Sen. Nedvěd (pokračuje): Prosím, já se přihlásím znovu. Já již bych toho mnoho neměl. Jak je libo.

Toto družstvo vyplácí veliké odměny svým funkcionářům.

Družstvo ťZdravý domovŤ na Žižkově Za tímto družstvem stojí nár.-demokratická strana. V kanceláři družstva mají velkou podobiznu posl. dr Kramáře, a když se hlásí nový člen ukazují, že jsou pod patronací dr Kramáře, který ručí za jejich hospodářství. V tomto družstvu to došlo tak daleko, že ministerstvo soc. péče tam musilo dosadit vnucenou správu a stavitel Brázda, který stavěl domy, žaloval pro nezaplacení členy družstva, tedy lidi úplně nevinné, kteří složili podíly a stavební příspěvky, a nyní mají pykati za skandální hospodářství které v družstvu bylo. Toto družstvo ovšem skvěle odměňovalo své funkcionáře. mělo zvláštního tajemníka, který měl plat téměř 2.000 Kč měsíčně. Zajímavé je, že všechna tato družstva opírají se o výnos ministerstva soc. péče, který prý jim nakazuje, že nejsou oprávněna vraceti stavební příspěvky, které činí několik tisíc Kč, tak na přu toho družstva ťZdravý domovŤ 8.000 Kč. A tu chci zdůrazniti, že ministerstvo soc. péče v tomto případě jedná proti rozhodnutí Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud rozhodl dne 14. února 1929 pod č. 8711, že stavební družstva, když se člen vystěhuje, když se rozchází. jsou povinna mu vrátiti tu část stavebního příspěvku, kterou má za družstvem. Ale ministerstvo soc. péče, ačkoliv mu musí býti známo toto rozhodnutí Nejvyššího soudu, jedná přímo proti němu a dává družstvům směrnice, aby členům peněz nevraceli - tedy všecko okrádání ubožáků děje se přímo pod patronací ministerstva soc. péče.

Družstvo ťCílŤ, za nímž stojí strana nár.-sociální. ve Vršovicích - a mám zde krásný materiál - vybíralo stavební příspěvek po 8.000 Kč a slíbilo, že postaví 6 domů. Vybralo od zájemců stavební příspěvky na 6 domů, ale postavilo jenom 2, takže ti, kteří složili stavební příspěvek a do těch 2 domů se nedostali. nejen nedostali byty, ale ještě se o peníze musili soudit: poněvadž je nemohli dostati, musili se jejich vrácení domáhati soudně. Mám zde soudní rozsudky (ukazuje rozsudky), které dokazují, jak strašlivá byla správa v tomto družstvu. Družstvo ťOchranaŤ ve Vršovicích. kdo za ním stojí, nevím: družstvo ťZdarŤ také jedno z povedených družstev; družstvo ťKalichŤ u náboženské obce československé v Praze VIII., družstvo ť Stavební ruchŤ v Michli - o všech těchto družstvech mám zde materiál, že jejich funkcionáři by měli býti nejen suspendováni, nýbrž trestáni a pozavíráni do kriminálu. (Hlasy: Je to pravda!)

Vážení pánové! Jak se vykládá lex Meissner. který se také dnes noveluje, resp. prodlužuje? Zajímavý případ: u okresního soudu exekučního v Praze žádal nájemník, který byl odsouzen k vyklizení bytu, o odklad vyklizeni. Okresní soud exekuční v Praze jeho žádost zamítl s odůvodněním. že byt nepodléhá ochraně nájemníků Nájemník si podal stížnost krajskému civilnímu soudu, ale poněvadž ta nemá účinku odkládacího. byl exekučně vystěhován. a pak dostal rozhodnutí krajského civilního soudu které zde mám a kde se praví. že jeho stížnost se zamítá. Že sice okresní soud exekuční mylně rozhodl, když rozhodl, že byt nepodléhá ochraně nájemníků - ten byt podléhá, říká krajský soud, ale poněvadž zatím už byl exekučně vystěhován, nedá se nic dělat a stížnost se zamítá (Výkřiky sen. Kindla.) Vážení pánové, na takovouto justici můžete být hrdi! Tedy ty máš právo, tobě bylo ukradeno, ale my ti to právo přiznat nemůžeme, a poněvadž už tě vyhodili na ulici, co s tebou máme dělat? Tohle jsou rozsudky?

Vážení pánové, my jsme podali k vládnímu návrhu své návrhy, kde žádáme: povinnost majitelů domů postarati se o náhradní byty, dále aby upomínací lhůta na dlužné činže byla zvýšena na 8 dnů, aby činže za nezaměstnané platily obce. Dále navrhujeme nevypověditelnost nezaměstnaných pro neplacení činže, a konečně, aby pro sociálně slabé byla zavedena výše nájemného z r. 1920.

O těchto našich návrzích bude se zde hlasovati. Víme, že je zamítnete jako obyčejně, protože každý váš krok - třeba že mluvíte o bídě. hladu a nedostatku - přece dokazuje, že ji s sebou necítíte, poněvadž nemáte pro ni porozumění. My budeme hlasovati proti vašemu návrhu, který znamená další zbídačení, další snížení sociální úrovně pracujícího lidu. My řekneme otevřeně všem pracujícím, že bytová otázka může býti vyřešena jen tehdy, budou-li o ní rozhodovati oni sami a ne nějaké bytové sedmy, složené ze zástupců kapitalistického státu. (Potlesk komunistických senátorů.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen inž. Havlín. Dávám mu slovo.

Sen. inž. Havlín: Slavný senáte! Stanovisko k projednávaným osnovám tlumočil za náš společný klub z části již p. posl. Petrovický a já se připojuji k řadě vývodů, které byly komentovány také denním tiskem Vycházíme ze zásady, že v této velmi vážné době nelze nájemníka sociálně opravdu slabého nechati beze vší ochrany, ale zároveň jsme si vědomi, že i majitelům domovního majetku se musí po tak dlouhé řadě let zase vrátiti disposiční právo s jejich domovním majetkem, jak to zaručuje ústava.

K osnově právě projednávané chtěl bych připomenouti. že se v ní jeví některé nesrovnalosti o kterých se zmíním.

V §u 1, čl. I je stanoveno, že zákon tento bude platiti do 31. prosince 1935, a v čís 13 čteme, že ustanovení §u 10 se vztahuje na vyměřovací základ daně činžovní, ale jen na r. 1934. Tam se přiznává odpočitatelnost určitých položek, které bývaly odpočitatelné. K tomu podáváme pozměňovací návrh, poněvadž je to zřejmá křivda, která se tu děje držitelům domovního majetku.

Zákon sám neodstraňuje úplně vázané bytové hospodářství v pravém slova smyslu, aby bylo možno říci, že r. 1935 budou majitelé domovního majetku míti všeobecně volné disposiční právo, poněvadž zůstane vázanost u bytů 2pokojových a 1pokojových. Není mně jasné, proč by se neměla přiznati úleva každému majiteli domu, pokud bude míti vázané byty, aby mohl při daňové fasi i na r. 1935 použíti dobrodiní zákona, které se dávalo dříve a které je zde dáno na r. 1934. Vím, že by se mohlo na to namítnouti, že r. 1935 se budou sněmovny zase zabývati těmito bytovými zákony a že pak bude možno tu věc spraviti, ale my se zřetelem na velmi smutné zkušenosti s touto vládou na žádné sliby nic nedáme, chceme míti tu věc perfektně a jasně v zákoně. aby byl chráněn zájem majitele domovního majetku, kterému se v posledních letech jistě také dobře nevedlo.

Daňová přihlášení pro r. 1934 se budou sdělávati v době od 15. prosince 1934 do 15. ledna 1935, ale přihlášení na r. 1935 se budou dělati v tomtéž intervalu, od 15. prosince 1935 do 15. ledna 1936: a tu myslím, že se vším právem dožadujeme, aby byl tento odstavec upraven tak, že do vyměřovacího základu daně činžovní na r. 1934 a 1935 se nezapočítává, co jest uvedeno sub a), b), c), d), a rovněž v tom smyslu aby byl upraven odst. (2), který se zabývá obecními dávkami. na podkladě nájemného vyměřovanými. To je jen akt nutné spravedlnosti a kýžené jasnosti, která v každém zákoně má býti.

Kromě toho jsem si všiml zvláště důkladně, že v čl. IV, § 3, se zvyšují záruky ze zákona o stavebním ruchu o dalších 300 mil. Kč, a že státní příspěvek, jak byl zaveden dříve, zvyšuje se v § 4 o dalších 5 mil. Kč. K tomu bych chtěl přece jen něco říci, poněvadž je to v této době věc velmi závažná.

Především připomínám, že v rozpočtu ministerstva soc. péče na r. 1934 čteme toto jasné prohlášení: ťV rozpočtu ministerstva ke zvýšení příspěvku 10 mil. Kč, povoleného §em 2, čl. 4 zák. čís. 54/33, se zatím nepřihlíží, ježto se finanční účinky povoleného zvýšení roku 1934 pravděpodobně neočekávají.Ť

Tak zní text. Ale vláda přichází během dvou měsíců s dalším zvýšením jako by se nechumelilo a jako by toto ustanovení finančního zákona nebylo pro ni nijak závazné

Tyto dvě položky, o nichž jsem se zmínil, týkají se stavebního ruchu. R. 1921 až 1924 vyšlé zákony o stavebním ruchu měly v sobě ustanovení o státní finanční podpoře na podnikané stavby. Ty podpory byly dvojího rázu, nejprve to byla stavební záruka, pak to byl státní příspěvek. Stavební zárukou se zavazoval stát za stavebníka do určité výše, že bude platiti úroky i úmor, dokonce tam bylo ustanovení, že v případě, kdyby byla pohledávka vypovězena. že by ji splatil až do konečného umoření. Později, při druhé formě. dával příspěvek na zúročení a úmor na dobu 25 let. Hodnota poskytovaných záruk v prvé formě jest daleko větší než byly příspěvky na úrok a úmor.

A tu bych chtěl říci několik slov o věci, o které se tolik mluví ve veřejnosti, to jest o regresu. Regres byl ve všech zákonech, které se týkaly bytových staveb, jistou formou vyjádřen, a dnes, když se situace státních financí do velké míry zhoršila, vidíme, že i v rozpočtu je položka 30 mil Kč, které mají přijíti z regresu. Regres sám - mluvilo se o tom již roku loňského a předloňského - měl býti vyměřován tak, že náhrada se měla rovnati částce, o kterou je zaručená zápůjčka vyšší než rozdíl mezi nákladem stavebníka, podle kterého se tenkráte zápůjčka povolovala, a skutečnou hodnotou v době, kdy se předpis má díti.

Toto postihové právo by v důsledku toho mohlo býti uplatněno jen tam, kde se takový rozdíl objeví, kde by se neobjevil, tam by odpadlo. Pokud je mi známo, v ministerstvu soc. péče se zabývali propočítáním těchto regresových věcí a došli k názoru, řekl bych teoreticky, že by regres mohl činiti 900 mil. Kč. (Předsednictví se ujal předseda dr Soukup.) Ale když vzali v úvahu těžkou situaci, ve které se dnes žije, přiznali, že nejméně 300 mil. Kč by bylo nedobytných, a říkají, že by regres mohl tudíž činiti 600 mil. Kč. ovšem, bylo by to tenkráte, kdyby stavební družstva byla v mnoha a mnoha případech nezklamala. Celková částka té státní záruky, která byla poskytnuta ze zákonů r. 1921-1924, dělá 3.069,518.860 Kč a odpovídá stavebnímu nákladu 4.855,029.333 Kč. Na tuto záruku doplácí stát na anuity ročně, podle rozpočtu na r. 1934, kde už je vzata v úvahu snížená úroková míra, 191 mil. 520.000 Kč. Kromě toho najdeme ve státním rozpočtu ještě některé položky, které se týkají stavebního ruchu, t. j. příspěvek, a to 16,500.000 Kč, k němuž by se měla vlastně připočítati suma příspěvků již vyplacených, 24 mil. Kč, a mimo to další předpokládané zvýšení o 6 mil. Kč. Kdybych tedy bral tyto věci všecky dohromady, dostanu se k cifře neobyčejně vysoké, která jde, jak již bylo řečeno panem sen. Modráčkem, přes 200 mil. Kč, nepřihlížím-li k druhé části podpory stavebního ruchu ve formě garancie za druhé hypotéky. Tato forma finanční podpory státní stavebního podnikání je podle zákonů z let 1927, 1928 a 1930, kde na celkový stavební náklad 3.082 mil. Kč povolil za záruky, za druhé hypotéky okrouhle 1.290 mil. Kč a potřebuje tedy na platy z tohoto titulu, na anuity, na záruky, exekuce a pod. 12 mil. Kč, takže bych řekl, že celková potřeba peněz na podporu stavebního ruchu a všecky věci z toho vyplývající činí 217 mil. Kč, nepočítám-li do toho srážku 30 mil. Kč. která je ve finančním zákoně vedena jako dobytelný regres.

Není to malá suma. za kterou stát zde převzal garancii na druhé hypotéky, a pamatuji se, že jsem již r. 1932, když jsme projednávali podobné věci, se vší vážností upozorňoval, že každá hospodářská krise v konečné své fázi přináší také znehodnocení domovního majetku a že dojdeme-li k této fázi u nás, může se stát dostati do velmi nepříjemné situace, že bude mnohé garancie potom skutečně realisovati, a to není věc malá při tak ohromné, několikamiliardové částce v době rozvrácených financí státních. Myslím, že je to věc, nad kterou bychom se měli opravdu vážně pozastaviti, a že bychom neměli rozmnožovati další, garancie v té formě, jak jsou dosud v zákoně, nýbrž hledati postup nový, kterým by se daly obhájiti bezpečně sociální zásady u těch nejchudších, nejpotřebnějších.

Měl pravdu p. kol. Modráček- a dovolávám se ho vším právem - že se stavěly z titulu podpory stavebního ruchu namnoze byty, které sociálně slabý člověk nemohl najmouti pro výši nájemného. To vidíme nejen u staveb družstevních, nýbrž také u staveb obecních. Obce se namnoze zadlužily stavbami takových domů nájemních a opět vidíme, že v nich nebydlí ani člověk sociálně nejslabší, ani sociálně slabý gážista, že se ty byty obsazovaly většinou podle příslušnosti politické a podle legitimace. - O těch, kteří zneužili bytových zákonů k svému obohacení, bylo zde již výstižně promluveno.

Nechci unavovati statistikami, které mám zde v tom smyslu, jak některá družstva pracovala a nepracovala, ale jistě je zajímavo, díváme-li se na zprávy statistického úřadu z r. 1930, které se týkají řady družstev. Vidíme z nich, kolik bylo postaveno bytů, že z nich bylo hrubé nájemné okrouhle 109 mil. Kč přijato, ale stát v téže době na subjekt, o němž mluvím, zaplatil na anuitách 105 mil. Kč. Jak dlouho vydrží stát podobné hospodářské experimenty? Proč nepustiti také soukromé podnikání k určitým úlevám, aby dělalo to, co dělalo léta před námi, že dovedlo stavěti domy a byty a nechtělo nic od státu? Nad touto věcí se musíme zahloubati. A v té době, kdy zápasíme s těmito obtížemi, kdy vláda nemůže utáhnouti celou Vládní káru, v této době slyšíme po Praze a všude se o tom mluví, že se dokonce chystáte, abyste pod formou reeskontního ústavu sanovali banky. Jestli nevyvrátíte tyto zprávy, pravím vám, že veřejné mínění vyrovná se s vámi velmi rychle, sáhnete-li k tomuto kroku. To je mínění všech lidí, od nejchudšího dělníka až do toho oslabeného gážisty, jemuž jste zase snížili příjmy, že se bude mocně brániti, aby mohl býti zase novým subjektem, ze kterého by se vymačkaly velké peníze do bank které nikdy nezachráníme, do kterých stát vložil tolik peněz a nedostane z nich ani haléře a které jsou hospodářským životem odsouzeny k zániku. (Sen. Johanis: Za tím vším je Stříbrného tisk!) Já nemám informace z tisku Stříbrného, když vás to bude baviti, povím vám číslo a... (Sen. Johanis: Kdo stojí v čele těch bank?) Naši lidé nikoliv. Když vás to netanguje, tak se neptejte. ať se škrábe ten, koho svědí.

Státní správa dnes jistě si je vědoma těžkostí, proto jsou porady v ministerstvu soc. péče, jak se vyhnouti těžkosti této státní záruky na druhé hypotéky, poněvadž vidí, že řada domů a domků. stavěných za těchto podmínek, šla do dražby. Máme případy v nejbližším okolí. vím jaké obtíže tu vznikají a proto se uvažuje, že by se měla věc řešiti obligacemi, kterými by ministerstvo sociální péče platilo garancie ústavům, kde přejímá ručení Jenže obligace mají býti 5%ní, a vidíme, že průměrně anuitní služba činila 6 ³/₄ až 7%; proto musí hledati ministerstvo soc. péče nový způsob, kterým by uspokojilo závazky jím převzaté A tu se dočkáme. že budou pravděpodobně dávány obligace ústavům se sníženým kursem. aby přišly k náhradě vyššího úrokování. které se původně uzavíralo.

Zmínil jsem se o družstvech. Aby mi nebylo vykládáno ve zlé, že to bylo vymyšleno nebo že snad chci, abych jako příslušník oposiční strany za každou cenu se uplatnil, přečtu kousek oficielní zprávy, kterou přednesl vrch. odb. rada Šmídák na sjezdu stavebních a bytových družstvech republiky Československé sdružených v ústřední jednotu pro reformu bytovou v Praze, který se konal r. 1932. Pan vrch. rada v první části své řeči mluvil, jaké intence byly při zakládání družstev, jak si to představovalo ministerstvo soc. péče - a pokračuje dále: ťNaproti tomu vznikají družstva i tak, že jsou tu především osoby, kterým nelze vždycky přisuzovati jen altruistický zájem o levné ubytování nezámožných spoluobčanů Bývá to buď majitel staveb. pozemku nebo budoucí projektant anebo stavitel, nebo právní zástupce družstva nebo jiné osoby, kterým zakládání družstev stalo se součástí existence. Vlastní zájemci, budoucí členové družstva, jsou získáváni teprve nejrůznější agitací a někdy také sliby, které nemohou býti splněny. Je možné. že i takto založené družstvo, ač s postupem naprosto nelze souhlasiti, konec konců splní svůj účel, bylo-li dbáno náležitě zájmů členstva. Častěji však dochází k výstřelkům, kterých nelze pominouti mlčením právě před vaším forem a kterým musí ministerstvo soc. péče i vy všemi prostředky brániti, nemá-li dojíti k úplnému zdiskreditování stavebního družstevnictví a nemají-li býti vážně ohroženy také finanční zájmy státu i družstevníků.

Referentům ministerstva soc. péče docházejí vždy častější stížnosti, zejména z kruhů stavitelských, že některá, zvláště nová družstva. nepostupují při provádění svých projektů tak, jak by se srovnávalo s jejich obecně prospěšným charakterem Uvádím z těchto výtek zejména:

1. Nerozvážné koupě drahých stavebních pozemků k rozsáhlým stavbám.

2. Sjednávání provisí z koupě pro určité osoby.

3. Fingované užší soutěže.

4. Zadávání staveb v užší soutěži dražším oferentům.

5 Výhrady provisí ze zadání staveb.

6. Provise za opatření úvěru.

7. Dlouhodobé, zpravidla tajné úmluvy o zadání budoucích projektů nebo staveb určité firmě.

8. Fingované údaje o vlastních prostředcích družstva které musí nésti stavitel nebo započítati je do stavebního nákladu.

9. Fingované údaje o nájemnících (často neexistujících) a lákání členů na levné nájemné, ač z kalkulace musí býti zřejmo. že nájemné bude vyšší.

10. Nákladná družstevní režie (zbytečné cesty, vysoké odměny a pod.)

Zůstávám jen při tomto desateru hlavních úkazů, které vnikly do našeho stavebního družstevnictví. Není pochyby o tom, že důsledky musí se projeviti při konečném vyúčtování stavebního nakladu a nájemného. které je potom, zvláště v dnešní těžké době, pro členy neúnosné. Takové hospodaření družstva je ovšem také jednou z příčin rostoucího počtu prázdných bytů v družstevních novostavbách a dotýká se těžce finančních zájmů státu i družstevníků.Ť

Tolik oficielní zpráva úředníka. který pracuje ve věci stavebního ruchu a v otázkách bytových velmi dlouho. A jest jedním ze vzorných úředníků, takže můžeme zcela objektivně věřit, že opravdu v družstevnictví stavebním není všechno v pořádku. Nemůžeme to generalisovat, ale bylo by rozhodně potřebí, aby tam, kde pořádek není, bezohledně by udělán. poněvadž je to v zájmu jednak vrstev, které určité ochrany od státu nutně potřebují, jednak v zájmu státní pokladny.

Slavný senáte! V důsledku toho. že v poslední době se objevují určité tendence zdražovací. nepochybuji o tom, že se dotknou tyto zdražovací tendence z části také našeho zaměstnanectva státního, o tom není pochybnosti, ale musíme konstatovat dnes veřejně. že se poměry za několik málo dní změnily velmi citelně, dnes již nám nekonfiskujete, když ve svých novinách tvrdíme. že nastává všeobecné zdražování na základě zákona o devalvaci měny o 20%, poněvadž vidíte, že je větší a bude větší

Ukáže budoucnost. že se dělala osnova tohoto zákona nepromyšleně a proto jsme varovali včas jako varujeme dnes. abyste pokračovali ve stavebním ruchu tím způsobem kterým se pokračuje a který je event. trvalým ohrožením státních financí pro případ. že by došlo k většímu znehodnocení domovního majetku.

Myslím, že se zde musí vláda a odpovědné sbory vrátiti k tomu, aby si vzaly příklad, že v letech minulých to byli právě soukromí stavební podnikatelé, kteří dovedli vybudovat takové stavby a takové byty, které vyhovovaly, kdežto bytová družstva - jak na to narážel pan referent sen. Johanis a také pan sen. Modráček jako řečník, který mluvil tím způsobem, jako my bychom mohli s této tribuny mluvit - takové malé byty za snesitelné nájemné, přístupné chudým lidem nepostaví. ani družstvo, ani obec. ani jiná veřejná jednotka, nýbrž jenom pořádný a laciný soukromý živnostník. stavitel, který v těchto věcech jinak počítá, než jak počítají tito veřejní činitelé, který při tom dovede omeziti i.režii, jenom za skutečný materiál a práci a občanský zisk, a nikoliv aby měl nějaké postranní cíle.

My v důsledku těch všech výtek, které jsme mohli snésti proti tomuto zákonu, trváme na pozměnění ustanovení čís. 13 ve čl. I., §u 2, které stanoví nové znění §u 10 bytového zákona a jinak pro meritum této věci hlasovati nebudeme. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. dr Havelka. Uděluji mu slovo.

Sen. dr Havelka: Slavný senáte, měl jsem již několikráte příležitost - a, dodávám. smutnou povinnost - před slavným senátem osvětlovati bytový problém a jeho špatné řešení se všech stran. Bohužel, světlo to nepadlo tam, kam mělo.

Projednáváme opět bytový zákon, už je to snad sedmnáctý, a již tato okolnost je důkazem, že u nás je něco nezdravého, co by mělo zmizeti. tím spíše, že v okolních státech, ať již jsou spravovány diktátorsky nebo konstitučně, jsou bytové vyjímečné zákony a zvláště ochrana nájemníků zrušeny. Je tím podivnější. že se tak neděje u nás, ale že se prodlužuje ještě ochrana nájemníků, když se všeobecně přiznává, že na venkově vůbec ochrany není zapotřebí, a pokud se týče větších měst, poukazuje se vždycky na Prahu. Ale Praha je právě důkazem, že není ani v Praze potřebí ochrany nájemníků, neboť je stálá praxe zdejšího exekučního soudu, že nepovoluje odkladu exekučního vyklizení a odůvodňuje to tím, že ve Velké Praze je dosti bytů i malých - byty i jednopokojové - za cenu dostupnou a druhá instance rozhoduje, že tato notorieta, ten fakt, že je dosti bytů za cenu dostupnou, nepotřebuje vůbec důkazů a že je znám soudu z vlastní zkušenosti z projednávaných věcí.

Nedá se popříti, že výjimečné bytové zákony jsou jednou z hlavních příčin naší hospodářské krise. Byla zde učiněna zmínka o soukromém podnikání, že se má podporovati. To je správné, ale když již se soukromě podniká, pak se tomu soukromému podnikání nemají podrážeti nohy. To se stalo podporováním umělého stavebního ruchu v r. 1930 a 1932. Soukromí podnikatelé v letech 1927 až 1929 vystavěli dostatečný počet domů s byty beze vší státní podpory ani přímé, ani nepřímé, jenom dostali slevy daňové a teď do toho vpadla družstva, podporovaná státem, ať již přímo nebo zárukou, a tím soukromému podnikání byly podraženy nohy, musilo ustoupiti. A z toho se falešně vyvozuje neschopnost soukromého podnikání, aniž se řekne, co soukromé podnikání podrazilo, že to bylo totiž z peněz veřejných.

Ale z toho, slavný senáte, nevzešlo žádné požehnání. Bylo zde řečeno, že družstvům je zle. Nerad užívám toho slova, ale musím říci, že družstva jsou před krachem a že státu nezbude nic jiného, než aby družstva ta sanoval. A kdo to odnese? Poplatníci.

Stát, když tímto způsobem podlomil stavební soukromé podnikání, přišel o dávky a daně od soukromých podnikatelů a dospěl k tomu, že bude musiti družstva sanovati.

Slavný senáte! U nás je přestavěno, u nás je plno prázdných bytů. Když ráčíte jíti po Praze, přesvědčíte se ve vnitřní Praze i na periferii, že je to pravda. Na jednom domě je až 6 cedulek. Těžko bude letos oživovati stavební ruch, nebudou ani přestavby, ani opravy, a ani t. zv. modernisace, po které se tolik volá. V Německu to dělali jinak. Tam dával stát subvence na opravy domů. U nás to bylo dříve tak, že nájemníci přispívali na opravy, a mohli by tak učiniti ve většině ještě nyní, když 17 let bydlí skoro zadarmo

Bylo jakési napětí, jak to dopadne, když budou osvobozeny 4pokojové byty. Byly obavy, ale šlo to docela hladce, půjde to také při 3pokojových bytech a mohlo by to také jíti i při bytech 2pokojových.

V r. 1930 bylo v Praze 3pokojových bytů 14.371, toliko 9.33 % všech bytů pod ochranou, tedy ani ne 10%. Přesuny se provedly a budou se prováděti hladce i v budoucnosti, takže za čtvrt, nejdéle za půl léta jsou hotovy a půjde život dále. Co je nápadné při řešení bytové otázky, je pasivita ministerstva financí. Bylo upozorňováno i s parlamentních míst, kolik uchází státu na dani činžovní, kolik uchází samosprávě na přirážkách, obcím na dávkách. Nic to není platné, ministerstvo chová se pasivně.

A nyní, slavný senáte, několik slov o nezaměstnanosti ve spojení se staveb ním ruchem. Stavební ruch v r. 1933 byl nejmenší za posledních 8 minulých let a to je právě jednou z hlavních při čin vysokého stupně nezaměstnanosti, která skutečně u nás je. Ovšem, nezaměstnanosti se využívá. Nezaměstnanost je neštěstím, to uznáváme všichni, ale v mnohých případech se stává nezaměstnanost povoláním. Ráčíte čísti, kolik osob musí býti vyřazováno z podpor neoprávněných, že to jde do tisíců. Kdo na podpory mají nárok, nesmějí za jiné trpěti, to se samo sebou rozumí Když se podporovalo soukromé podnikání v poválečných letech, obracely se stavební podpory toliko na stavby nových domů, neobracely se však na udržení domovního majetku a na opravy domovního majetku. Nemovitý majetek je základem každého státu, národ bezzemků nemůže vůbec existovati. Jako jinde i u nás je nejsilnějším pilířem stability měny a proto již dříve mělo býti účelným způsobem pečováno o to. aby domy byly udržovány a chráněny před zpustnutím. To se nestalo. Přečetní majitelé domů vůbec nejsou s to, poněvadž dům jim nevynáší, aby něco věnovali na opravu a udržování domu a tím majetek domovní čím dále tím více upadá. A to se vymstí. Je to podobné jako při našich silnicích, které se nechaly tak zpustnouti, že to stálo ohromné miliony, aby se dostaly zase do snesitelného stavu. A právě tak se to má s domovním majetkem. Bude to státi ohromné peníze v budoucnosti, mnohokráte víc, než kdyby se, jak jsme to žádali, přispělo na opravu domů třeba se strany nájemníků. Stálo by je to pár korun.

Slavný senáte! Naznačím, jakých prací u domů je potřeba: vnějšího nátěru, omítky, opravy střechy, okapů a rour, komínů, hromosvodů, přečetných prací zednických, betonářských a odvodňovacích, prací sklenářských, truhlářských, zámečnických a prací výrobců podlah, prací instalatérských a elektrotechnických, výměny ústředního topení, nových kamen, prádelen, ploten atd. Každá taková objednávka, zadaná stavebnímu řemeslníkovi, znamená zároveň řadu objednávek pro průmyslová a obchodní odvětví. Nyní přichází doba, že se musí přistoupiti k rozdělování bytů Zde hned ráčíte míti práce zednické, musí býti zřizovány kuchyně, koupelny atd. To všechno by přineslo výdělek a tím by se srazila nezaměstnanost. (Sen. Johanis: To u 3pokojových bytů bude možné!)

Podle úřední statistiky stoupl počet nezaměstnaných ve stavebních živnostech od r. 1921 do 1930 z 267.356 osob na 399.159 osob, tedy skoro 400.000, a celkový počet příslušníků jejich rodin se 648.450 osob na 943.842 osob, tedy skoro na 1 mil. Činí tedy příslušníci stavebních živností podle sčítání lidu z r. 1930 6 ¹/₂% veškerého obyvatelstva našeho státu, a při tom se -ještě nepřihlíží na další statisíce osob, které jsou ať už v živnostenských podnicích nebo zejména obchodních interesováni nepřímo na stavebním ruchu.

Možnost práce v tomto oboru skýtala by dále ihned práci pro statisíce osob a národohospodářský užitek by se hned objevil. Není to žádný experiment a znamená to značný příjem nejen pro nezaměstnané, nýbrž dále také pro hynoucí živnosti a průmysl stavební, znamenalo by to příliv peněz do státní pokladny i do pokladen autonomních svazků, ať již ve formě daně výdělkové, obratové, důchodové, činžovní nebo obecních dávek.,

V naší republice je 2.250.770 domů a z nich jistě aspoň 1.800.000 domů starších než 10 let, které mají zapotřebí větších či menších oprav a investic. Kdyby se počítalo, že by oprava u jednoho domu stála jenom 2.000 až 3.000 Kč a kdyby byly tyto opravy provedeny, bylo by na ně potřebí a přišlo by mezi lid 3.600 až 5.400 mil.Kč. (Sen. dr Witt: Nikdo vám nebrání tyto opravy provésti, není proti tomu zákona!) Není zákona, ale peněz není.

Prozatímní říšská hospodářská rada v Berlíně, která se také touto otázkou zabývala, zjistila, že 300 až 350 mil. Mk, to znamená 2.400 až 2.500 mil. Kč, které by se tam vydaly na opravy domů, přineslo by práci 400.000 dělníků na stavebním místě samém, a dalším 200.000 až 300.000 dělníků při výrobě potřebného materiálu.

Z toho jasně vyplývá, jak enormní zisk by přineslo umožnění těchto oprav a investic stavebním živnostem a průmyslu, zejména malým řemeslným podnikům, které by mohly zase zaměstnávati větší počet pomocníků, takže by většina našich nezaměstnaných byla opět vrácena produktivní práci

Tyto opravy bylo by možno, jak tomu bylo dříve, buďto rozpočítati na nájemníky - jak jsem pravil, činilo by to na jednoho pár korun - nebo - otázka ministerstva financí - by se zavedla daňová úleva na dani činžovní a obecních dávkách. Ovšem, ze začátku by to byl menší příjem pro stát, ale tímto způsobem, jak jsem naznačil, zase by se vrátil ve větších číslech zpět na daních, poněvadž by se kola skutečně roztočila. Mohlo by se to rozděliti i na několik let.

A konečně, slavný senáte, je ve zprávě výboru soc.- politického i výboru rozpočtového resoluce, aby ve větších městech bylo umožněno stavebnímu úřadu nepovolovati parcelaci a nedávati stavební povolení - říká se opatrně: větší města, ale myslila se speciálně Prah a. (Hlasy: Brno, Bratislava!) Jde o tak zvanou stavební závěru, která má k nám býti importována z Německa.

Slavný senáte! Náš pražský magistrát má dosti prostředků, aby se u nás ve Velké Praze stavělo hospodárně, má stavební řád, má regulační plán. Před válkou magistrát s těmito prostředky vystačil, nyní chce jíti dále. Ale nejsou tu ani předpoklady - teď již je pozdě. Kdyby se bylo s tím přišlo před 11, 12 lety, bylo by to snad šlo, ale nyní máme již Velkou Prahu, kde byly miliardové částky obětovány na kanalisace, komunikace a jiné investice, které se posud ještě provádějí, bohužel, v mnoha případech nehospodárně, máme-li na mysli Spořilov a kolonii na Babě.

Není třeba stavební závěry, je to bezpředmětné a přímo škodlivé. Stavebník nebude nikdy stavěti tam. kde mu to úřad předepíše, bude stavěti podle toho, jak má peněz. jak je pozemek účelný, jak se mu líbí v té čtvrti atd., ale nikdy ne tam, kde mu to úřad předepíše.

Jaké jsou poměry v Praze? Ve čtvrtích I až VIII by byla stavební závěra bezvýznamná, v ostatních čtvrtích. IX až XI, by měla pramalý význam, protože tyto čtvrti jsou opatřeny celkem vším, čeho potřebují.

Ale je tu ještě další obava že následkem stavební závěry by u nás zase nastalo divné obhospodařování, zbytečné úřadování a hlavně je obava z politického ovlivňování. Máme.u nás. slavný senáte, mnoho zákonů které zasáhly do přirozeného rozvoje národohospodářského - a vždycky špatně. Máme bytový zákon, máme regres, máme stavbu všelijakých obecních domů, ale to se neosvědčilo a vždycky to odnesl poplatník buď přímo tím, že -z toho měl škodu, nebo to musila zaplatiti obec, ze zvýšených dávek a pod.

Slavný senáte, zlo plodí jen zlo. Výjimečně bytové zákony a zvláště ochrana nájemníků nepatří k dobru ani k nějakému dobrodiní našeho státu. Proto východiskem z této krise a cestou ke spokojenosti všech vrstev je zrušení ochrany nájemníků. (Potlesk.)