ministerstvo železnic, aby si více všímalo svého automobilního provozu, aby totiž na mnohých místech nekonkurovalo samo sobě, poněvadž z jedné a téže stanice vyjíždí autobus i zároveň železnice. Doprava železnicí do Prahy na tratí 30!km stojí 5 Kč za obě cesty, kdežto jedna jízda autobusem stojí 6 Kč. Státní autobusy jezdí jako státní železnice. Po této stránce je nutná náprava. Kdyby zde byl pan ministr železnic, jehož dílo se mi v poslední době líbí, jistě by slíbil nápravu, a já mám v něho tolik důvěry, že jí tam také učiní.

Končím a prohlašuji, že pro rozpočet budeme hlasovati přes to, že tam není ještě všechno, co bychom tam potřebovali, a vy z něho budete bráti. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dále má slovo pan sen. Just.

Sen. Just (německy): Slavný senáte! Nynější zasedání platí projednávání šestého rozpočtu v době krise. Projednávání děje se na prahu šesté zimy v době krise, hrůzy to nezaměstnaných, která osud těchto politováníhodných obětí zvýší nesnesitelně, kde starost, nouze a bída se projeví ještě více nežli před tím. V prvých letech krise, když dělnictvo ponejprv bylo postiženo krisí, tu mohlo si ještě něco málo uložiti stranou, z čehož si mohlo opatřiti nejnutnější domácí nářadí, oděv a prádlo. To ovšem nyní není již možno. V době šesté zimy krise je však dělnictvu také nemožno, z nepatrné podpory v nezaměstnaností, která u tříčlenné rodiny činí nejvýše 65 Kč, mimo nejnutnější potraviny opatřiti si ještě jiné věci. I když muž a žena v případě nezaměstnaností berou podporu, obdrží jedna strana jen polovinu státního příspěvku, který jí náleží. Nájemné ovšem také nikdo nikomu nedaruje, otop, dávky z vody, ze světla, to všecko patří k domácnosti, a mnozí dělníci, kteří v nynější těžké době jsou ohroženi příšerou nezaměstnanosti, nemohou to všechno platiti. Obce, které v posledních letech konjunktury s velikým nákladem mohly ještě stavěti vodovody, nemohou již sehnati veliké obnosy na zúročení a úmor stavby vodovodu. Ještě hůře vede se nezaměstnanému, když je konečně vybaven a nedostává už podpory podle gentského systému. Tu teprve se ukazuje hrůza krise v dělnických rodinách. Mnozí nezaměstnaní, kteří nemohou podati průkaz o prácí, nemohou dále dostávati podporu a přijdou do vyživovací akce, při které jiní byrokrati u různých okresních, úřadů dělají největší potíže, zejména tehdy, když nezaměstnaný má na venkově třebas jen malý domek. Dámy a pánové, kteří mají příležitost přijíti na venkov, vědí přece, jak primitivní je takováto domácnost. Ale to jest již záminkou, aby se nezaměstnanému upírala poukázka na potraviny.

Československá republika je státem, který počtem svých nezaměstnaných stojí na pátém místě po čtyřech velmocech. Mnozí vybavení dělníci nehlásí se u zprostředkovatelen práce, poněvadž se domnívají, že již neobdrží žádné poukázky na potraviny, ježto byli již jednou odmítnuti. Ze statistické zprávy pana ministra sociální péče dr Meissnera vychází najevo, že v září t. r. byla nezaměstnanost o 4 % větší, poněvadž nyní také stavební živností jsou krisí těžce poškozeny. V prvých letech krise od r. 1930 do r. 1932 bylo pozorovati ještě jakousi stavební činnost, což mohu potvrditi z vlastní zkušenosti jako důvěrník stavebních dělníků, jenž vyplácí podpory v nezaměstnanosti. Ještě r. 1932 v červenci a srpnu neměli jsme v místní skupině broumovské zaznamenány žádné nezaměstnané stavební dělníky. Podstatně jinou byla situace v letech 1933 a 1934, kdy stavební činnost skoro na celém území republiky ochabla. K tomu přistupuje, že také mnozí průmysloví dělníci, kteří přišli o práci, pokoušejí se nalézti zaměstnání ve stavebnictví. Tak došlo k tomu, že nezaměstnanost v září 1934 stoupla o 4 %.

Obzvláště ostře postupuje se, pokud jde o podpory, proti stavebním dělníkům. Jsou označování za sezónní dělníky, ačkoli tomu! tak dnes již není, neboť dnes dovolují technické prostředky, aby se mohlo stavětí po celý rok. Mzdy ukazují všude klesající směr, naproti tomu potraviny v posledních týdnech značně stouply, na příklad v naší krajine, kde bochník chleba váží 2 kg, platilo se zaň v létě 3.50 Kč, kdežto nyní se platí 4 Kč. Pšeničná mouka stála dříve 3 Kč, nyní 3.40 Kč, slad dříve 2.40 Kč, nyní 2.60 Kč, sádlo stálo dříve 11.60 Kč, nyní 14 Kč. Nemáme námitek proti obilnímu monopolu, ale nutno říci, že také mzdy dělníků musí býti poněkud zabezpečeny. Právě při stavbách, které subvencuje stát, zeme a okres, platí se nejbídnější mzdy. Tak se v Orlických horách prováděly stavby silníc, při kterých dělníci, dospělí, silní muži, dostávali v nejpříznivějším případě hodinovou mzdu 1.80 až 2.20 Kč. Tyto stavební práce byly předány cizím podnikatelům, kteří platí mnohem menší mzdu nežli domácí podnikatelé. Proto také žádáme, aby mzdy dělníků zabezpečil stát, země a okres. Pro organisace je v nynější době těžké ujednati mzdové smlouvy, poněvadž musíme uznati, že nabídka, a poptávka stále hrají úlohu. Ale nesmí se státi, aby dělníci dostávali takové hanebné mzdy, s nimiž nemohou uhájiti ani holý život.

R. 1929 měli jsme v ústřední sociální pojišťovně 2,506.000 pojištěných dělníků a zaměstnanců, z toho 62 % v nejnižších třídách a ve třídách od 6 do 10 38 %. Nyní se toto procento přesunulo, počet pojištěnců klesl až na 1,867.650, tedy o více než 600.000 osob. R. 1933 bylo v nejnižších třídách pojištěno 72 % a jen 27,6 % v nejvyšších třídách. Z toho vidíme, jak během doby mzdy poklesly.

Včera rozvíjel pan kol. Kosíka také plán, jak by bylo možno odstraniti krisí. My soc. demokraté jsme v této přičíně toho názoru, že asi všechny plány za dnešního kapitalistického řádu společenského nebudou míti velkého významu, poněvadž se již často činil pokus zlepšiti situací, aby se krise konečně zmohla. To není po našem názoru za nynější hospodářské formy možno. Aby byl snížen počet nezaměstnaných, je především nutno zavésti konečně jednou čtyřicetihodinový pracovní týden. Víme, že nebude možno všechny nezaměstnané zařaditi do výrobního procesu, poněvadž počet nezaměstnaných je nesmírně veliký, ale přece bude tím možno zjednati úlevu.

Z výkladu pana ministra věř. prací jde najevo, že 57 % státních a okresních silnic je v dobrém stavu, kdežto 43 % jich má špatnou vozovku. Zde bylo by ještě vykonati velmi mnoho práce. Jenže by musel zasáhnouti stát, aby tyto silnice pomocí subvencí byly uvedeny zcela do pořádku, čímž by velmi mnoho nezaměstnaných, kteří dnes berou podporu v nezaměstnanosti, mohlo býti zařaděno do výrobního procesu. V celém pohraničním území bylo by vykonati ještě velmi mnoho práce, ale chci se obzvláště zmíniti jen o nouzovém území, které se řadí k Rudohoří, totiž o Orlických horách. Chtěl bych všechny pány, kteří ještě v této krajině nebyli, pozvati, aby jednou podnikli jízdu autobusem z Rokytnice do Friedrichswaldu; tu byste uviděli divy. Již dlouho se pomýšlelo na rekonstrukci silnice ze Žamberka přes Rokytnici do Friedrichswaldu, ale dodnes k tomu nedošlo.

Při mém posledním pobytu v Orlických horách, mně sdělila jistá hostinská, že v této krajině lidé umírají hlavně následkem podvýživy. Kde zůstává zde péče o děti? Kterak mohou děti ve škole sledovati vyučování, kdy v sudetskoněmeckém území panují takovéto poměry? Budeme se v nejbližších dnech usnášeti o branné předloze, podle které se zavádí dvouletá vojenská služební povinnost. Ale kterak mají tito lidé, kteří se již ve svém mládí bídou tak velice vyčerpali, jako vojíni snášeti ještě tuto námahu, která, se přece na konec každému vojáku ukládá?

Zvláštní bezpráví trvá ještě dnes v přiznávání vyživovacího příspěvku. Podle §u 4 zákona o vyživovacím příspěvku z r. 1921 nemá rodina záložníkova, je-li záložník. před nastoupením cvičení ve zbraní bez práce, nároku na podporu. Intervenoval jsem v této věcí letos dvakrát a tu mně řekl referent, že se zákon pro dnešní dobu nehodí a že by se musel změniti. Když nezaměstnaný bére podporu, musí ovšem tuto podporu odhlásiti, poněvadž se přece u vojska nemůže třikrát za týden hlásili u zprostředkovatelny práce. Je však bez práce a přes to nemá nároku na těch několik málo haléřů, které dostává od státu pro svoji rodinu.

Za včerejší debaty bylo při řeči našeho klubovního kol. Niessnera dosti velké rozčilení na straně křesť.-sociálních zástupců. Poukázali mezi jiným, když se mluvilo o >Pomocí sudetskoněmeckému lidu<, k tomu, že sociální demokraté provozují jen stranickou politiku, ale žádnou lidovou politiku. Chci zde uvésti jen malý příklad ze své užší domoviny, že sociální demokraté společně s jinými stranami při tvoření pomocného díla DD >demokracie dětem< konali tři schůze a že v poslední schůzí ostatní strany prohlásily, že uspořádají jinou sbírku, která se bude jmenovati >Pomoc sudetskoněmeckému lidu<. Pracovali jsme spolu. Ale když na ulici odzadu někoho zabiji nebo zastřelí, obyčejně se mluví o úkladné vraždě. Také v torno případě je to úkladná vražda, která, na tomto díle DD byla spáchána. Tu dlužno věru říci, že to jsou vlastně ti druzí, kteří neprovozují lidovou politiku, nýbrž nyní politiku volební.

Také v dnešních vývodech zdůrazňoval kol. Hilgenreiner na jednom místě, že se musí vyčkati, co Henlein vlastně přinese. Jsme již o tom informování; kol. Niessner řekl včera mezi jiným, že se fašismus v Československu zakukluje a konečně ukazuje jinou tvářnost, ale zůstává přece stále týmž fašismem, a bude se muset dobře zakukliti, aby toto špinavé krví potřísněné prádlo nečouhalo z kabátu. Ti druzí by se také zde u nás za to poděkovali, kdyby fašismus v tomto státě došel k moci.

Prohlašuji proto s tohoto místa, že se jako sociální demokraté všemožně přičíníme chrániti demokracii, poněvadž jako jediná strana máme demokracií napsánu na svém praporu. Zůstaneme demokracii věrni a budeme ji také hájiti do posledního. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Další slovo má pan kol. Danko.

Sen, Danko; Slávny senát! Je fyzickou, teoretickou i praktickou nemožnosťou zaoberať sa štátnym rozpočtom na r. 1935 zovrubne a menovite v rámci malej polhodinovej úvahy. Rozpočtový výbor vo svojej zpráve o jednaní o štátnom rozpočte zdôrazňuje, že rozpočet na r. 1935 s pocitom veľkej odpovědnosti bol sostavený. Tiež vyzdvihuje trvalú snahu vlády, aby výška výdavkov štátu brala ohlad na výšku reálneho dôchoďu národného, ktorý musí ostať neoslabený vo svojich základoch.

Toto chtenie vlády musí byť všemi vernými a oddanými občanmi tohoto štátu podporované, či sa deje tak, to nám hospodárenie a rôzne ukázky z každodenného verejného štátneho života ukazujú a ukazujú nám to i tie rozličné prejavy v rámci rozpočtovej debaty, tak v posl. snemovni ako aj tuná v senáte odznela, ktoré dokazujú opak toho, že nie všetci občiania tejto republiky snažia sa, aby vládu a vládne medzítka v týchto ich snahách podporovali.

Tak sme to videli v rámci rozpočtovej debaty í včerajšieho dňa, ale aj každý deň; ja vyzdvihujem a zdôrazňujem menovite poznámky mluvčích zo strany stredostavovskej živnostenskej a zo strany slovenskej ľudovej. Mluvčí strany stredostavovskej živnostenskej prehlásil menom svojho klubu, že hlasujú za. kapitoly prezidenta republiky, parlamentu a nár. obrany. No, drží zaiste mluvčí strany živnostenskej za veľmi dôležité, že hlasuje za kapitolu parlamentu, aby totiž reprezentanti tohoto stavu mali v tom parlamente zabezpečené teple hniezdočko. Ostatné otázky, ako školstvo, zemědělské otázky alebo i sama kapitola ministerstva obchodu a živností je im bočnou. Mluvčí strany živnostenskej hovoril a vytýkal menovite to, že v poslednej dobe favorizujú sa zemědělské požiadavky.

Mluvčí živnostensko-stredostavovskej strany zabúda, že nadobudla pravdy veta, že keď sedliak nemá, nik nemá, že keď kríza, nedostatok, hospodárska bieda začala sa u roľníka, že treba ísť na koreň veci, tu liečiť, tu uzdraviť, a keď koreň a základ bude uzdravený, potom i ostatné vrstvy národa a štátu, tedy i príslušníci strany stredostavovskej budú na tom lepšie.

Menovaný kolega rečník vytýkal monopol a zabúda tie každodenné zjavy a skúseností zo života krátkej minulosti. Ja hovorím ovšem o skúsenostiach na Slovensku, ale to sú faktá, to je istota, že v tejto jeseni od doby, čo je uzákonený štátny obilný monopol, řemeslnící chodiaci so svoji tovarom po jarmokoch, vracejú sa z nich s vyjasnenejšou tvárou, a čo je hlavného, s grošom vo vačku, nie tak ako minulého roku, keď chodili na jarmoky a s plnými kisňamí tovarov sa vracali, neutržili ani potrebné peniaze na živobytie svojich najbližších. Fakt je, že to má nedozierné dôsledky a vláda a štát v tomto ohľade musia prirodzene pokračovať ďalej a stále a stále usilovať sa o to, aby ťažké hospodárske časy čím skôr přestaly a občania tejto drahej vlasti bez rozdielu povolania mohli čím slobodnejšie dýchať. Toľko ako kratičkú repliku na reč Slováka roduverného, mluvčieho za živnostenskú stranu stredostavovskú.

Slávny senát, nech. mi je dovolené povedať niekoľko slov ako skromnému reprezentantovi našeho slovenského hospodárskeho hnutia nielen od r. 1918, ale aj pred tým, i z dôb tých, keď sme za našu slovenčinu v prácach o lepšiu budúcnosť slovenského národa trpeli - a trpeli sme bez smutku, s vyjasnenými tvárami, smelé, často s obnaženými prsy išli sme v ústrety tým, ktorí nás v našej slovenskej bytosti a existencií chceli zardúsiť.

Ako tak skromný nechcem sa vyzdvihovať, ale bolo mliosom a údelom čo hnanému nevôľou žitia dopriané, že s včerajším rečníkom ľudovej strany slovenskej bol som v jednej dedine spoločne 15 rokov od prevratu. Prirodzená vec, že bola to príležitosť, kde človek mal istú trpkú, ale teraz tak zadostíučíňujúcu skúsenosť. Mluvčí slovenskej strany ľudovej, je pravda, ako to už dnes zdôraznil p. kol. Milota, bol, pravda, v svojom prejave odlišný od svojích prejavov predošlých, už pokojnejší. A s týmto zjavom stretáme sa a stretávali sme sa i v rozpočtovej debate v poši. snemovni, s týmto zjavom stretáme sa novšie i v národnom hnutí, ktoré sa tu v Prahe tvorí.

So záujmom som počúval v rozhlase na pr. cyklus prednášok Hlinku na téma: >Slovensko, kam spěješ?< Počúval som síce len tretiu prednášku, ale čo bolo rečené, na plných 100 % každý roduverný Slovák všetko podpíše. Chyba lávky jeleň tá, že tí páni tu v Prahe hovoria ináč a keď prídu domov na Slovensko a cítia sa menovite v krajoch, kde sa nazdajú, že sú i nábožensky osihotení, hovoria tiež celkom ináč a potom darmo hlása, pán rečník strany slovenskej ľudovej, že heslo >Von s Čechmi, Preč od Čechov< nie je z ich autorstva.

Slávny senát! Kto videl a bral účasť na volebnom bojí r. 1925, keď slovenská ľudová strana dosiahla najvyššieho rozmachu svojho účinkovania, počúval: Slováci, kresťania, keď budete na nás hlasovat, ručíme vám, že za 3 dny zo Slovenska každý Čech pôjde preč! (Slyšte!) Povedal som, nechcem seba vyzdvihovať, ale prirodzene ako človek pravej, dobrej predprevratovej, chrbtovej kosti, zaujal som po prevrate postať inú, zodpovedajúcu a bol som tam, kde bydlím i teraz, čo riaditeľ, správca čsl. štátneho sirotinca, I na našom okolí ľudáci vyhrali, a večer tiahla i tam k nám tlupa: Ideme toho Čechoslováka z toho zámku, shodiť dole, lebo Slováci to vyhrali. Dlho by bolo, keby človek mal všetky tieto veci spomínat. Jestli je pomer medzi Čechmi a Slovákmi nie taký, aký by mal byť, tomu sú zaiste nie na príčine tí Slováci, ktorí so svojou pravou predprevratovou chrbovou kosťou bránili slovensky národ i za Maďarov a bránia jednotu. Čechov a Slovákov i po prevrate. (Výborně!)

Včera býv. pán minister dr Slávik sdělil mí nakrátko, keď som sa ho pýtal, keď vzduch zahraničný po marseillskom atentáte bol veľa pušným prachom naplnený, túto epizodku, skúsenosť z Ameriky, kde mu jeden práve z tábora tých našich nespokojencov - ktorí si myjú ruky, ktorí svaľujú vinu na straníckosť úradov, ale svoju vlastnú vínu neodkrývajú, nepriznajú sa k tomu, že k svojim politickým činom často zneužívajú kostoly, kazateľne, spovedlnice - povedal, nech ide domov, lebo Československá republika bude trvať len do 15. decembra toho rolku. Také a mnohé iné desné vecí sú následky tých rôznych štvanie, ktoré sa u nás na Slovensku pred tým, ale aj dnes ešte na mnohých miestach prevádzajú.

Pán sen. Budlay bojí sa o slovenský individualizmus, bojí sa násilného počešťovania. Ale nebál sa o ten svoj slovenský individualizmus, nebál sa pomaďarčenia pred r. 1918. Ja tu som živý svedok - a mám mnohých iných svedkov, keď to bude treba - že mluvčí strany ľudovej do prevratu so svojím učiteľom a so svojou učiteľkou hovoril len maďarsky. Mohol by som uviesť i mnohé iné veci, ako nás na pr. pri voľbách do stoličného výboru v našom úsilí a v našom hnutí, keď sme chceli mať v župnom zastupiteľstve kandidáta za našu slovenčinu, zradil, ale to patrí minulosti.

Spomenul prejavov pánov ministrov Beneša a ministra železníc pri otvorení železničnej dráhy Červená Skala-Margecany, Niesom povolaný a ani to nemôže byť mojou úlohou, brániť týchto mužov, a to tým viac, že patrím politicky do inej strany, ale to, čo bolo povedané pri otvorení železnice Červená Skala-Dobšinská Ľadová jaskyňa, každý opravdový a verný občan republiky podpíše na 100 %.

Pán minister pripodobňoval voľakedajší pomer Čechov a Maďarov, To doba zahladila a vyliečila. Aj tam, kde mánie dnes pomer medzi Čechy a Slovenskom, aby som sa tak vyslovil, ešte rozožratý, i ten doba vylieči. Je na nás a na každom človeku dobrej vôle, aby sa pričinil, aby sa nebál straty slovenského individualizmu a aby sa usiloval o jednotu. Naše pokolenie, naša generácia, pyšne sa priznáva k slovenskému národu (Výborně!), ale či nám môže v budúcnosti škodiť, keď slovenský národ s českým národom splynie v jeden štátne-politický, ale aj rečové nerozdeliteľný sväzok? (Výborně! - Potlesk.)

Čítajte históriu z minulostí, čítajte menovite históriu cirkevnú, veď história kultúry a história náboženstva na Slovensku sú dva pojmy, ktoré patřily voľakedy spolu, čítajte rôzne vecí v knihách náboženského obsahu, a uvidíte, že tam už v r, 1840 a pozdějších máte výrazy: jednotný čsl. národ, jedna reč československá, atď. atď. Slávny senát, pri dotknutí sa tejto otázky aj nám, ktorí sme telom a dušou za čsl. jednotu a čsl. vzájomnosť, niektoré veci bijú do očí. Pozreme-li sa tu v Prahe ku pr. po niektorej strednej škole, vidíme nápis, že je to česká reálka, české gymnázium atď. Na Slovensku týchto zjavov nemáme. Na Slovensku máme sice čisto slovenské nápisy, ale nie vo znění >slovenské reálné gymnázium<, ale >čsl. reálné gymnázium<. Tedy keď má 'byť jednota, musíme sa usilovať o to, ako správne vyzdvihol mluvčí strany národne socialistickej dr Milota, aby bola jednota v každom ohľade, treba nám vyrovnávať všetky nesrovnalostí, ktoré medzi Slovenskom a Čechami stále ešte jestvujú. Ja z celej horúcnej slovenskej duše kvitujem slová tiež p. dr Milotu, že je nutno Slovensko favorizovať dotiaľ, dokiaľ nevynde v hospodárskom ohľade na výšku, na akej sú v historických zemiach. To sú faktá, ktoré musia nás pobádať, aby sme to, 'čo lkali náš pomer, postupne napravovali. Ja ako 'človek oddaný a verný jednote československej úplne odsudzujem na príklad výrok ašpiranta profesora přišlého do Lučenca, ktorý povedal v patričnom ročníku na strednej škole slovenskej šuhajom: >čo sa nazdáte, že sa k vôli vám budeme učiť slovensky?< Takéto zjavy musíme odsudzovať a kvitujeme na 100 % snahy exponovaných, cechoch na Slovensku, ktorí i po tejto stránke í v každom ohľade hľadajú len to, čo nás spojuje, a odďaľujú sa od toho, čo nás rozdvojuje. O to treba stále sa usilovať, A týchto zjavov, ktoré sú často vinou našeho nedorozumenia na Slovensku, žial, je mnoho. Môžeme to odôvodniť len tou skutočnosťou, že sme všetci len ľudia a ako v jednom tak i v druhom národe je spoločnosť smiešaná a často prišli aj sú i dnes na niektorých miestach u nás ľudia, ktorý, keby neboli prišli alebo keby odtiaľ rýchle zmizli, bolo by lepšie.

Ja som si z rečí dr Buday a mnoho a mnoho vecí poznamenal, ale tak sa zdá, že nevyjdem s časom, aby som na všetko reagoval. Vyzdvihujem ešte, že povedal, že slovenským ľudákom vytýka sa dualizmus, autonómia a hungarizmus. O autonómií sme počuli už toľko a dnes bolo z povolaných úst povedané toľko, že netreba k tomu robiť komentárov. Čo sa týka dualizmu, tento dualizmus tiež správne odsúdil p. dr Milota, že príčinou neunifikovania zákonov našich, sa mnoho dualizmu snáď u nás v republike urobilo. V 16. roku republiky utvárať v štáte zákony výlučne pre Slovensko, ako zákon o 'otváraní obchodov, ktorý platí len na Slovensko, čo je to za smysel? Máme ministerstvo unifikácií, mohlo si to vziať, za úkol a mohlo to spraviť za 16 rokov, aby sme v jednom štáte bydleli a žili pod jedným právnym poriadkom. To patrí k trvalému zabezpečeniu nášho štátu, to patrí budúcností. Stav, ktorý dnes je, í nechtiac vyvoláva v človeku isté ako by provizórium. Potom sa nečudujme, keď v zahraničí, nielen v ďalekej Amerike, ale v bližšom zahraničí sa hovoria o našej republike také slová, ako nám to doniesol z Ameriky pán posl. dr Slávik.

Na tú tretiu výtku, ktorú mluvčí slovenskej ľudovej strany pomenoval hungarizmom a hľadal niekoho, kto by mu tento pojem definoval, divím sa mu ukrutne, že si nedefinoval tento pojem sám, a že išiel pomoc hľadať inde. Ja to definujem druhým slovom, ten hungarizmus, žiaľ bohu, na Slovensku u nás ešte panujúci a to nielen v súkromnostiach, ale i po štátnych úradoch a pomenujem tento hungarizmus maďaronstvom. (Výborně!) Nás či v tom ohľade či v administratívnom ohľade, čí v daňových ohľadoch na mnoho miestach na Slovensku týrajú tí istí ľudia, ktorí nás gniavili a prenasledovali do r. 1918. Boly prípady, že na bernom úrade, na finančnej správe povedal úradník, aby panslávi platili. Keď sa jeden domáhal, ktorý do prevratu žil slovenským národným životom, aby mu dane slevili atď., bolo mu hovorené: >Pansláv nech platí!< Takých ukážok by som mohol veľmi mnoho zo Slovenska doniesť. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Slávny senát! Po tomto úvode, ktorým som sa stručným spôsobom dotkol niektorých naliehavých a boľavých otázok, nech mi je dovolené v krátkej stručnosti reagovať ešte na niektoré veci súvisiace so štátnym rozpočtom na r. 1935.

K rozpočtu ministerstva zahraničia, abych sa vyslovil, musím zdôrazniť, čo sme už často s tohoto miesta zdôrazňovali, že slovenský ľud je verný tejto republike, že slovenský ľud je vďačný za ten pokrok, ktorého sa mu v tejto republike dostalo. Není to ovšem ružové, lebo vieme dobre, že na Slovensku bola a je veľká bieda, rozdiel je len ten, že sa o tej biede v minulosti, prv nekričalo a dnes sa kričí hlasité. (Sen. Šelmec: Ktorá sa robí aj umele!) Dnes na mnohých miestach, celkom správne, táto bieda sa robí umele. Zdôrazňujem, že slovenský ľud je verný a oddaný republike, je za republiku a keby prišlo niečo, do poslednej kvapky krvi bude hájiť svoju dobrú vlasť, republiku Československú.

Ministerstvo nár. obrany. Zovrubne sa zaoberať rozpočtom je vecou nemožnou. Pri tejto príležitostí vyzdvihujem fakt, abych doložil k tomu, smutný fakt, že u nás v republike Československej, v poši. snemovni í v senáte sa o brannej povinností jednalo tuším Škrát. Bolo by záhodné a zaujímavé pozreť a čítať si stenografické protokoly z r. 1932, kedy bola, myslím, ustáľená 14mesačná prezenčná služba. Tie >hosany<, ódy, že naši chlapci nebudú 18, ale len 14 mesiacov slúžiť! Bolo to vymoženosťou politickou istej politickej strany, bol td hlavný cieľ dorážať a biť na osobu ministra, ktorý náhodou v ten čas nebol prívržencom tej či onej politickej strany. My, ktorí sme striezlivé smýšľali, i vtedy sme videli, že príde k tomu, a žial, že nás k tomu donutily a naučily zahraničné udalosti, že konečne musíme našu brannú povinnosť stabilizovať. My sme pacifisti, ani slovenský ani český ľud vojny nechce. (Tak jest!) Vojnu chcú tí, ktorí menovite chceli by slavianský národ z koreňa vyničiť. Vojnu chcú tí, ktorí banujú za krvavými a tvrdými mozoly slovenského ľudu a ktorí banujú za krásnymi Tatrami, za našimi horami, hájmi atď.

Posledné udalosti dokázaly, že chuť síce a apetit je veľký, ale my musíme hľadeť, aby sme si to, čo bolo drahou krvou draho vykúpené, obhájili. Je síce pravda, slávny senát, a to ako bývalý vojak viem, že tým našim šohajom tie dva roky na tej vojne bude trochu dlho, ale snese sa to, míne to, a týmto činom prikročili sme k vecí veľkej, ktorá chtiac nechtiac musí vzbudiť i vzbudí rešpekt í pred nám nepriateľskou cudzinou.

Slávny senát! Kapitola ministerstva vnútra. Už dnes tu bolo zdôraznené, že župné zriadenie malo zosťať. Nám Slovákom prichodí tak zamyslet sa, prečo práve Slovensko muselo byť tým pokusným králikom od malého župného zriadenia k veľkému, až k zemskému zriadeniu. Ono je ťažko tie veci zasa hýbať a postaviť do stavu predošlého, ale niečo sa v tomto ohľade stať musí. Stala sa chyba, a chyba sa musí napraviť, lebo Slovensko i po stránke štátnej reprezentácie to potrebuje aj vo svojich okresoch, a menovite ak by boly bývaly župy ostaly župami, v osobách županov malý mocných, silných reprezentantov v každom ohľade. Bola to chyba, napraviť sa musí; ovšem je v dohľadnej dobe ťažko o tejto otázke rozhodovať tak, aby sa to napravilo. Ale jestli je v zákonodarnom ohľade potrebná unifikácia, je potrebná i v ohľade administratívnom, aby sme i tu vždy a všade vystupovali ako jeden celok.

Ministerstvo verejných prác hodlá v krátkej dobe predložiť sanačný plán samosprávnych sväzkov. (Sen. Šelmec: Ministerstvo vnútra!) Áno, ministerstvo vnútra. O tomto rozprávať je predčasné, ale s tohoto miesta zdôrazňujem a prosím, aby bolo povšimnuté slova tu odoznelého, aby sa Slovensko v hospodárskom ohľade favorizovalo, aby s tou sanáciou samosprávy nebolo delené podľa zadlženia, ale podľa teritoriálneho rozpoloženia. Je všeobecne známe, že my na Slovensku nie sme tak zadlžení (Hlasy: 70 milionů!) Zadlženie je, ale zasa je všeobecne známe, že my ako dedictvo po neblahom Uhorsku zdedili sme mnoho takých neusporiadaných vecí, ktoré pomaličku sa postupne usporiadajú, ale nie sú ešte ďaleko v takom poriadku, akého by si vyžadovaly. A tu myslím hlavne na cesty. Svojho času, myslím, že r. 1932, keď sme jednali o silničnom fonde, rozhovorili sme sa o tejto otázke dosť na široko. Krajinský zemský úrad, zemské zastupiteľstvo zaujalo svoje stanovisko a podalo ho patričným medzítka, ale nezvíťazili sme nič. Prosím a zdôrazňujem i s tohoto miesta, aby pri tej sanácií samosprávy bolo na Slovensko dostatočne pamatované, aby Slovensko i po tejto stránke stalo sa rovnoprávnou zemou s ostatnými zemiami republiky.

Krátko jedno druhé dovoľujem si pripomenúť o školskej otázke a vereine a otvorene vyznám, že trebárs po stránke paedagogicko-didaktickej (Sen. Šelmec: Tam sú chyby!) sme na Slovensku pokročili - to sa nedá srovnať - ale po stránkach iných naše slovenské školstvo nie je tam, kde by malo byť. Jedným slovom naša školská politika na Slovensku dosiaľ za 16 rokov prevádzaná nenaviazala na chodníky staré predošlé, na ktoré by mala naviazať, keď totiž stará neblahá vlasť maďarská, nová československá vlasť mala začať slovenčiť a všetko to, čo nám bolo odcudzené, už za trvania 16 rokov republiky Slovákom vrátiť.

Slávny senát! Je nemožné na chudobnom a kamennom Slovensku sledovať - teraz je návrh zákona, práve i pre túto hmotnú stránku o odvodových meštianskych školách - tú politiku školskú, ako je tomu v Čechách a na Morave, kde je jednak národ vyspelejší, a keď je vyspelejší, je tiež hmotne na tom lepšie, ako u nás, kde často niet porozumenia pre školské otázky, a ťažké vecné výdavky na školské budovy a iné potreby sa ukrutne ťažko sháňajú.

Slávny senát! Práve teraz v poslednej ďobe boly prevedené školské sbierky Slovenskou ligou na menšinové školstvo. Práve dnes rok tu v Prahe bola anketa o menšinovom školstve, na ktorej z ministerstva školstva bral účasť p. sekčný šéf dr Müller a pán mín. radca Buzek, Máme zákon o menšinových školách z r. 1919, ale ten platí len pre Čechy, Moravu a Sliezsko, Prečo neplatí tento zákon aj pre Slovensko? Prečo sa na Slovensku musí takýmto spôsobom v dnešnej ťažkej dobe by som tak povedal, úradným nátlakom sbierať na menšinové školy každý halier? To je, prosím úctivé, nemožnosť. Odvolávajú sa síce úrady. (Výkřiky sen. Stejskalové.) Vy tomu nerozumiete, radšej si zapchajte ústa!

Je sice pravda, že na Slovensku platí (Výkriky sen. Stejskalové. - Předseda zvoní.) XXXVIII. zák. čl., z r. 1868, ktorý ministerstvu školstva dáva právo a možnosť školy stavať. Nemožno popierať, že ministerstvo školstva na školy na Slovensku dalo hodne subvencií, ale ja by som preca rád videl takú školu na Slovensku, ktorá sa čisté za groše ministerstva školstva vystavala, ktorú cele vystaval štát. 'Na Slovensku sa stávaly školy štátne za Maďarska na komando. Pamätám sa, r, 1913 v trenčianskej župe maďarský štát v jednom jedinom roku vystaval 76 štátnych ľudových škôl. Ktorí chodíte Trenčínom, í bez zvláštneho záujmu padne vám do očí ten typ škôl, nebo sú všetké jedného typu. Stavaly sa, na čo? Aby vtedy blbly náš národ, aby ho naučily samospasiteľnej maďarčine, aby nenapredoval v ostatných hospodárskych otázkach, ale aby bol otrokom naveky. V tomto ohľade bolí by sme si priali u nás na Slovensku, aby školská politika bola preca len iná.