Vážení přátelé, to je velmi těžké rovnati se potom německé armádě, která může zmobilisovati veškeren pohyblivý park, jak automobilový, tak železniční.

Také potřebujeme míti náležité vyzbrojeny silnice. Ale prosím, jak pak ty silnice u nás jsou budovány? Jaký je postup? Především pokud se týče peněz: Náš rozpočet poskytuje možnost na stavby a přestavby silníc státních 19 mil. Kč a silnic nestátních a mostů 12,300.000 Kč. K tomu přistupuje ještě udržování ze silničního fondu na státní i nestátní silnice 212 mil. Kč. Na víc není peněz. A. přece kdybychom se podívali do rozpočtu, našli bychom tam položky, které by mohly býti zužitkovány jinak, nežli jsou. Na př. v rozpočtu ministerstva zahraničí jsou 3 mil. Kč na podporu ukrajinských a ruských uprchlíků. Máme s těmi uprchlíky všelijaké zkušeností. A stejně tak v rozpočtu ministerstva zemědělství je zařazena částka 400.000 na likvidací ruské akce. Těchto částek bychom mohli jinde lépe použíti, ale hlavně bychom si mohli opatřiti jiné prostředky,

Za r. 1933 podle účetní uzávěrky bylo vyplaceno na podporu v nezaměstnanosti přes 220 mil. Kč a rozpočet byl překročen o 186,767.662 Kč. Poněvadž všecko tedy vezme nezaměstnanost, nedostává se nám na produktivní práce a poněvadž nemůžeme dáti na produktivní práce, musíme dáti na nezaměstnanost. A tak mě napadá stará pověst o ševci, který se ráno sebral a šel na smolničky, aby měl večer při čem dělat. V noci pracoval do rána, smolnice mu shořely a tak šel ráno znovu do lesa a tak pořád ve dne sbíral smolnice a v noci pracoval. (Sen. Sechtr: A kdy spal?) Právě, kdy spal? - A zrovna tak to děláme my. Nemáme na produktivní péči, nemáme na práce, které jsou potřebné pro ochranu státu a proto musíme míti na nezaměstnanost.

Pan sen. Kostka zde včera mluvil o pracovní povinnosti. Budeme se tím musit jistě zabývat a bylo by bývalo účelno, kdybychom se touto věcí byli již dávno zabývali, poněvadž tyto věcí, o nichž mluvím, již dávno měly býti hotovy, dnes jsme v hodině dvanácté.

A teď si řekněme, jak vypadá úřední postup, když se má upraviti silnice. Český Jih je s Prahou spojen 2 státními silnicemi; mezi Budějovicemi a Prahou probíhají 2 státní silníce, jedna přes Tábor a druhá přes Písek, Silnice Praha-Tábor-Budějovice je dobře upravena. Silnice Praha- Písek-Budějovice je někde již ve velmi zlém stavu, V úseku mezi těmito dvěma silnicemi, širokém někde přes 60 km, jsou silnice okresní v bídném stavu a máme tam takřka jediný most přes Vltavu, Mezi Budějovicemi a Zbraslaví jsou 2 mosty, jeden v Podolském, který je řetězový, velmi úzký a snese jen malé zatažení, a pak v Kamýku. K tomuto mostu v Kamýku pomalu nebude možno se dostat, přes to, že je to naše přirazená obrana, kraj je tam tak rozčleněný, že je to nejlepší terén pro obranu, defensivu, ale nevím jak ten most bude přístupný, když silnice tam jsou v takovém desolátním stavu.

Jedná se tedy o inkameraci silníce Týn n./Vlt., Bechyně, Milevsko, Sedlčany, Praha. Ministerstvo financí se inkameraci bránilo, nuže má být upravena nákladem silničního fondu. Okresům se výjimečně povolí 90 % a okresy mají dát 10 %. Zemský úřad vydá výnos, že se těchto 10 % bude blahovolně posuzovat, budou-li okresy dávat in natura. Okres milevský má povoleny 3 km, opatřil si 60,000 Kč, tedy těch 10 %, s použitím válce, drtiče, s použitím práce cestářů, dozorců atd. Okresní zastupitelstvo se usneslo na směrnících, zadávacích. Tyto zadávací podmínky se dají schváliti zemskému úřadu a tam v příslušném oddělení nějaký pán sedne si na známého šimla, vrátí to a žádá: Vysvětlete to, vysvětlete to, nevidím těch 10 %, těch 60,000 náležitě zabezpečeno. Tak se vysvětluje, že to skutečně tak je, všecko se to odůvodní. Zatím uplyne řada týdnů, potom konečně zadávací podmínky jsou schváleny Je vypsáno ofertní řízení. Vypsání v Úředním listě republiky Československé by už mohlo stačit, poněvadž každý oferent odebírá Úřední list, ale ono to nestačí - pro úřad. Musí to vyjít také v >Technických zprávách<, které vycházejí jednou za měsíc, a poněvadž na červencové číslo už bylo pozdě, musilo se počkat, až vyjde příští číslo, 15. srpna. Teď je to vyhlášeno, je lhůta k zadávání. Pak je to zadáno okresním zastupitelstvem určité firmě. Musí to schválit zemský úřad. V zemákem úřadě na to referent hned sedne a udělá to, ale aprobant je mimo republiku, je na studijní cestě, musí to počkat, až se vrátí. Až to podepíše, pak to přijde do ministerstva. V ministerstvu to musejí propočítat znova. Já se ptám: Zaměstnáváme lidí buďto neschopné nebo nesvedomité, anebo lidí schopné a svědomité? Předpokládám, že to druhé, že každý úředník je natolik kvalifikován a svědomitý, aby řádně propočítal a prostudoval věc, která je mu předložena. Ale musí to býti připraveno, poněvadž silniční fond poskytuje 90 %, do ministerstva věř. prací; tam jsou na tyto věcí pro celou republiky 4 úředníci, ale ti nejsou s to přes všechny intervence to včas vykonati. Ale konečně to udělají a je třeba již jen nějaké malé formality. Avšak než se to dostane z ministerstva ven, uplynou zase 4 týdny.

Měl jsem jednu věc na zemském úřadě v silničním oddělení a musím potvrditi, že referenti s největší blahovůlí, ochotou a rychlostí věc vyřídili, ale pak bylo třeba, aby to šlo na ministerstvo. Ale když jsem se ptal podúředníka, kdy to půjde, pravil: prosím, to musí dostati číslo - a to trvalo 4 týdny, než se to dostalo na stůl referentův ve veřejných pracích. To je nemožný postup. Náš zemský úřad je tak vybaven, že samí úředníci zemského úřadu lomí nad tím rukama, samí vědí, že je to neudržitelný stav. Zemský úřad má 62 oddělení a každé má tak malý pouvoir, že každá, věc musí projíti třemi, čtyřmi odděleními. Kromě toho je tu 23 oddělení účtárenských a pomocných, mají tam tedy celkem na 100 oddelení. Tak je to když to běhá rychle.

Ale což když se stane takový případ, jaký uvedu! Navštívili mne zástupci města Náchoda. Mají tam říčku Radedhovku, kterou chtěli překlenouti, zříditi na místě řečiště ulici a místa po pravém i levém břehu chtěli prodati výhodně jako stavební místa a za stržené peníze zaplatiti práce spojené s překlenutím Radechovky. Městská rada se na tom usnesla, ale firma Mauthner vznesla protest, poněvadž ji městská rada v jiném případě nevyhověla, protože to neuznávala za vhodné a městu prospěšné. Stížnost na zemský úřad přišla do V. oddělení a tam se to dalo k ledu. Když to trvalo 1¹/₂ roku, přišli páni ke mně a šel jsem tam s nimi. Referent mi řekl: Já jsem právník, nemohu to vyříditi, dal jsem to technickému oddělení - zdá se mi - 29, Jdeme tam. Pravím: Již je to tu rok. Ale to není snad možné, že by to tu leželo rok, odpovídá referent. To je skandál, to musí jíti rychle ven. Dobrá, bylo to do týdne venku, ale když to mělo na zemském úřadě oddělení V, zase referent neměl kdy, aby to vyřídil, a konečně řekl: Dali mi sem nějaké povídání neslané a nemastné, já nevím, co s tím, když technici nemohou věc posouditi, zda město dobře hospodařilo, když se vzdalo vodního práva, já to posouditi nemohu. Nejlépe bude, když se s firmou Mauthner dohodnete, poněvadž by zase přišlo vodoprávní řízení, zase by firma měla možnost se odvolávati, nejlépe se dohodnouti.

Tam čeká tolik set a tisíc lidí na prácí jako nezaměstnaní, za peníze, které by se opatřily prodejem pozemků, by se upravilo to roztrhané řečiště ve městě, ale takový nemožný postup úřední, i když důkladný a svědomitý, právě pro svou důkladnost a svědomitost působí, že není možno nikam.

Vracím se k té milevské silnicí. S pánem bohem to dopadlo, že to bylo schváleno a zadáno počátkem října. Zatím se všechny přípravné práce provedly, před-válcování bylo hotovo, bankety nasypány, také příkopy vyhloubeny, hranky banketů upraveny, aby se jen rozvezl štěrk a aby se mohlo dělat betonování povrchu. Ale poněvadž to trvalo do podzimu a zatím se vytvořil nový kartel cementársky, takže oferující firma neměla naděje, že koupí cement za 15, nýbrž za 24 Kč, práce se odsunula a možná, že se k ní vůbec nedostane a že předúprava silniční bude úplně zničena, poněvadž nasypaný banket drží vodu, tou se jezdí a bude to všechno rozbité, bankety budou rozvrácené a nakonec se musí přerýt, aby voda mohla vystoupiti - a celá práce je marná. To jde o 3 km, ale v úseku Milevském je dalších 9 km a pak přichází okres sedlčanský. Když to půjde takovým způsobeni, budeme mít tuto strategickou dráhu upravenu až za 20-30 let, a budeme potřebovati snad 50 až 100 let, nežli budeme moci dát všechny naše strategické dráhy do pořádku.

Člověka přímo mrazí, když vidí, co všechno mají Němci pro pohyblivost armády. 'Nejsem vojákem, ani vojenským odborníkem, ale přece jen myslím, že hlavně dnes záleží na pohyblivostí armády a čím je armáda pohyblivější, tím že jest její zdatnost větší.

Slavný senáte, toto jsou poměry, které nemůžeme déle trpěti. Potřebujeme tu důkladné revise úředního postupu. Už jsme měli několik takových komisí. Máme komisí pro zjednodušení správy, nevím, jak se přesně jmenuje, ale celý čas se snad tato komise neschází, a když se sejde, neví, jak si počínati, aby se správa zjednodušila. Máme také jinou komisí, parlamentní úspornou a kontrolní. Také já mám česť býti jejím členem. Tato komise se sešla dvakrát, vlastně třikrát. Po prvé k ustavující schůzi, po druhé k rozpravě, která se nedokončila a v níž mělo býti pokračováno příští týden. Zatím uplynul rok a nepokračovalo se v ní, až se ví měsíci červnu zase sešla, když neměla svého předsedu, aby jej zvolila, a zavedla rozpravu, která se neukončila a v níž bude pokračováno až zase za rok. To je činnost úsporné a kontrolní parlamentní komise. Všecko se soustředilo na její výbor, ale i ten se omezuje jenom na škrtání rozpočtu a rady ministerstvu financí, kde by se co dalo škrtnout. Tato úsporná a kontrolní komise má přiléhavé jméno, poněvadž si uspořila kontrolu. Teprve když potom někde něco rupne, jako taková pražcová aféra, vyšetřuje post festum. Myslím, že lby bylo účelnější vyšetřovati napřed, udělati to jako ten cikán, který napřed napráskal klukovi, než ho poslal se džbánem pro vodu, aby jej nerozbil, poněvadž kdyby jej rozbil, bylo by už pozdě. Také my můžeme napráskat těm, kteří rozbili džbán, když už je džbán rozbitý a když škody, které nelze napraviti, jdou do milionů. Musíme míti trochu jiný postup, jinak musíme jednati, jinak musí býti.

Nyní bych se chtěl věnovati ještě jiným věcem, které slouží pohyblivosti armády. To jsou dráhy, o nichž zde mluvil včera p. kol. Pavelka. Vytýkal některé neujasněné a ukvapené věcí, nepromyšlené investice, které uvázly v polovině, nepřinesše užitku. Pan kol. Pavelka je železničář a když kritisoval, myslil si asi podle přísloví, že každý pták je hloupý, který do svého místa kálí. Byl jistě velmi shovívavý, poněvadž těchto věcí a případů by se dala uvésti ještě řada, zvláště když člověk více jezdí a všímá si nedohotovených děl a vyhozených peněz. Ale marné připomínky. Druhá kolej v úseku Benešov- Votice, která stála přes 200 mil., uvázla a koleje zarůstají travou. Zde platí staré přísloví: Kup čeho nepotřebuješ a brzy prodáš, bez čeho býti nemůžeš. U nás se hospodařilo velmi špatně a i tento rozpočet je obžalobou toho špatného hospodaření. (Sen. Kindl: Vy jste v tom byli také!) Ale právě vy jste v tom, až dá r. 1920, kdy jste tvořili se soč, demokraty společný klub a tenkráte se nejvíce vycházelo peněz a dělaly dodatečné rozpočty, a tenkráte se nadělaly dluhy, s nimiž si dnes nevíme rady.

Ještě bych se chtěl zmíniti o obilním monopolu. Musíme jej chápati jako věc, která patří do souboru věcí, o kterých jsem mluvil, k obraně státu. Také jen s tohoto hlediska můžeme obilní monopol trpět, ale ne vítat. Monopol je vázání, monopol je právo jednoho a když má jeden právo, ovšem že tam nemůže býti nic pro ostatní. Ale jsme si dobře vědomi, co by nastalo, kdyby nám byly vnuceny nějaké válečné zápletky. Že my nikdy nebudeme nikomu válku vypovídati, jsem jist, právě tak jako že nebudeme nikoho provokovati k válce, ale koza do vody nerada a když ji tam hodí, musí tam býti. My tedy válku vypovídati nebudeme, ale musíme býti připravení, a abychom bylí připraveni, musíme míti zabezpečeno, co bude naše armáda a naše obyvatelstvo jísti, Rakousko by bývalo. možná válku vedlo ještě dlouho, kdyby bylo mělo co jísti, poněvadž je dobře známo, jak těžké bylo zásobování i samozásobiteli, i těch, kteří bylí odkázání na to, co kde koupí, jsem jist, kdyby se měla náhle objeviti mobilisační vyhláška, že by naráz všechno zmizelo, a poněvadž stát má zásoby ve své ingerencí, může s hlediska zájmu obrany státu obilní monopol trpěti - vítati ne.

Přál bych si, aby obilní monopol nebyl tíživější, než je nutné. Obilní monopol je tíživý a bude tíživý nejen pro zemědělce, ale i pro ty, kteří jej umožňují, je tíživý pro komisionáře, ať již jsou to obchodnicí čí družstva. Chtěl bych naznačiti, že je mylný názor zájemníků, že družstva z obilního monopolu nepřiměřeně těží. Chci vám několika ciframi dokázati, že největší oběti pro obilní monopol přinášejí právě družstva a komisionári sami. Komisionár dostane 3 Kč z 1 q, to znamená, že dostane 300 Kč z 1 vagónu. Koupí-li 100 vagónů, je to 30.000 Kč, Poněvadž musí obchodovati s úvěrem 7 až 8 %, bude-li, míti jen půl roku obilí na skladě, vyžaduje úrokování samo 35,000 až 40.000 Kč a veškerá odměna dělá 30.000 Kč, Kde je však pojištění zásob, pojištění zaměstnanců, nájemné, hodnoty skladiště nebo úvěr ze skladiště, kde jsou platy zaměstnanců, jak úředníků, tak dělníků, kde je korespondence, telefonní a poštovní poplatky, otop atd.? Kdyby obilní společnost sama chtěla sebrati své zisky a komisionáře tak macešsky odbývala jako dosud, mohli bychom se dočkati že by se veškeré naše zemědělské družstevnictví mohlo zhroutiti.

Dále bych si přál, aby povinný soupis, který se chystá, byl odsunut, pokud se týče lhůty. Není dobře možno požadovati na zemědělcích, aby do 31. prosince závazně nabídli své obilí.

Nabídne-li zemědělec obílí málo, je v nebezpečí, že obílí na jaře odevzdané neprodá za cenu jemu náležející, poněvadž měsíční příplatky nedostane z obílí, které odevzdá přes nabídku. Nabídne-li větší množství a nebude-lí moci je dodati, musí zaplatiti obilní společnosti penále, a přece každý z vás, kdo má jen trochu.ponětí o stavu osení na podzim a v zime, musí říci, že je dnes krajní nebezpečí kdyby do tohoto abnormálního počasí a abnormálně vyvinutého stavu žita a pšenice naráz padl sníh, žita i pšenice by nám úplně vyhynula. Žádný hospodář se dnes neodhodlá, aby veškerou svoji zásobu přihlásil, poněvadž by ji musil odevzdati nebo platiti penále a proto si nějakou zásobu bude chtíti nechati. Proto myslím, že by stačilo docela dobře, kdyby lhůta k soupisu obílí byla prodloužena do 15. nebo 30. března, až bude vidno, jatky stav obilí bude. Vždyť přece celý soupis nemá býti Je ničemu jinému než k seznání pravého stavu věcí pro obilní společnost, aby podle soupisu a přihlášených zásob mohla udělati příslušné disposice. Co má, o tom ví, co bude míti, postačí, když se doví v měsíci březnu, protože bude míti dosti času udělati potřebné disposice.

Ještě o jedné věci bych se chtěl zmíniti, která tolik na schůzích i v tisku je přetřásána, totiž o uhynulých zásobách intervenčního žita. Že prý se zkazilo tolik a tolik vagónů obilí, že máme nezaměstnané, těm že se to snísti nedá, atd. Když někdo tak pěkně věc kritisuje, když to odmluví anebo napíše, jde do restaurace, kdo si dá vepřovou nebo jiné pěkné masíčko a zapomíná, že prázdný pytel nestojí. Kdyby se nezkrmilo zkažené obilí, muselo by se zkrmiti obílí zdravé; ani vepřový nebo hovězí dobytek, ani drůbež nemůže býti vykrmena a na stůl podána, dokud nesežere hodně obílí. Je to tedy prospěch, když zemědělec dostal slušnou cenu za obilí k panujícím tehdy poměrům, když se cena zvedla a když se zabránilo zdražení. Kdyby nebylo toho, že stát intervenoval, využily by spekulační živly na jedné straně zemědělce, na druhé straně nebyl by býval mohl býti regulován trh v době předžňové nabízením obílí intervenčního. Na to se zapomíná, říká se, že tam se zkazilo obilí, tam že se kope motykou, aby se s ním mohlo hnouti. Není pravda, že by se kopalo motykou, snad má čich, ale zčichlé se zkrmí a když se denaturuje zase není zkaženo, poněvadž se jim krmí dobytek, který by se musil jinak živiti zdravým obilím. Proto po mém názoru v mnohých věcech, které v zájmu státu a jeho obrany se musejí dělati, i když se jeví na první pohled nepopulární, když se tomu neb onomu nelíbí, je potřebí více střízlivosti, trpělivostí, blahovůle a uvážlivosti, abychom vše honem nepsali do novin, abychom zbytečně nemluvili a nekritisovali. Jistě to, co lidé dělají, nemůže býti na sto procent dokonalé. Žádejme, aby bylo vyvarováno všem nedokonalostem, ale dbejme, aby také rázným způsobem se zjednodušilo a usnadnilo všechno, co má prospívati státu a jeho bezpečnosti.

Pod tímto dojmem dívám se na náš rozpočet. Není a nemůže býti dokonalý, vždyť poměry jsou tak desolátní, že nelze stanoviti něco přesného, nelze stanoviti přesně ani příjmy ani vydání. Vždyť to vidíme, poněvadž nejsme si jísti, čeho bude třeba a nejsme si jísti, co bude možné pro stát získati. I když rozpočet je nedokonalý a vzhledem k poměrům nedostatečný, budeme pro něj hlasovati, poněvadž víme, že dáváme státu, co nevyhnutelně potřebuje a poněvadž si přejeme rozvoj bezpečnosti a štěstí státu a jeho národa (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dále má slovo pan sen. Sechtr.

Sen. Sechtr: Slavný senáte! Dnes znovu přikročujeme k tomu, abychom povolili státu, čeho potřebuje, jak zde řekl kol. Krejčí. Ale jest otázka, zdali skutečně stát tolik získá, čeho dnes ke svému životu potřebuje, jsou-li všecky cesty možné a vhodné, které k tomuto cíli směřují. Nechci býti kritikem, ale když jsem poslouchal kol. Krejčího, mohu říci, že jsem si z toho vůbec nic nevybral, poněvadž jeho začáteční slova o monopolu - ale on se mýlí, poněvadž je to monopolní společnost - byla kritisující proti této společnosti, ale nakonec tuto společnost velebil. Já bych prohlásil, že tato společnost je zachránkyní zemědělského stavu, poněvadž zemědělec ví, kolik za své obilí dostane a není odkázán na libovůlí těch, kteří dosud s jeho plodinami hospodařili. Poukázal jsem na to, že nevěřím, že obnosy, které jsou v rozpočtu preliminovány, budou skutečně mocí býti vybrány, že nebudeme moci všechny resorty přes ministerstvo financí napojiti.

Podívejte se, v rozpočtu zajisté nebylo pamatováno na plánování, které sám Pán Bůh učinil a které zasáhlo ¹/₈, snad ještě více našich nejúrodnějších okresů, které také jsou započítány mezi ty, které mají přispívati svými daněmi a svými příspěvky na státní rozpočet,

V soc.-politickém výboru jsme slyšeli pana ministra soc. péče, Musil jsem s ním na 100 % souhlasit, poněvadž to nebyl žádný příslib, nýbrž to byl plán, který, kdyby se mu podařil, byl by východiskem, jak pomocí těm, kteří jsou bez práce, ku prácí a jejích dětem ke chlebu. Velevážení, nejenže jsem vítal, že zde bylo, je a musí býti postaráno o ty, již by rádi pracovali, práci však nemají, ale vzpomněl jsem si také na ty, kteří celý rok konali namáhavou a těžkou prácí, ale na konec za ni vůbec nic nedostali a ještě jest jim pomoc odpírána. Slyšeli jsme, že pan ministr prohlásil, že továrny, aby mohly prosperovat, dostanou záruku za vydlužené částky, tuším, že asi 46 mil. Kč. Ministerstvo financí se k této věci kloní, uznávajíc její důležitost. Zároveň bylo řečeno, že i záruku za vývoz průmyslových výrobků bude dávati ministerstvo financí, abychom mohli vyvážet a opatřovat našemu lidu prácí.

Když však se obrátilo ministerstvo zemědělství na ministerstvo financí s úplně vypracovaným rozpočtem o oddlužení zemědělců, ministerstvo to odmítlo. Tak pro ty, kteří celý rok pracovali a z té práce nic neměli, nenašlo ministerstvo financí žádné úhrady, totiž, aby mně bylo dobře rozuměno: My nežádáme hotových peněz, chceme zrovna totéž co žádá ministerstvo soc. péče a druhá ministerstva: záruka, zajištění pro tyto zadlužené zemědělce,

A kdyby někdo chtěl vytýkati, že se zemědělci zadlužilí sami, svou vinou, přehlížel by skutečnost a nechtěl by viděti do minulosti. Náš zemědělec se zadlužil poprvé vyplácením dávky z majetku. (Sen. Kindl: Ti malí ano, ti velcí ji ještě neplatili!) Náš zemědělec dávku z majetku bez ohledu zaplatil. Kol. Kindl má na zřeteli továrny a jejich koncerny, které oni chrání. Ty dosud dávku z majetku nezaplatily, dluhují ji, a jsou po každé stránce vždycky chráněny. A jestliže kol. Kindl dnes vykřikuje a svádí všechno na sociální demokraty a české socialisty, jste, pánové, na omylu, že vám lid toto bude věřit. (Výkřiky komunistických senátorů.) Nebude vám to lid věřit, poněvadž i vy jste v závodních výborech a chodíte na berní úřady a ministerstvo financí s prosbou za majitele továren, aby jím byly sleveny daně, že by jinak továrny zavřeli. Tak jenom ruku na srdce a trochu té víny si nechtě také samí.

Poukázal jsem na to, že prvním počátkem zadlužení našeho zemědělce byla dávka z majetku. Druhým jsou poplatky z převodu majetku. Dnes je luxusem, aby dítě od otce přejímalo usedlost nebo chalupu. U nás vždycky na vesnicích říkávali, když sedlákovi mrou ženy a rodí se mu hříbata, že se stane strašným boháčem. Dnes, kdyby to mělo býti pravdou a měla mu umřít dvakrát žena a jednou padnout zvíře, musí utéci z té chalupy nebo statku jako žebrák, poněvadž na poplatcích zaplatí více, než má jeho majetek ceny. (Sen. Kindl: Vždyť jste ve vládě!) Ale ne dělníků a rolníků jako v Rusku. My počkáme až do Ruska,

Můžeme připočísti ještě jednu daň, kterou si našlo ministerstvo financí resp. jeho úředníci, totiž daň z darování. Včera jsem udělal poznámku, když zde byl p, ministr financí: Jestli táta té dceří, která se vdává, daruje spodničku, pak ji berní úřad zdaní, a vyžaduje daň z darování.

Tak pánové daleko jdou a vyssávají zemědělské usedlosti. Pak se diví, že tyto usedlosti jsou tak hluboko zadluženy. Jest skutečně již jednou třeba, aby bez ohledu na politické strany stav zemědělců byl zachován, poněvadž je základem státu. A kdyby se splnilo to, co všecky politické strany slibují našim zemědělcům, bylo by na tom našem venkově skutečně jako v ráji a městské vrstvy by se mohly přijíti potěšiti pohledem jak ta naše víska krásně vypadá. A nic by nemusil stát zemědělcům dáti, jen zajistiti ceny jejich produkce, ať obilné nebo živočišné.

Ale podívejme se, jak to asi vypadá! Přichází spousta profesorů - a teď, jak vidím, zvedá se profesorka, která mne přijde potěšit, jakým způsobem venkovu pomoci. Jedni přijdou s plánováním, druzí s různými jinými věcmi, ale s cenou rentabilní, která bude plánovati za zemědělce, nepřijdou.

A zde by bylo také velké pole působností pro naše ministerstvo zahraničí. Cizí státy u nás zakročují svými prostředníky v otázce umělých tuků. Snad bychom je mohli odebírati od věrných naších sousedů z Malé dohody - vždyť jsme byli tak nadšeni, že Evropa jím dala za pravdu v poslední vážné světové události - nebo bychom je mohli vyráběti doma, když vám tak chutnají, a nemuseli bychom je dovážeti z tropických krajů. V letech 1922 až 1932 bylo k nám pro výrobu umělých tuků dovezeno 47,410 q semene sezamového, kopry 2,380,132 q, podzemnicového ořechu 802,374 q, různých olejnatých semen 1,793,133 q, kokosových ořechů 39.524 q, rybího tuku - my tu ovšem velryby nemáme - jenom 111.144 q - snad by se to dalo nahraditi, vy byste tomu rozuměli lépe, našimi rybami - jiných jedlých tuků 206.586 q. Ale to není vše. To jsou suroviny, k nim ještě musíme připočítati hotový olej, kterého se používá k výrobě umělých tuků. Vypočítával jsem zde, co všechno k nám bylo dovezeno ve způsobu semene, ale můžeme říci, že od r. 1922 do r. 1932 bylo k nám dovezeno jistě na 1 milion q olejů, které se bezprostředně spotřebovaly na umělé, tuky.

Ale podívejte se, jakou volnou cestu by zde mělo ministerstvo zahraničí, když už je vázáno smlouvou s našimi sousedy, ať přátelí nebo nepřátelí, kdyby místo z tropů přiváželo věcí z těchto států a nemusilo k nám přivážeti to, co samí vyrábíme a v čem jsme soběstační! Mimo to jsou k nám dováženy ještě umělé tuky hotové. Myslím, že í po této stránce je potřebí, abychom se dali dohromady. (Výkřiky sen. Hájnikové.) Paní kolegyně, místo toho pokřikování by bylo dobře, kdybychom si uvědomili jedno: Chci-li doma vydělati peníze, musím je také doma utratiti a ne kupovati v cizině a chtíti, aby mně doma někdo platil. To je absolutně vyloučeno, A jestli jste tohoto názoru, pak se této doby nedočkáte ani za tak dlouho, jak dlouho hledal Kolumbus Ameriku. (Sen. Kindl: Všecky vládní sírany mluví jako vy!) Jsem rád, že všecky vládní strany takto mluví, aspoň snad když už se domluvíme s tohoto místa, nebudeme se hádati venku a uděláme to ve prospěch našeho obyvatelstva. Nemůžete popírati, že zemědělec je konsumentem průmyslu, a nemůže-li kupovati zemědělec, nemůže ani prosperovati průmysl, poněvadž jsou jeden s drahým navzájem vázáni. A zrovna tak jako my jsme konsumenty průmyslu, je průmysl konsumentem naším, a spoléhati se na cizinu jest utopie, nesmysl, a je vždy nutno hleděti, abychom co nejvíce spotřebovali, nebo nakupovali doma. (Sen. Kindl: Proč se k nám dováží cukerín?) Vážený příteli, jak to víš, že se sem vozí cukerín? Já o tom nevím a snad by bylo dobře, kdyby se ministerstvo financí kolegy zeptalo, je-li pravda, že se sem ten cukerín vozí a kdo ho sem vozí, snad by na něj p, kolega mohl ukázat. (Obrácen k sen. Kindlovi:) Není to v tvých řadách? Pozor, je tu zástupce ministerstva financí a ten má zájem dověděti se, kdo to sem vozí! Tak pozor na pusu po této stránce! (Výkřiky sen. Kindla.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Sen. Sechtr (pokračuje): Tady je viděti, že zemědělcovi mzdu nikdy nebude srážeti nadvýroba domácí, nýbrž především dovezené tovary anebo suroviny z ciziny. (Sen. Kindl: Kdo k nám pašuje cukerín?) To já zase nevím, řekni to ministru financí a já zato ručím, že má tolik zájmu, aby chytl toho, jenž mu to dováží. (Sen. Kindl: Velkosedláci!) Nevím.

Já bych si přál, abychom nastoupili cestu, po které jsme šli po převratu, když se prováděla pozemková reforma. Jak je známo, právě městské vrstvy se obávaly, že se neuživí, obávaly se pozemkové reformy. Dnes vidíme, že pozemková reforma byla dobrodiním, a přál bych si, aby se i dnes pokračovalo v rozdělování velkých latifundií a aby na nich byli usazováni nezaměstnaní. (Výkřiky sen. Kindla. - Předseda zvoní.)

Je nutno, abychom po této stránce prováděli rozumnou politiku aktivity a nikoli jen sliby a jak řekl zde včera kol. Olejník, mluviti z oken. Je třeba, abychom žádali také realisování toho, co řekneme.

Vracím se k otázce oddlužení. My nechceme žádných darů, nýbrž chceme, aby krátkodobé dluhy byly sečteny a převedeny na dlouhodobé. Nechceme, aby nám byly peníze škrtány, nýbrž chceme, aby za toho - a já jsem to odůvodnil - kdo se nezadlužil vlastní vinou, nýbrž byl k tomu donucen okolnostmi, jenž je snad předlužen, se stát zaručil, jako to dělá u druhých, (Výkřiky sen. Kindla.) Chceme, aby se v tomto smyslu postupovalo tak jako u jiných. Jest ovšem samozřejmo, že cena zemědělských výrobků musí býti rentabilní, neboť jen tak bude moci zemědělec plniti své povinnosti a umožní také roztočení koleček průmyslu. Jinak to nejde.

Žádáme také, abychom byli postavem na roveň těm druhým, totiž abychom měli totéž, co mají jiní, pokud jde o pojištění. Kolega zde mluvil o výměnku. Myslím však, že to by mohlo odpadnouti, kdyby byli zemědělci také pojištěni, kdyby měli zavedeno pojištění pro samostatně výdělečně činné lidi. A jestliže tu a tam mají naši zemědělci obavu, z čeho to budou platiti, pravím: když máte korunu v kapse, víc vám už vzíti nemohou, kdyby bylo pět ministerstev financí ve státě. A když dáte na sebe 50 hal., nezbude na ty druhé zase nic než 50 haléřů. Když však na sebe nedáte nic, na ty druhé přijde celá koruna. My nechceme subvence ani vyčítané podpory, ničeho podobného se nedožebráváme, nýbrž chceme, aby byly pojištěny v zemědělské výrobě nejen osoby, nýbrž aby bylo uskutečněno také pojištění živelní, aby nenastalo, čeho ukázku jsme měli letos. Lidé byli a jsou právem nespokojeni, když na okrese bylo zničeno za 50 až 60 milionů hodnot, ale dostali tam 800.000 Kč podpory, ještě k tomu zneužívané politickými stranami a ještě vyčítané, že prý nenávidění agrárnici vyžírají republiku, že dostávají podpory. Chceme jen právo a toho se domůžeme jenom tenkráte, když budeme míti uzákoněno živelní pojištění, ale ne tak, jako je dnes, nýbrž na všechny nehody. U nás neřádí pouze voda a kroupy, nýbrž také slunce a myší, které nás vyžírají. Proto voláme s celou vervou a budeme volati po pojištění živelním,

Vím, že mi dochází řečnická lhůta, ale pan předseda mi dovolí ještě apelovati na