Předseda (zvoní): Zahajuji rozpravu.
Navrhuji trvání řečnické lhůty v době 20 minut. (Námitek nebylo.)
Námitek není.
Uděluji slovo přihlášenému řečníku, panu sen. Janikovi.
Sen. Janik Slávny senát! Máme vládnu predlohu zákona, týkajúcu sa bytov. Žialbohu zákon čís.100 z r. 1921 o stavebnom ruchu, ktorý vtedy bol úplne potrebný a ktorý trval do konca r. 1927, do 31. decembra, vtedy poťažmo do r.1928, prvé predľženie bolo 28. marca 1928, kde se povedalo, že je to na krátku dobu a že ten zákon musí byť úplne zmenený, tento zákon sa už sedemraz opravoval, napravoval, len se na ňom nič dobrého nespravilo. Dnes tento zákon by vôbec nemal byť prejednávaný a predľžovaný na budúce dva roky, ale mal by byť úplne zrušený aspoň pre 3 a 4izbové a väčšie byty, lebo, vážený senát, tu sa jedná na vonok o malých nájomníkov s jednou a 2 izbami. Proti tomu by sme nič nenamietali, ba boli by sme za to, lebo v malých 1 a 2 izbových bytoch bývajú len chudobní ľudia. Ale dnes chránite 4izbové byty. V 4izbovom byte, vážený senát, nenajdete robotníka ani v Prahe, tým menej na vonkove. Jednotliví páni stále berú Prahu za hlavný bod.
Slávny senát! Praha nie je ešte republika. Okolo Prahy sa nemôže celá Československá republika krútiť, veď my máme na Morave celkom iné pomery, v severných Čechách celkom druhé pomery a na Slovensku a v Podkar. Rusi tiež druhé pomery
Budem len citovať jednotlivé veci: Bytovým zákonom z r. 1920 bola poskytnutá subvencia na stavbu domov, veď tých bolo potreba. A tu Národná banka vo svojich zprávach podáva, že zákonom č. 100 o stavebnom ruchu zabezpečovaly sa stavby so štátnym príspevkom 80, 70, 75, 66, 65 a 60%. Do 31. decembra r.1927 bolo postavené v Československej republike 26.462 domov, na tieto domy boly dané subvencie 4.484,184.997 Kč.
Už pred 3 rokmi som navrhoval, vážení pánovia, v soc.-politickom výbore, aby sa prikročilo k regresu, aby konečne tí páni, ktorí tých 4 1/2 miliardy Kč dostali zdarma od štátu, tiež niečo vrátili, a vtedy som poukázal, aby sa robil rozdiel medzi malými a veľkými, ktorí milionové vily majú za tieto peniaze postavené v Prahe a okolí. Toto je ten háček, do ktorého slávna koalícia nechce siahnuť. Povinnosťou slávnej koalície by bylo, aby do toho siahla a konečne s regresom bol urobený poriadok, aby nielen starí majitelia domov trpeli a museli snášať ťarchy, lebo toto je vraj len oháňanie. My zastávame malých delníkov, proletárov, vy pánovia zastávate tých veľkých. I teraz je tu povedané o 50.000 Kč a 36.000 Kč platoch. Ukážte mi robotníka, ktorý má 36.000 Kč ročného dôchodku! Zredukovali ste štátnym zamestnancom platy na minimum a teraz ešte prišlo znehodnotenie našej koruny, vzdor tomu, že pán ministerský predseda minulý týždeň s tohoto miesta riekol, že nesmie byť drahota. Podívajte sa, čo sa dnes robí, ako sa keťasuje! Keťasuje každý, už i knihkupci. Práve kol. Pánek o 7 Kč platil jednu knižečku drahšie než by ju bol pred niekoľko dňami dostal.
Pánovia, všetci ste v koalícii. Pán ministerský predseda riekol. že naša koruna nesmie byť znehodnotená, že nesmie byť drahota. a uvidíte, aká drahota prijde. Do každého obchodu by ste museli postaviť policajta, aby mohol chrániť tieto veci. Bolo ešte rečené, že kde je to možné, musí to byť preukázateľné. a kde to možné je, že sa ceny môžu dvihnúť
Slávny senát! Týmto zákonom nepomôžete biednym robotníkom ani štátnym zamestnancom, ani chudobným ľuďom, ale zasa len tým veľkým.
Štátny štatistický úrad vykazuje, že r. 1930 pri sčítaní ľudu mali sme 2 mil. 215.770 bytov. Z toho bolo 344.970 domov, t. j. 18.41 % bytových strán
Tu je vidno, že dnes máme dosť prázdnych bytov väčších, lebo sa ľudia sťahujú do tých menších bytov, lebo tie menšie byty sú ešte lacnejšie. Majitelia domov nemôžu zvýšiť činže, lebo stránky si žaluj ú a domáhajú sa zákona. Majiteľ domu je otrokom zákona, u nás nerozkazuje so svojim domom, ale rozkazuje mu nájomník, zákon a súdy.
Vážení pánovia! Keby tu boly vypustené 4izbové byty, majiteľ domu by patričných vypovedal a tí by sa museli starať a museli by vytiahnuť usporené peniaze z banky von, lebo by si museli hľadať drahšie byty. Majiteľ 4izbových bytov by ich premenil a mal by 2 nájemcov z chudobných ľudí s dvoma byty. To by bola sociálna humanita, keď by páni o tomto boli mysleli
O dražobe, slavný senát! Dražoba na všetky strany bola, je a ešte len prijde. Práve poradný sbor pre otázky bytové v Prahe podal všetkým klubom poslaneckej snemovne a senátu veľmi výborne vypracovaný návrh, čo sa má s bytovým zákonom robiť. Tento návrh poradného sboru vôbec nebol takmer nič bratý do povahy. Voľačo sa z neho vzalo do terajšieho zákona, ale je to veľmi máličko, takmer nič. Tuná jeden liek by bol, aby sa siahlo na kartely, na banky. Predovšetkým by sa malo žiada ť, aby kartelv snížily ceny. Na pr. máte Baťu. Baťa nie je v kartele a môže dodávať lacnú obuv. Keď by sme mali železný priemysel taký, aký je závod Baťov, snáď by železné výrobky nestály dnes toľko, koľko stoja železo. Je pravda, že sociálné, starobné a invalidné poistenie zaťažuje 22%. I to by sa malo dnes riešiť. Sociálne ťarchy by maly byť na polovicu snížené, lebo tých tisícov, ktorí platili na sociálne ťarchy, z toho nič nemali, lebo pomreli Ten zákon hovorí, že od 65 rokov môže dostať dôchodok. Je treba zmenšiť platy vo správnych radách a direktoriách, vážení pánovia. (Sen. Havlena: Co pak to jsou nějaké velké pense, nebo to starobní zabezpečení dělníků?) Delníci platia, ale nič z toho nemajú, žiadne výhody.
A teraz si povedzme o bankových úrokoch. Ako môžeme žiť a život náš v behu isť, keď banky ich riaditeľom tak horibilné riaditeľské platy dávajú? Tu by vláda mala siahnut a povedať: Preca toto je neprípustné dnes, - keď miliony ľudí nemajú čo do úst vložiť a riaditelia bánk také milionové dôchodky majú. Viem, že pán Preiss v Živnostenskej banke, ktorý prvý navrhol sníženie platov štát. zamestnancov, má 15 milionov ročného dôchodku. (Výkříky sen. Kindla.) Ďalej tu máme Union banku - všetko také české mená - riaditeľ Freund, riaditeľ Neumann, Stein a Benedikt majú po 800.000 Kč ročného platu. Riaditeľ Vraný mal 100.000 Kč, ale toho pustili po 7ročnom riaditeľovaní na penziu s odbytným 1,000.000 Kč. Teraz je Länderbanka: riaditeľ Hecht, riaditeľ Kress po 700.000 Kč ročného platu, potom prijde Česká eskomptná banka, riaditeľ Ziegler 800.000 Kč, Lob a Kantor po 800.000 Kč. Pán Landesmann išiel do penzie s 240.000 Kč ročne a pán riaditeľ Blumenthal so 175.000 Kč a Feilchenfeld s 900.000 Kč.
Vážení pánovia, bedárom exekútor na chrbte stojí, jestli nezaplatia zmenku, a na zmenky dnes platíme 14% úrokov preto, aby takí Freundovia, Steinovia, Lobovia mali milionové dôchodky. Tuto slávna vláda by mala zasiahnuť a stanoviť istú hranicu: Po toľkoto môžeš mať platu, ale ďalej nie. Vtedy by boly úroky 6, 8 percentové a bol by blahobyt v republike; ale naša republika bola dojná krava takmer pre všetkých, lebo všetci ju dojili. Mali sme všetko, mohli sme vyžiť, a tie články. ktoré by sme si boli dovážali sem, mohli sme ľahko kupovať. Boly vysoké. ohromné platy, všelijaké subvencie. a tak sa miliardy rozhádzaly a dnes naša chudobná republika dľa časopiseckých zpráv - všetko dohromady: štát, zeme, okresy a občania - má 123 miliardy Kč dlhov. Kedy to zaplatíme? Ja myslím, nikdv nie. dokiaľ sa nezmenšia platy týchto -pánov riaditeľov v bankách. (Sen. Fidlík: Potom ale kongrua tiež!) Tá kongrua veľmi málo robí. (Sen. Kindl: Ti si to vyprosí nahoře!) Nahore veľmi málo. Čo sa tej kongruy týka, je to veľmi malá položka v štátnom rozpočte. (Sen. Novák Ant.: Nevadí! Každý milion je dobrý! - Sen. Mikulíček: Sto milionů!) Tak, prosím.
V posl. snemovni podal náš klub interpeláciu na pána ministra zemedelstva, lebo tam sa rozhádzalo 93 mil. z fondu na umelé hnojivá, keď ty hovoríš o 100 mil. Kč na kongruu. Dodnes však ešte poslanci ľudovej strany nedostali na túto interpeláciu odpoveď. U nás sa rozhádzujú miliony, milionovým zlodejom sa nič nestane, ale keď chudák ukradne žemľu, poneváč nemá čo jesť, hneď ho žene četník alebo strážník, lebo vraj prestúpil zákon. (Sen. Ant.Novák: Rozhazovalo se!) U nás sa rozhadzovalo, u nás sa jednotlivci obohacovali zo štátnej pokladne. Škoda nebohého Rašína, ktorý povedal, že za vlastenectvo sa nemá platiť, ale u nás si všetci za to vlastenectvo dajú zaplatiť. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)
V tej rezolúcii sa hovorí, že sa to vláde ukladá v záujme ohroženého zdravia a uvarovania neúnosného zbytočného nákladu. Tu sa dáva malým domkárom záruka z tej 1 miliardy 400 tisíc, ale majiteľom starých domov sa ukladá, aby spravili cesty, zaviedli elektriku, kanalizáciu pre tých nových, ktorí nebudú žiadnymi ťarchami prispievať na udržanie toho, lebo, vážení pánovia, za subvencie ktoré tí páni dostali, vedia si v celej štvrti rozkazovať ťpotrebujeme kanalizáciu, elektrizáciu, strážnikaŤ, ale nič na to neplatia. (Předsednictví převzal místopředseda dr Hruban.)
Košické železničné družstvo stavebné dostalo 11,800.000 Kč. Vážení pánovia, viem, že tam jeden pán - ale je ich viac - dostal z toho na chalupu 187.000 Kč. On složil 23.000 Kč, 20.000 si vzal z Pražskej mestskej sporiteľne ako 20ročnú hypotečnú pôžičku a teraz mal nájomníka - je to už chvalabohu 9 rokov - ktorý mu prvé roky platil 300, 400, 500 Kč mesačne, takže on len na tom nájomníkovi sobral blízko 40.000 Kč, byt mal voľný - a dal do toho 23.000 Kč Prečo by dnes tí páni, ktorí sú možní platiť, nevrátili 50%, keď je štátna pokladňa úplne vyčerpaná, takže už snáď i to dno chybí?
Doporučoval som to p. min. Traplovi v jednom obšírnom článku a upozorňoval som ho, že by bolo treba, aby ako nový človek, keď prišiel do ministerstva, siahol do toho vosieho hniezda, ale bolo mi na jednom kompetentnom mieste povedané: Darmo sa o to bijete, lebo sú na tom zainteresovaní veľkí páni, politikovia ktorí majú zo stavebného ruchu postavené krásné vily, a tí preca nebudú za to, aby zákon o regresoch bol prevedený, tí sa budú stavať proti nemu.
Vážení pánovia, uvažujte v slávnej koalícii o tom, aby zákon o regrese bol čím skôr na denný poriadok daný.
Za predlohu naša strana hlasovať nebude. (Potlesk.)
Místopředseda dr Hruban (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan sen. Modráček. Dávám mu slovo.
Sen. Modráček Slavný senáte! S předlohou, kterou projednáváme. opakuje se opět to, co jsme již mnohokráte vytýkali. že nám posl. sněmovna své usnesení hodí na stoly v poslední hodině. abychom neměli čas důkladněji se tím zabývati a přijali to tak, jak nám to bylo posl. sněmovnou dodáno. A právě tato předloha by vyžadovala s naší strany velmi důkladného projednání tím spíše. že posl. sněmovna se věcí nezabývala tak, jak by se zabývati měla. a nevyřešila ji tak, jak by vyřešena býti měla. Posl. sněmovna projednávala bytovou osnovu znova tak. jako to činila minulá léta, podle staré šablony, ačkoli se poměry v mnohém podstatně změnily a bylo tedy třeba zabývati se bytovými věcmi také ještě s jiného hlediska než s úzkého hlediska, s kteréhož jsme se zabývali těmi věcmi dříve, a bylo nutno řešiti při tom i nové problémy, které dříve neexistovaly.
Především nastala důležitá změna v tom, že čilým stavebním ruchem posledních let objevil se dostatek, ne-li nadbytek bytů. i malých. v novostavbách. Nepravím tím. že nastal absolutní nadbytek bytů, že se jich nastavělo příliš. Je to pouze relativní nadbytek, způsobený ještě další příčinou. totiž hospodářskou krisí. která vzala lidem výdělek nebo snížila jim příjmy a nutí je, aby bydleli pohromadě s příbuznými rodinami a tím přirozeně nastává nedostatek poptávek po bytech v poslední době nastavěných. Tím trpí nejen soukromí stavebníci, tím trpí také družstva. která se musejí starati o to. jak by zaplatila anuity. když není z novostaveb dostatečný příjem. Jsou dokonce prázdné byty i v novostavbách podporovaných příspěvkem státním. Relativní nadbytek bytů. způsobený, jak jsem pravil, jednak čilým stavebním ruchem v minulých letech, jednak hospodářskou krisí, zvětšil nezaměstnanost stavebního dělnictva, neboť se stavební ruch omezil na nejnižší míru. nikdo se nechce pustiti do staveb, které nebudou obydleny plně. Peněžní ústavy nechtějí půjčovati na stavby, poněvadž řada majitelů novostaveb neplatí řádně anuity, necítí míti peníze, které do staveb vloží, dostatečně zajištěny, a následkem toho stavební ruch, který nám zejména v minulých 2 letech. r. 1931 a 1932, velice ulehčoval hospodářskou krisi, že zaměstnával tisíce a tisíce dělníků stavebních a živností se stavbami souvisících. nyní ustal a zostřil krisi nezaměstnanosti. Tisíce a tisíce stavebních dělníků a pomocných sil nemá co dělati, ale také tisíce živností má dnes existenci podlomenu. nevědí jak to s nimi bude do budoucna vypadati. Tato okolnost nebyla po mém soudu v posl. sněmovně náležitě uvážena. posl. sněmovna nebrala zřetel při projednávání této bytové osnovy na nezaměstnanost a potřebu oživení stavebního ruchu. ale ona úplně přehlédla i další důležitý fakt. že při stavbách státem dosud podporovaných nebylo možno produkovati byty, ve kterých by mohly bydliti skutečně chudé rodiny. Je faktem, pánové že nemáme bytů pro chudé vdovy, invalidy, pro rodiny, jejichž příjem nedosahuje snad ani daňového minima. A právě dnes. kdy není možno pokračovati ve stavbě bytů podle dosavadního způsobu - souhlasím úplně s tím, že měřítko na byty, které stanovil zákon a nařízení vlády, bylo úplně správné. zejména družstva musí stavěti byty vyhovující i pro příští dobu, vyhovující kulturním požadavkům - mělo by se pamatovati na to, aby obce kterým to především přísluší. stavěly též byty pro nejchudší vrstvy lidové. aby také ty mohly nalézti přístřeší. až budou musit opustiti staré chráněné domy. které již namnoze také opouštějí, neboť v novostavbách moderně zařízených byty hledati nemohou. nemohouce je platiti.
Pánové, když si vzpomenu. že stát převzal za bytové stavby přes 4 miliardy Kč záruky a že se za ně nepostavil jediný dům pro chudé lidi, opravdu nevím, co si mám pomyslit. To je hrozná vina zákonodárných sborů a pamatuji se. jak neprozíravě se jednalo, když byla předložena ministerstvem soc. péče na počátku r. 1930 známá osnova, o které bylo tolik porad a anket, která měla celý odstavec o stavbě bytů pro t. zv. chudé nájemníky. (Sen. Thoř: Co dělala družstva?) Osnova ta nepřišla ani k projednání, nepřišla vůbec do sněmovny, byla zabita již v předporadách stranami. které domněle chrání domovní majetek. Od té doby si nikdo této věci nevšiml.
Pánové. od družstev nemůžete žádat, aby stavěla byty, kde by činže byla 800 nebo 1.200 Kč ročně, když družstva musí si vypůjčiti na to peníze. mají vloženy drahé hypotéky, a když anuity samy jsou tak velké, že pokoj s kuchyní nepřijde levněji - nepočítáme-li nic jiného než anuity - než za 3.000 Kč, i když se staví co nejúsporněji Družstva nemají, milý kol. Thoři žádného Rotschilda nad sebou, aby jim sypal peníze, jako soukromník ho nemá Tyto věci mohou řešiti jedině obce jejichž úkolem je starati se o vrstvy vyžadující humánního přispěni To je také úkol státu a institucí. které jsou již zákonem a svou veřejnou povahou povolány, aby tyto věci řešily.
Rozumí se samo sebou. že dnes, kdy stavební ruch je zaražena nikdo nechce vážně podporovati stavby dosavadního způsobu, poněvadž ví. že by jen rozmnožoval byty, které se těžko pronajímají - kdy každý ví že se musí počkat aspoň rok. že to bude úplně zdravé - dnes je právě doba, aby se stavěly byty pro tyto chudé vrstvy, t. j. pro vdovy, invalidy atd., kteří vypadnou z ochrany nájemníků a nebudou mít kam se vrtnouti A tím bylo by možno zvětšiti zaměstnanost stavebního dělnictva i stavebních živností. A já se divím. že v posl. sněmovně si toho nikdo nevšiml. Je to, pánové. také jeden z těch smutných zjevů. když se projednávají zákony v konventiklech posl. sněmovny, že nikdy nepřizvou k tomu také lidi ze senátu. Tam ti kolegové si myslí, že snědli moudrost světa - ale ono to není tak pravda. Možná, že bychom také někdy mohli něčím přispěti a poraditi a ze by mohly mnohé zákony vypadati lépe. kdyby také nás se.pozeptali. (Souhlas.) Ale, prosím, zrovna při bytovém zákoně byli jsme opět z těchto předporad vyloučeni. Nuž, pánové, a co posl. sněmovna udělala? Posl. sněmovna ve své předloze osvobodila majitele starých domů vůbec od ochrany nájemníků, když dům budou přestavovat. Kdo tedy dnes chce svůj dům přestavěti, může podle §u 2, č. 9, prokáže-li povolení uskutečnění stavby, nájemníkům dáti bez jakékoli náhrady a závazku výpověď.
Pánové, když se takováhle věc povoluje, má se při tom také pamatovati na její důsledky. Uznávám a přiznávám, že je možno zvětšiti zaměstnanost stavebního dělnictva i živnostníků, kdyby se obnovovaly, opravovaly a přestavovaly staré domy. Dobře, jsem pro to. Ale pak takový zákon. který toto dovoluje, musí současně také dělati opatření. aby právě pro ty vrstvy, které vypadnou z ochrany a které nemohou bydleti v novostavbách, bylo přístřeší. O to se má zákon současně postarati, ale posl. sněmovna právě na toto zase zapomněla.
Pánové asi před 3 nedělemi předložil jsem v národohospodářské komisi koalovaných stran návrh, který se zabýval touto otázkou a řešil ji. Jak víte, my se radíme. je-li k tomu čas zcela bez hluku o tom, jakým způsobem bylo by možno zmírniti nezaměstnanost a oživiti hospodářský ruch. My jsme už také jednou zakročili u p min. předsedy, ovšem bez úspěchu, jak se rozumí samo sebou. Zabývali jsme se také otázkami veřejných prací a vedle toho také i otázkou bytovou právě vzhledem k tomu. že bytová osnova byla na denním pořadu v posl. sněmovně. Podal jsem v této komisi návrh. aby jako prostředek k oživení hospodářské činnosti a zmírnění nezaměstnanosti přikročeno bylo nyní k stavbě bytů pro chudé obyvatelstvo, jež odbouráním ochrany nájemníků přichází a přijde o levné byty ve starých domech, zejména aby se přistoupilo k stavbě levných bytů proto že není možno očekávati nějaký stavební ruch v novostavbách druhu dosavadního Úkol ten jsem přenesl, jak se rozumí samo sebou na obce. Vypočetl jsem, že za 300 mil. Kč je možno postaviti 12.000 jednoduchých bytů s obytnou kuchyní a s kuchyní a pokojem. Těchto 12.000 bytů pro chudé rodiny, ovšem bez moderního příslušenství, by vyžadovalo ročního nákladu na anuity a opravy asi 21 mil. Kč. Počítáme-li, že by nájemníci průměrem platili činži 800 Kč ročně - poukázal jsem totiž na to, že pro Prahu a velká města můžeme pro takové rodiny počítati maximálně s činží 800 Kč až 1.200 Kč ročně totiž 800 Kč z obytné kuchyně, 1.200 z kuchyně a pokojíku - a že v menších městech se bude musiti jíti ještě o něco níže, průměrně tedy asi 800 Kč činže platili by lidé v novostavbách projektovaných pro chudé obyvatelstvo - uhradili by nájemníci sami 9,600.000 Kč, obce by mohly přispěti nepatrným příspěvkem 1 1/2 mil. Kč, to je asi 1/2% stavebních nákladů a stát by přispěl 10 mil. Kč ročně. Tak by se prostě sehnalo 21 mil. Kč, potřebných k úhradě nutného nákladu na anuity a opravy. Obec by ovšem musila převzíti správu domů bezplatně,... (Sen. Černý: Jak s pozemky?) opatřiti pozemky velmi levné, musila by také sleviti investiční poplatky, které jsou v Praze ohromně vysoké, nebo je vůbec odpustiti. To není jinak možné. Připomínám, že ministerstvo financí posílá nyní na obce a družstva fermany, kde vyzvídá, zdali v trhové smlouvě, kde se kupoval pozemek stavebním družstvem, je zmínka o investicích, které musí kupující zaplatiti, když bude stavěti, a chce na to uvaliti převodní poplatky. To je, myslím, krok naprosto nesprávný. Investiční poplatky, zrovna jako poplatek za elektrickou nebo kanalisační přípojku, jsou vedlejší dávky, které neplatí se z titulu vlastnictví pozemku, nýbrž z titulu stavebníka, ty se platí ze stavby, jest to stavební náklad a ne cena pozemková Zrovna tak je nepřípustno, že ministerstvo financí chce uvaliti převodní poplatky i na dvory a zahrádky činžovních domů Tímto způsobem arci jenom zdraží se stavební náklady, které jsou beztak již značně vysoké a ztíží se bydlení právě nezámožným vrstvám.
Abych se vrátil k tomu. o čem jsem mluvil. Poměrně nízkým nájemným, průměrem 800 Kč ročně, nepatrným příspěvkem se strany obcí a desetimilionovým příspěvkem ročním se strany státu bylo by možno uhraditi náklad spojený s udržováním 12.000 malých bytů pro chudé obyvatelstvo. Tak se věci mají. S těmi výpočty chci jíti před každého odborníka.
Prosím, kdyby stát se odhodlal dáti 20 mil. Kč ročního příspěvku, bylo by možno stanoviti dvě etapy stavební a ve dvou až třech letech postaviti 24.000 bytů pro chudé obyvatelstvo. A pak by bylo možno přestavovati a obnovovati staré domy, pak pro ty lidi, kteří z nich vypadnou, by se našlo přístřeší. Našla by se práce při stavbě nových bytů, při opravách a restauracích starých domů.
Na to se prostě nemyslilo. Pánové, je zajímavo, že tento námět nenašel přízně, ačkoli veřejná břemena nezvětšuje, poněvadž je obsaženo 15 mil. Kč na státní příspěvky již v této předloze, a vedle toho může si stát další částku velmi snadno uhraditi z t. zv. regresu, který připravuje. Kdyby stát dostal z regresu jenom 50 nebo 60 mil. Kč, může snadno 10 nebo 20 mil. Kč dáti k tomuto účelu. Stát by to tedy nic nestálo. Ačkoli zde nevznikají žádná veřejná břemena. ačkoliv obce těch 300 mil. Kč by si snadno vypůjčily se státní zárukou, která by byla úplně bezpečná, nicméně jakmile jsem přednesl tento návrh v hospodářské komisi. přítomný zástupce ministerstva financí vyskočil jako uštknutý a prohlásil: S tím ministerstvo financí souhlasiti nebude. Řekli jsme klidně: To jsou naše porady, vy zde můžete projeviti názor ministerstva financí, my budeme jednati dále. To konečně by nerozhodovalo. co ten min. rada z ministerstva financí nám tehdy řekl. Ale to další jest již opravdu toho druhu, že zasluhuje - pakli je moje domněnka správná - rozhodného odmítnutí.
Ministerstvo soc. péče se dovědělo o mém návrhu a byl jsem zavolán v pondělí k novému ministru soc. péče dr Meissnerovi, který se dal o návrhu informovati. Věc jsem mu vyložil a on uznal, že zásada mého návrhu je dobrá, že by zde skutečně nebyly obtíže finanční povahy a zavolal sekčního šéfa dr Kubištu, se kterým jsem pak tu věc soukromě projednával. Na konec byl dohodnut dodatečný návrh, který se měl dostati do této osnovy, měl to býti jaksi rámec, který by umožnil prováděti tento projekt, ať již v původní formě nebo pozměněné. Mělo se do zákona dostati oprávnění, aby bylo možno začíti se zřizováním bytů pro chudé obyvatelstvo se státním příspěvkem ve výši asi 3 až 4% stavebních nákladů na zlevnění nájemného
Ačkoli věc byla úplně dohodnuta, nepřišla do zákona, asi proto, že posl. sněmovna snad to ani nedostala, anebo to tam letělo do koše. Mám důvodné podezření, když vystoupil proti tomu projektu zástupce ministerstva financí v naší komisi, že to nebylo ministerstvo soc. péče, nýbrž ministerstvo financí, které znemožnilo, aby tato věc přišla do zákona a aby se vůbec o ní jednalo. Já to podezření mám a vyslovuji je. My také budeme musiti žádati ministra financí, aby nám otevřeně prohlásil, proč a z jakých důvodů nepřeje takovému projektu. (Výkřiky sen. Kindla.)
Pánové, uznávám úsilí finančního ministra, že hledí obmezovati zbytečné výdaje nebo výdaje, jež přepínají možnost státní pokladny. Úplně souhlasím s přísným hospodařením státními financemi. Vždyť mě konečně znáte, že jsem bezmála fiskalista. Ale v této věci, kde se nemůže říci, že by stát nebo obce byly zatíženy, kde se jen jisté pravidelné roční výdaje státní obrací v menší částce k jinému a prospěšnějšímu účelu, kde proto neběží o žádné nové finanční angažmá státu, v této věci postaviti si hlavu a říci: tohle se dělati nesmí, finanční ministerstvo s tím nesouhlasí. to, pánové, přestává všecko! Finanční ministerstvo má toho tolik na svědomí, že by mělo při jiných věcech šetřiti a mělo by to, na čem se nešetřilo a co je vydáno neoprávněně ze státní pokladny, hleděti dostati zpět. Ve zprávě o státním závěrečném účtu za r. 1932 uvedl jsem několik položek a ukázal, že ministerstvo financí dovolilo rozdati 30 mil. soukromému podniku a že dosud ještě nevíme a nedověděli jsme se, komu ty peníze přišly, ačkoliv každý rok odhlasováváme 8 1/2 milionu Kč na úplatu a úroky těchto 30 mil. Kč. V jedné své řeči jsem zde přednesl, že počátkem loňského roku ministr dr Hodža s finančním ministrem dr Traplem se dohodli, aby se slevila důchodová daň majitelům pozemků až do 30 ha v částce 47 mil. Kč. Já jsem interpeloval v rozpočtovém výboru p. ministra financí, který mi to potvrdil. Vláda snad o tom ani nevěděla. Vy najdete ve státním závěrečném účtu položky činící dohromady nejméně 750 mil. Kč, půjčky a zálohy soukromým firmám, soukromým ústavům, ze kterých se neplatí úrok ani splátky. To všecko se trpí, to všecko ministr financí přehlédne, ale když jde o to, aby z regresu, který chce ministr financí dostati pro státní pokladnu, dalo se něco na byty chudých, ministr financí se postaví proti tomu. To je opravdu při nejmenším nepochopitelné.
Pánové, co my jsme se již namluvili, jak se hospodařilo za Engliše, co má Engliš na svědomí, pokud se týče zamrzlých milionů státních v částce 230 mil. u tří peněžních ústavů! A když se ptáte, kdy bude zaplaceno, tak se vám neřekne nic. Snad se to vůbec nezaplatí A ten pan dr Engliš, který tak dobře hospodařil se státními financemi. bude jmenován guvernérem Národní banky! To opravdu už člověk nedovede pochopiti. My máme také ještě, jiné účty s p. prof. Englišem, a to jak zatočil s obecními financemi, jak to udělal překotně a bez rozmyslu, právě jako profesor. (Sen. inž. Marušák: Stabilisační bilance!) Nemohu se o věci šířiti. mám jiný předmět před sebou; ale když si vzpomenu na všechny tyto věci, musím se zlobiti na nejvyšš í stupeň, že se chce šetřiti právě v tom případě, když se mají stavěti byty pro chudé vdovy, invalidy a lidi, kteří nemají ani důchod dosahující daňového minima.
Pánové, jsem toho mínění. že touto předlohou není věc odbyta, že se tím ještě budeme zabývati, že to tak lehko nepustíme, aby se v době. kdy se odbourává ochrana nájemníků, kdy budou chudí lidé bez přístřeší a kdy je potřebí práce, nestavěly se byty, které se stavěti musí a jejichž stavba by zaměstnala po 2 až 3 roky nejméně 50.000 lidí. Zákonodárné sbory musí se touto otázkou. k níž jsem dal popud, zabývati a vyřešiti ji. Chudí lidé nežádají více, než aby jim stát věnoval jednu desetinu toho, co věnoval na byty zámožných vrstev, nic než jednu desetinu - a to by se jim upřelo?
Vezměte si státní rozpočet a uvidíte že každý rok platíme 230 milionů na tzv. subvence bytové a že z toho kdybychom to dobře spočetli. jest jistě 100 milionů na stavby ne právě chudých lidí, nýbrž na stavby lidí. kteří by se bez t ho mohli obejíti. kteří by toho nepotřebovali. (Výkřiky sen. Kindla.) To platíme už 10 let. to už jde do miliard! A teď se máme hádati o mizerných 20 milionů, aby 24.000 chudých rodin dostalo obydlí? Na to bychom se podívali! Doufám, pánové. že v této věci musíme ukázati trochu neústupnosti - Končím (Potlesk.)
Místopředseda dr Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Nedvěd. Dávám jemu slovo.
Sen. Nedvěd: Vážený senáte! Již pouhá skutečnost, že tento stát trvá 15 roků a že dnes projednáváme už 17. novelisaci zákona o ochraně nájemníků, je krásnou ilustrací právní jistoty, právní bezpečnosti a právní stability v tomto státě K zákonu, který byl po prvé vydán r. 1920 - a dnes máme 1934 - projednáváme už 17 novelisaci. Co to znamená? Že se bytová otázka považuje se strany všech vlád a vládních koalic, které jsme dosud měli, za otázku provisorní. a všechny strany jsou zajedno v tom že už by bylo nejvýše na čase. aby jim toto zmizelo s denního pořadu. aby se to již neobjevovalo, a proto jsme ve stavu samých provisorií. Poslední zákon o ochraně nájemníků, vydaný r. 1928, t. j. před 6 lety, byl již 6kráte novelisován a dnes projednáváme jeho sedmou novelisaci. To znamená, že se dnes v tom zákoně již nikdo nevyzná a má-li někdo co dělati buď u nájemního soudu nebo u nájemního úřadu, chce-li býti poučen, na co má právo nebo jaké jsou jeho povinnosti, bylo by třeba, aby si vzal všechny ročníky Sbírky zákonů a nařízení od r. 1928 do r. 1934, -aby tam větu za větou hledal, kde které slovo, kde která stylisace je změněna. kde je co škrtnuto, kde je jaký doplněk a pod. Je tu vůbec možno mluviti o nějakém právním stavu, o právní jistotě a bezpečnosti? Vždyť se v tom nikdo nevyzná!
Včera u nájemního soudu měli již usnesení posl. sněmovny, které dnes projednáváme a soudcové se tam chytali za hlavu a, říkali: ťBudeme-li museti podle toho začíti nyní úřadovati, bude to úžasný zmatek.Ť Ale ministerstvo soc. péče nevydává konečnou definitivní stylisaci aby všechno potřebné bylo pohromadě.
Co jsem řekl jako úvodem, je vedlejší věcí. Hlavní je. že dnes projednávanou novelisací se ochrana nájemníků zhoršuje. To se nedá nijak oddisputovati, třebaže listy vládních stran nájemnickou veřejnost těšily, že nejde o zhoršení, že činže nebudou stoupat, že sociálně slabí budou chráněni atd. Fakt však je. že se dnešním dnem zavádí 5 nových výpovědních důvodů. resp. že staré výpovědní důvody jsou zostřovány, zhoršovány ku prospěchu majitelů domů a v neprospěch nájemníků hlavně proletářských.
V této osnově, která nevyniká nijak obsahem, novelisuje se zároveň zákon o odkladu exekučního vyklizení, zákon o podpoře stavebního ruchu a zákon o mimořádných opatřeních bytové péče.
Minulý týden zde s této tribuny sliboval min. předseda. že cena Kč v tuzemsku zůstane nezměněna a že vláda bude zakročovati proti každému zdražování, ale touto osnovou, kterou dnes projednáváme, vláda sama zdražuje nájemné, i v době těžké hospodářské krise nezbytně nutnou životní potřebu, střechu nad hlavou. (Předsednictví převzal místopředseda Votruba.)
Bylo slibováno, že se zdražování bude stíhati. a dnes nejenže sami se zdražením nájemného přicházíte, ale vidíme již také, že to, co jsme minulý týden s této tribuny tvrdili, stává se skutkem. Velké firmy nabízejí maloobchodníkům mouku o 30 hal. dražší na kile, sádlo, špek, textilie podražují, ale nevidíme žádných důsledků. Zákon o stíhání válečné lichvy je neplatný, místo něho bude prý vydáno vládní nařízení, kterým budou zdražovatelé trestáni okr. úřady administrativní cestou peněžními pokutami.
Otevřeně zde říkám, že vám nevěříme. Již předem jsme pevně přesvědčeni že se žádnému zdražovateli nic nestane. Proč? Poněvadž je tam to slovíčko ťneodůvodněné zdražováníŤ. No, a když lichevní orgánové přijdou k maloobchodníkovi a zjistí, že prodává určitý druh zboží dnes o něco dráže než před týdnem on to odůvodní tím. že ukáže fakturu. že to už dráže nakoupil od větší firmy a ta zase dokáže. že to koupila od velkoobchodu nebo od nějaké veliké firmy a když se půjde po tomto řetězu, bude-li se jednat o masné výrobky, dostanete se až k živočišnému syndikátu. bude-li se jednat o obilní výrobky, dostanete se až k obilnímu syndikátu: a tv pány přece zavírat nebudete, poněvadž to jsou vaši lidé, které jste zplnomocnili, aby hospodařili se životními potřebami lidu a musili byste tedy zavírat své vlastní kamarády a kolegy, kteří jsou sloupy tohoto státu.
Vážení pánové! Každý krok. který dnes vláda a vládní koalice činí ke snížení sociální úrovně pracujících. je v této situaci čirou provokací. Prosím, já uvedu některé odbory dělnické. jaká je v nich situace dnes a jaká byla ještě před několika roky. Tak na př. proti r. 1921 osazenstvo všech uhelných dolů v republice kleslo se 132.000 na 86.000. t. j. jenom horníků je 46.000 bez práce. a ti, co pracují, dělají 23 šichty týdně Na mzdách u horníků bylo vyplaceno r.1921 2.240 mil. Kč, r. 1932 již pouze 790,000.000 Kč. Nejhůř jsou na tom skláři. Sklářské dělnictvo je nejtíže postiženo, z každého tisíce sklářských dělníků je 756 bez zaměstnání. z 30.000 sklářských dělníků je bez práce 26.000, ztráta na mzdách jenom r. 1932 činila 1/2 miliardy Kč. Kovodělníci: r. 1923 činila průměrná mzda kvalifikovaného kovodělníka 450 Kč týdně, r. 1929 pouze 219 Kč, r. 1932 již 165 Kč a r. 1933 155 Kč. A zaměstnanost: r. 1929 máme ještě 154.000 kovodělníků, r. 1933 pouze 89.000 a z toho 15.000 vysazených, takže pokles činí 42%.
A tak bych mohl pokračovati ještě u stavebníků. a dřevodělníků atd. Na těchto cifrách. které jsou úředně zjištěny, dokazuji ten příšerný hospodářský hřbitov a přes to má vládní koalice odvahu přicházeti se snižováním sociální úrovně nezaměstnaných, krátkodobě pracujících, tím že předkládá takovéto návrhy zákonů! (Výkřiky sen. Kindla.)
Vážení pánové, ale zajímavé je, že v době. kdy se dělnické třídě daří tak zle, kdy trpí takovou bídou. v době té nejhlubší hospodářské krise. zisky kapitalistů nijak neklesají. Mám zde cifry několika akciových podniků. které dokazují, že i v době hospodářské krise, i přes to, že propustily velkou část dělnictva, kapitalistické podniky stále a stále dobře prosperují, ba vydělávají ještě více než dříve. Tak na př. Akciová společnost mlýnů v Praze měla r. 1931 1,180.000 Kč čistého zisku, roku 1932 tentýž zisk. Akciová společnost mléčného průmyslu měla r. 1931 2,420.000 Kč, r. 1932 2 mil. 430.000 Kč Schöller r. 1931 3,400.000 Kč, r. 1932 4,100.000 Kč Centrokomise r. 1931 1,200.000 Kč,r. 1932 1,300.000 Kč. Krásné Březno r.1931 570.000 Kč r. 1932 2 mil. 780.000 Kč. Živnobanka r. 1931 13,300.000, r. 1932 13,600.000 Kč Zde je vidět, že útraty krise a její následky, bídu, hlad a nedostatek, odnášejí jen pracující, a kapitalistům se při tom dobře daří. Ale vláda a vládní koalice ještě více stlačuje sociální úroveň pracujících vrstev. (Výkřiky sen. Míkulíčka.)
Prosím, jak bydlí chudina? Mám zde zprávu statistického úřadu hlav. města Prahy o poměrech bydlení v Praze ke dni 31. prosince 1930. Je to 3 roky staré, nová statistika posud vydána není, trvá to vždy hodně dlouho. než se ty cifry seberou a uspořádají Statistický úřad hlav. města Prahy jistě nemá zájem dávati nám do ruky nějaký materiál proti vám, proti vládní koalici. Praví, že v Praze celá jedna třetina bytů je přelidněna. Za přelidněný byt považuje každý, kde na jednu místnost připadají více než 2 osoby. V barákových koloniích, v provisorních stavbách na periferii Prahy je celkem 4.228 bytů, z toho přelidněných 2.083, to je téměř 50%. Z ostatních bytů v řádných domech z normálního staviva je přelidněno 24.8 % a bydlí v nich více než 33% veškerého obyvatelstva. Proletářské čtvrti vykazují přímo příšerný obraz bytové bídy. Ve Vysočanech je 44% přelidněných bytů, na Žižkově 32.5 %, v Libni 31.6%. Ale to jsou úřední cifry ke dni 31. prosince 1930. Od té doby se tyto poměry jistě ještě mnohonásobně zhoršily, a kdybychom měli takovou statistiku dnes o stavu před měsícem nebo před 2 měsíci, tak bychom se přímo zděsili.
Vážení pánové, to je obrázek pražského proletariátu. ale nejinak a ne lépe to vypadá také v Brně, Bratislavě, Mor. Ostravě, Plzni, Liberci a ve všech ostatních městech a místech průmyslových.
Řekne se mi: vždyť v této vládní předloze není žádného přímého útoku, není zde žádného zvýšení činží u malých bytů. Pánové, každé zhoršení po té linii, jak to děláte, i když to není přímý útok, je to útok nepřímý. Pakliže jsou zdražovány a vypouštěny z ochrany větší byty, pakliže se nepostupuje podle hranice příjmové již dříve po celou řadu let, pakliže jste založili svoji bytovou politiku na velikosti bytu a ne na sociálním postavení nájemníka, tedy po této linii, i když dnes přímo nezdražujete činže na malé byty, zdražujete je ve skutečnosti proto, poněvadž nastane útěk z bytů nechráněných, kde budou činže stoupati, nastane tlak na malé byty posud chráněné, majitelé se budou hledět zbavovati nájemníků, a k tomu jim dáváte možnost novými pěti důvody výpovědními.
Jedna věc, o které se dosud nemluví a dosud se oficielně neprojednávala, ale co v zákulisí chystáte a co souvisí plně s otázkou bytovou, je otázka t. zv. vnitřní kolonisace. Tato otázka posud ve vládě a také v Národním shromážděním řešena nebyla. Ale my víme, že se připravuje. víme že to má býti veliká akce,která má především odpomoci fisku od podporování nezaměstnaných - a současně majitelům domů, ať jsou to soukromníci nebo družstva nebo obce, od neplatících nájemníků. Loňského roku na výstavě architektury a stavebnictví v Brně konal se celostátní sjezd architektů projektantů, kde po prvé o otázce vnitřní kolonisace bylo mluveno. A nebyly to osoby, jichž vystoupení mohli bychom podceňovati. Byl to p. min. rada Eustach Mölzer, předseda správní rady Elektrických podniků hlavního města Prahy a inž. Fierlinger z ministerstva vnitra. Obyčejně to tak bývá, poněvadž v kapitalistickém státě i věda slouží kapitalismu, poněvadž kapitalismus ty učence a vědátory platí; také tam to byly první vlašťovky, které vykládaly, že by vnitřní kolonisace byla dobrým východiskem z nynější situace. A na sjezdu soc.-demokratické strany se s ní také sjezd zabýval a přijal již v této věci usnesení. A nedávno jsem četl v ťPrávu liduŤ, že předsednictvo strany se obrátí na vládu a bude žádati, aby v otázce vnitřní kolonisace zahájena byla konečně již nějaká akce.
Co znamená vnitřní kolonisace? Mají prý to býti pozemky, které dosud leží ladem na periferiích měst, které nejsou používány jako půda zemědělská, ale nejsou to také stavební parcely. Na severu Čech mají to býti t. zv. poddolované pozemky, jichž jest asi 10.600 ha. Na Slovensku, Šumavě a jinde mají to býti taková draha, pastviny atd. Poněvadž cena pozemků, které se neobdělávají, je velmi nízká. má na těchto pozemcích býti zahájena akce, které se říká již nyní ťvnitřní kolonisaceŤ. Nezaměstnaní, kterých zde máme 900.000, ti se mají dostati tam ven. S těmi nezaměstnanými, o nichž se již dnes ví. že se nikdy již do pracovního procesu nedostanou se to musí nějak likvidovati. Vládní koalice, vláda, národohospodáři, všichni dnes už vědí, že i když dojde k nějaké přechodné konjunktuře, že v nejlepším případě snad 100.000 nebo 150.000 dostanou zpátky do práce na neurčitou dobu, ale při dnešní racionalisaci nadělá se v krátké době taková ohromná zásoba, že budou zase vyházeni. Ale veliká armáda okolo 1/2 mil. nezaměstnaných, ta zde zůstane již stále, a o ty se nyní jedná. Vypláceti půl milionu lidem podporu, to se vládě a vládní koalici nechce, ale postarati se jim o práci nemohou.
Vedle toho veliká část těchto nešťastníků neplatí vůbec činži. Mám zde seznam nájemníků, dlužících pražské obci činži, t. j. stav v září 1933, jsou zde uvedeni podle jmen, podle jednotlivých čtvrtí a domů. A v době, kdy tento seznam byl vydán, dlužili 2 1/2 mil. Kč na činži pražské obci. Od té doby jistě, poněvadž jsme měli říjnový kvartál a lednový kvartál, tento obnos se ještě značně zvýšil a jistě že dnes dělá přes 3 mil. Kč. Ale to není jenom v obecních domech. to je i v domech družstevních k čemuž dále přijdu. i v soukromých. Mluvil jem se záloženským úředníkem předevčírem a ten mně řekl: Máme rozpůjčené miliony Kč na hvpotekární zápůjčky na činžovní domy. Dlužníci nám neplatí ani úrok, poněvadž jejich nájemníci jim neplatí činži Nemá to cenu dávati jim výpověď, poněvadž ty byty zůstanou prázdné. Takhle si dělají naději, že až ti nájemníci dostanou práci že jim ten dluh zaplatí Když je vyhodí, dostanou tam snad jiného, kterým dá první činži, ale pak zase zůstane dlužen.
Dnes je takových nájemníků nejen v Praze, nýbrž v celé republice desetitisíce, kteří neplatí a nemohou platiti činži, poněvadž vaše žebračenky jim nestačí ani na nejnutnější živobytí, natož aby z toho mohli platiti nějaké nájemné.
A tu když jim nemůžete trvale vypláceti podporu v nezaměstnání a když víte, že zaujímají byty, ze kterých nemohou platiti činži, tedy vznikla myšlenka vnitřní kolonisace, jejíž podstata spočívá v tom, že tito lidé mají býti postupně osídlováni na těch pozemcích o kterých jsem mluvil na poddolovaných pozemcích na českém severu. na těch různých drahách, na periferiích měst, kde jim mají býti vybudovány provisorní příbytky, proti kterým se ještě nedávno stát i obce bránily. Bude to totéž, co byly barákové kolonie. Barákové kolonie si stavěli sami přes zákon, proti vůli zákona, proti vůli úřadů, bylo jim to bouráno nad hlavami. A nyní k tomu bude oficielně přikročováno, budou stavěny takové kolonie, každému se přidělí kousek té země a řekne se mu: Ty na tom můžeš býti živ, vzdělej si ten pozemek, zařiď si zde zahradu, chovej králíky a slepice, přestaneš býti nezaměstnaným, nemáš nárok na podporu. Ty jsi malým zemědělcem - a předepíšou mu daň a pošlou na krk exekutora, když to nebude moci zaplatiti...
A tímto způsobem nejenom, že rozřeší otázku nezaměstnanosti, nýbrž také se zbaví i těch, kteří bydlí v domech a nemohou platiti činži. Co to znamená? To znamená. že vláda a vládní koalice jsou si vědomy toho, že sociální úroveň dělnické třídy v Československu bude trvale stlačena. A jestliže jsme měli ještě před počátkem hospodářské krise v r. 1929 takový standard, průměrnou mzdu dělníka okolo 300 Kč týdenního platu, tedy dnes již se počítá s tím, že budeme míti průměrně půl milionovou armádu žebráků, kteří budou žíti pod lidskou důstojnost. A tato jejich existence pod lidskou důstojnost bude pod sankcí zákona a vlády.
Vážení pánové! Dále bude míti řešení této otázky také veliký politický význam. Ti kteří nemají co jísti, nemají žádného příjmu jsou samozřejmě s tímto svatým pořádkem nespokojeni a bude to dobrá příležitost se jich zbaviti z vnitřku měst a vykliditi je daleko na periferii: tam ať si bouří, tam ať demonstrují do vnitřku, do měst, sídel úřadů, připuštěni nebudou, o to se již postarají četníci a policie, strážci kapitalistického řádu. (Výkřiky sen. Kindla.)
A co jest ještě nutno zdůrazniti, že v těchto koloniích budou tito lidé žíti ne jako ve dvacátém století, nýbrž jako ve století 15. nebo 16 Tam se jim nebude zaváděti elektrické osvětlení, kanalisace. plyn, voda. Vykopejte si studně, zřiďte si žumpy! Nebudou se jim zařizovati krásné asfaltované cesty, to si cesty vyšlapejte sami; zkrátka v Československé republice. ve 20. století, ve století nejmodernějších technických vynálezů budeme míti masy lidu. kteří budou na úrovni trogloditů na úrovni skalních lidí.
Vážení pánové! Touto předlohou se novelisuje také zákon o podpoře stavebního ruchu. Když po skončení světové války začala vláda řešiti bytovou otázku, tu jedním ze zákonů, který měl odpomoci bytové nouzi, byl také zákon o podpoře stavebního ruchu. A sotvaže byl vydán, počala býti houfně zakládána stavební družstva, která měla na základě tohoto zákona pomáhati nebydlícím nebo špatně bydlícím ke slušnému a levnému obydlí.
Pánové. materiál který zde mám o bytových družstvech o jejich činnosti, je přímo strašný. Zde tento fascikl spisů (ukazuje spisy) jsou soudní spisy, podání k úřadům. podání k ministerstvu soc. péče, rozsudky soudní, které dokazují, že v celé řadě tak zvaných stavebních družstvech měly býti vedoucí osoby dávno suspendovány zavřeny, poněvadž svých funkcí využívají ne k tomu, aby pomáhaly nebydlícím a špatně bydlícím ke slušnému obydlí. nýbrž že ta družstva byla budována proto. aby celá řada lidí zámožných, kteří dobře bydleli a bydlí a kteří do těch domů se nenastěhovali, mohli zaujmouti placené funkce, aby mohli ty nešťastníky, kteří se na ně obrátili, vykořisťovati a vyloženě okrádati.
Uvedu zde několik příkladů: Občanské stavební družstvo v Praze VIII., ťNa strážiŤ. V čele družstva stojí nějaký pan Hýbner, dirigent Legiobanky z Libně. a pan Balabán, magistrátní úředník, který sám je majitelem domu a milionářem. Ti brali od členů 5.000 Kč stavebního příspěvku na jednu místnost a 10.000 Kč na dvě místnosti. Členové to skládali. Teď ale přišla krise. Řada členů tohoto družstva je bez zaměstnání. Když jsou bez zaměstnání, nemohou platit činži. Domnívali se: máme v družstvu 5 nebo 10 tisíc Kč, to je záruka. Ale úžasně se zmýlili Správa družstva okamžitě všem, kteří nezaplatili činži, dávala soudní výpověď a pro dlužnou činži žádala soudní soupis svršků. A co je nejlepšího? Z bytů je vyházela, ale peníze zpět jim nedala. Stavební příspěvek, který složili ve výši 5 nebo 10 tisíc Kč, si správa družstva ponechala, že prý je nevypověditelný a že až po určité řadě let mají na něj nárok. A teď do těchto prázdných bytů přijali ti pánové nové nájemníky, nečleny, kterým dali byty za levnější činži a kteří neplatí žádný stavební příspěvek.
O tomto družstvu jsme dali zvláštní podání ministerstvu soc. péče, jehož opis zde mám (ukazuje spis). Bylo to podání již v r. 1932....
Místopředseda Votruba (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že jeho lhůta řečnická již dávno uplynula.
Sen. Nedvěd (pokračuje): Tak se budu musit hlásit znovu o slovo.
Místopředseda Votruba: Dokud já tady sedím. musím jednati podle jednacího řádu.