Místopředseda Votruba (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen Nedvěd; uděluji mu slovo
Sen. Nedvěd: Vážený senáte! Včera a dnes jsme svědky nebývalého, neočekávaného zjevu. Vládní koalice vzdává se dědictví dr Rašína, vzdává se jeho finanční politiky, politiky deflační, kterou ještě před velice krátkou dobou vyhlašovala za jediný prostředek, kterým je možno zachránit Československou republiku. Ještě před krátkou dobou mohli jste to čísti ve všech koaličních časopisech, koaliční řečníci na schůzích a zde s této tribuny stále a stále pěli pravé dithyramby na Kč, na naší měnu, která musí zůstati nedotknutelná. Četli jste a slyšeli jste, že nezbývá jiná záchrana než linie deflační politiky Deflační politika, kterou dnes vládní koalice opouští, slavila 6. prosince loňského roku 12tileté výročí. Tato deflační politika způsobila pracujícím vrstvám v Československé republice mnoho bídy a mnoho zla, zrovna tak jako jim připraví mnoho bídy a mnoho zla nová finanční politika, politika inflační, poněvadž v kapitalistickém státě, ať jde o deflaci nebo o inflaci, vždy se to děje jen proto, že toho vyžaduje zájem kapitalismu a za cenu obětí z řad pracujícího lidu.
Dne 6 prosince 1921 byla naposled zaznamenána na curyšské burse Kč na 6 centimů a tehdy dr Rašín vydal heslo: Naše koruna musí nahoru, musíme se odpoutat od měny poražených států, a za pomoci bankovního úřadu ministerstva financí započal svoji akci, která pomohla československým kapitalistům, československé buržoasii, která však připravila hlad a bídu statisícům dělnických rodin. Sotvaže Kč začala stoupati a vyšvihla se přes 10 centimů, byly stornovány objednávky z Jugoslavie, Maďarska, Rumunska Polska, nové objednávky nebyly zavírány, výroba byla omezena, závody zavírány. A pamatujete se všichni když byl ministrem soc. péče Habrman, že jsme tehdy měli po prvé strašlivou krisi následkem této deflační politiky a že jsme měli 3/4 mil. nezaměstnaných dělníků. Tehdy to odnesli pracující zrovna tak, jako to budou odnášet nyní. A co dělaly tehdy vládní strany a co dělali vůdcové t. zv. socialistických stran? Mluvili a tvrdili, že je nutno tyto oběti přinášeti. Říkali dělníkům: Bude to váš prospěch, dostanete hodnotné peníze do ruky, více za ně nakoupíte. Vy musíte v zájmu konkurenční schopnosti čsl. průmyslu sleviti se svých mezd, poněvadž dostáváte peníze. které mají cenu, a ne již peníze bezcenné. A všechno to byla lez! Vy všichni se dobře pamatujete. že kapitalisté nedbali na to, jestli v Curychu skáče koruna z 10 na 11, 12, 13, a v té době, kdy lezla nahoru, měli jsme u nás ve vnitrozemí hovězí maso za 20 Kč a 1 kg vepřového za 24 Kč Nic se nezlevnilo a dělníci, kterým snížili mzdy, platili vysoké ceny.
Deflační politika byla po 12 roků fetišem vládních stran a všech vlád v tomto státě. Ale r. 1929 počala se objevovati hospodářská krise a dnes už pátý rok jsme na dně propasti, na dně světové hospodářské krise a po celou tuto dobu byla deflační politika držena, a výsledky jsou přímo strašné. Deficity státních rozpočtů za r. 1930 až 1933 činí 5.400 mil Kč a také na letošní rok očekává se obrovský schodek, pro který není úhrady. Samospráva je úplně prodlužena, má asi 11 miliard dluhů a jen na amortisaci a úrokování potřebuje se každoročně sta a sta milionů Malí zemědělci se topí v dluzích a ten stav, který jsme měli před světovou válkou, že desetitisíce malých zemědělských usedlostí ročně šlo na buben, se zase obnovu je. Zrovna tak je to s malými živnostníky - a vedle toho máme 900.000 nezaměstnaných, a úroveň těch, kteří pracují, je úžasně snížena.
A nyní se od této deflační politiky utíká, říká se: To všechno bylo špatné, nyní půjdeme po nové linii. Pan min. předseda Malypetr nám řekl krásnými, líbivými slovy, že to je úplně nevinné že to nebude míti žádné následky ve vnitrozemí. že jde pouze o snížení krytí ze 35 na 25% a vnitřní hodnota Kč se snižuje o 1/6. Ale jak na to reagovala veřejnost. když Malypetr promluvil své prohlášení do rozhlasu? Vám je to dobře známo. Bursu máte zavřenu, koruna na zahraničních bursách se škrtá, záložny a peněžní ústavy jsou obléhány vkladateli. Podívejte se do insertní části časopisů, co tam najdete: Koupím dům, hotově vyplatím, koupím statek, hotově zaplatím. Je to vyložený run, který jste způsobili a který ovšem odnese pracující lid, který nemá s čím spekulovati, má jedině své holé ruce a jenom mozky, které jsou celým jejich závodním kapitálem.
Vážení pánové! Pan předseda vlády Malypetr praví: ťTo není žádná inflace, to je pouze úprava měny,Ť - ale odpusťte, pakliže snižuji krytí na 25%, znamená to, že budu míti mnohem více oběživa, to znamená, že se spustí tiskařské stroje, které budou tisknout papíry, aby těmito papíry byly uhrazeny státní schodky a jiné schodky které zde jsou. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)
Vláda tvrdí, že zakročí proti každému zdražování, že nestrpí, aby jako následek úpravy měny objevilo se stoupání cen. Vážení pánové včera v rozpočtovém výboru prohlásil soc.-demokratický sen. Novák, že v celé Praze dnes nekoupíte pytel rýže. Znamená to snad, že tato rýže zde není? Rýže je zde hodně mnoho vagonů, ale teď se čeká, teď je pod závěrou, nedá se na trh, čeká se, až půjdou ceny hodně nahoru, a pak se ta rýže opět objeví na trhu. A co dělá vláda? Dělá nějaké kroky proti tomu? Už je oficielně oznámeno že textilní výrobky budou zdraženy o 15%. A co dělá vláda která slibovala, že proti zdražovatelům zakročí? Je jisto, že všichni zdražovatelé budou následovat příkladu textilníků, a není pravda, že vláda zakročí a že bude zdražovatele pronásledovat a trestat (Sen. Šťastný: Všichni, kdo takto mluví, zaviňují zdražování!) Já ti to ještě povím, jak my se na to díváme. My to nechráníme, vy to chráníte. Vy vydáváte krásná prohášení a zákony, kterých se nikdy proti kapitalistům nepoužívá, vy dovedete střílet do dělníků, kteří bojují proti hladu a bídě, ale vy nedáváte zavříti cukrobarony, když se na Havlíčkově náměstí sedm lidí uradí na tom, že zdraží kilogram cukru o 80 haléřů. (Sen. Šťastný: Já říkám, kdo takto hovoří, ten podněcuje lichvu!) Vy sami ji podněcujete a chráníte tím, co děláte. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)
Místopředseda Votruba (zvoní): Prosím o klid Slovo má pan sen. Nedvěd (Výkřiky sen. Mikulíčka.)
Sen. Nedvěd (pokračuje): Další následky měnového opatření budou ve skutečnosti takové: reální mzda se dnešním dnem snižuje o 20 až 25%. Každému kdo má pevnou mzdu, nebo plat měsíční, nebo týdenní, po odhlasování tohoto zákona bude jeho plat snížen, poněvadž samozřejmě o 20 až 25% dráže nakoupí A když uvážíme že mzdy a platy v Československu už jsou sníženy tak, že sociální úroveň pracujících je přímo strašná, vidíme, že tato úprava je nepřímo těžkým útokem na existenční úroveň, že je novým útokem na pracující, že způsobí znovu zvýšení hladu a bídy.
Vážení pánové, my s této tribuny říkáme dělníkům otevřeně: Tyto následky se dostaví, přijdou a není pravda, co vám bylo tvrzeno, že to nebude míti žádné následky ve vnitrozemí. V nejbližších dnech ve všech krámech a živostech budete vidět, jak ceny budou stoupat, a také se přesvědčíte, že vláda proti tomu nebude nic dělat. Vy se přesvědčíte, že vaše mzdy a platy budou značně sníženy, a proto vám nezbývá nic jiného, než okamžitě se dáti do boje v každém závodu a všude, kde jste, za zvýšení mezd a platů
Tvrdí se nám. že toto opatření pomůže čsl. exportu a že se tím opět roztočí kola a výroba bude opět oživena. Pánové tomu jistě velká část z vás sama nevěří Což pak myslíte, že druhé státy se nebudou proti tomu bránit? Vždyť bylo vydáno heslo autarkie, kterého jste se drželi, a myslíte, že ho prorazíte tímto opatřením? Domníváte se, že k tomu budou mlčet ostatní státy? Budou dělat protiopatření, budou snižovat kontingenty, zaváděti celní přirážky. A není pravda, že pomůžete statisícům nezaměstnaných k práci, v nejlepším případě nepatrnému procentu z té obrovské armády nezaměstnaných a jenom na přechodnou dobu, poněvadž při dnešní technické dokonalosti, dojdou-li nějaké objednávky, budou za několik dní nadělány takové zásoby, že dělníci budou zase vyházeni - a co jim zůstane? Zůstanou jim znehodnocené peníze.
Vážení pánové, pan inž Havlín zde mluvil jménem národní demokracie. Národní demokracie vystupuje z vlády, poněvadž nebylo dbáno jejích plánů atd. Pánové, my odsuzujeme politiku deflace zrovna tak jako politiku inflace. My víme, že v této otázce se jedná ještě o něco jiného, že je to zápas Živnobanky s Anglobankou, víme, že je to zápas penězi a zlatem přesycené Živnobanky s kolísající se Anglobankou, které již několikráte bylo pomoženo, a že se jedná opět o to, aby jí bylo pomoženo. Jsme rozhodně proti tomu, aby takovéto experimenty byly prováděny na účet pracujících tříd jen proto, aby určité bankovní skupině bylo pomoženo proto, poněvadž tato bankovní skupina je ovládána nejsilnější koaliční stranou, k níž patří p. ministerský předseda.
My se stavíme, jak jsem již řekl, proti inflaci, my se stavíme proti deflaci, budeme mluviti dělníkům a pracujícím pravdu. My je vyzýváme, aby této chvíle využili a aby v celé republice zahájili úporný boj za chleba a práci, aby kladli všude své požadavky a bojovali proti všem kapitalistům bez rozdílu, ať jsou to deflacionisté nebo inflacionisté (Potlesk komunistických senátorů.)
Místopředseda Votruba (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Trnobranský. Dávám mu slovo.
Sen. Trnobranský: Vážený senáte! Čin, který vláda republiky Československé počíná předloženými vládními osnovami a který má způsobiti snížení zlatého obsahu koruny československé, je jedním z nejvážnějších, jaké byly podniknuty v době trvání tohoto státu. Může to býti i první krok na svahu, na kterém se vystupňuje pád až ke konečné katastrofě. My nemůžeme býti přirovnáváni k velkým státům s tradičním, vyvinutým hospodářstvím a nemáme tolik možností abychom určili hranici, kam až můžeme dospěti ve vývoji, který začínáme.
Velmi lituji že nebylo dbáno všech pravidel opatrnosti a taktiky při jednání o tomto předmětě v předcházejících dnech a týdnech. Tak závažné osnovy nemají býti tak dlouho projednávány a diskutovány v žurnalistice, nota bene s takovou neurčitostí a nejasností, jako se to stalo. Když dr Rašín přikročil k okolkování bankovek, vyžádal si zmocnění, a opatření bylo učiněno ve 24 hodinách. Nebylo zde důvodů, aby o tak delikátních otázkách, jako jsou valutární, byla vedena nejasná a neurčitá žurnalistická diskuse, která vyvolala neklid a rozruch jehož důsledkem je otřesená důvěra a nejistota.
Od počátku této žurnalistické diskuse dostával jsem denně řadu dotazů, jak to bude s čsl. korunou jak mají lidé uložiti své úspory, mají-li koupiti zboží, mají-li je investovati v nemovitostech, či mají-li si koupiti cizí valuty - sta takových dotazů jsem dostal. To je důkazem nedůvěry, která se ke koruně započala, a je to nedůvěra, která může event. potrvati, zvláště když bude setrváno jenom na tomto zařízení zákonném a nebude sáhnuto také ještě k jiným velmi rázným opatřením, aby hospodářský život u nás oživl a byl ozdravěn. Jediné měnovou politikou nelze hospodářský život ozdraviti ani zotaviti, peníze jsou celkem jenom směnná známka, a je vedlejší, jaké množství se jich používá k tomu, aby směnovány byly životní hodnoty. Zkoušeli jsme to politikou deflační. Předcházející vláda přišla s pevným rozhodnutím, že bude dělati politiku pevnosti čsl. koruny. Pan min. předseda tehdy řekl - to bylo roku 1932 při nastoupení této vlády - že chce zachovati nedotčenu čsl. měnu jako nejcitlivější nerv hospodářského života obyvatelstva. A dále prohlásil: ťPevná stálost měny upevňuje důvěru, zapuzuje obavy a zesiluje spořivost která je nejvydatnějším pramenem rozmnožujícím národní jmění. Z důvěry roste chuť k práci a podnikání. Obého je nám na výsost třeba.Ť
Takhle konkretně a jasně byla ve vládním prohlášení zdůrazněna snaha vlády po zachování pevnosti Kč. Dnes se přichází se stanoviskem opačným. Dnes se vláda snaží vysvětliti občanstvu, že tato politika byla vadná a že jest třeba politiky opačné Deflační politika však byla pouze jednostranná. Koruna byla považována za hodnotnější jen v tom případě, kdy šlo o mzdy, platy a vůbec důchody všech pracujících lidí, které byly důsledně snižovány, ať již šlo o drobné podnikatele zemědělské. živnostenské nebo dělníky či veřejné zaměstnance. Naproti tomu nestarala se Malypetrova vláda o snížení cen průmyslových výrobků, které jsou vyráběny kartelovými podniky průmyslovými. Nestarala se o to, aby byla přizpůsobena cena těchto výrobků hodnotě výdělků, důchodů a jiných druhů životních potřeb. Jednalo se o ostrý zákrok proti kartelové politice. Národní shromáždění schválilo zákon, jímž zmocňovalo vládu k tomuto ostrému zákroku, ale nic se nestalo. Jednalo se o slevě cen otopného uhlí, ale výsledek jednání nelze považovati za skutečně vážný pokus, poněvadž uhelný kartel slevil ceny jen toho uhlí, kterého se v domácnostech k otopu vůbec nepoužívá, a naproti tomu využil úmluvy, aby zakázal co nejpřísněji jakoukoliv slevu na každém jiném druhu uhlí, i na těch druzích, kterých se skutečně k otopu v domácnostech používá. Ale tím nebylo splněno očekávání občanstva a naděje, které skládalo v jednání vlády proti kartelové politice hospodářské, neboť sleva ceny na otopném uhlí je přece nepatrný úsek celého problému.
Myslím že hlavní a nejdůležitější by bylo projednání snížení cen uhlí také pro naši průmyslovou výrobu, která právě drahotou této suroviny velmi trpí a je utlačena.
Právem se tvrdí, že úhrnný pokles velkoobchodního indexu neodpovídá nynější hodnotě čsl. koruny. Jenže toto stanovisko nemůže býti řečeno generelně. Velkoobchodní index kolísá, a to velmi různě podle druhů jednotlivých produktů. Je také vypočítáno, ze zemědělské výrobky poklesly o 46 %, zatím co průmyslové jen o 19 %, právě proto, že deflační politika byla jednostranná a poněvadž u státní veřejné moci nebylo dosti energie, aby úměrně ke snížení cen zemědělských výrobků vymáháno bylo také snížení cen výrobků průmyslových.
Pravý opak deflační politiky dělala vláda v politice berní. Veřejné dávky a daně byly u nás zvyšovány přes prohlášení o deflační hospodářské politice a bez ohledu na to, že každé zvýšení daní a dávek nebo kterékoli jiné veřejné povinnosti musí se zobraziti v ceně produktů u nás vyráběných, jichž cena se potom pochopitelně zdražila, místo aby se ve smyslu politiky deflační, ve smyslu snižování mezd a platů veřejných zaměstnanců snížila. Pokusy o snížení úrokové míry vyzněly úplně na plano. Nehledě k tomu, že sleva byla nedostatečná pro předlužené živnosti zemědělské, domnívám se, že žádná sleva úroková pro zadluženého člověka, který nemá dostatečných příjmů, aby platil úroky, nemá významu.
Zemědělská výroba je neustále předlužena a musila býti učiněna zákonná opatření, aby nenastával úplný pád. Myslím, že ještě v tomto měsíci budeme projednávat prodloužení onoho zákona, který zabraňuje provedení exekučních dražeb. Je to částečné moratorium, které ukazuje také velmi silně a intensivně na nezdravost našich hospodářských poměrů, ale také na to, že všechny akce, které byly podniknuty, aby se předluženému zemědělství pomohlo, ztroskotaly a zůstaly naprosto neúčinnými Vzhledem k těmto okolnostem ovšem byla vyvolána zlá nepříjemnost. a to úplné ochromení úvěru. U nás v ústavech jsou namnoze také i bezúročná deposita a při tom je dnes vyloučeno vypůjčiti si třeba na hodnotnou záruku hypotekární. Když není možno získat úvěr na hodnotnou záruku hypotekární, jak je potom možno dostat úvěr provozní, a není-li úvěru provozního musí být podlomeno každé podnikání a důsledek toho musí být stoupání nezaměstnanosti, nedostatek práce a stoupání vší bídy která z toho plyne.
Není-li však normálního hospodářského podnikání musí se zobraziti tento fakt ve financích státních. Státní příjmy musí býti oslabeny a také skutečně státní příjmy u nás trvale klesají. Trvale klesají už od r. 1929 a myslím, že ten pokles ani v prvním měsíci tohoto roku se nezastavil, že i letošního roku proti r. 1933 máme pokles státních příjmů. Pokles příjmů stát. železnic je nesporně zjištěn. Stát, který převzal v době t. zv. dobré konjunktury velmi těžká břemena, tento pokles příjmů pochopitelně velmi nepříjemně a těžce nese. A to je také jedna kapitola, které je nutno vzpomenouti, když se projednává tato předloha o rozmnožení oběživa. Myslím, vážený senáte, že při trošce opatrnosti a při dobrém hospodářství nemusilo tolik břemen a povinností býti na státní pokladnu uvaleno. Teď se mstí všecky ty investice do přepychových paláců v Praze a v jiných městech. Teď se mstí ty veliké investice do údolních přehrad, které jsou neupotřebitelné, teď se mstí ono bezmyšlenkovité přejímání miliardových garancií a záruk, teď se mstí ono nepřirozené budování řady odborných škol, pro které namnoze nemáme žactva. Teď se prostě vymstívají všechna ta břemena, která v době, větších příjmů byla státní pokladnou bez rozmyslu přejímána.
Státní hospodářství je postiženo chronickými deficity už od r. 1929. Deficit r. 1932 byl původně odhadnut na 900 mil. Kč, ale referent o státní závěrce za rok 1930 kol. Modráček spočítal a ve zprávě nám předložil, že ten deficit vyvrcholuje na 2.400,000.000 Kč. Dámy a pánové, r. 1933 nebude situace příznivější. Objeví se tu deficit, který překročí ještě. tuto částku, a není naděje, že se deficity zmírní, sníží, neboť čím více se snižují vydání v rozpočtu státním, tím více se také snižují státní příjmy. Není tedy divu, že státní pokladna míní si pomoci tím, že omezuje oběživo a snižuje zlatý obsah koruny československé. Jenže je otázka, jak to dlouho může dělat a kam to eventuelně povede. Dnes již není možno, aby si státní pokladna opatřila peníze nějakou půjčkou. Zahraniční půjčky jsou vůbec vyloučeny, ale také vnitřni půjčky nebyly by přijaty s pochopením a výnos jejich by nemohl uspokojiti, zvláště když obyvatelstvo ví, že výnosu národní půjčky práce bylo využito z větší míry k hrazení státního schodku a teprve z menší, nepatrné částky k oživení výroby a zaopatření práce. Jak pravím, vláda nyní upouští od dosavadní politiky nižších hospodářských čísel, ale škody, které touto politikou občanům a hlavně pracujícím vrstvám vznikly, zůstávají neodčiněny, a tak se snížením mezd, se snížením platů a výdělků středních stavů půjde obyvatelstvo do období zdražovacího, byť v důvodové zprávě vládního návrhu desetkrát byla uvedena věta - je mně celkem nepochopitelno, že je doporučována taková vládní předloha - kde se praví: ť... je zvláště zdůrazniti, že nezmění se při tom ničeho na domácích hospodářských číslech, nezmění se tedy hodnota vkladů, ani platů, ani mezd. Není tedy naprosto žádné příčiny ke zvyšování cen a vůbec k nějakému neklidu.Ť Jak na to přišel pan ministr financí, nebude-li zvýšena hodnota mezd a platů, že nebude přikročeno ke zdražení životních potřeb a jiných předmětů? Vždyť o zdražení, které vznikne pro náš nákup zahraniční, vůbec není odvislé od našich mezd a platů. Nevěřím prostě tomu, že toto odůvodnění se osvědčí. Neodpovídá prostě skutečnosti. Jsem ochoten věřiti panu min. předsedovi, že učiní opatření, aby bylo zabráněno lichvě, ale vážený senáte, já bych nerad viděl - a jistě nikdo z lidí, kteří to myslí upřímně s vývojem našich vnitřních poměrů - aby zakročení proti lichvě bylo vybudováno jen proti malému zemědělci a malému živnostníku, zatím co proti kartelovému a trustovému hospodaření a vydírání v pravém slova smyslu by nebylo dosti kuráže a síly. Zdražení projeví se za prvé nákupem surovin, které musíme za hranicemi kupovati, poněvadž je budeme kupovati za znehodnocenou korunu, a za druhé projeví se zdražením životních potřeb dovážených. Naproti tomu nebude zajištěn větší vývoz poněvadž náš prodej za hranicemi, náš vývoz není odvislý od ceny našich výrobků je odvislý od celních a jiných opatření druhých států. Shledáváme se s tím v každé předloze, v níž je nám překládán doplněk obchodní smlouvy s tím či oním státem. Všechny státy vytvořily zvláštní ochranný systém pro svou výrobu a zvláštní ochranný systém po své hospodářství. Nakupují-li to, čeho potřebují a samy nevyrábějí, pravidelně snaží se nakupovati v takovém státě, který může zase od nich kupovati jejich výrobky. Tyto okolnosti utvořily právě ony ohrady, které nám zabrání zvýšiti vývoz jen na základě toho znehodnocení čsl. koruny. (Sen. Johanis: Ale v tisku ten směr Vraného u agrárníků podporujete!) My máme stanovisko úplně neodvislé, kol. Johanisi.
Také se již ukazuje, že zahraniční tisk volá po zvýšení ochrany států, kam jsme dosud vyváželi. Francie dokonce hrozí 25 % snížením kontingentů a dokonce surtaxou.
Index světového obchodu se vůbec snižuje. Podle zpravodajské služby Společnosti národů vypadá pokles světového obchodu v souhrnu takto: Jestliže r. 1929 byl vyjádřen číslem 100, klesl r. 1930 na 80.8, r. 1931 na 59.7, r. 1932 na 39 a r. 1933 na 34.9. A zahraniční obchod klesl ve všech zemích bez ohledu na situaci jejich valut. Klesl u nás velmi značně, ale klesl ještě více v Rakousku, kde velmi podstatně znehodnotili šilink. Z toho je patrno, že zařízení jen měnové nemůže v žádném případě zabezpečiti vývoz. Nevěřím, že se vývoz zvedne, třeba na to poukazovali někteří národní hospodáři, poněvadž celní ochrana hranic států toho nedovolí. Nevidím tedy možnost záchrany, ozdravění v exportu.
Je proto třeba říci, jaká cesta by měla býti nastoupena. Můj názor je, že je potřebí soustřediti všechny síly na ozdravení trhu domácího. Bude-li veřejná státní moc konati své poslání a své povinnosti může se alespoň jakási úleva objeviti. Státní veřejná moc je povolána ve státě k tomu aby předně ochraňovala soukromý majetek, a za druhé, alby dbala alby tohoto majetku nebylo zneužíváno k hospodářskému teroru proti lidem hospodářsky slabším. Tu jest dán úkol naší státní veřejné moci. Naše státní veřejná moc nesmí se rozpakovati hluboko zasáhnouti do procesu výrobního a musí dbáti toho, aby hodnoty, vyrobené za vypjaté a stále postupující racionalisace, nesloužily jen k blahobytu malého počtu boháčů, lidí zámožných, nýbrž alby sloužil k blahobytu celého národa a státu. Veřejná státní moc musí omeziti absolutismus bank a kartelů a nahraditi tento absolutismus skutečnou hospodářskou demokracií, která bude do důsledků veřejnou státní mocí obhajována. Je třeba provésti rovnoměrnější rozdělení důchodů, aby také nastala náprava v nerovnoměrných problémech distribučních, aby tím, že budou zvýšeny nebo rovnoměrněji upraveny důchod občanstva, nastal nový obrat, obrat peněz a hospodářské vzkříšení. Jedině zařízením, jež vláda předkládá ke schválení, jedině politikou valutární se nedocílí toho, po čem národ touží, nedocílí se ozdravení hospodářského. (Potlesk.)
Místopředseda Votruba (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Foit. Uděluji mu slovo.
Sen. Foit: Slavný senáte! Mám jen velmi krátké prohlášení.
Jako člen rozpočtového výboru musím konstatovati, že zpráva rozpočtového výboru k usnesení posl. sněmovny tisk 1207 o vládním návrhu zákona kterým se mění nebo doplňují některá ustanovení jednak opatření Stálého výboru ze dne 7. listopadu 1929 čís. 166 Sb. z. a n., o konečné úpravě čsl. měny, jednak zákona ze dne 14. dubna 1920 č. 347 Sb. z. a n., o akciové cedulové bance, nevystihuje a neodpovídá plně průběhu jednání rozpočtového výboru a zejména v té své části, ve které jedná o účincích měnových opatření pro dlužníky.
Místopředseda Votruba (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, kterým je pan sen Mikulíček.
Sen Mikulíček: Pánové, je jistě smutným zjevem pro vládní režim, který mluví o silné demokracii, o upevnění posic, že v tak důležité otázce, jako je změna stability koruny, celá vládní koalice, ať měšťácká nebo socialistická, nemá k tomu nic více co říci než něco dojednaného na 10 nebo 20 řádcích. Je viděti, pánové, že s řešením národohospodářských otázek jste v tomto kapitalistickém státě skutečně v koncích. To. co se mluví do rozhlasu, to co řekl pan min. předseda zde už jsme několikrát slyšeli, slyšeli jsme různé naděje z tolika úst různých ministerských předsedů, když vstupovali se svými ministry před poslance nebo senátory, ale zjistili jsme u 99% obsahu těch prohlášení, že se neuskutečnila, ba opačně, pokud prohlášení slibovala hlavně pracující třídě, dělníkům, rolníkům a živnostníkům nějaké zlepšení, čas té vlády prokázal, že se postavení jejich zhoršilo.
Pan Malypetr nám tu předevčírem prohlásil, že nová vláda tímto opatřením pozvedne podnikání a umožní opatření práce, že nedovolí, aby lichvářské bestie zneužily znehodnocení koruny. Pan min předseda už před 11/2 rokem zde sice začal - tehdy to dokončil jeho náměstek ministr Bechyně - poukazovati na přímo křiklavé zjevy, jak se lichvaří s nutnými životními potřebami a hlavně jak se lichvaří s uhlím, bez kterého by nebylo výroby, bez kterého by nebylo dopravy a bez kterého by si lidé nemohli uvařiti potravu, čili s uhlím jako s jednou z nejdůležitějších denních potřeb.
Už tehdy pan min. předseda poukázal na to, že srovnáme-li index cen, rovnající se 100 v té a té době, uhlí je na 164, koks na 205, ale obilí že je na 75. Ale promiňte, pánové, jste vládou, jste vládnoucími kruhy, nebo máme na 100% pravdu my, kteří vám tvrdime, že jen s dovolením Preisse, Petschka, Weinmanna a Rotschilda zde smíte něco udělat, čili je pravda na 100% to, co tvrdíme my, že jste výkonným orgánem vykořisťovatelů všeho pracujícího lidu, obývajícího tento stát? Proti Petschkům, proti Rotschildům není vaše ruka dosti silná. Podívejte se na poslední události, o kterých jsme tu jednali před měsícem, vražda 142 na Duchcovsku. Při tom se zde s této tribuny propočítalo, že Petschkové a Weinmannové s ostatními uhlobarony mají 21/2 miliardy Kč ročně zisku, počítáme-li podle toho, kolík vydělá stát ve státních dolech, kde se zrovna nejlépe nehospodaří jako na př. ve státních lesích a statcích. A dělá vláda proti tomu něco? Nedělá nic. Vysychají zdroje státních příjmů, malí nemají již odkud brát a u velikých se neodvažujete nebo se nesmíte odvážiti, abyste jim zkonfiskovali část jejich zisků Vždyť je to úžasné, na 85.000 horníků dostane se necelých 800 mil Kč mzdy, zatím co 180 majitelů dolů má 2500 mil. Kč zisku.
Včera v rozpočtovém výboru páni z vládních stran brali to z různých konců, proč je bída ve státní pokladně. Je to v důsledku starých zákonů, které my jsme potírali, ale které vy jste prohlašovali za spásné. Zákon o stabilisačních bilancích nejen že zachránil desítky a stovky milionů majitelům průmyslových podniků, ale zničil samosprávu, poněvadž páni, kteří měli k odepsání z provozovacího kapitálu 100.000, po zákonu o stabilisačních bilancích zhodnotili své podniky a odpisují nanovo a neplatí ani daně státu, ani přirážky samosprávným korporacím. Dále máme zákon o fusích různých společností, bezplatné fusování. Při projednávání rozpočtu ve výboru rozpočtovém tázal jsem se pana ministra, kde jsou desítky milionů poplatků, které měla zaplatiti akciová společnost, miliardářská firma ve Zlíně, po úmrtí šéfa akciové společnosti? Ale pan ministr mi odpověděl: od akciových společností se poplatky neberou. Ale domkáři, který vám, agrárníci od zeleného praporu, věří, který je předlužen, když svůj majetek přepustí svému děcku, nadiktuje berní správa 2.000 až 3.000 poplatků. Ale od miliardářské firmy, akciové společnost, kde majetek po úmrtí majitele přechází na dědice, třebaže tato akciová společnost sestává jen ze čtyř lidí, bratra, vdovy, syna a sestry, se poplatek nevymáhá. (Předsednictví se ujal předseda dr Soukup.)
Pánové, když takovýmto způsobem se dělají napřed zákony na ochranu bohatých pirátů, je přirozené, že příjmy pro stát vysychají. To není už zisk ve formě slušné, nýbrž za vaší ochrany vyložená loupež. (Výkřiky sen. Sechtra.) Promiňte, pane kolego, to je vyložená loupež pod ochranou vašich četnických bajonetů a policejních pendreků. A co se děje v cukru, pivu, lihu, uhlí a ve všech produktech denní spotřeby, to je vyložená loupež pod ochranou státního mocenského aparátu.
Předložená osnova a prohlášení p. min. předsedy má spasiti podnikání v Československu. A což úroková míra, která jest u nás několikanásobně vyšší než ve státech západních, než na př. v Anglii. Nechci ani mluvit o úrokové míře ve Švýcarsku, kde se úrok vůbec nedává, nýbrž dokonce se musí platit 1/2% manipulačních poplatků za to, že se peníze uschovají.
Padlo zde z úst p. min. předsedy, jak pracující třída trpí nezaměstnaností, hladem, jak opatřením práce 100 tisícům nezaměstnaných vznikne státní pokladně zisk 200 mil. Kč. Ano, pracující třída trpí hladem a bídou, ale 30 tisíc vagonů žita se tu ničí, šrotuje a dává prasatům a nechává se páliti na líh, a ještě k tomu se dává státní příplatek.
Mluví se a píše se v novinách, že v prvním socialistickém státě, v Rusku, v různých úsecích se projevuje hlad. A co je, pánové, ve vaší Československé republice? Nejen v Čechách a na Moravě, ale běžte dále na východ na Podkarpatskou Rus a nenajdete větší bídy ani v afrických koloniích, jako je v úseku Československé republiky na Podkarpatské Rusi. Je to světová ostuda.
Vaši páni (obrácen k republikánským senátorům) ohlásili, že jedou zkoumat bídu na Podkarpatské Rusi. Předseda posl. sněmovny prohlásil potom v časopisech, že dále nebylo možno, než do Užhorodu, Mukačeva a Berehova, kde jsou ovšem ohromné sklepy státních vinic a v nich výtečné staré víno. Za pár dní po předsedovi posl. sněmovny jsme tam šli my, asi za 8 až 10 dní jsme vyrazili my a dostali jsme se třemi směry jak v pohraničí mezi Slovenskem a Podkarpatskou Rusí, tak prostředkem přes Volovec, tak marmarošským obvodem k Neresnici až k samým polským hranicím.
Samozřejmě mluvčí agrární strany jako vedoucí v tomto státě, nepůjdou zkoumati bídu tam, kde není ani takovéhoto chleba dosti (ukazuje černý chléb). Pánové, lidé nám tam říkali: Kdybychom ho měli, tak bychom nemluvili o bídě. Nepůjdou zkoumati jak žije 1/2 milionu obyvatel Podkarpatské Rusi, proměněné v kolonii, v okupovanou zemi od československého imperialismu, kde není v chalupě ani 2 kg takových bramborů (ukazuje brambory). Na takové se já na poli ani nepodívám, ale ten člověk nemá nic lepšího.
Páni Staněk, Curkanovič, Bačínský dojeli sice do Nižních Verecek k p. Ščereckému, přibrali si k tomu ještě soc. dem. posl. Husnaje a ovšem neměli se tam špatně.
Ale podívejte se, co tam lidé melou na mouku. V Saldoboši, kde rozvodněná Tisa loňského roku sebrala úrodu, kde se nedostala žádná pomoc, lidé po oklepání zrnek toto jedí (ukazuje kukuřičný struk) a umírají z toho. poněvadž to není k žrádlu.
Nebudu vám líčiti podrobně, co mám zde sepsáno na 12 stránkách. Ale co tam jí 2leté dítě, nežralo by u nás ani prase. Chybí tam kukuřice, nemají sůl, ačkoliv je tam skalka, kde se sůl nalézá, ale lid tam nesmí, poněvadž je hlídána četníky, poněvadž sůl je monopol, ze kterého se platí a o to stát nesmí přijíti. Ale čert vezmi statisíce lidí! Lidí, kteří nemají čím osolit, o omastku ani nemluvě. Vážení, chodí tam 40 km lidé na slanou vodu, která dříve bývala bezplatná a dnes se platí haléř za litr. Ano, někdo řeknete: Co to je haléř za litr? Ale když jsou tam usedlosti rolníků 20měřicových, kteří do roka nevydělají ani 50 Kč, pak je jim každá koruna velkým bohatstvím. Pánové, nechoďte nikdy pro nějaký obraz ožebračení přes hranice, máme toho zde až tak zrovna po krk. Je to v naprostém kontrastu s tím heslem ťDemokracie dětemŤ. s heslem, kde stává se členem toho výboru péče demokracie dětem i takový Preiss a jiní podobní činitelé. Na východním Slovensku desítky tisíců dětí v pravém slova smyslu umírají hlady a místo poskytnutí pomoci přijde exekutor a zabaví poslední, co ten člověk má. Byli jsme v Saldoboši na rovině, v okresu chustském, kde leží na posteli stoletý stařec. Podrobnosti vám zde mohu doložiti číselně, dám vám i jméno starce. Stoletý stařec leží na posteli a nemá zaplacenu domovní daň. V tomto baráčku na spadnutí má 6 nebo 7 polštářů s krásným vyšíváním ukrajinským a asi 6 ručníků, rovněž s tímto vyšíváním. Exekutor nemá nic jiného, co by sebral. Ten stařec tam nemá ani kozy, ani krávy. Zabaví tedy tyto polštáře a ručníky. Vedle tohoto starce je umírající 70letá babička, kterou si tento stařec vzal za druhou ženu. Takové jsou poměry v Československé republice, ne v Rusku, ne v Omsku, ale v Československu: za 15 hodin rychlíkem tam dojedete a můžete se na to podívat. (Místopředseda Donát převzal předsednictví.)
Když jdeme k zemskému presidentovi a poukazujeme na tuto bídu, pan president je nemocen a přijme nás pan vicepresident Jech a povídá: To je národní zvyk, když chodí polovina dětí boso sněhem do školy, to je národní zvyk považovat tyto kukuřičné placky (ukazuje placky) za hodokvas, takovýto chleba je národní zvyk. Promiňte, pánové, jen jiskřička stačí, aby Podkarpatská Rus vzplála v ohromný požár. Pan vicepresident Jech nám říká, že pan Malypetr prohlásil, že v nejbližší době musí se dáti Podkarpatské Rusi 10 mil. Kč na pomoc. Co to znamená těch 10 mil. Kč? Za těch 10 mil. je možno v Rumunsku koupiti 270.000 q kukuřice po 35 Kč Myslím. že snad stát, když na jedné straně dává jako povinnost na zachraňování umírajících, nebude na druhé straně chtíti vybírati clo z této kukuřice. A včera mi tu sděloval jeden pán. že prý na tuto pomoc se nedá 10 mil., nýbrž jenom 5 mil. My v Čechách a na Moravě, když se mluví někde o kukuřici, nemyslíme na lidi, nýbrž vždycky na zvířata a na líh, ale tam na Podkarpatské Rusi považují kukuřici a kukuřičný šrot za pochoutku. A říkal mi ten pán, že za těch 5 mil. nebude koupeno 140.000 q kukuřice, nýbrž pouze 100.000 q, to je 1000 vagonů, kde se zase ztratí ten jeden a čtvrt mil Kč z těch milionů, které mají přijíti na pomoc hladovějícím této Podkarpatské Rusi? Prý to budou rozdělovati komise, povídal pan vicepresident, složené z notářů, učitelů, četníků a starostů (Sen. Kindl: A farářů!) Farářů ne.
Přece jsou tam četníci a notáři. Když přijdeme do Volosianky, 5 km od Užoku, vidíme, že je tam zavřen velitel četnické stanice, poněvadž zpronevěřil peníze určené na opravu vojenského hřbitova. Přijdeme kousek dále a vidíme, že je tam zatčen školní inspektor, poněvadž zdefraudoval veřejné peníze. Když navrhujeme, aby do těchto komisí byli přibráni zástupci venkovské chudiny, té bědnoty, jak tam říkají, pan vicepresident říká, to je nemožná věc, poněvadž nemůžeme teď dělat volby. Jaké volby? Svolejte schůzi a hlasováním většiny označte ty a ty lidi jako důvěryhodné, ať na to dohlížejí, poněvadž Podkarpatské Rusi se již několikráte pomáhalo Tam zůstaly ne statisíce, nýbrž miliony z těchto peněz za nehty určitým činitelům. Zde se to velmi těžko vyšetřuje, poněvadž na Podkarp. Rusi není právní stav pro pracujícího Rusína a žida, říkám, pro pracujícího žida. Pro žida obchodujícího a okrádajícího rusínského člověka je tam právní stav, poněvadž ten se přilepil k vládní partaji, jako vždycky byl přilepen k vládnoucímu Maďarsku. Mv jsme byli v Závadce, je to od vily pana Ščereckého asi 2 km, u žida, od něhož jsem i já, který má dosti silné nervy, musil utéci, abych se tam nezhroutil. Viděli jsme zoufalou bídu a ani půl kilogramu brambor, sedmileté dítě, které nemluví, 11leté, nemluví rovněž, a není haléře v tomto židovském domku. Rovněž tu mohu posloužiti jménem a domovním číslem k tomuto materiálu. Tak vypadají poměry na Podkarp. Rusi! A pak pí. sen. Plamínková dává v zahraničním výboru návrh, abychom zahájili pomocnou akci pro umírající hladem na Ukrajinské Rusi! (Výkřiky.) Nač jezditi přes Polsko nebo kterýkoli jiný stát do Ruska? Běžte se podívati na Podkarp. Rus, za 15 hodin rychlíkem z Prahy jste tam. Ale ne po vzoru pánů Staňka, Bačinského nebo Husnaje, kteří se tam jdou podívati na kolegu do Nižních Verecek a jdou do chalupy, kde je chalupnice 70 kg těžká, která tvrdí, že má 15 q brambor, ale ať jdou vedle, kde umírá otec nad 4, 5 dětmi a nemá ani do úst.
Je nyní povinností čsl. vlády starati se o umírající hladem. To je úsek s 3/4 mil lidu, který měl míti podle mírových smluv samosprávu a kterému se ta samospráva nedává, poněvadž český imperialismus a česká buržoasie byly by tam s vykořisťováním ohromného bohatství lesů i půdy při jejich samostatnosti rázem hotovy
A nyní nakonec chci se zmíniti několika slovy o událostech ve vedlejším státě, v Rakousku. Pánové, proč, když vystupujeme kterýkoli z komunistů na tribunu, určité strany utíkají jak ze sněmovny, tak ze senátu. Snad se řekne, že se někdo z nás hrubě vyjadřuje; budiž, ale o všech se to přece říci nedá. Spíše se utíká před námi proto, že se nesnesou pádné naše argumenty, kterými tu zástupci komunistické strany s třídního hlediska dokazují různé, v kapitalistickém světě logicky nutné události.
Předevčírem pánové z obou soc.-demokratických stran krajně odsuzovali zvěrstva, která na dělnících a dělnické třídě páše v Rakousku Dollfuss a Starhemberg s Feyem. Vážení, co se odehrávalo před týdnem v Rakousku, to jsme viděli už v jiných státech, v ltalii, v Polsku, v Jugoslavii, v Bulharsku, v Rumunsku a v Německu, a teď posledně to vidíme v Rakousku. Pánové, objektivně a upřímně: Jestli zpytujete své svědomí, můžete vyvrátiti ten důvod, že my obviňujeme II. lnternacionálu u toho, že takovým způsobem využila své ohromné moci a své ohromné síly, když měla důvěru dělnictva a pracující třídy po převratě, že ona je tím vinna, že tyto poměry došly k takovým koncům jako v Německu a Rakousku a že se tyto poměry připravují za součinnosti sociálfašistů i pro pracující tříd u v Československu? V Německu po převratu dělnická internacionální strana. která alespoň na klamání mas používá revolučních hesel, měla za sebou 45% pracujícího lidu. 45% dělníků s tvrdými pěstmi, odhodlaných. otužilých v továrnách, dolech, na stavbách - a proti těmto 45% stojí 55% maloměšťáků a zbabělé buržoasie, která není schopna odporu při dosti malém náporu. která je hrdinná jen tehdy, když stojí za hradbou policajtů. četníků a těžkého dělostřelectva. A kam se to dopracovalo? Pod heslem menšího zla se stále uhýbalo buržoasii, kapitalistům, pod heslem menšího zla volil se za presidenta největší řezník v historii lidstva Hindenburg, a když potom kapitalisté Thyssen, Krupp a ostatní uznali za nutné povolati Hitlera a tento Hindenburg povolal Hitlera, teď nad tím vším, co se stalo, roníte krokodilí slzy, že se tam páše zvěrstvo na pracující třídě a na jejích vůdcích.
Co bylo v Rakousku? Což jsme my komunisté v Rakousku rozbíjeli jednotnou soc.-demokratickou stranu, jak nás obviňujete v Československu? Ovšem, je to lež. Já jsem měl také mandát pro sjezd strany r. 1920. Nás bylo pro levici 286 a pro pravici Bechyňovu a Habrmanovu 130, čili my jsme měli většinu, nám patřilo všechno, co partaj ušetřila, co z krejcarů dělnických vybudovala. V Rakousku jsme my komunisté nerozbili soc.-demokratickou stranu. (Různé výkřiky.) Rakousko má 7 mil. obyvatel, tam soc.-demokracie dostala takřka tolik hlasů, kolik jednotná strana soc.-demokratická v Československu r. 1920. Při 11/2 mil. soc.-demokratických hlasů dostali komunisté asi 35.000. Proč dnes roníte krokodílí slzy nad zvěrstvem, které dělá Dollfuss s dělnickou třídou v Rakousku, když politika a taktika rakouské soc.-demokracie usnadnila a připravila Dolfussovi to, co teď provádí?
Promiňte mně, budu-li citovati několik slov: ťKdo měl v Rakousku po skončení války rozhodující moc? Rakouská soc.demokracie Kdo v krvi potlačil onu část rakouského proletariátu, který v 18. a 19. roku volal po svržení kapitálu a zřízení sovětského Rakouska? Soc.-demokracie. Kdo znovu vybudoval rakouskou žoldáckou armádu a veškerou státní moc? Soc.-demokracie a specielně Deutsch. Kdo v r 1927 za Schobera, kdy vídeňský lid povstal, tento boj zradil a odtroubil? Soc.demokracie. Kdo při nastoupení Dollfusse a při každé jeho provokaci při nastolování fašistické diktatury zdržoval rakouské dělníky od boje? Kdo tak dal Dollfussovi čas, aby se na občanskou válku důkladně připravil, zatím co bylo dělnictvo politicky i vojensky stále více odzbrojováno? Kdo říkal rakouským dělníkům, že Dollfussova vláda je menším zlem? Kdo konečně až do posledního okamžiku nabízel Dollfussovi spolupráci na výstavbě fašistického stavovského státu? Ano, rakouská soc.-demokracie přivodila takovou situaci, že okamžik k občanské válce volil Dollfuss, nepřítel Soc.-demokracie upravila cestu fašistické diktatuře Dollfussově, dala mu možnost organisace a přípravy občanské války.Ť (Předsednictví se ujal předseda dr Soukup.)
Taková jsou fakta. A tak budou dnešní kritikové i historie oceňovati činnost celé druhé internacionály v celém světě. Pánové, kdy jste se v tomto státě postavili za 15 let alespoň jednou tak, jak se postavila třeba vaše bratrská strana ve Francii, aspoň proti snižování platů? Nepředkládám ji za vzor, ale pravda, tam se na srážkách platů roztříštily vlády! Kdy jste se jednou postavili proti kterémukoli reakčnímu činu. ať to byl zákon na ochranu republiky, podle něhož jsou lidé pro slovo zavíráni více než vrazi, ať jsou to daně, oklešťování práva shromažďovacího, spolkového? Kde jste byli? Ale mají teď, prosím, českoslovenští soc. demokraté, česká i německá větev, právo kritisovati tak Dollfussovu vládu, jak ji kritisovali předevčírem? A tu zase budu něco citovat. (Výkřiky.)
ťMluví o solidaritě s bojujícím rakouským proletariátem, který sáhl ke zbrani proti měšťáckému státu, ale u nás zavírají dělníky za pouhou stávku, demonstraci, kolportáž, za schůze atd. Předstírají solidaritu s rakouským proletariátem,.. Ť