Ale, slávny senát, mne sa školská politika nepáči nielen vo školstve národnom, ale aj na stredných školách v ohľade duševnom, v ohľade tom, že z našich škôl naše deti neodnášajú si potrebného dobrého vlasteneckého citu. (Sen. Šelmec: Idealizmu!) Sú, prosím, naše školy na Slovensku rôzne. Zabudol som zdôrazniť to, čo zdôrazňujem pri každé] príležitostí, že trpíme nejednotnosťou škôl. Na Slovensku aj v celej republike malo sa školstvo dávno poštátniť. My, slávny senát, nebažíme po zemskej školskej rade, ja viem, že s touto zemskou školskou radou by sme si nepomohli. Nechceme, čo je v Čechách a na Morave. My chceme viac, my chceme uhájiť, čo máme, chceme, aby školy boly štátne. Čia je škola, toho je národ! A škola má byť vecou štátu, lebo je dôležité, aby vo škole boli vychovávaní v národnom, vlasteneckom ohľade verní a oddaní synovia a dcéry tejto vlasti.

O vysokom školstve čo povedať? Bolo tu! už dnes mnoho řečené. Ale dôrazne pripomínam i ja s tohoto miesta apel našej vysokoškolskej slovenskej mládeže, vynesený práve dnes týždeň na shromáždění v Bratislave, kde si naša vysokoškolská mládež pre sebe žiada nádherne vystavaný školský palác, aby v ňom boly umiestené rôzne školské fakulty.

Povolaný človek hovoril už dnes o našom vysokom školstve. I v tom treba niečo spraviť. Ovšem, doba je ťažká, finančná situácia štátu nedovoľuje tieto vecí, ale nazdávam sa, že pri dobrej vôli boly by bývaly riešiteľné mnohé a mnohé otázky na Slovensku. Áno, ja tvrdím, že v mnohom ohľade my Slováci sme si mnohým veciam samí na príčine, že Slováci na Slovensku nevyspeli v tomto ohľade, ako by bylo malí vyspeť. Prečo? Lebo sa to hamovalo, lebo sa ľud odrádzal, lebo po prevrate stále a stále tí verní Hungári verili, že je to len dočasné a tí ľudia odradzovali - a to nielen na verejných shromaždeniach, ale aj na posviatnych miestach - od mnoho věcí, ktoré už mohly byť uskutočnené. A sú to veci dôležité, otázky hospodárske, meliorácie, regulácie, stavebný ruch boľ. Zrovna boli odhováraní ľudia, aby o to nežiadali.

Dúfam, že v budúcnosti, keď hospodárska depresia pominie, na všetky tieto otázky, čo sa týka školstva, bude hodne pamatované.

Teraz ako člen klubu republikánskeho chcem sa vysloviť i o otázkach zemědělských. Čiastočne som to už vykonal. V králi, y ktorom bydlím - a takých hornatých krajov máme na Slovensku mnoho - monopolom sme nepomohli, ba naopak. (Výkřiky komunistických senátorů.) V istých veciach musíme prirodzeným vhodným spôsobom na tieto otázky posvietiť zo správneho stanoviska. Ale je tu druhá otázka, ktorá nezbytne musí byť za monopolom riešená, totiž tá otázka živočíšnej produkcie,

Je-li u vás otázka živočíšnej produkcie pálčivá, u nás je ešte pálčivejšia. Ráčte si na pr. prečítat výkaz družstevného speňažovania dobytka, ktorý vydala ústredňa, ráčte si prečítať okresy slovenské, z ktorých sa do tej ústredne dodávalo. To je mizivá menšina, a to preto, poneváč jednak organizácia družstevného speňažovania dobytka u nás sa ešte neujala, ako vôbec organizácia družstevná - príčina neblahých skúseností v minulosti - je u nás v plienkach, ale hlavne preto, že na našich vrchovitých krajoch dobytok nemôže byť a není tak kvalitný, ako inde, lebo niet pastvín a sú na mnohých miestach pomery, že ten maličký gazda, keď so svojím stádom vyjde pred bránu, už je na cudzom, či na súkromnom, čí na erárnom. To sú všetko otázky, ktoré budú museť byť naliehavé riešené, a je veľmi bolestnou vecou, keď v otázke, ako je na pr. otázka pasienkov, rozpočet ministerstva zemědělstva bol rok od roku stále umenšovaný. Čo sa na Slovensku v tomto ohľade stalo, to je veľmi málo. Máme síce t, zv, inšpektoráty pastvinárske, inštruktoráty v Liptovskom Svätom Mikuláši, v Trenčíne, Vo Zvolene, v Košiciach a Rimavskej Sobote a poptávka naších príslušníkov po

zlepšení pastvín je veľká, ale prostriedky sú ukrutne malé. Mám tu celý stručný elaborát práce v pastvinárskom ohľade, ktorá bola na Slovensku vykonaná, stručne napísaný. Nechcem ho prečítať, ale vznášam veľký apel, aby na túto dôležitú otázku sa v budúcností dbalo, aby naše pastvinárstvo, naše pasienky boly kvalitatívne i kvantitatívne v inom stave, ako sú dosiaľ.

Na našom Horehroní s touto otázkou tesne súvisí t, zv. osadnícky zákon č. 224 z r. 1925, Niečo tomu podobného v iných krajoch republiky niet. To je riaditeľstvo štátnych lesov a statkov, z 97 % Banská Bystrica, z 1 % Žarnovice a asi zo 2 % Liptovský Hrádok. V súvislosti s týmito pastvinami poťažne s lesnou reformou žiadame, aby všetky tieto otázky boly u nás vyriešené.

Ešte sa stručne zmienim o bolestí, ktorá je bolesťou nás všetkých, t, j. o otázkach daňových, Slovák rád platil dlane, ale chaos, 'ktorý v daňových ohľadoch na mnohých miestach na Slovensku panuje, vyvodzuje nepríjemné následky. V poslaneckej snemovni bolo ústy rečníka prof. dr Brdlíka, povedané a zdôraznené aby na Slovensku boly daňové otázky vrátené obecným úradom. Pán minister financií dr Trapl sa vyslovil proti tomuto požiadavku. Slávny senát, my, ktorí všetky tieto naše otázky poznáme, s dôrazom vyzdvihujeme túto potrebu; nebolo by bývalo toľko chaosu, nedorozumení a protiv, keby bol na Slovensku systém vyberania daní zachovaný tak, ako pred tým. Vy tu v Čechách a na Morave nemáte notárov, my ich máme a republika z nich spravila štátnych úradníkov, doslovne štátnych tajomníkov, ale dôležitý úkol,, ktorý mali pred tým, vyberanie a vymáhanie daní, im odobrali. Túto našu požiadavku reklamujeme a zdôrazňujeme opätovne a v súvislostí s ňou i potrebu toho, aby boly zavedené daňové knižky, tak aby daňovník videl z nej, ma čom vlastne je. Bolo by toho mnoho, slávny senát, nač by som mal menovite v daňových otázkach poukázať.

Keď končím, zasa citujem slová včerajšieho mluvčieho slovenskej ľudovej strany, ktorý povedal, že Slovák takého gazdu, ktorý negazduje, nepodpiera, k nemu nemá dôvery - ak týmto slovám pána rečníka nutno doložiť, že tak tu v Čechách a na Morave ako aj na našom Slovensku sú viditeľné investície v každom ohľade, že tento štát a vláda sa starajú o lepšiu budúcnosť občanov, o lepšie časy v budúcností. Toho dôkazom sú posledná výstavba dráhy už dnes spomenutej, Červená Skala - Margecany, a iné investície. Kto investuje, kto nakladá, nie je div, keď sa i zadlží. Náš štát nakladal, náš štát investoval, chce týmito nákladmi a týmito investíciami zabezpečiť ľudu republiky lepšiu budúcnosť. My k takému gazdovi máme dôveru a preto rozpočet na r, 1935 odhlasujeme. (Výborně! - Potlesk.)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo dnešnímu poslednímu řečníku, panu sen. Pilzovi.

Sen. Pilz (německy): Slavný senáte! Jestliže pan min, předseda Malypetr ve svém exposé ohlašoval, že v severočeských německých krajinách není naléhavě zapotřebí investicí, pak můžeme z toho usuzovati, co můžeme jako menšina, co může německé obyvatelstvo v nejbližších letech očekávati. Jestliže pan ministr Bradáč prohlásil, že bude zapotřebí z technických důvodů obrany přeložiti těžký průmysl z pohraničí do nitra země, pak víme, co můžeme v krajině 'hladu, kde již samo sebou je hřbitov průmyslu, očekávati, a že nám nejbližší rozpočet přinese jen novou vystupňovanou bídu, novou nouzí a nový hlad. Na druhé straně však se prohlašuje, že bude pro vojsko zapotřebí o 164 mil. více a to pro dvouletou služební dobu, pro větší výdaje pro důstojníky a poddůstojníky atd. Investice však nejsou považovány za tak nutné. Pro veřejné práce je preliminováno o 2 mil. méně, není to sice mnoho, ale přihlíží-li ke krisi, je to přece krok nazpět, když se pro veřejné práce preliminuje méně. Pro sociální péči bylo loňského roku preliminováno ještě 300 milionů z důchodové daně, v tomto roce se však k tomu použije jen 100 milionů. Školský rozpočet je rovněž zkrácen o 1¹/₂ mil., při tom má se na stavby škol vydati o 3 mil, méně. Zkracování školství znamená dnes krok nazpět v kultuře. Sovětská unie má nyní 30 mil, žáků při 170 mil, obyvatelů. Při převzetí vlády bylo 90 vysokých škol, nyní již přes 600, Jinakých učilišť bylo dříve jen 400, nyní jest jich již 1.000, To znamená mocný kulturní vzestup, kdežto zde škola jde nazpět. Ze statistiky víme, že v Sovětské unii unií 90 % obyvatelstva čísti a psáti. Vysoké školy navštěvuje 53 % dělníků a 17 % sedláků, to je tedy 70 % pracujícího obyvatelstva. Analfabetů je v Sovětské unií jen ještě 10 %. V Podkarpatské Rusi je mnohem více analfabetů nežli v Sovětské unii a při tom je Československo přece kulturní zemí. Myslím, že to není zvláštní zásluha pro Československo. I když činíme srovnání s Německem, s tímto kapitalistickým Německem, pak vidíme, že tam jen 3 % dělníků a jen 2 % sedláků, tedy jen 5 % pracujícího obyvatelstva může navštěvovati vysoké školy.

Jestliže pro soc. péči zařaděno bylo do našeho rozpočtu o 59 mil. více nežli roku loňského, pak je to pro zvýšenou nouzi a bídu pramálo a nepřichází vůbec v úvahu. Činíme-li o tom srovnání se Sovětskou unií, pak vidíme, že se tam při 11 miliónech dělníků r. 1929 vydalo na sociální péčí 1.327 mil. rublů a r. 1933 při 22 mil. průmyslových dělníků skoro 6 miliard rublů. V Československu se vydá při 15 mil. obyvatelů 800 mil. na sociální péči, 140 mil, pro účely vyživovací, 60 mil, pro jiné sociální účely, tedy dohromady jedna miliarda na soc. péči. V Sovětské unií se však při počtu asi 180 mil. obyvatelů vydá 6 miliard, to je 100 miliard Kč pro tyto účely. Ve srovnání se Sovětskou unií muselo by se tedy v Československu vydati nikoli jedna miliarda, nýbrž 9 miliard Kč pro sociální účely. Sovětská unie vydá tedy devětkrát více na sociální účely nežli Československo.

Všechna opatření se zde odůvodňují spořením. Říká se po každé, že musíme všude spořiti, že není žádných peněz. Odůvodňuje se to tím, že je všechno zadluženo, že obce mají 12 miliard, sediaci 30 miliard a stát 38 miliard dluhů. Ale přes to se na sanace bank vydává 70 milionů, jsou zde peníze pro pivovary a pro oddlužovací akci velkých sedláků, pro agrárníky mají se prý vydati 2 miliardy. Najednou tady peníze jsou, pro militarismus a pro všechno, ale jen ne pro sociální účely a pro dělnickou třídu tohoto státu O daňovém břemenu v Československu chci uvésti jen malou statistiku. R. 1919 připadlo na hlavu v Československu 143 Kč daní, r. 1927 již 619, r. 1929 779 a r. 1934 již 960 Kč. Daňové břemeno tedy stouplo o sta procent na jednu osobu. Na druhé straně vidíme však pokles mezd a možností výdělku. Chci zde v uvésti jen mzdy textilních dělníků. Textilní dělníci měli r. 1932 ještě průměrnou mzdu 9.000 Kč, r. 1929 mzdu 6.650 Kč a r. 1934 již jen 1,850 Kč. Z 1.850 Kč má dělník celý rok žíti. Podívejte se jen na pokles průmyslu v tomto státě! R. 1925 bylo napočítáno 316,000 textilních dělníků, r. 1934 již jen 276,000. To je o 126.000 dělníků méně, kteří nyní jsou bez práce. Ministerstvo sociální péče hlásilo 88,000 nezaměstnaných. Ovšem není zde počítáno 38.000, poněvadž se nepokládají již za nezaměstnané. Jak průmysl dohospodařil vidíme z toho, že až do r. 1929 zastaveno bylo 300 podniků, od r. 1929 v době krise zase 200, dohromady 500 zastavených podniků. Od r. 1921 do r. 1929 pracovalo se na systému dvou stavů, nyní všude na systému 5 stavů. Ve sklářském průmyslu vidíme obrovský pokles celého průmyslu. Ze 134 továren, které tu byly ještě před několika lety, pracuje již jen 42 továren. Ve sklářském průmyslu bylo dříve 438 brusíren a 200 podniků, kde se pracovala bižuterie. Ty skoro všechny jsou zavřeny, jsou, ve sklářském průmyslu z pracovního procesu vyloučeny, stejně tak navždy v perleťářském průmyslu 3.000 dělníků.

Na gentském systému, který se tolik velebí, vidíme, že se pokud jde o státní příspěvek měří dvojím loktem. Pro to jen malý příklad, jak postupuje ministerstvo soc. péče, a to oproti rudému svazu dělníků sklářských a chemických. Je předepsáno, že po dvou týdnech má býti refundován založený obnos, který byl vyúčtován. Znám případ, kde dne 23. října bylo předloženo vyúčtování k refundací, dne 28. října byla věc vyřízena a teprve 11. prosince byly peníze poukázány, tedy místo po dvou týdnech po plných pěti týdnech. Pro tento případ poslal průmyslový svaz advokáta do presidiální kanceláře ministerstva, aby tam intervenoval, že ministerstvo měří dvojím loktem, že jinak jedná s reformistickou, jinak s rudou organisací, a tam se mu řeklo - myslím, že to byl pan vrchní rada Schiessl: >Pane doktore, co pak nevidíte, že je to politická věc? Musíte přece uznati, tak hloupý přece nejste, že je to politická věc, to musíte tak dobře chápati jako já.< Uředník sice nikoho nejmenoval, chtěl však říci, že to je opatření ministra sociální péče, který úmyslně protahuje refundaci rudým organisacím, aby měly stále větší potíže.

Máme také v textilním průmyslu zajímavý případ. V Semilech byla zastavena továrna, firma Schmidt propustila 600 dělníků, 3 další podniky ohlásily snížení mzdy. Na to pořádali dělníci a nezaměstnaní poradu, která však byla rozehnána. Dříve však nežli byla rozehnána, usnesla se organisovati boj a vyslati do Prahy deputaci. O 4 dny později provedlo se 20 domovních prohlídek a 4 zatčení, zatčení sedí ještě dnes u krajského soudu v Jičíně, Nyní jsme se dozvěděli toto. Kdosi, kdo byl přítomen při zatčení, vyslechl následující rozhovor četníků. Četníci řekli: >Nyní jsme těm lidem dali, udělali jsme komunistům, protože chtěli organisovati akci proti snížení mzdy, čáru přes rozpočet, zatkli jsme největší křiklouny, a mají vinu či nikoli, a dali jsme je pod zámek.< To jeden četník prořekl a my jsme se o tom dozvěděli náhodou od spolehlivého svědka. Pokusili jsme se také dostati věc do tisku, ale bylo nám to zabaveno, a proto to přednáším zde s tohoto místa. Zároveň bylo zabaveno 4,000 Kč peněz pro nezaměstnané, zabaveny byly známky a psací stroje, a všechny tyto věcí nám nebyly dosud vráceny. Co si musíme mysleti o takovýchto věcech? Průmyslové svazy jsou právě tak legálními organisacemi jako reformistické a není přípustno, aby se jím všechno zabavovalo a nevracelo, aby se nezkoumalo, zdali je zde nějaká vina a jednoduše vznesla obžaloba.

Situace nabyla již nemožných forem. Na příklad v Rádle u Rychnova v okrese jabloneckém chodí četnictvo dům od domu a vyšetřuje, zdali někdo nemá polodenní práci a přes to bére státní příspěvek. Pracoval-li náhodou jedinou půl dne a neodhlásil se hned, pak ho ihned udají. Ještě jeden příklad, který má dokázati, jak se měří dvojím loktem. Ve svazu sklářských a keramických dělníků máme průměrně 5.500 nezaměstnaných. Počítáno 50 Kč týdně činí to 275.000 Kč týdně, kterých potřebujeme k výplatě, za 19 týdnů 5,225.000 Kč, za 13 týdnů 3,955,000 Kč. Dostáváme však zálohu jen 1,700.000 Kč, Z této zálohy musíme pro reservy a pro věci, které nelze hladce vyříditi, jakýsi obnos odečísti, záloha se rozplyne, takže na konec tu nemáme nic. Naproti tomu můžeme konstatovati, že svaz sklářských dělníků v Teplících, který má dvakrát tolik nezaměstnaných jako my, řekněme 11,000, obdržel loňského roku skoro 10 milionů zálohy - nyní byl také trochu zkrácen, takže tento svaz dostává zálohy dvakrát, třikrát tak vysoké jako my. Byli jsme již u ministra sociální péče, byl jsem tam dnes ráno zase a přednesl jsem, že se zde bezpodmínečně měří dvojím loktem a že platí stejné právo pro všechny.

Máme v severních a východních Čechách, ale také v západních Čechách vyslovená zemí hladu. Udává se 710,000 úředně hlášených nezaměstnaných. Pří tom se ovšem nepočítá mnoho tisíc vyloučených nezaměstnaných, takže klidně můžeme počítati l milion nezaměstnaných. Ze 710.000 nezaměstnaných máme jen v severních a západních Čechách 140.000 nezaměstnaných. Nyní bylo hlášeno, že v říjnu 1934 jest o 80,000 nezaměstnaných méně nežli v říjnu roku loňského. Ale zároveň, v tutéž hodinu a v témže listě bylo hlášeno, že Ústřední soc. pojišťovna oznámila, že jest o 10.000 pojištěnců méně. Můžete nyní sami rozhodnouti, co na tom jest, když se na jedné straně oznamuje, že jest o 80,000 nezaměstnaných méně, a na druhé straně Ústřední sociální pojišťovna hlásí, že jest o 10,000 pojištěnců méně. Musí tedy býti o 10.000 nezaměstnaných více a nikoli méně.

Nyní vidíme, že v poslední době zemský president Sobotka cestuje po severních Čechách, po území hladu. Byl v Karlových Varech, ve Falknově, Frýdlantu, Liberci atd. Ale dosud jsme neviděli, že by byl zemský president vešel do 'bídných obydlí, kde dělníkům odňaty byly Czechovy lístky, kde dělníkovi s dětmi odňata byla poslední poukázka na potraviny. Šetření četnictva o tom, zdali je kdo potřebný, je nedostatečné. Máme na tucty případů, kdy jsme museli konstatovati, že ti lidé neměli kouska chleba k jídlu a přece nebylí uznáni a potravinové lístky jim byly odepřeny. Provádí-li četnictvo toto šetření, pak již každý ví, co z toho vzejde.

Že v severních Čechách řádí již oedem z hladu, o tom jen několik malých příkladů z měšťáckých listů. Tam stojí: >Hladem klesl v Liberci. Jak strašlivá je bída nezaměstnaných, o tom podává důkaz tento případ: V těchto dnech shroutil se na tržišti v Liberci pod loubím nezaměstnaný. Byl jsem očitým svědkem, jak po podání několika kapek kořalky vrhnul a celý obsah jeho žaludku byl patrně suchý chléb a černá káva. Když ho dopravili do nemocnice, řekli kolem něho stojící nezaměstnaní: No, ten má právě hlad, kdyby byl dostal něco kloudného k jídlu, nebyl by upadl.<

Druhý příklad, zase z měšťáckého listu: >Zemřel podvýživou. Liberec. Pří stavbě vodovodu, kterou provádí Severočeská společnost pro vodní stavby v Rochlíci, klesli následkem podvýživy v několika dnech tři dělníci při práci. Tak hyne lid za kapitalistické příživníky.<

Vidíte, že přece jsou nezaměstnaní, kteří skutečně hladem klesají. V Polevsku u Boru je 80 % lidí bez práce. Myslím, že mimo Rudohoří není místa v republice, kde by bylo tak zle. Starosta a člen zastupitelstva Czirních požádal nedávno zemského presidenta Sobotku, aby se podíval do tamní krajiny a sám se přesvědčil o této bídě.

Jen ještě několik slov k národnostní otázce. Slyšel jsem zde včera, jak pan sen. Luksch spustil nářek o národnostním potlačování; ačkoli členové svazu zemědělců jsou ve vládě, všechno, čeho vláda žádá, povolují, i když je to několik miliard na válku, přes to prý však se jím děje křivda. Jestliže se pan sen. Luksch domnívá, že pro menšinu v tomto státě možno se nadíti stejných práv, pak může dlouho čekati. Jestliže ministr nár. obrany Bradáč prohlašuje, že je třeba průmysl z pohraničí přeložiti do vnitra země, pak neznamená to nic jiného nežli obrovskou národnostní školu, ježto přece v německých krajinách notoricky panuje nezaměstnanost třikrát až čtyrykrát větší nežli v českých krajinách. Příznačný je také výnos okr, hejtmanství v Chebu, který německým úředníkům zakazuje mluviti v úřadě německy. Nesmyslný spor o insignie rozpoutal národnostní štvanici a byl by málem zavdal příčinu ke krveprolití. Je to přiblížení národností? Nám komunistům se všechny schůze zakazují. Když nedávno chtěl v Rumburku mluviti redaktor Kreibich, zakázal okresní hejtman schůzi, kdyby mluvil Kreibich, Stejně tomu bylo v Jablonci, kde chtěl mluviti redaktor Beuer, načež schůze byla rozpuštěna. Potlačování nabývá všude ostřejších forem, V Jablonci byl komunistický městský radní Klinger bez důvodu zatčen a 14 dní vězněn. Podal jsem dnes v této příčině interpelací. Tak vypadají práva, menšin!

Chtěl bych jen krátce poukázati na washingtonskou deklarací, podle které byl tento stát vybudován. Tu se praví v jednom bodě: Smýšlení, náboženství, věda, literatura, umění jsou volné, svoboda slova, tisku, svoboda koaliční se zaručuje. Táží se, kde možno pozorovati tyto záruky. Tolik spolků nám bylo rozpuštěno, rovněž tolik proletárskych organisací, tisíce schůzí bylo zakázáno, tak v Šumperku v těchto dnech 23 schůzí během osmi dnů. Dále se tam praví, že se provede rozluka církve od státu. Nestalo se tak. Dále se praví: Národnostní menšiny budou požívati plných práv. Jak to s tím vypadá, ukazuje utrpení dělníků ve všech německých krajinách. [ ]. To jsou stejná práva! >Stálé vojsko nahradí se milicí.< Při tom se armáda stále zvětšuje, o milici není ani řeči. >Velký majetek půdy se vyvlastní za účelem vnitřní kolonisace, výsady se odstraní.< Ve skutečnosti vytvořilo se 15.000 nových majitelů zbytkových statků. Dále se praví: >Válečné dluhy přenechají se těm, kteří je nadělali.< I když neplatíme žádných válečných dluhů, musíme přece platiti Francií pěknou sumu výkupného, >Naše ústava bude pečovati o rozumnou a spravedlivou vládu, která vyloučí všechny výsady a znemožní třídní zákonodárství.< Táži se, zdali to není třídní zákonodárství, které zde máme, kde se nohama šlape právo nezaměstnaných a menšin.

Washingtonskou deklaraci podepsali Masaryk, Beneš a Milan Štefánik. Z této deklarace skoro nic již nezbylo.

Chtěl bych ke konci jen krátce formulovati požadavky východočeského a severočeského dělnictva. Žádáme, aby se ve městech a na venkově prováděly nouzové stavby a dokud to nebude možno, žádáme 15 Kč denně pro nezaměstnané. Jsme proti pracovní povinností, jsme proti četnické kontrole, jsme pro to, aby četnictvo nesmělo konati šetření o tom, zdali kdo podpory potřebuje. Žádáme plnou svobodu shromažďovací, aby nezaměstnaní společně mohli o svých věcech pojednávati. Žádáme jednorázovou zimní výpomoc a sice navrhujeme k tomu, aby těch 150 milionů, které byly před 14 lety bezúročně zapůjčeny pozemkovému úřadu, byly dne 31. prosince 1934 vráceny a aby jich použito bylo k zimní pomocí, a sice mají ženatí obdržeti 250 Kč, svobodní 150 Kč a děti 50 Kč. Mimoto žádáme pro nouzová území 1.000 vagónů brambor, 1.000 vagónů uhlí a 200 vagónů cukru.

Pro závodní dělníky klademe tyto požadavky: Žádáme, aby všechno propouštění přestalo, aby přestala každá racionalisace, žádáme 40ti hodinový pracovní týden se stejnou mzdou a pro ženy a mladistvé stejné mzdy jako r. 1928, Žádáme plnou svobodu organisací v závodech a svobodu stávky.

Pro mladistvé žádáme podporu také bez průkazu tříměsíční práce. Žádáme, aby zřízeny byly domoviny, které, kdyby obce svým nákladem nemohl vystačiti, musel by udržovati stát. Žádáme zrušení nucené práce a odstranění pracovních táborů. Dále žádáme, aby se neprováděla předvojenská výchova mládeže a mimo to žádáme snížení služební doby. Pro malorolníky, domkáře a živnostníky žádáme škrtnutí všech daňových dluhů a úroků. Žádáme zastavení exekucí a pro ty, jejichž příjem činí méně nežli 16.000 korun, jednorázovou výpomoc 1,000 Kč pro tuto zimu.

Pro ženy žádáme zrušení §u 144 a žádáme úplnou ochranu matky a dítěte.

Pro konsumenty, pro velké masy pracujícího obyvatelstva žádáme odstranění kartelů, monopolů, obzvláště obilního monopolu a syndikátů, dále žádáme snížení cen mouky a stanovení ceny chleba, která před nedávném zvýšena byla na 2 Kč, na 1,50 Kč dále snížení cen tuků, ulili a všech potravin. Žádáme zrušení kontingentu výroby margarínu, odstranění agrárních cel, spotřebních daní, svobodu dělnických družstev, a žádáme dále, aby se obcím a okresům neukládaly žádné zvláštní daně.

V národnostním ohledu žádáme právo sebeurčení. Můžeme zde konstatovati, že již jiné strany, soc. demokraté, svaz zemědělců, živnostníci a křesť. sociálové upustili od požadavku práva sebeurčení. Každý národ musí míti právo sebeurčení [ ]. Tím není řečeno, že se národnosti mají nebo musí navzájem od sebe odloučiti, nýbrž představujeme si to tak, že každá národnost má volně určovati své vlastní věci. Připomínám jen Sovětskou unii, kde žije přes 200 národů, kteří od středověku stále na sebe nevražili ve věcech rasy, náboženství a národností. Následkem práva sebeurčení se těchto 200 národností shledalo a žijí dnes vedle sebe v míru, aniž by znaly záští pro rozdíl národnosti, náboženství nebo rasy. Jsme proti národnostnímu šovinismu a žádáme mezinárodní semknutí všech národů tohoto státu. Žádáme dále, aby státních úředníků, kteří plně neobstáli při českých zkouškách jazykových, použito bylo v německém území. Jsme proti připojení k Hitlerovu Německu a pro sbratření všech pracujících tohoto státu.

Jsme pro demokratické svobody, žádáme svobodu shromažďovací, svobodu tiská a slova, zabezpečení organisování svobody komunistické strany, žádáme odzbrojení všech fašistických organisací, zákaz všech fašistických organisací, legálnost všech zakázaných proletárskych organisací, odstranění zmocňovacího zákona, aby nebylo možno vládnouti pomocí nouzových nařízení.

Pro všechny tyto požadavky je také zapotřebí úhrady. Říká se vždy, za komunisté jen žádají a pro své požadavky nenalézají úhrady. Nuže, úhrada tentokráte není těžká. Připomínám jen, že kapitalisté tohoto státu dluží 12 miliard na daních, z toho bylo již 7 miliard odepsáno, to jest darováno, takže zbývá 5 miliard dluhů. Žádáme tedy, aby tyto dluhy byly vymáhány, čímž by se došlo úhrady pro naše požadavky. Máme přes 10,000 milionářů. Z toho má 6.800 roční ryzí zisk přes 1 milion, 2.000 vydělávají přes 2 miliony. 1.200 má ryzí zisk 2 až 10 milionů ročně. Od těch žádáme, aby tyli progresivně zdaněni. Pak máme hned sta milionů k úhradě těchto požadavků. Naše požadavky jsou velíce skromné a zavazujeme se za ně bojovati, všechen pracující lid volati do boje za ně, zcela obzvláště v severočeských krajinách, aby se pak založilo bojovné souručenství. Zcela obzvláště má býti náš apel namířen k soc. demokratickým dělníkům, poněvadž soc.-demokratická strana odmítla jednotnou frontu. Přes to neochabneme v boji proti Henleinovu fašismu, budeme dále bojovati o své požadavky a společně se všemi dělníky, domkáři, maloživnostníky bude nám také možno tyto naše požadavky uskutečniti. (Potlesk komunistických senátorů.)

Předseda (zvoní): Přerušuji rozpravu, jakož i projednávání pořadu schůze.

mezi schůzí vládní návrh tisk 1410, který z předsednictva přikázán byl výboru rozpočtovému.

Stanovena lhůta výboru.

Předseda konstatoval, že senát je způsobilý se usnášeti, a k jeho návrhu uloženo bylo výboru rozpočtovému, aby o vládním návrhu tisk 1410 podal zprávu ve lhůtě co nejkratší.

Do výborů branného a zahraničního za sen. Nedvěda nastupuje sen. Haken.

udělil předseda dodatečně na dnešní schůzi sen. Csehymu a Dundrovi.

Předseda sdělil, že se předsednictvo senátu usneslo podle §u 40 jedn. řádu, aby se příští schůze konala v úterý dne 18, prosince 1934 o 9. hod. s

Nevyřízené odstavce pořadu 283. schůze.