Přítomni: Předseda dr. Soukup.

Místopředsedové: Donát, dr. Heller, dr. Hruban, Votruba.

Zapisovatelé: Navrátil, Stohr.

Celkem přítomno 98 členů podle presenční listiny.

Členové vlády: ministři dr. Meissner, dr. Spina, dr. Šrámek.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr. Šafařovič; jeho zástupci dr. Bartoušek, dr. Trmal.

 

Předseda dr. Soukup zahájil schůzi v 10 hodin 24 minut.

Sdělení předsednictva.

Dovolené

dal předseda: na dnešní schůzi sen. Doudovi, Fidlíkovi, Kelloovi, Koukalovi, dr. Krnovi, Mezöovi, Měchurovi, Nedvědovi; na 21. a 22. t. m. sen. Rovňanovi; od 20. do 23. t. m. sen. Volkovi; na tento týden sen. Kostkovi.

Rozdané tisky.

Zprávy tisky 1318 až 1325.

Návrhy tisky 1332 až 1334.

Zápisy o 265. a 266. schůzi senátu N. S. R. Čs.

Zápis o schůzi Národního shromáždění republiky Československé (společné schůzi poslanecké sněmovny a senátu) v Praze ve čtvrtek dne 24. května 1934 ve Vladislavském sále na hradě pražském.

Těsnopisecká zpráva o schůzi Národního shromáždění republiky Československé (společné schůzi poslanecké sněmovny a senátu) v Praze ve čtvrtek dne 24. května 1934 ve Vladislavském sále na hradě pražském.

Z předsednictva přikázány

výboru iniciativnímu návrhy tisky 1332 až 1354.

 

Předseda (zvoní): Projednáme nyní pořad schůze.

Konstatuji, že senát je způsobilý se usnášeti, a navrhuji, abychom především projednali odst. 6 dnešního pořadu.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, prosím, aby zdvihl ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj je přijat.

Přistoupíme tudíž k projednání odst. 6 pořadu, jímž jest:

6. Zpráva výborů techn.-dopravního a ústavně-právního k vládnímu návrhu zákona (tisk 1311) o dalším prodloužení účinnosti zákona ze dne 16. července 1931, č. 124 Sb. z. a n., kterým se provádí Mezinárodní úmluva o jízdě motorovými vozidly ze dne 24. dubna 1926 a vydávají se některé zatímně předpisy o jízdě motorovými vozidly (tisk 1320) [podle §u 35 jedn. řádu].

Zpravodaji jsou: za výbor techn.-dopravní pan sen. inž. Winter, za výbor ústavně-právní pan sen. dr. Karas.

Uděluji slovo zpravodaji výboru techn.-dopravního, panu sen. inž. Winterovi.

Zpravodaj sen. inž. Winter: Slavný senáte! Mezinárodní úmluva o dopravě motorovými vozidly z r. 1926 byla v Československé republice provedena zákonem ze dne 16. července 1931, čís. 124 Sb. z. a n. Tato úmluva u nás uzákoněná byla několikráte prodloužena, naposledy usnesením senátu a posl. sněmovny z prosince m. r., a uveřejněna ve Sbírce zákonů a nařízení dne 20. prosince 1935 pod č. 245 s účinností do 30. června letošního roku. Tedy za několik dní účinnost tohoto zákona pomine. Už při projednávání byly vyslovovány pochybnosti, bude-li zákon ve lhůtě pololetní opravdu uskutečněn. Tyto pochybnosti se prokázaly odůvodněnými a ovšem nutno také přiznati, že zároveň s předlohou zákona, kterým se má tento zákon prodloužiti na dalšího půl roku, byla předložena také osnova definitivního zákona o úpravě jízdy motorovými vozidly, tzv. velký zákon.

Můžeme s povděkem vzíti na vědomí, že budeme míti příležitost v podzimním zasedání tento velký zákon projednati a tím kodifikovati a unifikovati zákony o jízdě motorovými vozidly.

Techn.-dopravní výbor projednal návrh předložený vládou a doporučuje jeto přijetí jak ve formě, která byla uskutečněna zákonem č. 245/1933, tak také s dodatkem, který se objevuje jako § 2 projednávaného zákona a má za účel, aby byla usnadněna doprava motorovými vozidly mezi jednotlivými státy. Tímto dodatkem má býti umožněno, aby cizí řidiči a cizí vozy mohli pojížděti na území naší republiky bez mezinárodních vůdčích listů a osvědčení, tedy pouze s platnými svými domovskými vůdčími listy a osvědčeními. Předpokládáme ovšem, že zde půjde o reciprocitu.

Techn.-dopravní výbor doporučuje slavnému senátu, aby dal souhlas k návrhu zákona, který vláda předložila. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Zpravodajem za výbor ústavně-právní je pan sen. dr. Karas. Dávám mu slovo.

Zpravodaj sen. dr. Karas: Slavný senáte! Výbor ústavně-právní připojuje se úplně k vývodům výboru techn.-dopravního a navrhuje slavnému senátu přijetí vládní předlohy tak, jak ji doporučuje výbor techn.-dopravní.

Předseda (zvoní): Jednání je skončeno, budeme hlasovati.

Senát je způsobilý se usnášeti. Budeme hlasovati ve čtení prvém.

O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou.

Jsou námitky? (Nebyly.)

Námitek není.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Podle §u 54 jedn. řádu z usnesení předsednictva senátu budeme ještě v této schůzi hlasovati o projednávané osnově také ve čtení druhém.

Ad 6. Druhé čtení osnovy zákona o dalším prodloužení účinnosti zákona ze dne 16. července 1931, č. 124 Sb. z. a n., kterým se provádí Mezinárodní úmluva o jízdě motorovými vozidly ze dne 24. dubna 1926 a vydávají se některé zatímně předpisy o jízdě motorovými vozidly (tisk 1520).

Táži se pánů zpravodajů - za výbor techn.-dopravní sen. inž. Wintera a za výbor ústavně-právní sen. dr. Karasa - zda navrhují nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. inž. Winter: Nikoli.

Zpravodaj sen. dr. Karas: Rovněž ne.

Předseda: Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, přijatou právě ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena také ve čtení druhém podle zprávy výborové.

Projednáme nyní odst. 1 pořadu:

1. Zpráva ústavně-právního výboru o usnesení posl. sněmovny (tisk 1309) k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákony o mimořádné moci nařizovací ze dne 9 června 1933, č. 95 Sb. z. a n., a ze dne 15. listopadu 1933, č. 206 Sb. z. a n. (tisk 1319) [podle §u 35 jedn. řádu].

Zpravodajem výboru je pan sen. dr. Havelka, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj sen. dr. Havelka: Slavný senáte!

Obtížné, neklidné a mimořádné poměry hospodářské u nás i jinde, které byly důvodnou příčinou vydání zmocňovacího zákona č. 95/1933 Sb. z. a n., prodlouženého zákonem č. 206/1933 Sb. z. a n. do 30. června 1934, nijak se podstatně nezlepšily, naopak jsou odůvodněny obavy, že krise v některých odvětvích hospodářských nedosáhla ještě svého vrcholu. Trpí všechny stavy a všechny třídy našeho občanstva. Dostačí jen poukázat na hrozivou číslici nezaměstnaného dělnictva, které nežádá almužny, nýbrž práci, již mu však nelze zaopatřiti, a poukázati dále na naše zemědělství, které již po čtyři roky marně zápasí o svou existenci a které jest na pokraji záhuby, zvláště v důsledku sucha, mrazů a jiných živelních pohrom.

To vše odůvodňuje, aby mimořádné zmocnění bylo dále prodlouženo a při tom současně upraveno tak, aby byly odstraněny pochybnosti, které při jeho výkladu vznikají ke škodě cíle jím sledovaného, totiž záměrné a účinné ochrany a podpory hospodářského celku.

Proto zmocnění prodlužované do 30. června 1935 je i nadále zúženo na zásahy ve věcech hospodářských, jak jasně vysvítá z čl. II., odst. 1 projednávaného návrhu, kde mluví se o úpravě celního sazebníku, o poruchách hospodářského života, o úsporné úpravě veřejné správy, o rovnováze a úspornosti v hospodářství státu a jiných veřejnoprávních korporací.

Tedy zásahy jsou omezeny na zásahy do hospodářských věcí a mimo to v odst. 2 téhož článku je výslovně vyloučeno opatřením upravovati měnu nebo zvyšovati daně.

Ožehavým v naší veřejnosti stalo se ustanovení obsažené v první větě zmíněného odstavce, že totiž opatření "lze učiniti i tehdy, když by jinak bylo třeba zákona".

Podle dosavadního zmocňovacího zákona je vláda zmocněna k hospodářským opatřením v zákoně podrobně vytčeným, nehledě k úpravě celního sazebníku: "pokud k tomu není zapotřebí zvláštního zákona podle předpisů ústavní listiny."

Podle projednávaného návrhu zákona může uvedená opatření učiniti vláda i tehdy, když by jinak bylo třeba zákona, tedy i u tzv. zákonných výhrad.

Sporná otázka je otázkou ústavně-právní a je v jádře ta: může-li zákonodárce přenésti dočasně svou pravomoc zákonodárnou na někoho jiného.

Názory jsou pro a proti a zdá se, že kladný názor má převahu, a vláda též je kladného názoru, čehož důkazem jsou právě její návrhy zmocňovacích zákonů.

Nelze popříti, že lze hájiti názory oba, a také se to ve veřejném tisku důkladně stalo, ale skutečný tvrdý hospodářský život proti theorii postavil účelnost, nezbytnost a nutnost rychlého rozhodování.

Světový hospodářský vývoj, dosud neusměrněný a neregulovaný, mění se totiž někdy tak rychle a působí na náš hospodářský život tak pronikavě a často škodlivě, že jest nutno mnohdy velmi rychle učiniti obranné opatření. Ve chvíli, když všude kolem nás rozhoduje se rychlostí, neobvyklou v hospodářských a jiných otázkách, nelze jinak, než se stejnou pohotovostí a rychlostí rozhodnouti také u nás, aby zájmy našeho státu a jeho obyvatelstva nebyly poškozeny. Právě tak i hospodářský vývoj náš domácí vyžaduje určitých, rychlých preventivních opatření, která ty se nedala při řádném chodu parlamentní techniky obou zákonodárných sborů včas vyříditi.

Trvání dosud platného zmocňovacího zákona dokázalo, že obavy, jako by měl zákon za důsledek vyřazení Národního shromáždění ze zákonodárné činnosti, se nesplnily. Po dobu trvání zmocňovacího zákona bylo podle něho vydáno 3 vládních nařízení a za tutéž dobu projednala posl. sněmovna 46 a senát 43 osnovy zákonů.

Nelze také přehlížeti, že zmocňovacím zákonem je vládě dána možnost, aby učinila potřebná opatření i v době, kdy Národní shromáždění nezasedá.

Zmocnění děje se způsobem parlamentním, neboť parlament sám přenáší svou pravomoc má vládu, která jest odpovědna Národnímu shromáždění. Pravomoc zákonodárných sborů i presidenta republiky zůstává nedotčena. Národní shromáždění má právo odepříti svůj souhlas ke každému opatření vlády, učiněnému ve smyslu zmocnění. Ani v jediném případě posud toto odepření souhlasu se nestalo.

Pokud se týče opatření pro účelnou neb úspornou úpravu veřejné správy, dány jsou směrnice toho zákonem č. 286/1924 Sb. z. a n., jehož se projednávaný návrh zákona v čl. I., odst. 1 dovolává, a který ustanovuje, aby úkoly veřejné správy byly obstarávány co nejjednodušeji a nejúsporněji a aby správní řízení bylo zjednodušeno a jednotně upraveno, a uvádí řadu opatření, jimiž by naznačeného účelu bylo dosaženo.

Závěrem dlužno poukázati i na to všeobecně, že zmocnění je trvale odvislé od nositele zákonodárné pravomoci a také odpovědnosti v demokracii, kterýmžto nositelem je v zákonodárných sborech existující většina, která má pravidelně ve členech vlády své důvěrníky. I nyní možno míti k vládě odůvodněnou důvěru, že vláda jako dosud toliko v nutných případech, vhodně a rychle použije zmocňovacího zákona k tomu, aby nastalo zlepšování a ozdravování našeho hospodářství i administrativních poměrů ve prospěch všeho obyvatelstva všech stavů a tříd a tím také upevnění našeho státu.

V čl. II. zákona upravují se dosavadní trestní předpisy se zřetelem na zkušenosti a potřeby praxe.

Smysl čl. III. zákona jest, že vláda bude na jeho základě moci samočinně, tj. bez příslušné zvláštní výhrady vydávati k mimořádným nařízením obyčejná prováděcí nařízení, a to samozřejmě především a téměř výlučně k mimořádným nařízením, která teprve budoucně budou vydávána podle čl. I. projednávaného návrhu zákona, který se právě v čl. III. cituje na prvém místě - výjimečně pak ovšem také, jestliže by se ještě ukázala potřeba - i k mimořádným nařízením vydaným již podle §u 1 zák. č. 95/1933 Sb. z. a n., pro něž byla již taková možnost stanovena v čl. II. zák. č. 206/1935 Sb. z. a n., který se nyní ruší. Tak zv. subdelegace podle čl. III., č. 2, a to ať již na úřady ústřední (ministerstva, ministry) nebo nižší, na př. zemské a okresní, musí naproti tomu býti vždy v dotyčném nařízení výslovně vyhrazena.

Čl. I. a II. nového zákona budou obsahovati novelisační ustanovení k zákonu č. 95/1933 Sb. z. a n., kdežto čl. III. projednávaného zákona má svá vlastní nová ustanovení.

Slavný senáte! K této tištěné zprávě dodávám, že podle projevu pana předsedy vlády v ústavně-právním výboru nebude na základě projednávaného zmocňovacího zákona snad oklesťována samospráva, nýbrž že na základě tohoto zmocňovacího zákona pouze vnitřní chod a vnitřní práce samosprávy mohou býti upravovány a že úprava požitků samosprávných zaměstnanců není projednávaným zákonem zamýšlena.

Bylo-li totiž nyní do zákona pojato též zmocnění k úpravě veřejné správy, nemá to významu pro otázku úpravy platových poměrů veř. zaměstnanců, ježto v rámci §u 1, odst. 1 a 2 zákona čís. 286/1924 Sb. z. a n., jehož se příslušný nový pasus návrhu zákona dovolává, poměry ty se upravovati nemohou.

Slavný senáte! Ústavně-právní výbor projednal ve schůzi konané dne 19. června 1934 usnesení posl. sněmovny a usnesl se doporučiti slavnému senátu, aby přijal osnovu zákona ve znění usneseném posl. sněmovnou (tisk 1309). (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Zahajuji rozpravu.

Navrhuji řečnickou lhůtu půl hodiny. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Lhůta řečnická je stanovena na půl hodiny.

Uděluji slovo prvému přihlášenému řečníku na straně "proti", panu sen. Jančekovi.

Sen. Janček: Slávny senát! Predložený nám bol návrh zmocňovacieho zákona a dovolím si prečítať stať a mienku profesora ústavného práva. Najnovšie číslo "Politiky" pod titulom "K zmocňovaciemu zákonu prináša tieto pozoruhodné riadky:

"Vláda predložila parlamentu návrh nového zákona, ktorým má byť predĺžené zmocnenie k t. zv. núdzovým napadaniam do polovice budúceho roku a zmocnenie má byť rozšírené.

Táto akcia nie je sympatická. Doterajšie skúsenosti ukazujú, že zmocňovací zákon nebol potrebný. Dosiaľ bol použitý len v nepatrnom počte prípadov. Mnoho vecí veľmi naliehavých bolo vybavené zákonom vo veľmi krátkej lehote a je otázka, či pre niekoľko ostávajúcich je potrebné toto zmocnenie. Je charakteristické, že posledné sníženie platov štátnych zamestnancov bolo prevedené nariadením ma základe tohto zákona a že analogické sníženie platov členov N. S. bolo prevedené zavčasu a hladko zákonom.

Veľmi povážlivé však je ustanovenie nového §u 1, odst. 2. Vraví sa tam: "Opatrenia tieto môžu byť učinené i vtedy, keď inačej je k tomu potrebný zákon." Tak podľa §u 109 úst. listiny súkromné vlastníctvo možno obmedziť len zákonom, podľa §u 110 právo vysťahovať sa do cudziny môže byť obmedzované len zákonom, podľa §u 111 dane a dávky môžu byť ukladané len na základe zákona atď. Všetko tu zaručuje, že sa do slobôd občanov nebude zasahovať bez zákona, to je bez toho, aby norma bola verejne v parlamente prejednaná za účasti zástupcov všetkých politických smerov. Táto verejnosť prejednávania je práve dôležitou garanciou, že nepríde k nejakej zákulisné pripravenej norme, bez toho, aby sa o nej mohli občianski zástupci vysloviť. Keď činí teraz zákon opatrenie toho druhu, je potrebné proti tomu sa ohradiť ako z dôvodov formálnych, tak i vecných. Formálne je ono opatrenie porušením ústavy, lebo veci ústavou samou vyhradené výslovne moci zákonodarnej prevádza na moc nariaďovaciu. Takú zmenu možno previesť len zákonom ústavným - toto však je len zákon obyčajný. Vecne sa týmto opatrením porušujú nebezpečne garancie občianstvu dané, ako uvedené, že normy, zasahujúce do ich osobnej sféry, nebudú prejednávané tajne len vo vláde, ale verejne, zástupcami všetkých politických smerov.

Preto treba dôrazne vyhlásiť, že s týmto opatrením, zbytočným, nezákonným a nebezpečným nemožno súhlasiť."

To je mienka profesora ústavného práva. Zpytujme sa, pánovia moji, načo je ten zákon pri tak ohromnej mamutovej väčšine? Myslím, že vláda ani vám nedôveruje. Jak ďaleko ste to vlastne zašli? Kde si, demokracia? Keby bola demokracia tak silná, ako naša kol. Stejskalová, iste by si to naši páni vyčítali poriadne. Zákony by boly veľmi potrebné na zlevnenie, obľahčenie dnešnej kríze. Pánovia, nezapomínajte, že je to zjav stály. Kto si myslí, že ešte dnes je kríza len dočasná, tak si to zle myslí. Prvý zákon, ktorý by som navrhoval, bol by zákon proti stavovským stranám. Stavovské strany ako také žijú len zo štvania. Socialisti prídu na verejné shromaždenie a hovoria: Robotníci, my by sme vám chceli to a to vydobyť, ale agrárnici nám to nechcú povoliť. Agrárnici prídu na shromaždenie a hovoria: My roľníci všetko možné robíme, ale s tými socialisty máme ťažkosti. A toto je na celej čiare, kde sú stavovské strany a kde sa stavovská politika robí. (Výkřiky sen. Kindla.) Pre všetkých chudobných a bohatých a pre všetkých Kindlov. Vidno z toho, že stavovské strany, ako také, žijú zo štvania. Keď ja štvem proti Čechom, tak mňa zavrú. A teda keď štve Čech proti Slovákom, tak by ho mali tiež zavrieť. Toto štvanie je preto, že v našej republike, ktorá číta 14 mil. obyvateľov, je tak mnoho politických strán. Bolo by dostatočné, keby sme mali v republike tri či dve strany, jednu pre kritiku a jednu pre vládu. Tu by bolo treba zákona, ktorým by sa bolo treba zaoberať miesto zaoberania sa zmocňovacími zákony, ktoré sú úplne nepotrebné. (Výkřiky sen. Kindla. - Předseda zvoní.) Zákony sme utvorili proti kartelom, ale nie dosť prísne, páni moji. Páni moji, je zjav, že lanského roku a začiatkom tohoto roku sme platili cement 34 až 36 Kč. Kartel sa rozpadol a cement sa nabída za 11 Kč. Toto by bolo treba zamedziť; neviem, či štátna pokladňa z tej diferencie medzi íl Kč až 36 niečo zinkasovala i pre seba. Bolo by účinné pre našu vládu, aby sa postarala, aby zdražovanie všetkých potrieb nebolo možné a aby takýmto spôsobom bolo pomožené rozmachu priemyslu, robotníctva, roľníctva a živnostníctva.

Zákon by bol potrebný proti tej nešťastnej byrokracii, veď je to ťažko počúvať, páni moji; keď prídem z jedného ministerstva do druhého a kamkoľvek človek príde, čuje ohromnú žalobu proti byrokracii, ktorá už nie je snesiteľná ani tým pánom, ktorí ju stvorili. 15 rokov kričíme po zjednodušení administrácie, ale čím ďalej tým viac sa to komplikuje a každý spis potrebuje 15 aprobácií, než vyjde a príde do rúk tomu, komu patrí.

Zákon by bol potrebný proti ničiteľom úrody a potravín; ne zvyšovať ceny, ale snižovať ceny by bolo potrebné. (Sen. Kindl: Zákona by bylo potřebí proti těm, kteří míchají obilí s mourem!) V tom je, drahý Kindle, či veríš, či neveríš, božia ruka. V Amerike pálili kávu a hádzali rôzne potraviny do more, aby ceny zdvihli. A dnes je suchota a výhľad na hlad. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Ale kto bude mať hlad? Nie tí budú mať hlad, ktorí by to zaslúžili, ale tí chudobní. Tam by bolo treba zákona proti učiteľom potravín.

Zákon o pracovnej povinnosti. Mohlo by sa pracovať s malým finančným podkladom, ale je treba k tomu organizácie. Pri našej svätej byrokracii nemožno nič organizovať. Bol by potrebný zákon, aby sa získaly ukryté peniaze, peňažné obeživo. Peniaz je schovávaný do punčoch, ide do cudzozemská, a obchod a priemysel hynú. Niet úveru, niet peňazí, nie je možné nič podujímať.

A páni moji, neviem, čo očakávajú tí Vládní pánovia od týchto zákonov, tak zmocňovacieho, tak tiskového, tak zákona na ochranu republiky. Páni socialisti v Nemecku vytvorili zákony také, že Hitler, keď prevzal diktatúru, nepotreboval ani jeden nový zákon, a tak sa mi zdá, že vy robíte to isté. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Váš Havlíček-Borovský povedal na oktrojované články vládnych činiteľov, že, keby nebolo nariadenia, nedarilo by sa revolučným stranám. A je to pravda, lebo akcia plodí reakciu. Páni moji, my bojujeme za udržanie demokracie. Vy ju podobnými návrhy a zákonmi pochovávate a vyvolávate príšeru diktatúry. Kritika v demokratickej republike je potrebná a ťažko pochopiť, že naša vláda je nie zvedavá na verejnú mienku. Tieto zákony cielia k tomu, a bolo by najlepšie, keby sa Vládní činitelia rozhodli rozpustiť parlament i senát. Však on je aj tak zbytočný. (Sen. Kindl: A hned silnou ruku?) A hneď, čo takéto babraniny.

Dnešná vláda česko-nemecká neodpovedá duchu a politickej rozvrstvenosti našej verejnosti. Ako taká má podať demisiu a opýtať sa ľudu o jeho mienku. To je povinnosť vlády demokratickej. (Sen. Kindl: A protože není, proto to nedělá!) Tak je to. Ľud očakáva silný a jasný režim s pevným hospodárskym cieľom. Ľavicové strany sú stĺpy dnešného režimu. Neviem, čo v tom delajú tí agrárnici, a preto to ide všetko na ľavo.

A na koniec by bolo veľmi potrebné: nie zmocňovací zákon, ale riešiť slovenskú otázku. Tým by sa pomohlo na celej čiare upevneniu a sceleniu našej republiky. Lebo kde je pokoj v dome, je i božie požehnanie. Ale nie tým spôsobom, že Slováci nemajú kde ísť, ale tým spôsobom, že sme rovní s rovnými, nie tým spôsobom, že keď je 250.000 Čechov na Slovensku, máme tým Slovensko zaistené. My ho máme zaistené, keď tam budú Slováci i bez Čechov. Slovensko je skladište umeleckých výtvorov. Keď idete od dediny k dedine na Slovensku, tak výšivky, tak úbory, tak zariadenie domácke, tak domy sú zvláštnosť umelecká a umelec málokedy alebo vôbec nebol revolucionárom. Naši Slováci, Čechoslováci v českých stranách vlastne prekážajú tomu dorozumeniu medzi Slovákmi a Čechmi, lebo oni hovoria: Nie Slovensko Slovákom, ale Slovákom celá Československá republika! Páni moji, nebolo by to smiešne, keby tak balkánsky národ pustil heslo do sveta: Balkánskym národom nielen Balkán, ale celá Európa? Tomu by sa každý slušný človek vlastne vysmial. Snaha má byť vychovávať dobrých vlasteneckých Slovákov a Čechov a nie Čechoslovákov, ktorí vás klamú. Chceme politiku silného hospodársky uceleného Slovenska, chceme, aby slovenský národ bol uznávaný za rovnocenného činiteľa v Československej republike, chcenie dobro republiky, chceme dobro národa tak slovenského ako českého, chcenie prevádzať kritiku, poneváč sme na to boli zvolení a sem poslaní, chceme silnú slavjansky orientovaniu republiku. To zmocňovací zákon nedonesie a preto slovenská ľudová strana Hlinková za zmocňovací zákon hlasovať nebude. (Potlesk senátorů slovenské strany ľudové.)

Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. Stolberg.

Sen. Stolberg (německy); Slavný senáte! Po třetí žádá se od parlamentu, aby svou zákonodárnou moc přenesl na vládu. V prvé řadě tedy vzniká otázka, do jaké míry se taková delegace snáší s ustanoveními československé ústavy. Podle §u. 6 ústavní listiny vykonává zákonodárnou moc výhradně Národní shromáždění. Podle §u 55 úst. listiny mohou býti nařízení vydávána jen k provádění určité látky zákona a jen v rámci určitého zákona. Podle rozhodnutí ústavního soudu, vydaného v jiném speciálním případě, je delegace zákonodárné moci vyloučena. Podle čl. I. úst. listiny jsou zákony, které odporují úst. listině, neplatný. Platnost zákonů ze dne 9. června a 19. listopadu, o jejichž prodloužení a doplnění nyní běží, brali tudíž znamenití právníci jak na české, tak také na německé straně v pochybnost.

Předložená osnova jde však ještě podstatně za oba dřívější zákony, poněvadž rozšiřuje delegaci také na látky zákona, jež podle ústavy vyhrazeny jsou výslovně zákonu, tak omezování osobní svobody, omezování soukromého vlastnictví, ustanovení o působnosti ministerstev, o organisaci správy, o právu spolčovacím a shromažďovacím a mnoho jiných. Přes to hájí pan ministerský předseda ústavnost těchto zákonů a musím přiznati, že také i zástupcové právní vědy se vyslovují pro přípustnost těchto zákonů, tím spíše, že již také je dán prejudic zákonem č. 33? z r. 1920. Tímto zákonem byla vláda zmocněna činiti mimořádná opatření k úpravě mimořádných poměrů, způsobených válkou. Přece však nutno přiznati, že otázka je sporná a že tímto zákonem způsobena politováníhodná právní nejistota. Konečné řešení otázky neprovedou političtí činitelé, neprovede právní věda, nýbrž právní výrok ústavního soudu. Vyvolati takovéto rozhodnutí ústavního soudu byly by povolány nejvyšší soud a správní soud. Přece však bylo by nutno míti za to, že uplynou léta, než by konkrétní případ došel rozhodnutí ústavního soudu. Do té doby doufejme, že mimořádné kritické poměry a zmocňovací zákon již dávno pozbudou významu. Bylo by tudíž zajisté na místě, kdyby se senát, který je rovněž povolán dovolávati se rozhodnutí ústavního soudu, rozpomněl na své právo a v tomto případě na svou povinnost a kdyby u ústavního soudu podal návrh na rozhodnutí otázky, zdali zmocňovací zákon odpovídá úst. listině. Budiž poukázáno k tomu, že by bylo bývalo snadno vyhnouti se těmto potížím, poněvadž by přece patrně vláda byla bývala s to prosaditi svou osnovu třípětinovou většinou jakožto zákon ústavu měnící. A jestliže se vláda domnívá, že potřebné opatření nemůže prosaditi ústavní cestou v parlamentu, pak zbývá přece ještě ústavní cesta, podati buď demisi anebo vypsali nové volby.

Jestliže moje strana zaujímá stanovisko proti předložené osnově, děje se tak nejen z důvodů formálních pochyb, nýbrž především proto, poněvadž zkušenosti posledních let nemohou u nás vzbuditi důvěru v provádění daného zmocnění. Vláda může svého mimořádného zmocnění použíti také v případech, kdy právě tak cestou normálního zákonodárství by byla mohla dosáhnouti svého cíle, a parlament - jak posl. sněmovna, tak senát - ani v jediném případě nepoužily svého práva projednávati vládní nařízení a přezkoumávati je. Toto systematické vylučování diskuse a kritiky není zajisté s to, aby posílilo důvěru v naši demokracii.

Vláda překročila své oprávnění a vydala opatření, která platí přes dobu, pro kterou platí zmocnění, to je dobu hospodářské krise. Chci poukázati obzvláště na nařízení ze dne 22. prosince 1933 o úsporných opatřeních personálních, která tak krutě a nerozvážně otřásla existenční základnou mnohých úředníků a obzvláště mnohých pensistů. Právě nejkrutější opatření tohoto nařízení, obsažená v §§ 7 až 16, nejsou časově omezena, nejsou tudíž omezena mimořádnou hospodářskou situací. Vláda překročila tudíž zmocnění, jež jí bylo dáno. Nebylo vážného důvodu pro to, aby tato úsporná opatření nebyla předložena parlamentu, a není zajisté výhodou, že tyto předpisy, které vzbudily tak hlubokou a spravedlivou nevůli v kruzích úřednictva, kryty jsou jen podpisem presidenta republiky. Dlužno zajisté s určitostí míti za to, že by parlament úsporná opatření personální v této formě nebyl přijal. Mimořádné moci nařizovací nemělo by se však zneužívati k tomu, aby se prosadily věci, které by nedošly souhlasu parlamentu.

.Naše nedůvěra je posilována také tím, že přes všechny projevy loyality, kterými se vyznamenává německé obyvatelstvo, vane ve státě patrně obzvláště ostrý vítr proti všemu německému, že se - pod záminkou úsporných opatření - projevuje snaha zkracovati Němce ještě ve skrovné jejich državě; viz německé gymnasium v Levoči a debaty v posl. sněmovně o německém oddělení pensijního ústavu! Nyní kolují pověsti, že se má otřásti také německou državou v zemědělské organisaci na zemědělských radách.

Trestní zmocnění čl. II. osnovy zavdávají nám příčinu poukázati k tomu, že zákon o správním trestním řízení, ohlášený v zákoně o reformě správy, vláda stále dosud nepředložila. Správní úřady staly se v poslední době velice nervosními a vyvíjejí obzvláštní horlivost v ukládání pořádkových trestů. Bylo by velice na čase, aby správní trestní řízení bylo konečně zákonem upraveno.

Mimořádná hospodářská krise doznala strašlivého zostření velikou nouzí, ve které se následkem sucha octly širé krajiny naší země. Přes dalekosáhlé zmocnění, jaké vláda má již nyní, nestalo se dosud nic na zmírnění nouze, na odvrácení pohromy. Není postaráno ani o zabezpečení sklizně, chlebového obilí, ani o opatření pícnin na záchranu ohroženého stavu dobytka.

Nemůžeme tudíž ani k dnešní vládě míti důvěru, že bude s to, aby pomocí obnoveného a rozšířeného zmocnění účinně bojovala proti krisi, a budeme hlasovati proti zákonu.

Rovněž jsem zmocněn prohlásiti jménem německé strany živnostenské, že ze stejných důvodů bude hlasovati proti zákonu. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dále má slovo pan sen. Varga.

Sen. Varga (německy): Slavný senáte! Ježto dnes naskytuje se mi ponejprv příležitost promluviti v této síni, chci především zásadně konstatovati, že chci pracovati ve šlépějích svého zemřelého předchůdce Jana Richtera. Chci zdůrazniti slovo pracovat a zdůrazniti je obzvláště proto, neboť dalek jsem jak já sám, tak také strana, kterou mám čest zastupovati, jakékoliv demagogie. Provádíme oposiční politiku nikoli pro oposici, nýbrž provádíme tuto politiku pro zdravou a věcnou kritiku. Chceme býti hlasem bdělého svědomí lidu, všude tam, kde běží o blaho našeho lidu a tím na konec také o blaho našeho státu. Jestliže i největší političtí odpůrci chválí ochotu, loyalitu a věcné stanovisko mého předchůdce dnes po jeho smrti, jestliže dnes chválí jeho snahy o zjednání klidné spolupráce všech lidí dobré vůle, pak chci také já v tomto smyslu a v tomto duchu pokračovati a hledati to, co nás poutá a spojuje, nikoli však to, co nás dělí. Samozřejmě stojím na stanovisku "suum cuique" a dokud tato římská zásada v plném obsahu nebude provedena, budeme my a má strana všemi zákonitými prostředky pracovati k uskutečnění tohoto "suum cuique" a bojovati o to, aby nestálo pouze na papíře, nýbrž stalo se skutečností.

To vede mne k osnově zákona, kterou dnes slavný senát projednává. Předloha o rozšíření zmocnění vlády je podle názoru vynikajících českých právníků nezákonná, protiústavní a nedemokratická a vede na konec k diktatuře. Myslím však, že rozšíření zmocňovacího zákona je také úplně zbytečné, poněvadž se naléhavé věci také dosud provádějí cestou nařizovací, a tím naléhavost pozbývá významu. Pan ministr odůvodnil naléhavost tím, že dnešní politická a hospodářská situace často vyžaduje naléhavé změny anebo vydání zákonů. Cestou nařizovací bylo od platnosti zmocňovacího zákona vydáno asi 25 nouzových nařízení, ale ani jediné nebylo změněno, až na celní nařízení. Ale také k tomu nebylo potřebí žádného nouzového nařízení, poněvadž pro cla máme starý dobrý zákon.

Zbytečnost rozšíření zmocňovacího zákona dokazuje nejjasněji okolnost, že německé reformní reálné gymnasium v Levoči má býti v nejkratší době nařizovací cestou zrušeno. Můj kolega posl. Nitsch pozvedl již svého hlasu v rozpočtovém výboru posl. sněmovny proti tomuto úmyslu a také já musím zde v této síni co nejostřeji a nejenergičtěji protestovati proti tomuto nedemokratickému počínání. Žáci tohoto ústavu mají býti bez jakékoli lhůty rozehnáni na všechny strany světa. Dnes má každý zaměstnanec svou výpovědní lhůtu, k smrti odsouzený má šibeniční lhůtu, ale žákům německého reformního reálného gymnasia v Levoči nebyla dána žádná lhůta a žádná možnost; nyní krátce před skončením škol. roku má býti ústav zrušen a žáci nemají žádné možnosti, aby ještě před počátkem příštího školního roku přesedlali a žádali za přijetí do jiného ústavu. Ústav jest jediným reformním gymnasiem na celém Slovensku - nemáme jinak žádného podobného ústavu - a přestup na jiné ústavy je spojen s různými přijímacími zkouškami atd., takže je zdánlivě nemožný. Zrušení ústavu odůvodňuje se úspornými opatřeními. Můj kolega Nitsch ciferně prokázal, že toto odůvodnění není správné. Nechci se pouštěti do opakování, ale město Levoča tím, že se nyní gymnasium zruší, utrpí velkou kulturní a hospodářskou škodu. Před desíti lety bylo tam zrušeno sídlo župy, dnes se zruší německé reformní reálné gymnasium a za několik roků tam nebude vůbec již nic, všechno tam bude mrtvé. Hospodářskými škodami postiženo je však nejen německé, nýbrž také slovenské obyvatelstvo. Má-li již býti ústav zrušen, mělo by se zrušení již z pedagogických důvodů díti postupně a žákům měla by býti ponechána možnost skončiti studia na tomto gymnasiu. Doufám tudíž, že se tato věc bude snad přece projednávati s lepším pochopením.

Jako o dalším kulturním poškozování našeho spišského německého lidu musím se na tomto místě zmíniti o postupu neodpovědných živlů ve Spišské Nové Vsi. Tam bylo konání německého divadelního představení nejen rušeno, nýbrž bouřemi úplně znemožněno. Dovoluji si s tohoto místa obrátiti pozornost pana ministra vnitra na tuto věc, neboť mírně řečeno je beztaktní chtíti takovýmto brutálním způsobem znesnadňovati kulturní potřeby lidu, a to lidu, který 800 roků se slovenskými a maďarskými bratry spišskými v klidu a ve svornosti žil a pracoval a také v budoucnosti v míru, klidu a ve svornosti chce žíti a pracovati. Kultura je nejvyšším a nejsvětějším statkem každého národa, prohlásil ministr věcí zahraničních Beneš často; nuže, my spišští Němci jsme také hrdí na svou 800letou kulturu a dovedeme tuto kulturu proti komukoliv ochrániti.

Předloha o rozšíření zmocňovacího zákona je dvojsečným mečem a nebezpečným precedenčním případem pro budoucnost. Nikoli plnými mocemi, nýbrž spravedlností, moudrostí, rozhledem, ochotou a láskou má býti dnes lid ovládán a veškera snaha zákonodárných sborů má se dnes nésti k odstranění hospodářské tísně hladovějícího lidu, který dnes živelními pohromami byl namnoze přiveden na žebráckou hůl, nemá co jísti a hladoví. Neboť zmocněními se lid nenasytí. Plnými mocemi vyzbrojen vytáhl kdysi Šavel proti Damašku, aby pronásledoval křesťany. A před Damaškem poražen byl vyšší mocí, ztělesněnou láskou. Ve službách této ztělesněné lásky prožil pak celý svůj život; myšlenka, kterou do celeno světa hlásal, zvítězila přes všechno pronásledování, potíže a boje. A tak také spišští Němci projevují naději, že při projednávání těchto a podobných nepříjemných věcí, jaké jsem dnes uvedl, v dohledné době snad přece zvítězí rozum, lepší názor a láska, o které jsem mluvil. Moje strana hlasuje proti předloze. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, panu sen. inž. Havlínovi.

Sen. inž. Havlín: Slavný senáte! Vláda přichází s novým zmocňovacím zákonem přes všechny sliby, které loni vyslovoval p. min. předseda, že to bylo tehdy opatření krajně nutné, kterého nebude dále používáno. Já jsem se přesvědčil, o své pravdě, která se dá i z dějin dokázati, že v životě parlamentním, pokud v něm sedím, na většinu slibů, zejména vysokých osob, se neměla klásti veliká váha, poněvadž se na tyto sliby doplácelo, a doplácí na ně i parlament, který pod tlakem těchto slibů přichází se zvláštním zmocňovacím zákonem, a to se zákonem zhoršeným přes ubezpečování, která pronáší důvodová zpráva, a přes obhajoby pana zpravodaje s tribuny. Zmocňovací zákon je o to zhoršen, poněvadž máme v odst. 2 §u 1 ve Čl. I. ustanovení, že opatření podle odst. 1 lze učiniti i tehdy, kdyby jinak bylo třeba zákona. V původním textu zmocňovacího zákona z roku loňského této nebezpečné věty nebylo, naopak bylo zaklausulováno, že vláda nemůže činiti opatření, k nimž je potřebí zvláštního zákona. Bylo to v duchu ústavní listiny a jejího §u 33, kde se praví, že ústavní listina nebo její součásti mohou býti měněny nebo doplňovány jenom zákony označenými za ústavní. Zákon tento za ústavní označený není a my se musíme podívati, kam až může vésti tato konsekvence, když naše parlamentní většina vládě dává takovéto nebezpečné ustanovení do rukou. V ústavě v §§ 85 až 89, dále §§ 107 až 109 jsou velmi závažná ustanovení, která se týkají všech těch věcí, které v souhrnu nazýváme základem občanských svobod. Jestliže vláda může dělati určitá opatření, k nimž by bylo potřebí jinak zákona, kdyby se měl kterýkoli z těchto paragrafů obměniti nebo doplniti, když dáváme vládě možnost, aby mohla užíti tohoto výjimečného zákona také k okleštění občanských svobod, a já řeknu docela otevřeně, třebaže pan min. předseda v ústavně-právním výboru dovozoval, že není v úmyslu, aby v tomto směru bylo tohoto zákona použito, je to jen pouhý slib pana min. předsedy, poněvadž v praxi platí to, co je v zákoně napsáno, a nikoli to, co bylo dodatkem při jednání slibováno. Jestliže tato věc jest úmyslem vlády, nebylo by vadilo do textu vsunouti ustanovení toho druhu, abychom viděli, že občanské svobody za žádných okolností nemohou býti zmocňovacím zákonem dotčeny.

Pokud se týká merita věcí, když se dívám do zákona, vidím, že jsou v něm některá ustanovení, která jsou nejen nejasná, ale právě tou svou nejasností stávají se nebezpečná. Ve čl. I. čteme, že vláda může na základě tohoto zákona udělati opatření pro účelnou nebo úspornou úpravu veřejné správy. V tomto slově "účelnou" je skryto také jisté nebezpečí. Důvodová zpráva na to reaguje svým způsobem, jako tomu bylo v ústavně-právním výboru, ale já si nemohu pomoci, když si člověk přečte zákon o samosprávě, ty dva články, odstavce, které jsou na zřeteli a které jsou míněny tímto zmocňovacím zákonem, dojde k závěru, že změny, které lze provésti zmocňovacím zákonem, mohou býti rázu strukturálního, a to není jenom názor můj, nýbrž to je názor vynikajících a význačných znalců a obhájců samosprávy a svědčí o tom i list primátora velkoobce pražské, hlavního města republiky, kde se s obavou obrací k parlamentním sborům, aby nedopustily, aby bylo dáno do zákona ustanovení, kterým by mohla býti samospráva citelně dotčena a zkrácena.

Já musím k této věci připojiti, je-li tu dáván slib kteréhokoli činitele ústavního nebo parlamentního, že zůstává pouhým slibem a v životní praxi bude platiti pouze to, co se stalo oficielním testem zákona.

Zmínil jsem se o tom, že ve starém zákoně bylo určité omezení. Dotazovali jsme se znalců ústavního práva, neboť nikdo z nás necítíme se na tolik odborníkem, abychom se beze vší přípravy vyjadřovali o takovéto závažné věci. Mohl bych citovati různé hlasy, i hlasy těch, kteří stáli blízko při sdělávání ústavy, že pokládají zmocňovací zákon za odporující ústavě a že kdyby přišlo k určitým možnostem a nejvyšší správní soud, jako instituce neodvislá, měl se vyjádřiti o řadě opatření, která by se mohla dělati zmocňovacím zákonem, že by je musil prohlásiti za ústavně pochybená a za ústavě odporující. To je přece jenom velmi zajímavá okolnost, nad kterou by se měla i dnešní vládní majorita zamysliti, nad kterou by se měly zamysliti všecky politické strany, o nichž musím se vším respektem říci, že po dlouhá léta, i v dobách politické nesvobody, hájily občanskou svobodu a domáhaly se toho, aby nemohly být lehkomyslným způsobem kteroukoliv vládou zkráceny občanské svobody.

Jestliže vláda zmocňovací zákon předkládá a dokazuje ústy zpravodajovými a textem zprávy, že toho vyžadují mimořádné okolnosti, slavný senáte, já jsem zde byl 5 roků přítomen a viděl jsem, kdykoli vláda přišla s jakoukoliv otázkou ožehavou a těžkou a předložila ji parlamentnímu sboru, ať zde nebo ve sněmovně poslanecké, že vládní i oposiční státotvorné strany měly nejživější snahu nalézti kompromisní řešení a umožniti lu věc v zájmu státního života, v zájmu celého života veřejného. Já za to nemohu, zrovna jako nechci dávati vinu bezprostředné jednotlivým činitelům, že se tu objevuje pravidelně stejný zjev: po vánočních prázdninách jakoby se ten život na řadu měsíců zarazil, parlament je svoláván jenom sporadicky, třeba po 6 týdnech, a projednává se příděl prací velmi nepatrný a věci více rázu formálního a zásadní, velké problémy se nechávají až právě na konec období, kdy bývá zvykem hledati trochu vzduchu a nutného odpočinku po vyčerpávající práci.

Myslím, že vláda by našla takovou většinu vždycky tam, kde by přišla se zákony, náměty a osnovami, o nichž by nezaujatý státotvorně cítící člověk měl vědomí, že je potřebuje stát, že je potřebuje republika, státní národ, že v tom případě by byla i ochota ke spolupráci, jak jsme to otevřeně řekli, když jsme odcházeli z vlády do oposice.

Mě se těžce dotýká to, co se dotýká těžce všech přátel opravdové demokracie, že se přichází způsobem, který, myslím, je nedůstojný čsl. demokracie a který je málo důstojný a který málo hoví těm vysokým směrnicím, které si ústavou parlament ustanovil, když ústavu odhlasoval. Vždyť v ústavě samé dal si jistě závoru, aby nemohla být překročena a aby nemohl kdokoliv jiný než on, jako sbor svrchovaný dělati rozhodování zákonodárná. Těžko je udržeti tvrzení, které je pouhým sofismatem, řekne-li se: V ústavě není sice dovoleno přenášeti moc parlamentu na vládu, ale také to tam není zakázáno a proto je to opodstatněné. Naopak tvrdí se o té svrchovanosti parlamentních sborů, jak je veliká a mocná v tom smyslu nejenom zákonodárném, nýbrž také po případě kontrolním. Ona přece jenom i v tomto smyslu má své určité lidské omezení, ale vyzdvihovat tu svrchovanost do té míry, jak jsme slyšeli v ústav-ně-právním výboru, bych nedoporučoval, poněvadž by to mohlo vésti k takovým omylům, že se mohou usnésti na tom, aby slunce zapadalo ráno a vycházelo večer. Toto slovo v ústavně-právním výboru posl. sněmovny pronesené vzbudilo obecnou veselost. Myslím, že tak daleko o tom nemůžeme uvažovat. Prozatím nikdo ze znalců práva ústavního není přesvědčen, že tato věc skutečně je v duchu ústavy, že tu není porušen základní princip demokracie.

Slavný senáte! V době tak vážné, jakou prožíváme, má vláda dostatek možností k obstarání vládních úkolů, byly jí dány parlamentem v minulých dobách, posledně loňského roku, kdy byla odhlasována řada zákonů, jež jsme nazvali výjimečnými. Použije-li jich vláda jasně a spravedlivě, může uhájiti všecko to, co říká, že chce uhájiti tímto zmocňovacím zákonem. Ten zákon se jeví nadbytečným, po případe škodlivým, jako všecko, co je nadbytečné. Ale v době, kdy přichází naše vláda po těch těžkostech ještě s novelou tiskového zákona, o které mluví celý svět a nazývá ji světovou ostudou, kterou znamená a kterou by znamenala, kdyby byla přijata ve svém původním znění, nemáme důvěry ve vládní sliby. Podlamování každé svobody tiskové, té svobody, která byla základem bojů a zápasů o občanské svobody, té svobody, o níž říká Sheridan velmi jasně a otevřeně, že kdyby Angličanům byla vzata habeas corpus acta, že by to nebylo takovým neštěstím pro anglický národ, jako kdyby ztratil svobodu tiskovou, poněvadž tiskovou svobodou byly všechny ostatní věci vydobyty, jest velmi nebezpečné.

Jsme zde mnozí, bez rozdílu věku, kdo pamatujeme ze staré doby, co znamenala svoboda tisková, kterou jsme dobývali všecky atributy, které z člověka poddaného dělají člověka svobodného. Když vláda přichází s takovýmto návrhem, mám obavu, že poskytne-li se jí tímto zákonem nová veliká moc, nemusí to býti a nebude příjemné svobodnému občanstvu a nepřinese to podle mého názoru ono požehnání, které si tvůrci tohoto zákona od něho slibují. Když se dívám na poměry venku, a jako veřejně angažovaný člověk snažím se míti živý styk s lidem, vidím, že to nepůsobí uklidňujícím dojmem, sahá-li vláda trvale k takovýmto mimořádným opatřením, které čsl. občan viděl sice jinde za hranicemi a o nichž po případě razil své heslo ne zrovna valně příznivé, ale o nichž si přál, aby se u nás nezaváděla. Při tom musím dodati, že i za těmi hranicemi, když se jednalo o to, aby se pro jednotlivce nebo pro skupinu získala diktátorská moc, vidíme dva způsoby: V jednom případě se to dělalo násilím, kdežto v jiných případech, kdy se taková skupina ucházela o diktátorskou moc, šla do voleb a řekla otevřeně: "Národe, řekni hlasovacím lístkem, zdali nám dáváš svou důvěru!"

Slavný senáte, myslím, že vláda u nás by měla následovati tohoto vzoru a říci: "Poněvadž se ocitám v rozporu s velkou většinou veřejného mínění, poněvadž parlament by se octl tímto způsobem na druhé koleji, takže by bylo vzbuzeno mínění, že přenáší svou výsostnou pravomoc na jiného činitele způsobem, který odporuje ústavě, udělám tomu konec tím, že se odvolám k lidu, aby on sám rozhodl."

Slavný senáte, my se této věci nevyhýbáme, ať jednou v tomto státě rozhoduje v takovýchto těžkých dobách vůle voličstva, i když je vázána volebním řádem způsobem, který nám není zrovna nejsympatičtější, ale neutíkejte se k těm formám, které jsou diktatura, poněvadž i diktatura, která se bude provádět způsobem koaličním, nepřinese požehnání státu a národu, nýbrž možnost nové nedůvěry, a jestli tento stát něco potřebuje dnes, je to důvěra, které je potřebí k tomu, abychom překonali obtíže, které jsou nejenom ve vnitřní politice, nýbrž i za hranicemi, abychom mohli obstáti čestně a důstojně, abychom uhájili všecky ty velké atributy, které nám dal den 28. října r. 1918.

My z těchto důvodů, poněvadž máme tak vážné námitky, nemůžeme pro tento zákon hlasovati a také se nemůžeme vzdáti a nevzdáme se práva veřejné kritiky, abychom ukázali, že způsob, kterým byl tento zákon sjednáván a předkládán, podle našeho mínění odporuje ústavě a všem těm základním věcem, které v těchto místech kdysi Národní shromáždění stanovilo jako pevné směrnice, podle nichž se mělo v Československé republice vládnout.

Na konec se připojuji k tomu postulátu, který zde byl přednesen mým předřečníkem ze strany ľudové, je třeba v této době, abyste vy z vládních stran uvažovali, že situace je tak těžká a nebezpečná, že nemůžeme trvale v demokracii unésti, aby byla vyřazena velká část Slováků ze zastoupení ve vládě. Odvolejte se k národu, vypište nové volby a uvidíte, jak celá věc dopadne! Jsem přesvědčen, že všichni, kdož volají po záchraně demokracie a po silném národním státu Čechů a Slováků, vyjdou z těchto voleb silní a vytvoří nový, silný blok československý, kterým se bude v této republice vládnouti. (Potlesk.)