Během zasedání Společnosti národů pokračovalo se v jednání o t. zv. Východní Pakt. Jak známo, podala o této věcí vláda německá všem interesovaným mocnostem výklad, v němž vysvětluje své reservované stanovisko k celému plánu Paktu, nechávajíc si v celku malé možnosti k změně svého reservovaného hlediska. Vláda polská dala pak vládě francouzské na její žádost písemnou odpověď, v níž podrobně vyložila své názory ohledně celého Paktu a s ním souvisící politiky, a zdůraznila speciálně tři své hlavní reservy, z nichž jedna se týká také Československa. Vzhledem k tomu, že dokument ten zůstává dosud důvěrnou notou diplomatickou, nemohu se jím zatím zde zabývat. Vláda československá dala však v této věcí jíž své důvěrné vyjádření vládě francouzské. Jakmile to okolnosti dovolí, dá vláda naše i o tom příslušnou zprávu sborům parlamentním. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

S tím vším souvisí ona nová konstelace evropská, která se objevuje na obzoru mezinárodní politiky evropské a světové od minulého roku. Hlavními jejími složkami jsou beze sporu: dohoda německo-polská ze dne 26. ledna 1934, dále návrh t. zv. Východního Paktu a vstup Sovětského Svazu do Společnosti národů a konečně otázka možné dohody Francie-Itálie-Malá Dohoda. Bylo by předčasné chtíti dnes definitivně vymeziti pravděpodobný vývoj této nové možné konstelace evropské.

Dnes se mezinárodně hodně diskutuje především další vývoj politiky polské a otázka budoucího poměru francouzsko-německo- polského, a další vývoj vztahů francouzsko-ruských ve spojení s jednáními o Východní Pakt, v němž se i nadále pokračuje.

Otázka možné definitivní dohody o rakouské otázce a o spolupráci ve Střední Evropě, a sblížení francouzsko-italské nedá se ovšem řešiti bez přihlížení k tomu, jak se vyvinou poměry po tragické události v Marseilli. Podle našeho mínění je dohoda ta nutná a možná, je to stěžejní otázka evropské mírové politiky ještě více dnes nežli dříve, je stejně naléhavá pro Itálii jako pro státy ostatní a Československo bude tu pokračovati ve svém dosavadním úsilí stejně tak jako dříve.

Československo a Malá Dohoda upevňují zatím své vztahy mezí sebou a budují ještě další úzkou spolupráci s Dohodou Balkánskou a Bulharskem, postupují ruku v ruce s Francií, s níž události posledních dnů ještě více ji sblížily, připravují svá další sblížení se Sovětským Svazem a vyčkávají se sympatií vývoje sbližovacích jednání francouzsko-italských. (Výkřiky sen. Kindla.) Se sympatií pozdravily také utvoření svazku států baltických, jejichž spolupráce v mnohém připomíná vývoj Malé Dohody, a radují se z toho, že v minulých týdnech nastalo uklidnění také na Dálném Východě.

Náš poměr k Německu a Polsku zůstává ve stadiu, jak jsem jej precisoval ve svém posledním parlamentním výkladu ze dne 2. července 1934. (Sen. dr Witt: Novější výklad podává pan konsul Malhomme!) K Německu zůstává náš politický vztah dobrý, jsa podporován normálním vývojem vztahů hospodářských. Nemajíce s Německem žádných přímých sporů, sbližujeme se s ním automaticky každým jeho sblížením s našimi přáteli.

Mezi Polskem a Československem vzájemná reservovanost politická trvá. Rozpor vzniklý minulého jara mezi oběma zeměmi po známé tehdejší kampani polského tisku neztratil sice svého lokálního charakteru - za takový byl totiž s oficielní strany polské prohlášen - zato však byla podstatně zdůrazněna různost názorů na některé důležité otázky všeobecné politiky evropské, jak o tom svědčí dnešní stav vztahů polsko-francouzských a polská odpověď o Východním Paktu, návštěva min. předsedy Gömböse ve Varšavě a vztah Polska k Malé Dohodě, pokračování protičeskoslovenské kampaně v části polského tisku, a ještě jiné věci formálního i věcného rázu, o nichž zatím není třeba se šířiti.

Řeknu o celé věci jen nejnutnější. Je dobře, že se skutečný stav poměru Polska k Československu projevy těmito a postupným precisováním celé polské politiky objasňuje. Je to lepší nežli býti v nejistotě o charakteru těchto vztahů. Nepřehánějíce sice pravého významu a dosahu těchto projevů, musíme je přece pokládati nikoli za přechodnou taktiku, nýbrž za vážná a trvalá politická fakta a klidně s nimi nyní i v budoucnosti počítati.

Vznikají-li tím pro nás určité nevýhody, vznikají nám tím také aspoň stejně veliké výhody, jichž použíti je naší povinností. Nebudeme tudíž přecházet ani jedny, ani druhé. A bereme události ty pro budoucnost i v úvahu, i ve svůj politický počet, i když některých jejich stránek litujeme. Nelze přece vytýkati Polsku nebo vynášeti nad ním soudy proto, že sleduje politiku svých zájmů, jak ono jim rozumí. I my to činíme a budeme činiti, neskrývajíce pří tom v ničem svých cílů a plánů, jež nebyly, nejsou a nebudou obráceny proti Polsku, jež však chtějí rozhodně a důsledné obhajovati a obhájiti životní zájmy i důstojnost státu našeho v souhlase se všeobecnými zájmy evropského míru. (Výborně! - Potlesk. - Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Jen tímto realismem a praktickým smyslem politickým, respektujícím práva, zájmy a daná fakta politiky států jiných i státu vlastního, obhájíme životní zájmy republiky.

Celkovou situaci mezinárodní dlužno dnes charakterisovati jako stav vzájemného vyčkávání a šikování nových front a nových sil. Možno, že na konec změny dosavadní situace nebudou veliké. Významným faktem ovšem zůstává, že Sovětské Rusko vstupuje jako nový veliký činitel do evropské politiky. S tím nutno počítat a naše politika, jak jsem již uvedl, s tím také počítá. Faktem dále je, že politika Československa a Malé Dohody nemá na své dosavadní linii co měnit a v ničem ji také nezmění. Státy Malé Dohody, zejména po událostech posledních neděl, jsou rozhodnuty postupovati ve sraženém šiku s větší ještě rozhodností v nerozborné jednotě v celé své politice. (Výborně!)

Ruku v ruce s nimi postupuje také Dohoda Balkánská. Poslední schůze Balkánské Dohody, konaná v těchto dnech v Ankaře, je toho novým a výrazným důkazem. Po této stránce vývoj emancipace středních států ve střední a jihovýchodní Evropě ve smyslu, jak jsem to měl příležitost zde už mnohokrát vyložiti, zdárně pokračuje. Očekáváme také, jak bude pokračovati další jednání francouzsko-italské, jsouce tu věrni linii, na které jsme se shodli s min. Barthouem. Konečným cílem naší politiky a politiky všech našich přátel není isolace žádného státu, nýbrž naopak dohoda a spolupráce se všemi, především ovšem také s Německem.

Přes to nesmíme si zatajovati, že mezinárodní situace je vážná. Je vážná ve své dnešní nejistotě, v níž každá významnější událost může působiti snadno jako bomba. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Viděli jsme to ve dnech nedávných u příležitosti tragické události marseilleské. Velikou zárukou je tu dnes těsná spolupráce francouzsko-anglická, která, bude-li opravdu cílevědomě prováděna, zachrání mír v Evropě. Sám pokládám příštích 12 až 18 měsíců mezinárodní politiky pro osud Evropy a míru za rozhodující. Evropa by se mohla stejně obrátit k dalekosáhlým dohodám, zajišťujícím na dlouhou periodu mír, jako ke konfliktům, které by mohly vésti ne k vítězství jednoho nebo druhého, nýbrž k veliké pohromě všech a jistě ke zkáze toho, kdo by konflikt vyvolal.

Československá politika zahraniční, klidná, věcná, nezáludná, každému jasná, učiní vše, co bude v její moci k zachování míru, jako to činila až dosud. (Výborně!) Ale Československo celé, bez rozdílu stran a národností, bude připraveno, aby vykonalo až do posledních důsledků všechny povinnosti své národní a státní obrany, bude-li toho potřebí. (Výborně! - Potlesk.)

O jedné ještě otázce bych se chtěl krátce zmínit. V posledním Shromáždění Společnosti Národů došlo k diskusi o problému minoritním. O stížnostech delegáta maďarského se nebudu šířit. Myslím, že bude správné, aby se přijala mezinárodně zásada, že ten, kdo si přijde na minoritní politiku některého státu do Ženevy stěžovati, bude automaticky podroben předběžnému zkoumání, zda-li sám má věci minoritní v pořádku. (Výborně! - Potlesk.) Myslím, že není třeba, abych to blíže odůvodňoval: je to požadavkem slušnosti, spravedlnosti a politické >fair play<.

Co se týče návrhu o sevšeobecnění ochrany minorit, chtěl bych formulovati stanovisko naše takto: Pokládáme především požadavek sevšeobecnění ochrany minorit morálně za oprávněný. Respektujeme dále stanovisko jiných vlád ohledně minorit a nemáme nic proti tomu, když se domáhají změny dosavadních ustanovení mezinárodních. To záleží prostě na stanovisku příslušných vlád. Při tom se pro nás klade otázka, zdali je výhodnější míti o otázkách minoritních (a jiných podobných) smlouvy bilaterální či multilaterální (kolektivní) či žádné.

S tohoto hlediska je všeobecná doktrína československá ve věcech minoritních tato:

1. Československá vláda dodržuje a dodrží za všech okolností své mezinárodní závazky minoritní. (Výkřiky sen. Mikulíčka a dr Feierfeila.)

2. Kdyby se jednalo všeobecně o změnu minoritních závazků, postupovala by cestou, která je předepsána ve smlouvách minoritních samých. Sama o změnu takovou dnes nežádá a nemá v úmyslu iniciativně ve věci té něco podniknouti.

3. Dává v těchto věcech přednost smlouvám kolektivním před bilaterálními, poněvadž bilaterální smlouvy snadno by mohly vésti k přímému konfliktu se sousedy a k zasahování jejich do vnitřních věcí našeho státu. Stejně fakt, že bychom neměli minoritních smluv vůbec, by se mohl státi záminkou, aby státy jiné vyvolávaly v otázkách těchto s námi konflikty a mísily se tak do vnitřních našich věcí. Naproti tomu existence naší minoritní smlouvy dosavadní poskytuje za dnešních poměrů Československu mezinárodní nestranné forum, které snáze může konstatovati pravdu a skutečnost, nemá egoistických cílů vlastních, má zájem na uklidnění sporů a nikoli na jejích zvíření, a je tudíž pro Československo politickým prostředkem nejvhodnějším. Vzhledem k tomu, že své povinnosti, ve smlouvách minoritních podepsané, veskrze loyálně a spravedlivé plníme, nemáme také příčiny žádného nestranného mezinárodního fora se obávat. (Výkřiky sen. ar Feierfeila)

Při tom, jak jsem řekl, respektujeme stanovisko jiných států, nemáme nic proti tomu, když mají doktrínu jinou, svou, a když se snaží ji uplatňovati. Naše hledisko a naše postavení í poměry v těchto věcech jsou prostě jiné nežli poměry některých států jiných. Proto do jejich minoritní politiky vůbec nezasahujeme a politiku svou řídíme dle poměrů a zájmů svých. A žádají-li jiní s naší strany něco ve věcech minoritních, rádi vyhovujeme, v předpokladu a za podmínky, že oni sami budou postupovat obdobně vzhledem k nám. (Výborně.)

Tragická smrt krále Alexandra, která ho stíhla dne 9. října 1934 v Marseilli společně s francouzským ministrem zahraničních věcí Louis Barthouem, je událost, která má dalekosáhlý význam mezinárodní. K atentátu došlo ve chvíli, kdy v plné dohodě vlád malodohodových s vládou francouzskou měl být položen nový veliký základ ke sblížení v jižní a střední Evropě a zajištěn tak další klidný vývoj poměrů v dnešní těžké době.

Král Alexandr byl nejen budovatelem jednoty jugoslávské, ale také jedním z hlavních pilířů míru a klidu v Evropě vůbec, jedním z těch, kteří měli největší podíl na tvoření, vývoji a politice Malé Dohody a Dohody Balkánské. (Vykřikl/ sen. Kindla) Byl to politik míru v pravém slova smyslu, jsa králem vyšlým z prostého srbského lidu. Znal jsem jeho skutečné myšlenky a cíle jako málo kdo jiný z politiků nejugoslávských a mohu tudíž při této příležitosti dáti o tom autentické svědectví.

Byl oddán přátelství, spolupráci a allianci s Československem tak, že mu oba státy splývaly takřka v jedno. Zásada plné, důsledné a stálé věrnosti nebyla mu v poměru k nám ani heslem, ani slovem. Bylo to životní jeho krédo a jeho životní politická prakse. Náš stát ztratil opravdového a silného přítele, jehož památce bude i on vždy věren. (Výborně! - Potlesk.) Bude jí věren tím více nyní, kdy národ jugoslávský prožívá důsledky této ztráty a kdy my dle své svaté povinnosti rádi hlasitě zdůrazňujeme, že jsme a zůstaneme s národem jugoslávským za všech okolností a v plném vědomí toho, co to znamená. (Výborně! - Potlesk.) Žádná akce, žádná politika, žádná diplomacie naši věrnost, spolupráci, přátelství a bratrství nerozloučí. Jugoslávie a Československo jsou spojeny stejným osudem a zůstanou spojeny tímto osudem i v budoucnosti. A přes všechny starosti a bolesti dne věříme ve velikou budoucnost a zdar obou našich zemí. (Výborně! - Potlesk.)

Stálá Rada Malé Dohody zasedala dne 19. října 1934 v Bělehradě a vyjádřila se ve svém komuniké jasně a důrazně, jak se dívá na situaci. Cokoli by se stalo, nemůže státy naše svésti s dosavadní linie naší společné politiky. - Také sbližovací linii politickou z doby poslední, vyjádřenou snahami krále Alexandra a ministra Barthoua, nemá příčiny měniti. Žádá, aby okolnosti posledních tragických událostí a odpovědnost z nich byly objektivně osvětleny a aby pak v plné dohodě s Francií byly z toho učiněny důsledky, spravedlivé a nutné. Mezinárodnímu terorismu je nutno jednou pro vždy učiniti konec. (Výborně! - Potlesk. - Vykřikli sen. Mikulíčka.) Po této stránce vyhrazujeme si v dané chvíli učiniti příslušná a vhodná opatření.

Byla to veliká, imposantní a historická skutečnost, když jsme na celém území Jugoslávie viděli projevy velikého bolu, ale zároveň jednotnosti a síly, rozhodností a důstojnosti, s jakou jugoslávský národ stál nad hrobem svého krále. Byla to veliká manifestace pro ideu jugoslávské jednoty a pro zásady zahraniční politiky, které král před světem hájil a representoval. Byl to projev ohromné síly a životnosti tohoto zdravého a silného národa, který vychází z tohoto náporu událostí posílen a s úplným vítězstvím veliké idee národní jednoty.

Svět je dnes touto odpovědí překvapen a odpůrci Jugoslávie a naši zaraženi. A závěr je a zůstane: události v Marseille nás neoslabí. Povedou nás k vypětí ještě větší energie a k vynaložení všeho úsilí k zachování míru a k dalšímu stmelení národní jednoty naší, národní jednoty jugoslávské a bratrství našich obou národů i bratrství a společenství s Rumunskem. (Výborně! - Potlesk.)

Měl jsem příležitost všecko toto hodně zdůraznit princi Pavlovi, členu nového regenstva, a jménem celé vlády ho ujistiti, že ve společné politice zahraniční budeme i dále pokračovati v tomtéž duchu a s týmiž cíly, jako se to činilo po celých šestnácte let se zemřelým králem Alexandrem. A princ Pavel se své strany zdůraznil, že věrně a rozhodně bude i on a Jugoslávie i po smrti krále Alexandra pokračovati k Československu v dosavadní politice.

Také tragická smrt Louis Barthoua nemění nic na naší společné politice s Francií.

Ve své smuteční schůzi ze dne 25. října 1934 ocenily obě naše sněmovny životní práci Barthouovu, jeho politiku zahraniční, jeho spolupráci s námi a se státy Malé Dohody vůbec, jeho přátelství k nám a poslední jeho oficielní návštěvu v Praze. Barthou náleží k velikým politickým osobnostem současné Francie a je jedním z předních representantů veliké válečné generace dnešní Francie a Evropy. Jeho zahraniční politika byla velkorysá a zanechává nám veliké dědictví a veliké úkoly. Budeme v ní i na dále pokračovati.

Při své poslední cestě do Paříže měl jsem příležitost mluviti o všech těchto věcech a o všech otázkách, v tomto svém výkladu probíraných, s ministerským předsedou G. Doumerguem a s novým ministrem zahraničních věcí P. Lavalem. Probrali jsme všechny aktuelní otázky dnešní evropské politiky hodně do podrobností a precisovali jsme pro budoucnost linii vzájemné naší spolupráce. S Francií nás tu pojí nejen staleté sympatie a přátelství obou národů, společné zájmy politické a kulturní, ale především naprostá jednota v názorech na další vývoj Evropy, společenství ideálů svobody a demokracie a společenství boje pro cíle a ideály míru a humanity. (Potlesk.)

V závěru dnešní své řeči vzhledem k obtížné situaci mezinárodní bych chtěl zdůrazniti, že proti svému zvyku a tradici musím zachovati v zájmu státu tentokráte větší reservu nežli jindy a že tudíž se jednak nezabývám řadou věcí, o nichž bych jinak mluvil, jednak o věcech, jichž se výklad můj týká, mluvím tentokrát jen povšechně. Jak jsem již řekl, vrátím se k nim v parlamentě znovu, jakmile to okolnosti a zájem státu dovolí.

Jinak zdůrazňuji, vážené dámy a pánové, co jsem již jinde řekl, že je-li situace mezinárodní vážná, není taková, aby ji mezinárodní činitelé neměli v ruce a nemohli těžkým krisím zabránit. První podmínka k tomu u nás však je nejen dobrá zahraniční politika, prováděná v plném souhlasu s lidem a parlamentem, nýbrž také klid, pořádek, jistota a vědomí síly uvnitř. (Výborně! - Potlesk.) Záleží na tom daleko více nežli se často zdá. Stále a stále se přesvědčuji na svých cestách, jak ostatní svět vidí v Československu jeden z jasných bodů v evropské situaci, jak oceňuje 16 let našeho klidného vývoje, jak vysoko hodnotí náš klid uvnitř, trvalou spolupráci politických stran a národností našeho státu, zachovávání právních řádů a konstituce, a udržování kontinuity v jasné, otevřené, neskrývané linii vnitřní i zahraniční politiky; stejně hodnotí naše veliké úsilí o vybudování a připravení silné armády, pohotové pro všechny případy (Potlesk), a naše opravdové a úspěšné úsilí o hospodářský a finanční pořádek v dnešní těžké krisí mezinárodní.

Pro toho, vážené dámy a pánové, kdo všechno toto vidí a slyší, kdo je patriotem a dobře to myslí s tímto státem, je to důvod k radosti a k zadostiučinění, důvod k vědomí síly a důvěry a národní hrdosti, důvod k tomu, abychom učinili vše k setrvání na této cestě stůj co stůj. (Výborně! - Potlesk.)

Rok 1935 bude pro Evropu i pro nás pořád ještě rokem těžkým. Patrně se v něm rozhodne o dalším osudu Evropy, Mějme sílu vytrvat i nadále ve své práci pro národní a státní jednotu v politice vnitřní, mějme rozhodnost státi plně všichni jako jeden muž za naší společnou linií politiky zahraniční, jež není politikou osoby, nýbrž politikou národa a celého státu, mějme všichni odvahu plnit svou povinnost a stát plně za naší demokratickou armádou a podporovat ji zvláště v těchto těžkých dobách, poněvadž ve chvílích rozhodujících ona bude stát na stráži našich životů, naších rodin, naší kultury a všeho našeho národního a státního statku. (Výborně!)

Dnes všechno to, co v závěru zdůrazňují, je hlavní oporou pro zachování míru. My k tomu všemu nepotřebujeme vyzývat náš lid umělou propagandou a vnějšími, okázalými a bombastickými formami a frázemi, (Výborně! - Potlesk.) Náš lid to dobře ví a cítí, jsa politicky dost vyspělý, a dovede v těžkých chvílích sloučit všechny své morální a materiální síly k jednotnému společnému cíli. Za takové situace jsou a budou všechny rozvratné síly evropské slabý, aby se nás mohly dotknout. Věřím, že náš parlament půjde v tom směru skvělým, zářným příkladem vpřed, ukáže světu domácímu i cizímu veliké síly tohoto státu a povede tím správnou cestou náš lid a stát. Získá si tak nové veliké zásluhy o zachování míru v Evropě. (Výborně! - Potlesk.)

Předseda (zvoní): Byl mně podán návrh pp. sen. Havleny, Kroihera, dr Kloudy, F. Nováka (lid.), dr Hellera, Kahlera a druhů.

Prosím o jeho přečtení.

Tajemník senátu dr Bartoušek (čte):

Podepsaní navrhují, aby o prohlášení pana předsedy vlády, jakož i pana ministra zahraničí zahájena byla jednotná rozprava v nejbližší schůzi senátní.

Předseda: Senát je způsobilý se usnášeti.

Kdo s tímto návrhem pp. sen. Havleny a druhů souhlasí, nechť, prosím, zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh tento byl schválen.

Vážený senáte, přerušuji další jednání.

Předseda sdělil, že nastupují: do výboru branného na místo sen. Ďurčanského sen. Volko, za sen. Füssyho sen. Tichi, za sen. Tichiho opět sen. Füssy; do výboru imunitního za sen. Eichhorna sen. Varga, za sen. dr Budaye sen. Rovňan; do výboru kulturního za sen. Kereszturyho sen. Varga.

Předseda sdělil, že se předsednictvo senátu usneslo podle §u 40 jedn. řádu, aby se příští schůze konala ve středu dne 7. listopadu 1934 o ¹/₂15 hod s

Rozprava o prohlášení pana předsedy vlády a pana ministra věcí zahraničních.