Předseda (zvoní): Dále má slovo pan sen. Rovňan.

Sen. Rovňan: Slávny senát! Na základe našej štátnej formy demokratickej dalo by sa očakávať, že tiež všetky naše zákony vo smysle smýšľania ľudu, vo smysle demokracie malý by sa vynášať. Niet pochybnosti, že dnes predložená osnova za krátku dobu bude zákonom. Keď by sme táto osnovu dnes predložili ľudu. nášmu voličstvu, mám jednu hlavu, ale aj tú bych položil na to, že voličstvo by sa postavilo proti tejto osnove a neodhlasovalo by ju za zákon.

Čo to znamená? Že naša vláda zneužíva vôle sverenej, naši koaliční poslanci a zákonodarci nepožívajú tej dôvery, s ktorou sú od svojich voličov poverovaní, a tak smelé môžem povedať. že neide tu o demokratizmus, ale o vládny absolutizmus.

Porekadlo hovorí, že kto sa topí, stebla slamy sa chytá. Tak je to dnes, páni moji. i s našou vládou. Dnes pod vládou zem sa trase a pretočená opováži sa chytiť i nesvedomitosti. Dáva vynášať také zákony, ktoré sa ústavným zákonom protivia. Už § 113 úst. listiny dáva nám slobodu slova a slobodu tlače. Či teraz predložená osnova neprotiví sa ústavnému zákonu? Kto má zdravý rozum, zdravé oči, ten bielu farbu nikdy nemôže považovať za čiernu a preto nemôže sa absolútne dokázať nejakým vykrúcaním, že pri tom sloboda tlače, ktorá je už zabezpečená v úst. listine, obstojí.

Výsledok našich prvých politických volieb bol najväčšou skazou pre našu republiku. Socializmus obliekol rúcho chudoby, soc. demokratická strana vydala sa za stranu chudoby. Nie je potom čudu, že po päťročnej svetovej válke, keď obyvateľstvo zo všetkého bolo vyčerpané, ľahko hodilo sa do lona socializmu, rátajúc na to, že všetky sľuby sa splnia, že docielenou slobodou všetky žiadosti sa splnia, že všetky krivdy sa odstránia, že všetky škody sa nahradia. Hovorím, nie je potom čudu, že socializmus zvíťazil.

Stalo se to nielen u nás, ale aj inde. Ale ľud sa pomaličky prebúdza, vidí, že tento sladký motúzok, ktorý je pod nosom pretiahnutý, bola len sladká otrava. (Předsednictví prevzal místopředseda dr Hller.)

Ľud dostal sa do takého položenia, že dnes už nevládze ničím, iba biedou, bojovať musí nielen o život, ale bojovať musí aj boj o právo a slobodu, ústavnými zákonmi mu zabezpečenú.

Týmito zákonmi dáva vláda opozičným stranám zámok na ústa a putá na ruky, a chce tak rečeno úplne umlčať opozíciu. Kto by mohol tvrdiť, že dnešný návrh zákona v §u 14 a) sa vzťahuje na ochranu republiky? Je to zrejme čisto viditeľné, že sa vzťahuje len na ochranu vlády, na ochranu strán koaličných.

Týchto všetkých mimoriadnych opatrení nebolo by vláde treba, keby zanechala terajšie skutky, keby uznala svoje viny hovoriac: mea culpa, mea culpa, mea maxima culpa a odvrátila sa od tých činov, ktoré prevádza; nech sa dá na zdravú morálnu cestu a je isté, že ľud by sa k nej s vďačnosťou prinavrátil, ale aj opozícia s najväčšou ochotou by ju podporovala.

Abych tu len jednej otázky spomenul: Je to otázka Slovenska. Či vláda nevidí žiadosť Slovákov? Či to nebolo viditeľné vo Zvolene, či v Nitre, či celý minulý týždeň nedalo sa to videť pri oslave Hlinkovej v Ružomberku? Pánovia moji, sláviť Hlinku toľko znamená, ako sláviť všetky požiadavky, schvaľovať všetky požiadavky, které sa v programe Hlinkovej slovenskej strany nachádzajú. Vidí to už naše mládež, vidia to to vysokoškoláci, videli sme to v Trenc. Tepliciach, videli sme to v Bratislave a najnovšie vidíme to tu v samej Prahe, kde mládež veřejne staví sa dnes proti centralistickej vláde.

Ale vláda toto všetko nechce viděť, nechce počuť, stále a stále klade nám barikády do cesty. Veď však, pánovia moji, musíme vedeť, že barikády sa vždy odstania a pravda musí zvíťazit. Preto - bohužiaľ, že málo je tu posluchačov - prosil bych pánov kolegov, nech raz ukážu tu presvedčenie, že v ich srdciach je tiež cit spravedlnosti, nech dokážu a postavia sa proti tomuto návrhu vlády, ktorý je proti svedomiu nezákonitý.

Z tejto príčiny naša strana za zákon nebude hlasovať. (Potlesk.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Další slovo má pan sen. dr Hilgenreiner.

Sen. dr Hilgenreiner (německy): Senátoři a senátorky! Zostření zákona na ochranu republiky, zostření tiskového zákona! Na tiskovém zákoně jsme se zde usnesli teprve r. 1933. Jaká příčina je dáma, abychom musili zákon z r. 1933 tak značme zostřovati, jat se to děje v této předloze? Na tyto otázky nechť mám odpovědí většinové strany. Ale neozývá se zde v senátě žádný hlas, který by nám dal tuto odpověď. Nuže, naše stanovisko v otázce tisku je samozřejmé. Spatřujeme v dobře vedeném tisku netoliko prostředek pro vzdělávánu lidu, nýbrž zároveň také silný nástroj pro uplatňování politických práv. A zejména národ, který ve státě je menšinou, musí klásti velkou váhu má to, aby tisk měl jistou svobodu a aby se mu nekladly do cesty překážky. které znemožňují, aby plnil svou velkou úlohu, byl věrným ochráncem svého lidu, obhájcem jeho práv před veřejností. Zdali o to je v nynější předloze ještě postaráno, zdali strany, které dnes hlasují pro zákon, již v nejbližší době samy nepocítí jeho tvrdosti, to je zajisté otázkou, kterou musíte posouditi sami. Nám samým se zdá, že míra byla překročena.

Ostatně chtěl bych poznamenati jedno: Jsme zde ve státě tak nesmírně citliví při některém politickém přečinu tisku. Tu ihned zasahuje státní zástupce a velmi zřídka lze něčeho dosáhnouti cestou rekursu. Ale táži se: Kde pak zůstává táž přísnost, jde-li o porušení veřejné mravnosti tiskem ve slovu a obraze? (Sen. Böhr [německy]: Velmi dobře!) Nebudu se zajisté ztotožňovati s mnohými věcmi, které se udaly v cizině v našem číkoli, počínajíc Itálií, pak v jiných státech. Ale jednoho tyto státy, počínajíc Itálií, dosáhly: vyčistily veřejnost ad určitých svinských listů. (Sen. Böhr [německy]: Velmi pravdivé!) Italská nádraží na př. byla v dřívějších dobách zaplavena takovýmto zbožím, které se co do zřetelnosti nevyrovnalo ani vídeňskému a pařížskému tisku, a dnes je tento tisk čistý, v Itálii i jinde. Němí pro naši republiku jistě žádnou chválou a žádnou slávou, že jsme v této příčině dosud rozhodně nezasáhli a že my, pokud jde o zřetelnost tohoto tisku, o frivolní hru se sexuálními věcmi slovem i obrazem, řadíme se hned za Francií, Rumunskem a j. státy. Zde by měl státní návladní práci. Zde by měly práci obzvláště naše školské úřady, kdyby na to upozorňovaly, co se tu prodává a přichází do rukou nejmenších. To jest ještě mnohem důležitější nežli strhati ostré projevy politické. Stane se mnohem méně neštěstí, když tu a taní padne jednou politicky příliš ostré, fanatické slovo, nežli když se rozšiřuje takováto literatura, která se hluboko vrývá do srdcí naší mládeže a kazí všechen náš dorost. To jsem chtěl při této příležitosti říci.

Ostatně má předložený zákon. zostřiti zákon na ochranu republiky a demokraticko-republikánské ústavy. Jak tedy vypadá tato naše demokracie v novější době? Tato demokracie sama vzdává se svých práv tím, že zmocňovacími zákony svěřuje plnou moc parlamentu vládě a sobě nejvýše vyhrazuje, aby velmi hluboce zasahující vládní nařízeni předkládána byla potom parlamentu. To je pohodlný způsob zbaviti se svých parlamentních povinností, ale zcela určitě mění to účinný způsob, jak posíliti vliv parlamentu. Demokracie? A co se dělá? Zostřuje se tiskový zákon, na kterém se usnesl parlament, již rok po tam nutno provésti důkladné zostření tohoto tiskového zákona, všechno na ochranu demokracie, demokraticko - republikánské ústavy.

Další věc. Nejsilnější ochranou demokracie jest ústava; na ústavě spočívá rovné právo občanů, na ústavě spočívá rovné právo národů. Kdo je nyní největším nepřítelem demokracie, demokratické republiky? Ten, kdo ústavu neprovádí. Ministr Spina chválil předešlé neděle slova ministra nár. obrany Bradáče, která promluvil v Litoměřicích. Tato slova znějí: ťChceme býti Čechy, ale nechceme Němcům nic brátiŤ. Pan ministr Bradáč byl by musil tato samozřejmá slova správněji pronésti: ťNechceme Němcům bráti ještě více.Ť Neboť vzalo se jim již dost, půda, pracovní místo, úřednická místa, státní dodávky a co já vím, co všechno ještě se nám zadrželo. Bylo by již zlepšením, kdyby slova ministrova zněla: Nechceme bráti ještě více. Ale my Němci nejsme spokojeni tím, že se nám nic nebere, my Němci žádáme, aby se nám dávalo, co nám podle ústavy patří. Kdo chce u nás chrániti ústavu, chrániti demokracii, musí pečovati o to, aby se naše ústava prováděla, jinak podkopává demokracii, jinak vyvrací republiku z kořene, poněvadž čím déle tím více zjednává nespokojených občanů. Nespokojenými občany jsou nejen ty dva miliony Slováků, nespokojenými jsou také 3 miliony Němců a jiní. Nemůžeme politicky a národnostně naprosto býti spokojeni. Zase pravím: Když někdo věrnost ke státu staví na roven s bezpodmínečným souhlasem, ten při nejmenším dopouští se neodpustitelného omylu. My Němci vesměs jsme státu věrni a spatřujeme čest v tom, že plníme svou povinnost. Myslím, že v podstatném, v placení daní a dodávání vojáků, německé obyvatelstvo od samého počátku bez výjimky plně konalo svou povinnost. Nyní čekáme na to, že nám dána budou také naše práva, a to všechna práva. Není toho ani tolik, co by se tu musilo dáti. Myslím, že by druhá strana příliš mnoho neztratila, naopak jen získala, kdyby dopustila, aby se promluvilo o nárocích Němců, o kterých se president republiky opětovně zmínil.

Ale tu se nám i s německých stran, které nyní sedí ve vládě, vytýká - a pan dr Heller to v poslední schůzi senátu projevil - že nyní k tomu není doba, nyní že nouze a politické napětí v zemi jsou příliš veliké a proto že nemůžeme nyní mluviti o takových věčech. Pan kol. dr Heller má úplně pravdu: Nouze v zemi je nyní bohužel stále ještě nadmíru veliká, takže se nutno jen diviti, kterak v posledních osmi dnech veliká část dělnictva mohla sebrati tolik energie a životní radosti, aby pořádala olympiádu. To, co jsme zde v Praze viděli, bylo skutečně znamením velké životní síly uprostřed obrovské nouze, kterou dělnictvo nyní musí prožívati. A že se při tom sešli Češi, Němci a jiné národnosti, bylo potěšitelné; neboť to musíme my všichni podporovati, aby kdekoli je to možno, došlo k úzkému styku mezi Němci a Čechy. Ale nezostřuje se právě nouze v německém území a nerozmnožuje se ještě více politickou nerovností, politickým útiskem, kterým my trpíme? Neodnímá se německé pracovní místo právě tím Němcům? Nepřichází leckdo o místo, nebývá vyloučen z dodávek, poněvadž trvá tento systém? Na druhé straně nouze lidstvo nejen rozdvojuje, také je spojuje, nouze ukazuje také národům v tomto státě, že patří dohromady, že musí pracovati společně, že se musí navzájem doplňovati. Tu by přece nemělo býti vyloučeno, aby se jednalo o (národnostních otázkách, které nutno rozřešiti. Pan kol. Heller dále namítal: Pro jisté zahraniční vlivy je prý politické napětí tak velké, že se nyní o politických otázkách nesmí mluviti. Mám dojem, že stát, který se cítí v nebezpečí, zvenčí ohrožen, který se snad dokonce musí obávati, že stojí před válkou, že takovýto stát dvojnásob má zájem na tom, aby kolkolem v zemi měl spokojené občany. Kdyby národ zde v tomto statě vládnoucí potřeboval o tom ještě nějakého poučení, pak potřebuje si vzíti jen poučení ze starého Rakouska. Jestliže se staré Rakousko zhroutilo, stalo se tak méně pro nedostatek vojska a zbrojních prostředků, nýbrž především pro nespokojenost různých národů s vlastním státem; tím zahynulo. Chce-li někdo nyní zabezpečiti hranice, nechť zjedná spokojenost zde uvnitř hranic. Podkladem spokojenosti však jest, aby každý národ obdržel to, co mu náleží, obzvláště když je mu to černé na bílém zaručeno dokonce v ústavě. Máme demokratickou ústavu; z valné části vděčíme za to mužům. kteří ústavu vytvořili, v čele president republiky. Ale demokratická ústava stojí pro nás Němce ještě většinou na papíře. A jestliže vládní strany dnešní nám říkají, jako kol. Heller nám řekl: ťAž přijde doba hospodářského a politického uklidnění, pak bude demokracie dosti silnou, aby tak, jak to učinila v jiných otázkách, také národnostní otázku v této zemi dovedla k rozřešení, všechny strany uspokojujícímu pak pravíme: tak dlouho nemůžeme čekati. To je utěšování ad calendas graecas. Neboť nikdy druhá strana dobrovolně nepřipustí, že nadešel okamžik, kdy je zde klid a potřebný. blahobyt, aby se upravila národnostní otázka. To nelze tímto způsobem rozhodnouti, to se musí politicky vybojovati, a i kdyby to bylo za cenu vystoupení z vlády. Platí pro mnohé naše politiky jen jako samospasitelný prostředek, aby se něčeho dosáhlo. býti a zůstati ve vládě. Není věru lákavé jísti chléb oposice, obzvláště v tak rozervané oposici, jakou máme dnes. Na druhé straně však není asi pro německé strany tak lákavým podržeti nadále tuto nemožnou posici, kterou zaujímají již od pěti let. Alespoň v mnohých mladých hlavách mohla by vzniknouti myšlenka, zdali by nebylo lépe vystoupiti a zaříditi společný odpor Němců, aby se dosáhlo toho, čeho bezpodmínečně dosáhnouti musíme. (Sen. Stark [německy]: Ano, vystoupit, abyste mohli vstoupiti!) Právě jsem řekl, že se nezdá býti příliš lákavým, býti ve většině, a když se příště budete usnášeti o prodloužení vojenské povinnosti, ještě lépe seznáte, jak málo lákavým to jest. Před volbami neexistuje pro nás žádné smlouvání.

Pravím tedy ještě jednou: Hmotná bída v zemi je velká; nechť se učiní co možno, rychle, jak jen možno, aby se zmírnila. Tíseň zvenčí je snad také velká. Proto ozbrojovací fond, prodloužená vojenská doba atd. Ale národnostní bída našeho německého lidu je stejně velká, je rovněž naléhavá. A prvním opatřením, které na ochranu státu a demokracie uvnitř a na venek musíte učiniti, je především to, že německému lidu dáte, co mu podle ústavního zákona náleží. (Potlesk.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Slovo má dále pan sen. Niessner.

Sen. Niessner (německy): Velevážení pánové! Účelem předlohy jest výchovně a brzdivě působiti na jistý bezuzdný tisk, vychovávati tento jistý tisk alespoň k relativně slušnému zpravodajství a působiti proti jeho prolhané demagogii. Když obsah této předlohy vešel ve známost, byly to vládní strany a jejich tisk sám, které proti jednotlivým ustanovením jejím vznesly námitky a žádaly změny. Nebylo ani třeba zásahu oposičních stran a námitek, které vznesly oposiční strany, vládní strany samy dosti pomýšlely na zachování nejvýš možné míry svobody tisku. Když předneseným námitkám v nejpodstatnějších bodech změnou předlohy bylo vyhověno, není nyní žádné překážky hlasovati pro tuto předlohu. Nyní ve stejnou dobu, kdy se příslušníci vládních stran namáhali této reformě tisku dáti takový obsah. aby při tom funkce tisku jakožto činitele veřejné kontroly zůstala zachována, spustil se na oposiční straně velký křik a bědování, které trvá do dnešního dne a zde v sále dochází ozvěny. Situace, ve které by se náš tisk octl po provedení této reformy, byla líčena v nejživějších barvách. Jedni označovali předlohu jako zbytečnou, druzí prohlašovali, že stane-li se zákonem, nezbude z našeho tisku a svobody mínění vůbec již ničeho, a co se zde provádí, že není vlastně ničím jiným nežli usměrněním. Tyto výtky nejsou obsahem předlohy nikterak ospravedlněny. Označovati tuto předlohu za zbytečnou mohou jen ti, kdož nekladou váhu na to, aby tisk pokud možno vážně informoval veřejnost, a kdož nekladou válku ani na to, aby zřízena byla hráz proti zjevným a zakukleným nepřátelům demokratické státní formy. Není také pravda, že se touto reformou provádí usměrnění. Pravím, že ti pánové, kteří si zde hrají na bojovníky za svobodu, kdežto ještě po každé, když někde v cizině demokratická státní forma byla zdeptána fašismem, jásali a těšili se z toho, myslím, že tito pánové slov ťusměrněníŤ a ťdemokracieŤ jakož i dovolávání se demokracie by měli zanechati a nebrati slovo usměrnění vůbec do-úst.

Není pravda, že ze svobody tisku ničeho nezbývá. Pravím, že s výjimkou velkých západních demokracií, kde demokraticko-republikánská státní forma jest hluboce zakořeněna ve vědomí národů, kde parlamentarismus, demokracie jsou institucemi dávno vžitými, s výjimkou těchto západních států není kolem nás jediného státu, kde také po provedení této reformy mají takovou míru volnosti mínění, jaká zůstane u nás. Že tomu tak jest, dlužno vděčiti okolnosti, že si československá republika v bouři fašistického barbarství zachovala demokracii. a zůstane nepomíjející slávou Československé republiky, že se jí podařilo zachovati se v morové nákaze fašismu zdravou.

Pánové! Kam vede potlačování svobodného projevu mínění, toho příkladů máme dnes dostatek. Víme, že tam, kde se skutečně provádí usměrnění, kde volnost mínění nemůže se uplatniti, tam bezpráví, duševní prázdnota, korupce a všechny možné jedovaté byliny teprve právě bohatě bujejí. Máme tedy všechnu příčinu chrániti se před takovýmto stavem. Že by však takovýto stav mohl nastati po této předloze. toho nikterak není třeba se obávati. Ovšem nesmí se svoboda tisku a projevu mínění zaměňovati s bezuzdností a neodpovědností. Dříve se vždy říkalo, že lid má dosti zdravého smyslu, aby rozeznával pravé od falešného, demagogii od upřímnosti, lež od pravdy. To platilo. A tak zvaný zdravý rozumí a instinkt lidu jistě se z toho vyznal. To platilo dříve za normálních poměrů, kterých však dnes nemáme, dnes, kdy nouze, bída, nejistota existence mate lila vy, kdy miliony lidí na světě nejsou již schopny klidně, střízlivě mysliti. Nelze tedy takovou dobu přece označovati za normální, ba nelze už ani lidi, kteří pod účinkem těchto poměrů žijí, považovati za duševně úplně normální, za střízlivé a jasné v jejich úsudcích. Jak jinak by se pak bylo mohlo státi, že ve státě, který byl považován za kulturně vyspělý, miliony naprosto nikterak zcela nevzdělaných lidí dalo se - musím již říci - méně vzdělaným člověkem klamati, vésti za nos, krmiti lesklými sliby a na konec uvésti do nejstrašnější poroby.

Jsme poslední, kteří by neuznávali kulturní důležitost a význam tisku. Tento kulturní význam je největší, to jest mohl by jím býti. Počet lidí, kteří čtou vážné knihy, je poměrně malý. Většina lidí bére svou duševní potravu. celý obraz života hotový z novin. V nižádném případě nelze si noviny odmysliti z našeho kulturního života. Tisk může působiti nesmírně výchovně, může však také strašně škodlivě a těžce působiti na pokles vzdělání. ťSvoboda míněníŤ. Není pochybnosti. zajisté! Ale pánové, co pak je toto veřejné mínění a kdo často vězí za ním? Kdo pak je vyrábí? Je to heslo, jako tak mnoho jiných, potřebí mu jíti jen na kloub. Není-li tomu tak, že se toto veřejné mínění Často dosti falšuje, tisíceronásobně falšuje, není toto veřejné mínění většinou anebo alespoň velmi často plodem samolibých anebo temných cílů? Veřejné mínění! Dnes je může po továrnicku vyráběti každý, kdo jen má potřebné peníze anebo komu jen potřebné peníze dá některý 7adák anebo některá skupina, která se drží v pozadí. Každý je může vyráběti právě tak jako bavlnu nebo lepenku na střechy. Chci pro to uvésti příklad. Jednoho dne byla ctižádostivému francouzskému továrníku voňavek Coty-mu úloha, kterou hraje jako výrobce voňavek, příliš nepatrná, i předsevzal si hráti velikou úlohu ve veřejností. Mnohé miliony nastrkal do novin ťAmi du PeuplesŤ, prodával tento bulvární list, který žurnalisticky byl velmi dobře řízen a jehož obsah pro mnohé byl zajímavý, levněji a dovedl jej skvělou reklamou rozšířiti, i podařilo se mu skutečně, že na základě těchto novin nějakou dobu hrál veřejnou úlohu. Kdyby v této době poměry ve Francii byly bývaly již tak rozervané, kdyby velké masy byly bývaly tak zoufalé, jako byly v Německu v době vzestupu jiného politického šarlatána, snad by tento pan továrník voňavek Coty byl na základě své novinářské moci již diktátorem Francie. Zmiňuji se o tomto příkladu jen proto, abych ukázal, jak se dělá veřejné mínění, jaké nebezpečí může býti spojeno s tiskem, a zmiňuji se o tom také proto, poněvadž také pro náš stát - jsou přece u nás podobné důvody - má jistý aktuální význam. Všechno právě učinilo pokrok. také demagogie, a dospělo se v tom k nesmírné virtuositě. Je hravě možno lidi politicky neinformované na základě takovéhoto demagogického počínání oklamati, ba možno dokonce na základě této demagogie hráti úlohu moderních mužů svobody a zároveň dělati zeď fašismu. aniž toho velké masy pozorují.

Máme toho dosti českých a také německých příkladů. Chci se zde přidržeti jen německých a něco z toho zdůrazniti. Tak existuje u nás lisí. který od půldruhého roku vynikajícím způsobem přispíval k otravování širokých mas sudetskoněmeckého lidu. je to ťBohemiaŤ. Tato ťBohemiaŤ nazývá se německo-demokratickou, což jí však za tohoto půldrahého roku, nehledě k příležitostné demokratické navštívence, kterou odevzdala, ani okamžik nebránilo dělati zjevně propagandu pro fašistickou ideologii. vychvalovati všechno, co se dalo v některém fašistickém státě a obzvláště v Německu, naproti tomu snižovati a kritisovati všechno, co se děje zde. Také po 30. červnu, tomto strašlivém krvavém dni tohoto roku, měl tento list ještě smutnou odvahu říci, že Hitlerova akce, to jest jím řízené povraždění kopy jeho nejužších přátel a dlouholetých soudruhů v boji, že tato akce - cituji doslovně - ťlidem, kteří téměř zoufali nad budoucností, vnukla novou naději v klidný vývoj, který také život jednotlivcův má zase utvářiti trochu šťastnějšímŤ. Patrně stoupá míra štěstí s počtem zavražděných a úkladně pobitých lidí.

Je nyní příznačno, že právě dva redaktoři tohoto listu, kteří jsou také poslanci, pánové dr Bacher a dr Peters, při každé jen myslitelné příležitosti si hrají na přísné censory československé demokracie. V Německu a jinde se tisíce lidí vraždí, mučí, zavírá do koncentračních táborů. To na tyto pověstné demokraty nepůsobí. Proti tomu nenapsali dosud ani slova, v nejmenším se mravně nerozhořčili, tu zůstali klidnými. Ale panu posl. dr Petersovi puká na příklad srdce, když u nás bylo odstaveno několik hakenlcrajclerských úředníků. A tu používá své výmluvnosti, aby se zasazoval o to, aby tito úředníci - o kterých míní, že stojí mezi demokracií a německým lidem - zase byli ustanoveni. Musím říci: To je nejvýš podezřelé svobodomyslné smýšlení, které se tu projevuje. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Denuncujte ještě více!) Řeknu pravdu, i když vy to stokráte označujete za denunciaci! (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Tito úředníci byli z úřadu propuštěni nevinně!) Ti, kteří byli propuštěni nevinně, budou jistě zase ustanoveni. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Nikoli, právě ne!) To můžete vy nejméně zkoumati! (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Mám důkazy!) A tím, když to říkáte, děláte právě tak obhájce fašismu, jako jste to dělal při každé příležitosti. (Potlesk senátorů strany něm. soc.-dem.) Dosud jsem netvrdil, že jste o písmenku lepší nežli pan posl. Peters. (Sen. dr Holitscher [německy]: To přece ví celý stát, to přece nedenuncujeme!)

Tentýž pan dr Peters mínil, že byla doba, kdy každý Němec v tomto státě byl označován za iredentistu a nepřítele státu. Takové doby vůbec nebylo. Zůstaňme jen hezky při pravdě. Pravda spočívá v tom, že hitlerovské opojení, které po dlouhou dobu mátlo hlavy Němců - jak se tomu říkalo? - které jako ťčerstvý vánekŤ válo přes naše hranice a tak mnohý demokratický a také křesťansko-sociální mozek pomátlo. Tento vánek asi také dnes ještě účinkuje. Vidíme to na přímo chorobné snaze snižovati všechno, co se zde děje nebo také neděje. Nelze beze všeho míti za to, že ťkutálející se markaŤ hraje nějakou úlohu, ale v každém případě možno míti za to, že zde panuje podstatná ideová rovnost, která tu dochází výrazu. Mohl by se někdo také domnívati, že všechno, co se obzvláště v posledních dnech udalo v Německu, toto krvavé řádění bestie fašismu musilo by působiti na vystřízlivění. Ale co říká pan dr Peters? Praví - necituji doslovně, nýbrž jen podle smyslu - že události v Německu uvedly sudetské Němce do dušení krise, aby přece bylo porozumění pro tuto duševní krisi, aby se čekalo, až se Němci z této krise vypracují. To je zase jen německo-demokratická pravda! Krisi neprožívali sudetští Němci, nýbrž jen němečtí a - jakkoli to zní podivně - také čeští národní socialisté octli se tím v krisi, a na druhé straně byly to kapitalistické velkoměšťácké kruhy, které větřily ranní vánek a již viděly, že se také u nás podaří zdeptati a zničiti demokracii a dělnické hnutí. Duševní krise! Kdy se tato proměna stane s panem dr Petersem a německými národními socialisty, my nevíme. V každém případě nemůže československá demokracie čekati tak dlouho, až pánové budou se svou křísí hotovi, a proto musí sáhnouti k vlastní své ochraně. Musí se chrániti, proto tato předloha.

Tuto předlohu shledají svobodě nepřátelskou jen ti, kdož se domnívají, že si demokracie musí nechat všechno líbiti. že je možno tančiti jí na hlavě a že je porušením svobody, když se tato demokracie brání, když se snaží zachovati svůj život. Pro tuto nutnou obranu nepotřebuje dovolení, bere si je sama, a jak se má brániti, je také její věcí. Nebude těm, kteří se jí chtějí dostati na hrdlo, přátelsky domlouvati, nýbrž musí zasáhnouti, a také tak učiní. Má na mysli, co by se stalo, kdyby nepřátelé demokracie také zde ve státě nabyli vrchu. Tu bědují nad porušením svobody tisku, ale z této svobody tisku by nezbylo ani atomu, kdyby nepřátelé demokracie zvítězili. (Souhlas.) Tak zle demokracie se svými odpůrci ještě daleko nezachází. Co činí, jest jednoduchým příkazem sebezáchovám, využívá své moci ke své ochraně, a činí tak, poněvadž slabá demokracie by byla ubohou hříčkou, sama by se odsoudila k zániku. Pravím: Jen tam může fašistické barbarství slaviti triumfy, kde demokracie neumí se uhájiti. To se děje touto předlohou a nic více. Není vinou přívrženců demokracie, že došlo tak daleko, že došlo k tomuto opatření nutné sebeobrany. Spatřujeme v předloze právo nutné obrany a budeme proto pro mi hlasovati. (Potlesk.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Slovo má pan sen. Thoř.

Sen. Thoř: Vážený senáte! Ačkoli jsem si plně vědom, že při největší námaze a při nejlepší vůli na předloženém, řekl bych náhubkovém návrhu zákona nemohu nic změniti, jsem povinen, abych jménem klubu zaujal k této osnově stanovisko, a myslím, že toto stanovisko bude také stanoviskem velké většiny obyvatelstva tohoto, státu.

Jsem povinen tak učiniti zvláště proto, aby snad naše mlčení nebylo vysvětlováno jako souhlas s touto osnovou, což by ovšem neodpovídalo pravdě. Naše stanovisko k předložené osnově nemůže býti jiné než zamítavé, a to jednak proto, že nevidíme žádných důvodů k takovému opatření, jednak proto, že předloha je reakční, protilidová, nedemokratická. Marně hledáme důvody, které vedly ke vzniku této osnovy. Nemůžeme jich nalézti. Také se v poslední době nestalo nic, co by skutečně mohlo vládu vésti k tomu, aby vydala zostřený zákon. Ovšem každý, kdo zná politické poměry, může si ty důvody snadno domysliti. Je to prostě a krátce opatření pro příští volby, aby oposici byla znemožněna jakákoliv kritika, aby činy vlády nemokly býti posuzovány, jak by toho zasluhovaly. Právě při volbách bude se působiti k lomu, aby byla zavřena ústa všem opositním stranám, aby nezpůsobilost k vládnutí nebyla podrobena náležité kritice a aby chyby, které se za nynější vlády staly, nebyly řádně osvětleny. Proto nadpis tohoto zákona by měl zníti: ťZákon na ochranu nynější vládní většiny.Ť Jsem přesvědčen, že tohoto zákona bude nejvíce používáno v době voleb.

Stavíme se zamítavé k tomuto návrhu ne proto, že jsme v oposici, nýbrž proto, že je ohrožována svoboda, že je ohrožováno konstatování pravdy a volnost slova i tisku. Velmi často se odvoláváme na demokracie jiných států, zejména na demokracii anglickou, ale podívejte se, v Anglii není vůbec žádného omezování svobody slova ani tisku, krátce je tam pravá demokracie. Každý má volnost a může říci, kritisovati i napsati, co chce. Je to ovšem výchova obyvatelstva, ale i tam jsou živly, které nejsou spokojeny se vším, a přes to je vláda nijakým způsobem neomezuje. Jak dlouho může trvati tento režim? Je vůbec udržitelný? Vždyť poměry jsou tak kritické, politicky nezdravé, že sebe přísnější opatření nezabrání vnikání přesvědčení do široké veřejnosti, že tu není něco v pořádku, že se něco kryje a proto že se dělají taková opatření jako v předložené osnově. Lid to cítí, prožívá a předkládají-li se ještě takové zákony, jako je dnešní, veřejnost se tím znervosňuje a následkem toho pak nedůvěřuje.

Tohoto zákona na ochranu demokracie je prý třeba. Táži se, kde a kým je ohrožena naše demkoracie. Kdo ji ohrožuje? Myslím, že kdyby mohlo být použito zákonů, které nám vláda předkládá, proti ní. musila by na lavici obžalovaných býti především ona. Tady je vlastně ta nedemokracie, neboť tak. jak si představuje a provádí demokracii nynější vláda, tak jí lid nerozumí a nemůže jí rozumět, poněvadž je to demokracie konjunkturální, demokracie jenom určitých stran a ta se vnucuje veřejnosti. Myslím a jsem přesvědčen, že nic není naší vlády tak vzdáleno, jako právě pravá demokracie, poněvadž pravá demokracie ukládá každému demokratu daleko více povinností nežli práv. To ovšem u naší vlády není. Demokracie ukládá sebeobětování, sebezapírání - to ovšem také vláda nedělá. Kdo demokraticky jedná, musí znáti především zájmy lidu a zapomínati na zájmy své. Mám otázku: Kolik bylo u mas případů, že lidé pro zájmy své zapomněli na zájmy lidu, že se hleděli na účet demokracie dobře zaopatřit a lid, prostě a krátce nechali stranou? Takových případů je mnoho. Jsou vyšetřeny a ty, které vyšetřeny nejsou, vylezou na světlo boží, až se zjistí majetek jednotlivých předáků politických síran, a nejen předáků, nýbrž i členů, až se zjistí jejich majetek předválečný a poválečný. A to jsou právě lidé, kteří o demokracii nejvíce básní. (Sen. Reyzl: Ale vás také pokazila, pane kolego!) Nepokazila, já jsem na tom hůře, než jsem byl. Vy jste na lom pravdě-podobně dobře. (Sen. Reyzl: A vaši stranu?) I naši stranu. Nedivte se, že takové demokracii lid nechce rozumět a posuzuje ji podle zásluhy. A takovou ochranou demokracie má být tento zákon!

Vážený senáte! Nikdo nebude upírati, že jsme my, jakož i celý živnostenský stav, stranou státotvornou, a má-li některá složka v našem národě a státě zájem na udržení tohoto státu, pak je to beze sporu naše strana a náš stav. Byli bychom mezi prvními, kteří bychom šli chránil naši republiku a budeme ji chránit do krajnosti. Jsme proti každému rozvratnictví, ale nevidíme důvodu, aby se takovýmito drakonickými opatřeními zavírala ústa jenom proto, aby se udržela nynější vláda. Tak se důvěra lidu nezíská. Důvěru lidu získá jenom len, kdo mu dovede opatřiti chleba. Ale tato starost, zdá se, je naší vládě nejvzdálenější. Ta má největší starost o to, aby byla udržena nynější demokracie, totiž ta její demokracie. Lid ať počká, jen když ona. bude zachráněna!

Co učinila tato vláda po stránce hospodářské? Slovy ovšem mnoho, ve skutečnosti však málo. Byli jsme toho svědky při půjčce práce. To bylo ohromných, nadutých slov, ale skutek útek! Jak se starala vláda o ulehčení existence. o ulehčení břemen, která byla nesnesitelná nejen svou výší, nýbrž i svou formou. Starala se nějakým způsobem zejména o to, aby ti, kteří republiku nejvíce vydržují, stav živnostenský, mohli existovat? Pan min. předseda v poslanecké sněmovně nazval zástupce lidu manekýny, tedy strojenými panáky. My sami v senátě podali jsme několik návrhů ne demonstračních, ne agitačních, nýbrž povahy hospodářské. Byl některý ten návrh projednáván nebo alespoň byl učiněn náběh, aby projednáván byl? My ani nevíme, kde ty osnovy jsou. Myslím, nejsou-li ztraceny, že jsou někde dobře zavřeny, ale o projednávání není naprosto žádné známky, mezi jinými podali jsme návrh na zdanění vedlejších závodů, filiálek. Na této předloze mají zájem zejména samosprávné svazky, poněvadž je spousta filiálek, které (nepřispívají skoro nic samosprávným svazkům, neplatí přirážky. Mimo to obce jsou ochuzovány o oběživo, které se-z tamějších krajů a míst stěhuje, posílá jinam. Mají tedy obce zájem a některé se již samy domáhají aby takový zákon byl padám. My jsme jej podali již před 5 lety a nevíme ani, kde je. Tu je viděti, že bylo příliš paušálně řečena, že zástupci lidu jsou manekýny, strojenými panáky, poněvadž nás se to nemůže absolutně týkat.

Prostě a krátce vláda nemá starost o hospodářské otázky a tím také dokazuje, že nynější režim se neosvědčil, že je prostě neschopný, nezpůsobilý a že je třeba změny. Dokud nepovedou tento stát lidé z praktického života, kteří znají, jak těžko se získává ta koruna, kteří vědí, jak těžko se vydělává, do té doby půjde hospodářství v našem státě od deseti -k pěti. Jen hospodářské vyřešení, spravedlivost. poctivost a dobrá vůle, aby se našlo východisko z nynější hospodářské krise. získá důvěru lidu. A teprve pak, až lid bude vidět a také to hospodářsky cítit, pak také pozná, že jest ta pravá demokracie, a pak se za ni postaví, aniž by bylo potřebí zákonů, jaké dnes vláda předkládá. To je nejspolehlivější opora demokracie. Jestliže, vážený senáte, jsme proti této osnově, chráníme také pravou demokracii. (Potlesk.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Slovo má pan sen. Trnobranský.

Sen. Trnobranský: Dámy a pánové, osnova zákona, která je předmětem projednávání dnešní schůze, je zostřením oněch opatření, která během loňského roku byla uzákoněna proti oposičním stranám a hlavně proti oposici národní. Již loňského roku jsem řekl své stanovisko k výjimečným osnovám persekučním a nemám, co bych na něm měnil.

I vzhledem k této osnově platí mé loňské vývody v plném rozsahu. Zajímavé však je, že k této osnově, která zostřuje zákon z roku loňského, se nikdo otevřeně ještě nepřihlásil a nehlásí. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Dokonce i v časopisech vládních stran bylo otištěno ohrazení proti tomuto způsobu zákonodárství. Orgán levých hradních legionářů ťNárodní osvobozeníŤ v době, kdy osnova byla projednávána v posl. sněmovně, otiskl úvodník, ve kterém bylo apelováno na senát, aby, když by posl. sněmovno osnovu odhlasovala, senát ji buď zamítl nebo podstatně změnil. (Výkřiky sen. Thoře.) To je důkaz určitých rozpaků, které zachvátily naše vládní politické strany, rozpaků, jejichž důsledkem jest určitý stud. Tento zjev je do jisté míry potěšující v těchto černých dobách politické reakce, že aspoň trochu studu z těch rozpaků vyplynulo. Reakce, která i náš stát zachvátila, jest ovšem širšího působení, zachvátila až na malé výjimky celý svět. Jsou sice státy, kde politická reakce se ještě nevyvinula, státy s tradiční, skutečnou demokracií. ale většina světa byla zachvácena politickou reakcí. Dostavila se také u nás. Já tomu rozumím, dámy a pánové, že po vzepjatých revolučních obdobích musí dojíti k určité reakci; o tom učí dějiny. Není přece možno žíti pořád tak pohádkově, jako jsme žili po roce 1918. Není možný tento život ani u nás, ani v jiných státech. Vždyť i tam, kde došlo ještě k vypjatějším událostem, se reakce projevila také; projevila se reakce v Rusku, v Itálii a projevuje se v Německu. Tedy reakce po určitých revolučních obdobích musí přijíti, ale jest jenom otázka, musí-li tato reakce tak daleko zaběhnouti, jako zabíhá při současných politických poměrech v republice Československé.

Pravil jsem, že v dějinách jsou zjevy, které tento můj názor potvrzují. Ve Francii po velké revoluci přišla reakce napoleonská. U nás po r. 1848 přišla reakce Bachova, později Beustova, Herbstova a Schmerlingova, ale naprosto žádná z těchto reakcí nedostoupila oněch mezí, do kterých vstoupila reakce v Československé republice v této době. Při tom je velmi žalostné, že se používá výjimečných politických zákonů u nás stranicky. Máme na př. zákon o útisku, který jasně a konkrétně praví, že každý, kdo by znásilňoval volný projev spoluobčana, dopouští se přestupku nebo přečinu. Pánové a dámy, mám desítky případů, při nichž důvěrné i členské schůze Národní ligy jsou znásilňovány stoupenci jiných politických stran. Pravidelně to byli stoupenci komunističtí, soc. demokratičtí a nár. socialističtí. Stal se také případ, že v místnosti, kde byla konána důvěrná schůze 25 osob, byly vylomeny dveře, násilím do místnosti vnikl dav, a když jsme se dožadovali ochrany podle zákona o útisku, nedovolali jsme se jí, poněvadž patříme k oposici nacionalistické. Je to tím žalostnější. neboť nemáme záruky, že ani tohoto zákona nebude stranicky používáno. Také listy oposičních skupin jsou konfiskovány za docela jiných předpokladů. než jsou konfiskovány listy stran vládních. Citáty stran vládních, otištěné v oposičních listech. jsou konfiskovány proto, že prý se jinak čte stať otištěná v oposičním listě než stať otištěná v listě vládním.

Novelou se doplňuje zákon na ochranu republiky, a to ustanovením 14 a), mimořádnou ochranou vládních stran a vládnoucích politiků. Myslím, že tu nemůže býti naprosto žádné pochybnosti, že jde o strany koaliční a o koaliční politiky.

Dámy a pánové, v Bachově reakci, i v Herbstově reakci za Rakouska, jak vykládá Srb ve svých dějinách, nejsou tyto zjevy patrný. I tehda byly určité skupiny občanů, nakloněných tehdejšímu režimu, na nichž tehdejšímu režimu záleželo. Ale, dámy a pánové, tehdejší reakce neodvážily se k tak drastickým ustanovením na ochranu svých skupin, jako to činí tento zákon ustanovením §u 14 a). Za Rakouska přece zvláštní kastou, která držela rakousko-uherskou monarchii, byla šlechta. Její politiku bylo možno volně kritisovati, bylo možno útočiti na jednotlivé představitele této politické a hospodářské kasty. V tehdejším Rakousku nebylo sáhnuto k ustanovením zákonným, jimiž by tato kasta jako nejsilnější podporovatelka rakouské monarchie byla ochraňována. Při tom toto ustanovení §u 14 a) předložené osnovy je nejasné. Již loňského roku jsem poukazoval na nejasnosti, které jsou obsaženy ve výjimečných politických zákonech.

Slavný senáte, co je to demokratický řád? Jaký je to zákon? Neznám žádný zákon, který by se nazýval demokratický řád. Demokratickým řádem je možno nazvati souhrn zákonů, ať již ústavních nebo dodatkových zákonů k ústavě. Ale, má-li býti dosaženo jasnosti a čistoty v provádění tohoto zákona, musí to zde býti vyjmenováno, jinak je ponecháno na libovůli ať již státního zástupce nebo kteréhokoliv politického úředníka, jak se má vykládati termín demokratický řád. V tomto ustanovení je řada dalších nejasností, které mohou býti důvody úplné politické nespravedlnosti, a jsem také přesvědčen. že jako při provádění zákona o útisku se jinak jedná se stoupenci stran vládních a jinak se stoupenci stran oposičních, tak i v tomto případě bude tento dvojí loket. Docela jinak se bude měřiti členům stran vládních a docela jinak členům stran oposičních. Toto ustanovení 14 a) zabrání u nás de facto diskusi na veřejných shromážděních. Dnes je už vyloučeno kritisovat činnost toho či onoho ministra. Toto právo jsme měli před velkou válkou. v republice Československé zabrání zástupce vlády jakékoli kritice činného ministra. Podle tohoto zákona bude také zabráněno jakékoli kritice některého vládního politika nebo vládní strany, a i když bude faktická podstata pro tuto kritiku, nebude smět býti pronesena, poněvadž to bude přečin nebo přestupek podle zákona, jejž dnes projednáváme.

Předloha značně zhoršuje předpisy o tisku. Stačilo to, co schválily zákonodárné sbory roku loňského, a už se vliv těchto zákonů také do jité míry zobrazil na úrovni tisku. Dnes už nemáme svobodného tisku. (Výkřiky.) Chce-li už dnes tisk říci něco občanstvu, musí ve skutečnosti opisovati a lid musí čísti mezi řádky. Tento zákon jest ovšem posledním hřebíkem do rakve svobodného tisku vůbec. Především má býti proti oposičnímu tisku postupováno - a to je to nejnemravnější v tomto zákoně - prostředky hospodářskými, má býti hospodářsky podvrácen, aby nemohl konati svou povinnost, svůj úkol. Je možné, aby trafikantům, stánkářům a snad ještě jiným obchodníkům byl zakázán prodej oposičního listu, který nebyl konfiskován ani zastaven a který vychází? To je krutá rána především pro naši svobodu tisku, po druhé je to omezování osobní svobody obchodníků, kteří mají své trafiky a stánky. Dámy a pánové, trafiky nejsou žádný úřad. Trafikant si musí sám opatřiti prodejní místnosti a sám platiti personál, má-li jaký. Trafikant je pouze odběratelem, prostředníkem mezi konsumentem a výrobcem, v tomto případe státem. Jakým právem by chtěl zákon rozkazovati tomuto samostatnému podnikateli, co smí a nesmí prodávati, jde-li o prodej předmětů, jichž prodej není v žádném smyslu protizákonný?

Rovněž případné odnětí práva dopravy je zjev, který musí vyvolati a také vyvolá značné pobouření v občanstvu, neboť, vážený senáte, oposiční občané tak dobře platí daně na deficity státních podniků, ať jsou to železnice nebo pošta, jako občané patřící k vládním stranám. A pak: když stát zřídil dopravní podnik, ať poštu nebo dráhy, uzavřel zákonem, který byl odhlasován, smlouvu se všemi občany, nejen s občany-příslušníky vládních stran, nýbrž se všemi bez rozdílu. Jak to, že nyní budou občané rozděleni na dvě kategorie: jednu, která má právo použíti dopravních podniků státních a posílati nebo si dáti posílati noviny poštou nebo drahou, a drtinou, která tohoto práva nemá? Toto ustanovení musí vyvolati v každém případě značný odpor a nespokojenost.

Ustanovením §u 18 zabíjí se poslední zbytek důvěry občanstva k zákonodárným sborům a k vládě. Co obsahuje § 18? Zákaz zpravodajství o aktuálních problémech, které se projednávají a které mají býti řešeny určitým zákonným opatřením. Jak to v zákoně je, pánové, není to nic nového, poněvadž omezování zpravodajství už se dělo a děje u nás už po dobu nejméně 2 let. Mně je známo, že při projednávání rozpočtu byly redakce upozorněny, budou-li referovat o stadiu jednání o této důležité předloze, že budou zprávy konfiskovány.

Rovněž při projednávání osnovy zákona o snížení zlatého obsahu čsl. koruny bylo zakázáno referovati. Je známo, že když se jednalo o této otázce, ještě 14 dní před tím pan ministr financí učinil projev naprosto opačný. Listům bylo zabráněno, aby podaly zprávy občanstvu o stadiu jednání v této otázce.

Rovněž tak, když byla projednávána otázka státně-zaměstnaneckých platů, někteří páni ministři, a tuším, byl to pan ministr Franke, ještě několik týdnů před projednáváním prohlásili, že se na platech státních zaměstnanců ničeho nezmění. Listy oposiční, které měly opačné zprávy a upozorňovaly na rozdíl mezi prohlášením a skutečností, byly pro to konfiskovány.

Tedy potlačování zpravodajství není nic nového. To se u nás dělá, ale jaksi neoficiálně zásahy státních zástupců pod titulem konfiskační pralese. Nyní se však toto omezování zpravodajství vkládá do zákona. To znamená, že občané, kteří jsou si vědomi, že se jedná o některé důležité hospodářské otázce, že se má řešiti podobná hospodářská otázka opatřením, jež se jich dotkne, že občané, kteří si budou toho vědomi a nebudou míti žádných zpráv, nebudou o tom čísti v novinách a nebudou informováni, budou naplněni nedůvěrou ke sborům zákonodárným, k vládě a všem, kteří jsou oficiálně v čele státu.

Ze státního důvodu měla si vláda rozmysliti, vložiti do novely zákona ustanovení §u 18. Stát, který potlačuje diskusi, řítí se do zmatků. Je možno, že na určitý čas může ostrý režim zavříti ústa kritikům, ale v žádném případě nemůže zabrániti zmatkům, které vznikají právě z nedostatku zpráv a referování. Touto osnovou neklidu zabráněno nebude, naopak neklid se bude zvyšovati.

Pan dr Beneš pochvaloval si v posledním svém exposé naši demokracii a řekl, že si musíme naše poměry upraviti, abychom vnitřně byli silni.

Dámy a pánové! Tento zákon, jak jsem pravil, zavře ústa oposici, ale v tom právě nebude síla, nýbrž slabina našich veřejných poměrů, a ti, kteří takovéto zákony dělají a schvalují, mohou býti v určitém čase velmi rozčarováni výsledky, které jim přinesou.