Projednáme nyní, vážený senáte, odst. 2 pořadu:
2. Druhé čtení schvalovacího usnesení, kterým. se schvaluje dohoda mezi republikou československou a spolkovým státem Rakouským o odbavování lázeňských a turistických propagačních tiskovin, sjednaná výměnou not dne 29. května 1934, uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 4. června 1934, č. 103 Sb. z. a n. (tisk 1324).
Táži se pana zpravodaje sen. dr Rozkošného, zda navrhuje nějaké textové změny?
Zpravodaj sen. dr Rozkošný: Nikoliv.
Předseda: Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením, přijatým ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Schvalovací usnesení bylo tím přijato také ve čtení druhém podle zprávy výborové.
Projednáme dále odst. 3 pořadu:
3. Zpráva výborů soc.-politického, techn.-dopravního a rozpočtového o usnesení posl. sněmovny (tisk 1358) k vládnímu návrhu zákona o báňské inspekci (tisk 1364) [podle §u 35 jedn. řádu].
Zpravodaji jsou: za výbor soc.-politický sen. Johanis, za výbor techn.-dopravní sen. inž. Winter, za výbor rozpočtový sen. Zimák.
Uděluji slovo prvému zpravodaji - za výbor soc.-politický - panu sen. Johanisovi.
Zpravodaj sen. Johanis: Dámy a pánové! My Čechové máme, pokud jde o zdraví člověka, heslo, které zní: Zdraví je nejdražším statkem člověka. Je-li toto české přísloví odůvodněné - a jistě že je - pak si musíme býti vědomi, že osnovu, kterou projednáváme, nutno vítati s hlediska ochrany člověka... (Hluk.)
Předseda (zvoní): Prosím vážený senát o klid, aby mohl referent pokračovali ve své zprávě.
Zpravodaj sen. Johanis (pokračuje):... právě osnovu, kterou jménem soc.-politického výboru mám odůvodniti, protože ona má úkol chrániti člověka, který pracuje nejtěžší prací, a to je zaměstnání v báňském podnikání. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Je známo, že považujeme zaměstnání pod zemí, ať je to horník, inženýr nebo jiný zaměstnanec, tak jako pilot ve vzduchu a strojvůdce na vlaku, za nejobtížnější zaměstnání.
Osnova zákona, kterou podalo ministerstvo věř. prací, je do jisté míry důsledkem opatření, které bylo nutno učiniti po katastrofě v Oseku, kteroužto katastrofou jsme se tady zaměstnávali i v posl. sněmovně dosti často. Ochrana každého zaměstnance, ať již v jakékoliv práci, je důležitá. Osnovu zákona o báňské inspekci, která má zlepšiti a zostřiti dozor nad podnikáním báňským, je nutno vítati také s toho hlediska, že řeší problém, který v dělnickém hnutí byl dlouho ventilován, totiž nejenom dozor prováděti, nýbrž aby jej prováděli také ti, kteří jsou soudruhy zaměstnanců v dělnických podnicích, totiž dělníci.
Osnova tohoto problému se dotýká. Chtěl bych říci, že každý dozor je dobrý. Je dokázáno, že v spolkovém životě se zavedl dozor nad výborem, že se v jiném podnikání všude setkáte s dozorem, veřejný život zná dozor nad každým, kdo něco podniká, a tím spíše je třeba dozoru nad báňským podnikáním. Proto je třeba vítati tento dozor, protože práce v dolech je velikým nebezpečím, a risiko dělníka je zde veliké. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)
Nynější vládní režim snad umožňuje právě řešení takovéto osnovy. Jsme již od války tak daleko, a přece přichází se s touto osnovou teprve teď. Nebylo na to zapomenuto. Pamatuji se, že již v prvním Národním shromáždění se žádalo, aby se přenesl dozor inspekce také na druhy těch, kteří jsou zaměstnáni v dolech. Bylo to zejména v době, když se první Národní shromáždění zaměstnávalo otázkou zestátnění nebo znárodnění dolů, nebo jak to jmenujeme.
Jestliže tento problém byl odložen a nebyl řešen, aby stát převzal takové podniky, jako jsou doly, je to škoda a snad se toho nynější generace dočká, že se bude problém zestátnění dolů řešiti. Poslední sjezd horníků zabýval se otázkou touto znovu a konstatoval, že je přece jenom nutno tuto věc vítati, i když jsou námitky proti státnímu podnikání, že není takové jako soukromé. To byly argumenty zejména po převratu proti zestátnění dolů. Dnes se vidí, že stát ve svém podniku je vždycky lepším zaměstnavatelem, zejména se stanoviska dělnického. inženýrského, než je soukromý podnikatel. a katastrofa na dole Nelson i události jiné tomu také nasvědčují.
Nechci tím říci, že by nebylo třeba báňského dozoru, kdyby báňské podnikání a doly byly zestátněny. Nechci býti takovým optimistou, abych věřil, kdyby stát měl ty podniky, že by také někdy k nějakému nedopatření nedošlo. Ale to je risiko báňského podnikání, zejména podnikání tam, kde je podnikatelem soukromník, jak se ukázalo. Na základě toho osnova chce, aby se dozor konal intensivněji, navrhuje, aby dozor se řídil dvěma instancemi, a to ústředním báňským inspektorátem u ministerstva věr. prací - po stránce organisační - který má býti vybaven lépe, než je teď, a báňským inspektorátem. což hlavně nutno vítati, který bude řízen organisačně sice technikem, patrně vysokoškolákem, ale osnova chce, aby tam byli také lidé z kruhů zaměstnanců, zejména dělníci. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) V důvodové zprávě odůvodňuji dosti podrobně s hlediska zdraví lidského, proč je třeba takového zákona. Od 1. ledna 1919 do 31. prosince 1955 bylo na dolech v Československu 1894 smrtelných úrazů a 14.592 úrazů těžkých svou povahou, kromě 69.048 úrazů, které ústřední statistika klasifikuje jako úrazy těžší pouze následkem delší doby léčebné. Celkem se tedy přihodilo v našem hornictví v době 15 let 85.534 úrazů.
Kdyby navrhovaná inspekce sebe méně zabránila takovýmto úrazům - a to lze předpokládati - je potřeba inspekce i po této stránce nadále odůvodněna.
Zákon praví, že na každých 5.000 zaměstnanců má býti jeden inspektor. Nepovažuji tuto číslici za dosti odůvodněnou, mám za to, že je příliš veliká. Jako příklad uvádím Čechy od západu vedle revíru nýřanského. Revír kladenský, k němuž náleží také Příbram a Nučice, bude míti jednoho inspektora. To je příliš veliký obvod. Při tvoření osnovy šálilo se zde patrně ke kompromisu, který bude volati po nápravě, poněvadž myslím, že takovýto obvod je příliš veliký, zejména když se uváží. že revíry jsou od sebe příliš vzdáleny, kolik zde je šachet, a že jeti do příbramské šachty znamená sjeti dolů, vyjeti nahoru, což je pro inspektora ztráta dvou hodin času. Ale poněvadž inspekce se nemůže omeziti jen na prohlížení toho, co je dole, nýbrž musí také zkoumati zákonné předpisy, jíti na hutě a šlapati od revíru k revíru, musí se uznati, že číslice 5.000 je příliš veliká. a bude nutno v příští době hledati opatření, aby byla zmenšena. Celkem je vypočteno, že inspektorů z řad dělníků má býti 16 až 20 pro celý obvod státu, což by bylo málo.
Ve výboru soc.-politickém bylo namítáno, že věková hranice, která je stanovena pro hornického inspektora na 30 let, je malá. Vysvětlil jsem už ve výboru, že považuji tento věk za dostatečný, poněvadž 30letý havíř je už velmi zkušeným pracovníkem, protože zaměstnanec hornický pracuje zpravidla už od svých 14 let, když ne přímo v šachtě, tedy při různých pracích na dole, takže mladí muži, od 18 do 20 let, jak znám, poměry v Příbrami, jsou už příliš zkušení, jsou v 18 až 20 letech dáváni do dolů k.lamačům, takže jsou zaměstnáni vedle staršího zkušeného lamače. Na Kladně, v Příbrami a Nučicích - když mluvím o revírech, které osobně znám. a které jsem měl příležitost často viděti, a kde jsem s horníky často o té věci rozmlouval - musím říci, že 30 let je dostatečný věk, aby horník mohl zastávati funkci báňského asistenta.
K osnově samé nemám co připomenouti a dodávám, že bude více záležeti na tom, aby byla včas prováděna. Poslední malé nehody, které se dějí v báňském podnikání (Odpor komunistických senátorů.), volají po rychlena provádění zákona a věřím, řeknu to otevřeně, že nynější ministr veřejných prací má veliké porozumění pro ochranu toho, kdo je zaměstnán v báňském podnikání. Jeho osobní zásluhou je, že osnova byla včas podána a že se snaží zejména ministerstvo věř. prací, aby ji dostalo ještě do prázdnin pod střechu. Věříme, že ministr věř. prací, jakmile zákon bude vyhlášen, učiní opatření, aby inspektoři byli jmenováni včas, zejména v prvé instanci, kde budou báňské úřady, resp. revírní úřady konati inspekci, takže v nejbližších dnech, jakmile senát osnovu schválí, budeme moci říci, co se týče zákonodárství soc.-politického, ochrany pracujícího člověka v bánském podnikání, že dostaneme v praksi zákon, jehož účelem bude jak jsem řekl, chrániti toho, kdo riskuje příliš mnoho, a to je ten, kdo je v podniku zaměstnán, ať je to dělník nebo horník. Jak se bude inspekce konati, s jakou intensitou, zejména bude-li hodně neodvislá vůči těžařům, na tom bude velmi mnoho záležeti, zvláště při vlivu pánů Šebelů a jiných těžařů. Víme, že Bude musiti býti centrální inspekce silná a neodvislá a že bude musiti vybaviti asistenty tak, aby mohli nejen svou zdatností přispěti k zamezení úrazů a smrti lidí, nýbrž aby byli skutečně neodvislí - a zákon jim tu neodvislost zaručuje.
Kdo přestane býti asistentem, má naději, že ho může stát jmenovati do státního podniku, takže kdyby ho soukromý podnik nepřijal, může ho přijmouti některý podnik báňský. Tedy neodvislost těch. kteří budou inspekci prováděti, je zaručena, a doufejme. že odborové organisace hornické se přičiní, aby navrhovaly a jmenovaly lidi, kteří by byli neodvislí a zdatní, aby inspekce měla své potřebné výsledky. (Souhlas.)
Předseda (zvoní); Zpravodajem za výbor techn.-dopravní je pan sen. inž. Winter. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj sen. inž. Winter: Slavný senáte! Po desetiletí domáhá se veřejnost a zaměstnanci báňských podniků, aby byla zřízena inspekční instituce, která by pečovala o bezpečnost života a zdraví osob, o ochranu cizího vlastnictví, hlavně staveb, studní a vodotečí v poddolovaném území, a o ochranu pracovního poměru hornníků. (Výkřiky komunistických senátorů.)
Předseda (zvoní): Prosím o klid!
Zpravodaj sen. inž. Winter (pokračuje): Jak důležitou je taková instituce, ukázala katastrofa na dole Nelson u Oseku, která si vyžádala 142 lidské životy. Jest litovati, že bylo třeba takové hekatomby, aby oprávněné přání nejširších kruhů bylo konečně splněno.
Podle vládního návrhu zákona má býti zřízena báňská inspekce o 2 instancích: u ministerstva veřejných prací ústřední báňský inspektorát, a při revírních báňských úřadech báňské inspektoráty, které jsou ústřednímu inspektorátu podřízeny. Úkolem báňských inspektorátů jest vykonávati bezprostřední dozor soustavnou prohlídkou závodů. Úkol ústředního inspektorátu jest více správní a odborně-teoretický.
Odborný personál obou inspektorátů, ústředního i báňského, musí mít kvalifikaci předepsanou pro báňsko-právní nebo technickou službu. Báňskému inspektorátu se však přidělují také dělničtí báňští inspekční asistenti, vždy jeden na 5000 horníků, nejméně však jeden. Nelze říci, že by jeden inspekční asistent na 5000 horníků byl příliš vysokým dotováním. Dělnický báňský inspekční asistent musí býti povoláním horník se službou alespoň 5 let v hornictví, 30 roků starý, který absolvoval zvláštní kurs báňské inspekce. Funkční období jeho trvá 5 roků a může býti opět zvolen. V této funkci nesmí nastati žádné vacuum.
Když není jmenován nástupce, funguje inspekční asistent, jehož období uplynulo.
Tyto dělnické asistenty ustanoví ministr veřejných prací. ve své funkci jsou veřejnými orgány se všemi právy veřejných orgánů a samozřejmě také se všemi povinnostmi veřejných orgánů.
§ 10 zákona pamatuje na zabezpečení existence dělnických asistentů, jejichž funkce nebude obnovena.
Báňská inspekce má právo kdykoli žádati předložení plánů, navštíviti závod a prohlédnouti jeho zařízení a vyslýchati zaměstnance závodu všech kategorií. Ministerstvo veřejných prací je žádáno výborem techn.-dopravním, aby sbíralo zkušenosti o účinnosti §u 12.
Zákon stanoví postup, jaký jest zachovati při zjištění závad. Když inspekční úředník shledá. že závada ohrožuje život anebo zdraví, učiní opatření na místě samém. Podnikatel má právo proti opatření inspekce podati námitky, ale tyto nemají odkladného účinku, jde-li o opatření na ochranu osob anebo vlastnictví.
Výroční zpráva Ústředního báňského inspektorátu bude každoročně předložena Národnímu shromáždění, takže toto bude míti možnost činnost báňské inspekce sledovati.
Činnost této inspekce ovšem nesmí ohrožovati hospodářské zájmy podniku.
Proto zákon nařizuje, že finanční správa nesmí od báňské inspekce žádati pro svoje účely finančně-berní žádných služeb. Zaměstnancům báňské inspekce pak se zakazuje účast na horním podnikání.
Za neuposlechnutí rozkazu báňské inspekce předpisuje zákon pořádkové pokuty do 20.000 Kč. při opakování do 40.000 Kč, a mimo to pořádkové tresty vězením do 3 měsíců. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Tyto pořádkové pokuty a tresty však nevylučují soudního stíhání podle obecného trestního zákona.
Poněvadž tímto zákonem se uskutečňuje dávný požadavek veřejnosti, doporučuje technicko-dopravní výbor slavnému senátu. aby osnovu zákona schválil ve znění, na kterém se usnesla poslanecká sněmovna. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Zpravodajem za výbor rozpočtový je pan sen. Zimák. Dávám mu slovo.
Zpravodaj sen. Zimák: Slávny senát! Predložený vládny návrh zákona pod tiskom senátu 1358, znamená splnenie dávneho želania banského robotníctva. aby totiž z jeho radov, z radov robotníkov boly pribrané osoby pre banskú inšpekciu. Po niektorých banských nešťastiach ohlasoval pán minister ver. prác. že je treba rozšíriť a zdokonaliť banskú inšpekciu, a to z radov banských robotníkov. Po katastrofe na bani Nelson III urgovalo sa tak v poši. snemovni ako v senáte, aby sa spravily všetky opatrenia na ochranu životov a zdravia zamestnancov v baníckom zamestnaní a k zabráneniu nešťastiu v baniach. Tedy pod vlivom hroznej katastrofy v bani Nelson III v Oseku došlo k vypracovaniu tohoto vládneho návrhu, podľa ktorého vedľa doterajších banskvch úradov sa zriaďujú ústredný banský inšpektorát pri ministerstve ver. prác a banské inšpektoráty pri banských revírnych úradoch. Ku banskému inšpektorátu pridelia sa robotnícki banskí inšpekční asistenti. a to po jednom na každých 5.000 baníkov, zamestnaných na banských závodoch v obvode banského inšpektorátu.
Osobné i vecné náklady, spojené s činnosťou týchto nových inštitúcií banskej inšpekcie budú sa hradiť z príslušných účelových položiek ministerstva ver. prác resp. z položiek prelaminovaných pre revír ne banské úrady.
Podľa mojich informácií odhadujú sa tieto náklady osobné, cestovné a vecné asi na 600.000 KČ. Doteraz vyžadujú si banské úrady 41/2 mil. ročného nákladu. Tedy na roky nasledujúce bude treba túto položku zvýšiť na 5 mil. Sociálna povinnosť štátu v záujme ochrany zdravia a bezpečnosti života prikazuje však na týchto položkách nešetriť. Ovšem, že sa nemôžeme tešiť nádejou, že touto novou inštitúciou sa zabráni ďalším nešťastiam v baniach. Veď vnútro zeme chová v sebe vždy nebezpečné prekvapenia. Dúfame však, že robotnícki banskí inšpekční asistenti svojim úzkym stykom s kamarádmi baníkmi budú pôsobiť k tomu. aby robotníci sami dbali prísnejšie bezpečnostných predpisov a opatrení a aby z vlastného povedomia rešpektovali vedecké výskumy a opatrenia v dôsledku týchto predpísané. Na bani Nelson došlo 28. júna pri očisťovacích pracach opäť k nešťastiu, ktoré si vyžiadalo 2 ľudské životy. Ministerstvo ver. prác mne dodalo zprávu o tomto nešťastí, ktorá je písaná podľa zprávy revírneho banského úradu v Moste. V zpráve sa líčí postup otváracích prác v bani Nelson, ktoré začaly na úseku Salesiovho revíru dňa 28. júna ráno. Programom bolo otvoriť 2 z 3 hrádz, ktoré po katastrofe z 3. januára uzatváraly tento revír. Behom dopoludnia po prevedení istých prác bola prevedená prehliadka revírnym banským úradom v zdolanom úseku. Prehliadkou boly zistené pri dveriach vo výraznej chodbe nedýchateľné plyny. Na popoludňajšej smene mal sa aj pred týmito dverami postaviť teheľný múr. K tejto práci boli určení vrchný baník Schistek a niekoľko baníkov. Podľa rozkazu závodného bane mal vrch. baník Schistek pre práce popoludňajšie vziať so sebou 8 baníkov, vycvičených v prácach dýchacími záchrannými prístrojami. Vrchný baník Schistek tohoto rozkazu nedbal, vzal do jamy len 3 vycvičených baníkov v záchranných prácach a dýchacie prístroje do jamy vôbec nevzal napriek tomu, že bol na to upozornený samými baníkmi. Pri prácach pri zmienených revírnych dveriach z počiatku nebolo dusivých plynov, lebo benzínové lampy horely. Pri ďalšiej práci prerazily dusivé plyny náhle a obeťou týchto plynov sa stal nešťastný vrchný baník Schistek a vedľa neho baník Gröbel. Ostatní sa rýchlym útekom zachránili. Lekárskym ohľadaním sa zistilo, že zadusenie nastalo kysličníkom uhličitým a dusíkom. Prvé zprávy, že otrava sa stala kysličníkom uhoľnatým, boly mylné. (Předsednictví prevzal místopředseda Donát.)
Tedy podľa výsledku šetrenia, ktoré previedol v tomto nešťastí revírny banský úrad v Moste, bolo nešťastie zavinené tým, že proti danému rozkazu závodného a proti predpísanému a dosiaľ zachovávanému postupu neboly vzaté záchranné dýchacie prístroje. Tedy podľa tejto zprávy spadá vina na toho, kto nerešpektoval predpisy a rozkaz a stal sa obeťou neposlušnosti. Avšak závodná správa nemôže byť viny prostá, lebo vo zpráve ministerstva ver. prác je tento záver: ťZávodní zpráve bylo s důrazem vytknuto, že záchranné prístroje nebyIy v jame pohotové. Administrační a soudní vyšetrení prípadu je v běhu.
Tedy to dodáva ministerstvo verejných prác.
Ďalej: ťAby se předešlo pri provádění zmáhacích prací dalším podobným nehodám, nařídil revírní banský úrad závodnímu dolu:
1. aby ve smyslu platného předpisu báňského hejtmanství v Praze po celou dobu otvírání úseku, t.j. až do úplného postavení uzavíracích zdí bylo vždy na blízku konaných prací pohotově družstvo se záchrannými přístroji,
2. aby odpovědný závodní osobám vedoucím práce zmáhací v pracovních směnách uděloval osobně před sjezdem nové směny potřebné příkazy a pokyny pro další práce a mezi směnou se presvedčil, že jeho príkazy a učinená opatrení se zachovávajíŤ
Tedy až po tomto nešťastí prichádza sa na to, že nestačí dosť, keď sa dá príkaz, lež že tento príkaz má byť tiež kontrolovaný. Tedy až po novom nešťastí sa prísnejšie nariaďuje, aby príkazy a opatrenia sa kontrolovaly, či sú dodržiavané, či sa zachovávajú, a aby družstvo so záchrannými prístrojami bolo pohotové pri takých prácach.
Dúfajme, že táto nová inštitúcia, banská inšpekcia, prispeje ku presnejšiemu dodržovaniu banských predpisov a rozkazov v záujme ochrany zdravia a života tých, ktorí vykonávajú opravdu ťažkú, namáhavú prácu pre celú ľudskú spoločnosť a ktorí nesú opravdu najťažšie riziko svojho povolania.
Rozpočtový výbor senátu pojednal predloženú osnovu zákona v svojej schôdzi dňa 9. júla a usniesol sa doporučiť slávnemu senátu, aby túto osnovu schválil v znení usnesenom posl. snemovňou. (Souhlas.)
Místopředseda Donát (zvoní): Zahajuji rozpravu. Určuji llhůtu řečnickou na čtvrt hodiny. (Námitky nebyly.)
Námitek není.
Pan sen. Douda má slovo.
Sen. Douda: Pánové, konečně po 35letém volání po horní inspekci z řad horníků přichází se k tomuto zákonu. Ovšem kdy? Po katastrofě, která stála 142 životů. Já připomínám, že naše vláda při všech příležitostech, jde-li o záchranu buržoasie, šilhá vždy do vedlejších států po zákonech, kde už jsou zavedeny, a u nás je ještě opravuje. Jde-li však o sociálně-politický zákon ve prospěch pracujícího lidu, tu už se to nedělá, aby se to opravovalo, poněvadž v jiných zemích už je to zastaralé a bylo to už třeba dvakrát reformováno. Ale nedělá se ani to, 00 už je přes 30 roků zavedeno ve Francii. Pracoval jsem v revíru v Pas de Calais r. 1903, 1904 a 1905. Po katastrofě v Courriéres, která stála 1273 životů, horní revíry svalovaly vinu na horního inspektora. Tak to bude snad i tady. Ovšem ve Francii mají horníci plné právo ze svých řad vybrati si své delegáty, kteří jsou svobodně voleni; volba se koná přímo na obecním úřadě tajným hlasováním. Správa závodní, jakmile delegát je zvolán, je povinna okamžitě, přes to, že není správou dolů placen, zavésti mu telefonické spojení s dolem. Při sebe menším úrazu je první volán inspektor z řad horníků a teprve když je potřebí, on volá horní úřady. Ale právě proto, že se mu dává práce zrovna tolik jako tady, že musí projíždět několik dolů, že jedem důl má také v hlubokých dolech kamenouhelných až přes 50 až 60 km chodeb - vždyť musili byste doznati, že na samotném Nelsonu je přes 40 km chodeb - je nemožno, aby takový jeden inspektor mohl profárat několik dolů za týden. On by měl několik drní co dělat s jedním dolem. Uvažte, že v takovém dole, kde se pracuje, je více než 50% chodeb, v nichž se nepracuje, které přivádějí pouze čistý vzduch a špatný odvádějí. Tyto doly jsou zamořeny nejvíce prachem, ale správy závodů tóno nedbají. Do dolů se přijde jedinou za týden a to i tam, kde jsou staré doly, aby se zjistilo, nevyráží-li oheň a plyn. Myslím, že kdyby měl tatovy inspektor důl poctivě profárat, dalo by mu to jistě hodně práce. V dnešní době při technickém racionalisačním zařízení, kdy pracují tak zvaní železní muži, se nadělá ještě o mnoho procent více prachu, nežli tomu bylo před 15, 20 lety.
Pracoval jsem nejen u nás, pracoval jsem také přes dva roky v Německu, pracoval jsem v Anglii v Cardiffu, kde se pracuje až 7 km pod mořem, a vím, co je vzíti si na sebe odpovědnost prohlížeti tatovy důl. Po řadu let po všem tom volání, po sjezdech a návrzích všech odborových organisací přicházíte teprve dnes s tím, že chcete chrániti tyto pionýry celého veřejného života, poněvadž bez uhlí by nebylo dnes života, tak daleko ještě nejsme. Jakým způsobem je chcete chrániti? V dolech máme různé plyny. Když jsem pracoval na Austrii pod Proboštovem 4, když se tam otvíralo staré dílo, které bylo přes 20 let zavřeno, viděl jsem případy, že stačilo, když havíř udělal 5 kroků a byl mrtev a druhý, který mu chtě! pomoci, než ho vzal za nohu, ležel také. Vy jste však nedali asistentovi ani tolik práva, aby byl okamžitě zmocněn dáti toto dílo zazdíti. On musí věc napřed zapsati do důlního protokolu, musí to hlasití hornímu inspektorátu, ten do 15 dnů má právo závod upozorniti. Závod má ovšem právo se odvolati. Toto odvolání nemá však odkladného účinku. Ale představte si, co to znamená, když se přijde na takové plyny. Když jsme prorazili na Austrii Il do starých šachet, neměli jsme ještě tenkrát technické možnosti, aby se rychle odvedla voda a proto pro velký nával vody zůstaly ty doly stát. Přišli jsme na plyny, voda nám vše brala a ani hornopolicejní úředník nevěděl, co to je. Horníkům, kteří tam pracovali, zdřevěněly nohy a musili býti vyneseni. To způsobují plyny, které přicházejí s vodou. Z toho je viděti, že zpracování návrhu je úplný podvod a že u toho nebyl ani jeden havíř, poněvadž kdybyste byli vzali havíře z odborové organisace, nemohli jste zpracovati něco podobného. Je to úplný podvod, jímž chcete veřejnosti zastřít katastrofu, která stála tolik životů, ale havířům podvod nezastřete. Aby havíři neměli právo jednati o svém životě, udělali jste to tak, že budou jmenováni ministrem věř. prací. Ve Francii jsou voleni na tři roky. Nekoná-li zvolený svou povinnost, zvolí si havíři jiného; kdo koná svou povinnost k závodu, ten je stejně zaopatřen. to jsme viděli, ač to bylo teprve druhé období. Ale vy je prostě necháte jmenovati ministrem. Proč? Vidíme v tem zase čertovo kopýtko koaličních socialistických stran, aby z toho dobře vyšly, poněvadž několik jejich lidí bude na několik roků zaopatřeno. Proto jste vzali havířům právo navrhovati své zástupce. A protože dnes už nevěří vaši havíři ani svému vedení, budou je snad navrhovati koaliční strany a ministerstvo si z nich vybere na 5 let.
Přátelé, takto si nikdo z nás havířů nepředstavoval hornickou inspekci; však oni vám za ni také poděkují. Nemá-li důl, který má až 50 km chodeb, právo. aby si vybral ze svých řad ty havíře, kteří nejlépe znají, kolik druhů plynu je tam, jsou-li tam otravné a třaskavé plyny, nemá-li tedy důl právo sám si vybrati - a měl toho takový inspektor dost co dělat na jednom dole - pak se vám havíři za takovou inspekci poděkují. (Sen. Mikulíček: A stížnost nemá odkládacího účinku!) Nemá, to je pravda, ale on to musí napřed zanést do důlního protokolu, nesmí však do toho zasáhnouti, ani říci: Toto dílo se zavře. - Toto právo jste mni nedali, nýbrž udělali jste z něho jenom. panáka, kterv má právo zanášeti do důlního protokolu a jíti na horní úřad, ale nedali jste mu vůbec žádnou moc. (Sen. Mikulíček: Vždyť bude míti průměrně 12 až 15 dolů na inspekci!) Máme-li dnes podle úřední statistiky zaměstnáno ještě 82.000 horníků ze 146.000, kde jsou též revíry roztříštěné a kde na inspektora přijde několik dolů - a jak zde už referent uváděl, Slánsko a Příbramsko budou mít jednoho inspektora - co chcete, na tom člověku, aby dělal? Je to možné? To je naprosto vyloučeno! Vy zde říkáte, že jste rádi, že se to alespoň udělalo a že se bude hleděti to napraviti. Ano, prvních 5 roků se nebude napravovati vůbec nic, poněvadž hlas havířů nebude slyšen, a v druhých 5 letech, je možné, že k tomu zaujmete stanovisko, ale uteče zase dalších 5 roků a zase budou někteří zaopatřeni a šlendrián půjde dále. Tedy takhle si to nikdo z nás nepředstavoval a nejméně už horníci, že jim dáte takovou ochranu, kterou jim berete veškerou moc a necháváte pouze tu, kterou měly revírní rady. Sami jste slyšeli, že se neuznávalo ani to. co zanášely do protokolu revírní rady, že se má dělati. Říkám, že tento podvod jste spáchali jen pod dojmem hrozné katastrofy 142 lidí, (Výkřiky sen. Mikulíčka.) a zase jste zalepili oči celé veřejnosti, která sebrala sbírkami 21/2 mil. Kč pro vdovy a sirotky, které jste nechali dvakráte vandrovati do Prahy, nežli se to vymohlo. Chtěli jste to dáti úrazovně, poněvadž by to bylo dobré; úrazovna by jim nebyla dala ani úroky. Jestliže se chcete o tyto lidi, kteří přinášejí státu největší užitek, životy a všechno možné, takto starat, oni se vám poděkují....
Kontrola v revírech. ať již je to v kamenouhelném, hnědouhelném anebo v jiných, nebude nikdy možná, pokud bude soukromokapitalistický režim. Kontrola je možná jenom tak, jak vám to ukazuje Rusko. Běda tomu, kdo tam zavinil katastrofu jenom jediného života. Jenom. tehdy, když pracující sám tam dohlíží, vidí, co se má dělati, aby byla náprava, když se mají chrániti majetky státního celku a zároveň i životy. To není možno v žádném kapitalistickém státě a nejméně u nás. Vy jste to ukázali teď, jak dovedete jednati při zákonech na ochranu kapitálu a na persekuci stran, které odhalují všechny podvody, jak jste jednotní, jak jste dovedli pilovati to nejposlednější, přesto že jste zde zákon měli. A ukazujete tentýž den, jak dovedete měřiti dvojím loktem těm, kteří dávají své životy v šanc. Zde je viděti nejlépe tu demokracii. Havíř nemůže za týden vydělati ani tolik, aby uživil svoji rodinu, ale závodní má 3 miliony Kč. To je demokracie? To chcete mluviti o demokracii, když přesto, že přes 50% havířů je vyhozeno z dolů a těžba klesla jenom o 20%, chráníte velké zisky, že je dovolujete, jako byste neměli právo omeziti takové hrozné platy závodním ředitelům, inženýrům u těchto společností, kde jde o plat až mezi 3 až 6 mil. Kč. Vy je chráníte proto, alby nebyl velký zisk zdaněn až 50%. Tím přímo okrádáte státní pokladnu. Pokud budete tímto způsobem pokračovati, nejlépe otevřete oči nejenom dělnictvu, nýbrž i středním vrstvám. Maltě připraven monopol. budete otevírati malorolníkům i domkářům oči a přijde doba, kdy lid sám rozhodne, jaké opatření se bude dělati ve prospěch pracujícího lidu, ale pak vy již nebudete moci co poroučeti. (Potlesk senátorů, strany komunistické.)
Místopředseda Donát (zvoní): Pan sen. Palme má slovo.
Sen. Palme (německy): Dámy a pánové Chci projednávání novely k zákonu o báňské inspekci použíti především k tomu, abych také promluvil o hospodářské tísni našich horníků. Československé hornictví nalézá se asi od 12 let, s výjimkou r. 1929. v chronické krisi odbytu, která se rok od roku zhoršuje, jak tomu je také v mnohých jiných zemích. v Německu, Anglii a jinde. Příčiny poklesu naší uhelné těžby jsou různé povahy. Především spočívají v tom, že náš vývoz uhlí do ciziny rok od roku stále klesá, že dále domácí potřeba průmyslového uhlí pro nesmírně velikou hospodářskou krisi stále víc a více klesá. K tomu přistupuje přirozené zmenšení spotřeby uhlí využitkováním levnější vodní síly, topení olejem atd. pro účely průmyslové. K tomu přistupuje ještě veliká bída dělnických mas, ale netoliko dělníků. nýbrž také valné části středního stavu, který spotřebu uhlí musí omezovati na nejkrajnější míru. Pokles našeho vývozu a jeho účinek na těžbu uhlí chci ciferně ukázati jen na dvou příkladech: vidíme v textilním průmyslu, že vývoz činil roku 1928 ještě přes 71/4 miliardy Kč, 1933 již jen 1.644i milionů Kč, takže zde zaznamenati jest pokles o 5.616,000.000 Kč. Podobné poměry jsou tu také ve sklářském a porculánovém průmyslu, kde vývoz r. 1929 činil ještě 1.684 milionů Kč, kdežto roku 1933 klesl na 622.213.000 Kč, takže také zde zaznamenati dlužno pokles daleko přes jednu miliardu.
Jen v těchto dvou odvětvích průmyslu činil tedy pokles od r. 1928/29 až do 1933 přes 61/2 miliardy Kč. Že takové obrovské sumy, které se přece ještě rozmnožují potížemi, se kterými všechna jiná odvětví průmyslová musí bojovati, našemu národnímu hospodářství nesmírně chybějí, je zcela jasné. Pak přichází na druhé straně chorobná snaha našich majitelů dolů, zaváděním nových strojů, technickými vymoženostmi z osazenstva vynutiti zvýšenou výkonnost. Všechny tyto okolnosti vedly k tomu, že velká část našich horníků musila býti trvale propuštěna a jiná část od let jest odsouzena ke zkrácené práci, takže nouze a bída vtáhly do mnoha tisíc rodin horníků.
Srovnáváme-li dnes počet dělníků v hornictví zaměstnaných při těžení uhlí kamenného a hnědého. shledáváme, že od r. 1920 do r. 1930 počet podniků, které dobývají kamenné uhlí, klesl ze 154 na 91 a že počet dělníků klesl ze 75.555 na 58.502, kdežto zároveň zaznamenati je vzestup výroby o 3040 tun oproti dřívějšku. V těchto několika cifrách projevuje se nesmírné využitkování hornického dělnictva v době dnešní. Ale také při dobývání hnědého uhlí dlužno zaznamenati týž zjev. Také zde poklesl počet podniků z 258 na 181, počet horníků klesl z 54.446 ha 29.428, kdežto těžba přes úbytek 77 podniků a 15.018 dělníků zůstala stejná jako dříve. Dohromady činilo tedy zmenšení počtu podniků za 10 roků 140, počet propuštěných dělníků 32.071, zvýšení těžby naproti tomu přes zmenšený počet dělníků 763.000 tun. To bylo koncem r. 1930.
Koncem r. 1931, tedy o rok později, činil počet propuštěných již 39.070 a vzrostl od té doby na počet přes 40.000 trvale propuštěných. Ze zprávy revírní rady pro důlní okresy Mast, Teplice a Chomutov za r. 1933 možno seznati, že těžba r. 1929 činila v tomto území 17,400.000 tun, naproti tomu klesla roku 1933 na 11,521.000 tun, tedy pokles o 5,879.000 tun. Počet zaměstnaných v tomto území činil r. 1929 29.467, r. 1933 22.508, to je tedy o 6.959 méně. Ryzí suma mzdy činila r. 1929 398,800.000 Kč, r. 1933 klesla na 210,415.000 Kč. Činí tedy zmenšení mzdy v tomto území samotném 188 mil. Kč, což ovšem v tomto území jeví strašlivé účinky.
Celkový pokles nákladu uhlí činil od r. 1929 do konce r. 1932 728.750 vagónů, ztráta na mzdě jen od r. 1929 do 1931 odhaduje se na 1.3 miliardy a zvýšila se od této doby zase o více než. o půl miliardy. Jaké ničivé účinky na celé marodini hospodářství mají takovéto ztráty, nepotřebuji zde zajisté blíže líčiti. Nejen na nezaměstnaných a dělnících se zkrácenou dobou pracovní, nýbrž na celém středním stavu a také na zemědělství znamenati možno katastrofální následky a tisíce existencí se ničí. Jak naproti tomu vypadá situace podnikatelů? Chci to ukázati jen na jednom příkladě: zisky osmi důlních společností, které podle ustanovení zákona jsou povinny své bilance uveřejňovati, činí od desíti let ročně 80 až 96 milionů čistého zisku. Jen v posledních 1 až 2 letech sešroubovaly své ryzí zisky dosti tím, že valné části zisku použily k odpisům všeho druhu.
Nebezpečí v dolování bylo obrovsky rozmnoženo racionalisací a technickými pokroky a činí vybudování lepší zákonité ochrany života a zdraví horníků bezpodmínečně nutným. Jak často naši zástupcové koalovaných svazů horníků, v posl. sněmovně zemřelý posl. Pohl, posl. Brožík a zemřelý sen. Jarolim, vády znovu poukazovali na nesnesitelné poměry v hornictví a žádali, aby v této příčině zjednána byla jednou odpomoc. Jak často se upozorňovalo na nedostatečnou důlní inspekci vzhledem k většímu nebezpečí, jež nastalo racionalisací, a na změněné tím pracovní podmínky, jak často se poukazovalo na nutnost donucovacích opatření proti podnikatelům, kteří se důsledně zpěčovali zachovávati ochranná opatření! Nic to nepomáhalo; musilo teprve dojíti k strašlivému důlnímu neštěstí v Oseku, kterým 142 lidí přišlo o život, 125 matek a 194 sirotků ztratilo své živitele, to teprve musilo nastati, aby zahájeno bylo zlepšení v oboru zákonodárství na ochranu horníků. Neštěstí v Oseku hnulo trochu veřejným svědomím a pohnulo vládu k tomu, aby vypracovala předlohy, které obsahují zlepšení ochranných opatření pro horníky.
První, co se v tomto oboru učinilo, bylo, že novela k hornímu zákonu, na které se senát usnesl již r. 1932 a kterou posl. sněmovna dosud nevyřídila, přijata byla ve zlepšené formě v obou komorách. Zlepšení tehdy přijatá obsahují především možnost nucené správy pro ty podniky, které nezachovávají zákonitých předpisů bezpečnostních na ochranu horníků, dále že se k zostření dozoru nad doly přibírati musejí závodní a revírní rady, dále že podnikatelé jsou povinni provésti všechna technicky možná zlepšení na ochranu horníků, konečně že na odůvodněnou žádost závodních rad má horní úřad bez odkladu provésti prohlídku dolu.
Nechci se blíže zabývati jiným zlepšením této předlohy, nýbrž chci se ještě zmíniti jen o tom, že krátce na to nastalo zlepšení horního zákonodárství v tom směru, že předložena byla novela o rozhodčích soudech hornických, kterouž podstatně byla rozšířena kompetence těchto rozhodčích soudů i na důlní práce, čítaje v to nakládání koksu a uhlí.
Dnes máme před sebou ještě vládní předlohu pro zlepšení báňské inspekce. Tohoto žádoucího cíle má se dosáhnouti především tím, že při ministerstvu veřejných prací má býti zřízen ústřední báňský inspektorát a při revírních horních úřadech báňské inspektoráty. Tyto mají úlohu bdíti nad tím, aby zachovávána byla ochranná opatření a předpisy, které se týkají bezpečnosti života a zdraví horníků. Zdůrazniti chci na této předloze, že vedle potřebného počtu inspekčních úředníků a zaměstnanců má býti každému báňskému inspektorátu na každých 5.000 horníků přidělen dělnický asistent ze stavu horníků. Tím se konečně vyhovuje požadavku horníků, od mnoha let kladenému. Je to velmi důležité a myslím, že na celé evropské pevnině jsme prvním státem, který něco takového zavádí, který také horníky přibírá k inspekční službě. Učiní to po mém názoru na venek nejlepší dojem, když tento zákon bude přijat.
Tyto asistenty jmenuje ministerstvo věř. prací na dobu 5 let, i mohou po uplynutí této lhůty býti znovu ustanoveni. Umístění asistentů, jejichž funkce nebude již obnovena, nařídí ministerstvo věř. prací. Předpokladem pro jejich jmenování jest, aby byli nejméně 30 roků staří a aby alespoň po 5 let byli zaměstnáni v hornictví. Požívají jako všichni veřejní funkcionáři veřejné ochrany jako všichni ostatní správní orgánové. Musí míti dostatečné zkušenosti v hornictví a s úspěchem absolvovati kurs báňské inspekce.
Důležitý je také § 11 zákona, který pro odborné vzdělání dělnických asistentů zavádí kursy báňské inspekce, které se zavádějí a organisují podle předpisů ministerstva veřejných prací o organisaci kursů. Velmi důležité jsou §§ 12 a 13, které stanoví kompetenci báňské inspekce, a to především, že inspekční úředníci a dělničtí asistenti mají býti kdykoli oprávněni vstoupiti do závodů a prohlédnouti všechna jeho zařízení - velice důležitý to úspěch oproti dosavadnímu stavu. Inspekčním orgánům dlužno dále na požádání předložiti důlní mapy, plány a záznamy, týkající se zařízení závodu. Jsou také oprávněni vyslýchati závodního a jme osoby v závadě zaměstnané, aby si zjednali jasno o poměrech v závodě. Shledají-li se závady, kterými ohrožen jest život a zdraví dělníků, může inspekční úřad na místě samém - a to znamená mnoho za dnešních poměrů - učiniti ihned potřebná opatření. Hrozí-li přímé nebezpečí, má také dělnický asistent závady na místě samém hlásiti závodnímu inspektorátu zápisem do dolového deníku.
Jako cenný chci ještě zdůrazniti § 16, ve kterém se stanoví, že se o veškeré činnosti báňské inspekce musí každoročně Národnímu shromáždění předkládati zpráva.
§ 20 upravuje trestní ustanovení a stanoví, že každé rušení nebo znemožnění činnosti bánské inspekce podnikatelem může býti trestáno peněžitými pokutami do 20.000 Kč, v případě opětování až do 40.000 Kč, po případě vězením až do 3 měsíců. Myslím, že také tyto dosti tvrdé tresty přispějí k tomu, že ustanovení na ochranu horníků budoucně lépe budou zachovávána, nežli tomu bylo dosud. Hlavní věcí jest, aby ustanoven byl dostatečný počet státních báňských úředníků v inspekční službě, tak aby mohli své úkoly také bezvadně plniti. Za Rakouska vydávala báňská inspekce až do vypuknutí války pravidelně periodické zprávy o své činnosti, čehož do dnešního dne u nás nebylo. Bude potřebí žádati zase vydávání takovýchto zpráv, abychom mohli kdykoli tyto věci také správně kontrolovati.
Zabýval jsem se jen ne i důležitějšími ustanoveními, která dosud na ochranu života a zdraví horníků byla stanovena anebo dnes touto předlohou budou stanovena. Jest však ještě celá řada reforem v oboru báňského zákonodárství, jejichž zákonitou úpravu dlužno pokud možno brzy provésti. Poukazuji zde na ustanovení zákona o závodních a revírních radách, která obsahují jejich kompetenci. Tam se praví v §u 2: Spolupůsobiti při dozoru na dodržování a provádění hornopolicejních ustanovení zákonných neb úředních nařízení o ochraně dělnictva, hygieně provozu a na provádění pracovního řádu, jakož i účastniti se dotyčných komisionelních řízením V §u 2 prováděcího nařízení ze dne 13. června 1920, které bylo vydáno k tomuto zákonu, vykládají se tato zákonitá ustanovení způsobem, který duchu zákona naprosto neodpovídá. Je naléhavě zapotřebí, aby zde pokud možno brzo zjednána byla náprava, aby závodní rady došly svého práva.
Rovněž nutno je vydati prováděcí nařízení k zákonu o dovolených v hornictví ze dne 1. července 1921, aby odstraněno bylo to, že majitelé dolů tento zákon obcházejí. Toto prováděcí nařízení mělo by prodloužiti lhůty stanovené v §u 3 zákona, po jejichž uplynutí nastává zánik nároku má dovolenou, poněvadž v době nezaměstnanosti zařazují správy podniků nezaměstnané horníky zpravidla do práce teprve po uplynutí lhůt a tím. dělník pozbývá nároku na dovolenou. Opatření proti ztrátě dovolené učiniti je také pro ty případy. kdy dělník v době, stanovené pro udělení dovolené od 1. května do 30. října je nemocen a svou dovolenou nastoupiti nemůže; rovněž v případech, kdy služební poměr byl před udělením dovolené zrušen.
Vládním nařízením č. 118 ze dne 15. července t. r. byla prodloužena platnost kolektivních smluv do 30. dubna 1935. Při této příležitosti chtěl bych poukázati na požadavek, který horníci kladou stran vydání zákona o závaznosti kolektivních smluv, aby tomuto požadavku konečně jednou bylo vyhověno, (Sen. dr Heller [německy]: Ve všech podnicích!) Ano, ve všech podnicích! Část majitelů dolů využívá rozhodnutí nejvyššího soudu, že přes kolektivní smlouvy možno s jednotlivými dělníky sjednávati individuální pracovní smlouvy, tím způsobem, že přijímají horníky s provisí jakož i jiné dělníky, jestliže se písemným reversem zaváží, že budou pracovati pod smluvní mzdy. Odstraniti tento zlořád je nutno. Pochopíte, že je to stav, který trvale musí míti neblahé následky v hornictví.
K boji proti nezaměstnanosti v hornictví požaduje se již dlouho zavedení čtyřicetihodinového pracovního týdne. Právě v tomto oboru průmyslovém jest ho nejvíce zapotřebí. kde přece známo je nebezpečí hornictví a kde se ví, za jakých obtíží horník musí pracovati. Musíte přiznati, že by bylo úlohou vlády zahájiti provádění čtyřicetihodinového týdne.
Dále bylo by potřebí zavésti zákonité obligatorní zprostředkování práce v hornictví, ve kterém se dělníkům zabezpečuje potřebný vliv na pracovním trhu. Dále je naléhavě potřebí vydati zákonem zákaz, že při nastoupení vojenské presenční služby nesmí nastati zrušení pracovního poměru.
Urguji dále novelisaci zákona o vyplácení mzdy, aby se zamezilo libovolnému výkladu jeho u soudů a úřadů ve prospěch majitelů dolů. Ke konci poukazuji ještě na opatření k podpoře nezaměstnaných a dělníků se zkrácenou dobou pracovní. Co se týče pojištění horníků pro případ stáří a invalidity, žádají dělníci s veškerým důrazem bezpodmínečné zachování samostatnosti pojištění s dosavadními právy a nároky. Co dělníci dnes dostávají, je minimum, pod které jíti nelze, je vyloučeno další ještě zkracování práv dělníků místo jejich zlepšování.
Uznávám velice rád, že se v poslední době na ochranu života a zdraví horníků stalo tak mnohé, aby se v budoucnosti pokud možno a podle lidského rozumu zabránilo podobným katastrofám jako v Oseku. V souvislosti s tím žádám vládu a především ministerstvo veřejných prací, aby nezůstalo při opatřeních dosavadních, nýbrž aby zařídilo vše. aby také ostatní spravedlivé požadavky horníků došly co nejdříve splnění.
Přiznáte po tom, co jsem zde řekl, ježto dnes ještě v tomto státě můžeme o takovýchto věčech mluviti a se usnášeti, že u nás ještě panuje demokracie a že je zde obrovský rozdíl oproti těm fašistickým sousedním zemím, kde se poslední zbytek ochrany dělníků nejvýše zlovolným a brutálním způsobem ničí.
Ze všech těchto uvedených důvodů budeme hlasovati pro tento zákon. (Potlesk.)