Před válkou platil jeden občan bez ohledu na to, bylo-li to dítě u prsu nebo stařec nad hrobem, ročně 17 Kč daní, dnes platí 750 Kč ročně. Počítejte si 750.000 voličů komunistické sírany, připočtěte příslušníky jejich rodin a dojdete k úžasné cifře. Jestliže má býti vytýkáno někomu braní diet, je to na prvém místě zástupcům kapitalistických kruhů, kteří berou poměrně daleko více, nežli jejich voliči do státní pokladny zaplatí. (Sen. Chlebounová: Berte si diety, ale nekopejte do toho!)

Pánové, osvoboďte naše voliče od povinnosti platiti daně, osvoboďte chlapce našich voličů od povinnosti vojenské a pak si diety nechtě. Pak si naši komunističtí voličové, osvobození od povinnosti odváděti daně, okresní, zemské, obecní a jiné dávky - dělníci, rolníci a rozumní živnostníci stokráte zaplatí své poslance a senátory.

V takové době, jaká je dnes, tak bohaté na různé události, byli jsme svědky prohlášení pana předsedy vlády, prohlášení, které vzhledem k vážnosti doby, vzhledem k dnešnímu hospodářskému rozvratu a z toho vyplývajícímu rozvratu politickému, bylo velmi hubené a chudé až na ty stati, kde se hrozí novými reakčními a protiústavními opatřeními proti nespokojencům. Je to charakteristické, že ani ústřední orgán strany pana min. předsedy... (Sen. Olejník: To je už staré!) neodvážil se nebo nechtěl, nevím, z jakých příčin, plně prohlášení pana min. předsedy otisknouti. Snad se projevuje již vliv pana dr Kohna vulgo Kahánka, spojeného s panem sen. Vraným, že se ve >Venkově< konfiskuje i část prohlášení min. předsedy.

Mluví se zde o reakčních protidemokratických opatřeních proti určitým nespokojeným oposičním činitelům a dělá se to prý v zájmu demokraticko-republikánské státní formy. Je možno takto rozumět republikánsko-demokratické státní formě? To dovede také Mussolini, Hitler, Horthy a všichni ti ostatní. Rozuměti demokracii tak, že může Henlein pod patronancí 500 četníků svolati schůzí bývalých organisovaných hakenkrajclerů, že může slavný mutějovský hrdina i s dr Hodáčem svolati schůzi na Slovanský ostrov, ale při tom znemožniti schůzi dělnické strany - nevím jaká je v tom demokracie. Nemohu rozumět demokracii v tom smyslu, jak jsem byl svědkem před měsícem v Berouně, kdy společně strany křesťanských sociálů, živnostníků a komunistů svolaly tábor lidu, který byl zakázán, kde veřejná schůze byla zakázána a četníci pozavírali všechny sály v Berouně, a když jsem na důvěrné schůzi, na níž bylo přes 100 lidí, mluvil asi 6 minut, vrazí úředník okresního úřadu do místnosti a začne - ne jako doktor, jako inteligent, aby řekl, co tu je - přímo řvát: Co se tu děje, všecko ven! Takový asi 110 kilový četník začal se mnou cloumati a křičel: Kliďte se ven! Jiný četník se přece jen domníval, že mám aspoň kousek práva jako zvolený člen zákonodárného sboru s četníkem mluviti, a řekl slušně: Prosím o legitimací. Tak se má přijít na člověka a ne jím cloumat a dát mu místo chleba klobásou na hřbet.

Takhle vy rozumíte demokracii: Vítá-li 6.000 dělníků fotbalisty ze sovětského svazu, ke kterému právě československý stát jako všechny ostatní kapitalistické státy se dnes lepí jednak pro možnost objednávek, jednak vzhledem k tomu, že sovětské Rusko je nejhlavnější zárukou míru, a když fotbalisti odjedou v autobusu a policajti přes protest komunistických senátorů začnou tuto masu řezat, kde máte v ústavě trestní sankci, že občané - beztrestně nesmí býti bit árii vrah, nesmíte to učiniti i když se nechce přiznati k vraždě - kteří jdou vítati ať z těch nebo oněch důvodů hosty, kteří byli vítáni v půl Evropě, jsou surově biti a jsou předváděni na policii.

Jaká je to demokracie, když rolníci - a byli to a jsou funkcionáři ještě dnes agrární - jdou s příslušníky lidové a živnostenské strany na Kroměřížsku, a jsou podepsaní také na svolání schůze, když tam přijdou četníci a tuto schůzí pendreky rozeženou, jaká je to demokracie, když velkostatkář z Trou-bek si jede pro policii do Kroměříže, ta si sedne do auta toho velkostatkáře, který platí za vydojení l litru mléka dělnicí 3 hal. mzdy. A takový velkostatkář jede do Kroměříže a přinutí úředníka, aby vyslal četníky, aby schůzi rozbili. Tohle má býti demokracie? Takhle demokracii nerozumíme. Takovou demokracii má každý fašistický režim. Nijak se neliší od fašistického režimu ve vůkolních státech.

Pan min. předseda ve svém prohlášení na začátku schůze prohlásil, že musí býti, má-li býti krise zmírněna, zvýšena možnost odbytu uvnitř hranic. Jak chcete zvýšiti tuto možnost odbytu... (Sen. Kindl: Ať dají cukr za 3 Kč!) Ani to ne, kamaráde. Milion dělníků je tu vyřazen z výrobního procesu. To dokazuje statistika Ústřední soc. pojišťovny. Přiznáte každý, že v normální době měl dělník 200 Kč týdenního výdělku, to znamená za rok 10.000 Kč, což znamená pro milion dělníků 10 miliard - a ty jsou pryč. Ústřední soc. pojišť. dokazuje, že 1,006.000 dělníků pracuje pod 14 Kč denně. Vezměte tu diferencí mezi normálním příjmem a těmi 14 Kč a přijdete ke ztrátě nejméně 5 miliard. A počítejte, oč jsme okradeni my rolníci různými karteláři cukrovarnickými, lihovarnickými a pivovarnickými při nákupu našich zemědělských produktů, zatím co výrobky z těchto zemědělských plodin jsou nám prodávány za desateronásobnou cenu, a přijdete ke ztrátě u těchto širokých mas pracujících rolníků přes 5 miliard Kč ročně. Čili 20 miliard se ztratilo ročně z oběhu.

Jak chce pan min. předseda bez zkrácení pracovní doby třeba na 4 hodiny, bez řádného zaplacení zemědělci za řípu, brambory a ječmen zvýšiti koupěschopnost uvnitř tohoto státu? A věříte někdo představiteli nynějšího režimu, že chce jíti na Petschky, Rotschildy a Bati? Věříte, že půjde na cukrovary, lihovary a pivovary? Věříte tomu? Neměl možnost to učiniti dávno? Což chyběli páni agrárníci v některé vládní koalicí, která tu byla od převratu, od roku 1918? Čili: je to házení písku lidem do očí. Za dnešního režimu, zvláště při dnešním složení vládní koalice, která hájí vykořisťování ať fysicky nebo duševně za mzdu pracujících, i vykořisťování pracujících zemědělců, nemůže býti zvýšena koupěschopnost uvnitř a nemůže se zmenšiti tíseň. Zvýšiti vývoz za hranice? Kam, když válka o znovudobytí trhů zahraničních visí ve vzduchu. Zvýšil se vývoz polotovarů do Německa, ale na druhé straně je ztěžováno, že tam úvěry zamrzají, že Německo neplatí, nemá čím. Čili marná naděje, za dnešního režimu nezvýší se ani koupěschopnost vnitřních konsumentů a ani se nenabudou touto politikou, která se dělá, nové zahraniční trhy.

Pan min, předseda odrážel útoky na kritiku státního rozpočtu, že prý je to jenom hra cifer, že se musí naň ve skutečnosti hleděti jako na reálnou věc. Co máme zkušeností za posledních 6 až 7 let, všichni páni ministři financí, když nám předkládali státní rozpočet, měli jej vyrovnaný, a nejen vyrovnaný, měli několik desítek, ba před 6 léty stamiliony přebytku. Ale pak přišel president státního kontrolního úřadu, ať se jmenoval jakkoli, s účetní uzávěrkou, a shledalo se, že je miliardový nebo několikamiliardový deficit státního rozpočtu. A když se vytýkalo v jednotlivých resortech, jako na př. v ministerstvu nár. obrany, že nedovoleně překročilo rozpočet o 82,900.000 Kč, tu prostě pan vládní senátor v rozpočtovém výboru prohlásil: Já vím, kam se to dalo, ale veřejnost se to dozvěděti nesmí. On to ví, ale nechá si to pro sebe, čili překročují se položky proti výslovnému znění ústavy. Však se to nějak opatří! Ve skutečnosti je předložený rozpočet v posledních 7 letech falešnou hrou cifer, která po 12 měsících neobstojí.

Prý je demagogií žádati zvýšení příjmů veřejných a státních zaměstnanců, žádati zvýšení osobních nákladů.

Přede mnou zde mluvil senátor vládní strany a velmi si stěžoval na snížení příjmu státních zaměstnanců. Ale což nemá ten pán ve svém společném klubu poslanců a senátorů dva ministry, kteří jsou spoluodpovědní za tuto politiku? Což není jiné možnosti vyrovnati trochu příjmy veřejných a státních zaměstnanců? Jíž několikrát podali jsme návrhy, aby příjmy veřejných a státních zaměstnanců nepřevyšovaly 3,000 Kč měsíčně - což je jistě částka k slušnému životu postačitelná - ale na druhé straně aby existenční minimum bylo nejméně 1,400 Kč měsíčně - a pánové ze všech vládních stran to považují za demagogii. Je potřebí, aby jeden státní zaměstnanec pobíral ze státní pokladny 96.000 Kč, zatím co ten, kdo koná užitečnou práci na spodní stavbě dráhy, nedostane těch 96.000 ani za 20 let, neboť když prší nebo mrzne, nepracuje?

Nevím, je-li to pravda, že pan sekční šéf dr Vlasák - podle novinářských zpráv - má míti příplatek k pensi 20.000 Kč za zvláštní zásluhy; na kterého čerta, řekněte mí, nač a zač? Byl užitečnější státu československému než poslední železničář, který správným konáním 16hodinové služby zachránil mnohdy majetek státu a lidské životy? Nestačí panu sekčnímu šéfovi 78.000 Kč? Malému člověku, který má nezaopatřené dětí a který je, řekl bych, v rozběhu životním, má stačiti 600, 800 nebo 900 Kč měsíčně, ale starému pánu, kterému stačí jísti méně masa a více zeleniny, který si může pohodlně zakouřiti dýmčičku a jít chytat ryby, tomu nestačí 78.000 Kč, ten musí dostati za zvláštní zásluhy 96.000 Kč? Vzhledem k osmimiliardovému rozpočtu není to sice tak ohromná částka, ale stokrát nic umořilo osla a proto takové hospodaření nemůže přivoditi nic jiného než krach obecného hospodaření.

Pan min. předseda vytýkal, že se s tohoto místa žehralo na to, že aspiranti mají sloužiti tolik a tolik měsíců zadarmo. Podívejte se i vy všichni, kteří se holedbáte protifašistickou prací, jaká je to voda na mlýn fašistu, když fašisté, stříbrňáci a fašisté národně-demokratičtí agitují mezí mládeží, která má sloužiti zadarmo, zatím co se na druhé straně platí vysoké byrokracií horentní příjmy. Proti komu je obrácen tento systém? Syn bohatého pána v Praze, syn vysokého min. byrokrata, syn dobře placeného úředníka snese ještě, aby šest měsíců, jeden nebo dva roky sloužil zadarmo; ale snese to syn posledního domkáře, na jehož vystudování obětoval otec poslední došek s chalupy? Snese to? Chcete dávat do stejné kategorie lidí, po nichž chcete jakousi práci, s nezaměstnanými? To je problém, nad kterým by měla vláda skutečně velmi pilně uvažovat.

Pan min. předseda tvrdí, že ráz hospodářské světové krise je všeobecný, takže nikde v kapitalistických státech si s ní nevědí rady; on řekl na celém světě, neřekl >kapitalistických<, poněvadž slovo kapitalistický z úst min. předsedy rázu Malypetrova nevyjde. Ale myslím, že něco zapomněl: že na zeměkoulí je stát, který spravuje jednu její šestinu, kde není krise hospodářské, jehož ohromnému vzrůstu se celý svět obdivuje, a kde že je nedostatek - můžete se toho dočísti v novinách - nedostatek kvalifikovaných sil!

Krise v zemědělství se bude řešiti zmenšením osevu. Byla prý zaviněna jeho zvětšením a kvantitou úrody. Kde to jsme, když pan min. předseda obviňuje dobrého hospodáře, že zavinil krisi? Nač je tu zemědělský výzkumný ústav, jehož budova stála miliony, nač jsou tu profesoři a všechny hospodářské školy, když zvýšené množství výroby uvádí rolnický stav do krise? Nuže, vracíme se k těm dobám před 100 lety, kdy se orala půda hákem, kdy se to zahrabalo, povláčilo chrastím a přijdeme snad ještě do dob ledových atd. Zde se prohlašuje ústy odpovědného pana min. předsedy, že krisí zemědělství zavinila větší plocha osevní, čili, že krisi zavinilí dobří hospodáři, kteří snažili se zorati a oseti každý ladem ležící kousek půdy, kteří starali se o originální osivo, aby dostali po hektaru místo normálních 15 centů 20 nebo 25 q obilí. Jaký to je pořádek? Na jedné straně miliony lidí nemají kousku chleba a omastku a na druhé straně krisí zavinuje nadbytek chleba, masa a toho všeho, co by miliony nezaměstnaných a mizerně placených a příslušníci jejích rodin vzali za vděk, kdyby to dostali, ale místo aby se jim to dalo, ničí se tyto produkty denní potřeby. Nevím, k jakým koncům to dospěje a koho přesvědčíte o správnosti a demokracii takovéhoto systému. Pan min. předseda neví, že my dostáváme za řípu ročně téměř o 1 miliardu méně než r. 1926? Pan min. předseda neví, že konsumenti československého cukru platí za cukr o půl miliardy více, než před 6 lety? Čili na jedné straně rolníci ztrácejí miliardu na prodeji řepy a na druhé straně půl miliardy pří nákupu cukru. Pan min. předseda neví, že pivo bylo stejně drahé, když byl ječmen za 300 Kč, jako dnes? Že líh byl stejné drahý, když brambory stály 42 Kč, jako dnes, když jsou za 12 až 14 Kč? (Hlas: Asi neví!) To by pak byl smutný pan min, předseda a ještě smutnější předák agrární strany. To by snad mohl nevěděti někdo, kdo se o tyto otázky nezajímá.

Krach státních financí je jasně viděti z toho prohlášení. Není zdrojů příjmů, vysychají všechny prameny, potůčky a řeky, ze kterých plynuly do státní pokladny různé příjmy. Proč vysychají? Poněvadž se ztratilo z oběhu 20 miliard Kč, poněvadž bohatí platit nechtějí a chudáci nemohou.

Teď byl poslední měsíc boj. Pan ministr Dostálek jako ministr obchodu - poněvadž živnost obuvnická representuje s příslušníky rodin téměř čtvrt mil. voličů - učinil gesto zrušiti správkárny, dáti těm zbídačeným obuvníkům aspoň paběrky, jako když jdou sbírati na poli kořínky řepy, zbylé brambory a klásky a při tom se rozpřáhl tisk celého Československa, kromě komunistických novin, chválou, kolik platí daní firma Baťa, která vyrábí 54 mil. párů obuvi ročně, z nichž se 60 % má spotřebovati ve vnitrozemí a 40 % se má vyvézti za hranice. Lidové noviny píší, že firma platí 31 mil. Kč výdělkové daně. Víte všichni, že výdělková daň podléhá samosprávným přirážkám a že se platí v místě výroby. Nuže, když se ve Zlíně vyrobí 54 mil. párů obuvi a výdělková daň se musí platit i ze zboží vyvezeného, znamenalo by to při 31 mil. platby výdělkové daně, že by do obecní pokladny mu-sila firma Baťa zaplatiti 62,200.000 Kč jako 200 % přirážku k dani. A víte, kolik se vybralo podle účetní závěrky - mám ji otištěnu, poněvadž jsem v této samosprávné instituci - obecních přirážek v celém Zlíně ode všech osmi set živnostníků? Kromě toho jsou tam rolníci, je tam velká firma a velkostatek, který má asi 7.000 měřic půdy lesní a polní. Vybralo se dohromady přirážek 3,200.000 Kč. Kde že ta firma zaplatila z oněch 31 mil. Kč výdělkové daně, obecní přirážky, ačkoliv by to odpovídalo jejímu výdělku 54 mil. párů obuvi, i kdyby vydělala průměrně jen 6 až 7 %, což není lichvářský výdělek a když obuv stojí průměrně 50 Kč, od 19 do 99 Kč? Dnes se lidem říká, že se platí, hází se jim písek do očí, ale nikdo se nedoví kolik, poněvadž provedením berní reformy byla udělána z berních věcí tajnost a přijdete-li na berní správu, nikdo vám tam předpis neukáže. Nejlepší kontrolou daňového zatížení by byla berní tabule na obecním úřadě: Josef Novák, 100 měřic, platí tolik a tolik. Živnostník ten a ten, platí tolik a tolik. Továrník ten a ten, platí tolik a tolik. To by byla kontrola nejlepší a nebylo by třeba zaváděti trestní sankce, když někdo daňové povinnosti neplní.

Vážení, pan min. předseda prohlásil za své řeči, že některé země trpěly o něco dříve, jiné později, některé o něco více, jiné o něco méně. V celku však lze říci, že bolestným účinkům hospodářského sestupu se nevyhnul žádný ze států. Zase musím odpověděti, co jsem řekl, že jediný stát, který se těmto hospodářským účinkům vyhnul, stát, který odstranil ze své výroby i politiky, cizopasníky práce lidské, není na sestupu, tam je vzrůst a dnes to musí uznat již každý. Ovšem to nesmíme žádati od státu s kapitalistickým zřízením.

V Československu stoupl vývoz r. 1934 za 7 měsíců na 632,250.000 Kč. Mělo to odraz na zaměstnanosti, bylo znatelné, že je tu zmírnění krise, že se zařaďují nové desítky nebo statisíce dělníků do zaměstnání? Ne. Jednak spousta továren a podniků pracovala omezeně a jednak, vzhledem k tomu, že přibrání nových dělníků je spojeno, jak se pánové vymlouvají, se zvýšením sociálních platů a břemen, buďto se plně zaměstnávají dělníci dříve neúplně zaměstnaní, anebo ti, kteří jsou plně zaměstnáni, pracují přes čas, v mnohém případě i po dobu ne-dovelenou podle zákona.

Nestouply mzdy, přes to, že vývoz se zlepšil, že krise prý překročila svůj kulminační bod. Ano, vážení, mzdy nestouply, ale je požehnáním obilního monopolu, že stouply ceny chleba, masa, sádla, loje atd. Běžte po Praze a zeptejte se hospodyň, oč stouply ceny masa. O 35 %, rovněž tak sádla a jiné.

V tom zase je nezdravý systém, jak se dovoluje lichvářům, aby rolníci nedostali nic za dobytek a konsumentům, synům a bratrům rolníků, se prodávalo pak za lichvářské ceny. (Výkřiky sen. Chlebounové.) Paní kolegyně, vy agrárníci máte jeden z největších masných podniků, Zemku. A kdybyste měli upřímnou snahu, aby rolnicí byli odškodněni za to, co vloží do své výroby, udělali byste zde takový průlom do výroby masné, jako by mohly udělat kyjovské mlýny soc. demokratické do lichvaření s obilninami, moukou a podobně, ale to jste neudělali, poněvadž jste také článkem v lichvářském systému v Zemce, stejně jako jsou jím v kyjevských mlýnech a jiných podnicích, držíte krok s lichváři, kteří jsou stejní, ať mluví česky nebo německy, nebo maďarsky, ať jsou obřezáni nebo pokřtěni. Mzdy nestouply, ale stouply ceny všech životních potřeb. Dnes je štěstím pro zaměstnance, když se nasytí, o slušném ošacení, obutí a bydlem se mu nesmí ani zdát. (Sen. Chlebounová: Je to tu pořád lepši než v Rusku, tam nejsou lidé ani obuti ani ošaceni! - Výkřiky sen. Kindla.)

Strana representující průmysl pana Hodáče a strana osvědčeného poctivce z mutějovického uhlí utvořila koalici. Mrzí to pány z agrární a jiných vládních síran, že strana Hodáčova vystoupila z této koalice, a tento passus, na který jsem povinen poukázati, dokazuje, že to mrzí i pana min. předsedu.

Pan min. předseda pravil o devalvaci: >Devalvace neuškodila hospodářství. Uvedl jsem tyto číselné doklady proto, aby znovu a jasně byl podán důkaz, že naše měnové opatření bylo pro náš zahraniční obchod prospěšné a nemělo škodlivých účinků, jimiž bylo naše obyvatelstvo tolik strašeno. Proto také nemusilo býti příčinou politických změn, jež z něho byly vyvozovány.< Tedy poklona té oposiční straně, která nevidí na dnešní vládní koalici ani chlup dobrý, ačkoliv když v ní tato politická strana byla, dělala všechny reakcionářské zákony s sebou.

Pan min. předseda slibuje v prohlášení uvolnění peněžního trhu. Odkud, kde a jak? Proč není aspoň tak upřímný, aby si vzal statistiku, jaké úroky se platí z úvěru ve Francii, Belgii, Anglii a jaké úroky nebo kolik musí zaplatiti ten, kdo vyvezl švindlem peníze do Švýcarska, kde musí ještě zaplatiti ¹/₂ % na režijní výlohy za to, že mu švýcarská banka ty peníze uložila? Jaké holedbání se, že se musí uvolniti peněžní trh, když proti lichvářům, kteří vydělávají 8 až 10 % se nepostupuje podle zákona, ale když takoví bankovní piráti vykradou banku, ještě se jim dají sta miliony ze sanačního fondu na sanaci tohoto hospodářství? V prohlášení pana min. předsedy máme slíbeno zkrácení pracovní doby. To již dělají kapitalisté v Československé republice na všech stranách, k tomu nebylo třeba prohlášení pana min. předsedy. Jenže ti, kteří byli nuceni za zkrácené pracovní doby pracovati, mají také setsakramentsky zkrácené příjmy, a v tom jest právě to, proti čemu bojujeme. Chceme zkrácení pracovní doby, aby byl zařazen co největší počet lidí do výrobního procesu, ale ponechati stejné mzdy jako za plné pracovní doby. Že to nejde, pánové? Promiňte! Pan min. předseda zde vzpomenul, že bude třeba udělat pořádek v hornictví. Právě hornictví nám dává jasný důkaz,že by to šlo. Vezměte si statistiku za léta 1918 až 1920, kolik uhlí denně horník kopal a kolík měl za to odměny! Měl 60 až 70 Kč průměrně za 6 až 7 q a dnes průměrná těžba uhlí na Ostravsku přijde na 12 až 13 Kč a horník si nese za 2 až 3 pracovní šichty 70 až 80 Kč. Ptám se, zda je snížena cena uhlí? Byla-li snížena, tedy o pár haléřů, ale ve skutečnosti měla býti snížena téměř o polovinu. Uhlí, které není majetkem majitelů dolů, poněvadž podkopávají cizí majetek - ta půda je majetkem malorolníků a malodomkářů - to uhlí, bez něhož by nebylo života, je vydáno v dranc a v plen několika lidem, z nichž mnozí nota bene nejsou ani příslušníky čsl. národa, ani příslušníky čsl. státu. Jsou to akcionáři, kteří odvážejí své čisté zisky za hranice a tam z krve, potu a mozolů čsl. horníků hýří. A jak se chová vláda československá, jejíž premiérem je pan posl. Malypetr? Když vypukne boj za odražení útoků na mzdu anebo když horníci chtějí zvýšiti mzdu za práci, jak si počíná tato vláda? Byl jsem přítomen stávkovým bojům na Ostravsku, Oslavansku, Mostecku, Kladensku a jinde, a nikde jsme nebyli svědky toho, že by četníci zřezali Beisera, Löckera nebo Zajíčka. [ ].

Larisch nemohl snésti tak vysokou mzdu, když srážel horníkům před 3 roky 10 % na mzdě. On nemohl výrobu vykalkulovati tak, aby mohl dále provozovati hornictví. Ale 14 dní po vraždě v Horní Suché utekl Zajíček se sedmi miliony a Larisch vzkázal policii: Nechytejte ho, nemám na tom zájmu. Víte, kolik horníků mohlo míti zvýšeny mzdy za těch 7 mil. Kč? A jak jich užil Zajíček, dokazuje soudní líčení u kraj. soudu v Mor. Ostravě, při němž se ctnostné dámy i panny třásly, nebudou-li čteny adresy i se hřivnou uzavřenou v obálkách, i s popisem o tom, co s ním prováděly. (Veselost.)

To ukazuje, jak dnešní společnost přímo hnije. Na jedné straně se upírá dělníkům mzda za práci tam, kde si nejsou jisti životem, a na druhé straně užije se přímo krvavě naloupených peněz k abnormalitám, nelidským zvířeckostem, které musí každý odsouditi.

Prohlášení pana min. předsedy nepomůže ani drastické opatření, které zapomněli uveřejniti ve >Venkově<. Proč? Vždyť vidíte, že celý svět je v přerodu, nevíte dne ani hodiny, kdy budete možná potřebovati těch, kterým dnes upíráte právo na život, poněvadž je vyhazujete ze zaměstnání a upíráte jim práva politická, kdy budete potřebovati těch proletářů, a jak to jednou dopadne. (Sen. Chlebounová: Zle!) Dobře ne, paní, poněvadž nesmíte si mysliti, že dnes přece proletář není toho druhu nevolníkem a otrokem jako před staletími, že ten proletář dnes cení se stejně tak, jako je ten jeho vykořisťovatel, resp. jakou cenu má ten min. předseda nebo všichni ostatní činitelé. Vždyť jste to slyšeli z úst úředníka, že nemá býti rozdílu mezi bohatým a chudým, ať jde o chudáka námezdně nebo samostatně činného v zemědělství nebo ať jde o živnostníka, ale nesmí se s těmi lidmi zacházeti tak, že to nemá s lidskostí nic společného. Není možno chtíti, když se lid utlačuje, aby ten lid věnoval krev i všechno ostatní za vlast! Pak, pánové, vám to může všechno krásně zkysnout. (Předsednictví převzal místopředseda dr Heller.)

Tolik k prohlášení pana min, předsedy. Teď si dovolím několika slovy odpověděti na dosti hrubé útoky národ, demokratického řečníka pana inž. Havlína. S tohoto místa dnes volal po rozpuštění komunistické strany, s tohoto místa nazval učení komunistické strany, která je jedinou spásou pro veškeré pracující lidstvo, morem, a že je nutno odstraniti tuto stranu. (Sen. Thoř: Tomu, co povídáte, nevěří nikdo!) Pak proč nám za 16 let neukážete aspoň setinu zlepšení pro pracující třídu, jaké ukázali komunisté tam, kde vládnou, kde nejsou destruktivním živlem, kde jsou živlem tvořivým? Vážení, pan sen. inž. Havlín mluvil zde za stranu nár. demokratů, [ ]. Nár. demokr. strana spravuje většinu kartelů, které přímo lupičským způsobem okrádají občanstvo. Nár. demokratičtí předáci podle psaní >Venkova<, ústředního orgánu strany pana min. předsedy, spáchali zločin tím, že vyvezli před devalvací 4.000 mil, Kč za hraníce, na kterých obratem ruky vydělali šestinu, to znamená 700,000.000 Kč, a uvedli Národní banku do úzkých, když byly tyto peníze po částkách předloženy k výplatě, které musila platiti zahraniční valutou a event. kovem. Nár. demokratický předák dr Preiss byl nedávno přes měsíc u Hitlera v Německu, který je největším nebezpečím světového míru, [ ], ani nebyl mezi nimi ideový rozdíl, ale prostě proto, že jeho osobní kariéra byla ohrožena. Mecenáš nár. demokratické strany přišel z Německa a chválil Hitlerův režim. A na druhé straně pan ministr národní obrany v branném výboru a všude jinde dokazuje, že je nutno zvýšiti rozpočet, poněvadž nebezpečí pro Československou republiku je v Berlíně. Nezdá se vám, kdybyste měřili stejnou mírou, že byste ihned dali pana dr Preisse po návratu z Německa nebo aspoň po napsání článku zavříti a obžalovati z velezrady pro ohrožování trvání československého státu? On je ovšem ředitelem miliardové banky. Když nějaký zbloudilý německý dělník utekl z Československa a plnil řady hakenkrajclerů, jakmile se vrátil, hned byl zavřen. Ačkoliv není dovoleno vyvézti za hranice více než 1.000 Kč, věříte, že pan dr Preiss byl přes měsíc živ za 1.000 Kč? Ovšem, dr Preiss je kapitalista a proto je mu dovoleno, aby zaprodal celý československý národ třeba tomu Hitlerovi jenom proto, aby nebyly omezeny zisky jeho a skupiny, kterou on representuje. Čert seber národ a všecko, jenom když jim zůstane lichvářský zisk. Proto páni z nár. demokracie útočíte na komunistickou stranu, kterou jste ještě nikdy nechytli, když se kradlo ve válečných půjčkách, v mutějovickém uhlí, benzinu, lihu, oleji a pod. Proto ne komunisty, ale tyhle parasity lidské společností je třeba nejen rozpustiti, nýbrž odstraniti z lidské společnosti! (Potlesk komunistických senátorů.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Ke slovu je přihlášen pan sen. Kroiher. Dávám mu slovo.

Sen. Kroiher: Pan kol. Míkulíček se představil na začátku své řeči jako mimořádný vyslanec Sovětů a vyřídil nám jejich pozdrav. Upozorňuji, že bývá ve zvyku, že každý vyslanec, ať řádný nebo mimořádný, napřed předkládá své pověřovací listiny, aby bylo viděti, že orgán, za jehož vyslance se vydává, ho skutečně s nějakým vzkazem poslal. Domnívám se, že situace Sovětů, třebas by byla líčena někdy jako špatná, není tak nesnadná, aby musila k úřadu vyslance užívati funkcionáře placeného jiným státem. A následkem toho nepovažují jeho pozdrav za autentický. (Veselost.) Ale domnívám se, že by bylo nezdvořilé, kdybychom na to vůbec neodpověděli. A tak povídám: Pane kolego, račte vyříditi tomu, kdo vám řekl, abyste nám zde tento pozdrav vyslovil: Zdrávi vzkazovali! (Sen. Mikulíček: Jménem senátorského klubu strany komunistické!) Zdrávi vzkazovali! (Sen. Mikulíček: Těší nás, že to berete na vědomí!) My jsme ostatně vždycky byli k sobě zdvořilí. (Veselost.)

Pánové, dovolte, abych se obrátil k vážným věcem. Pan min. předseda se zmínil ve svém proslovu, že tento rozpočet je sestaven poctivě a že může býti také dodržen. Kladl jsem na tato slova velkou váhu, poněvadž se domnívám, že je třeba, aby jednou obecenstvo mohlo věřiti tomu, co se mu vždycky v zimě k věření předkládá, t. j., že můžeme počítati na příjmy, které v rozpočtu jsou, že nebudou nižší, a na druhé straně že se můžeme spolehnouti, že má vláda pevný úmysl, nezvyšovati v roce vydání a že také my, poslanci a senátoři, půjdeme v tomto směru ruku v ruce s vládou a nebudeme vymýšleti a samí přinášeti věci, které by mohly rovnováhu rozpočtu ohroziti.