Předseda (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž je p. sen. Jokl.

Sen. Jokl (německy): Slavný senáte! Není pochybnosti o tom, že nynější předloha má dvě stránky, jednu právnickou a jednu politickou. Právnickou stránkou nechci se dlouho zabývati, tím méně, ježto řečník přede mnou, pan kolega Stolberg, sám, ve svých zevrubných vývodech musil přiznati, že názor, který zastáváme, pro zákonitost předlohy zajisté je dán, že při nejmenším názory o tom se velmi různí, při čemž by bylo ještě zkoumati, zdali ti, kdož své dobrozdání vyslovili pro zákonitost této předlohy, kdož se zasazují pro zmocňovací zákon, nepadají větší měrou na váhu, nežli zastánci opačného názoru. (Předsednictví převzal místopředseda Donát.)

Důležitější pro nás je politická stránka celé věci. Zmocňovací zákon je bez jakékoli pochybnosti věcí důvěry. Přiznáváme oposičním stranám beze všeho právo hlasovati proti zákonu, ba jdeme dokonce tak daleko, že jim pravíme, že kdybychom stáli v oposici a ke vládě neměli důvěry, jistě bychom také jinak nejednali. Ale věc má se pro nás tak, že máme ve vládě svého důvěrníka a že tím je nám dána možnost, vykonávati na každou předlohu, která má vstoupiti v platnost zmocňovacím zákonem, přiměřený vliv, že můžeme omeziti a stanoviti hranice, do které míry každá takováto předloha je pro nás snesitelnou. Považujeme tudíž za věc samozřejmou, že vycházejíce z tohoto stanoviska, hlasovati budeme pro zmocňovací zákon, a to tím spíše a s klidným svědomím, poněvadž přece oposiční strany nepodaly žádného pádného důkazu pro to, že by bylo zmocňovacího zákona v minulosti bývalo zneužito.

Obzvláště pozoruhodné jsou vývody pana kol. Havlína. On, resp. jeho strana hlasovala dosud třikrát pro zmocňovací zákony, po prvé r. 1920 a v obou druhých případech loňského roku. Přiznáváme mu právo zamítati předlohu, shledáváme to snad srozumitelným, ale pak musí sobě argumentaci na odůvodnění svého stanoviska upraviti poněkud jinak, nežli jak učinil. Neboť jistě působí komicky, jestliže někdo hlasoval třikrát pro zmocňovací zákon, a pak náhle má pochybnosti o ústavnosti a týž návrh zamítá.

Ještě slovo k vývodům německých oposičních řečníků, pokud mluvili o ostrém větru, který prý nyní vane proti německému obyvatelstvu. Myslím, že se tu pánové trochu zmýlili, pokud totiž zde zaměňují pojem němectví s protistátní německou iredentou. Konstatujeme, že i když se musí zakročovati proti kulturním zařízením, jistě se tak děje jen v tom případě, že tohoto zařízení zneužito bylo k iredentistickým snahám. Nemůžeme strpěti, aby se nějakých zařízení, která vytvořena byla pro lid, jednostranně zneužívalo k tomu, aby se podporovaly protistátní, protidemokratické, protirepublikánské snahy.

Velevážené dámy a pánové! Veřejnost je nyní opanována krisí v zemědělství, kterou způsobilo sucho. Socialistické strany senátu uznaly v posledních letech nouzi zemědělství a uznávají ji také dnes a nekladou odporu proti opatřením, která mohou nějak zmírniti tuto nouzi. Chtěl bych však při této příležitosti poukázati také k tomu, že v této hodině nesmí se zapomínati na nouzi dělnictva. Sucho přináší beze vší pochyby s sebou nebezpečí zdražení všech potravin a dlužno již nyní znamenati stoupání cen na trzích, ačkoli, pokud v úvahu přichází obilí, jest jisto, že na světovém trhu o nějakém nedostatku dosud mluviti nelze, ačkoli nedostatek hrozí a nastati může stav, že přebytek, který až donedávna nás překvapoval a panoval ve světě, zvrhne se v nedostatek. Pokud jde o pícniny, jest jisto, že v našich krajinách již můžeme mluviti o nedostatku. Možno již konstatovati, že následkem sucha nastává vzestup cen na trzích. Kdežto se na začátku září loňského roku platilo za pšenici 159 až 143 Kč, za žito 77 až 79 Kč, za ječmen 91 až 95 Kč, za oves 62 až 65 Kč, hlásí včerejší plodinová bursa v Brně za pšenici 175 až 180 Kč, za žito 120 až 126 Kč, za oves 145 až 160 Kč, a plzeňská plodinová bursa hlásí ceny za pšenici 167 až 175 Kč, za žito 121 až 123 Kč, za ječmen 140 až 142 Kč a za oves 145 Kč. Můžeme tedy konstatovati vzestup u pšenice asi o 30 Kč, u žita o 40 Kč, u ovsa o 100 Kč a u ječmene o 50 Kč. Toto hrozící zdražení a zdražení, které již možno konstatovati, může přivoditi poměry, které pro dělnictvo, jak pro zaměstnané, tak obzvláště pro omezeně pracující a nezaměstnané jsou absolutně nesnesitelné. Proto apelujeme na vládu, aby v té příčině včas učinila všechna opatření, aby zplna zabezpečena byla výživa dělnictva. Kříse beztak hluboce stlačila mzdy dělníků, takže dnes plným praveni možno mluviti o pravých hladových mzdách. Gentským systémem byla zkrácena podpora v nezaměstnanosti a je vyloučeno, aby nezaměstnaní, kteří jsou odkázáni na vyživovací pomoc, mohli jen nuzně živořiti při sazbách podpor, které byly stanoveny v době, kdy ceny potravin byly nižší.

Mluví se mnoho o oživení průmyslu. Musíme však konstatovati, že toto oživení průmyslu nepokračuje takovou měrou, jak by si bylo přáti a jak by bylo zapotřebí. Statistika sice praví, že počet nezaměstnaných klesl, další vyhlídky však nejsou velmi růžové. Nehledě k tomu, je zde však zející rozpor mezi počtem nezaměstnaných a hlášením sociální pojišťovny o vzrůstu zaměstnaných. Zde bylo by naléhavě potřebí věc vysvětliti. Myslíme, že zde snad byrokracie příliš úzce stanoví hranice potřeby podpor. Musíme počítati s tím, že se pracovní trh zostřuje ještě tím, že následkem sucha a jím dotčené žně počet sezónních dělníků, kteří v zemědělství jsou zaměstnáni, jakož i doba jejich zaměstnání budou zkráceny. Žádáme tudíž, aby učiněna byla všechna potřebná opatření, aby čeleno bylo nouzi dělníků.

Chtěli bychom obzvláště poukázati, že opatření prostředků pro produktivní péči o nezaměstnané musí se díti ve zvýšeném tempu, že se zadávání prací pro veřejné korporace musí díti poněkud rychleji a že obzvláště pro umožnění těchto prací poskytnuty musí býti všechny úlevy k opatření úvěrů. Vláda a jednotlivá ministerstva jsou dostatečně zpraveny o opatřeních, která v té příčině žádáme. Chtěl bych však také se vším důrazem poukázati, aby obilí, získaného podpůrnou akcí - víte, co se tím rozumí - použito bylo pro nezaměstnané a omezeně pracující. Obzvláště však chtěl bych poukázati, že spekulace nesmí zneužívati panujícího sucha a že se spekulaci s chlebovým obilím musí včas zabrániti. Prohlásili jsme opětovně, že jsme ochotni souhlasiti s pomocnými opatřeními na zmírnění krise v zemědělství, žádáme však, přihlížejíce k hrozící nouzi dělnictva, aby ihned a zplna byla učiněna také všechna opatření pro dělnictvo. Můžeme to žádati tím spíše, ježto v poslední době vedoucí kruhy zemědělské se vyslovily, že skutečnou pomoc pro zemědělství v dobách krise a nouze nalézti možno jen tehdy, zvýší-li se kupní síla širokých mas obyvatelstva. Žádáme, aby zmocňovacího zákona použito bylo k tomu, aby se odpomohlo nouzi zemědělské, ale v témže okamžiku a se stejným důrazem také k tomu, aby se odpomohlo nouzi pracujícího obyvatelstva. (Potlesk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Dále má slovo pan sen. Mikulíček.

Sen. Mikulíček: Pánové! Předložená osnova dokazuje, že se už úplně utíká nejen od ústavní listiny, nýbrž také od slibů, které v dobách zahraniční revoluce nacionální slibovali nynější držitelé nejvyšší moci národům obývajícím tento stát.

Dá se srovnati duch předložené osnovy s tím, co bylo řečeno, že nový československý stát bude demokratickou republikou? Dnes vidíme, že ta demokracie se projevuje nejen v městech, nýbrž i na vsích, ba dokonce na jednotlivých samotách policejním pendrekem, četnickou kolbou a bajonetem. - "Bude to vláda lidu, lidem a pro lid, lid bude jediným zdrojem veškeré státní moci." Pánové, není to výsměch, jak se v posledních letech vládne proti lidu, nejen proti námezdným proletářům, nýbrž i proti malorolníkům, proti živnostníkům, když se brání, poněvadž nemohou snésti břemena na ně uložená? Kolik desítek tisíců živnostníků se musí exekvovati, aby se od nich vymačkalo 100 mil. Kč, které měla zaplatiti v převodních poplatcích jediná firma po úmrtí svého šéfa? A když jsem tu věc připomněl v rozpočtovém výboru, tu pan ministr financí a pan ministr vnitra mi prohlásili, že je to akciová společnost a že při úmrtí jednoho akcionáře se převodní poplatky neplatí. Nuže, bude zapotřebí, aby každý živnostník a rolník udělal ze svého podniku akciovou společnost, poněvadž máme zkušenosti, že když tatík postoupí svému dítěti 10 korců polí a chalupu, zaplatí 2.000 Kč převodních poplatků, na což musil po žních prodati 40 q obilí, které by byl ovsem nes lépe zhodnotil, poněvadž lichváři počkali, až je neúroda, aby vydělali na obilí několikráte více, než rolníci za obilí utržili.

Přes to, že koaliční poslanci a senátoři neodepřou vládním návrhům nikdy schválení - ještě se tak nestalo - netroufá si vláda, netroufají si ti, kteří se zaprodali kapitalistickému vykořisťování - nic jiného to není, buďto máte moc dělati takové reakční zákony proti dělníkům, ale máte potom také moc, abyste také přišlápli na Petschky, Rotschildy a ostatní, neboť proti dělnictvu a rolnictvu tu moc máte, ale nahoře nesmíte ani breptnouti, poněvadž by vám vypověděli to, z čeho mnohé strany mají velmi dobrý prospěch - netroufá si už vláda přicházeti před parlamentní sbory s osnovami zákona, nýbrž prostě podle zmocňovacího zákona budou se vydávati různá ustanovení, která budou ovšem především namířena proti pracující třídě a zvláště proti námezdnému dělnictvu.

Pánové, co je to v době devalvace, v době zvýšené drahoty, prostřednictvím zmocňovacího zákona - plán na to je - uzákoniti platnost kolektivních smluv? Podle tohoto zákona bude stávka trestnou, neboť každý soudce vykonstruuje z toho nařízení trestnost stávky. Tedy napřed sraziti dělnictvu mzdu, veřejným a státním zaměstnancům snížiti platy, pak znehodnotiti platidlo a k tomu ještě přiletí jako supové lichváři, a za této konstelace bude dělnictvo svázáno, aby nemohlo stávkou, mzdovým bojem upraviti si mzdy úměrně k devalvaci a k drahotě.

Zmocňovací zákon je již v platnosti skoro rok. Bylo s ním pilno před londýnskou konferencí v předpokladu, že prý je nutno na základě zmocňovacího zákona zněkolikanásobiti cla. Všechny noviny dnes píší o bezmezné lichvě s obilím a moukou. Použilo se také nějakého nařízení ministerského podle zmocňovacího zákona proti těmto pravým pijavicím pracujícího lidu? Rolník musí dvakrát orat, seti, síci a hnojiti a dostane za oves, kolem kterého je nutno týden choditi na polích, poněvadž se nehodí jinak skliditi a sláma jako nejlepší pícnina shnije, 45 Kč. Rolník se potil na polích, ale ten, který se potil v Luhačovicích, Karlových Varech, v Ostende nebo někde jinde a koupil od něho za 45 Kč, prodá toto obilí za 130, 140 Kč a dnes dokonce za 150 Kč.

Pánové, to má býti pořádek, to má býti demokratické zřízení? Nemáte zmocňovacího zákona, abyste zítra nebo pozítří přiskřípli tyto lichváře a abyste jim to, co na tom vydělají, zkonfiskovali ve prospěch tuberkulosou trpících nebo ve prospěch státní pokladny. (Výkřiky: Ti mají privilegie!) Ano, poněvadž jednotliví pánové z vládních stran jsou jimi ovlivňováni, dokonce mají účast v korporacích, které tuto lichvu provádějí.

Zákonem zmocňovacím má se dokonce zhoršiti sociální pojištění. Pánové, to je vláda lidu, lidem a pro lid? Starý rakouský parlament kuriový, do něhož volili i 4 velkostatkáři jednoho poslance a 40.000 rolníků také jednoho poslance, řekl, že na nemocenské pojištění si dělníci platí a proto dělníci o tom budou také rozhodovati. Ale vy v demokratické republice bojíte se 20 roků připustiti dělnictvo k volbám do představenstva a dozorčí rady nemocenských pokladen. Proč se bojíte? Činíte tak proti výslovnému znění zákona a k tomu soustavně se čím dále tím více zvyšuje plat pana ředitele nemocenské pokladny a čím víte se dostává provise při stavbě různých paláců nemocenských pokladen, tím více se snižují požitky těch, kteří na toto nemocenské pojištění platí. Je to úžasné. Jsem také nemocensky pojištěn, a lékař mně předepíše lék v ceně přes 20 Kč a řekne: "Pane senátore, musíte jíti k představenstvu nemocenské pokladny, tam vám to potvrdí, já nesmím předepsati tak drahý lék." To znamená čisté po rakousku, po vojensku, aspirin, aspirin a zase aspirin. Když někoho bolely oči, dostal aspirin, když bolela pata, dostal aspirin, a když měl zánět pohrudnice, dostal také aspirin. Na co si platí ti dělníci, na to, aby žila v blahobytu pojišťovací byrokracie? Je viděti, že zavádíte zde systém vyloženého fašismu Hitlerova, Mussoliniho a Dollfussova.

Nezdá se vám, že s tím přicházíte poněkud už v soumraku, pozdě? Podívejte se, jak vypadá ten fašismus na severu, jak vypadá ten, jehož vítězství oslavovali, ať fašističtí stříbrňáci nebo fašisté ve "Venkově" a "Večeru"? Dnes hrozí presidentu Národní banky, jestliže se vzdá místa, poněvadž mu chybí desítky miliard, že ho zavřou do koncentračního tábora. Jakmile bude president Národní banky zavřen, bude plno peněz, hospodářská otázka bude rozřešena.

Mussolini nastoupil vražednou krutovládu: víte, kolik desítek tisíc dělníků bylo povražděno v Itálii v době konjunktury, když se mohl udržeti. Dnes řekl: Jsme na dně hospodářského života. V Rakousku o hospodářském životě není potřeby se šířiti. Tam melou z posledního. Fašisté nemohou vyřešiti příčinu kříse, poněvadž nemohou opatřiti práci dělníkům a pomoci rolníkům. V důsledku toho musí být v zájmu lidstva odstraněn, poněvadž fašistický režim je otroctvím pro pracující, je poslední záchranou vlády kapitalismu.

Ale kromě reakce hospodářské jsme tu soustavně svědky čím dále tím větší reakce politické a kulturní. Ono je to v souvislosti. Není možno člověka svobodného politicky a kulturně tak příliš spoutat hospodářsky, jak jsme toho svědky v poslední době. Vyhráli jste prý samostatnost českého národa. 300 roků byl národ v porobě, dnes je osvobozený. A jak to vypadalo v té porobě?

Když byly volby r. 1907, byl jsem okresním důvěrníkem strany soc. demokratické, tehdy nejlevější strany politické na Zlínsku. Přišli tehdy na volební schůzi tehdejšího kandidáta Tomáše G. Masaryka 2 soc. demokraté, byl to Tusar s Čermákem z Ostravy, a potírali kandidaturu Masarykovu. Lidovopokrokovci ptali se Masaryka, jaké stanovisko zaujímá vůči soc. demokracii? Masaryk prohlásil: "Nejsem sociálním demokratem, ale jsem přítelem dělnictva. Ale když mně obžalovalo 330 katechetů pro zločin rušení náboženství, přišli ke mně z výkonného výboru soc. demokracie pánové a řekli: Pane profesore, budete-li odsouzen, nepůjdete do kriminálu, půjdete do parlamentu. My máme jistý mandát, Hybešův v Brně, budete-li odsouzen, podá se odvolání k Nejvyššímu soudu a než to Nejvyšší soud rozhodne, dělnictvo vás zvolí a vy půjdete místo do kriminálu do parlamentu." To jsou slova Tomáše Masaryka na volební schůzi r. 1907 v sále záložny ve Zlíně.

A jak to vypadá dnes, za presidentství téhož Tomáše Masaryka? Nejenže už odsouzení lidé nejsou zvoleni za poslance, nejsou zachraňováni před kriminálem, nýbrž zvolení zákonodárci jsou pro slovo, ne pro vraždu, ne pro zapálení, ne pro vyloupení bank nebo cokoli jiného, pro slovo jsou zbavováni mandátu a strkáni do kriminálu. Vážení, to že je osvobozený národ? Kdyby ten poslanec byl jakýkoli osobně - myslím, že každá partaj volí podle svého názoru lidi nejlepší, které uzná za nejlepší - je to representování 20.000, .25.000 voličů, to je representování 40.000 až 45.000 voličů pro senátora, když no pro slovo zbavíte volebního práva a zavřete do kriminálu? A vážení, právě na tomto Zlínsku, kde jsme dvakráte pomohli Tomáši Masarykovi k mandátu my, dělníci, kde jsme umožnili Tomáši Masarykovi, aby jako zvolený poslanec v delegacích mohl kritisovati nespravedlnosti rakouské a maďarské vlády v procesu bratří Pribičevičů, Friedjungově, marmarošském atd., se stal Masaryk světoznámým a měl více vyšlapanou stezičku, když dělal za hranicemi nacionální revoluci. V tomto Zlíně, v tomto volebním okrese nynějšího presidenta státu se našel denunciant, který pro slova vědecké kritiky udal prof. Krohu, který má dnes zvuk evropský, a na udání takového denuncianta byl prof. Kroha odsouzen na tři měsíce do kriminálu a k 1.000 Kč pokuty. Nevím, kolik sedělo v tomto senátě Nejvyššího soudu podobných panu dr. Prouzovi. Myslím, že každý z politiků zná minulost pana dr. Prouzy. Ale připomínám jenom, že celou českou i slovenskou, ba i německou veřejností kdysi otřásal případ prof. Karla Judy, který, poněvadž si počínal proti tehdejšímu režimu pokrokově, byl persekvován, ale ne odsouzen do kriminálu, nýbrž pouze přeložen ze živého a společensky příjemného Prostějova do Příbora. Já si vzpomínám, poněvadž jsem již tehdy byl politicky činný, na případ prof. Wahrmunda, který byl profesorem na theologické fakultě v Innsbrucku, který rovněž pro vyslovení objektivního, moderního názoru byl přeložen, a myslím, že bychom vyšťárali z archivu rakouského parlamentu velmi ostrou řeč tehdejšího poslance profesora Masaryka, kterou obhajoval profesora Wahrmunda v jeho persekuci.

Vážení, a co se děje dnes? Prof. Kroha mluvil o sociální revoluci jako historické síle. Můžete šmahem odsouditi vůbec revoluci ve světovém dění? Kde by bylo lidstvo, kdyby revoluční síly nebyly porazily před 145 lety absolutismus králů francouzských? Kde by bylo lidstvo, kdyby revoluční síly nebyly porazily nevolnický systém? Je štěstím pro lidstvo dnes, když kapitalismus krachuje ve všech státech na celé zeměkouli, že vítězství sociální revoluce v Sovětském svazu ukazuje, že i dnes je ještě možno lidstvo zachrániti před úplným zničením jak hospodářským, tak také kulturním.

A prof. Kroha v tom smyslu mluvil historické síle sociální revoluce. Nebyla to historická síla nacionální revoluce, která dala vyrůst samostatnosti tohoto státu? Ale je vidět, že prof. Kroha byl již dávno nepohodlný lidem, kteří mají moc v rukou, poněvadž byl pronásledován dokonce proto, že na kterési schůzi řekl, že poměry vedoucí ke změně nenechají na sebe dlouho čekat. Prof. Kroha byl dokonce vyšetřován i pro židenický puč. Tak daleko to šlo s pomstychtivostí vládnoucích proti vědátoru evropského jména. Jednou ho vyšetřují pro židenický puč fašistů a po druhé ho odsoudí proto, že chválí sovětský systém a že poukazuje na to, že sovětský systém je lepší než systém kapitalistický.

Na sto schůzích měl prof. Kroha svůj výklad o svých poznatcích na cestách v Sovětském svazu. Sám jsem byl na několika jeho schůzích přítomen a schůzi, na níž měl pronésti výroky, pro něž je pronásledován, jsem předsedal. Jeho referát byl takřka stejný, poněvadž není možno o jednom mluviti různě. Prof. Kroha mluvil v Brně, mluvil v Olomouci, v Praze a jinde, ale nikde neviděli zločin v jeho přednášce, až nyní na Zlínsku, kde se našel udavač, o němž bylo již dvakráte v tisku psáno, že byl legionář. On sám to neopravil. Je to směšné se takto vytahovati. Strážník Bohumil Buňka, bývalý Sokol, i dnes Sokol, nikdy legionářem nebyl, nýbrž jako 19tiletý mladík šel dobrovolně sloužiti k c. k. armádě Franze Josefa. Přes válku sloužil celou dobu v rakouské armádě jako poddůstojník. Legionáře uviděl po prvé, až když tento přišel po převratu ze zahraničí, ať už to byl italský, francouzský nebo ruský.

Divím se, že legionářské organisace tuto věc nevyšetří. Vždyť je to také otázka cti a kultury. Nevíra, nemá-li dnes již zvuk to německé pořekadlo, že největším lumpem celé země je denunciant. Kdysi to mělo velmi dobrý zvuk a použil-li slova "denunciant" jeden vůči druhému a nedokázal to, trestalo se to jako urážka na cti. Divím se, že si legionáři ne vyšetří, zda dotčený, který sloužil dobrovolně jako mladík, poněvadž mu práce příliš nevoněla, v rakouské armádě, který celou válku v rakouské armádě vysloužil jako poddůstojník, se může veřejně označiti jako legionář. Hned za Rakouska přivedl několik lidí do kriminálu. Připomínám případ dělníka Divokého z Malenovic, otce četné rodiny, s nímž vyvolal hádku a kterého přivedl na dva měsíce do vězení. Jeho předchůdce byl takový venkovský strýc, míval 100 zlatých ročně gáže - tam nebylo potřebí policajta ve smyslu pražském nebo brněnském, byl tam vlastně spíše takovým cerbusem, který vybubnovával na buben - a který sloužil přes 40 let, ale ani jednoho člověka nepřivedl do kriminálu. Tento však již ve svém mládí přivedl do kriminálu dělníka, otce rodiny na dva měsíce. Tento policajt sloužil věrně starostovi obce a starostovi tamního "Sokola", který udal rakouským vojenským stvůrám několik lidí, profesora filosofie Šebíka, lesního inženýra Dubna a dělníka, otce četné rodiny. Máme fotografie těch udání. C. k. cuksfíra a Sokol Buňka i po válce sloužil věrně panu starostovi denunciantu dále, až při volbách r. 1929 ohromnou většinou pana starostu pro jeho blahovolnou činnost za války z tirádu shodili. Oposiční strany dostaly z 24 hlasů 17, oni jen 7.

Je potřebí tuto věc přirovnati k nynějšímu případu. Prof. Kroha, jehož vědecký talent uznává polovina Evropy, a na druhé straně člověk, který šel dobrovolně do rakouské armády od 19 let svého života, a to ještě jako "Sokol". Kdyby byl německým nacionalistou nebo čímkoli jiným, byla by to jiná věc, ale on tam šel jako člen Sokola, v jehož tendencích bylo bojovati proti Rakousku a Rakousko rozvraceti, šel dobrovolně do armády a sloužil tam do roztrhání. Já jsem byl na frontě půl třetího dne. Vždyť povinností každého monarchy bylo, aby si to šel vyhráti s těmi ostatními sám. On však sloužil až do konce, a teď je na jeho udání profesor evropského jména odsouzen jako sprostý zločinec do kriminálu.

Člověk žasne, jak se páni redaktoři neinformují a jak se dnes přímo šíleně píše - jak na př. ve včerejším "Večeru" - o tomto případě. "Večer" uvádí, že Liga pro lidská práva kritisuje rozsudek nad Krohou jako odporující zákonu a několikráte se připomíná emigrantsko-židovský "Aufruf". Neznám pana Feierabenda, nevím, je-li pokřtěn či obřezán, ale myslím, že vypadá na Palestinu spíše než Lustig, o kterém vím, že pokřtěn není. Tedy vyčítati židovství v tisku strany, která tam, kde se vydělává, má na vedoucích místech také israelity, to je farizejství. Pro nás to nemá význam, je-li někdo obřezán nebo pokřtěn, to je nám vedlejší. Bráníme se obému, poněvadž víme, že kapitalismu jde jen o to, náboženstvím lidi ohlupovati hned v dětství. Včerejší "Večer" píše: "Bude v tomto směru zjednán nějaký pořádek? - aby takový židovský emigrant nekritisoval rozsudek Nejvyššího soudu? Bude trpěno nadále, aby nějaký pan dr. Bill, který kdo ví, jak za války snad jásal nad vítězstvím rakouských armád, otřásal tiskem veřejně po vyneseném rozsudku, otřásal dokonce i svědectvím vyslýchaného policisty proti Krohovi, posměšnými poznámkami jako - píší to zde německy - "Der Anzeiger sei nicht nur Polizist, er sei auch Legionär gewesen". Tedy že není jenom policista, nýbrž že byl též legionářem. A ještě k tomu je dodáno, že "nemilý policista vlastně takovým věcem, jako jsou učené Krohovy přednášky o sovětském. Rusku, nerozumí."

Vážení přítomní! U nás, tam, kde jde o potření kulturního pracovníka, kde jde o potření pokrokového člověka, přijme se služba kohokoli, ať je jeho minulost dobrá nebo špatná, ať je to člověk charakterní anebo ať je to člověk, který, když se dovíte o jeho minulosti, raději se mu vyhnete, nežli byste s ním přišli do styku.

Pánové! Případ Krohův bude horší světovou ostudou, nežli byl případ profesorů, o nichž jsem mluvil, z doby starého Rakouska. Je zde viděti dvojí loket. Prof. Dominovi je dovolena každá fašistická alotrie, ale jiný, který si dovolí objektivně posuzovati věci, jež viděl na vlastní oči, je odsouzen do kriminálu. Já o nich před týdnem také mluvil ve vinohradském Národním domě, zkusil jsem to osobně, hovořil jsem o Sov. svazu s lidmi, kteří jsou agrárními funkcionáři nedaleko Prahy, kteří otevřeně řekli: Mikulo, měli jsme antipatie proti tomu, co jste psali a odmítali jsme to. Teď ne-můžeme mluviti než o tom, co jsme viděli. V Sov. svazu není nezaměstnaných, ale je tahanice o dělníky, dělníci do továren přicházejí z kolchozů. Na kolchozu nedaleko města Záporoží existuje na Ukrajině kolchoz, který má pouze 50 mužů a 250 pracujících žen. Ptáme se, kde jsou ti ostatní mužové? Musili do továren na Dněprostroj; zasili, odjeli, přijdou na žně a po žních půjdou do továren zase. Za jakých podmínek v továrnách pracují? Jako každý druhý, podle toho, co kdo dělá, od 500 do 500 rublů měsíčně. Tak musí poměry líčiti také agrární funkcionáři z nedalekého místa, nemůže povídati nic jiného, nežli že je tahanice o dělníky, že je o ně nouze. Je nucen přijat práci za horších podmínek, když se tři nebo čtyři o ni ucházejí. Přirozeně, že není, ale má tu možnost zlepšiti své hospodářské poměry.

Rolníci v Sov. svazu - ne aby byli dosud dlužní pozemkovému úřadu za přidělenou půdu - právě na tomto kolchozu Balabině, kde byla v majetku kolchozníků pouze jedna třetina půdy, dvě třetiny půdy dostali od státu úplně zdarma. A co za ni platí? Ze sklizně 10 kg z měřice zrna, 4 q z měřice brambor. A tím mají zaplacené daně, úrok, nájemné a všechno ostatní. Může ten agrární příslušník být tak fanatický, může mluviti něco jiného, když nás tam bylo 5, soc. demokrat, živnostník, agrárník a všichni ostatní jsme si to zapisovali? Mohl Kroha mluviti o tom, že u nás je blahobyt, že lidé nevědí při tom rozpustilostí, co dělati, co zatím v Rusku lidé umírají hlady? Musil konstatovati, co tam viděl. Není každý vědcem takového rázu, aby za to, když mu něco z toho plyne, odvážil se poměry líčiti jinak, než jak jsou. Případ Krohův skutečně řve. Je potřebí volati všechnu inteligenci. Zač budou státi naše školy, naše university a techniky, když na udání každého takového policajta při vědecké přednášce bude dotčený profesor v nebezpečí, že bude odsouzen na 3 měsíce kriminálu? Nemyslete si, že hradišťsko-uherský soud je nějaký mírný soud, ten to dělníkům tak pěkně nakládá za každý politický přečin, za nedovolené shromáždění, za slovo při demonstraci po třech, čtyřech měsících, a i ten reakcionářský hradišťský soud osvobodil Krohu, ale musil přijíti Kroha až k Nejvyššímu soudu, aby dostal tři měsíce.

Proto je potřebí skutečně alarmovat veškerý vysokoškolský svět, aby se postavil proti tomuto reakcionářskému rozsudku na Kronovi spáchanému. Připomínáme, že boj za volnost projevu musí býti spojen s bojem za odstranění korupčního kapitalistického systému, poněvadž jedině v řádu kolektivistickém, socialistickém jest zaručena nejen úplná svoboda hospodářská, nýbrž i svoboda projevu pro duševně pracující. Proto pryč s kapitalistickým řádem, který odsuzuje tři čtvrtiny obyvatel k pozvolnému umírání hladem, a také pryč s fašistickým rozsudkem nad vědeckým pracovníkem, pryč s rozsudkem nad profesorem Krohou. (Potlesk komunistických senátorů.)

Místopředseda Donát (zvoní): Dále má slovo pan sen. J. Krejčí. (Hlasy: Není přítomen!)

Uděluji tudíž slovo dalšímu řečníku, panu sen. Slámovi.

Sen. Sláma: Slavný senáte! Pan ministerský předseda prohlásil při předložení návrhu na prodloužení zmocňovacího zákona, že tuto žádost podmiňují u nás špatná situace a vážné okolnosti. My jsme naopak všeobecně očekávali, že podobě účinnosti bude zmocňovací zákon odstraněn a že na jeho místo nastoupí zase správný parlamentarismus a plodná práce v demokratické formě. Ovšem při složení dnešní koalice jsme měli zase obavy, že se tak nestane, jelikož všechna zmocnění podle tohoto zákona nebyla stejně hodnotná pro veškeré občanstvo v našem státě, nýbrž byla hodnotná jen pro určité vrstvy v národě. Zmocňovací zákon neodstraňoval skutečné zlo v národě, neurovnával poměry v takové míře, aby sloužil ku prospěchu všem občanským složkám, ani neodstraňoval zlo na určitých složkách spáchané. Tedy do dnešní doby nesplnil tento zákon svůj úkol a my nemáme ani do budoucnosti naděje, že by splnil své poslání a že by to činil v té demokratické formě, jak se neustále odůvodňuje.

My už nevěříme ani slibům koaličním, ani slibům vlády a pana ministerského předsedy, protože u nás neřeší věci, které by skutečně sloužily národu, nýbrž řeší se věci, které slouží potřebám stran a jejich stranickým účelům. Tedy zde není na zřeteli zájem občanstva, obyvatelstva, nýbrž zájem politických stran koaličních. Zákon tento má jednu vadu: ne že by odbourával svoji pravomoc proti dřívějšku, nýbrž naopak tento zákon je zhoršen, a předpokládám také, potrvá-li tato soustava delší dobu a dojde-li k novému prodloužení tohoto zákona, že bude zase v podstatě zostřen, protože stojí-li dnes v tomto zákoně v odst. 2. že lze učiniti opatření i tehdy, když by jinak bylo třeba zákona, značí to, že tiž vlastně překročujeme základní státní zákony dané nám ústavou, že se odchylujeme od základních státních zákonů, že je porušujeme.

Je-li spor mezi vědátory - právníky, mezi vykladači právního řádu, nemusí to býti směrodatné pro tyto právníky, ale pro demokracii je a musí býti směrodatné, že vždycky se musí respektovati demokratické zřízení, demokratická ústava, chceme-li skutečně tvrditi, že jsme demokraty a že máme demokratickou soustavu.

Kdybych věřil vládě, že míní tímto zmocněním provésti veškeré věci, které zde uvádí, řekl bych, že tento zákon může míti dobré účinky na naše národní hospodářství, ale já tomu nevěřím. Vím, že to všechno, co je zde napsáno, co vláda chce zmocňovacím zákonem dělat, je pouze na papíře, ale v praxi že se neobjeví ani to nejmenší. Na příklad se zde praví: "učiniti opatření k odvrácení nebo ke zmírnění škod a poruch hospodářského života zejména přiměřenou úpravou poměrů cenových a výrobních, oběhu, spotřeby a úvěru, dále opatření pro účelnou nebo úspornou úpravu veřejné správy" atd. Jsem plně přesvědčen, že z toho se nic nestane, jak jsem pravil. Kdyby vláda chtěla použíti svého práva, které měla zmocňovacím zákonem, tak tyto věci už provésti musila. Chci poukázati na jedno: Kdyby vláda chtěla provésti úsporný systém, musila by provésti úspornou akci ve státní administrativě. Vláda by musila provésti ve státních podnicích předně reorganisaci v důsledku tohoto zákona zmocňovacího a dále to, co přímo podmiňuje dnešní situaci, aby státní podniky byly vesměs aktivní, ve státních podnicích by musila vůbec zmizet pasivita. Ale vláda měla možnost udělati to podle zmocňovacího zákona už dříve a proto nevěřím, co je tu napsáno, že by vláda dovedla provésti všechno to, co tu říká a co měla provésti, ale neprovedla.

Vláda by měla provésti nejen ve státních podnicích úsporný systém, nýbrž měla by jej zavésti ve všech podnicích ve státě, na které má vliv. Kolikrát si tu bylo stěžováno na obrovskou režii v sociálním zákonodárství vůbec. Jsem plně přesvědčen, že i ze řad socialistických se všeobecně uznává, že ta režie je obrovsky drahá. Doba je kritická a bude tedy nutno snižovati ve všem režii a dělati ve všem pořádek, zkrátka zaváděti všechno, co se nemohlo zaváděti podle parlamentárních zkušeností, když se nemohli příslušníci koalice dohodnouti. Proto vláda hledala kratší systém a mohla by se dohodnouti o tom, o čem se těžkopádná koalice dohodnouti nemohla. To všechno by vláda měla prováděti, ale vláda to vlastně prováděti nebude. Vláda by měla na př. snižovati ceny, což měla učiniti již dříve a ne až teď. Bylo tu všestranně mluveno o zhoubnosti kartelů. Máme úsporné a jiné komise, které mají zkoumati podstatu kartelů a kartelové ceny. Vážení pánové, nedělá se nic. Dnes máme všecky možné komise, ale kartely si u nás dělají, co chtějí. Bohužel, jestliže je 120 poslanců nebo senátorů v různých kartelech, těžko je, aby komise měla vliv na hospodářství těchto kartelů nebo na určování cen. Je těžko dosíci vládního souhlasu, aby vláda diktovala tyto ceny. Místo proti kartelům dělali jsme zákon pro kartely, aby se opodstatnilo to, co všechno kartely dělaly, stanovili jsme vysoké ceny zákonitou cestou, jako se dříve dělo nezákonitě. V tomto směru by vláda měla ukázati, že je silná, když chce použíti zmocňovacího zákona, a měla by se postaviti kategoricky na stanovisko, ne že jsou malí zdražovatelé, nýbrž že jsou napřed velcí a vysocí zdražovatelé, kteří zdražují a diktují ceny, podle kterých se musí prodávat i v tom nejmenším rozsahu konsumentovi. Vláda musí hledati a zkoumati věci, které by ozdravily celé naše národní hospodářství. Vláda to dělá jen na papíře, ve skutečnosti to prováděti nebude. Jestli v tom směru dává se zmocnění vládě, aby si pomáhala v nejchoulostivějších věcech určitým způsobeni, bude to v neprospěch národa, ale ve prospěch určitých stran.

Chci na př. zdůrazniti teto: V této síni byla neustále asi po čtyři léta zdůrazňována krise v zemědělství, průmyslu, obchodu a živnostech. Na odstranění krise v zemědělství utvořili jsme syndikáty a dávali se různé podpory, ale nepomohlo to nic, obilí neplatí nic. Na odstranění krise v nezaměstnání dávali jsme a dáváme podpory v nezaměstnání, ale nepomůže to nic, krise nám trvá, máme velký počet nezaměstnaných. Na zamezení krise v živnostech a obchodě nedáváme nic. Tato část národa musí odnášeti tyto dvě krise zleva i zprava. Dnes, vážení pánové, dělá se opatření na ochranu zemědělského stavu. Konstatuji veřejně, že bych si přál, aby zemědělci měli své poměry takové, aby každý zemědělec mohl býti spokojeně živ, zrovna tak jako na druhé straně aby dělník měl svoji existenci a byl řádným občanem ve státě. Ale jestliže se tu mluví o monopolu, o dohodě stran a na druhé straně je to junktimováno s novelisací sociálního pojištění, že se mají dávati výhody určitým politickým stranám, že to má prováděti zmocňovací zákon, pak se, vážení pánové, musí říci, že tohoto zmocňovacího zákona bude zneužíváno v neprospěch národa. Já říkám otevřeně: může býti monopol, stoupne drahota, ale rolníci z toho nebudou míti nic. Proč? Prostě proto, že nebude u nás konsumentů, protože u nás nemáme zaměstnání, u nás je obrovská nezaměstnanost ve všech odvětvích, tedy podprůměrná výživa, a v důsledku toho nebude možno konsumovati. Ceny automaticky stoupnou v důsledku abnormálního sucha. Monopol zvýší ceny ještě více, ale rolnictvo z toho nebude míti nic nebo minimálně málo a bude v daleko větší krisi, než je, poněvadž nezaměstnané vrstvy nebudou moci drahotu snésti. Za to budou také odpovědni všichni ti, kteří si nejsou vědomi, co se dělá.

Na druhé straně bych chtěl podotknouti, že v čl. II. je trestní ustanovení proti přestoupení zákona. Jsou to tresty peněžité i tresty vězením. Vážení pánové, nevím, jak to u nás je, jenom k tomu říkám, že máme demokracii. Když jsme prováděli devalvaci, prohlásil pan min. předseda, že se nesmí zdražovati, kdo bude neoprávněným způsobem zdražovati, že bude trestán vězením do 6 měsíců, pokutou do 50.000 Kč. A co se objevilo? To, co jsme s této tribuny říkali. Toto opatření mělo postihnouti vysoké, ale nepostihlo je, postihlo všechny nejdrobnější. Po provedené devalvaci stouply okamžitě ceny mouky. Kdo byl trestán? Obrovské spousty pekařů, kteří musili v důsledku toho zdražiti pečivo, že nakupovali draho mouku. Ti byli trestáni v důsledku zákona, třebaže se říkalo, že se bude tento zákon benevolentně vykládati, že se bude rozlišovati, co je zaviněné zdražení a co nezaviněné. Ale přesto jsou trestáni ti, u nichž zdražení bylo odůvodněno tím, že stoupla cena mouky. Teď se bude opakovati totéž. (Sen. Karpišková: Byli trestáni dříve, když pekli z levné mouky drahé pečivo!) To odůvodňujete vy, ale zkušenosti ukazuji, že to nebyla pravda, a jestli se stal jeden nebo dva případy, my nikdy neobhajujeme, když někdo nesprávným způsobem zdražuje. Toho systému se nezastáváme, ale paušálně říkám, že se to týká těch nejdrobnějších, a také se to tak praktikuje.

Na druhé straně, co se bude objevovati dnes? Dnes je mléčný vyrovnávací fond. Mléko stouplo o 20 hal. Mouka stoupla teď o 10 hal. a nemáme ještě obilní monopol. Připočítáme-li k tomu letošní obrovskou neúrodu, pak nejenom mouka, brambory, nýbrž i maso a všecko bude abnormálním způsobem stoupati, poněvadž není krmivo pro dobytek. Tohoto zákona se bude používati nikoli proti kartelům, které už dávno měly míti ceny upravené vládním nařízením, nýbrž proti drobným lidem, kteří budou trestáni, aby svůj majetek, pokud nebyli vyvlastněni, celý odevzdali. Vrstvy, které doposud odnášely všecky těžkosti ve státě, budou trestány nejvíce. Střední stav je v takové situaci, že vláda by si těchto věcí měla všímati. (Sen. Dundr: Zástupci středního stavu tu nejsou!) Vás je tu také málo a při tom máte zde početně větší zastoupení. (Sen. Dundr: Ani jeden zástupce středního stavu tu není!) Stačí, když za něj mluvím já.

Je potřebí, aby se vám řeklo, jak to je, jde o stav, který přinášel nejvíce obětí ve státě, který měl majetek, a dnes ho nemá. Já vás, pánové, upozorňuji, že za dva roky nebude žádný provozní kapitál v živnostech a v obchodech. (Výkřiky hen. Dundra.) Já jsem také mohl říci, pane kolego, že u vás jsou milionáři, že mají domy a že také říkají: My jsme proletáři. To je všecko pravda. Nestarejme se o jednotlivce, nedívejme se na jednotlivé případy, nebo vám začnu jmenovat! (Sen. Dundr: Já také a začnu u vašeho předsedy!) Můžete klidně. Ten je chudák tak zadlužen, že si neví rady. Kdybyste byl vy tak zadlužen, nevím, zdali byste to unesl.

Tedy tento stav odnášel největší břemena, tomuto stavu musí býti věnována určitá pozornost. Má-li se věnovati péče v národě všem, tak to má býti pravá demokracie, ale ne udělati koaliční strany a říkat: jsme demokraté, a vládnouti proti lidu. (Sen. Dundr: Vždyť vy to děláte také!) My jsme nenatropili v koalici tolik škod, co jich je nyní.

Vážení pánové, s tohoto hlediska musíme říci jedno, a také bych to řekl kol. Dundrovi, že tento zákon koliduje s demokracií (Sen. Dundr: Vždyť to nemyslíte upřímně!), že tento zákon jenom přebírá z toho staršího to lepší pro nynější dobu. Tak si to také asi kol. Dundr myslil. Vážení pánové, vy nevíte, jak se lid rozhořčuje vaším jednáním, kdy obcházíte demokracii. (Hlasy: Proto jste šli z vlády ven!) My jsme šli dříve, než budou volby vypsány, a nevíme, kdy budou vypsány, poněvadž podle mého předpokladu budete chtíti míti vládu doživotně, abyste z toho udělali soustavu takovou, abyste to měli zajištěno doživotně. (Výkřiky sen. Šťastného.)

Vážení pánové, za těchto poměrů je obecenstvo a občanstvo rozhořčeno. Ne-rozhořčujte občanstvo takovými zákony nedemokratickými! Já jsem byl vždycky přesvědčen, že posl. sněmovna i senát vykonávají svou povinnost, nebyla zde nikdy žádná revoluce, vládě jsme dělali, co si usnesla, a když byla kritika, byla to kritika oprávněná, ale přece jen si myslím, dává-li se vládě zmocňovací zákon, že to není zákonná formule, že to není demokracie a že obecenstvo to nemůže také chápati jako správnou demokracii. My s tohoto stanoviska pro tento zákon hlasovati nebudeme. Já bych řekl to, co řekl kol. Havlín: odvolejte se k lidu, odvolejte se k národu a lid vám řekne hlasovacími lístky, je-li toto správná forma, a přesvědčí vás, že jsme měli pravdu my a ne vy! My pro tento zákon hlasovati nebudeme. (Potlesk senátorů čsl. živn. obchodnické strany středostavovské.)

Místopředseda Donát (zvoní): Dále má slovo pan sen. J. Krejčí.

Sen. J. Krejčí: Slavný senáte! Proti zmocňovacímu zákonu bylo již toho namluveno a napsáno velmi mnoho. Vyskytla se také otázka, zda se zmocňovací zákon srovnává s duchem naší ústavy. Naše listova byla vydána proto, aby národ náš a stát náš byl zabezpečen a aby jak ve státě tak i v národě zavčas cestou zákonnou dostalo se každému možnosti žíti. Jestliže však přicházejí poměry, a to jak vnitřní, tak zahraniční, velmi svízelné, nemůžeme se příliš mnoho zabývati otázkou, zdali zmocňovací zákon je slučitelný s naší ústavou či nikoliv, poněvadž stejně tak zmocňovací zákon má za účel zabezpečiti náš stát a zabezpečiti možnost živobytí občanům ve státě žijícím. Když se rozhlédneme kolem sebe, vidíme, že všechny státy, s nimiž sousedíme, nezdržovaly se mnoho úvahami, srovná-li se autoritativní zmocnění vlády s duchem ústavy čili nic. Vidíme, že v Německu je veškerá moc soustředěna v rukou Hitlera, že v Rusku je veškerá moc soustředěna v rukou několika lidí, že v Rakousku Dollfuss vládne autoritativně, že v Maďarsku několik lidí drží neomezenou moc, že v Jugoslávii autoritativní vláda přes to, že byla ústava obnovena, dále trvá a že v Polsku Pilsudski má v rukou neomezenou moc, že president polský má tolik moci, že jí ani král volený tolik neměl. A teď, když přihlédneme k okolnostem, jak se vyvíjí zahraniční situace, když se podíváme na mraky, které se soustřeďují na Dálném východě, a když vidíme dozrávající revoluci v Německu, která nám může býti jednou velmi obtížná a nebezpečná, nesmíme se mnoho zabývati otázkou, zdali je dobře nebo nedobře zmocniti vládu, aby mohla v případě potřeby rychleji jednati, anebo zdali je zdrávo, aby se strany dohodovaly do nekonečna, jest-li to nebo ono mohou nebo nemohou, chtějí neb nechtějí vykonati.

Slavný senáte! Jen si vzpomeňme, když se r. 1929 začala přiostřovati zemědělská krise, když bylo třeba rychle řešiti otázku zabezpečení zemědělské výroby zvýšením cel, jak dlouho to trvalo, že teprve v červnu 1930 zákon o zvýšení cel spatřil světlo světa, že teprve 16. prosince 1930 pozbyla smlouva s Maďarskem platnosti a že také náš obchodní styk s Polskem, které požívalo nejvyšších výhod, byl teprve do jisté míry rozvázán, a že tu zemědělství bylo takovou měrou oslabeno, že již žádné další opatření nemohlo je na nohy postaviti! Ztráta času v tak náhlých přechodech hospodářských nedá se už nahraditi a škody, které ztrátou času vzejdou, nedají se napraviti. Vidíme-li ve věcech zahraničních určitý neklid v celém světě, vidíme-li že státy, s nimiž sousedíme, i státy ostatní mají soustředěnu moc v rukou několika lidí, tak že mohou jednati rychleji a bez dlouhého rozhodování a dokazování, je nutno, aby i naše vláda měla větší zmocnění, aby v takových případech, kdy by bylo třeba o obranu státu zavčas se postarati, mohla rychleji jednati.

Vedle toho i naše hospodářské poměry se nám podstatně horší. To, co nazval americký president Roosevelt národním neštěstím, katastrofální sucho v Americe, máme i u nás. Nazval bych to však jinak. Neřekl bych, že je to národní neštěstí, řekl bych spíše, že je to trest boží. Vzpomeňme si jen, že v Americe pálili obilí, salámy a vytápěli jimi lokomotivy, aniž by je dali za levnou cenu chudému lidu. Dnes jsem mluvil s jistým hodnostářem naší republiky, který před několika roky navštívil Ameriku a na přání našeho vyslanectví byl ubytován v předním hotelu. Za večeři platil 5 dolarů a se stolu toho šly ⁴/₅. Číšník řekl: To všecko půjde rovnou do pece, to se spálí, nikomu se toho nedostane. Když se divil: Což nemáte chudých lidí?, bylo mu odpověděno: Američan by pro to nešel. To se událo někdy před třemi roky a teď president Roosevelt praví, že v Americe nebude nikdo umírat hlady, že se vláda o to postará. Je to trest boží za to, že dary boží byly ničeny. I u nás je to trest, že si lidé božích darů nevážili. Do omrzení jsme se naposlouchali: "Jen kdyby toho bylo méně, bylo by nám lépe." Dnes je toto přání lidí splněno. Je toho tak málo, že nám to nestačí. Všechno jsme vložili do rukou přírody, Boha jsme neuznávali, k Pánu Bohu jsme se modliti zapomněli, k přírodě modliti jsme se nenaučili, přírodě poručiti nedovedeme a dnes 90% našich nejúrodnějších krajů bude míti tak bídnou úrodu, že je obava, jak tento rok překonáme. Nebylo moudřejšího vladaře od dob Josefa egyptského, poněvadž ten v dobách úrody shromažďoval pro dobu neúrody. To byla první intervence, poněvadž farao jej představil lidu a vybavil mocí. Co Josef egyptský nařídil, musilo se státi. Tedy to byl první zmocňovací zákon a byl vydán vlastně pro dobro národa egyptského, pro dobro státu i pro dobro všech okolních národů. Nejenom že Josef egyptský byl zachráncem národa egyptského, aby nevyhynul hladem, nýbrž on také upevnil moc faraónů - a také opatrné a moudré jednání vlády dovede u nás upevniti moc republiky. Předpokládám, že budoucí měsíce poučí lid, aby nikdy nezapomněl vládě Malypetrově, co vykonala pro zabezpečení našeho národa tím, že ve velkém rozsahu dala intervenčně nakoupiti obilí, takže dnes to, čím se pohrdalo, 40.000 vagónů žita a pšenice - dnes už jich tolik není, poněvadž se z nich jí a bude se z nich jísti ještě celý měsíc do nových žní - se nám velmi dobře hodí. Je to ukázka, jak se má pro budoucnost i v jiných věcech pokračovati.

Vybavujeme vládu zvýšenou mocí a očekáváme, že vláda jí použije nejen aby podchytila zemědělství, které se dnes ocitá tváří v tvář hrozné bídě, nýbrž aby také zabezpečila nerušený konsum našeho obyvatelstva a především aby zabezpečila bezpečnost našeho státu. Po každém plýtvání nastává nedostatek a dnes vidíme, že je veliké plýtvání dobytkem. Naprostá neúroda, která je všeobecná, píce není nikde, způsobila úplnou derutu trhu. Ta je dnes hrozná a bude se ještě stupňovati. Vyprávěl nedávno obchodník dobytkem, že předminulý týden koupil ve Vodňanech na trhu krávy v úhrnné váze 60 q a zaplatil za ně 8.000 Kč. To bylo přibližně asi 12 kusů o váze 5 q, takže za kus nepřišlo ani 700 Kč. A to bylo ve Vodňanech, v kraji, který odjakživa oplýval nadbytkem píce.

Nyní se představme, jak to může vypadati ve středních Čechách., lede luk vůbec není, kde jetele, vojtěšky a ostatní krmivo všechno zaschlo, takže nikdo nemůže udržeti ani svůj dobytek a proto nemůže přijíti ani na trh do jižních Čech, aby koupil. Předevčírem se na celém výročním trhu v Jistebnici - je to malé místo - prodaly 2 páry volů a jeden z nich koupil místní řezník. Za těchto okolností hledí zemědělci budoucnosti se strachem vstříc. Zde by bylo potřebí určité intervence, která je ovšem těžší než u obilí, poněvadž dobytek se nedá skladovat jako obilí, které se vykoupí a skladuje; dobytek se musí živit. Ale i zde by se dalo velmi mnoho udělati. Ptám se: Má naše obrana tolik zásob, aby je nepotřebovala doplniti, aby pro případ mobilisace nám vnucené - neboť my nikdy z vlastní vůle mobilisovati nebudeme - bylo aspoň na jeden rok naše vojsko plně a beze strachu zásobeno? Nedotklo se snad toto šetření přikázané ve všech resortech také zásobování našeho vojska, těch povinných zásob, které ministerstvo nár. obrany má míti? Neviny neznám to, já se jen ptám a myslím, že Haše národní obrana by ještě velmi mnoho mohla nakoupiti, aby nerušené zásobování vojska, zvláště pro případ mobilisace, bylo zabezpečeno. A dalo by se to docela hladce udělati. Vždyť konservy vydrží velmi dlouho a čím dále tím jsou lepší. Je to ovšem otázka peněz, ale i ta otázka dala by se rozřešiti po způsobu zástavních listů na obilí, které se osvědčily, umožnily výkup obilí, skladování, a teď se nám to obilí hodí. Tak by bylo možno vydati také zástavní listy nejen na dobytek živý, nýbrž i na konservy. Máme zde zemědělskou společnost pro zpeněžení dobytka, máme společenstva řezníků a uzenářů, která mají určité kapitály. Kdyby měly možnost spracovati jatečně voly a dobytek vůbec na konservy a dáti tyto konservy do zástavy po způsobu skladovaného obilí, pak Národní banka může tyto zástavní listy reeskontovat a opatří se peníze. Tím se dosáhne toho, že dobytek se nebude prodávati překotně. Bylo by třeba stanoviti ceny od měsíce k měsíci a ceny v pozdějších měsících postupně zvyšovat, aby zemědělec viděl, že když dobytek, který chce prodati na maso, dodrží do září, října nebo do prosince (Sen. Sechtr: Kdyby mohl!) - někteří ještě mohou nebo si to opatří - neztratí na tom, že dosáhne vyšší ceny, a tím se dosáhne, aby se naráz všichni dobytka nezbavovali. Paniku nedělá totiž jen nemohoucnost dobytek vyživit, nýbrž také strach před poklesem cen v pozdějších měsících. Kdyby byly ceny náležitě zabezpečeny a postupně zvyšovány, nebude panika tak veliká. (Sen. Sechtr: Prodává i ten, který nikdy neprodával, poněvadž nemá čím krmit!) Ovšem, ale přece jen do jisté míry se dá odprodej regulovati, když bude zabezpečen odbyt. Zpracovati přebytečný dobytek do konserv, znamená nejen zásobiti armádu, nýbrž také zabezpečiti lépe obyvatelstvo. Jsme přece obklopeni těmi, od nichž nemůžeme očekávati, že v případě zápletky budou nás zásobovati. Německo nás zásobovati nebude, Rakousko a Maďarsko také ne a naše styky s Polskem také nejsou, bohužel, nijak zvláště přátelské. Nemohla by se tu objeviti nová blokáda, jakou mělo Rakousko s Německem za války? Kde by potom obyvatelstvo nabralo zásob, a když se to dnes vyhází, kde se to vezme napřesrok, a kde za dvě léta, neboť z tohoto sucha hrozí vyhynutí krmiva i pro příští rok. Tu je potřebí intervence a ta je možná, ale je potřebí si opatřiti peníze. K tomu musí míti vláda nejen zmocnění, nýbrž i trochu pružnosti, a to dosáhne právě tím, když bude míti zmocnění a nemusí se příliš dlouho dohodovati mezi stranami.

Ovšem, jestliže se tato věc bude dělat - a jsem přesvědčen, že se dělati musí - je potřebí, aby také zde bylo náležité zabezpečení, aby korporace, společenstva nebo určité živly, které se budou zabývati výkupem a konservová-ním dobytka, byly také náležitě kontrolovány. K tomu by docela dobře sloužilo, kdyby každý prodej dobytka, který má býti zpracován na konservy, byl ověřen tržní správou co do váhy i co do ceny, aby byla vyznačena určitá cena pro příslušný měsíc, a to cena pro horší, střední a nejlepší dobytek, a aby bylo konstatováno zvláštní tržní komisí, že nebylo pod cenou nakupováno, aby zemědělec na jedné straně nebyl vysáván a na druhé straně aby se nikdo nepřiměřeně neobohacoval. To se při dobré vůli dá dělati, možnost opatřiti peníze tu je, a jsem přesvědčen, že se to dělati musí.

Jsou tu i jiné věci, pro které je potřebí, aby vláda byla vybavena mimořádnou mocí, a proto jako strana, která si přeje, aby náš stát byl zabezpečen za všech okolností - (Sen. Kindl: Hlavně proti vnitřnímu nepříteli, proti tem hladovým!) ano, proti vnitřnímu nepříteli,.poněvadž vnitřní nepřítel je po případě horší než nepřítel zahraniční - proti všem nepřátelům a aby se našemu národu mohlo dostati všeho, čeho ke svému udržení potřebuje, budeme pro tento návrh hlasovati v předpokladu, že za zmocněním budou také následovati činy. (Potlesk.)