Ministerstvo veř. prací hospodaří také s půjčkou práce. Paní kol. Stejskalová zde řekla: My víme, k čemu bylo půjčky práce použito. - Nevím, jaké informace má klub komunistické strany, ale já se přiznávám za náš klub, že my tak dobře nevíme, k jakým účelům bylo použito půjčky práce, naopak já jsem zde chtěl žádati ministerstvo veř. prací o přesné sdělení, jakým způsobem bylo použito půjčky práce, k jakým pracem, a aby nám také sdělilo program svých prací do budoucnosti, abychom používali půjčky práce opravdu jenom k rentabilním stavbám.

Musím zde, bohužel, vytknouti, že půjčka práce vlastně naše úřady překvapila, našla je nepřipravené. (Sen. dr Karas: Ministr financí v rozpočtovém výboru řekl, jak bylo té půjčky použito!) Půjčka práce zastihla naše úřady jak státní, tak samosprávné nepřipravené, neboť neměly dostatečně projektů, které by bylo možno ihned realisovati, a to, myslím, je zde velikou závadou. Proto bych doporučoval - vždyť nechceme stavěti hladové zdi, chceme s půjčkou hospodařiti racionálně - aby zde podle memoranda inženýrské komory byla vytvořena nějaká ústřední technická rada, a tento požadavek inženýrské komory se kryje také s návrhem, který podal kol. Modráček jménem našeho klubu, kterýžto návrh žádá, aby byla vytvořena hospodářská rada. Je to tisk 1165, který dnes byl rozdán. Technická rada a hospodářská rada měly by právě usměrniti investiční činnost státní, aby prováděné investice nebyly dílem náhody nebo politického vlivu, nýbrž dílem rozumného, programového plánu.

Tu bych chtěl upozorniti pány zástupce ministerstva financí na nešvar, který se děje při zadávání veřejných prací. Dostal jsem několik stížností od podnikatelů, že nedostali zadánu veřejnou práci proto, že tato práce byla zadána oferentu, který byl dlužen daně a nabídl, že si dá sraziti určitou část výdělkového účtu na zaplacení daní. Kdyby se toto mělo státi zásadou (Sen. Ant. Novák: Je to prémie na neplacení daní!), bylo by to snad okamžitým prospěchem státní pokladny, ale bylo by to premií pro neplatiče daní a bylo by to velmi osudné do veškeré budoucnosti, poněvadž bychom ji tím prodávali za mísu čočovice, neboť tímto způsobem bychom podkopali i daňovou morálku těch, kteří ještě nějakou mají, a dostali bychom se za nějaký čas k tomu, že by všichni oferenti, jejichž oferty by byly otevřeny, vykazovali hrdě: Já jsem dlužen daně a proto na mne musíte vzít ohled. Pokládal bych za správné, aby bylo postupováno právě opačně, aby veřejné práce, jak státní tak samosprávné, byly zadávány pouze těm, kteří mají daně pořádně zaplaceny, a aby neplatiči daní byli zásadně v-loučeni.

Vedle toho doporučuji, aby v každém případě bylo kategoricky vymáháno dodržování kolektivních smluv. Mám případ, kde se na mne obrátil zaměstnavatel se stížností, že v sousedním kamenolomu se platí kamenickým dělníkům 1 Kč za hodinu. tedy za práci tak těžkou a namáhavou. Tedy i sami podnikatelé si již stěžují na nedodržování kolektivních smluv ovšem jen ti pořádní podnikatelé.

Dále bych doporučoval, aby při provádění veřejných prací bylo strojů používáno co nejméně. Půjčku práce jsme upisovali jakožto opatření nouzové, investice, které se z této půjčky provádějí, mají charakter prací nouzových, ale jsou-li potom tyto práce prováděny strojem je zaměstnán podnikatelův stroj a ne dělnictvo. U přítomných pánů z ministerstva financí vymáhal jsem také schválení regulace Radbuzy jako nouzovou práci, poněvadž máme v Plzni přes 7.000 nezaměstnaných. Když byla úprava povolena a stavba zadána, nebyli na ni posláni nezaměstnaní Škodováci, kteří by tam byli mohli velmi dobře pracovati, poněvadž šlo o výkop měkkého materiálu, ale byl tam postaven bagr z Altony v Německu a nezaměstnaní dělníci se dívají, jak jim ten německý bagr ubírá živobytí. Proti tomuto způsobu je nutno protestovati a žádati, aby bylo podnikatelům v zadávacích podmínkách uloženo, že strojů smí býti používáno jediné tam, kde ruční práce není proveditelná. Jako technik si zde činím násilí, poněvadž bych měl žádati pravý opak, ale bylo zde řečeno ráno ťPrimum vivere, deinde filosofariŤ. Až budeme míti práce dosti, budu zase pro zaměstnávání strojů, když však práci nemáme, musíme dáti napřed najíst lidem a pak teprve práci strojům.

Inženýrská komora žádala ministerstvo veř. - prací, aby byla provedena změna v kategorisaci civilních inženýrů. Na technice bylo stavební inženýrství rozděleno na 2 směry, na směr konstruktivní a dopravní a n a směr vodohospodářský a kulturní. Teď vycházejí absolventi z techniky z těchto dvou směrů, ale v kategorisaci civilních inženýrů změna ještě provedena nebyla a následkem toho žádný z těchto absolventů - a je jich již 1.500 - nemůže dostati autorisaci prostě proto, že nemůže vykázati, že by byl absolvoval na technice stavební inženýrství, neboť toto stavební inženýrství již neexistuje. Je jen logickým důsledkem - a nechápu, že to trvá tak dlouho - aby bylo toto rozdělení provedeno.

V debatě bylo vytýkáno - byla to, tuším, pí kol. Chlebounová - že státní dráhy vykazují ohromný schodek. Ano, státní dráhy vykazují bilanční ztrátu 819,222.000 Kč. Je to druhá velká díra v našem rozpočtu. Státní dráhy a nezaměstnanost, to jsou dva velké balvany, které na našem rozpočtu tíží a

které dělaly ministerstvu financí tolik starostí, neboť nebýti těchto dvou bodů, byl by se rozpočet sestavoval mnohem lépe a nebylo by třeba ani činiti úspory, které jdou už až na krev. Ovšem státní dráhy - již jsem to řekl - za to nemohou. Nemohou býti aktivními, když nemají co vozit. Státní dráhy byly aktivními, když měly co vozit, a odváděly státní pokladně slušné přebytky a ještě slušnější daně, ale není-li co vozit, není-li zátěž, nekouří-li se z komínů, neposílá-li nic ani zemědělec, nemají ani státní dráhy. kde by co vzaly.

Provozní schodek je 507,098.100 Kč, bilanční ztrátu jsem již jmenoval. Uvažte, že z té bilanční ztráty 819,222.000 Kč dělají samotné pense, které státní dráhy vyplácejí, 708,500.000 Kč a vedle toho na schodek lokálek. které mají býti zestátněny v příštím roce, máme už v rozpočtu 49,292.300 Kč. Tyto 2 položky dohromady činí už skoro samy celý schodek, bilanční ztrátu, kterou státní dráhy vykazují.

Aby nebylo nedorozumění, podotýkám ihned, že není to státní pokladna, která kryje celý schodek státních drah, nýbrž kryje jenom část schodku. Větší část, 337,012.900 Kč je kryta z položky odpisů a výzisků, je vzata z obnovovacího fondu. Tedy státní dráhy si velikou část své ztráty bilanční kryjí samy, ale kam tento způsob úhrady vede? Račte se podívat, že v odpisovém účtu měli jsme z minulého roku zůstatek 450 mil. 374.040 Kč a k 31. prosinci roku příštího bychom měli míti 693,331.040 Kč, ale poněvadž se na uhražení ztráty vezme 337 mil., zbude v odpisovém účtu pouze 356 mil., čili o 94 mil. méně, než jsme tam měli roku minulého. To znamená stručně česky řečeno, že státní dráhy žijí ze své podstaty, že ztravují podstatu. Tohle by bylo hospodářství bankrotářovo, takovým způsobem bychom se brzy dostali k tomu, že by si státní dráhy i na obnovu musily vypůjčovat. Obnova u státních drah je nutná. (Předsednictví převzal místopředseda dr Heller.) V provozu vidíte zajímavý přesun, kardinální změnu: od páry přecházejí státní dráhy k benzinu. Státní dráhy vyřazují 700 parních lokomotiv a pořizují pouze 7, to jest 1 % nových parních lokomotiv. Vedle toho pořizují státní dráhy 40 motorových vozů kolejových. Na opravu lokomotiv máme pouze 10 mil. 652.000, kdežto na obnovu motorových vozidel kolejových máme už 20 mil. 262.000 Kč, vedle toho, co je obsaženo v rozpočtu investičním. Je tedy vidět, že státní dráhy nejsou takovým strnulým tělesem, za jaké ve veřejnosti jsou vydávány, nýbrž naopak že státní dráhy se přizpůsobují poměrům technickým i přepravním.

Státní dráhy přizpůsobují svůj rozpočet, jak mohou. Když klesají příjmy, snižují státní dráhy také svá vydání. Ovšem vydání žádné dráhy na světě nemůže se snižovati tak rychle jako příjmy, poněvadž vydání z velké části spočívají v položkách neměnných. Státní dráhy za prvních 9 měsíců letošního roku poslaly do pense 11.610 zaměstnanců a vedle toho odevzdaly finanční správě 1400 zaměstnanců. Provoznímu účtu je tím částečně tedy pomoženo, ale pensionováním lidí ještě mladých je zatěžován pensijní fond a tím máte vysvětlenu tu ohromnou položku pensí 708 mil. Kč, která v příštím rozpočtu bude ještě větší, poněvadž těch 11.610 už se nám tam objeví.

Státní dráhy přizpůsobily se potřebám doby také zvýšením rychlosti. Zvýšení rychlosti není věc jednoduchá. Tu nelze jen říci: máme lokomotivy, které mohu jezdit rychlostí 100 km, tedy budeme jezdit rychlostí 100 km. Tato rychlost znamená značné zdražení, ztížení udržování vrchní stavby. Jestliže jsme mohli zvýšiti rychlost, je to jen tím, že v minulých letech státní správa hospodařila dobře, že vrchní stavbu dala do dobrého pořádku. Ale bojím se, abychom nehospodařili na účet budoucnosti. My neobnovujeme stejným tempem, jak bychom potřebovali. Vidíme, že pokládky jsou preliminovány pouze 97 mil. Kč, má se provésti novopokládek na 205 kilometrech a staropokládek na 53 kilometrech, což dohromady není ani 2 a ¹/₂% sítě našich státních drah. Tedy my zde hospodaříme na účet budoucnosti, a bojím se, aby toto hospodářství se neprojevilo v rozpočtech nejbližších let. Bylo by možno ještě šetřiti při redukování souprav, které jsou zbytečně dlouhé. Bylo by možno šetřiti tím, že bychom pomocné vozy cizí nevozili v rychlících, jako to děláme, nýbrž v nákladních vlacích, jako to dělají Rakušané. Bylo by možno dále šetřiti tím, kdybychom docílili nižší ceny na uhlí. Docilujeme sice oproti minulému roku úspor 34,532.000 Kč, ale mohli bychom dosáhnouti úspor mnohem větších, kdyby naše doly prodávaly státním drahám československým uhlí za stejné ceny, za jaké je prodávají státním drahám rakouským. Naše československé dráhy vozí ostravské uhlí do Rakouska pro rakouské státní dráhy. Ten provoz vykonávají také ostravským uhlím, ale ostravské uhlí, které se pálí v lokomotivách československých při dopravě uhlí ostravského pro rakouské lokomotivy, je mnohem dražší než uhlí, které vezeme do Rakouska. (Slyšte!) Zde by byla úspora možná, ale naše státní dráhy musejí platiti našim dolům rozdíl na dumpingové ceny, za jaké prodáváme ostravské uhlí do Rakouska. (Sen. Havlena: Jako s cukrem!) Je to jako s cukrem. Částečná náprava nastane motorisováním tratí. Provádíme motorisaci, ale bude potřebí revidovati ještě také zásadně potřebu drah vůbec. Máme dnes trati, na kterých jezdí vlaky, jichž celý příjem činí 80 hal. od výchozí stanice do konečné. (Hlas: Lokálky!) Ano, to je na lokálkách. Tyto dráhy nemůžeme vésti dále, bude potřebí, aby se veřejnost smířila s tím, že takové dráhy bude nutno nahraditi provozem autobusovým, že dráha odejde s kolejnic a přejde na silnice. Dráha převzala od poštovní správy právě před rokem poštovní automobily. Pošta nám odevzdala automobily, ale nepoužívá sama našich automobilů, nýbrž naopak pošta zjednává soukromé dopravce pro svoji poštu, a tak vidíme zjev, že vedle autobusu státních drah jezdí soukromý povoz, který vozí čsl. poštu a konkuruje ne snad proto, že by byl lacinější. Právě mi byl hlášen případ - a na to bych upozornil pány zástupce ministerstva financí - že poštovní správa sjednává na trati Horažďovice-Stříbrné Hory smlouvu se soukromníkem, který bude voziti poštu za 60.000 Kč ročně, - ačkoli autobus, který byl dosud poštovní a od Nového roku bude železniční, by ji vozil za 30.000 Kč. Ten autobus bude pasivní a pošta vydá o 30.000 Kč více.

Tedy pošta se musí potřebám drah také poněkud přizpůsobit, potřebám cestujícího obecenstva, nejen drahám zdražovat. 50 hal. vplatného za šeky dělá u drah položku 200.000 Kč, o těchto 200.000 Kč máme od nynějška v rozpočtu více, nežli jsme měli dříve.

Naše dráhy se přizpůsobují také tarifálně. Bylo zde výstižně panem kol. Žiškou poukázáno, že problém slovenský je problémem tarifním. Chtěl bych říci, že problém západočeský a jihočeský je také problémem tarifním. Hospodářství všech území, která jsou příliš daleko od uhelných ložisek, jsou problémem tarifním. Chápu bolesti slovenské a jsem ochoten je podporovat, ale prosím, aby stejně byly chápány bolesti jihočeské a západočeské, kde máme velký průmysl, který nám právě z těchto důvodů umírá.

Státní dráhy provádějí také úspory osobní a tu čteme na stránce 108 rozpočtu: ťSnížení potřeby se vysvětluje redukcí výměr těch odměn, na něž nárok je založen všeobecnými normativními výnosy, zastavením výplaty odměn ostatních, hlavně mimořádných odměn pomocných zaměstnanců, jimiž se vyrovnával jejich plat na výši mzdy, kterou měli před ustanovením jako smluvní dělníci.Ť Co to znamená? Zkrátka, po česku řečeno, ti lidé dostanou méně nežli měli před tím, a toto se děje v době, kdy prý v ministerstvu zemědělství - nemohu to kontrolovat - vyplácejí se remunerace, kterými má býti nahraženo snížení platů státních zaměstnanců o to, oč byly redukovány. Doporučoval bych tedy, aby otázce personalní se věnovala také náležitá pozornost. Personál nesmí býti trestán za schodek, který nezavinil on, nýbrž krise, za kterou personál nemůže.

A nyní mé ceterum autem, totiž německé trati na území naší republiky. Máme řadu tratí, které jsou ve správě německých státních drah, kde nám hakenkrajclerismus vniká přímo do těla republiky. Několikráte jsem již o této věci mluvil, používám i této příležitosti k tomu, abych kategoricky žádal, aby všecky trati na území naší republiky byly převzaty do provozu československého. (Výborné! - Potlesk)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Dále má slovo pan sen. Kopřiva.

Sen. Kopřiva: Vážený senáte! Projednáváme státní rozpočet na r. 1934. Podle výroku pana ministerského předsedy má to býti poslední deflační, úsporný rozpočet. Rozpočet je v rovnováze a mají takové být i všechny příští rozpočty. Ale, vážení přátelé. myslím, že je zde velmi málo přítomných, kteří by tomu věřili. Víme jistě již předem, že až se dožijeme toho, že budeme - naše vláda - dělat rozpočet pro příští rok, že budou tytéž obtíže, že se bude musit škrtat, šetřit a snižovat, kde se jenom dá. Z těchto důvodů si dovolím poukázati na některé případy, kde by se mohl udělati pořádek a kde by se mohlo také šetřit.

Náš stát si nabral na svá bedra velmi mnoho povinností. Když jsem byl malý chlapec - je tomu tak asi 45 až 47 let - můj otec byl na obci starostou a v celé obci, která čítala 350 a něco čísel, bral jeden člověk. t zv. patentovaný invalida, podporu od státu 12 krejcarů denně. A tu jsme, vážení, věděli všichni kluci ve škole, že ten člověk ťfasujeŤ od státu, jak se to říkalo. A dnes, přátelé, dostává podporu každý druhý. Jedni dostávají podporu podle zákona o stavebním ruchu, druzí válečné renty, třetí podporu přestárlých, čtvrtí podle gentského systému, pátí strav ovací akci atd. atd

Vážený senáte! Nemyslete, že já nebo naše strana jsme proti tomu, aby dostával od státu podporu ten, kdo je toho skutečně potřebný, ale poukazuji na to, že je ještě i dnes mnoho těch lidí. kteří jí nepotřebují. Bylo zde řečeno předevčírem s tohoto místa jedním řečníkem, že 20 měr uživí pětičlennou rodinu. A jsou ještě případy dnes, že dostává takový domkář, který má 10, 20 a přes 20 měr, podporu podle gentského systému.

U nás na moravském Slovácku je docela jiný poměr než u vás v Čechách. Zde je to dělník, rolník nebo zemědělec. Ale u nás je malý rozdíl mezi dělníkem a rolníkem. U nás není zachovalých usedlostí. Jeden má staré číslo a má 20 měřic pole, a druhý má číslo nové a má také 20 měřic. Ale poněvadž ten první je ze selské chalupy, nechodí na výdělek z obavy, že by to ti druzí dělníci nesnesli, podporu nebere, sedí doma a má dluhy, kdežto ten druhý s novým číslem chodí na výdělek a má podporu. Bylo by záhodno, aby se v těchto věcech udělal pořádek. aby ministerstvo soc. péče dalo vyšetřiti tyto věci, poněvadž to dělá mezi obyvatelstvem velký rozruch. Jistí lidé dostávají podpory a v mnoha případech i ukládají, druhá část obyvatelstva pro nezaplacené daně pozbývá domků a majetku.

Dosud byla největší odpovědnost na obecním starostovi. Ten musil všelijaké žádosti podpisovati a potvrzovati jako správné. Ale co může takový starosta na té obci dělati při dnešní politické roztříštěnosti a nevraživosti? Co se mu předloží, musí podepsati, neboť jinak by mu vytloukli okna anebo zapálili chalupu.

Vážení přátelé! Nejsem pro to, aby se šetřilo jenom na malých, aby se jen u nich dělal pořádek, byl bych pro to, aby se dělal pořádek též u těch velkých. Již jsme zde snižovali zákonem a teď vládním nařízením platy stát. úředníků a zaměstnanců několikráte, ale ještě jsme nepřišli k tomu, abychom jednou také snížili platy ředitelům bank, členům správních rad, ředitelům nemoc. pojišťoven atd. Či je to skutečně pravda, jak zde bylo řečeno s tohoto místa, že se vláda bojí sáhnouti na platy ředitelů bank, že by banky vládě nebo panu ministrovi nic nepůjčily? Vždyť se říká, že vláda má více moci ve státě než sám Bůh, ale vláda této moci proti těmto pánům nepoužívá. Nejsem jenom pro to, aby se dělal pořádek u všech jiných, nýbrž také pro to, aby se udělal pořádek u nás. Vždyť my jako zástupcové lidu. poslanci a senátoři, už nejsme v očích toho lidu ani jeho zástupci! Na venkově se říká: Jste vykradači státu a poplatnictva!, protože prý poslanec nebo senátor má 60.000 Kč. Není to pravda. My už dneska nemáme těch 60.000 Kč, a nikdy jsme je neměli, po těch srážkách se nám sráží 14%, platíme si dráhu a daně, t. j. dohromady už 1.000 Kč, máme měsíčně 4.000 Kč, ale pořád se říká, že máme 60.000 Kč. Tedy bych se přimlouval, abychom si platy upravili na nižší stupeň, aby se řeklo: poslanec nebo senátor má 3.000 Kč nebo 4.000 Kč, aby o tom nebylo zbytečných řečí. Také by bylo záhodno sáhnou ti i na platy pánům, kteří dostávají dva nebo snad tři i více platů ze státní pokladny. Nikomu nezávidím, ale když někdo dostává jeden plat celý, nestačilo by mu, kdyby z druhého nebo třetího platu dostával 50%, a nebylo by rozumné udělati pořádek, dokud je ještě čas? Kdybyste, pánové, žili mezi tím lidem venku, jak se na to dívá a jak o tom soudí, skutečně někdy člověk má z toho strach.

V celé naší debatě se vine jako červená niť stížnost na nezaměstnanost a zadluženost. To jsou dvě naše největší bolesti. Co se týká té nezaměstnanosti. nedá se na tom mnoho změniti. Slyšeli jsme řeči mnohých řečníků, jak je to v průmyslu těžké a jak je to tam a tam těžké. Dovolil bych si poukázati na jeden případ, kde by se aspoň částečně nezaměstnanost dala zlepšiti. Když jsme kdysi projednávali starobní a sociální pojištění, tak jsem s tohoto místa žádal, aby se lidé, kteří jsou duševně nebo tělesně méně vyvinutí, nenutili k tomuto pojištění, aby se z nich nemusilo platiti. Proč? Nechtěl jsem zlo pro tyto chudáky. Chtěl jsem dobro. Celé stovky těchto lidí se přiživovaly u zemědělců nebo rolníků. (Sen. Chlebounová: A nikdo nezemřel na vesnici hlady!) Na vesnici nezemřel nikdo hlady, dostal obnošený šat nebo na svátek dostal nový šat. Ještě dnes jsou takové případy. Na př. můj 72letý bratr zaměstnával jednu ženu, ta neměla žádné pojištění, ale poněvadž u něho pracovala již od svého mládí, uživil ji do smrti a dal ji řádně pochovat. Tito lidé by našli opatření u mnohých rolníků, zemědělců. (Sen. Karpišková: Nač almužnu, vždyť mají ti lidé právo na zaopatření!) Paní kolegyně, ti lidé nemají nic, on dnes nemá žádnou práci, práci dnes nedostane ani zdravý člověk, takže tento teprve je bez prostředků; poněvadž nemá široké lokty a vědomosti, nedostane se k žádné podpoře a chudák umírá hlady, když se nad ním nikdo neustrne.

Ještě dále bych řekl. že by se dalo ještě zaměstnat nebo snad by byla snaha zaměstnati více lidí služebných, kdyby si tak stroze nepočínaly okresní nemocenské pojišťovny, na př. naše okresní nemocenská pojišťovna v Uherském Brodě. B. 1931 jsem přiznal celý plat svého kočího, přihlášku jsem udělal, neodvolám z ní ani písmeny. Přiznal jsem také požitky. Příslušný úředník, který vyměřoval třídu. zařadil ho do nižší třídy. Teď. za 2¹/₂ roku, jsem dostal platební rozkaz okresní nemocenské pojišťovny na doplacení 144 Kč, že byl zařazen ten můj sluha, ten kočí do nižší třídy. Což já jsem tu třídu předpisoval? A tak bylo v okresu předepsáno na doplatcích 80.000 Kč (Sen. J. J. Krejčí:.]e vidět, jaký tam mají pořádek!) Pan kol. Jílek s tohoto místa řekl, že okresní nemocenské pojišťovny jsou pasivní a že jsou pasivní proto, že vedou celou agendu Ústřední soc. pojišťovny, že na to nestačí. musejí míti moc úřednictva atd. Tady to vzniklo také tak. Přišla revise od Ústřední sociální pojišťovny a poněvadž okr nemocenská pokladna je pasivní, nahledal toho ten úředník za 80.000 Kč. To se rozeslalo do okresu, že se to má zaplatit. Při dnešním finančním nedostatku mají zaměstnavatelé zaplatit 80.000 Kč. Pánové, kdyby mi byla pojišťovna předepsala bylo mi předepsáno 144 Kč - 72 Kč. řekl bych, snad je to do jisté míry spravedlivé, poněvadž měl jsem zaplatit 72 Kč dříve nebo teď. Ale kde já mám nyní vzít těch 72 Kč za toho kočího. když byl ze Slovenska a já ho nenajdu? Proto z těchto důvodů se každý dnes vyhýbá, aby si sluhu nebo děvečku vzal a nebere si je, pokud se může bez nich obejíti raději se dře sám, aby si je nemusil brát.

Když jsem byl u okr. nemocenské pojišťovny a vyjednával jsem, řekl mi úředník, že musím přiznat, když tomu kočímu dám v neděli na pivo, když mu dám novoročné atd. Všechno musím přiznat. Nakonec jsem mu řekl, že když mu dám k večeři zemáky, tak nemusím přiznat nic, ale když k tomu dám kousek klobásu, tak musím přiznat, že má lepší stravu. (Výkřiky sen. J. J. Krejčího.) V tomto směru by se mohla státi ještě částečná náprava a přimlouval bych se o ni. Něco jsem zaslechl, že se má novelisovati zákon o Ústřední soc. pojišťovně a snad by to bylo do jisté míry účelné, protože okr. nemocenské pokladny by se nezatěžovaly a nedělaly by se nepříjemnosti zemědělskému stavu. Mohlo by se také vzít více lidí do práce.

Dále jsem se zmínil o tom, že je zde mnoho stížností na zadluženost. Jsou zadluženy samosprávné svazky, obce, okresy, jednotlivci, země, všechno je zadluženo. Vážení, jak k té zadluženosti přišli? Řekněme si to. U obcí bylo zde takových případů vzpomenuto. (Výkřiky sen. Karpíškové a J. J. Krejčího.) Bylo zde mluveno o tom, že se stavěly školy a paláce, (Výkřiky. - Místopředseda dr Heller zvoní.) a na stavbu těchto obecních a městských škol byly obce nuceny si vypůjčiti. Znám jeden případ, je to nejchudší obec na Vyzovsku, Podkopná Lhota, která má daňovou základnu 1.700 Kč a musila stavět školu, která stála 300.000 Kč! Když ji měla stavět za 180.000 Kč, řeklo se, že to neodpovídá, a musila se stavět škola větší. Tak obce přišly do dluhů. V mé obci, Nivnici, se prováděly nouzové práce. Tato obec má daňovou základnu 26.000 Kč, za rok se mělo propracovati 250.000 Kč. Když pan starosta se členy obecní rady se šel ptát na okresní úřad a říkal, že nemá peněz, kde to má vzít, že to obecní zastupitelstvo ze stranických důvodů odhlasovalo, řekl mu na okr. úřadě pan rada: Vypůjčte si a když vám půjčí, jen berte. Kdyby nám okres půjčil, my bychom brali na plné kolo, ale nám nic nedají. Dnes ten pan rada je na jiném okrese, obec je zadlužena, a odpovědnost za to nebere. Na koho se to sveze? Na pana starostu; řekne se: tím jsi vinen ty!

Co se týká okresů, vážení přátelé, okresy se dlužily také tak. Řečník přede mnou, p. inž. Winter, se zde zmiňoval o špatných silnicích okresních. Leckde jsou dnes špatné; jaké budou za pár let, nevím. My na uhersko-brodském okrese už jsme to dotáhli tak daleko, že zaplatíme z našich přirážek a z přídělu, který dostaneme, jenom úroky z dluhů, cestmistra a cestáře, a na kámen nestačí už ani koruna. Dlouhou řadu let jsme dodávali kámen z našeho lomu, ale nakonec se řeklo, že je špatný a musil se vozit ze zemských lomů drahou. Platili jsme jej 40 až 50 Kč a po dodání drahou 140 až 150 Kč, ale byl lepší. A víte, co říkají lidé? No, z domácího nic neteče. Co to mělo znamenat, nevím, myslím, že jistě rozumíte.

Zadlužení jednotlivců. Dnes právě jsme měli národohospodářský výbor, kde jsme jednali o dalším oddálení zemědělských exekucí, o t. zv. zemědělském moratoriu. Vážený senáte, nejsem proti tomu, aby se zemědělcům pomohlo. Jsem skutečně aktivní zemědělec a znám zemědělské těžkosti, ale, pánové, tímto zákonem zemědělci nepomůžeme. Když jsem se stal obecním tajemníkem v Nivnici asi roku 1908, tak se prodalo v jednom tamějším hostinci 340 hl kořalky. Tehdy měli kořalny a pálenice židé, vydřiduchové, byli zámožní a půjčovali peníze. Dnes však máme záložny, spořitelny, kampeličky a raifeisenky, ale přišli jsme k tomu, že zemědělci nechce nikdo půjčiti, ale pantáta žid mu půjčí zase. Jsem pro to, aby se zemědělcům pomohlo, aby se oddlužili nějakým rozumným způsobem, aby byly sníženy úroky, aby se snad učinilo nějaké vyrovnání dluhů a, pokud je možno, aby se pomohlo těm, kteří nezaviněně přišli do dluhů - ale tímto způsobem? Máme oddlužovat jenom zemědělce? Když se člověk pohybuje mezi lidem, není možné, aby poslouchal všechno, co ten lid vykládá. Přišel jsem do Uherského Brodu k p. sedlářskému mistru Němečkovi a ten řekl: ťPane senátore, co tam proboha děláte, to jste už ztratili rozum, nebo co se s vámi děje?Ť ť Jak to myslíte, pane mistře?Ť - ťTož podívejte se, já jsem vzal kůže od obchodníka, jsem mu za ně dlužen, nadělal jsem postroje na koně a krávy, rolníci si je vzali, zůstali dlužni, a dnes ten obchodník po mně chce peníze a vyhrožuje mně žalobou, ale já na zemědělce nemohu.Ť - Co jsem mu měl říci? Přijdu na druhé místo a potká mne mistr tesařský Říha z Hrádku nad Vlárou a řekne: ťPane senátore, jak to vypadá, co tam děláte, pro pána krále! Já jsem tesařský mistr a vystavěl jsem tolik a tolik stodol a prasečích chlívků, groše za to nemám a na ty lidi nemohu! Berní úřad mně dává 7000 Kč daní do pozemkové knihy, kde je mám vzít?Ť

Tedy, přátelé, ne pomáhati jenom jednomu stavu, ale pomáhat všem těm, kteří pomoci potřebují. Zadluženým zemědělcům nepomohou ti, kteří po venkově ze stranických důvodů rozhlašují, že se dluhy musejí škrtnouti, odepsati atd. To jim nepomůže. (Výkřiky sen. Chlebounové.) Je to pravda, paní kolegyně. (Sen. Chlebounová: Pak je to bláznovství!) Ano, ale je to tak. Lidé rádi slyší, když se jim řekne: Všechno se škrtne, nemusíte nic platit, o nic se nestarejte.

A nyní několik slov o ochraně zemědělství. Mnoho se mluví o tom, že jsou naši zemědělci na tom špatně. Naše zákonodárné sbory chtěly zemědělství již několikráte pomoci a také se usnesly na různých zákonech na ochranu zemědělství. Pamatuji se, že bylo stanoveno, že pšenice má státi 178 Kč a klesne-li pod tuto cenu, že se má clo zvýšiti. Teď jsme zase utvořili několik syndikátů, a to všechno má zachrániti zemědělství. Ovšem posud jsme je nezachránili a teď, kdy byla neúroda zemáků a přichází na trh více vepřového dobytka, i starých plemenic, když to nemají rolníci čím živiti, klesá cena 1 kg živé váhy vepřového dobytka na 4 Kč i pod 4 Kč. Když jsem byl nedávno na zemědělské poradě, pravil tam jeden člen syndikátu: My jsme nevěděli, kolik má naše vláda podle smlouvy odebrati rumunského a jugoslávského vepřového dobytka. (Výkřiky sen. Chlebounové.) Myslím, že máme obchodní smlouvy a podle nich se musíme říditi. To mne přesvědčilo, že ten syndikát a všechna ta záchrana nic neznamená.

Vyšlo nařízení na ochranu zemědělství, t. zv. úprava zemědělských pachtů. Nevím, jak to bylo myšleno, ale řekl bych tolik: Toto vládní nařízení napráskalo poplatníkům, kteří byli hodní, a pomohlo darebákům. Na venkově v obcích patří pronajaté pozemky především pánům farářům a když farář, ať to byl katolický nebo evangelický, pronajal svým farníkům pozemek a přišly horší poměry, nemohl udělati nic jiného než jim sleviti. Každý rozumný člověk, který měl cit, jim slevil. Teď však vyšlo vládní nařízení, že se slevovati musí, a tak přicházejí ti lidé, aby se jim opět slevilo. Proč se ve vládním nařízení neřeklo, že kdo slevil dříve, nemusí slevovati teď? Tak ti hodní byli potrestáni tím, že musejí slevovati znovu.

A je tu ještě jedna zajímavá věc, která mne přímo zaráží. Naše obec Nivnice měla štěstí, že dostala přídělem zbytkový statek. Ten dala do nájmu hodonskému syndikátu řepařů, společnosti průmyslnické a zemědělské, kde jsou řepaři i cukrovarníci. Tato společnost vykazuje svými výročními bilančními zprávami, že nivnický zbytkový statek je aktivní. Společnost to sama potvrzuje, ale přece jí obec musila 22.000 Kč sleviti z nájmu. Ty 22.000 Kč musí zaplatiti chudé poplatnictvo. Babička dá na daně poslední korunu ze své zadlužené chalupy, a takový výdělečný průmyslový podnik dostane darem 22.000 Kč!

V novinách jsem se, vážený senáte, dočetl, že se zase jedná o záchranu zemědělství a že se té věci chápe zemědělská akademie v Praze. Když jsem si ten článek přečetl, byl jsem překvapen, poněvadž tam píší, že musíme omezovat osev obilní a snižovat osev pícnin, abychom zachránili ceny, aby se udržela pšenice na 150 Kč, žito na 130 Kč, ječmen na 125 Kč a oves na 110 Kč. Vážený senáte, až do této doby jsem byl přesvědčen o tom, že pravý pokrok je v tom, jak se říkalo, když někdo vypěstuje 2 klasy tam, kde rostl dříve jeden; ale dnes jsme to změnili, kde rostly dva klasy, má růsti jeden. Vážený senáte, nač je nám potom potřebí hospodářských škol zimních, středních a vysokých? Nejsem proti vzdělání a jestli nějaké vzdělání mám, tak jsem ho nabyl jako absolvent zimní hospodářské školy, ale to mne tak překvapilo Nač máme všechny ty školy, když máme omezovat osev a nemá se roditi tolik, jak se rodí? Tedy napřed zavřeme ty školy a šetřme tam! Jako praktický zemědělec jsem se nad tím musil usmát. Jestli ještě někdo do toho chce zasahovati, kolik se má čeho urodit a co se má síti, pánové, to řídí někdo jiný, na to my práva nemáme. Já naseji na svém hospodářství pšenici nebo žito, a z jara to vymrzne, musím sít něco jiného, třeba oves, nebo na jaře jetelina vyschne, vymrzne nebo ji zničí myši a musím sít něco jiného. Kdo to chce regulovat? Pánové to chtějí stavěti na statistice. Dělal jsem též statistické výkazy, když jsem se stal obecním tajemníkem, už jsem se o tom jednou zmínil. Předešlý pan tajemník mi vyházel celou registraturu na chodbu. Vzal jsem si to domů a když jsem začal úřadovat a dostal jsem nařízení, že mám podati statistický výkaz, sedl jsem a napsal: Tolik pšenice, tolik ječmena, ovsa, tolik peckovitého, tolik jadrného ovoce - a bylo dobře. Za rok jsem to trochu opravil a bylo zas dobře. Když jsme měli ve válce nařízeno provésti přesnou statistiku a místní pan řídící mně byl přidělen, aby mi jako obecnímu tajemníkovi pomáhal, spisoval jsem úrodu na poli od parcely k parcele; poněvadž jsem byl mladý člověk a měl jsem strach ze zákopů, tak jsem to dělal přesně, šel jsem ke každému poli a všechno jsem psal, ale pan řídící se postavil na kopeček a povídá: Vždyť já to vidím - a sepsal celou krajinu a bylo vyřízeno! Tak se dělají statistické výkazy...

Pánové, ať nikdo nemá strach o to, vždy je dobře, když se urodí. Letošní úroda, děkujme Bohu, pokud se týče obilí, nadnormální. Jsem 33 leta hospodářem, ale taková úroda ještě nebyla, proto není třeba zoufat a honem omezovat. Pan ministr zemědělství nemusí míti strach, že se musí 300 tisíc, 400 tisíc ha vyloučiti ze zemědělské produkce, že se nesmějí osévat atd. To by nebylo rozumné. Nejsem proti tomu vychovávati zemědělce, aby pěstovali, co má odbyt a aby nepěstovali, co nemá odbyt, ale žádné nařízení bych nedoporučoval a také ne, aby se na okresních úřadech ustanovovali agronomové atd. Byl by to zase nový úřad a nové zatížení, a výsledek nic!

Když jsem se zmínil o školství, bylo již jednou s tohoto místa řečeno, že na mnohých hospodářských školách je více učitelů než žáků. Snad více jich není, ale tolik jich je. Ale je mně podivné, že v Lipníku nad Bečvou pro 12 žáků německých je udržována škola, jak jsem se dočetl v novinách. Pro 5 až 6 žáků se udržují dvě místnosti a několik pánů učitelů. Ale ve Vyškovci u Starého Hrozenkova v jedné učebně se vyučuje 196 dětí. Je to obec chudá a nemůže se jí pomoci, aby tam nemusilo býti 196 dětí v jedné místnosti, protože není možno postaviti tam více tříd! (Sen. Karpišková: Pak mají míti učitelé místa!)

To jsou těžkosti, které jsem zde chtěl přednésti. Poněvadž čas kvapí, řekl bych ještě jen několik slov ke konci: Zdá se, vážený senáte, že nebude možno udržeti ceny zemědělských výrobků uměle na výši jako jsou dnes. Jsem zemědělec a zdá se mi, že to nebude možné. Ale nám zemědělcům na tom nemusí záležeti, zač prodáváme, ale záleží nám na tom, zač kupujeme. Proto bych doporučoval, aby se usměrnily ceny, aby se sáhlo na kartely, abychom mohli laciněji prodávati a laciněji kupovati. Tím by bylo všechno vyrovnáno a nemusil by nám nikdo nic vytýkati.

Mám za to, že tyto věci, na které jsme si stěžovali, se napraví a z těch důvodů budeme hlasovati pro rozpočet. (Potlesk.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Dále má slovo p. sen. dr Havelka.

Sen. dr Havelka: Slavný senáte! Vázané bytové hospodářství je jedním z hlavních celostátních problémů, který nutno co nejdříve vyřešiti zrušením bytových zákonů v zájmu všeobecného ozdravění našeho hospodářského života. v zájmu alespoň částečného zamezení nesmírných škod a důsledků, které až dosud vznikly našemu hospodářství z nesprávného řešení této otázky. Vyrovnáváme se s bytovým problémem obvyklým způsobem, to je provisoriemi. Je nesporno, že tento dosud nevyřešený problém podstatně přispěl ke zostření dnešní hospodářské krise a že nebezpečí hrozící ze stálého odkládání zrušení bytových zákonů denně vzrůstá. Dnešní poměry vyvolávají neustále větší roztrpčení a nespokojenost v kruzích všech zájemníků, vyvolávají demoralisaci ve vrstvách obyvatelstva a vyvolávají také škody rázu psychologického tam, kde ochrana nájemníků udržována je i v případech zcela nespravedlivých, kde nejde o vrstvy sociálně slabé, nýbrž sociálně silné.

Zrušení vázaného bytového hospodářství je v zájmu hynoucích průmyslů a živností stavebních i všech průmyslů a živností ostatních, jež jsou na oživení stavebního ruchu přímo nebo nepřímo existenčně odkázány, je v zájmu všech zaměstnanců z těchto oborů, kteří dříve v době klidu práce byli dobře živi ze svých úspor z doby stavební sezony, dnes však zvětšují armádu našich nezaměstnaných. Zrušení je však bezpodmínečně nutné i s ohledem na zájmy financí státu a obcí, a tím více, čím více ztrácíme vývoz a tuzemský trh nabývá větší důležitosti. Stát na dani činžovní ztrácí ročně 154 mil. Kč, samospráva na přirážkách k dani činžovní 226 mil. Kč, celkem stát a samospráva ztrácí 380 mil. Kč ročně jen v Čechách. Že tomu tak jest, je viděti nejlépe z toho, že zemské zastupitelstvo, tedy sbor zajisté vysoký, usneslo se dne 20. října na této resoluci (čte):

ťŽádáme pana zemského presidenta, aby neprodleně sdělil vládě republiky Československé, že zemské zastupitelstvo české žádá, aby vláda zákonem o mimořádné moci nařizovací provedla likvidaci zákona o ochraně nájemníků, jehož platnost končí 31. prosincem 1933.Ť A důvody jsou zvláště zajímavé. Praví se: ťZákon o ochraně nájemníků porušuje rovnováhu v hospodářství samosprávném. Výnos zemských přirážek k dani činžovní, výnos přirážek okresních, dále výnos přirážek obecních a všech obecních dávek vybíraných ze základu daně činžovní jest již po řadu let na úrovni výnosu předválečného a je naprosto neúměrný dnešním valutárním poměrům a cenovému indexu. Samosprávy pociťují nedostatek výnosu přirážek a dávek, nemohou plniti úkoly, které vyplývají ze zákonů o samosprávném řízení, a proto se dožadují zvýšení těchto výnosů, kterých je možno docíliti jediné likvidací zákona o ochraně nájemníků.

Samospráva země České jako dohlédací úřad ostatních samospráv má zájem, aby z vyššího výnosu přirážek a dávek mohly býti podnikány investice, dále má zájem, aby mohly býti u starých domů prováděny opravy a podnikány přestavby i adaptace, což by mělo nepopiratelný vliv na snížení nezaměstnanosti dělnictva a zvýšení výnosu další přirážky k dani z obratu a výdělku, přirážky k dani z piva a nápojů i jiných přirážek k daním, na kterých participuje země Česká, okresy a obce.

Z těchto zde uvedených důvodů žádáme vládu, která je zmocněna - podle §u 1 zákona o mimořádné moci nařizovací, aby nařízením učinila opatření pro zachování rovnováhy v hospodářství státním a státem spravovaných zařízení, pod které spadá také hospodářství samospráv, okresů a obcí - aby vládním nařízením zákon o ochraně nájemníků likvidovala.Ť

Na druhém místě je hlavní město Praha. Městská rada hlav. města Prahy usnesla se 10. listopadu t. r. na resoluci:

ťMěstská rada pražská přihlížejíc k usnesení zem. zastupitelstva ze dne 20. října t. r. a k důvodům tam uvedeným, žádá, aby nebyly obnovovány zákony o ochraně nájemníků, o odkladu exekučního vyklizení a o mimořádných opatřeních bytové péče, jichž platnost končí dnem 31. prosince 1933.

Hlavní město Praha nemůže v dnešní tísni finanční zvyšovati nynější dávky a přirážky, ani nové zaváděti. Výnos jich dnes klesá, ale úkoly obce stoupají a proto obec nemůže dále postrádati výnosu přídělu ze zvýšení daně činžovní, z přirážek a dávek, které obci poplynou z nájemného, nevázaného dnešními zákony bytovými. Zrušení ochrany nájemní rozproudí stavební ruch ve střední části města, kde staré nehygienické budovy budou nahrazeny novými budovami, vyhovujícími moderním požadavkům stavitelským a hygienickým. Tyto stavby poskytnou dále zaměstnání tisícům dělnictva a sníží tak nezaměstnanost. Další tisíce dělnictva budou zaměstnány opravami a úpravami starých domů a obydlí, které držitelé těchto budov musí podniknouti, aby se vyrovnali držitelům nových domů.

Přechod do normálních poměrů usnadňuje nadbytek prázdných, hlavně malých bytů, volně smluvené nájemné ve starých domech bude nižší než nájemné v nových domech a tato konkurence zreguluje výši nájemného.

Jak ukazují poslední statistiky, jest dnes poměr chráněných a volných bytů jedna ku jedné. Zrušení ochrany nájemní způsobí zlevnění nájemného v bytech nových, na které čeká mladá generace, tyto byty obývající. Bude sociálně prospěšnější dáti této polovině obyvatelstva příležitost k levnějšímu bydlení než udržovati ve starých domech nízkou hladinu činže pro generaci starší, která se skládá většinou z lidí finančně zabezpečených.

Nadbytek bytů vylučuje potřebu zákona o odkladu exekučního vyklizení, který vznikl v době bytové tísně, které dnes není.Ť

O tom všem, bohužel, ministerstvo sociální péče snad neví. Slavný senáte! Dnes je pozdě naříkati a litovati, že příležitost k regulaci této otázky uplynula, že se to mělo státi v dobách hospodářsky a sociálně příznivých, ale ne v nynější době tak těžké. Nezbývá než přikročiti k řešení tohoto problému, nemají-li vzniknouti ještě větší škody z toho, že do ozdravovacího procesu našeho hospodářství rušivě zasahuje skutečnost, že existuje u nás ještě jeden důležitý úsek hospodářský dosud neupravený, bez něhož normální a zdravý chod našeho života hospodářského není vůbec myslitelný

Poměry u nás se opět tak podstatně zhoršily, že urychlené zrušení vázaného bytového hospodářství se stalo naléhavým problémem celostátním. Bytový trh je dnes přesycen volnými byty. Je vážná obava, že nastane katastrofa pro domovní majetek i stavební živnosti a průmysly, nebude-li bytový problém co nejdříve hospodářsky a spravedlivě, to jest zrušením bytového hospodářství, vyřešen. Dnes je zrušení vázaného bytového hospodářství naléhavější než na počátku letošního roku, protože ceny na trhu bytovém poklesly značně pod dřívější hladinu. Při nadbytku volných bytů, a to nejen v Praze, nýbrž i ve všech průmyslových střediscích, velkých i malých městech i místech, možno dnes obdržeti v nových domech, zejména na periferii moderní byty s příslušenstvím za docela dostupné nájemné. Byty ve starých domech, pokud se uvolňují, pronajímají se ještě levněji, a větší byty poklesly dokonce mnohdy až na polovinu nájemného, jaké bylo z nich placeno před rokem. Do budoucna lze s určitostí očekávati další pokles. (Předsednictví se ujal předseda dr Soukup.)

Hlavním důvodem dnešních nízkých činží jest jednak trvalý přírůstek bytů, který dále poroste, jednak změněné podmínky výrobní. Stavební náklady klesají, pokles v cenách stavebních hmot je značný a pracovní smlouvy uzavírají se dnes již také na podkladě levnějších mezd. Pokleslá výrobní hodnota bytů přispěje nesporně k vydatnému snížení nájemného jako právě i nastalá konkurence uprázdněných bytů.

Nejkritičtější poměry daly by se očekávati ve Velké Praze. Avšak je pouhým zdáním, že by zrušení ochrany nájemníků mělo zde nebo v jiných větších městech za následek ztrátu bytů anebo nadměrné stoupání nájemného. Ve velkých městech a zejména v Praze je viděti neustálý odliv obyvatelstva na venkov a tuto okolnost nelze žádným způsobem změniti. V hlavním městě nebude, alespoň v dohledné době, taková možnost výdělku, jako byla dříve, a proto obyvatelstvo vrací se zpět na venkov, kde nachází obživu.

Po uvolnění 4- a 5pokojových bytů se očekávalo, že nastane bytová nouze. Slavný senáte, právě naopak, nastal katastrofální nadbytek těchto bytů, které se uvolnily. A podobně tomu bude i s ostatními byty. Tedy není pravda a odůvodněno, že by zde nastalo, kdyby ochrana nájemníků byla zrušena, enormní stěhování. Nestalo se to nikde, a nestalo by se to také u nás v Praze. Proč? Protože byty by zůstaly zkrátka prázdné, po případě, poněvadž s nimi budou konkurovat komfortní byty v nových domech, zůstaly by trvale prázdné, kdyby nebyly učiněny přístupnými nájemníkům tím, že by byla činže podstatně snížena.

Tedy není žádných obav před nedostatkem bytů, a zvláště ne ve Velké Praze.

Co platí pro Velkou Prahu, platí i pro jiná města, zvláště pro Brno, kde následkem nadprodukce je velký přebytek prázdných bytů, a to také 1pokojových. A podobná sdělení docházejí i z jiných míst.

Nejlepším důkazem toho je, co řekla finanční komise hlavního města Prahy:

ťFinanční komise obce pražské, přihlížejíc ke skutečnosti, že bytová nouze v obvodu Prahy jest překonána a že obec pražská již nemůže svému obyvatelstvu v domech stavěných bez státní podpory poskytnouti levnější byty než soukromí majitelé domů, apeluje na městskou radu, aby obec pražská - po výstavbě zbývajících domů, na kterých se obecní zastupitelstvo již usneslo - dalších novostaveb nájemních domů nepodnikala.Ť

To praví finanční komise hlavního města Prahy. Že je dostatek bytů, o tom svědčí také dnešní praxe zdejšího nájemního soudu, když rozhoduje o odkladu exekučního vyklizení. Kdo má býti vyklizen, vede důkaz, že bytů je málo, že byt nemůže nalézti, majitel domu vede protidůkaz. A my zde máme rozhodnutí z 15. listopadu 1933, tedy nedávné, kde zdejší nájemní soud, který je vždy tak přísný, uvádí, že volných bytů a za přístupných podmínek je dostatek. A teď, slavný senáte, hlavní věta z rozhodnutí soudního: ťOstatně skutečnost ta je notorická, takže nepotřebuje býti dokazována.Ť Tak to vypadá v Praze. Říká se ovšem, že byty jsou, ale drahé. Slavný senáte, to rovněž není pravda. Byty nejsou již drahé, ale nájemníci nechtějí věnovati na byt, co by věnovat měli. Bylo to již dříve za Rakouska, kdy odhadní komise pro tehdejší daň z příjmů zjišťovala si, kolik kdo platí nájemného, a pak to násobila 4 nebo 5. Tato částka vzala se za minimum příjmu a nic mu jinak nepomohlo, protože se řeklo když můžeš platiti tolik a tolik na byt, máš jistě 4- až 5krát tolik více, když tolik a tolik věnuješ na byt. A co vidíme, slavný senáte? Co se u nás provádělo dříve, k tomu se vrátili ve Francii. Sněmovna francouzská se usnesla, že minimum paušalovaného odhadu daňového důchodu bude v Paříži činiti 4násobnou výši nájemného, v městech venkovských, čítajících méně nežli 100 tisíc obyvatel, pětinásobek činže. To znamená, že ve Francii se pokládá 20 až 25 % příjmu za částku, která se má věnovati na byt.

Slavný senáte, jak to vypadá u nás? Podle statistického úřadu vypadá to s procenty na byt věnovanými takto: Opakuji: před válkou u nás to bylo 20 až 25 %, ve Francii je to rovněž takové, a nyní: Úředníci věnují v chráněných bytech ze svých příjmů na byt 5.20 %, ve volných bytech 9.67 %, tedy ani ne 10 %; zřízenci věnují v chráněných bytech ze svých příjmů na byt 4.80 %, ve volných bytech 8.14 %; dělníci v chráněných bytech věnují ze svých příjmů na byt 3.14 %, ve volných bytech 8.10 %. Tak to vypadá u nás proti dřívějšku, kdy bylo docela běžné, že se má věnovat aspoň 20 % na byt.

Ale zrušení bytového hospodářství u nás vyžadují si také peněžní ústavy, které jsou především povolány, aby poskytovaly hypotekární úvěr. Ústavy tyto mají bezprostřední zájem na tom, aby bytové zákony byly zrušeny. Stále trvající nejistota, jak bude bytové hospodářství v budoucnosti vypadati, má velmi nepříznivý vliv na úvěrní politiku našich peněžních ústavů. Je totiž základní zásadou dlouhodobých úvěrů, že činžovní objekt, který má sloužiti k zajištění této hypotekární pohledávky, musí poskytovati naprostou a trvalou jistotu, že jeho hodnota, která je stanovena znalcem, v budoucnosti je trvalá a že neklesne více než přirozeným opotřebováním tohoto činžovního objektu. Tuto jistotu však možno získati jen tehdy, když je zde stabilisace jeho výnosové hodnoty, což je nejdůležitější složkou při zjišťování skutečné ceny objektu. Znalec však nemůže dáti naprosto žádný bezpečný odhad, poněvadž zde není volnosti na bytovém trhu, která by byla regulována zákonem nabídky a poptávky. Tato okolnost pak vede k opatrnosti, že odhady takových činžovních objektů jsou daleko nižší, než by byla jejich hodnota, kdyby zde byly normální poměry bytové a normální bytové hospodářství. Ústavy nemohou poskytovati tomu odpovídající zápůjčky, poněvadž by utrpěly ztrátu.

S touto otázkou úzce souvisí otázka a problém regresu státu. Tento problém nesporně vyžaduje již brzkého řešení jak v zájmu financí státu, tak i samosprávy, jakož i vyrovnání nájemného. Za dnešních poměrů je naprosto neudržitelné, aby v domech, které byly vystavěny s velkou pomocí veřejných prostředků, bydleli lidé dobře situovaní, kteří platí jenom malou část nájemného, které musejí platiti lidé v ostatních domech. Tato otázka musí se upraviti samozřejmě nejen u domů jednotlivců, nýbrž i u domů stavebních družstev. Domy družstevní v četných případech zejí nyní prázdnotou. Členové jejich stěhují se do levnějších bytů v domech, které vystavěli soukromníci, a dožadují se na družstvech vrácení podílů. Jde o řadu procesů, kde členové družstev chtějí své podíly zpět. Důsledek toho je, že družstva neplatí ani úrok, ani úmor, a ústavy, které jim půjčily, jdou na stát a žádají placení od státu.. Tato okolnost dosvědčuje oprávněnost varovných hlasů o přehnané podpoře družstevního podnikání na úkor zdravé soukromopodnikatelské činnosti stavební, která beze všech podpor za daňové výhody je s to, vystavěti dostatečný počet bytů za nájemné, které je únosné.

Pak přijdou ještě státní záruky za stavební úvěry. To jest otázka budoucnosti, jedna z nejdůležitějších, otázka povahy finanční i sociální. Uvádím příklad: Přes značnou podporu státní a garancii bylo od roku 1919 za podpory a záruky státní postaveno pouze 6.141 domů nájemních, ale 32.509 domů rodinných. Celkový náklad zde činí 7 miliard 732,000.000 Kč, soukromníci přes obtíže stavebního podnikání podle úřední statistiky vystavěli do r. 1931 7.028, čili přes 86 % všech domů a 19.022, neboli přes 50 % všech bytů, tedy daleko více, než to dokázaly vrstvy, které měly tolik podpory od státu.

Za dnešního stavu vázaného bytového hospodářství najdou se, slavný senáte, těžko už stavebníci, kteří by stavěli činžovní domy, protože by jim zůstaly byty prázdné, a je proto důvodná obava, že se v důsledku těchto poměrů zastaví stavební ruch úplně.

Proto je nutno ihned zrušiti bytové zákony, t. j. zákon o ochraně nájemníků, zákon o odklad u exekučního vyklizení místností a zákon o mimořádných opatřeních bytové péče, především ovšem zákon o ochraně nájemníků z toho důvodu, aby se mohl rozvinouti stavební ruch na zdravých základech.

Dnešní stav je, bohužel, vyvolán politickým řešením bytové otázky, nikoli řešením hospodářským a sociálním. A právě dnešní poměry na bytovém trhu, pak existenční potřeby převážné části našeho hospodářského života musí konečné přímo dohnati naše rozhodující činitele, aby si uvědomili nezbytnost co možná brzkého zrušení vázaného bytového hospodářství, po jehož zrušení se ozývají, a to důrazně, hlasy z řad našeho dělnictva.

To je, slavný senáte, mínění nejen odborných kruhů a organisací, nýbrž i jednotlivců, kteří věci rozumějí, bohužel není to mínění našeho ministerstva soc. péče. (Výborně! - Potlesk.)