Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Zahajuji rozpravu.

Ke slovu jsou přihlášeni pp. sen. dr. Kovalik, Votruba, Fr. Scholz, Havránek.

Než dám slovo prvnímu řečníku, navrhuji řečnickou lhůtu půlhodinovou. (Námitky nebyly.)

Není námitek, zůstává při tom, že řečnická lhůta je stanovena půlhodinou.

Dávám slovo prvnímu přihlášenému řečníkovi, panu sen. dr. Kovalikovi.

Sen. dr. Kovalik: Slávny senát! K návrhu zákona o poistení súkromných zamestnancov dovolím si prejaviť len niekoľko poznámok a stanovisko našej strany. Pozmeňovanie návrhy tu v senáte nedávame, poneváč naša strana ich podala v snemovni a tie boly zamietnuté. Teda i tu by to bolo tak rečeno bezúčelné ich podať, poneváč sme presvedčení, že by boly i tu zamietnuté. Príčinou toho je ten náš parlamentárny systém, že senát je len odtienkom, zmenšenou fotografiou snemovne. Všetko sa musí tak odhlasovať, ako je v snemovni podané, len v niekoľkých veľmi málo pádoch bolo to v senáte ináč odhlasované ako v posl. snemovni. Pri tom však je našou povinnosťou povedať naše poznámky i príčiny, prečo nemôžeme hlasovať ani za tento zákon, a sdeliť, s čím v tomto zákone nesúhlasíme. Ale to konáme nielen preto, že sme v opozícii, ale i preto, že súdime, že tento návrh zákona nezodpovedá oprávneným záujmom slovenských poistencov.

Žiadny sociálny zákon nebol toľkoráz novelizovaný, zmeňovaný a opravovaný, ako práve tento zákon o poistení súkromných zamestnancov. (Sen. Johanis: A vždycky ku prospěchu pojištěnců!) Je otázka, koľkoráz bude ešte pozmenený. Je to vlastne znakom, že tento zákon nikdy nebol úplný, nikdy nevyhovoval potrebám a preto musel byť toľkokrát menený, a vieme, že ani teraz nebol poslednekráť novelizovaný.

Prítomné zmeny starého zákona nevyhovujú tým slovenským poistencom, ktorí už roky a roky platia a zväčšujú ten ohromný kapitál, s ktorým disponuje tento poistný ústav. Podľa mojich informácií má ústav asi 4 miliardy majetku. Platí naň asi 300.000 poistencov, ktorí ročite zaplatia asi okolo 600,000.000 Kč, a z toho sa vypláca poistencom asi 200 miliónov. Tak vždy zostávajú veľké obnosy pre ten fond.

Keď tento ústav disponuje s tak ohromnými obnosy, nie je príčiny, aby boly obmedzované výplaty poistného pre poistencov. Že štátnym zamestnancom sa snižujú platy, odôvodňuje vláda krízou. V penzijnom ústave nie je kríza lebo sú tu ohromné milióny, ba miliardy majetku.

Samo sebou sa rozumie, že takýto ústav súkromných zamestnancov mohol by a mal by byť tak formovaný, ako nejaká akciová spoločnosť, ktorá si sama volí svoje predsedníctvo, svojich funkcionárov a spravuje sama svoje záležitosti, ovšem že pod dozorom a kontrolou štátnou. Nie je to správne, že funkcionári tohoto súkromného ústavu považujú sa quasi ako za štátnych zamestnancov. Vytýkame pri tomto ústave to, že slovenskí poistenci nie sú zastúpení ani v ústrednej správe, ani ako funkcionári v takej miere a v takom počte, ako by to slovenským poistencom patrilo a zodpovedalo, lebo v ústrednej správe je tam zo Slovenska a Podkarp. Rusi jediný Slovák určený a v pražskej centrále nie je ani jeden Slovák. (Hlasy: Ale peníze tam jsou!) Áno, hlavnou vecou sú peniaze, ale potom, tiež, kto s nimi disponuje. Kto platí, má mať právo tiež disponovať týmito peniazmi. Nemci sú dostatočne zastúpení až po tie najvyššie funkcie a úrady v tomto ústave - celkom správne, to im nezávidíme, na to majú právo, keď platia, nech sú zastúpení - ale ako prídu Slováci k tomu, aby nemali patričné zastúpenie ako v najvyššej správe, tak i pri iných funkciách tohoto ústavu?

Keď teda Slováci - mnoho tisíc slovenských súkromných zamestnancov - platia do tohoto ústavu, patrí im dostatočné zastúpenie.

Už som spomenul, že tento ústav disponuje s ohromným majetkom, s miliardami, a žiadosťou našou je, aby tieto prebytky boly tiež upotrebené na poskytnutie všeužitočných pôžičiek na Slovensko.

Tento penzijný ústav bol v zamoravských zemiach založený už asi r. 1910, na Slovensku však len po prevrate r. 1922, Slováci teda nemôžu za to, že neskoršie ostali členmi tohoto ústavu, a preto žiadam, aby čakacia doba, ktorou sa získa nárok na platenie penzijných dôchodkov, bola po čas prvých 5 rokov určená na 60 mesačný príspevok a nie na desaťročný a 120 mesačný príspevok, ako je to v §e 20. Toto je naša žiadosť, to bolo žiadané aj vo snemovni, avšak táto žiadosť bola, ako som už spomenul, odmietnutá.

Nemôžem prijať návrh zákona, tú päťročnú zpätnú platnosť, lebo to je tiež na úkor slovenských poistencov. Zákon žiada, aby poistenci, ktorí majú svoje súkromné zamestnanie, sa vzdali tohoto zamestnania, keď chcú používať penzie, alebo vzdali sa penzie, jestli by ďalej mienili pokračovať vo svojom súkromnom zamestnaní. Teda zaiste platili mnoho a mnoho rokov poistenci na ten fond a touto zmenou by sa museli vzdať alebo jedného, alebo druhého dôchodku. Ono to má oprávnenie v tom, že keby sa vzdali svojho súkromného zamestnania, urobili by miesto druhým súkromným zamestnancom. U nás na Slovensku sú tisíce a tisíce kvalifikovaných zamestnancov, ktorí miesto nedostanú. Keby na takéto miesta, ktorých sa majú podľa tohoto nového zákona vzdať tí súkromní zamestnanci, dostali sa na Slovensku naši slovenskí kvalifikovaní zamestnanci, tak by to bolo odôvodnené. Navrhovatelia zákona by mali zabezpečiť práve na Slovensku tie miesta, ktoré sa týmto návrhom zákona uprázdniť majú Slovákom.

Žiadame ďalej, aby každoročne bolo presne vyúčtované z prebytkov tohoto ohromného majetku, koľko bolo, koľko bude a na jaké ciele upotrebené, aby bol program plne vypracovaný na využitie ich prebytkov a prebytkových kapitálov.

Niektoré strany na Slovensku uznaly naše pozmeňovacie návrhy za oprávnené a správne z ohľadu slovenského - písaly to v novinách, hovorili to, pri rôznych príležitostiach to prejevovaly - avšak potom v parlamente, vo snemovni aj v senátu už sa nezastávaly týchto vecí. Teda je to len tak teoretické a z taktického ohľadu konané zastavanie sa slovenských záujmov a žiadania zmeny. Nemá to žiadneho smyslu, účelu ani výsledku, keď tam na patričných miestach, v parlamente, sa nepostavia za tie veci. Možná, keby všetky slovenské strany v parlamente i v senáte spoločne a dôrazne požadovaly tie pre Slovensko užitočné zmeny, že by sa daly docieliť. Tak toto všetko ostáva len taktika stranícka a nič iné. Nakoľko tedy tento zákon nevyhovuje požiadavkám našim a záujmom slovenských poistencov, za tento zákon hlasovať nemôžem. (Potlesk senátorů slovenské strany ľudové.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Votruba. Dávám mu slovo.

Sen. Votruba: Slavný senáte! Zákon, jehož novelu zde dnes projednáváme, je, jak můj předřečník, pan sen. dr. Kovalik, řekl, zákonem, který už bůhví po kolikáté je novelisován a měněn. To já úplně přiznávám. Když povážíme, že tento zákon u nás platí více než celé čtvrtstoletí, jaké byly okolnosti zejména ještě ve starém Rakousku, jaké byly hospodářské a jiné poměry, které měly vliv na to, jak byl stylisován, není se co divit, že jsme občas musili přikročiti k jeho novelisaci. Výslovně jsem poznamenal, s kol. Johanisem, že každá novelisace znamenala určité citelné zlepšení, a to zlepšení takové, aby odpovídalo všem hospodářským poměrům.

Víte, že po převrate, poněvadž bylo ještě působení války, musili jsme tento zákon novelisovat - ještě i staré Rakousko jej novelisovalo - poněvadž se musily nějakým způsobem valorisovat výše důchodů a požitků, které zákon pojištěncům poskytoval. Když nákupní síla naší koruny daleko poklesla, úměrně s tím bylo zapotřebí, aby se zákon novelisoval a dávky zvýšily, aby se zavedly dávky, které v zákoně za Rakouska schváleny ještě nebyly. Po válce to bylo zrovna tak. Bylo zapotřebí udělati určitá opatření, aby pojištěnci nepřišli ke škodě. Ale nesmíme pouštět se zřetele, že zákon, jak jej máme a jak vyšel z minulých novelisaci, je jedním z nejmodernějších sociálních zákonů, a já jdu tak daleko, že mohu říci, že je to takový zákon, jaký leckterá říše na celém světě nemá. V této věci se nám může málokdo rovnat.

Přál bych - a bylo to řečeno, tuším kol. Karpiškovou nebo druhou zpravodajkou, kol. Plamínkovou - státním a veřejným zaměstnancům, aby měli takové určité ustanovení o svých požitcích, jako jsou zde pro zaměstnance soukromé. Když na př. připomenu důchod nuzných rodičů, důchod po pojištěnci, na jehož výživu byli převážně poukázáni: má to státní a veřejný zaměstnanec? Nemá. Umře-li on, je-li svobodný, ať je to muž nebo žena, umírá s ním všecko. Dříve byli rodiče živi jeho podporou převážně, ale jak umře, dostanou jen pohřebme, snad úmrtní kvartál, to dobře nevím, ale rozhodně nedostanou žádný důchod, kdežto v našem zákoně o pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách tento důchod je stanoven pro oba rodiče nebo pro jednoho osiřelého. Nebo moderní rozřešení otázky, kdo má mít pensi v případě rozluky, to nemáte tak moderně rozřešeno v zákoně o požitcích státních a veřejných zaměstnanců. Díváme se na to v našem zákoně tak, že obě ženy žíly s ním, a když umřeli, že oběma patří určitý důchod v poměru tak, jak dlouho s ním byly, nejméně ¹/₃ ke ²/₃. Tak že zde nemůže býti případ, aby žena, která žila s mužem dvě desítky let a pak nastala rozluka, nedostala nic a dostala pensi ta, která si ho po rozluce vezme.

Jestliže tento zákon projednáváme, pak myslím, že to můžeme dělat rádi, neboť i tato novela byla nedokonalá, nemůže býti dokonalá, poněvadž poměry se u nás mění. Nová zaměstnání se tvoří, je známo, že některá řemesla mizí, určitá nová povstávají a tak také se u nás mění výrobní poměry, poměry obchodní, poměry národohospodářské, podle toho, jak ti, kteří na tomto procesu pracují ať hlavou nebo rukama, mění své poměry resp. jejich poměry se mění. A na to se musí bráti u nás zřetel.

Není pravda, že novelisací se nic neudělá, vítám novelisaci, i tuto novelisaci, přes určité stížnosti, které mám, poněvadž je to krok ku předu, je to určité zlepšení. Především je to - a bylo to zde také paní zpravodajkou uvedeno - zavedení sociálního důchodu. Co je sociální důchod? To není důchod podle ustanovení zákona bezpodmínečný, to není důchod, který by musil dostati každý. Touto novelisací bezpodmínečný důchod rušíme a počítáme s tím, že zejména v době krise čím starší je soukromý zaměstnanec, tím méně má ochoty zaměstnavatel jej držeti, při nejmenším za stejný plat. Zde nastává spíše platový sestup, vzestup rozhodně ne. Pro sociální důchod platí zde dokonaný 55. rok věku, 120 měsíců příspěvkové doby, a doba jednoho roku bez zaměstnání a pak má pojištěnec nárok na tento sociální důchod. Dostane plný důchod, který by mu patřil, kdyby byl invalidní.

V tomto zákoně se na to díváme jako na invaliditu. Invalidita může býti tělesná, ale prohlašujeme za invaliditu také případy, které jsou mimo moc toho, koho za invalidu prohlašujeme. Nemá moci, aby našel zaměstnání, v tom je ta invalidita a když to rok trvá a prokáže, že několikráte se ucházel o to, aby zaměstnání dostal, pak mu náleží tento sociální důchod. Mohu říci, že tento sociální důchod není zaveden v žádném cizím státě, žádné cizí zákonodárství nemá o něm ustanovení. Je to něco, co máme jen my a nač můžeme býti také hrdi. Musili jsme to udělati již také k vůli tomu, že v tomto věku i ve věku pozdějším, řekněme po 65 letech byli někdy pojištěnci, kteří zůstali v zaměstnání déle, a poněvadž se platil bezpodmínečný důchod, brali důchod starobní a vedle toho byli pojištěni zase dále. Zaměstnavatel jim upravoval věc tak, že jim dával diferenci mezi důchodem a plným platem, který požívali před tím, než měli nárok na starobní důchod. Bylo vidět, že to neprospívá výhradně pojištěnci, nýbrž že byl zaměstnavatel do jisté míry kryt na útraty Všeobecného pensijního ústavu. Ale na druhé straně špatná stránka tohoto zařízení se objevila tím, že mladí se nedostávali do míst, poněvadž staří zde pořád seděli a nechtělo se jim do pense, když by neměli žádného příplatku, když by nebylo vyrovnání pense, které šéf doplácel na rentu, aby doplatil plat, jatky byl umluven. Že tyto případy nebyly řídké, dokazuje statistika z února r. 1931, kde bylo tehdy starých a můžeme říci přestárlých, kteří měli i přes 65 let, 7.600 a z toho bylo 1.408 v dalším zaměstnání, tedy plných 19%.

Další věc, kterou dlužno vítati, je prodloužení výplaty vychovávacího příspěvku přes 18 let, až do 24 let nejvýše, a to z dvojího důvodu. Buď je děcko pojištěnce samo sebou bezmocné, nesoběstačné, že si nemůže vydělávati - proto alespoň do 24 let rodiče, tedy pojištěnec bére naň vychovávací příspěvek - nebo dítě studuje, připravuje se pro své budoucí povolání a tato příprava se až do 24 let počítá také clo lhůty, po kterou se má vychovávací příspěvek platiti.

Ochranná lhůta se z 30 měsíců sice snižuje na 24 měsíce, ale výslovně se říká mé jméně 24 měsíce za to však se připouští, že ochranná lhůta může také dělati celou jednu čtvrtinu pojištěné doby, a to je daleko více než až dosud stanovených 30 měsíců ochranné lhůty. (Výkřiky sen. Kindla.)

Nerozumíte tomu dobře. Zde nerozhoduje stáří. Ochrannou lhůtou rozumíme zachování nároku pojištěncova. Umožníme-li mu zachování nároku na řadu let, více než dosud, je to jeho prospěch. I když stárne, má možnost žádati za obživnutí pojištění, je to tedy jen ve prospěch pojištěnce.

Pak jsou zde ustanovení o uznávacím poplatku, který se ruší, o obživnutí pojištění, o dobrovolném pokračování v pojištění a pod. Dříve stačil uznávací poplatek, nároky se zachovávaly, ale 25 Kč ročně přece jen nemohlo vyvážiti možnost, co jednou pojištěnce čeká, když jeho nárok... (Sen. Hlávka: Chtěl jsem si koupiti tři roky a chtěli na mně 29.300 Kč!) Je to podle výsledků pojistně-matematických. Kupujete-li bochník chleba, musíte dáti tolik, kolik má ceny, a zde se to také vypočítává. Zadarmo nemůžete nic dostati. Vůbec bych si přál, abychom se na tuto otázku jednou dívali rozumně a abychom neslyšeli stálé nářky: musíme platiti. Co je to pojištění? Pojištění není žádným darem. Dary muže přidávati jedině stát - on také přispívá určitou částkou. Když byl založen Všeobecný pensijní ústav, bylo v prvním zákoně stanoveno, že stát přispívá na zemské úřadovny a na centrálu tím, že ze svého platí vedoucí úředníky. Dnes také přispívá. Říká se tomu pojištění proto, že si to musím vykoupiti, musím se pojistiti, ale to nemůže "býti zadarmo. Žádný sociální zákon, pokud nemá od státu zvláštní příspěvky, nemůže dávati zvláštní dary. Podstata jeho vězí v tom, že je to vzájemné, že jeden pojištěnec platí za druhého, všichni za jednoho a jeden za všechny.

Po této stránce lze předlohu jenom vítati, ačkoli máme také určitá desideria. Nejen p. kol. Kovalik, nýbrž i já bych si přál, aby leccos bylo upraveno. Jsem přesvědčen, že to není poslední novelisace tohoto zákona o pensijním pojištění, že se dostaneme k další novelisaci, kterou si vynutí poměry. Lituji, že vláda nepředložila posud osnovu zákona o přestupech.

Osnova tohoto zákona o přestupech je dílem takové odborné společné komise, ve které zasedají zástupci zaměstnanců, zaměstnavatelů a Všeobecného pensijní-ho ústavu. Zde je toho co litovati, poněvadž dosud neupraveností otázky o přestupech může býti poškozena řada pojištěnců a zejména to bude zapotřebí, dokud nebude u nás zákon o pojištění samostatně výdělečně činných, poněvadž se stávají takovéto případy. Je zaměstnancem podle tohoto zákona, osamostatní se, tj. v obchodě, v průmyslu a může to býti též v živnostech, a teď visí ve vzduchu. Platil uznávací poplatek až dosud, ten se teď ruší, musí pokračovati v pojištění podle ustanovení tohoto zákona v jedné ze dvou nejbližších tříd anebo o jednu nižší. Může si voliti. Původní návrh byl ten, že ío pevně stanovil. Zde se také něco nechává volné volbě.

Ale je třeba uvážiti otázku existence německých úřadoven v Brně a zde v Praze. A v této věci poukazuji na vývody svých kolegů z posl. sněmovny, Touška a Ježka, a připojuji se k nim úplně.

Nyní je potřebí upraviti otázku, z čeho mají žíti nezaměstnaní rok po stanovené lhůtě, která jim dává nárok na sociální důchod. A v zákoně stojí: Stáří 55 roků, 120 příspěvkových měsíců a rok bez zaměstnání. Ale z čeho ten rok?... (Zpravodaj sen. Karpišková: Mají podporu!) Podpora v nezaměstnání podle gentského systému, paní kolegyně, je naprosto nedostatečná. (Sen. Šťastný: To rád slyším!) Je naprosto nedostatečná. Buďte jisti, že budeme hlasovati pro každé zlepšení v tomto směru, když tu návrh bude. Navrhuji, že by měl dávati něco stát se Všeobecným pensijním ústavem a také pojištěnci, že by to byl dohromady výsledek kolektivní starosti, ne podpora v nezaměstnání. Ale jistě že taková pomoc, jak bych to nazval, by se dala provésti tímto způsobem: Pomoc ta by spočívala podle mého názoru v tom, že by Všeobecný pensijní ústav přiznal pojištěnci, který získal alespoň 120 příspěvkových měsíců, pomoc ve výši 100% invalidního důchodu, na který by měl pojištěnec nárok ke dni vzniku nezaměstnanosti, jako kdyby byl invalidní. Předpokládám, jako by byl invalidní; vznik nezaměstnanosti by byla lhůta, od které by to počínalo, 120 příspěvkových měsíců by bylo podle ustanovení tohoto zákona, to by se nezměnilo, a podle toho by se vypočítal invalidní důchod, který by se pojištěnci mohl poskytnouti ve 100%ní výši anebo ve výši 55% invalidního důchodu ke dni vzniku nezaměstnanosti, když pojištěnec vykáže aspoň 60 příspěvkových měsíců, anebo, a nyní jdu na ty nejnižší, kteří mají méně příspěvkových měsíců, ve výši 50% invalidního důchodu pojištěnci, který ke dni vzniku nezaměstnanosti vykáže aspoň 12 měsíců příspěvkových.

A nyní můžete říci: Navrhuješ, aby stát a Všeobecný pensijní ústav dával pomoc. Jak si to představuješ? Z čeho se to vezme? Řeknu to hned. Především by opatřil určitý díl Všeobecný pensijní ústav, za druhé pojištěnci přirážkami - u nás pojištění je vzájemné, jak jsem v úvodu řeči uvedl - a za třetí bychom reflektovali na příspěvek státu. Jak velký příspěvek, kolik procent by měl dáti stát a co by měl dáti Všeobecný pensijní ústav, to prozatím, poněvadž nejsem pojistným matematikem, musím přenechati odborníkům, kteří by to vypočítali. Já zde řeším jenom zásadu, že by se tato pomoc nezaměstnaným v určitých případech, jež jsem vyjmenoval, získati dala.

A nyní další ještě pium desiderium - mám jich několik - nárok na sociální důchod. Jak z předlohy patrno, předpokládá absolvovaných 120 příspěvkových měsíců v pojištění. Souhlasím s kol. Kovalikem, ježto na Slovensku platí pensijní pojištění teprve od roku 1922, že by bylo spravedlivé zkrátiti tuto dobu na 60 měsíců. Dále jako jeden z členů správy Všeobecného pensijního ústavu a hlavně jeho zemské úřadovny v Brně již od začátku trvání ústavu si musím stěžovati, že správa této důležité korporace nikterak neodpovídá předpisům zákona, ba že je přímo protizákonná. V novele z r. 1926 máme v §u 194 přesné ustanovení, jak má býti tato správa sestavena; už dávno měla býti jmenována nová resp. měly býti volby, od kterých jsme ještě hodně, hodně daleko. Stěžuji si, že ustanovení §u 194 nebylo dodnes provedeno. I kdyby byly určité důvody pro to, že se nechtějí připustiti volby, není důvodů pro to, aby ministerstvo soc. péče nedoplnilo komise a nevyplnilo mezery, které tam povstaly jednak úmrtím a jednak tím, že určité osoby přestaly míti podle zákona nárok, aby mohly býti ve správě tohoto ústavu. Vidím to u nás v Brně, kde těžko sháním správní komisi, která sestává skoro jen z náhradníků, a až jeden z nich odejde, nevím, zda dostanu dohromady schůzi správní komise, tak důležitého orgánu této zemské úřadovny.

Velice jsem litoval, že dosud nebyla upravena otázka přestupu, a dodávám, že by však zároveň musilo býti uzákoněno pojištění osob samostatně výdělečně činných, věc, o které jsem se již také zmínil a která logicky vyplývá sama ze sebe. Rád konstatují, že tato osnova byla vytvořena společnou, kolektivní prací zástupců zaměstnavatelů, zaměstnaných a Všeobecného pensijního ústavu. Na této harmonii, na této kooperaci spočívá dnes a spočívala i minule veškerá práce a veškeré působení Všeobecného pensijního ústavu. Tento ústav je prodchnut myšlenkou kooperace, která nesporně prospívá pojištěncům a která pro zaměstnavatele dělá taková ustanovení, že je i při nynější hospodářské bídě mohou mnohem snadněji snésti, než by se snad myslilo.

Dnes oslavovali jsme 25leté trvání tohoto ústavu. Bylo tam vzpomenuto, kolik milionů se dalo již na důchodech, a bylo vzpomenuto i hospodářství Všeobecného pensijního ústavu. Stěžoval-li si pan kol. Kovalik, že na Slovensko se nedává, co tam patří, souhlasím s tím, poněvadž je to pravda potud, že na Slovensko dáváme daleko více, než by na ně procentně podle příspěvků odtamtud vzatých připadlo. Taky i zastoupení Slovenska ve Všeobecném pensijním ústavu odpovídá zásadě poměrnosti, na které je zbudována jeho správa, shora až do jednotlivých komisí, úřadoven atd.

Když se vidělo, co Všeobecný pensijní ústav za čtvrt století svého trvání už vykonal, co dal na dávkách, jak pomáhal komunám, jak poskytoval půjčky a jak - na to kladu důraz - laciná byla jeho správa, poněvadž až posud byla ta správa nejlacinější ze správ všech sociálních ústavů, tak jistě můžeme mít radost z toho, že zde máme takovou instituci, která plní své úkoly co nejsvědomitěji.

Patřím sice k oposiční straně, ale prohlašuji, že budeme pro tuto předlohu hlasovati. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Fr. Scholz. Dávám mu slovo.

Sen. Fr. Scholz (německy): Slavný senáte! Jménem své strany a německé strany živnostenské dovoluji si k projednávané osnově podati toto prohlášení (čte):

"Projednávaná osnova vyhovuje v mnohých ustanoveních přáním, která pojištění soukromí zaměstnanci již dlouho projevovali. Obzvláště vítáme zavedení sociálního pojištění pro pojištěnce, kteří pozbyli práce. Vítáme snížení hranice stáří pro nárok na starobní důchod, i když, bohužel, toto ustanovení pro pojištěnce může býti spojeno s jistou tvrdostí, poněvadž vylučuje pokračovati v zaměstnání, pojistné povinnosti podléhajícím, a zároveň bráti důchod. Také v provedené úpravě čekací lhůty a v zachování pojistného nároku uznáváme zlepšení nynějšího právního stavu. K našemu hlubokému politování však zavdalo usnesení o této osnově zákona v posl. sněmovně příležitost pokusiti se o nápor proti trvání německých úřadoven pensijního ústavu. Po nějakém vyjednávání daly koaliční strany přednost tomu, zastříti úmysl, jejž sledoval návrh posl. Dubického, formulí, která sice cíl jasně nevyslovuje, přece však směřuje k tomu, aby německé oddělení pensijního ústavu bylo zrušeno.

V prohlášení, jež naši političtí přátelé podali v posl. sněmovně, bylo poukázáno na význam tohoto náporu. S veškerým důrazem snažíme se o vybudování samosprávy německého lidu. Nesnesitelným jeví se nám, když skrovné náznaky německé samosprávy mají se nyní ještě zmenšovati.

Naše strana prohlásila v posl. sněmovně, že přihlížejíc k resoluci, ke které osnova zavdala příčinu, hlasovati bude proti osnově. I když potěšitelným způsobem v senátě takovýto návrh podán nebyl, musíme přece prohlásiti, že, přihlížejíce k významu, který tomuto útoku proti německé državě přikládáme, a přihlížejíce ke stanovisku, jež naši přátelé v posl. sněmovně plným právem proti tomuto zaujali, nemůžeme se zúčastniti hlasování." (Potlesk.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Kindl. Dávám mu slovo.

Sen. Kindl: K vládní osnově, která je předmětem dnešního jednání, chci zdůrazniti, že veřejnost a zejména veřejnost soukromých zaměstnanců není řádně informována o tom, co předloha pro ně bude míti za následek. Tvrzení, že vládní návrh znamená zlepšení pro pojištěnce, není pravdivé. Paní zpravodaj přečetla nám zde takřka celou důvodovou zprávu, kde se skutečně mluví jenom o tom, jaké zlepšení předloha přinese, ale důsledky této změny zákona nám neřekla. V každém kapitalistickém státě, když se dělají zákony, dělají se vždy ve prospěch kapitalistů. Kapitalisté si řeknou: Potřebujeme ten a ten zákon v takovém a takovém smyslu. Udělají si zákon, předloží jej a dá se tomu název: vládní návrh. Potom se to odhlasuje a stane se to zákonem. Dnes i socialisté tento návrh - v tomto případě návrh Všeobecného pojišťovacího ústavu - odůvodňují a doporučují jej ke schválení.

Časopis soukromých zaměstnanců připravoval již minulého týdne na to zaměstnance tím způsobem, že jim zdůvodňoval, že to pro ně bude znamenati ohromné zlepšení. V tiskovinách, které tyly lepeny i na rohy, bylo velkými písmeny napsáno ve třech odstavcích, co tato předloha přinese: podpory v nezaměstnanosti, práci mladým a odstranění dvojího zaměstnání, akorát ty otázky, které dnes hýbají celou veřejností. Je nezaměstnanost, práce pro mladé není. A tu zejména vidíme, že někde jsou zaměstnány osoby dvě anebo je někdo zaměstnán na dvou místech. (Výkřiky sen. Stejskalové.) Podporou v nezaměstnáni mají býti tzv. sociální důchody. Práci mladým opatřiti znamená ty staré vyházeti ven, ať zemrou hlady. "Proti dvojímu zaměstnání" - beze všeho, my jsme také proti tomu, ale vyšetřujte ty pány nahoře, když pan vrch. rada má zaměstnanou ještě svoji paničku, oba jsou zaměstnáni, nebo mimo to ještě sedí v několika správních radách. Vždyť přece jeden člověk ve 40 správních radách nemůže funkci zastávati správně! Bylo by potřebí odstraniti skutečně dvojí zaměstnání, ale ne snad takové, jestli někdo má 200, 300 až 400 Kč pense a jde si ještě něco někam přivydělati. Udělejte především útok na tuto věc! Já jsem proti dvojímu zaměstnání, ale dejte tomu, kdo má dvojí důchod, za hlavní zaměstnání aspoň tolik, aby mohl býti se svou rodinou živ, a pak mu druhé zaměstnání vezměte, ale napřed ať je postaráno o výživu jeho a jeho rodiny!

Co znamená tato předloha? Jde o pravý opak toho, co se tu zdůrazňovalo. Upozorňuji na to, proč dochází ke změně tohoto zákona: aby se něco ušetřilo. Sama důvodová zpráva o tom říká: "V důsledku hospodářské krise vyvíjely se všecky příjmové a výdajové položky pro r. 1929 a 1950 směrem pro finanční rovnováhu nepříznivým, obzvláště převyšoval přírůstek invalidních a starobních důchodů daleko čísla pro to předpokládaná". A teď se to uvádí jako doklad, proč dochází ke změně zákona pensijního. Všechny tyto okolnosti vedou s hlediska finanční rovnováhy nutně k požadavku, aby jakékoliv další změny zákona nepřinášely hlavními nositeli pojištění nového zatížení, anebo způsobují-li takové zatížení, aby při nejmenším bylo vyrovnáno snížením závazků z jiných změn zákona. Zrovna tak jako se snížily státním zaměstnancům platy a odůvodňovalo se to rovnováhou rozpočtu, tady zase, aby byla rovnováha ve finančním rozpočtu pojišťovacích ústavů, dělá se tento zákon. (Předsednictví se ujal předseda dr. Soukup.) Tedy zde je úplně potvrzeno, že ke změně zákona dochází ne v zájmu pojištěnců, nýbrž v zájmu pojišťovacích ústavů. Paní zpravodaj nám tu říkala, že je to velký pokrok a velký úspěch, že to není v celém světě, že my jsme první, kteří takovýto zákon děláme. Já myslím, že po celém světě budou dnes také hlásat, jak jsme v Československu udělali zákon, že tu už bude ráj, který se sliboval.

V čem vlastně spočívá to zlepšení? Úspěch spočívá v tom, že se malému počtu zaměstnanců něco dává, aby se všem na právech vzalo. Tudíž plus jedna, minus dvě, asi tak, jako když ze sta zaměstnanců pěti byste dali po 10 Kč a těm devadesáti pěti po 100 Kč vzali. Takový je asi účel tohoto zákona. Mnoho-li je pojištěnců podle statistiky z r. 1929? Mám ji celou i rozdělení, jak jsou zaměstnáni muži a jak ženy, nechci ji však celou citovat. V nejmladších letech je žen 19.000, mužů 26.000, v celku přes 45.000, skoro 46.000. Ve stáří do 50 let je 69.000 mužů, 36.000 žen, dohromady 106.000 atd. Ale těch se nebude dotýkati zlepšení podle této předložené osnovy, nýbrž bude se dotýkati jenom těch posledních, kterých je něco přes 1.000 a těch ještě starších jenom 412. Ti budou míti jakési zlepšení, ale ohromný počet, 90% pojištěnců, očekává zhoršení.

První zhoršení spočívá v tom, že se budou omezovati nároky všech pojištěnců, druhé ve ztrátě nabytých nároků v pojištění, a třetí ve snížení nákladů na pojištěnce v zájmu pojišťovny. Tudíž v zájmu pojišťovny a ne v zájmu zaměstnanců je dnes tato předloha projednávána. A pojištěnci to jistě sami pocítí na svých zádech. Kdyby se tento zákon sebe více vychvaloval, až se bude prováděti v praxi, pojištěnci poznají, v čí prospěch byla tato předloha do zákonodárných sborů dána. V podstatě se zákon mění v tom, jak jsem již uvedl.

V čem spočívají změny jednotlivých částí? Především jde o rušení nepodmínečnosti starobního důchodu. Dosud měl pojištěnec na starobní důchod nárok právní, nemusil nic prokazovati, ale nyní se stanoví podmínka, že musí býti bez práce, bez zaměstnání. Když již se říká, že nesmí býti zaměstnán - potom teprve že má nárok na důchod - proč se alespoň neurčí hranice, na př. 15.000 Kč, a je-li příjem jeho přes 15.000 Kč, ať se mu vezme ta částka, která je nad 15.000 Kč. Kdyby měl důchod do 15.000 Kč a nějaké to zaměstnání, není to nic přemrštěného. Co mohou takoví lidé vydělati, to zase přibývá do státní pokladny, poněvadž čím více budou míti lidé peněz na útratu, aby mohli nakupovati životní potřeby, tím menší bude krach státní pokladny. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Kdo bude touto změnou postižen? Drobní úředníci, drobní zaměstnanci, tedy nejnižší třídy, které také braly nejnižší důchod.

Zákonem se ruší zákup let v pojištění. Důvodová zpráva klade na to velkou váhu a praví: "S rostoucí znalostí výhod pensijního zákona množily se případy, že byly k pojištění přihlašovány osoby, zejména starší, dodatečně, a to namnoze na základě fingovaného služebního poměru." To prý byl podvodný způsob, bylo to nemravné, přihlašovati se do pensijního pojištění, když byl starší člověk třebas krátkou dobu bez zaměstnání a chtěl býti také nějak pojištěn.

My komunisté se stavíme proti každému podvodnému a neoprávněnému započítávání let, ale jak tomu chce tato předloha zabrániti? (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Dosud se mohlo kupovati 6 let, ale bude to platiti jen jeden rok. Tedy na placení bude pojištěnec dobrý, ale na užívání nároků z toho placení je špatný. Víme, že se kupovala i jinde léta. Kdo si jich zakoupil nejvíce? Byli to předáci tzv. socialistických stran, kteří si po převratu zakupovali spoustu let. Jak jsem již řekl ve výboru, v Brně byl nějaký ředitel okr. pojišťovny, který dostal ¹/₂ mil. Kč z peněz okr. pokladny na ruku, aby si zakoupil léta. Pan předseda výboru se mne tázal, nemíním-li nějakého pana Jelínka. Já toho pána neznám, jen jsem o tom slyšel mluviti ve vlaku, ale neměl jsem čas optati se, kdo to vlastně byl. Myslím však, že jich tu máme více, že p. kol. Johanis si nějaká léta zakupoval. Nechci na něho útočiti, ale ať nám řekne, jak se zakupují léta u takových pojišťovacích ústavů. Dnes se již léta zakupovati nemusejí. Pánové je mají zakoupena, oni to již nepotřebují, někteří jsou v pensi, a proto se to zakupování let ruší. Bude však zabráněno i pro příště, aby se zakupování nedělo? Jistě že ne. Chce se zjednat náprava touto osnovou? Ne. Zde se jedná, v osnově o to, zbaviti pojištěnce pojištění. Otázka další je, že se snižuje věková hranice pro starobní důchod o 5 roků. Beze všeho, i to přiznáváme. Ale dnes je to takřka bezúčelné, poněvadž jak dnes vypadají ti lidé při dnešních životních potřebách a nezaměstnanosti! Vždyť se nedožijí ani 40 až 50 let. Průměrný životní věk bude 45 roků. Nebude míti zase žádný účel to, že se věková hranice sníží na 60, u žen na 55 roků. Ale hned se za to prodlužuje čekací doba z 5 na 10 roků pro případ tzv. sociálního důchodu a důvodová zpráva toto zlepšení odůvodňuje takto: "Tato okolnost vede nutně k tomu, aby při zavádění tohoto sociálního důchodu a při stylisaci příslušného zákonného ustanovení bylo šetřeno té největší opatrnosti. Proto se v návrhu tohoto odstavce požaduje k nabytí nároku na tento starobní důchod odbytí delší doby pojistné nežli obnáší normální pojistné čekací doby."

Zde jako by se chtělo zaměstnancům něco dát, ale zase je to ztěžováno, aby při tom vyšli na prázdno. Skutečnost je taková, že je to útok, prolomení zásady, je to prozatím náběh k prodloužení čekací doby vůbec. Jednou podmínkou je zde prodloužení čekací doby při tzv. sociálním důchodu. Ale druhá podmínka je, že musí bez prostředků vydržeti 12 měsíců v nezaměstnanosti. Dále máme podmínku, že věková hranice je stanovena na 55 roků u mužů, u žen na 53 roků. Věc zase spočívá v tom, že budeme míti 2 druhy pojištěnců. Jedni, kteří budou odcházeti ze zaměstnání úplně bez prostředků. Jestliže takový pojištěnec vydrží rok hladověti jako fakír a neumře hlady, bude míti potom nárok na tzv. sociální důchod, kterému se říká podpora v nezaměstnanosti.

Ale my budeme míti ještě jiný druh nápadníků, kteří po ztrátě zaměstnání si dají vyplatiti nějaké statisíce nebo desetitisíce jako odbytné a poněvadž jsou dobře situováni, mají třeba nějaký zbytkový statek nebo nějaký průmyslový podnik, mohou odejeti do lázní, ať již je to kamkoliv, a tam rok klidně mohou čekati, až budou míti nárok na tento důchod, poněvadž mají možnost z jiných titulů dostávati určitý příjem. 55 roků stáří bylo by správné, ale proč se krátí lhůta?

Máme zde ještě jiný důvod, proč dochází ke změně pensijního zákona. Krátí se důchod a podmínky proň se zhoršují. § 24 to úplně zdůrazňuje. V čem a jak se má krátit důchod? Až dosud stačila podmínka: požitky započitatelné, a s těmi se srovnával fakticky starobní nebo invalidní důchod. Srovnávaly se požitky. Ale dnes se vsunuje ustanovení: požitky přihlášené. Co to znamená? Teď již nebude rozhodovat podmínka, kolik fakticky měl, ale na kolik byl přihlášen. V tona vězí opět čertovo kopýtko, že zaměstnavatel přihlásí na nižší třídu, na př. do III. místo do VIII., anebo jsou případy, že zaměstnavatel nepřihlásí vůbec. Jak tomu odpomoci, aby byl k tomu přinucen, poněvadž v dnešní situaci takový zaměstnanec bude rád, že se chytil práce, že dostal zaměstnání, a bude mlčet, poněvadž by ho mohl zaměstnavatel vyhoditi. Ale až se mu bude vyměřovati důchod, budou se započítávat jeho důchodové požitky ne podle faktického jeho příjmu, nýbrž podle příjmů přihlášených. A to je taktéž veliká škoda pro pojištěnce, kteří nemají možnosti přinutiti zaměstnavatele, aby je přihlásil skutečně tak, jak mají býti přihlášeni.

A jak se bude vypočítávat při těch 90 nebo 30 měsících lhůta sociálního důchodu? Bude se taktéž brát nikoliv faktický příjem přihlášeného, nýbrž podle toho, nač byl přihlášen. Zase podle toho se mu bude vyměřovat tento důchod. Poškození nastane jen u nejnižších tříd, od I. do VI., poněvadž u těch vyšších krácení nenastane.

Dále chci poukázati, že dochází ke změně tak zv. ochranných lhůt. Zrušení týká se především uznávacího poplatku pro udržení nabytých práv.

Z tohoto zákona mizí úplně ustanovení, že pojišťovna byla povinna, když propouštěla zaměstnance, ho upozorniti, že si má udržeti své pojištění tzv. příplatky. Dnes se to škrtá. Povinnost pojišťovacího ústavu přestává. Proč? Myslím, že je to proto, aby se pojišťovací ústavy zbavovaly takovýchto lidí, poněvadž oni již nemohou přispívati do pojišťovacího ústavu, již přestávají tam snášet jako včeličky med, a co s takovými lidmi? Je nejlépe, snadno a rychle se jich zbavit.

Ti starší, ti dědečkové, budou míti ochrannou lhůtu ¹/₄ pojištěných let, mladým se však ochranná lhůta krátí o 6 měsíců, ze 30 na 24. Ale ona se krátí vůbec. Proč se krátí? V zákoně se říká, že nezaměstnaní mají prodlouženou lhůtu, avšak za jedné podmínky: každý půl roku musí předložiti řádné potvrzení o nezaměstnanosti. Ano, za půl roku jednou, ale každý týden dvakráte, někdy i třikráte bude se musiti hlasití u zprostředkovatelny práce. Zamešká-li však jednou v tom půl roce, nevím, zda potvrzení potom bude míti platnost a nebude-li potom Ústř. soc. pojišťovna toto jeho řádné potvrzení zamítati. Tak se ukazuje, jak by se jich pojišťovací ústav rád zbavil.

Důvodová zpráva o tom mluví docela jasně, a v pojistně-matematické části této zprávy se mimo to poukazuje na to, že při zvolené úhradové metodě pensijního zákona nestačí v největší části případů prémiová reserva vystupujícího pojištěnce a nadobro už ne jeho úhradový podíl ke krytí nároků získaných v době výstupu.

Vede tudíž instituce uznávacích poplatků k poškozování nositele pojištění, a to ve prospěch pojištěnce. Zde je kámen úrazu. Dotýká se to pojišťovacích ústavů ve prospěch pojištěnce a proto se to ruší. Myslím, že je to až příliš jasně řečeno.

O jakou ochranu zde jde při tzv. krácení ochranné lhůty? Pojišťovna se chrání risika proti pojištěncům, má strach z jejich nabytých práv. Proč osnova přichází na svět, můžeme vyčísti již ze samé důvodové zprávy. Důvodem, proč dostává sociální kabát, je, aby to soukromí zaměstnanci spíše spolkli. Je to další reforma, ale na ni doplatí zase malí zaměstnanci.

Právě nyní, když se chystá zhoršení tiskového zákona, dochází - a to je zajímavé - k zhoršení novinářského pojištění. Když jsem ve výboru mluvil o tom, že i na novináře se tu podniká útok, že nastane zhoršení, pánové tvrdili, že prý to není pravda a že prý s tím novinaří úplně všichni souhlasí. Ano, pan syndik a pánové ze syndikátu, kteří vedou, ale malí novináři jistě proti tomu protestují a nesouhlasí s tím, jak sami říkají.

Konečně dochází ke zhoršení státního příspěvku pensistům, poškozeným světovou válkou. Tento příspěvek se krátí a odbourává. Důvodová zpráva říká jasně, proč dochází ke krácení sociálního vyrovnání. Vy říkáte, že jde o sociální vyrovnání, tomu však nerozumíme my. Víme, proč se to děje: stát musí šetřiti, státní pokladny jsou prázdné, stát je ve finanční tísni, ale na banky se vždycky peníze najdou. Jde-li o banky, není státní pokladna ohrožena, ale má-li se dáti něco malým, ihned je ohrožena. Že však jsou ohroženy i lidské životy a zdraví, když se lidem bére poslední skýva chleba od úst, na to se nikdo neohlíží.

V důvodové zprávě se říká doslova: Náklady, spojené s prováděním tohoto paragrafu, jež nese státní pokladna, překročily daleko částky v důvodové zprávě k zákonu č. 26 Sb. z. a n. předpokládané. To je odůvodnění, proč se sahá ke změně - a pokračuje se dále: Proto se navrhuje změna odst. 3 v tom smyslu, aby státní příspěvek byl přiznán kromě osob, které za války konaly činnou službu vojenskou, jen osobám, které byly povolány k osobním válečným úkonům podle §u 4 zákona o válečných úkonech. A hned se zde přichází s takovýmto odůvodněním: "Tím bude podstatně uleveno státní pokladně, poněvadž přiznání státního příspěvku také osobám konavším válečné úkony podle §§ 6 a 18 zákona o válečných úkonech by znamenalo zatížení státní pokladny." Vyžádalo by si nákladu, který již dávno měl býti vyplacen, 15 mil. Kč, a proto ta starost o válečné poškozence. Ale nehledě k tomu jsou zde ještě tzv. náhradní ústavy, které předpokládají i zatížení pro budoucnost. A tím je odůvodňována změna. Zákonem z r. 1929 bylo jasně stanoveno, kdo má nárok. Všichni by měli míti nárok na státní příspěvek, stát už to měl dávno dáti, ale stát neplnil svoji povinnost. Vždyť se mohli mezi sebou snadno dorozuměti za ta léta. To nešlo, aby se ministerstva mezi sebou dorozuměla? Ministerstva se dlouho přela, které to má platit, hádala se tak dlouho, aby ušetřila ty miliony, a teď se státní příspěvek ruší.

Změna se konečně týká náhradních pensijních ústavů, které jsou v tom směru chráněny, ač zákon pensijní dával jim právo vypláceti více než zákon stanoví. To byla povinnost, kterou převzaly náhradní ústavy, to jsou banky, miliardářské podniky, a ty se musejí šetřit. Ale nyní se zavádí tzv. sociální důchod, který se však nebude týkati pojištěnců předčasně starých, nýbrž těm se bude platit podle platných zákonů nižší důchod, než stanovil regulativ tzv. pojišťoven.

Je tedy otázka, bude-li se regulativ vztahovati na pojištěnce také v náhradních ústavech. Nechť se vztahuje na všechny, na obecní, státní a zemské pojištěnce, ať je každý pojištěn, když už nemůže pracovati, aby byl zabezpečen na stará kolena před bídou a hladem.

Od r. 1929 není možno dosáhnouti, aby ministerstva se dohodla, aby udělala tento regulativ. Samo ministerstvo zase i v tomto případě porušuje zákon.

Teď k závěru: k prvnímu útoku na pojištěnce ve vyšších službách dochází pod rouškou předčasného sociálního důchodu. Aby se práva pojištěnců odbourala, krátila se zejména napřed u soukromých zaměstnanců, aby se to oddálilo. Poněvadž se ví že nyní se pomalu půjde na nemocenské pojištění a na sociální pojištění, proto tento prvý útok na soukromé zaměstnance, aby se společně nebrali o to, když se sahá na jejich práva. Předem roztříštit zaměstnance a dělníky, aby se nespojili a nebránili svých dříve nabytých práv. Proto to páni dělají. Pan kol. Johanis nám posledně vyčítal, že prý jsme vždycky proti každému zákonu, ale potom, když se odbourává, demonstrujeme prý i na ulicích proti tomu. To je docela logické. Když děláte nějaký zákon a ten zákon není tak prospěšný, není dostačující, aby pomohl dělnické třídě, a my zdůvodňujeme, aby se dělníkům dalo trochu více, podle vašich zásad byste se měli za to postaviti. Ale vy to neuděláte. Tam je z 5% něco dobrého pro dělníky, ale z 95% dobrého pro kapitalisty. Proti tomu musíme útočiti. Když zákon potom odhlasujete a vyskytne se příležitost, že i to málo se dělnické třídě chce vzíti, zase jsme zde my, abychom dělníky hájili, abychom se postavili proti tomu, když jim i ten kousek chleba chcete vzíti od úst. Potom říkáte: napřed byli proti tomu, teď to hájí, napřed to bylo špatné, a teď je to dobré. Zrovna tak když si někdo postavil pěknou vilu nebo palác za státní subvenci a chudáci v kolonii si postavili jen baráčky z prken, jsme proti tomu, neboť chceme, aby i ti chudáci bydlili řádně. A teď jste se usnesli a poslali tam policii, aby je i z těch mizerných baráků vyhodila. Tu jsme se postavili za ně a bránili je, abyste jim nechali aspoň tu střechu nad hlavou. Mohli byste také říkati: jste proti boudám v kolonii a když to tam chce policie sházeti, jste proti tomu. Pošlete policii, aby to sházela ale napřed obstarejte pro dělníky slušné byty, aby bydlili jako lidé. Může-li buržoasie bydleti v palácích, vykliďte ji na ulici a postavte tam dělníky a my jistě se budeme za to stavěti.

Když je zákon přijat beze změny, jak jej pánové se shora nakomandovali, nemůže se změniti ani tečka na "i". Podávají se resoluce, jako byla na př. resoluce ve prospěch báňských strojníků a topičů. Co značí taková resoluce? Vždyť to není nic! Píšete: "Vláda se žádá, aby uvažovala o případných krocích za účelem úpravy pensijního pojištění báňských strojníků a topičů, pokud jejich pensijní povinnost není upravena dosavadními právními předpisy tohoto pojištění." A co vám vláda na to odpoví? Jak se to obyčejně dělá, udělá takový "štrejch" a napíše, že žádosti se nevyhovuje, a jste hotovi. Naše stanovisko k návrhu je jiné. My vidíme úmysl vlády, vidíme také plán, proč dochází k tomuto vládnímu návrhu, víme, proč má míti úspěch a proč se musí jako veliká vymoženost vychvalovati. Poněvadž ve skutečnosti nepřináší nic pro soukromé zaměstnance, ale jak již jsem řekl, přináší úspěch pro Všeobecný pensijní ústav. Proto se musí na jedné straně chváliti, ale soukromí zaměstnanci se přesvědčí, že jsme pravdu mluvili my.

Co se týče pojišťovacího zákonodárství na ochranu zájmů pojištěnců, jsme pro všeobecné soc. pojištění. Ať jsou všichni pojištění proti stáří, invaliditě ale ať se jim dá tolik, aby mohli být živi. My jsme pro pojištění ale na čtyřech základních principech, které vyjadřujeme takto:

1. aby sociální pojištění zahrnulo všechny námezdně pracující bez výhrady,

2. aby celý pojišťovací příspěvek platili zaměstnavatelé a aby jej nesměli převáděti na pracující,

3. aby důchody pojišťovací byly v takové výši, aby postačily k dostatečné obživě nejen pojištěnce samého, nýbrž i jeho rodiny, aby pojištěnec pobíral důchod po dobu neschopnosti ku práci i v době stáří, a konečně

4. aby sociální pojištění spravovali pojištěnci sami svými volenými orgány s vyloučením zaměstnavatelů.

Vždyť již 20 let nebyly provedeny volby a přes to vládní strany mají odvahu stále zde volati po volbách. Vždyť, pánové, když voláte po volbách, tak aspoň vypište volby do těch sociálních ústavů, vždyť je to přece docela snadné. Ministr vnitra se dohodne s ministrem sociální péče. Ti mohou naříditi volby každou chvíli. Zde by mohly ukázati vládní strany svoji odvahu, že se nebojí voleb. Ať dají dělníkům možnost, aby vyjádřili dnes to, co si o nich myslí, aby vyjádřili to, co vidí, slyší a co na sobě cítí, co se děje v pojišťovnách, ať jsou to nemocenské nebo sociální, ať se tam o tóra přesvědčí. Když pánové nemají strach a říkají, že se nebojí, ať se vypíší volby do nemocenských pojišťoven.

Přes své zásadní stanovisko odmítavé podáváme k vládní osnově pozměňovací návrh: Je-li zde snaha pojištění zúžiti, tj. sociálně slabší vyřaditi, navrhujeme, aby pojištění bylo rozšířeno o starý požadavek šoférů, kteří se dlouho berou o to, aby byli pensijně pojištěni. Život šoférů je obzvláště nebezpečný a zdraví jejich je ohroženo, když stále musejí vdechovati benzinové výpary atd.; proto je potřebí, aby při své vyčerpávající službě byli trochu pojištěni proti invaliditě a pro stáří.

K navrhované změně zrušení zákupu let navrhujeme škrtnutí tohoto odstavce.

Dále navrhujeme, aby starobní důchod byl zkrácen až teprve přes 15.000 Kč příjmu.

Navrhujeme také, aby invalidní a starobní důchod, kterého pojištěnec nabyl, byl počítán na základě skutečného jeho příjmu a ne aby se jeho pojišťovací důchod vyměřoval podle toho, jak ho zaměstnavatel přihlásil, aby se to bralo podle skutečného jeho příjmu bez omezení lhůty a bez ostatních omezení.

Vložil-li si někdo někam svůj pojišťovací kapitál, svůj pojišťovací příspěvek, nabyl přece práva a nikdo mu jej nemůže vzíti. Proto navrhujeme, aby ochranná lhůta týkala se nezaměstnaného po celou dobu nezaměstnanosti a při návratu do pojištění aby od prvého dne mu byly počítány nabyté nároky, které již měl.

Stavíme se proti čl. II. a navrhujeme jeho škrtnutí, poněvadž je to ochrana tzv. fondů, které neslouží pojištěncům v náhradních ústavech, nýbrž jsou provozovacím, vykořisťovacím kapitálem.

Z těchto důvodů podáváme pozměňovací návrh a říkáme docela otevřeně, že nám jest jasno: Pánům nejde o žádné vyrovnání křivd v sociálním pojištění, o žádnou obranu, nebo ochranu, nebo o zabezpečení pojištěnců sociálně slabších, nýbrž především o tzv. kapitalistické hodnoty v pojištění pensijním, a svědky toho budeme, až se tento zákon bude prováděti v praxi. Víme, že zde žádné zájmy pracujících nebudete hájit, poněvadž musíte hájit zájmy fabrikantů a finančníků. Poněvadž víme a věříme, že všechny prostředky slouží jedině těmto dravcům, stavíme minimální požadavky na obranu drobných pojištěnců u vědomí, že to odpovídá snaze a potřebám sociálně slabých a že to odpovídá potřebám také v pensijním pojištění, to jest soukromých zaměstnanců. Vy zde i tyto naše minimální požadavky zamítnete. Ale ti, jichž se týkají, přesvědčí se, komu vlastně sloužíte. Přesvědčí se o tom také z praxe, že zlepšení pro pracující vrstvy může nastati jen tenkráte, když bude odstraněn prokletý kapitalistický řád. Kapitalistický řád již odumírá a pro dělnickou třídu může přinésti nějaké výhody jenom nový řád, to jest řád socialistický, a proto dělnická třída povede boj za odstranění kapitalistického řádu, aby jej poslala tam, kam už dávno patří. Není schopen dáti lidu práci a chléb, tak ať jde! A pracující třída přes požadavky, které jsou denně stavěny, přes sociální pojištění, přes nemocenské pojištění, přes tyto požadavky povede boj za odstranění kapitalistického řádu a za nastolení řádu socialistického. (Potlesk komunistických senátorů.)