Předseda (zvoní): Slovo dále má pan sen. Pichl.

Sen. Pichl: Slavný senáte! Oba zpravodajové, jak zpravodaj rozpočtového výboru, tak zpravodaj výboru soc.-politického svými zprávami vylíčili, že za daných okolností není ani jinak možné, než abychom přijali předlohu tak, jak nám byla posl. sněmovnou předložena a jak tam byla odhlasována.

Vedle toho zde bylo proneseno tolik řečí, že je opravdu těžko něco nového říci, ale přece jen jsem se přihlásil ke slovu - zejména po řeči p. dr Havelky - abych zde ukázal, že bytová otázka u nás se opravdu řeší tak, jak se žádná vážná otázka řešiti nemá. Problém tak velký, jako je bytová otázka, řeší se u nás po řadu let jen a výhradně provisorii; nešťastnými provisorními opatřeními jsme zkomplikovali celou tuto otázku tak, že se dnes nemůžeme dohodnouti a že dnes nevíme, jak se dostati právě z této zauzlenosti.

Mluvilo se a mluví se velmi vážně o velkém plánu. jak by bylo možno rozluštiti celý tento problém, ale zůstalo jen při přáních, která zůstala nesplněna k velké škodě věci, podle mého zdání, poněvadž kdyby se nám bylo podařilo plánovitě rozřešiti celou tuto otázku, jistě bychom vykonali také kus poctivé hospodářské práce, které je tak nezbytně zapotřebí dnes, v té těžké kritické době.

Je mým pevným přesvědčením, kdyby bylo jenom trochu dobré vůle, že mohlo dojíti k plánovitému a definitivnímu rozřešení této těžké otázky, poněvadž jsme stejně těžké nebo snad i některé choulostivější otázky dovedli dohodou rozluštiti, ale tuto otázku nemohli jsme a nedovedli jsme rozluštiti jenom proto, že při každém jednání vytvoří se taková atmosféra. zejména to jsou požadavky representace domácích pánů, že není možno o těchto otázkách jednati, nedochází k dohodě a přinášejí se zase jen nová provisoria. Tak se stává i dnes, že se za těchto okolností přichází s provisorii, sice na delší dobu určenými, na dva roky, což znamená přece jen jisté plus, poněvadž to zahrnuje dvě období stavební, ale přece jenom přicházíme jen s provisorii, což by nemusilo býti. Kdybychom se byli mohli dohodnouti, mohla se tato otázka vyřešiti ve prospěch obou hlavních účastníků, jak domácích pánů, tak i nájemníků, a nemusilo se jedněm ani druhým škoditi. Definitivním rozhodnutím mohli jsme rozřešiti všechny stížnosti, které jsme slyšeli i teď z úst p. dr Havelky, poněvadž se mohla stabilisovati hodnota domů stejně tak, jako jsme mohli bytový trh upraviti.

Až odhlasujeme dnes tuto osnovu, bude třeba, aby všechno směřovalo k tomu, aby bylo co nejvíce pečováno o výstavbu bytovou, zejména bytů malých a nejmenších. Dále je nutno, abychom měli také jasno v regresu, který dnes zase ještě neluštíme, a konečně je třetí otázka, o které mluvil pan dr Havelka a pro kterou jsem se také přihlásil ke slovu. O nutnosti malých bytů bylo zde promluveno. Velký materiál snesl kol. Nedvěd, který ukázal, jak se v Praze dnes bydlí. Já tento materiál velmi dobře znám z autopsie, vím, jak to vypadá bídně v podzemních bytech, jako obecní funkcionář mám příležitost se o tom přesvědčiti. Opravdu musím potvrditi, že mnohé tyto sklepní byty nejsou vůbec lidskými byty, že jsou to noclehárny svrchovaně nebezpečné jak pro zdraví lidské, tak také v ohledu mravním. Na Vinohradech máme v moderně vybudované čtvrti byty, že kdyby je veřejnost viděla, nevěřila by, že je to možné, aby se bydlilo v tak nezdravých bytech, jak se bydlí A my jsme tolik již udělali pro vybudování četných. i přepychových budov, ba dokonce i vil, že je potřebí obrátiti dnes všechen zřetel k výstavbě malých bytů, aby tato hrozná otázka byla vyřešena, poněvadž kdybychom mohli odstraniti tuto bídu, pak jistě bychom značně zmírnili sociální protivy, které jsou přirozené za hrozného způsobu dnešního bydlení.

Mluvilo a mluví se stále o regresu, ale zase se nepřichází k činům. Je třeba, aby v této otázce bylo jasno za každou cenu, aby každý věděl, na čem je. I tato otázka může býti spravedlivě rozřešena tak. aby nikdo nebyl poškozen, ale aby tam, kde byly vydány peníze na podporu neodůvodněně, mohlo se jich užíti k výstavbě těchto malých bytů.

A nyní k otázce, o které zde mluvil pan dr Havelka, k resoluci. Pravil, že zakukleně říkáme jen ťvětších městŤ, a prozrazuje, že se to týká Prahy. Ano, přiznáváme, Praha především, ale není to, pane dr Havelko, pouze Praha, která volá po této úpravě. Stejně tak obrátila se k ministerstvu soc. péče města Brno a Bratislava. Byl to pan starosta dr Krno, který zde v poslední své řeči mluvil velmi pěkně také o nezbytnosti tohoto požadavku pro město Bratislavu, a docela odůvodněně. Pan dr Havelka označil zde poměry tak, že snad se nehospodárně pracovalo; kdyby Praha dnes nevolala, jak on řekl, že volá pozdě, -počínala by si zase nehospodárně. Není pravda, že vystačí s dnešními opatřeními. Právní, jakož i judikaturní poměry ukazují, že se nevystačí a že Praha musila povolovati stavby i tam, kde to bylo nejméně žádoucí a kde to přišlo tak za těžko všemu obyvatelstvu. (Sen. Plamínková: Druhá instance to povolovala!) Já říkám, že při odvolání to Praha vždy prohrála

Třebaže by se přicházelo pozdě, přichází se přece s věcí jistě žádoucí, -poněvadž dnes trpíme tím nejen hospodářsky a finančně; vezměte v úvahu také důvody estetické, jak to vypadá, když kde kdo má nějaký pozemek na periferii města, vzpomene si to rozparcelovati a prodávati, vystaví se tam 2, 3 domy, všechna opatření pro odstranění splašků, žumpy atd. jsou nehygienická, a nyní obyvatelstvo začne přicházeti se všemi požadavky, aby se vybudovaly ulice, aby se zavedl vodovod, kanalisace atd. To vyžaduje ohromné investice, a kde jsou potom plynovody, osvětlení a ostatní náklady?

Náklady pouliční jsou jistě veliké. Vždyť Praha by potřebovala na to 3 miliardy, aby mohla obsáhnouti celý svůj obvod podle regulačního plánu. Kde za daných okolností se mají tyto peníze sehnati? A kdyby tu nebylo dostatek prostory, na které je možno stavět, ale máme přece Prahu opatřenu ve všech částech tak, že je možno postaviti dnes přes 8.330 budov na místech, kde máme již všecka opatření, nebo kde by se jen nepatrným nákladem dala doplniti nezbytná síť. A pak neopomeňme toho, na co zcela správně poukázal pan dr Havelka, že se pracovalo nehospodářsky. Ano, ale čí vinou? Právě tímto neuspořádáním, poněvadž Praha nemůže regulovati a donutiti, aby se stavělo tam, kde tato opatření jsou. Podívejte se jen na katastr Michle, Krč, Bráník, Hodkovičky a Lhotka! V Dolní Krči možno podle regulačního plánu vystavěti 1.527 domů, ale bylo tam vystavěno od r. 1918 do r. 1932, tedy za 14 let, pouze 217 domů, to znamená přibližně ¹/₇ toho, co se tam postaviti mohlo. V Horní Krči je kapacita 978 domů, ale postaveno bylo pouze 76, v Bráníku ze 1.855 domů pouze 285, v Hodkovičkách ze 631 jen 97, ve Lhotce ze 1.747 domů postaveno pouze 139. To znamená, kdyby se tímto tempem postupovalo - to bylo počítáno na zastavení Prahy do r. 1960 - že by ani za 100 let nebyla zastavěna, a tam bohatých investic není využito. Můžeme-li postaviti 8.330 domů v opatření proč by to nedělala Praha? Jsou to: 2.840 domků rodinných, 1.475 činžovních o 2 patrech 1.575 činžovních domů o 3 patrech a 2.439 o 4 patrech: pro 257.600 obyvatel mohla by postaviti Praha budov, aniž by to nějakého nákladu vyžadovalo. A to, po čem volá Brno a Bratislava, jsou poměry stejné. a uvážíme-li, že také zde není finančních prostředků, jistě jest jen spravedlivé. jestliže oba výbory přicházejí s touto resolucí. když se nám nepodařilo ani v sedmičce, ani jinde přijíti s tímto zákonem. Čekati na změnu stavebního řádu nemůžeme, to bude dlouho trvati, - nebudeme ho míti ani za 5 let, vidíme-li, jak se postupuje. Je třeba volati po samostatném uzákonění, aby tato otázka nezůstala nepovšimnuta. Můžeme-li někde ušetřiti miliony, má to dnes váhu neobyčejně velikou a nezapomeňte, že to bude míti význam hospodářsko-finanční, a také po stránce zdravotně-hygienické, stejně jako po stránce estetické by tato města jinak vypadala

Jistě touto resolucí dáváme podnět jen k dobré věci a prospěšné k rozřešení otázky bytové. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Jednání je skončeno.

Byly mně podány návrhy pp. sen. Nedvěda, Stejskalové a soudr. a pp. sen. inž. Havlína a druhů.

Prosím o jejich přečtení.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

1. Pozměňovací návrh sen. Nedvěda, Stejskalové a soudr.:

Zákon znějž:

Zákon

ze dne....... 1934

o ochraně nájemníků.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek I. O výpovědi.

§ 1.

Pronajimatelé bytů mohou vypověděti nájemní nebo podnájemní smlouvu jen z důvodů obsažených v §u 1 zákona č. 275 z r. 1920 Sb. z. a n (zákon o ochraně nájemníků) s těmito změnami:

1. Pronajimatel musí nájemníkovi, jehož příjem nepřesahuje 40.000 Kč ročně, při výpovědi, odůvodněné podle tohoto zákona, bezpodmínečně opatřiti náhradní byt, který je rovnocenný jak co do rozměru, tak co do výše nájemného.

2. Upomínací lhůta, ve které nájemník je povinen zaplatiti dlužné nájemné, činí 8 dnů.

Daně, přirážky, dávky a jiné vedlejší poplatky nepovažují se za součást nájemného.

§ 2.

Za nezaměstnané, pokud nedostávají nejméně 15 Kč na pravidelné denní podpoře, platí nájemné obec pobytu. Nezaměstnaným nemůže býti pro neplacení nájemného dána výpověď ani z bytu, ani nemohou býti vypovězeni z obce.

Nájemník nemůže býti z bytu vypovězen v nemoci nebo v nemoci v rodině, anebo jde-li o nájemníka, který se účastní stávky nebo je zaměstnavatelem vyloučen (vysazen), anebo který z jiných nezaviněných důvodů nemůže zaplatiti dlužné nájemné.

Pronajimatel může žádati za zrušení nájemní smlouvy jen tehdy, když se musí pro nějaké stavení z nařízení stavebního úřadu znovu stavět a opatřil-li nájemníkovi náhradní byt rovnocenný (§ 1).

Pronajimatel nesmí na nájemníkovi žádati placení nájemného za lhůty delší než tři měsíce. Nájemník má však v každém případě právo oznámit kdykoliv pronajimateli, že bude platiti nájemné ve lhůtě měsíční, s tím účinkem, že ode dne tohoto oznámení je povinen platiti nájemné jen měsíčně.

§ 3.

Pro výpovědní řízení platí ustanovení zákona č. 275 z r. 1920 s touto změnou:

Nájemník může také proti usnesení sborového soudu podati stížnost k nejvyššímu soudu. Stížnost nájemníkova má ve všech případech odkládací účinek.

§ 4.

Ustanovení tohoto zákona vztahují se také na malé provozovny živnostenské.

§ 5.

Účinnost ustanovení tohoto zákona nemůže býti vyloučena nebo omezena smlouvou stran.

Článek II. O nájemném.

§ 6.

1. Nájemné z bytů a malých živnostenských provozoven nesmí převyšovati u domů starých, t. j. postavených před 1. listopadem 1918. výši nájemného, které bylo stanoveno zákonem ze dne 26. listopadu 1930, č. 166 Sb. z. a n.

2. Nájemné z bytů a malých živnostenských provozoven v nových domech, t. j. v domech postavených - po 1. listopadu 1918, upravuje se takto:

a) u bytů a provozoven o jedné místností s příslušenstvím nesmí býti vyšší než o 50% oproti nájemnému ve starých domech;

b) u bytů a provozoven o dvou místnostech s příslušenstvím nesmí býti vyšší než o 75% oproti nájemnému ve starých domech;

c) u bytů a provozoven o třech místnostech s příslušenstvím nesmí býti vyšší než o 100% proti nájemnému ve starých domech.

Článek III. O obecní dávce z nájemného.

§ 7.

1. Majitelé domů jsou povinni odváděti katastrální obci dávku ve výši 50% z nájemného, které vybrali z bytů a provozoven nechráněných tímto zákonem.

2. Tato dávka musí činiti nejméně 10% ročního příjmu nájemníkova.

3. Dávku ukládá a vybírá obec. Obec je povinna výnosu této dávky použíti k opatření levných bytů a v prvé řadě k stavbě obecních bytů s jednou nebo se dvěma místnostmi a s příslušenstvím. Nájemné z těchto obecních bytů nesmí býti vyšší, než je tímto zákonem stanoveno. Byty o jedné místnosti s příslušenstvím smějí býti pronajímány jen osobám, jichž roční důchod nepřesahuje 16.000 Kč. Byty o dvou místnostech s příslušenstvím smějí býti pronajímány jen osobám, jichž roční důchod nepřesahuje 30.000 Kč.

4. Nájemníci, jichž roční příjem nepřesahuje 30.000 Kč, jsou osvobozeni od jakýchkoliv dávek a poplatků z nájemného.

§ 8.

Podnájemné s vedlejšími poplatky nesmí býti vyšší než nájemné s vedlejšími poplatky, které platí nájemník, a byla-li dána jen část bytu do podnájmu, než poměrná část nájemného s vedlejšími poplatky připadající na část bytu danou do podnájmu. Za užívání zařízení bytu daného do podnájmu smí býti smluvena pouze přiměřená náhrada

§ 9.

Pronajimatel je povinen udati nájemníkovi při nájmu i podnájmu i bez žádosti nájemníka. jaké nájemné bylo z bytu smluveno 1. srpna 1914, nebo při pozdějším prvním pronájmu.

§ 10.

Klásti při podnájmu podmínku, že nájemník koupí zařízení bytu, je trestné. Podmínka ta je neplatná

§ 11

Zvýšení nájemného a podnájemného s vedlejšími poplatky nebo jinými poplatky odporujícími ustanovení tohoto zákona jsou neplatná a trestná podle dalších ustanovení tohoto zákona.

Zapovězena jsou všechna jednání, kterými pronajimatel dává poskytovati nebo slibovati mimo nájemné sobě nebo někomu jinému něco za to, že pronajímá byt.

Co bylo placeno proti předchozím ustanovením, musí býti vráceno se zákonnými úroky. Tohoto nároku na vrácení nelze se předem zříci.

§ 12.

Soud přezkouší úmluvu o výši nájemného a o ostatních ustanoveních tohoto zákona také na návrh osoby třetí, zejména obce, bytového úřadu nebo lichevního soudu. Soud je pak povinen podle výsledků vyšetření stanoviti nájemné podle ustanovení tohoto zákona.

§ 13.

Proti rozhodnutí soudu o výši nájemného může nájemník a podnájemník podati stížnost k sborovému soudu, která má odkládací účinek.

§ 14.

Zprostředkování pronájmu smí prováděti pouze obec, a to bezplatně.

§ 15.

Ochrana nájemníků podle tohoto zákona vztahuje se na nájemníky, jichž roční důchod nepřesahuje 40.000 Kč, bez ohledu na to, ve které době byly byty postaveny anebo kdo je jejich majitelem, a vztahuje se obzvláště také na byty deputátní.

§ 16.

Od domovníků nesmí býti vybíráno nájemné v žádné formě a stejně jsou osvobozeni od placení všech daní. přirážek, dávek a poplatků, uložených z bydlení. V ostatních směrech a zvláště, pokud se týče výpovědi,vztahuje se na ně plná ochrana nájemníků podle tohoto zákona.

§ 17.

Exekuční soud musí na návrh povinného (nájemníka, podnájemníka, domovníka, zaměstnance s bezplatným bytem a pod.), který je chráněn tímto zákonem, odložiti exekuci vyklizením najatých nebo používaných místností na dobu půl roku, když povinný nemá rovnocenné náhrady. Rovnocennou náhradou jest rozuměti byt, nebo provozovnu, který má stejné rozměry, za který je požadována stejná činže a který také svou polohou vyhovuje zájmům vypovídaného.

Trvají-li důvody odložení exekuce i po uplynutí lhůty, na kterou byl odklad po volen, musí na návrh povinného býti vyklizení odloženo, a to vždy na dobu jednoho čtvrtletí.

§ 18.

Nemá-li ten, kdo byl z dosavadních místností vystěhován, kam by se uchýlil se svou rodinou a složil své věci, je povinna obec, ve které se vystěhování stalo, neprodleně vystěhovaného umístiti do té doby, než nalezne rovnocenný byt.

§ 19.

Kolky a poplatky v nájemním a exekučním řízení podle tohoto zákona platí vždy pronajimatel.

§ 20.

Obcházení tohoto zákona pronajimatelem nebo jeho zástupcem trestá příslušný soud pokutou do 10.000 Kč a vězením do 6 měsíců. Pokuta připadá ve prospěch místního chudinského fondu.

§ 21.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Veškerá zákonná ustanovení jemu odporující zároveň se zrušují

§ 22.

Je-li v této době, kdy tento zákon nabude účinnosti, v běhu nějaké řízení před nájemními nebo exekučními soudy, budiž v něm postupováno podle předpisů tohoto zákona.

§ 23.

Provésti tento zákon ukládá se ministru soc. péče v dohodě s ministry spravedlnosti, financí a vnitra.

2. Pozměňovací návrh sen. inž. Havlína a druhů ke čl. I., § 2, čís. 13:

Začátek odst. (1) má zníti:

ť (1) Do vyměřovacího základu daně činžovní na roky 1934 a 1935 se nezapočítává:Ť.

Odst. (2) má zníti:

ťČástky uvedené v odst. (1) nezapočítávají se rovněž do vyměřovacího základu obecních dávek vybíraných na podkladě nájemného (nájemní hodnoty) na roky 1934 a 1935.Ť

Odůvodnění. Předložený vládní návrh prodlužuje účinnost zákona o ochraně nájemníků do 31. prosince 1935 s některými změnami, které mají za účel alespoň z části likvidovati vázané bytové hospodářství. Dosavadní ustanovení o ochraně t. zv. starých nájemníků nejsou tedy odstraněna úplně a po dobu účinnosti předloženého vládního návrhu zákona má trvati tedy i nadále vázanost bytová.

V §u 3, čl. I předloženého vládního návrhu rozšiřuje se okruh poměrů z nájemních smluv o bytech, které počínajíc 1. lednem 1935 mají se pro příště říditi ustanoveními práva občanského. Ze znění tohoto ustanovení vládního návrhu je však patrno, že i po dni 1. ledna 1935 zůstane zachována celá řada poměrů z nájemních smluv o bytech, které se nebudou spravovati ustanoveními práva občanského, nýbrž i nadále ustanoveními zákona ze dne 28. března 1928, č. 44 Sb. z. a n., o ochraně nájemníků, ve znění a se změnami podle zákonů citovaných v §u 1, čl. I této osnovy, jakož i podle této osnovy samotné.

Budou se tudíž i po 1. lednu 1935 spravovati podle citovaných právě zásad vázaného hospodářství bytového ještě jmenovitě:

a) poměry z nájemních smluv o bytech skládajících se mimo kuchyň a obytného pokoje pro služebné ze dvou obytných místností,

b) pokud nebyly pronajaty nájemníkům, kterým nebyla předepsána daň důchodová z důchodů alespoň 24.000 Kč, pokud se týče 36.000 Kč za podmínek blíže v čl. I, §u 3, odst. 4 uvedených.

S touto základní konstrukcí předloženého vládního návrhu je však v určitém rozporu navržené ustanovení čl. I, §u 2, č. 13, odst. 1 a 2. Podle tohoto ustanovení nemají býti do vyměřovacího základu daně činžovní na rok 1934 započteny části tam uvedené pod lit. a) až d). Podle ustanovení odst. 2 téhož místa vládního návrhu nemají býti tyto částky započítávány ani do vyměřovacího základu obecních dávek, vybíraných na podkladě nájemného (nájemní hodnoty) na rok 1934

Jelikož však vázané hospodářství bytové má trvati i po 1. lednu 1935, třeba v rozsahu omezenějším nežli dosud, jak patrno z ustanovení §u 3, čl. I vládního návrhu, postaveni by byli majitelé domů, ve kterých se budou ještě nalézati byty, u nichž nájemní poměry nebudou spravovány ustanoveními práva občanského, v nepříznivou situaci, počínajíc dnem 1. ledna 1935. Od vyměřovací základny daně činžovní na rok 1934 směli by si odečísti částky uvedené pod lit. a) až d) ve čl. I, §u 2, č. 13, odst. 1 předloženého vládního návrhu, nesměli by tak však činiti, pokud by šlo o vyměřovací základ daně činžovní na rok 1935, byť i v tomto roce vázané hospodářství bytové má ještě trvati Ustanovení čl. I, § 2, c. 13, odst. 1 předloženého vládního návrhu mělo by při doslovném výkladu tedy v zápětí, že takto postiženým majitelům domů by stoupla vyměřovací základna daně činžovní na rok 1935 o částky uvedené na stejném místě vládního návrhu pod lit. a) až d). Na tom ničeho nemění okolnost. že vyměřovací základ daně činžovní na rok 1934 zjišťuje se podle přiznání k této dani podávaných ve lhůtě od 15. prosince 1934 do 15. ledna 1935, a že stanoví se tedy na základě daňových předpisů, vydaných až v roce 1935

To, co bylo řečeno o vyměřovacím základu daně činžovní, platí též analogicky ohledně vyměřovacího základu obecních dávek vybíraných na podkladě nájemného.

Z těchto příčin doporučuji, aby ustanovení čl. I, § 2, č. 13, odst. 1 a 2 byla pozměněna v tom smyslu, že slova ťna rok 1934Ť budou nahrazena v obou odstavcích slovy ťna rok 1934 a 1935Ť.

Předseda (zvoní): Uděluji slovo k doslovu zpravodaji za výbor soc.-politický, panu sen. Johanisovi.

Zpravodaj sen. Johanis: Vážený senáte! Jenom několik slov k námitkám, které zde byly proneseny k tomuto zákonu. Nejdříve musím říci panu sen. Janíkovi, že ochrana nemá znamenati jenom ochranu nájemníků malých ve velkých městech. Pánové, co by bylo v severních Čechách, co by bylo v hornických obvodech a jinde. kdyby neměli býti chráněni nejmenší nájemníci?

Je snad možno, že ve Velké Praze a v Brně ochrana nájemníků v poměru k obyvatelstvu se týká největšího poctu obyvatelstva, ale musíme si býti. vědomi, že zájem státu vyžaduje. aby zejména nejmenší lidé, tedy nejméně zámožní a zejména odvislí lidé, ukazuji na kolonie, byli chráněni.

Tedy kol. Janík se mýlí v tomto případě, když myslí, že hájíme ochranu nájemníků jenom s hlediska ochrany nájemníků starých ve velkých městech.

Ohledně regresu jsme mu to již vysvětlili ve výboru a dnes jsme už řekli dva, že touto věcí se zabývá vláda.

Pan kol. Janík vytýká velký náklad 4.484,184.997 Kč na podporu státní to je na t. zv. záruky. To je výtka jenom potud, pokud se neekonomicky stavělo, ale nesmíme zapomínati, že bytová kultura přece jen naši bytovou politikou byla v Československu povznesena. To je nutno přece jen uznati

Otázka. že se měly stavěti a podporovati nájemní byty místo rodinných domků, je kapitola jiná, ale my, kteří fedrujeme a zastáváme se ochrany, jsme to nezavinili, my jsme tento názor hájili - zejména ti. kteří zastupovali města - že se měla dávati přednost bytům nájemním.

K tomu, co řekl kol. Havlín, pokud jde o soukromé podnikání, má předchozí odpověď platí také jemu. Kol. inž. Havlín nezná, že zejména nebožtík dr Rašín hájil názor, aby ochrana nájemníků, totiž podpora se týkala nejenom nájemních domů, nýbrž také i vil a soukromých bytů.

Pokud jde o soukromníky, pan inž. Havlín - a hodně mu také přitakal kol. dr Havelka - tvrdil, že jsme vzali možnost soukromému podnikání. Doporučoval bych panu kol. inž. Havlínovi, aby se přesvědčil, že soukromé podnikání bylo také podporováno. Soukromí podnikatelé a la arch. Krofta, firma Nekvasil a jiné veliké podniky, byli podporováni r. 1921 a dostávali tehdy podporu jako každý jiný. A ať p. kol. Havlín se informuje, co stojí pokoj s kuchyní v domech u Kroftv, a co u obce pražské, brněnské, bratislavské atd., nebo co stojí v družstvech. Pokud jde o družstva, pánové, nemusíme hájiti všecka družstva. Již jsem několikráte poukázal také u Ústřední soc. pojišťovny, kde se družstvům půjčují peníze. že se mají zkoumati družstva. Připustíte. že se začala zakládati družstva lidmi, kteří jsou k družstevnictví v odporu, kteří náleží ke stranám. které družstevnictví potíraly a vysmívaly se mu. Tato družstva zklamala. V tom má p. kol. inž. Havlín pravdu. A bylo by dobře, kdyby státní správa si těchto družstev trochu všímala. Ale naproti tomu obce jako stavebník a seriosní družstva přece jen pomohly velikému množství nájemníků k poměrně laciným bytům. To je nutno v tomto krátkém doslovu k ochraně družstev říci, poněvadž ona znamenají přece jen značné povznesení bytové kultury.

Jinak doporučuji zamítnutí pozměňovacích návrhů. poněvadž jsou v odporu s některými usneseními. která přijal výbor, a prosím, abyste schválením této osnovy prohlásili zásadu. že malí lidé mají býti za určitých okolností plné dva roky chráněni. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo k doslovu druhému zpravodaji pí sen. Plamínkové.

Zpravodaj sen. Plamínková: Vzdávám se doslovu.

Předseda (zvoní): Vážený senáte, budeme hlasovati.

O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati: nejprve podle návrhu sen. Nedvěda a soudr.; bude-li zamítnut, podle návrhu sen. inž. Havlína a druhů; bude-li i tento návrh zamítnut, budeme hlasovati podle zprávy výborové.

Jsou proti tomu nějaké námitky? (Nebyly.)

Není jich. Budeme tudíž tak hlasovati.

Přikročuji k hlasování ve čtení prvém.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle pozměňovacího návrhu p. sen. Nedvěda a soudr., jak to bylo právě přečteno p. tajemníkem senátu, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo nyní souhlasí s pozměňovacím návrhem p. sen. inž. Havlína a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je rovněž menšina. Návrh se zamítá.

Kdo souhlasí nyní s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí schvaluje se podle zprávy výborové, tisk 1219, ve čtení prvém, souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 1217.

Podle §u 54 jedn. řádu z usnesení předsednictva senátu budeme ještě v této schůzi hlasovati o projednávané osnově také ve čtení druhém.

Ad 2. Druhé čtení osnovy zákona, kterým se prodlužují a doplňují zákony týkající se bytové péče (tisk 1219)-

Táži se pánů zpravodajů - za výbor soc.-politický sen. Johanise a za výbor rozpočtový sen. Plamínkové - zda navrhují nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Johanis: Není změn.

Zpravodaj sen. Plamínková: Nikoliv.

Předseda: Změn není.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, přijatou právě ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena ve čtení druhém podle zprávy výborové tisk 1219, souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 1217.

Nyní budeme hlasovati o resolucích. Prosím pány zpravodaje, aby se o nich vyjádřili.

Zpravodaj sen. Johanis: Navrhuji přijetí dvou resolucí, přijatých oběma výbory, soc.-politickým i rozpočtovým, a otištěných ve zprávě výborové tisk 1219.

Předseda: Kdo s těmito dvěma resolucemi souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tyto dvě resoluce se přijímají.

Zpravodaj sen. Plamínková: Ze dvou resolucí, navržených pouze výborem rozpočtovým a otištěných ve zprávě výborové tisk 1219, navrhuji přijetí toliko prvé resoluce. Druhá resoluce byla vytištěna ve zprávě omylem, byla míněna jenom pro vnitřní jednání výboru - pro domo sua - a neměla býti plénu senátu navržena. Hlasování o ní tudíž odpadá.

Předseda: Kdo souhlasí s první resolucí výboru rozpočtového podle zprávy výborové tisk 1219, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce tato byla senátem schválena.

Hlasování o resoluci druhé odpadá podle vysvětlení zpravodaje pí sen. Plamínkové.

Tím je pořad dnešní schůze vyřízen.

Sděluji. že dal jsem dovolené: na dnešní schůzi sen. Lukschovi: dodatečně na schůzi konanou dne 21. února t. r. sen. Trnobranskému.

Podle §u 40 jedn. řádu sděluji, že se předsednictvo senátu usneslo, aby se příští schůze konala zítra v sobotu dne 24. února 1934 o 9. hod. s

pořadem:

1. Zpráva výborů národohospodářského a ústavně-právního k usnesení posl. sněmovny (tisk 1220) o usnesení senátu k vládnímu návrhu zákona o dočasných opatřeních v exekučním a konkursním řízení proti zemědělcům (tisk 1222).

2. Návrh posl. sněmovny, aby byla prodloužena lhůta daná §em 43 úst. listiny ku projednání usnesení senátu o osnově zákona, kterým se mění a doplňuje zákon o lékařských komorách (tisk 1128-III).

Žádný jiný návrh podán nebyl.

Končím schůzi.

(Konec schůze ve 13 hod. 38 min.)