale páni mají argument.

Plánované hospodářství ovšem musí jíti dále. Vyjímám podniky seriosní, patří k nim i veliké, pokud jsou vedeny muži vážnými. Současné krise se však zneužívá do nejnemožnějších důsledků. Je mi známo, že průmysl je tlačen do extrémů finančním kapitálem, ale sám o sobě ve veliké míře není jiný, Z denního lísku je známa nepřetržitá řada případů bezohledného zavírání závodů a bezohlednosti k zaměstnancům vůbec. Jako zvlášť podařený uvádím čerstvý dosud případ Orlovské strojírny v Porubě.

Počátkem listopadu oznámila úřadu, že zastaví provoz. Zatím co nechá úřady zabývati se svým případem, rozesílá svým zákazníkům dopisy, z nichž jeden přečtu (čte): >V různých denních listech vyskytly se zprávy, podle kterých máme zastaviti provoz. K Vaší informací sdělujeme Vám ohledně toho zdvořile, že jsme sice u ministerstva soc. péče ohlásili zastavení, přece se ale vyjednává dále ohledně dalšího provozu v závodě, takže přijde v úvahu pouze změna vnitřní povahy. Vzhledem na tuto okolnost jsme odkázáni na četné objednávky a prosíme Vás proto o Vaši laskavou podporu a udělení Vašich ctěných příkazů, které vyřídíme s největší péčí, solidně a promptně<.

Chápete, prosím, jaké je to počínání? Na jedné straně oznámí strojírna ministerstvu soc. péče, tedy vysokému úřadu státnímu, zastavení podniku, a když to konečně publikujeme - poněvadž nám to bylo oznámeno jako organisaci - obrátí se na své zákazníky dopisem, v němž konstatuje, že sice to ohlásila, ale že jde o zachování výroby, aby jenom jí také zachovali důvěru. To je počínáni našeho výrobního podniku. Tázal bych se, nedělá-li si vedení tohoto podniku z úřadu státu legraci? To je, myslím, samozřejmé, ale vedle toho jsou tyto manévry obvykle i nátlakem na zaměstnance, na jejich mzdy a platy. Na případ upozorňuji zejména pana ministra soc. péče. Třeba ne takhle neomalené, ale podobné případy jsou už tak obvyklé, že lze souditi na systém. Byl to před časem také prostředek k defraudaci daní.

Hned v úvodu jsem vzpomněl nedostatků rozpočtu na přišlí rok. Jsem přesvědčen, že by se dalo mnohé spravili úvěrovými operacemi. Stál je snese spíše než případy, kde státní pokladna mnoho doplatí na to, že z finančních důvodů zůstáváme namnoze na půl cestě.

Upozornil bych jenom na vranskou a štěchovickou přehradu. Vranské dílo je dobudováno, ovšem dosud ne úplně, ačkoli liž loni lam měl býti zahájen provoz. Ale i kdyby byl letos zahájen a kdyby byl i na přesrok, se štěchovickou se vůbec nezačíná, poněvadž na ní není dostatek peněz, Jedna bez druhé jíti nemůže. Vranská tu bude trčet jako torso, jenom jako první krok celého programu, a stát bude platit velmi drahý interkalář za to, že na onu druhou nemá peněz.

Jen si vzpomeňme, jak jsme se do léto tísně dostali. Těch 6 miliard nedoplatků daňových je, bohužel, trpkou skutečností a mám dojem, že nikomu nekřivdím, řeknu-li, že právě ti, kteří provádějí s naší nadvlasteneckou stranou její politiku, jsou těmi, kteří daně zdefraudovali, a konec konců je to dnes největší vůdce, jak se říká, nár. demokracie, který se velmi zasloužil o to, aby daně byly tak dlouho posečkány, ne-li odpisovány, až se staly jejich položky dubiosními a stát zde trč: s těmi ohromnými nedoplatky. Těch 6 miliard je efektivní ztráta. Kdyby toho nebylo, měl by dnes stál na různé investiční práce příslušné částky.

Proto její vlastenecké kravaly sledujeme s pochopitelným podezřením. Jarní kampaň nár. demokratického tisku, to byla soustavná výzva obchodující ulici: >Zdražuj!<. Poněvadž koruna byla devalvována, nár. demokracie, jak zde již bylo řečeno, si to vzala za dobrou záminku, aby vystoupila z vlády a šla dělati volby, poněvadž měla za to, že budou letos. Měly býti z jara... (Smích sen. ing. Havlína), Je to opravdu k smíchu, ale nár. demokracie se zklamala, volby nebyly. Přes to však šla je dělati a říkala: To je naše odpověď na devalvaci koruny. Jdeme chránili Rašínovo dílo. Ulice zdražuj! - Kdyby nebyla zdražovala, ztratila podstatný argument. To byla politika naší nár. demokracie vyvěrající z devalvace koruny.

Kaceřovali jsme komunistickou politiku uličních kravalů. U komunistů to byla zásada, oni ji nezapírali, ale co dělá dnes nár. demokracie? Každou nespokojenost, každou malichernost žene na ulicí. Pan Domin vodí demonstrující nebo je posílá do demonstrací - vodí je třeba někdo jiný - a všichni dohromady tleskají, třebaže byl demolován dům umělců >Mánes<, třebaže se provokuje moderní umění divadelní a rozbíjí se literární výstava v Hybernské ulici. Tomu se tleská, neboť je to demonstrace prováděná ve jménu vlastenectví.

Vůdčí muž nár. demokracie zasloužil se o soustavné zmenšování dělnického chleba. Je přece známo, že svaz průmyslníků má v rukou mezdní míru, i když máme řádné kolektivní smlouvy, a že v poslední době i při platných kolektivních smlouvách se co chvíli přichází s požadavkem toho či onoho snížení mzdových stupnic. Je to vedoucí muž dnešní nár. demokracie, který provádí tuto politiku soustavného zmenšování dělnické skývy chleba, ale nikterak mu to nevadí, aby zároveň ne organisoval nár. sdružení dělnické, aby neorganisoval dělníky odborově. Toto šarlatánství - velmi dobře to ví - slučuje vlka s kozou, ale čerta inu na tom zaleží, jen když se dělá vlastenecká politika.

Uvedu příklad z Ostravska. Ostravsko bylo ještě před 3 lety rudé, takřka jen rudé. Toto rudé Ostravsko se najednou přeorientovalo do nár. demokracie. Představme si, že to byly celé tisíce lidí. Mluvilo se asi před 2 lety o 3.000 lidech najednou. Bude někdo věřiti, že ti lidé, kteří byli u komunistů, z pochopitelných důvodů, majíce za to, že nějakou revolucí, o níž komunismus hovoří, dá se zlomiti to neštěstí, které dnes každého stejně bolí, zejména hospodářský nedostatek dělnictva, že tyto masy dělníků se najednou přesunou, aby se staly vlasteneckými, aby šly sloužiti tam, kde se proti ním bojuje a jedná? To asi sotva. Ale je to, prosím, přesun mas, přesun hmoty, nic jiného.

Pakli toto pánům stačí, je to zatím jejich věcí, ovšem nikoli jenom jejich, neboť zde běží o hodnoty daleko vyšší nežli o to, zdali někdo získal 1.000 nebo 2.000 lidí. Zde běží o hodnoty morální, poněvadž zde se provádí politika klamu, šalby a lži.

Jestliže se takto vychovává generace národa, je ovšem pochybné. Páni tu a tam snad něco ukápnou. Víme, že každý není stejně skoupý, zejména když si může za to něco koupiti. A zde si kupuje duše.

Na Ostravsku je Karlova huť, která byla jevištěm prohrané stávky komunistů, a trosečníci se zachraňovali ideovým přesunem. Báňská hutní společnost, majitelka tohoto závodu, otevřeně pěstuje toto žluté hnutí a také je slušně honoruje.

K jakým groteskám v této snaze národní demokracie dochází, poví případ jedné větší strojírny v Jičíně. Dva čelní pánové, vůdcové národní demokracie, se dostavili do této továrny. Továrna odhoukala, poněvadž právě >padla<, byl konec práce, zavřeli vrata, a teď při zavřených vratech, odkud nikoho nepustili, takže dělnici musili zůstati pohromadě v továrně, vypravovali těm dělníkům, jak by byl pan šéf daleko příznivější (Předsednictví převzal místopředseda Kahler.) a přívětivější k dělnickým požadavkům, kdyby chtěli udělati přesun. Stalo se: Pět se jich přesunulo, a když ostatní dělnictvo zjistilo, že ten přesun měl opravdu nějaký následek - bylo to viděti na jejich mzdách - přesunulo se jich ještě 52. A tu dobrý pan šéf spráskl ruce a řekl: >to já bych ruku z kapsy ne-vyndal<. Jeho štědrá ruka zůstala mu v kapse a přesun šel zpátky. K takovým groteskám dochází v této politice. Ale je to dobré, vlastenecké hnulí, které vychovává sebevědomí národa. Je to humoristický efekt z panského tažení. Je to, řekl jsem, groteska, ale je to až spíše humoristické, než co jiného. Ale toto kupováni duší. souvisí s nízkostí úrovně léto vlastenecké kampaně.

Čtěte, prosím úvodníky >Národních listů.<, ať je již píše Kramář, Sis nebo Domin, a čtete tam: >Naši republiku jsme si představovali demokratickou, čistě slovanskou, sociálně spravedlivou<. - Jak si ten demokratismus vykládají páni na levici po svém, slyšeli jsme před chvílí od kol. Hakena. Jak si jej vykládáme my, víme, čilí demokratická svoboda vyjádřili se. Jak si jej představuje národní demokracie ovšem zatím nevíme, jenom to vidíme a tušíme, kam ty sklony běží. Ale táž národní demokracie, o níž se ví, že pokud byla ve vládě, měla vždy ministra obchodu, který měl dosti práva a také povinnosti, aby působil do obchodního a výrobního světa, za něhož se právě nejvíce redukovaly mzdy v kolektivních smlouvách v celém našem průmyslu, v celé výrobě, najednou má starost o sociálně spravedlivou republiku. Což pak nechápeme, co znamená postavení Preissovo v naší největší československé bance, což nechápeme, když vandroval před lety z pražské železářské generální ředitel a za nim letos druhý, proč se to dělo? Nechtěl sahati na dělnické mzdy a proto musel jíti. Dnes najednou jde o sociální spravedlnost československé republiky. Děkujeme za lakovou sociální spravedlnost. Ta vaše sociální spravedlnost - chtěl bych jí rozumět trochu polemicky - vypadá asi tak: Vaše organisace pořád chrání zaměstnance, dejte s lim už jednou pokoj, ať se to zase našim kapitalistům trochu lépe líbí na světě. Tak myslím, že by se dala přeložiti snaha nár. demokracie o sociální spravedlnost. Ale konec konců my to na ní nežádáme, ale nač to lhaní, proč to klamání a rozvracení dané již dnes morálky veřejného života? O to nám jde a máme právo to říci a reklamovati čistotu veřejného života.

Žijeme dobu bídy a zmatků. Ze zmatků se zrodila bída a z bídy opět se rodí další zmatky. Zneužívá se také bídy k novým zmatkům. Upozorňuji, že vojenské dílny po radikálním snížení vojenského rozpočtu v r. 1932, poněvadž hospodaří v rámci prostředků daných rozpočtem, nestačily na plnou výplatu a proto omezily pracovní dobu, jak se jinak nedělá tam, kde je přesně ohraničena hospodářská možnost. Zaměstnanci nebyli ovšem rádi, poněvadž za 48 hodin vydělají více než za 32 nebo 38, nebo 40 hodin, na kolik je redukována doba pracovní v těchto podnicích. Intervenovali jsme velmi často intensivně a houževnatě, nebylo to nic plátno, poněvadž vždy se ukázalo na omezené prostředky, které jsou tu k disposici; byli jsme vyřízení a musili jsme to pochopiti, poněvadž jsme také ten rozpočet spolu dělali. Neměli jsme ani komu nadávati - abych to řekl prosté česky. A najednou - tu budu hovořiti s pány agrárníky - se v Olomouci a Prostějově objeví politický agent, sekretář strany agrární, a vypravuje jim: Mládenci, my máme ministra národní obrany, máme dosti poslanců a senátorů, podívejte se, kdybyste nám dali trochu důvěry, my vám jistě tuto otázku správně vyřešíme. Mládenci řeknou: 15 roků volaly nás naše organisace do >gefechtu< a nevíme, zdali bojovaly nebo nebojovaly, ale nemohly nám nic přinésti, tak snad to můžeme zkusiti. Takovýmto způsobem agrární partaj organisuje kovopracovníky, tak je verbuje do svých organisací. Je nám všem jasno, že buď ministr má potřebné prostředky, nebo je nemá. Pakliže je má, musel by je dáti také na naši intervencí, nemá-li je: kde není, ani čert nebere.

Ale tato agitace si pomáhá i jinak. Na př. v brněnské Zbrojovce po převzetí zahraniční objednávky v zimě v únoru nastalo značnější přijímání dělníků. Zajímavé je, že zapracovaní dělníci nám zůstávali za vraty v Brně, nebyli přijatí, ale byla přijata řada zemědělců až odněkud z Břeclavska, dokonce i takový, který má doma čeleď, dokonce kočího u koní, šel do Zbrojovky pracovat. Tehdy jsme musili, poněvadž objednávka byla přijata za částku konkurencí podstatně stlačenou, vyhověti - poněvadž jedna a jedna jsou dvě, počítal umíme - výzvě podniku a dali jsme souhlas ke snížení úkolových cen o 15 %. Tam se totiž pracovalo úkolově, a-kordem. Nově přijatí agrárničtí dělníci, vlastně v podstatě rolníci, vydali leták - ne oni, to já vím, to vydal agrární sekretariát - ve kterém spílají svazu kovodělníků a sdružení kovopracovníků, tedy oběma socialistickým stranám: Podívejte se, v jakých rukou byl váš osud po celá léta. Strhovalo se a strhovalo, stále se strhovalo. Co to znamená? Teď jsme tu my. To se rozumí, hned také čiperný sekretariát poslal mládencům leták. Já jej přečtu, zní takto (čte):

> Vážený příteli, při letošním přijímání do čsl. Zbrojovky jste byl také Vy přijal za pomoci republikánské strany nebo některého z našich funkcionářů.

Republikánská strana - vlastně její odborová organisace zemědělských a lesních zaměstnanců se svým odborem technických zaměstnanců - ustavuje nyní v čsl. Zbrojovce >místní jednotu čs. zaměstnanců technických odborů Brno - čs. Zbrojovka<. Proto je na Vás, abyste opět vykonal svou povinnost vůči naší organisaci a do této se přihlásil.<

To je zase totožná agitace s druhé strany. Pánové, zdali to je mravné, zdali se to srovnává s jakýmkoliv čestným politickým pojmem, zdali to je agitace, která je v čestném prostředí vůbec přípustná, nechám posouditi vám.

Chceme-li mluviti o rozvrácených poměrech - a máme povinnost o nich mluviti a na ně mysliti - tímto způsobem je sotva budeme napravovati.

Měl bych se snad nyní obrátiti na pana ministra nár. obrany, aby způsobil vrácení stržených částek těm dělníkům Zbrojovky. Pod jeho patronancí - nemohu si pomoci - se to stalo, poněvadž ve vojenských dílnách se na něho agitátoři přímo odvolávali. Byli přijímáni lidé pod jeho patronancí a odborníci, jak jsem řekl, bylí ponecháni za vraty. Neměli bychom právo říci: pane ministře, když jsme toto udělali, teď jim vrátíš pěkné ty částky, které jim byly strženy? Kdybychom šli oplátkou v této agitaci, musili bychom to důsledně udělati. Ale chápeme, že věc stojí jinak, že bychom si nepomohli a dělníci také ne a tak necháme řáditi toho, kdo chce, ale je naší povinností, abychom to aspoň konstatovali.

Místopředseda Kahler (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že jeho řečnická lhůta jest již dávno vyčerpána.

Sen. Šťastný (pokračuje): Vím, že by tak pan ministr nemohl učiniti, ale já bych přece jenom poprosil, aby pan ministr nár. obrany - není zde, bohužel, přítomen - přece jen chránil trochu ostřeji autoritu svého úřadu, poněvadž tak lidé, kteří ve jménu jeho - možná, že o tom neví, to je všecko možné - ve 'jménu jeho a pod jeho egidou, s jeho autoritou si takto počínají, podlamují nejen autoritu ministrovu, nýbrž i autoritu vysokého úřadu, jakým ministerstvo nár. obrany je. (Sen. Fr. Novák [lid.]: Pěkné to není, že jste mu to neřekl včera v branném výboru přímo do očí!) Stejně víme, že tato agitace lidí vlastní strany ministru asi vhod není, poněvadž pánům na konec zbývá jenom ostuda.

Letákové řádění se rovná onomu, které podnikla nár. demokracie pro novelisaci nemocenského pojištění. To je také kapitola velmi zlá. Víme - a bylo to tu vzpomenuto kol. Dundrem - co se dělo r. 1928 a proč se to dělo. Kdo tyto redukce připravil? Tehdy vládla měšťanská koalice, socialisté lam neměli aktivně co dělat, nemohli se uplatniti, bylo tedy redukováno nemocenské pojištěni. Ale, prosím, za naší účasti, obou socialistických stran - my to musíme nejen přiznal, nýbrž sami konstatovat, nepotřebujeme, aby nám to někdo předhazoval - musilo se redukovati nemocenské pojištěni opět letošního roku. Co se dalo dělat, když nějaká sanace musila přijít? Dělnictvo chtělo přinést oběti, chtělo odváděti větší prémie, ale nezáleželo jenom na dělnících, neboť paralelně s jejich prémiemi jdou do výše i příspěvky zaměstnavatelů a credo zaměstnavatelů bylo: Ani haléře! Byla by tím ohrožena naše výroba! Když nechtěli dát ani haléře, musilo se někde brát, šlo se na podpory, karenční lhůty a na všecka opatření, která jsou podle vládního nařízení známa. Národní demokracie. Národní sdružení nár. demokratických dělníků vydalo letáky. Přečtu jenom kousek: >Přátelé - spoludělníci! Zhoršení nemocenského pojištění jest již uskutečněno. Od 1. července vstoupil v platnost zákon, který zhoršuje nemocenské pojištění a bére tak dělnictvu ještě to málo, co dosud z nemocenských pojišťoven mělo. Toto zhoršení bylo provedeno soc. demokraty a nár. socialisty, kteří se dosud vydávali<.,. atd. Pánové, to je zas taková průhledná agitace. Zbytečně bych opakoval, co jsem řekl, každý ví, že lato redukce byla nezbytně nutná a každý ví, kde měla svůj původ. My jsme to chtěli dělat jinak. A teď, když nás někdo, kdo je velmi blízký tomuto štvaní, přinutí, abychom to udělali tak, jak se to stalo, vydá jeho avantgarda štvavý leták, aby zas už veřejnosti nalhala věci, které nejsou pravdivé. Pánové, je-li tohle morálka a zdali se takovým způsobem vychovává budoucí generace, ponechávám opět soudu veřejnosti.

Kolik šarlatánství se projevuje v těchto pustých agitacích! Při dnešním zlém stavu věcí mohou páni mít chvilkový úspěch. Mohou, ale, jak ukazuje jičínský případ, jaké budou konce? Znemravní se kde co a na konec nezbude než od věci utéci. Či opravdu počítají pánové s provedením nějaké hitleriády? Pánové, pak běda republice a běda vlasti! Já jsem to zde již poznamenal, jenom kratičkým zvoláním, že u nás fašismus znamená fašismus česko-německý. U nás fašismus nikdo národnostně neprovede, jenom s jednou národností jej nikdo neprovede a nár. demokracie ať se neholedbá! Nebude jej dělat sama a poněvadž dnes se ví, s kým vším je v komplotu, vážení pánové, jen fašismus by musil být česko-německý! Běda národu, běda vlasti, běda republice!

Ani pány z národní demokracie nemohu dešti varovati před hraním s ulicí. (Výkřiky.) Pánové, dejte si říci, když jste dělali nedávno v listopadu průvod, který vytloukal kulturní podniky, nebylo daleko k tomu, aby šel do průvodu také někdo jiný! A dalo nám to hodně práce, abychom zachovali klid, kterého bylo potřebí.