Předseda (zvoní): Dále má slovo pan sen. Filipínský.

Sen. Filipínský: Vážený senáte! Dovolím si k právě projednávané předloze o úpravě rozpočtu vojenské správy pronésti jménem branného výboru senátu N. S. tato prohlášení a myslím, že poslední slova, která zde pronesl duchovní pan dr. Hilgenreiner, aniž bych se ho byl na to ptal, jsou právě obsažena také v tomto prohlášení.

Jistě nikdo nebude počítati republiku Československou mezi obdivovatele imperialistických válek. Jsme známi ve světě svými mírovými zásadami, jež vylučují jakékoliv snahy po takovém zbrojení, které by rušivě zasahovalo do míru a klidného soužití národů. Nikdy jsme se neztotožňovali s politikou válečných experimentů, které mají za účel rozšiřovati státní území na úkor jiných států, neznáme zahraniční politiku, která chce válku, aby mohla kořistiti, politiku, která směřuje k vraždění lidí za účely dobyvačnými.

A právě proto, že jsme zapřísáhlými odpůrci imperialistických válek, nesmíme pouštěti se zřetele obranu proti takovým válkám, naopak je naší povinností státi na stráži, aby každý dobyvačný pokus imperialistického dobrodružství mohl býti včas a účinně odražen.

Československá republika nechce válku; chce dopřáti míru svým občanům, a také pokojného života sousedům za hranicemi. Nechceme rozšiřovati svých území, naopak jsme ochotni pomáhati všem státům v klidném vývoji, vedoucím k hospodářskému zabezpečení a ku blahu občanstva.

Ale stejně tak nedáme si sáhnouti na své území, nepřipustíme, aby někdo bral nám z toho, co nám bylo mírovými smlouvami přiznáno a zaručeno. A tu nutno říci, i když jsme byli vždycky opatrnými při výdajích ve zbrojení, že nemůžeme chtíti, aby stát nepřipraven sledoval, jak se připravují druzí, aby čekal jen ránu, ale neuvažoval o tom, jak se bránili. Proto také všechny koalované strany jsou jednotný v tom, že návrh zákona o úpravě rozpočtu vojenské správy jest odůvodněný, a jistě nebude proti němu v senáte námitek.

Znovu prohlašujeme důrazně, že chceme mír, ale že chceme býti také na stráži a dbáti toho, aby náš stát v rozhodném okamžiku nezůstal bez obrany. Proto také budeme pro předlohu zákona o úpravě rozpočtu vojenské sporá vy s dobrým svědomím hlasovati. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dále má slovo pan sen. Mikulíček.

Sen. Mikulíček: Paní a pánové! Je potřebí při projednávání této předlohy rozlišovati různé třídy v národě a které třídy má armáda, složená ve svých spodních vrstvách z obyčejných maníků a poddůstojníků, z proletariátu a synů pracujících rolníků, čí zájem, jaký stát má tato armáda obhajovati. A s toho hlediska, že armády všech kapitalistických států neobhajují zájmů pracujících národů, obývajících hranice toho kterého státu, nýbrž vždy a všude hájí zájmy vykořisťovatelů, stavíme se proti armádám v kapitalistických státech. (Sen. Thoř: Tomu nevěříte sám!) Já jsem vám včera, pane kolego, v rozpočtovém výboru sdělil, že třeba jsem členem zákonodárného sborn, šavle českého dragouna v Hodoníně se svezla také po mých zádech, a vy jste odpověděl, že jsem tam neměl co dělati. Ale když dal velitel četníků rozpustiti schůzi býv. ministra a nynějšího oposičníka Mlčocha a vaši loyální živnostníci nechtěli z reduty v Hradišti, tak ten velitel četníků poslal 50 četníků, aby napřed potloukli pendreky a pak vyhodili z místnosti poctivě platící živnostníky a poslušné voliče pana Mlčocha; a měli jste slyšeti, jak posuzovali ozbrojenou moc v tomto státě! (Sen. Thoř: To není pravda!) Není-li to pravda, tedy se zeptejte živnostníka Matyáka, malíře, a Staše, obchodníka v Malenovicích, kteří dokonce byli zavřeni pro ty věci a jsou organisováni ve vaší partaji. Je charakteristické, že v době krajní krise hospodářské, která hrozí zkázou dnes již zoufajícím rolníkům, v době, kdy není prostředků pro záchranu těchto rolníků - o dělnících ani nemluvě, poněvadž přes milion dělníků podle statistik Ústřední sociální pojišťovny, která mluví jasně o zaměstnanosti a nezaměstnanosti, je bez zaměstnání, a 60% dělníků, pracujících v tomto státě, pracuje pod 15 Kč denně, že v době, kdy je všeobecná mizérie, kdy se dává nevinně nezaměstnaným 10 Kč týdně, čili 40 Kč měsíčně, čili 500 Kč ročně, všichni, pánové, najdete dosti prostředků, najdete 3.150 mil. Kč na militarismus. (Výkřiky sen. Thoře.) Zhoršuje se podpora v nezaměstnání. Není v zákoně ustanovení, že je vojenská správa oprávněna třebas i letos si to vymoci? Nevím, jak jste pochopil podanou předlohu, kde stojí, že i napřed si může vojenská správa tento povolený peníz vyzvednouti a že jej má ministr financí buď úvěrními operacemi nebo jinými cestami opatřiti. (Výkřik sen. Sechtra.) Budu o tom také ještě, pane Sechtře, mluvit, jak to dělá Stalin. - V době, kdy se snižuje proti výslovnému znění původního zákona podpora podle gentského systému, v době, kdy na ulicích vašeho hlavního města, na Václaváku, Národní třídě, na Příkopech, takřka denně padají lidé hladem, v době, kdy se množí vraždy dětí a sebevraždy rodičů ze zoufalé bídy, v době, kdy ke zmírnění bídy není finančních prostředků, najdou se celé miliardy na věci naprosto neproduktivní. A jak se s těmito penězi hospodaří?

Vy jste již z vůle Francie vytvořený samostatný stát, francouzští vojenští komandéři diktují zde vojenskou organisaci, diktují zde více než vojenskou službu. Vy to ovšem nepřiznáte při ustanovení doby vojenské služby ani při povolování rozpočtu, ale ta fakta jsou nepopiratelná. A máte-li Francii a vojenskou francouzskou správu ve všem za vzor, já vám posloužím citátem z časopisu soc. dem. strany, jejíž mluvčí jménem všech koalovaných stran přede mnou zde přečetl prohlášení koalovaných stran. Aby bylo jasno, že nefixluji, je to z "Večerníku Práva lidu", z časopisu strany, která má jako členka II. Internacionály v československé vládě 3 své a jednoho německého soudruha. Je to "Večerník Práva lidi" z 19. června 1934, kde se píše: "Tři miliardy na vojáky dala Francie, ale málem je spolkli dodavatelé". A píše se tam dále, jaký byl boj ve francouzské poslanecké sněmovně, že přes tři miliardy franků si dala odhlasovati francouzská vláda na mimořádné potřeby národní obrany, aby bylo videí, že to nynější vláda myslí doopravdy s odzbrojením. Dva dni trvala debata o této věci, ministr války maršál Pétain v ní po prvé vystoupil v roli parlamentního řečníka a pan Doumergue byl nucen dvakráte odůvodňovati vládní návrh před touto sněmovnou, s níž jinak nemluví a na kterou se dívá jen přes rameno. To, prosím, povoloval parlament pařížský tři miliardy franků, parlament státu, jehož rozloha s koloniemi jest jistě nejméně 30 krát větší nežli rozloha státu československého. Snad víme, že 3 miliardy franků je asi 5 miliard Kč, ale vy tu tak s klidným srdcem v koaliční sedmičce dojednáte: Dáme 3 miliardy Kč, nač by se nám zde pan min. předseda exponoval, nač by se tu exponoval pan ministr vojenství. Rozkaz - a hotová věc. Ve Francii na to hledí poněkud jinak, ačkoli víme, že poctivosti mezi francouzskými politiky není nejvíce, jak dokázal případ Oustricův, paní Hanau a poslední případ Staviského, kde, když šel policajt kolem parlamentu, každý se třásl, jako když hráli Césara v Osvobozeném divadle, když senát chtěl Césara shodit a César zvolal: Kdosi z vás tu krade! A lid římský píše jeho jméno na zdech parlamentu. Utekli všichni, neboť každý měl strach, že jeho jméno mohlo by tam býti napsáno. Dále píše "Večerník Práva lidu" o tom, jaký pocit vzbudila celá debata, jaký byl boj. "Jednak pocit, že právě ve chvíli, kdy se konají poslední pokusy o záchranu odzbrojovací konference, není nejlepší prací pro odzbrojení, zvyšovati vojenské náklady o tak horentní peníze, a to i přes zbrojení Německa, neboť náskok Francie je tak veliký, že nebylo opravdu potřebí tolik pospíchati s odpovědí na německý vojenský rozpočet - jednak pak, že velká část peněz, vynaložených na potřeby národní obrany, je vyhozena bez jakékoli kontroly, bez jakéhokoli vojenského užitku, jen a jen ve prospěch vojenských nenasytných dodavatelů." (Výkřiky sen. Sechtra.) To si zodpovězte vy ve vaší koalici. Na jediné straně se píše v tisku, aby se dala pilulka nespokojeným dělníkům, kteří věří těm, kteří dělají ve vládě a v koalici protilidovou politiku, a na druhé straně páni nevědí, že jejich časopisy nečtou jen jejich věřící, nýbrž i jiní činitelé. I u se píše, že při opevňovacích pracích se překročil rozpočet až o 50%. Zde se píše, že socialistický posl. Moch, který je sám inženýrem, snesl doklady o tom, že podzemní stavby jsou po této stránce skutečně udělány ne zrovna bezpečně a že dodavatelé měli na tom ohromné zisky.

Nebudu citovati dále. Můžete si každý posloužiti, jak se dívá československý vládní koaliční tisk na 3 miliardovou položku, kterou vymohl ministr vojenství ve Francii, ve státě několikanásobně větším, než je stál československý. Ovšem v Československu budou soc. demokraté pro 3 miliardy hlasovat. Vážení, jak se u nás hospodaří s těmi penězi? V branném výboru bylo vytýkáno vládními senátory, že letadlo, zbudované v místních továrnách, je dražší o 180.000 Kč nežli letadlo zbudované za hranicemi. Byla na to odpověď, že za hranicemi dostávají určité prémie (Sen. Ant. Novák: Kdo to vytýkal?), kdežto místním výrobcům musí se tyto prémie zaplatiti zrovna při koupi letadla. Bylo několikráte i ústy předsedy branného výboru, pana sen. Klofáče, vytýkáno, že bývalý chudý továrník Janeček je dnes několikanásobným milionářem, když tak věrně a poctivé dodává výbušniny československé armádě, že se nedočkali, až budou tyto výbušniny vrhány na nepřátele, nýbrž že vraždily československé vojáky hned při převážení v Truhlářské ulici. Já si pamatuji, že ministr národní obrany, nejdříve plukovník, pak generál Husák, člověk, který nebyl z milionářské rodiny, později vedl jako člen správní rady dynamitky v Pardubicích s továrnou na nábytek proces. Objednal si nábytek za 960.000 Kč, v němž byla postýlka pro psa za 5.000 Kč, a pale nechtěl nábytek odebrati a důsledky byly, že byl veřejný proces a novináři opsali žalobu, a tak se český svět dověděl, jak se může člověk státi plukovníkem, pak generálem, ministrem vojenství a pak se stane členem správní rady podniku, od něhož odebírá jako ministr vojenství výbušniny.

Prý je tu nebezpečí se strany Hitlerovy. Tak aspoň odůvodňovali pánové tuto předlohu v branném i rozpočtovém výboru. A co jste psali, pánové, ve "Venkově", co jste psali v "Národních listech", co psal ten, který má býti budoucí spásou českého národa, ve svých listech? Jak dovedl Hitler s marxisty důkladně zatočiti, jak zbavil Německo marxistického jedu. Já jsem již nejednou říkal, že stokráte menším nebezpečím pro mír Evropy a tím také pro mír celého světa měl býti říšský sovětský komisař Thälmann než Hitler, a ono to také k tomu spěje. Já vím, že Hitler nemá co ztratiti, Hitlerovi se bortí půda pod nohama ve vlastní říši, také činností tamějších našich soudruhů komunistů jest podhrabována bašta hitlerismu nejen v Německu, nýbrž také v jiných fašistických státech, ovšem za cenu utrpení a smrti tisíců a tisíců jedinců. Ale včera zde řekl člen rozpočtového výboru z řad strany soc.-demokratické, že oni tím nejsou vinni, že nastaly takové mezinárodní poměry, že je potřebí pro zabezpečení tohoto státu zvyšovati rozpočet ministerstva nár. obrany.

Kdo je to "my"? Kdo měl v Německu vládu v rukou, kdo měl v Německu v rukou ministerstva, policejní presidentství, policii, samosprávu i správu státní? Německá sociální demokracie. Ovšem, při takové taktice, kde čím dále tím více byl zotročován pracující dělník, rolník a živnostník a kdy se nezkracoval a neomezoval čistý zisk Kruppů, Thyssenů a ostatních kapitalistů, musilo to dospěti k těm koncům, že se podařilo Hitlerovi a Göringovi oklamati falešnými hesly a sliby, které nebyly splněny ani z jedné setiny, ohromné, milionové masy německého lidu, a důsledky toho odnášejí nejen ti chudáci, kteří do té doby věřili německým soc. demokratům, kteří po převratu měli 45% odevzdaných hlasů a celou vládu v rukou, nýbrž odnášejí to i jiní proletáři, kteří se tehdy s politikou soc.-demokratickou rvali.

Ale, pánové, jaké důsledky vaší politiky se mohou projeviti v tomto státě? Vy dnes pod hesly "vše pro vlast, vše pro stát" uvalujete na lid břemena už přímo nesnesitelná. Přečtěte si finanční zákon, podle něhož všichni bohatí, mezi nimiž je spousta skupin, spousta těch, kteří mají zisky jako uhlobaroni, a tito sami mají zisku na půl třetí miliardy, platí do státní pokladny pouze l miliardu, ale chudáci, pracující rolníci, poněvadž jsou konsumenty, v nepřímých daních a v dani obratové z polí krajně nespravedlivě zdaněných ne podle bonity, nýbrž podle toho, ve kterém jsou kraji, - takže velkostatkář z měřice půdy první třídy platí 6 až 8 Kč obrajtové daně jako chudák, který má pole sedmé až osmé bonitní třídy, kde mu ještě panská zvěř sežere polovic úrody - platí 7 a ¹/₂ miliardy čili 7.5 krát více, než platí všechny banky, průmyslníci a velkostatkáři. (Hlasy: Tak to není, oprav to!) Tak si račte vzíti finanční zákon a tam si to rozcupujte, rozdělte domovní daň, že polovic platí pracující rolníci a v činžovní formě nájemníci. Rozdělte obratovou daň a daň z příjmu, kterou platí úředníci a dělníci nad 700 Kč příjmu a přijdete k těm cifrám. Přes miliardu platí bohatí a 7 a ¹/₂ miliardy platí chudáci. Nebude to prý žádné zatížení poplatnictva. Kdo pak vám povídal, když se někde opatří 3.150 mil. Kč úvěrem anebo odkudkoliv se vezmou, že to nebude zatížení poplatnictva? Říkali jste při doporučování různých daní, na př. daně z droždí, že to rovněž nemá býti žádným zatížením poplatnictva. A dopadne to asi podle toho starého přísloví, které jsme jako děti četli, že stokrát nic umořilo osla. Osel, který nese dlaňová břemena, zatím ještě dýchá, ale dýchá již velmi těžce. Důsledky takové politiky, jako je vaše, stejně jako těch soc. demokratických pánů v Německu, se projevují v tom, že různí dobrodruhové rázu Kobzinků a Gajdů navazují a navinují dnes na sebe nespokojené vrstvy obyvatelstva. Běžte na moravské Slovácko mezi ožebračené rolníky! Už tam velmi špatně pochodil min. předseda Udržal, a běžte tam dnes vy. Dnes vám ti, kteří vám dříve blahořečili, budou zlořečiti, poněvadž je nepřesvědčíte, že to všecko zavinily strany oposiční. Vládnouti, to neznamená pouze dělati persekuční zákony proti nespokojencům, nýbrž také starati se poctivě o ty, nad kterými vládneme a od kterých chcete důvěru. Na jediné straně je tu bezmezná bída dělníků a pracujících rolníků a na druhé straně musí vládní tisíc konstatovati, jak si mnozí pánové - já nikdy nepoužívám tisku komunistického, poněvadž pánové by mohli tvrditi, že je to z důvodů demagogických anebo protistátních - různí vaši nezištní agrární generální sekretáři v dobách krise pomáhají. Tak včerejší "Večerník Českého slova" píše o milionech pana generálního sekretáře Berana. (Sen. Kroiher: To ponejprv zde lžete, poněvadž jindy se snažíte mluviti pravdu, a vy víte, že toto pravda není!) Já konstatuji zde, co píší včerejší vládní noviny. (Sen. Kroiher: To je vzato z Prager Tagblattu"! Vy vždy říkáte, že nemáme "Českému slovu" věřiti, a teď se tváříte, jako byste tomu věřil!) To si vyřiďte v koalici. Nebudete mi přece mluviti, že tím nezištným sloužením národu si ti pánové nijak nepomohli na nohy. (Sen. Kroiher: Odpovězte, věříte tomu, co je tam psáno?) Já to konstatuji, to si vyřiďte v koalici sami. Já vím, že má pan Beran velkostatek, to je faktem, to nepopřete, jako nepopřete, že pan kol. Vraný má velkostatek. (Sen. Kroiher: Má na něm dluhy!) Promiňte, říkám, že má velkostatek a nabyl ho v době, kdy běžná kupní cena za hektar dobré půdy byla 25.000, a on platil z této ceny sotva desetinu za hektar. Že má na tom dluh, to neznamená, že tím není obohacen, když zítra nebo pozítří může tento statek s ohromným ziskem prodati. (Sen. Kroiher: Zůstaňte u Berana, kterému jste zde ukřivdil!) Pane kolego, já jen konstatuji, co čtu. (Sen. Kroiher: Udělal jste to zúmyslně a to je mi na vás líto!) Rozčilujte se nebo ne, udělejte si pořádek ve svém koaličním tisku. Jednou podezříváte předáky z řad socialistických nebo po druhé tisk socialistický podezírá vaše předáky - zjednejte si pořádek ve svém tisku, ať to široká veřejnost nemusí čísti. Byl jsem před měsícem ve Velkém Oseku, tam chodili dříve rolníci přes les, dnes se dostanou na pole obchůzkou čtvrt hodiny cesty. Čtvrthodina má pro rolníka ohromný význam, když jde při bouři sklízeti seno nebo obilí. A proč musí lesy obcházeti? Poněvadž kolem V. Oseka, kolem dokola mají lesy političtí činitelé, kteří původně pocházejí buď z chaloupky nebo ani ne z chaloupky, nýbrž jen z kvartýru.

Dnes se rolníci z Oseka bouří, poněvadž jim počínání pánů těchto lesů způsobuje ohromné obtíže při jejich sklizni. (Sen. Sechtr: Vždyť ti Baťa dával továrnu!) Kdybych byl vyučen kovářem, byl bych ji vzal, ale jako vyučený zedník si aspoň troufám továrnu podle svých možností postaviti sám. Já darů od takových lidí, jimž vy promíjíte stamiliony - na základě zákonů o akciových společnostech - převodních poplatků, jako bolševik ani pro veřejné účely neberu.

Zde bylo již včera v určitých výborech - ne snad úmyslně kriticky, ale pánové rádi něco v těch výborech povídají - prozrazeno, na koho se převalí nová břemena proklaté války. Včera pan předseda branného výboru prohlásil: V době války se budou bohatí opět ulejvati a budou dodávati armádě boty s papírovými podrážkami a jiný brak. Obrana státu, bude přenechána dělníkům.

Ostatně je třeba čekati na dobu války? Tentýž pan předseda branného výboru včera konstatoval, že v Brně německo-židovská firma přes to, že má početné zisky z armádních dodávek, neplatí ani daní, ani přirážek. Stěžuje si na to Brno (Hlasy: Jméno!) - neprozradil jméno - to jest jejich věc, aby mluvili jasně: ano, ano, ne, ne. Válečný průmysl je dnes jediným průmyslem, který přibírá dělnictvo. Brněnská Zbrojovka přijala nových 2.400 dělníků, ale v Brně neubylo nezaměstnaných. Koho to brala do svých služeb, ačkoliv počet zaměstnanců se téměř o 2.500 zvýšil? Bombardovali jsme vojenskou správu v branném výboru několikrát, aby mladí dělníci a úředníci, protože rukují na vojnu, nebyli trestáni za to dvojnásob, a to jednou ztrátou zaměstnání, když jsou na vojně, a po druhé ztrátou zaměstnání, když z vojny přijdou. Dělá se v té věci něco? Vážení, vy potřebujete 3 miliardy na zdokonalení zbraní. Stačí jenom zbraně? Nemyslíte, že je k tomu potřeba ještě nebo víc než zbraně? Tedy v době zničených existencí dělnických a rolnických, v době, kdy se v národě Komenského omezuje školství pro nedostatek finančních prostředků, jsou prostředky na militarismus.

Národy všech kapitalistických států přímo padají pod břemeny na militarismus. Přes 150 miliard ročně se dá v kapitalistických státech na přípravu k novému vraždění. Vážení, upřímně! Ne proto, že jsem bolševik, ale odpovězte vy na otázku: kudy z této přímo strašné světové situace ven? Kudy? Myslíte tím, že bude lépe ozbrojena československá armáda proti armádě německé a maďarské, a německá proti francouzské? Nemyslíte, bude-li se stupňovati toto stálé zbrojení a ždímání poslední kapky krve z pracujících dělníků a rojníků, že to povede k úplnému zhroucení kulturního lidstva? Co zbývá, vážení přítomní, co jiného než odstranit příčiny tohoto zbrojení. V čem tkví příčiny tohoto zbrojení? Vy tvrdíte jako malý stát, že nesledujete snah imperialistických, ale jste přičleněni a držíte se určité skupiny imperialistické, která chce určovati politiku i hospodářství na celém kontinentě evropském a z určité části také na ohromném úseku zeměkoule. V zájmu čeho dělá Francie tuto imperialistickou politiku? Snad ne v zájmu těch, do kterých se dnes střílí na pařížských barikádách, v Marseille a jinde. Ne, nýbrž v zájmu Schneiderů, Kruppů, v Československu Škodovky, která klidně dodává zbraně jak do Maďarska, tak i Polska. Máme zkušenosti ze světové války, že Krupp koncem r. 1914 dodával součástky za celé miliony do Holandska a Dánska. Situace je taková, že jenom odstraněním příčiny zbrojení, totiž imperialistických choutek kapitalistů... (Sen. Thoř: Jak?) Odstraněním imperialistů samých, Schneidrů, Kruppů, Škodů! (Sen. Thoř: Jak?) Sociální revolucí.

Pánové, promiňte, já jsem z těch Sovětů před několika týdny přijel a tam jsou Kruppové, Schneidrové i Škodové odstraněni a jděte se tam podívati, jaký je tam život. Tam dělník a zřízenec administrativy, když přijde z vojny, není vydán bídě a hladu. (Výkřiky sen. Sechtra.) Co by dělali čeští Husité, co by dělal Žižka bez armády? Byli by je reakcionáři roznesli na koňských kopytech! (Výkřiky.) Ale velký rozdíl, páni kolegové z nár. demokracie, je, když můj synek, který dnes už nevlastní nic, má hájiti zájmy Preisse, který přizná desítky milionů čistého příjmu, a když můj synek bude hájiti kolchoz, v němž má stejné právo, kdyby tam pracoval Liechtenstein a Schwarzenberg jako kdokoliv jiný. V tom je rozdíl. Tam to nedělají, pánové, jako vy, aby v zájmu a k obraně kapitalistických řádů byli organisováni proletáři, nýbrž do armády k ochraně proletářského státu jsou připuštěny děti pracujících dělníků a rolníků, kdežto dítě kulaka nebo ze zbytků buržoazie nemá do rudé armády přístupu. Tam nejsou případy, aby se dostali do sboru důstojníků jen ti, jejichž tatínek měl tolik peněz, aby synek udělal maturitu. Nás po kasárnách vodil člověk v hodnosti plukovníka, který přišel na vojnu před 10 lety jako pouhý maník a byl to synek obyčejného rolníka. (Výkřiky sen. Thoře.) Pane kolego ze živnostenské strany, není jiná pomoc. Buď lidstvo vykrvácí pod náklady na militarismus anebo musí nastoupiti tu cestu, jakou nastoupili pracující rolníci a dělníci i živnostníci v Rusku, které tam neničí Baťa a jiní podobní kapitalisté. Ti jsou zaměstnáni v kooperativech - měli jsme tam organisovaného živnostníka z Berouna s sebou - a mají slušný život zabezpečen. Jedině odstraněním imperialismu, to znamená kapitalistických řádů, může býti lidstvo uchráněno před ohromnými náklady na militarismus a před nebezpečím smrtelných válek. (Potlesk komunistických senátorů.)

Předseda (zvoní): Dále má slovo pan sen. Šimek.

Sen. Šimek: Slavný senáte! Neujímal bych se slova, kdyby nebylo třeba zde zdůrazniti, že jsou věci samozřejmé, k nimž by se vůbec mluviti nemělo, anebo že jsou věci, k nimž žádná odpověď je nejlepší odpověď. Poněvadž však náležím dnes ke straně, která je na stanovisku oposičním, uznávám za vhodno pronésti zde alespoň kladné stanovisko k předlohám vojenským, poněvadž jsem přesvědčen, že armáda je zárukou klidného vývoje státu a pocitu bezpečnosti státu. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Vy jste ti, kteří tu bezpečnost podrýváte a jste právě příčinou toho, že armádu musíme míti silnou. Nerad bych, abyste se dočkali právě vy toho, abyste poznali, kdyby ten nepřítel přišel, že si nevybírá. Ale právě za jeto štíty a jeho kryty se schováváte! (Sen. Mikulíček: Tak nechte naše chlapce doma!)

Jsem přesvědčen, že kdo je proti takovýmto předlohám, je proti státu, ale je dokonce sám proti sobě a vidí jen na dnešek a ne na zítřek. Vy se pořád oháníte tím, co se děje v Německu s Hitlerem, ale ne tím, co se děje v Rusku. My nejsme nadšeni uznáním Ruska, poněvadž nevěříme v ten kladný poměr. (Výkřiky komunistických senátorů.) My si to povíme. My budeme hlasovati plně pro potřeby vojenské, budeme chtíti, aby armáda byla nejenom na obranu proti nepříteli vnějšímu, ale možná, že jí bude potřebí také proti nepříteli domácímu, jakým jste vy.

Vy poukazujete pořád na zbrojení u nás, ale ne na zbrojení v Rusku. Vždyť je dobře známo, jak Rusko zbrojí. Tedy vy jste proti zbrojení doma, pěstujete poraženectví, pěstujete rozvrat v mysli lidu u nás, poukazujíce na věci, které s tím vůbec nesouvisí. (Sen. Mikulíček: Akcie Živnobanky v těchto podnicích s tím nesouvisí?) Tato sofistika, která tu byla uváděna kol. dr. Hilgenreinerem a vámi, pro nás neplatí.

Já prohlašuji místo dlouhých řečí, žádná odpověď na meritum věci je také odpověď. A jako příslušník strany oposiční prohlašuji jejím jménem: Vše, co armádě patří, jí dáme, i ty nejtěžší oběti, které by měly přijíti, dostane. Naše strana bude hlasovati pro. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Byl mně podán návrh sen. Mikulíčka a soudr. na přechod k pořadu.

Žádám, aby byl přečten.

Tajemník senátu dr. Šafařovič (čte):

Návrh sen. Mikulíčka a soudr.:

Podepsaní navrhují, aby přes 1. odstavec 270. schůze senátu N. S. (usnesení posl. sněmovny tisk 1337 k vládnímu návrhu zákona o úpravě rozpočtu vojenské správy) přešlo se k pořadu.

Předseda (zvoní): Uděluji slovo panu zpravodaji sen. Hrubému k doslovu.

Zpravodaj sen. Hrubý: Slavný senáte! Kdykoliv poslouchám kol. Mikulíčka, vždy mne prochvívají zvláštní pocity. On vidí všechno všude, ale nikdy se nepodívá do Ruska. My jsme tomu rádi, že je ozbrojeno, ale proč odvažuje se ve svém vlastním státě mluviti proti tomu, abychom i my svou armádu náležitě vyzbrojili? To je takový nonsens, pro který nemám žádného slova. Kol. Šimek to řekl docela jasně. Kdybyste tam promluvil tak, jako jste učinil zde, kdybyste se odvážil podati návrh, jaký jste podal, prostě by vás v Rusku odstřelili. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Pane kolego (obrácen k sen. Mikulíčkovi), vy jste se dále odvážil, ačkoli velmi dobře víte, že tomu tak není, mluviti tu o tom, jakoby si kol. Beran koupil velkostatek za 12 milionů. Vy jste jistě věděl, že dnes to bylo vyvráceno, a přece jste tak učinil. Dosud jsem vás považoval za čestného, dnes však jste se dopustil něčeho, pro co nemám náležitého výrazu. Já bych př. Beranovi přál, kdyby měl 12 milionů a mohl si koupiti za ně panství, ale když dobře víte, že to není pravda, a tlumočíte přece nepravdu onu na veřejném foru senátu, lze to jen odsouditi.

A nyní se musím obrátiti na p. kol. Hilgenreinera. Já jsem dnes pana kol. Hilgenreinera ani nepoznával. Zvláštní pán! On v oposici pojednou jeví takovou přímo úzkostlivou starost o naše finance, má bezměrnou obavu, když povolíme tyto částky, že bezměrně zatížíme naše finance a krisi a nezaměstnanost, která jest u nás, zvýšíme. Od kdy, pane kolego, máte tuto bezměrnou starost o naše finance? Pokud jste byli ve vládě, ani vás to nenapadlo. Teprve když jste v oposici, chováte obavy, které kdybychom prohlédli a blíže analysovali, viděli bychom, co za nimi stojí. Pan kolega Hilgenreiner mluvil o nezaměstnanosti. Chci k tomu podotknouti, že to nebudou peníze vyhozené. Přijdou mezi lid, dají se dělnictvu. Nezapomínejte, když se roztočí kola, že celé legiony lidí budou zaměstnány, budou míti chléb a živobytí.

Mluvě o dnech brannosti, říkal jste, že pořádány jsou příliš brzy, že v Rakousku se mluvilo o válce dlouho a dlouho a teprve po dlouhých letech přišla. My jsme slavnostně prohlásili, a rovněž náš ministr zahraničí dr. Beneš při všech příležitostech prohlašuje, že chceme mír, mír, mír. Já ve své řeči řekl: Si vis pacem, para bellum. Když však vidíme, že Německo je vyzbrojeno do krajnosti, že je tam vojenská předvýchova dokonalá, když vidíme, co má výzbroje, letadel, když pozorujeme, jak je vyzbrojena Itálie, když čteme, jak se každé chvíle dováží válečný materiál do Maďarska a slyšíme řeči nikoliv mírové, co máme činiti? Nič jiného, než že nesmíme hleděti netečně na vše, nýbrž že musíme býti připraveni, neboť jen před připraveným a silným se odpůrce skloní. Byli bychom velmi lehkovážní - a budoucnost bezměrně by nám to vytkla, třeba až by bylo pozdě - kdybychom v takových vážných chvílích, v nichž mezinárodní obzor je tak zakalen, nechali armádu úplně bez výzbroje.

Ale vy jste se odvážil, pane kolego, říci kol. Hubkovi, že je slepý. Já nevím, kdo nevidí. (Sen. dr. Hilgenreiner [německy]: Ten, kdo nevidí bezpráví, které se Němcům děje!) Jest bezprávím pro Němce, když posud máme v okresních úřadech ve smíšeném území řadu lidí, kteří neovládají jazyka státního, když máme u soudů ještě dnes značný počet zaměstnanců a úředníků, kteří, když přijde český člověk, nedovedou se s ním dohovořiti ve státním jazyce a musí býti vyhledán někdo, aby tlumočil jednání z jazyka českého do němčiny. (Sen. dr. Hilgenreiner [německy]: A vaši úředníci v děčínském kraji u pošty a telegrafu nerozumějí ani slova německy! My máme stejné právo!) Pane doktore, u ostatních státních úřadů a podniků jest ještě dnes řada zaměstnanců neovládajících státního jazyka. Tak na př. u finančního ředitelství v Karlových Varech byli úředníci téměř všichni hakenkrajclery až do rozpuštění této strany. Jděme, prosím, dále: nemáte ve vojsku řadu německých důstojníků? S tím také nejste spokojen? Dokonce bych mohl říci, že u dělostřelectva je 60 % důstojníků německé národnosti, a vy přes to tvrdíte, že německé úřednictvo je ve státních úřadech poměrně málo favorisováno, jak byste si přál. A co říci o školství? Konstatuji, že bychom byli velmi šťastni i v šestnáctém roce trvání republiky, kdybychom se mohli pochlubiti tak vybudovanými školami, jako jsou vaše, a kdybychom se vyrovnali průměrem počtu žáků ve třídě s vámi. O vysokých školách raději ani nemluvím. Kdybyste byl spravedlivý, řekl byste, že jsme vykonali pro německou menšinu více, než bylo naší povinností, než mírové smlouvy nám uložily.

A já se táži: Zdalipak někdy Rakousko slovanským národům a zejména nám Čechům měřilo tak po stránce kulturní, hospodářské atd., jako my měříme státním menšinám? A zdalipak sousední Německo se chová k Lužičanům - tak, abychom mohli říci, že jsou spokojeni? (Sen. dr. Hilgenreiner: To od vás, pane senátore, nebylo spravedlivé, a já myslím, že kdo vidí... - Výkřiky sen. Kroihera.) Mohu tudíž konstatovati, že vaše výtka, která byla pronesena kol. Hubkovi, neodpovídala pravdě a že je jedno jisto: My jsme šťastni - v pravém slova smyslu šťastni - že nemůže nikdo našemu národu vytknouti, že potlačuje své menšiny, a dále jsme šťastni, že se nalezli v německém táboru lidé, kteří uznávají tuto dobrou snahu a soudí podle fakt. Ke konci prohlašuji: Kdyby vaše strana, pana senátore, byla ještě ve vládě, býval byste jistě takto nemluvil. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Jednání je skončeno.

Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.

Budeme tedy hlasovali.

Budeme hlasovati ve čtení prvém, a to nejprve o návrhu sen. Mikulíčka a soudr. na přechod k pořadu, pak o celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo souhlasí s návrhem sen. Mikulíčka a soudr. na přechod k pořadu, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh byl zamítnut.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové ve čtení prvém, souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 1337.

Podle §u 54 jedn. řádu z usnesení předsednictva senátu budeme ještě v této schůzi hlasovati o projednávané osnově také ve čtení druhém:

Táži se pánů zpravodajů - za výbor branný sen. Hrubého a za výbor rozpočtový sen. dr. Karasa - zda navrhují nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Hrubý: Nikoliv.

Zpravodaj sen. dr. Karas: Nenavrhuji.

Předseda (zvoní): Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, přijatou právě ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové také ve čtení druhém, souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 1337.

Navrhuji nyní, slavný senáte, aby odst. 2 až 8 pořadu sloučeny byly ke společnému projednávání.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj se přijímá.