Průběh dosavadní části roku 1934 ukazuje, že Československo již nepatří k nejdražším zemím, jak tomu bylo před devalvací. Tím byla odstraněna vnitřní cenová příčina našich dřívějších vývozních obtíží. Je přirozené, že to nemohlo míti vliv na všechny ostatní příčiny těchto potíží, které tkví mimo nás, jako na př. stále stoupající uzavírání zahraničních trhů, ať zvyšovanými cly nebo zmenšovanými dovozními kontingenty nebo dovozními zákazy. Zahraniční obchod musí i nadále bojovati i s jinými těžkými překážkami, z nichž na př. platební neschopnost, resp. obtíže transferu u některých odběratelů patří k nejvážnějším. Zamrzlé pohledávky na clearingových účtech ukazují názorně tyto překážky. Zlepšená cenová soutěživost hospodářství se ukazuje i na vývoji cizineckého ruchu, který také proti loňsku se vyvíjel značně příznivěji.

Vyšší číslice zahraničního obchodu projevují se reálně i ve zlepšených statistikách dopravy, kde jde o počet přistavených vagónů, tedy o hodnoty, jež jsou nezávislé na vyšší nebo nižší hodnotě měny.

Uvedl jsem tyto číselné doklady proto, aby znovu a jasně byl podán důkaz, že naše měnové opatření bylo pro náš zahraniční obchod prospěšné a nemělo škodlivých účinků, jimiž bylo naše obyvatelstvo tolik a tak dlouho strašeno. Proto také nemusilo býti příčinou politických změn, jež z něho byly vyvozovány.

Zlepšení vývozu a z něho plynoucí vyšší zaměstnanost řady podniků neprojevuje se ovšem plné a ihned ve statistice sociální. Neukazuje se všude takový pokles nezaměstnaností, jaký by byl úměrný zlepšené statistice zahraničního obchodu. Je tomu tak i proto, že v předcházející době silnější kříse mnohé podniky byly nuceny pracovati jen velmi omezeně. Příliv nových objednávek projevuje se nejdříve větší zaměstnaností těch zaměstnanců, kteří již dříve bylí zaměstnám. Teprve později projevuje se zvýšená zaměstnanost podniku též přijímáním nových sil a tím zmenšováním celkové nezaměstnanosti.

Zlepšení, jež nastává roku 1934 ve výrobě, je možno doložiti i některými výrobními statistikami. Tak na př. vykazuje výroba některých základních hmot tato čísla v tunách: surové železo v lednu až září 1933 372,824, 1934 453.159. Vzestup o 80.335 tun, čili přes 21 %. Surová ocel v lednu až září 1933 574.184, v téže době r. 1934 736.020, vzestup o 161.836 tun, t. j. přes 28 %. Výroba kamenouhelného koksu v lednu až září 1933 924.640, v téže době r. 1934 1,000.580, vzestup o 75.940, t. j. o 8 %. Kamenné uhlí v lednu až září 1933 7,611.278, v téže době r. 1934 7,685.540, vzestup o 74.262 tun, t. j. o 1 %. Hnědé uhlí v lednu až září 1933 10,752.368, v téže době r. 1934 10,885.826, tedy více o 133.458 tun, t. j. o 1¹/₃ %.

Zlepšení, jež nastalo roku 1934, nesmí nás ovšem ukolébati v bezstarostnost; musí naopak býti pobídkou k dalšímu houževnatému úsilí a k soustavné péčí o příznivý rozvoj československého zahraničního obchodu.

Prožíváme postupně velkou změnu ve složení vývozu. Nemůžeme počítati, že je možno si zachovati v neztenčené míře průmyslový vývoz v běžném obchodním zboží v takových množstvích jako dříve, vidíme-li, jak v našich odbytištích, hlavně ve střední Evropě vzrůstá samostatná výroba tohoto zboží. Musíme míti dosti pružnosti a průbojnosti, abychom se dovedli přizpůsobiti změnám zahraničních trhů. V tom směru musí býti naší snahou, abychom vývozem kvalitního zboží si postupně nahrazovali ztráty, jež utrpělo zdejší hospodářství v položkách běžného průmyslového vývozu. To je a bude úkolem pionýrů československého zahraničního obchodu. Mluvím zde o pionýrech zahraničního obchodu proto, aby bylo jasno, že nikde v hospodářství a tedy ani při vývoji tohoto obchodu nesmíme se spoléhati na nějaký výměnný mechanismus anebo jenom na působení tirádu a institucí, nýbrž že i zde se dobře osvědčuje odvážná a odpovědná činnost jednotlivců.

Podobně jako pro kolonisaci je i pro zahraniční obchod třeba odvážných i rozvážných lidí, kteří se nebojí jíti jinými nežli vyšlapanými cestami, kteří se nebojí risika a tím přispívají k rozšíření trhů pro naši výrobu a k zvýšení národního důchodu.

Tak jako je nezbytný přechod ke kvalitnímu vývozu, tak bude nezbytný i přechod territoriálně, t. j. musí býti naší snahou, abychom ve větší míře než dosud zakotvili na vzdálenějších a volných trzích, na př. v zámoří, a to tak, aby českosl. vývozní zboží také přímým stykem se vzdálenou cizinou si dobývalo většího a většího odbytu na světových trzích. Vláda je si vědoma základní důležitosti vývozu průmyslového a zemědělského zboží i výrobků řemeslných a chce mu v mezích možnosti napomáhati. Exportní ústav, o jehož ustavení bylo v těchto dnech rozhodnuto, má býti jedním z takových nástrojů, jimiž se má vývoz podporovati.

K tomu také budou směřovati snahy o rozšiřování a upevňování sítě obchodních smluv. Nemůžeme přirozeně odstraniti sami všechny těžké překážky mezinárodní výměny zboží, které se ve světě nakupily. Proto tím důležitější bude, abychom vlastní nepohotovostí nepřispívali k dalšímu zhoršování situace. Místům, kde vývozní možnosti jsou přímo závislé na našem vlastním dovozu, musíme věnovati zvýšenou pozornost. Bude proto zvláště nutné, abychom včas, záměrně a účelně se dohodli o rozdělování dovozu těch statků, o nichž beztak bezpečně víme, že je v běžném hospodářském roce nutně musíme dovézti, protože domácí výroba v nich nestačí, spotřebě.

Péče o vývoz má veliký význam i pro vývoj vnitřního trhu. Zkušenosti posledních let jasně ukázaly, že pokles vývozu přispěl v mnohých oborech značnou měrou i ke zvýšené soutěži na vnitřním trhu, protože mnohé vývozní podniky si na domácím trhu nahrazovaly ztráty zahraničního odbytu.

Chceme-li odpomoci této tísni, jakož i tísni pracovního trhu, o který řádně pečovati se stává potřebou, musíme soustavnou péčí o vnitřní trh organicky doplňovati péčí o vývoz. Jinak bychom nemohli úspěšně čeliti nezaměstnanosti, této metle dnešní doby, jež tvoří s tísní agrární hlavní středisko všeobecné krise a vyžaduje si zvýšené pozornosti a houževnatého úsilí všech odpovědných lidí. Úsilí o zmírnění nezaměstnaností musí proto býti naléhavou naší snahou. Při tom zvláštní pozornosti vyžaduje otázka mladých nezaměstnaných, kteří nemohli ještě vstoupiti do praktického života. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Péče o vnitřní trh má pomocí těm odvětvím pracovním, jež přes dílčí oživení vývozu dosud nejvíce trpí. Jsou to hlavně pracovní síly zaměstnané v oborech investičních, které trpí dosavadní stagnací stavebního ruchu. Jednou z příčin této stagnace je také napětí na. kapitálovém trhu, jež jsme dosud prožívali. Proto záměrná péče o uvolnění peněžního a kapitálového trhu je také jedním z předpokladů zvýšené stavební a investiční činnosti, kterou tlumí zejména nedostatek dlouhodobého hypotečního úvěru.

Pan ministr financí ve svém výkladu v posl. sněmovně k předloženému rozpočtu zabýval se těmito poměry důkladně a velmi výstižně jak s ohledem na zájmy a možnosti státu, tak i veřejné samosprávy, jejíž ozdravění je nejnaléhavějším úkolem a potřebou této doby.

Chci proto jen připojiti, že pro příznivý vývoj peněžního trhu i pro sám hospodářský život má velký význam soustavná péče o právní a finanční jistotu. V tomto směru nutno úzkostlivě dbáti toho, aby nebyla právní jistota a zákony porušovány nikým. Platný zákon musí býti nejvyšším rozkazem nejen pro občany státu, nýbrž i pro úřady. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Proto bude zvláštní naší snahou, aby také rozhodování úřadů vždy a všude souhlasilo se smyslem platného zákona. Každý odklon od zákona, i kdyby třebas byl míněn v okamžitý prospěch státu, na konec mu přináší škodu, protože podrývá důvěru v právní řád a bezpečnost.

I když těmito opatřeními se podaří zmírňovati nezaměstnanost, je nutno přihlížeti k jejímu nestejnému krajovému rozdělení a zvláště účinně zasahovati tam, kde je poměrně největší a časově nejdelší.

Jedním z prostředků zmenšujících nezaměstnanost jest také lepší rozdělení práce zkrácením pracovní doby ve vhodných oborech podnikání. Jednání o tom nevedlo dosud k příznivému výsledku, ačkoli v mnohých jiných státech se tak již stalo. Soudím, že je tu možno a nutno přikročiti od slov k činům a nežádati toho jen od státu s výčitkami vládě, že se nestará o zmenšování nezaměstnanosti a nemá hospodářského plánu. Velké průmyslové podnikání, které racionalisací výroby způsobilo ve značné míře vzestup nezaměstnanosti, je povinno spolu starati se o její zmírňování a společně hledati k tomu vhodné prostředky a cesty.

Nelze strnule setrvávati na dřívějších způsobech a formách podnikání a nelze již vystačiti s kdysi osvědčeným a příslovečným >laisser faire, laisser passer<, Nemá-li soukromé hospodářství dostati se do výrobní i odbytové anarchie, musí se přizpůsobiti jak regulaci výroby tak i jejího odbytu. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Stane-li se tak účelnou výrobní a distribuční samosprávou, na níž by stát dozíral a odstraňoval její event. škodlivé výstřelky, bude to nejvítanějším prostředkem k odstraňování jinak nezadržitelných hospodářských zmatků. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Vláda je ochotna pří tom účelně spolupůsobiti a pokusí se o to napřed v hornictví, kde chce v jednání s podnikateli i zaměstnanci přivoditi takový stav výroby a spotřeby, aby došlo k plnému zaměstnání na přiměřeném počtu uhelných dolů tak, aby zmenšením všeobecné režie mohlo dojíti k podstatnějšímu snížení cen uhlí než dosud, při čemž bude třeba, postarati se o převedení přebytečných zaměstnanců do jiného trvalého povolání. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Tíha všeobecných a nepružných nákladů výrobních je značnou překážkou pro jinak odůvodnitelné snížení prodejních cen, a to překážkou tím větší, čím je menší celková zaměstnanost podniku. Vykonaným šetřením kartelové komise bylo na to poukázáno především ve výrobě cukru, kde by podle toho mohlo dojíti k významnějšímu snížení cen, kdyby zrušen byl značný počet dosud pracujících cukrovarů, jak surováren tak rafinerií. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Šetření této komise v jiných oborech zkartelované výroby není dosud plně skončeno; podobá se však pravdě, že bude míti příznivější výsledek zejména tehdy, provedou-li se potřebné a vhodné změny příslušných zákonů.

Tato tíha všeobecných nákladů výrobních doléhá však i tam, kde nebyl zmenšen rozsah výroby a kde bylo vyráběno a pracováno se zřejmými ztrátami. Tento stav nastal ve výrobě zemědělské celého světa a způsobil těžké zadlužení zemědělství v takovém rozsahu, že většina států uznala za nutné zabývati se tímto problémem a požadavkem zemědělců o pomoc při oddlužování. Je proto přirozeno, že také naše státní správa i zákonodárství vykoná tu vše, co bude potřebno i možno, aniž by zůstala nepovšimnuta tíseň úvěrového a úrokového zatížení i jiných oborů výroby a zaměstnání.

Shrnu-li vše, co tuto bylo o hospodářských našich i světových poměrech řečeno, do stručného výpočtu nejnaléhavějších potřeb našeho národního hospodářství, mohu jen opakovati to, co jsem řekl v rozpočtových výborech našeho Národního shromáždění loňského roku a co je na konec hospodářským plánem nejen naší republiky, ale i jiných států. Je to péče o zvětšení nákupní schopnosti obyvatelstva na našem domácím trhu jednak zvýšením rentability výrobního podnikání a práce všeho druhu, jednak opatřováním práce pro zmenšování nezaměstnanosti při přiměřených mzdách a platech, dále rozmnožení odbytu na zahraničních trzích a zlevnění nákladu výrobních, zejména levným a dosažitelným úvěrem a postupným zmírňováním veřejných břemen.

V jedné z těchto tří základních potřeb dosáhli jsme částečného a nepopiratelného úspěchu, jak je zřejmo z výsledku našeho vývozu. K úlevám ve výrobních nákladech dospějeme slibným vývojem peněžního a kapitálového trhu, opřeným o důvěru ve finanční a právní jistotu a ve skutečnost, že hospodářský život náš se dále již nesmršťuje, nýbrž - byť zvolna, ale důsledně - zlepšuje.

K trvalé rentabilitě podnikání můžeme dospěti, jak jíž bylo řečeno, přiměřenou a organicky prováděnou regulací výroby i spotřeby, především výrobní a distribuční samosprávou, která nebude sice zvlášť snadná, ale je přes to uskutečnitelná. Na této cestě a za pomocí účelného a finančně zabezpečeného veřejného podnikání dosáhneme také další zmenšování nezaměstnaností a zlepšené celkové úrovně mezd a platů.

Je právem a povinností všech lidí dobré vůle, aby na podrobnostech toho všeho radou i skutkem spolupracovali. Pouhá kritika a tvrzení, že to neb ono je špatné, je nadmíru snadná, nemusí-li se říci, jak by to mohlo býti lepší. Tím nezpůsobí se však v ničem nejmenší nápravy a přispívá to jen k tvořeni nespravedlivých úsudků a odsuzování také tím, že zamlčuje a zakrývá tíhu okolností a zjevů, které jsou mimo dosah našich možností. K těm patří především mezinárodní politický neklid.

Naše republika snažila se vždy o zabezpečení mírového soužití se všemi národy a státy v plném souladu se svými spojenci a přáteli a bude tak činiti i v budoucnosti svojí zahraniční politikou. Při tom ovšem neopomeneme učiniti vše, čeho je třeba k obraně proti každému, kdo by násilím chtěl ohroziti celistvost nebo i samostatnost státu. (Výborně!)

V politice vnitřní potřebujeme toho stejně a máme k tomu více možností, poněvadž klidný politický vývoj záleží především na nás samých.

Zkušenosti odjinud poučují nás přímo názorně o škodlivosti politické rozvášněnosti a o potřebě rozvážné a rozumné politiky, dbající především všeobecných zájmů státních a vyrovnávající spravedlnosti při odlišných zájmech hospodářských, kulturních a sociálních. Je pochopitelno, že při tom je rozhodování jak ve vládě, tak v zákonodárství obtížnější a zdlouhavější a že proto je snadno této skutečnosti zneužívati proti vládnoucí majoritě, i když kritikové a posměváčkové sami po dost dlouhou dobu v této soustavě politické a hospodářské spolupráce stran byli zúčastněni.

Pokládáme zásadu této společné práce za nejúčelnější a nejbezpečnější uskutečňováni demokracie a nejlepší zabezpečení republiky.

I když nezapomeneme nikdy, že národ československý vlastními sílami obnovil svoji nezávislost a zřídil tuto republiku a udrží ji pro všechnu budoucnost, vítáme rádi spolupráci našich národních menšin, od nichž nežádáme jiného, než loyální uznání této historické skutečnosti a zanechání jakýchkoli snah nebo pokusů o její změnu. (Výborně! Potlesk.) Stojíce pevně na půdě demokracie, budeme ji hájiti a uhájíme proti jakýmkoli pokusům o jinou formu státní, ať by přicházely odkudkoliv. Budeme toho žádati ode všech, kdo podle našich demokratických řádů mají rovné právo v našem politickém životě, ale neuznáme žádných slibů loyální spolupráce, vázaných na zvláštní podmínky nebo výhrady. (Výborně! - Put lešti.)

K zabezpečení klidného vývoje předloží vláda zákonodárným sborům návrhy zákonů a opatření, jimiž bude bráněno zneužívání demokratických práv k jakémukoli rozvratu (Výkřiky sen. Mikulíčka.), k ohrožení ústavní, územní i zákonodárné jednoty státu, jeho republikánsko-demokratické státní formy, jakož i k tříštění polit. sil. Budeme se snažiti o další a další soustřeďování a národní i státní soudržnost a jednotu, zejména také dalším hospodářským sbližováním východních zemí republiky se západními tak, aby podmínky hospodářského rozvoje celého státu byly vyrovnávány a vzájemně vyváženy, zejména také účelnou dopravní politikou. (Souhlas.) Při tom nechceme brániti účelnému a s hlediska celku i prospěšnému hospodářskému regionalismu. (Souhlas)

Demokracie vyvolává seskupování podle politických, hospodářských, národně-kulturních a sociálních zájmů, jemuž nechceme brániti, ale chceme položiti tomu pevnější politicko-právní základy zákonem o registraci politických stran a volebních skupin, v němž má býti také zabezpečen jejich vnitrostranický demokratický řád a ústřední rozhodující a odpovědné vedení. (Sen. Mikulíček: tu bude vrchol demokracie!) Ovšem. Pokud bude k tomu všemu potřeba změn v příslušných volebních řádech a zákonech, bude nutno i tyto uskutečniti.

Doufáme, že těmto snahám po zabezpečení demokracie i státu porozumí největší část našeho obyvatelstva a že nedá se v tom zmýliti ani sebe vypjatější agitací nebo demagogií. Věříme, že zejména tomu dobře porozumí národ československý i podkarpatoruský, který má tak trpké zkušeností z historické a na vlastním těle prokázané pravdy, že národní a politické rozdrobení jeho jednotlivých kmenů skončilo porobení všech. (Výborně!) Těmto hříchům minulosti vyhneme se v přítomnosti i v budoucností za každou cenu. (Výborně! Potlesk).

Předseda (zvoní): Ke slovu se přihlásil pan ministr věcí zahraničních dr Beneš. Dávám mu slovo.

Ministr dr Beneš: Slavný senáte!

Od posledního mého výkladu ve sborech parlamentních ze dne 2. července 1934 přihodilo se tolik významných událostí mezinárodně-politických, že referát o nich stačil by na několik obsažných výkladů. Události z 30. června v Německu a jejich mezinárodní význam, pokus o novou revoluci v Rakousku a smrt kancléře Dollfuse, vstup sovětského Svazu do Společností národů, diskuse ve Shromáždění Společnosti v Ženevě o Rakousku, území saarském a o minoritách, jednání o t. zv. Východním Paktu a připravování nových politických konstelací evropských a světových, další zbrojení na všech stranách, pokusy o sblížení Francie-Italie-Malé Dohody, vývoj politiky polské a konečně tragické událostí v Marseille dne 9. října, to, co jim předcházelo, a to, co po nich bude následovat, to vše mělo by býti dnes předmětem našich úvah a státi se východiskem pro stanovení dalších směrnic zahraniční politiky naší a států Malé Dohody.

Nemohu však dnes slavnému senátu z pochopitelných důvodů státního zájmu podat zatím příliš podrobný výklad. Proberu jen nejnutnější a vrátím se k otázkám těm, bude-li třeba, později, až jasnější situace to opět dovolí.

Patnácté zasedání Shromáždění Společnosti národů přineslo mezinárodnímu světu několik překvapení. Delegáti se scházeli v náladě pesimistické a nečekali od jednání letošního mnoho výsledků. Byli pod dojmem známých diskusí, vedených v poslední době, o křísí, úpadku a bezvlivností ženevské instituce. Ukázalo se však, že Společnost národů svůj vliv do veliké míry stále zachovává. Je pravda, že v době dnešního rozvratu koncepce její práce a její praktická činnost poněkud se změnily. Za Brianda byla chápána Společnost národů jako instrument mezinárodní politiky, který konstruktivně buduje novou velikou mírovou organisaci světa a sjednocuje národy a kontinenty ve stále větší organisační celky.

Dnes proti těmto positivním cílům konstruktivním omezuje svou práci spíše ve směru negativním. Pokládá se za jedinou a poslední sílu, která zůstává stále velikou překážkou vzniku války, svědomím světa a obávanou výstrahou pro ty, kdož by se odvážili mír porušovati. Zůstává velikým forem mezinárodního veřejného mínění, jehož sílu a význam poškozují i ti z jeho přátel, kteří, kdykoli se něco zlého ve světě stane, ze strachu, aby v Ženevě nevypukl nějaký veliký mezinárodní skandál, mají především starost o to, aby se interesované státy do Ženevy neobrátily.

Je známo, že se tato prakse obhajuje tím, že se máme vyhnouti nebezpečí, ukázati v plné míře nemožnost pro Společnost národů některé otázky uspokojivě vyřešit a tím ji samu a její ideu poškodit. Byly případy, kdy tato taktika byla oprávněna, (Výkřiky sen. dr Hilgenreinera.) Ale v poslední době se začíná tento postup stávati všeobecnou zásadou a pravidlem. Zdá se mi to býti pro Společnost národů nebezpečím ještě větším. S touto praksí bude tudíž třeba brzo přestat, nemá-li i ta dnešní autorita a důvěra ve Společnost národů býti ohrožena.

Vstup Sovětského Svazu do Společnosti národů je právě v dnešní situací událostí velikého významu. Sovětský Svaz se přesvědčil, že Společnost národů je velikým politickým činitelem světovým, že může míti značný význam pro Rusko a že má stále významnou rolí při zachování míru. Uznal to výslovně a vyvodil z toho důsledky. Vstupuje tím plně do společenství ostatních národů a v plné míře se účastní evropské politiky ruku v ruce se západoevropskými velmocemi. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Znamená to v podstatě pro další vývoj mezinárodní politiky změnu v evropské konstelaci.

Změna ta je k bezespornému prospěchu především také Československu a celé Malé Dohodě; můžeme se tudíž z ní upřímně radovat a vyvodit z toho náležité důsledky. Sbližovací politika naše se Sovětským Svazem pokračuje normálně, dojde určitě v brzké době k uzavření obchodní smlouvy a k hospodářské spoluprácí vůbec, jakož i k politické spolupráci pro zachování míru. (Výkřiky.) Budeme tu cílevědomě pokračovat paralelné s Francií i našimi přáteli z Malé Dohody a z Dohody Balkánské.

Význam posledního zasedání Společnosti národů byl zdůrazněn také jednáním o smlouvu, zajišťující rakouskou neodvislost, mezi Rakouskem a ostatními interesovanými státy. K plné dohodě nedošlo, ježto nebylo zatím možno dohovořiti se s Itálií o některých podstatných principech této smlouvy, specielně o účastí Rady Společnosti národů při jejím provádění a způsobu účasti některých interesovaných států na této smlouvě. Malá Dohoda byla tu zajedno s Francií a Anglií a soudíc, že i s Německem bude možno v této věci se dohodnouti, zachovává pro budoucnost své principielní hledisko dosavadní. Měla při této příležitosti možnost říci své stanovisko všem interesovaným činitelům mezinárodním také o otázce habsburské. Na jakékoliv pokusy restaurační, přímé i nepřímé, odpověděla by způsobem nejrozhodnějším.

Přes to jednání o komplexu těchto otázek v Ženevě znamenají pokrok, neboť velmocí se dohodly o novém zdůraznění deklarace ze 17. února 1934 o neodvislosti Rakouska a zavázaly se v politice, deklarací vyjádřené, pokračovati. Jinak i celkově byl ženevskými diskusemi problém středoevropský znovu a lépe objasněn. Ukázalo se zejména, co v těchto věcech lze a nelze provésti; poslední projev ministerského předsedy Mussoliniho v Miláně ze dne 6. října byl toho, jak se zdá, také výrazem.

Také jednání o saarském území, v němž bude nyní v listopadu při mimořádné schůzi Rady Společnosti národů v Ženevě pokračováno, uklidnilo aspoň částečně a aspoň na chvíli rozvířenou mezinárodní hladinu. Lze doufati, že pokus dojíti i v této otázce k rozumné dohodě se podaří. Je to problém nadmíru delikátní a mohl by vyvolati v blízké době nejvážnější komplikace. Naším zájmem je, aby došlo po lednovém plebiscite v Saarsku k takovému uspořádání věcí, jež by nepřekáželo pozdější úplné dohodě francouzsko-německé, skutečné to podmínce evropského míru. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)