Místopředseda Donát (zvoní): Byl mně podán návrh sen. Mikulíčka a soudr. na přechod k pořadu.

Žádám, aby byl přečten.

Tajemník senátu dr. Šafařovič (čte):

Návrh sen. Mikulíčka a soudr.:

Podepsaní navrhují, aby se přešlo k pořadu přes 1. odstavec 268. schůze senátu N. S., totiž přes usnesení posl. sněmovny tisk 1309.

Místopředseda Donát (zvoní): Slovo k doslovu si vyžádal pan zpravodaj sen. dr. Havelka.

Zpravodaj sen. dr. Havelka: Slavný senáte! V provedené rozpravě páni řečníci, pokud se zabývali tímto zákonem, nezabývali se jeho věcným obsahem, nýbrž věnovali svoji pozornost otázce, zdali jest ústavní či protiústavní. Měl-li bych odpovídati na tuto otázku, na tuto pochybnost, zda zákon tento jest ústavní nebo protiústavní, musil bych opakovati vlastně, co jsem si dovolil uvésti ve výborové zprávě ústavně-právního výboru.

Slavný senáte! Také jsem se zmínil, že je to konec konců teorie, že tvrdý hospodářský život staví teorie stranou, a konec konců to řekl dobře jeden básník, že každá teorie je šedá a že jedině strom života se neustále zelená. Jsou ideální teorie, které obsahuje i naše ústava, a já bych si jenom dovolil upozorniti, aby si páni laskavé přečetli § 33 naší ústavy, co ta předpisuje a jak by to vypadalo v praxi. Zase výklad teorie a praxe.

Jinak omezuji se na návrh, aby slavný senát schválil osnovu zákona ve znění usneseném posl. sněmovnou. (Souhlas.)

Místopředseda Donát (zvoní): Prosím, aby páni zaujali svá místa. (Děje se.)

Budeme hlasovati ve čtení prvém, a to nejprve o návrhu sen. Mikulíčka a soudr. na přechod k pořadu; nebude-li přijat, budeme hlasovati o celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli najednou podle zprávy výborové.

Jsou námitky? (Nebyly.) Námitek není.

Kdo souhlasí s návrhem sen. Mikulíčka a soudr. na přechod k pořadu, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh se zamítá.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení přivém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové ve čtení prvém, souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 1309.

Podle §u 54 jedn. řádu z usnesení předsednictva senátu budeme ještě v této schůzi hlasovati o projednávané osnově také ve čtení druhém:

Ad 1. Druhé čtení osnovy zákona, kterým se mění zákony o mimořádné moci nařizovací ze dne 9. června 1933, č. 95 Sb. z. a n., a ze dne 15. listopadu 1933, č. 206 Sb. z. a n. (tisk 1319).

Táži se pana zpravodaje sen. dr. Havelky, zda navrhuje nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. dr. Havelka: Nikoli.

Místopředseda Donát: Není změn.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, přijatou právě ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové také ve čtení druhém souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 1309.

Přistoupíme nyní k projednání odst. 2 pořadu, jímž jest:

2. Zprána výborů soc.-politického a rozpočtového o usnesení posl. sněmovny (tisk 1301) k vládnímu návrhu zákona, jímž se mění a doplňují některá ustanovení zákona o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách (tisk 1318) [podle §u 35 jedn. řádu].

Zpravodaji jsou: za výbor soc.-politický sen. Karpišková, za výbor rozpočtový sen. Plamínková.

Prosím paní sen. Karpiškovou, aby se ujala slova jako zpravodaj výboru soc.-politického.

Zpravodaj sen. Karpišková: Slavný senáte! Novelisace pensijního zákona soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, který i ve své nynější podobě stojí s hlediska pojištěnců na slušné úrovni, znamená další jeho zlepšení a přizpůsobení potřebám kolektivu pojištěnců. V plénu soc.-politického výboru senátu byla přijata jednomyslně - až na odpor, vyjádřený p. kol. Kindlem, více z potřeby snižovati a tupiti soc.-po-litické zákonodárství našeho státu než z důvodů věcných. Celkem však byl projeven souhlas s iniciativou a odvahou novelisační předlohy, která řeší po prvé v našem zákonodárství otázku nezaměstnanosti v rámci pensijního zákona, a můžeme říci právem, že ji řeší šťastně.

Novelisace, již projednáváme na základě usnesení posl. sněmovny, odpovídá jednak době a změněným hospodářským poměrům, jednak řeší a upravuje otázky, které se v průběhu provádění pojištění projevily. Jednotnou devisou při provádění této novely byla myšlenka, aby pojištění sloužilo především pojištěncům, kteří ztrávili dlouhá léta v pojištění, a pojištěncům nacházejícím se právě v pojištění.

Referent posl. sněmovny, posl. Klein, vyjádřil to velmi správně větou: Zaměstnanecké pojištění zaměstnancům, tedy nikoliv zaměstnavatelům a těm, kteří zaměstnaneckého charakteru již nemají.

Potřebám doby a zaměstnaneckého kolektiva odpovídá především nově zavedený sociální důchod.

Je to novum v sociálně pojišťovacím světě a nám připadá nemalá zásluha, že jsme průkopníky opatření, jež ve svém sociálním významu předčí vše, co až dosud pro nezaměstnané bylo vykonáno; neboť zřízením sociálního důchodu se jiní dostává právního nároku - naproti almuženskému rázu podpor v nezaměstnanosti - na slušný a zasloužený důchod.

Sociální důchod znamená vlastně starobní důchod již v 56 letech v případě jednoroční nezaměstnanosti pro muže, v 54 letech pro ženy. Znamená tedy značné zatížení pro nositele pojištění, jež má být z části vyváženo zrušením bezpodmínečného starobního důchodu, jejž pobírali pojištěnci ve věku 65 a 60 let; muži ve vyšší, ženy v nižší hranici věkové.

Bezpodmínečnost spočívala v tom, že i když byli tito důchodci zaměstnáni dále, pobírali důchod, majíce při tom ještě tu výhodu, že se na ně neplatilo pensijní pojištění.

Novela ruší tuto bezpodmínečnost, ale stanoví jednotnou nižší hranici, tj. 60 roků u mužů a 55 u žen pro nápad starobního důchodu pod podmínkou, že důchodci nebudou zaměstnáni v povoláních, jež zakládají pojistnou povinnost.

Význam tohoto opatření je dalekosáhlý v dnešní době krise a nedostatku pracovní příležitosti. S hlediska kolektiva je v něm kus zdravé svépomoci a splnění kolegiální lidské povinnosti k nezaměstnaným mladým. Že bezpodmínečný důchod sloužil v přečetných případech více zaměstnavateli než zaměstnanci, ukazuje statistika otištěná ve zprávě výboru soc.-politického. Aby nemohlo býti pojištění spekulativně využíváno, stanoví novela, že v případě dodatečné přihlášky do čekací doby připočte se nejvýše 12 měsíců. Tedy přihlášky je možno učiniti se zpětnou platností na více let, ale započítaná čekací doba z toho je jen 12 měsíců. Příspěvková doba se ovšem započte podle zaplacených příspěvků.

Ukázalo se tu, že velmi hodnotné nároky, jež poskytuje dnešní pensijní zákon již svou základní částkou 3.600 Kč ročně, vyžadují větší ochrany nositele pojištění před podvodnými vstupy do pojištění. Zlepšením je dále striktní ustanovení o možnosti prodloužení vychovávacího příplatku do 24 let. Dodnes se výplata řídila jen liberálním výkladem §u 22. Pro případ krácení normálního důchodu invalidního neb starobního stanoví se nynějším zněním §u 24 90 měsíční doba, tedy o ²/₃ delší, v jejímž rámci se má napříště počítati průměr služebních požitků pro vyměření důchodu, a to tak, že se počítají nejvyšší požitky po dobu 30 příspěvkových měsíců a tak tedy ²/₃ tohoto časového intervalu se vylučují, měl-li pojištěnec služební požitky nižší.

Významná zlepšení nastávají také, pokud jde o zachování nároků z pojištění. Místo dosavadní 30 měsíční lhůty se stanoví celá čtvrtina příspěvkové doby, nejméně však 24 měsíce. Uznávací poplatek se ovšem ruší. Původní jeho účel byl chrániti nezaměstnané, ale v průběhu doby sloužil zejména osobám, jež charakteru zaměstnaneckého pozbyly, ovšem na úkor zaměstnanců - pojištěnců.

Kolem tohoto nového opatření vyvstaly protesty oprávněné i neoprávněné. Vážený senáte, tam, kde je, jako v rámci tohoto pensijního zákona, upraveno zachování nároků ochrannou lhůtou, dále výhodné pokračování v dobrovolném pojištění, přestupy i znovuobživnutí pojištění, není vlastně místa pro uznávací poplatek, který také nenajdeme v obdobném zákonodárství ciziny. Ve prospěch nezaměstnaných pojištěnců se zavádí prodloužená ochranná lhůta, je tedy původní účel uznávacího poplatku zachován.

Pokud jde o ženy pojištěnky, které po provdání zůstanou v domácnosti, upravuje se pro ně tak vhodná příležitost udržení si nároků placením dobrovolného pojistného ve čtyřech nejblíže nižších třídách, takže mluviti o křivdě na ženách tímto zákonem páchané by bylo upřílišněné.

S placením dobrovolného pojištění je také spojeno narůstání důchodu; to dlužno uvážiti vzhledem k tomu, že udržovací poplatek, který se platil až dosud ve výši 25 Kč ročně, propadal pro pojištěnce vůbec. Přechodným ustanovením se umožňuje pojištěnkám, které dnes již uznávací poplatek platí, aby v placení pokračovaly. Ostatní si budou moci již za 36 Kč měsíčně dobrovolného pojištění udržeti nejen nárok, nýbrž i úměrně zvyšovati svůj důchod. Přístup k dobrovolnému pojištění nemusí nastati ihned, jako tomu bylo dosud, nýbrž může k němu dojíti až po uplynutí ochranné lhůty, tj. po 60 měsících. Další výhodou je možnost voliti pojistnou třídu - ve 4 nejblíže nižších třídách - a měniti třídu v průběhu dobrovolného pojištění.

Důvodová zpráva k vládnímu návrhu, sněmovně předložená, neříká nic o počtu žen, jež po výstupu z pojištění zůstávají pouze v domácnosti. Může to býti slušný počet žen, jež nadále vykonávají důležité a velmi cenné služby pro domácnost a rodinu a zaslouží si jistě, aby za ně z celkového příjmu mužova bylo placeno dobrovolné pojištění místo jakékoliv jiné pojistky.

Moderní ženské hnutí bojuje za uznání práce ženy, konané v domácnosti a rodině. Je to stále nejpočetnější kategorie ženských pracovnic, pro něž musíme žádati hodnocení jejich práce, národohospodářsky tak důležité, mimo jiné také placením řádného pojištění dobrovolného z prostředků rodiny a nikoliv na účet pojištěnců, kteří zůstali v pojištění.

Dnešní stav poškozoval nositele pojištění, a ten se nemohl ovšem odškodňovati jinak než na účet všech pojištěnců. Uvážíme-li na konec, že ženy v dobrovolném pojištění si udržují nárok na invalidní důchod, dále že se jim vyplácí výbavné, jež je sice mužskými pojištěnci neprávem ženám vyčítáno - nicméně však musí zůstati součástí zákona, poněvadž je spravedlivým zřízením a také protože pro ně mluví důvody sociální - uvážíme-li dále, že pro ženy, které by se ještě po 10 letech vrátily opět do zaměstnání, je tu možnost obživení jejich pojištění, nemůžeme s dobrým svědomím říci, že tato novelisace celek žen poškozuje. Je totiž nutno oceniti také to, že ženám starších nezaměstnaných pojištěnců se ulevuje zavedením sociálního důchodu v jejich těžké hospodářské situaci tím, že důchod přichází do rodiny o 4 léta dříve. Obhajujíce práva žen výdělečně činných nemůžeme zapomínati žen pouze v domácnosti pracujících, které jsou zpravidla popelkami.

Důležitou změnou je, že při porovnání invalidních resp. starobních důchodů s průměrem služebních požitků za účelem vyměření důchodu nebere se vůbec zřetel na zvýšení z důvodů bezmocnostních, kterážto změna je obsažena i v doplněném §u 32. Velmi liberálně je tímto zákonem upravena otázka obživnutí pojištění, jež byla řešena se vztahem ke zrušení uznávacího poplatku. Ani po více než 10 letém vyřazení z pojištění nenastává ztráta nároků z pojištění dřívějšího, pojištěnec však musí absolvovati znovu 60 měsíců příspěvkových. Je-li přerušení kratší než 10 let, stačí pojištěnci absolvovati jen 12 příspěvkových měsíců a jeho dřívější nárok je zachován.

Změny v §u 124 se stály v dohodě s odborovou organisací novinářskou. Spočívají hlavně v tom, že rozhodná doba pro výpočet pensijní základny nečiní - jako až dosud - pouze 12, nýbrž 60 měsíců, při čemž budou počítány pouze nejvyšší služební požitky pojištěncovy za dva roty a nejnižší za jeden rok. Tak bude zabráněno poškozování nositele pojištění, ale také poškozování novinářského pojištěnce z důvodu rychlého konjunkturního poklesu důchodu v době hospodářské krise. Také bezpodmínečnost starobního důchodu se ruší za určitých modalit, přizpůsobených novinářskému pojištění, a upravuje se nově sociální důchod.

Dalším ustanovením se přiznává nositelům pojištění podle pensijního zákona právo uspokojiti se z cenných papírů, daných do zástavy.

Novým zněním §u 176 byla také vyřešena dosud sporná otázka oprávnění pojištěnců na státní příspěvek, pokud konali vojenské úkony. Státního příspěvku má se napříště dostati jen osobám, které konaly za války činnou službu vojenskou, a osobám, které byly povolány k válečným úkonům podle §u 4 zákona o válečných úkonech.

Zlepšení spočívá v tom, že je stanoven minimální roční příspěvek státní na 240 Kč - čehož dříve nebylo - a pro stanovení státního příspěvku k důchodu pozůstalých se započítává doba vojenské služby pojištěncovy za války ode dne nastoupení až do provedené demobilisace v únoru 1921. Doba k podání žádostí o státní příspěvek se prodlužuje o 6 měsíců po vstoupení tohoto zákona v účinnost. Může býti přiznán jen těm, kteří konali skutečně vojenskou službu a získali alespoň jeden příspěvkový měsíc buď před nastoupením služby nebo po jejím skončení.

Článkem II. se stanoví, že náhradní ústavy poskytují sociální důchod ve výši zákonné, nikoli ve výši určené stanovami, poněvadž započítáním dříve od-sloužených let svým členům do pojištění mají poměrně větší procento důchodců než aktivních pojištěnců. Důchod vdovský a sirotčí však bude musit býti vyměřen podle stanov příslušného náhradního ústavu.

§em 2 článku II. se dává vládě zmocnění, aby nařízením upravila započítání legionářské služby pro nápad starobního důchodu, který má nastati buď o dvě léta dříve, nebo jak se na tom vláda usnese.

V přechodných ustanoveních se stanoví 6 měsíční lhůta, do které se důchodci již napadlých důchodů mohou rozhodnouti podržeti buď zaměstnání nebo starobní důchod.

Důchodci, kteří v době vstupu nových ustanovení v platnost již nabyli nároku na důchod, jenž byl zkrácen podle dosavadních ustanovení §u 4, mohou podle nového znění §u 24 žádati nové vyměření důchodu, jenž jim bude vyplácen ode dne účinnosti tohoto zákona.

§em 3 ve čl. II. se upravují právní poměry osob, které v době vstupu nového zákona v účinnost již platily uznávací poplatek nebo jimž dosud neuplynula ochranná lhůta. V zásadě jest stanoveno, že pojištěnci, kteří již uznávací poplatek platí, mají míti toto právo i nadále.

Ustanovení §u 176 v novém znění se přiznává účinnost od 1. ledna 1929. Od téhož data se upravuje také minimum státního příspěvku pozůstalým po padlých pojištěncích za celou dobu od nastoupení vojenské služby až do provedení demobilisace.

Soc.-politický výbor senátu se připojil k doporučení soc.-politického výboru sněmovny, aby pensijní a invalidní pojištění pilotů bylo lépe upraveno vzhledem k velikému risiku jejich služebního výkonu.

V jednomyslně přijaté resoluci vyzval soc.-politický výbor vládu, aby uvažovala o úpravě pensijního pojištění báňských strojníků a topičů, pokud jejich pensijní pojistná povinnost není upravena dosavadními právními předpisy tohoto pojištění.

Slavný senáte! Soc.-politický výbor vyslechl podrobnou zprávu o usnesení posl. sněmovny o zákonu, jímž se mění a doplňují některá ustanovení zákona o pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, a doporučuje, aby toto usnesení posl. sněmovny bylo přijato beze změny. (Potlesk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Slovo má zpravodaj za výbor rozpočtový, pí. sen. Plamínková.

Zpravodaj sen. Plamínková: Slavný senáte! Rozpočtový výbor pojednal o předloze dne 19. června t. r. Projevil o tuto předlohu dvojí zájem: na prvém místě, do jaké míry bude novým ustanovením zatížena státní pokladna, a na druhém místě, do jaké míry se předloha vyrovnává s příslušnými obtížemi, jež přinesla doba jednak poklesem příjmů, který vyplývá z poklesu zaměstnanosti pojištěnců, jednak zvýšenými nároky na nositele pojištění, které vyplývají zejména z trvalé nezaměstnanosti starších ročníků pojištěnců, kteří se pak domáhají invalidního důchodu. Rozpočtový výbor pojednal také o této otázce, poněvadž je si vědom odpovědnosti za řádné zabezpečení chodu pojišťovacích ústavů zřízených ze zákona.

Pokud jde o první stránku, státní pokladna reformou dosáhne úlevy změnou §u 176, jímž se omezuje okruh osob oprávněných k nároku na státní příspěvek za dobu vojenské služby za války. Nyní tedy budou míti jen ty osoby, které konaly válečné úkony podle §u 4 zákonů o válečných úkonech, právo na státní příspěvek, a vyjímají se z tohoto nároku všechny osoby, které spadají pod §§ 6 a 18 téhož zákona.

Tyto úspory mají býti dosti značné a z nich má býti provedena úprava výše státního příspěvku osobám, jež podle nové úpravy budou míti naň právo. Bylo již řečeno, že jde především o to, aby bylo stanoveno minimum pro tyto poškozence částkou 240 Kč. Uváží-li se, že dosavadní praxe dávala vdově na př. po vojínu, který padl v prvním měsíci války, i jen 12 Kč ročního příspěvku, vidíme, že tato věc jistě zaslouží úpravy. Lituji jen, že tato úprava přichází poněkud opožděně, protože počet vdov a dětí, oprávněný k pobírání státního příspěvku za zemřelého vojína, je již zcela nepatrný - u Všeobecného pensijního ústavu je jich toliko 20.

Je důležité, že nárok na přiznání státního příspěvku za dobu vojenské služby je možno znovu uplatniti. Tedy ti, kteří zapomněli nebo zmeškali lhůtu po vydání zákona č. 26 z r. 1929, mají nyní možnost, aby do 6 měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona se přihlásili o přiznání státního příspěvku.

Rozpočtový výbor uznal též správným, že se ulehčuje a zlevňuje nositelům pensijního pojištění vymáhání pohledávek. Proto do §u 162 vkládá se ustanovení, které dává nositelům pensijního "pojištění právo prodejem uspokojiti se z cenných papírů, daných do zástavy bez soudního řízení, dále prohlašuje za exekuční tituly, ministerstvem soc. péče potvrzené, výkazy o splatných pohledávkách nositelů pojištění ze zápůjček, z anuit, z úroků a z ostatního smluveného příslušenství.

Druhý pohled na věc, kterou projednával rozpočtový výbor, jest, jak teď nové úkoly sociální, jež předloha chce umožniti, jsou řešeny po stránce finanční. Je to tedy sociální důchod, o kterém zde byla již zpráva, tj. přiznání starobního důchodu bez průkazu nezpůsobilosti již po 56. roce věku u mužů, po 54. roce věku u žen, kteří, jak statisticky je dokázáno, ztrativše jednou zaměstnání, se do pracovního procesu již nemohou dostati. Mimo to návrh zákona má řadu menších sociálních zlepšení, o nichž referovala pí. sen. Karpišková. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.)

Je přirozeno, že tato zlepšení si vyžádala nových nákladů. Osnova získává tyto náklady dvojím způsobem: především odstraněním bezpodmínečného starobního důchodu u všech, kdo dospěvše let, dávajících nárok na starobní důchod, zůstávají dále v zaměstnání. Ovšem je sporné, zda nyní, kdy starobní důchod by jim byl odňat, nerozhodnou se raději ze zaměstnání vystoupiti. Tím bude dosaženo uvolnění určitého počtu mísí, ale jest jistě třeba, abychom si uvědomili, že budou postiženi důchodci, kteří mají do pojištění započtenou řadu let, u nás to bylo od r. 1929, že vstoupili do pojištění, ale na Slovensku dokonce od r. 1922.

Druhá úspora jest ve zrušení uznávacího poplatku, čili vyloučením z nároku na invalidní a starobní důchod zaměstnanců, kteří trvale opustili zaměstnání, zakládající povinnost pojišťovací podle zákona o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách.

Tento uznávací poplatek byli zaveden již r. 1914 a převzat do zákonů republiky r. 1920 i úpravy z r. 1929. V důvodové zprávě k novele projevuje se pojednou názor, který také hájila pí. sen. Karpišková, že ti pojištěnci, kteří vystoupli ze zaměstnání, jsou cizí pro pojišťovnu a pro kolektiv zaměstnanců. Myslím, že přece jen ti, kteří platili řadu let do pojišťoven, kteří v ní mají tedy značnou část svých pojištěných kapitálů, to je součást jejich mzdy, tak docela nejsou a nemají býti cizí té pojišťovně. Ten názor zdá se mi poněkud tvrdý. Uznávám - a také rozpočtový výbor uznal - že bylo třeba hledati úhradu sociálních důchodů, ale zdá se mi, že si musíme uvědomiti, že tato věc velmi těžko dotkne se především žen. Podle poslední statistiky Všeobecného pensijního ústavu ke dni 31. prosince 1929 bylo u tohoto ústavu pojištěno téměř 214.000 mužů a 74.000 žen, čili pěkná větší čtvrtina pojištěnců.

Zdá se mi, že by bylo bývalo správné, aby při odborné přípravě tohoto zákona mezi 35 muži, kteří věc připravovali, bylo také zastoupení žen, a doufám, že by při zachování vší opatrnosti, která tu jistě byla na místě, bylo by se našlo místo aspoň pro některá ustanovení, která mohla ochrániti ženy. Myslím právě na ženy, které opouštějí zaměstnání vracejíce se do domácnosti. Doufám, že ne naposled jednáme o tomto zákoně a že tedy jistě bude dobře, jestliže věnujeme několik myšlenek osudu žen, které tento zákon poněkud postihl. Návrh zákona také vyvolal mezi pojištěnkami velmi značné rozechvění.

Otázka odchodu žen ze zaměstnání při sňatku není ideálem žen, a to proto, že ženy pochopily, že nejjistější oporou hospodářskou jich a jejich dětí je přece jen base vlastní, jediné na ženě samé závislá, zejména při dnešních rozvodech a roztokách, které ustavičně stoupají při úpadku otcovské péče. Ale společnost si přeje, aby žena odešla ze zaměstnání, když se provdává. To je stále stejný názor společnosti a proto až do r. 1929 měly ženy, odcházejíce do domácnosti, právo na vrácení prémií za ně zaplacených. Kdežto muži dostávali, když opouštěli zaměstnání, 33 % až 50% zaplacených prémií, ženám, které odcházely do domácnosti, vyplácelo se 80% prémií. Tedy již z toho vidíme, že zákonodárce dobře chápal, že žena ztrácí více než muž, neboť muž odchodem z pojištění nebo ze zaměstnání, podléhajícímu tomuto pojištění, jde zpravidla do zaměstnání lepšího, nebo do zaměstnání, o němž soudí, že je pro něho lepší, kdežto žena odcházejíc neví po hospodářské stránce, do jaké situace bude trvale postavena!

Dále ještě až do r. 1929 vedle tohoto vrácení částí prémií byl uznávací poplatek, kterým si tím, co zůstalo v pojišťovně, mohla pojištěnka udržeti nárok na invalidní nebo starobní důchod. Roku 1929 se věc změnila. Vracení prémií bylo zastaveno jistě z vážných důvodů. Muž na př. požádal o vrácení prémií, dostal je, žena o tom nic nevěděla, muž pak zemřel, žena počítala, že dostane vdovskou rentu, a pak se ukázalo, že muž si prémie už dávno vybral a že žena nemá k pojišťovně žádného vztahu a žádných nároků.

Tato věc byla změněna, ale zůstal uznávací poplatek. I zde v důvodové zprávě říkají, že bylo zneužívání uznávacího poplatku. Předloha - uznávám - umožňuje delší ochrannou lhůtu a oživnutí nároků, jestli někdo po 10 letech vstoupí opět do zaměstnání. Předloha umožňuje, aby ten, kdo má peníze a může se dobrovolně pojistiti, zachoval si nároky dále. Ale je potřebí si uvědomiti, že provdaná žena se nevrací do zaměstnání ani po 10 letech. Nepřáli bychom si toho, přáli bychom si, aby zůstala v rodině. Ale přece jenom víme o stálém stoupání rozluk a rozvodů. Žena se do zaměstnání vrací. A to by bylo velmi spravedlivé - a myslím, že by se to prosadilo, kdyby byl právě na to někdo pamatoval - aby ženy byly přítomny při jednání, aby pro případ rozpadu manželství v §u 59 bylo mimořádné opatření právě pro ženy provdané, jestliže se musejí vrátiti do zaměstnání. Zdůrazňuji tuto věc pro další jednání. Řekla jsem, že jsem přesvědčena, že se budeme k těmto zákonům vraceti, poněvadž poměry se vyvíjejí. Neměly-li jsme možnost, abychom to v jednání řekly, je na místě, abychom to řekly dnes v plenu senátu. Také dobrovolné pojištění, jak jsem řekla, může si opatřiti ten, kdo bude míti příjem, ale zase je to u žen provdaných jiné, poněvadž žena musí vždycky počítati s manželovým platem, bude-li manžel dobrovolné pojištění za ni platiti. To jsou částky malé a chci věřiti, že pronikne to, co správně říkala kol. Karpišková, že žena opouštějíc své zaměstnání, když se provdává, má mravní nárok, aby manžel ze společného majetku rodiny za ni dobrovolné pojištění platil. Mám jen obavu, že zejména... (Zpravodaj sen. Karpišková: Nesmíme to dělat mužům příliš lehké!) Jenže kdybychom my to nedělaly lehké, tedy oni sami si to udělají lehké. To je ten vtip. Žena na př. ani neví, jak se situace vyvine a bude-li manžel chtíti to za ni platiti, ale jsem přesvědčena, že kdo to nebude chtíti platiti, budou státní a veřejní zaměstnanci, kteří řeknou: "Má, žena je pojištěna mou prací a má nárok na pensi z mé práce." Ale v tom okamžiku, jakmile je rozvod nebo rozluka, žena veřejného a státního zaměstnance ztrácí nárok na pensi. (Hlasy: Jen částečně!) Musím tu velmi pochváliti právě zákon o pensijním pojištění veřejných zaměstnanců z r. 1929, který na to pamatoval a který umožnil, aby se manželky dělily o rentu, která zde je. Ale tohoto opatření nemáme ve státní službě, bohužel, ačkoliv jsme si myslili, že to bude prejudic, podle kterého se bude říditi tato věc u státu, myslili jsme, že ženy, které budou provdány za státní a veřejné zaměstnance, dosáhnou toho, aby se za ně platilo těch 80 až 120 Kč měsíčně na jejich pensi, když počítáme, že se sníží nárok, že se může jíti až o 4 třídy níže. Nejde tu o maličkost.

Dámy a pánové, mám příklad z náhradního pensijního ústavu Škodovky. Úřednice 14 let pojištěná zaplatila za své pojištění 17.000 Kč, zaměstnavatel zaplatil 21.000 Kč, úhrnem tedy bylo zaplaceno 38.000 Kč. Částka, kterou platil zaměstnavatel, patří do jejího platu, neboť zaměstnavatelé, jak víme, nedávají nic zadarmo. Výbavné činilo 8900 Kč, takže zaplatila v celku 29.100 Kč, okrouhle 30.000 Kč. To je žena sotva 28 až 30letá. Může se vdáti starší a pak jsou tu ztráty ještě horší. Vidíte, že nejde zde o málo. Byla zde zmínka o výbavném a my víme, že se říká, že je to pro ženu výhodné. Není tomu tak. Bylo by dobře, abychom si jednou pro vždy pamatovali, že je to jen částečná náhrada, že provdaná žena má menší nárok z pensijního pojištění, nežli když vstupuje do manželství. Tím okamžikem má bezpodmínečný nárok vedle svého invalidního a pensijního pojištění také na vdovský a sirotčí plat pro své děti, ale žena jen velmi podmínečně má nárok na vdovský plat. Pracují-li dva zaměstnanci, muž a žena, ztrácí se zcela pro dítě plat sirotčí, plynoucí z její práce. Vidíte tedy, že provdaná žena má menší nároky, a právě proto se dávalo výbavné. Není to tedy žádná nadvýhoda žen.

A nyní o tom bloku žen v celku. Ženy jsou po jedné stránce zatížením pensijního pojištění (Sen. Johanis: U každého pojištění se musí s tím počítati!) - já o tom budu ještě mluviti - poněvadž jsou většinou pojištěny v nižších třídách, u pensijního pojištění v pěti prvních třídách, které jsou vždycky pasivní, kdežto ve vyšších třídách jsou jen ojediněle některé ženy - a právě tyto vyšší třídy jsou aktivní. Musili bychom si říci, čí je to vina, ovšem nemohu tu věc nyní řešiti. Je to nepochopení toho zaměstnaneckého bloku, kde vlastně nižšími mzdami se poškozuje jak zaměstnání muže, když jsou ženy lacinější, tak také celek pojištěnců v pojištění. Ženy tím, že většinou zůstávají svobodné, pojišťovnu méně zatěžují nároky vdovskými a sirotčími pro děti. To jsou důvody, pro které se hranice jejich věku snižuje. Aby tu bylo jasno - poněvadž bychom mohli za nějaký den slyšeti, že ženy mají výhodu, že o dva roky dříve dostávají důchod, i ten sociální - je nutno si uvědomiti, že blok žen jako takový dává větší oběti pensijnímu pojištění než blok mužů. To je ovšem v každém pensijním pojištění i veřejných a státních zaměstnanců, poněvadž ženy mají menší nároky. (Sen. Johanis: O nemocenském pojištění to nelze říci!) Přijdu k tomu také.

Invalidita žen je o 100% větší než invalidita mužů. Tuto věc jsme již řešili, když se r. 1924 dělal zákon o dělnickém soc. pojištění. Tehdy se řeklo, že ženy jsou invalidnější, že se stávají invalidnějšími dříve než muži atd., ale bylo by nutno uvažovati, je-li to jen věcí žen. Všichni víme, že mateřství, které má na tom hlavní zásluhu, není jen otázkou žen, nýbrž právě tak otázkou mužů. Ženy při tom ještě nesou všechny fysiologické obtíže, a proto - kdybychom to vzali kolem a kolem - jsou jejich účty rovny.

Chcete, aby ženy šly do rodin. Obávám se však, že tím, že se vzal uznávací poplatek, budou se ženy vyhýbati sňatku anebo alespoň tomu, aby po sňatku odcházely do zaměstnání, že spíše budeme tu míti ilegální poměry a že se ženy budou snažiti, udržeti si občasným zaměstnáním ochrannou lhůtu, čili že právě to, o čem jsme dříve mluvili, totiž že si společnost přeje, aby ženy odcházely ze zaměstnání při provdání, tímto způsobem do značné míry znemožňujeme.

Vzpomeňte si, že jsme kdysi ve veřejné a státní službě zavedli pro ženy od-bytné, aby odcházely, a zde jednáme právě opačným způsobem! Jistě jsme si všichni vědomi, že uznávací poplatek byl tak malý, 25 Kč, a že tedy pojišťovny doplácely pro nízké mzdy a že najíti kompromis bylo velmi obtížné. Ale přece jen bylo by možno tuto otázku nějak rozřešiti, kdybychom si uvědomili, že život ženy je obtížnější než život muže a že život ženy má zvláštní okolnosti, ke kterým veřejné zřízení musí přihlížeti, chceme-li býti spravedliví. Tu nejde o rovnoprávnost nebo mař šrůtu rovnoprávnosti, nýbrž je potřebí, aby se dbalo mateřského úkolu ženy.

Vykládala jsem o této věci v rozpočtovém výboru, který mne vyslechl a přijal projev naděje, že budeme o té věci jednati dále a hledati kompromis. Ovšem tisíce a tisíce lidí čeká na sociální důchod, který má býti tímto zákonem zaveden. Ze všech těchto důvodů se rozpočtový výbor po debatě usnesl doporučiti plenu senátu přijetí osnovy zákona tak, jak byla usnesena posl. sněmovnou, tisk 1301, zároveň s resolucí, která je ve zprávě uvedena. (Souhlas.)