Panem kol. Klofáčem bylo vzpomenuto benzinu. Vážené shromáždění, po stránce národohospodářské naše republika krvácí a nejvíce jí pouštějí žilou všelijací lidé, kteří nemají s republikou nic společného. A to je potřeba vidět. Nevím, proč se má pořád někde někdo sanovat na účet zemědělství. Promiňte mně to, ale dnes v republice Československé je zemědělec činěn odpovědným za průmysl. Opakuji ještě jednou: Vážím si průmyslu, neboť přináší mnoho a mnoho dobra, ale jakým právem se činí odpovědno zemědělství za průmysl? To mně nejde na rozum. Po převratu nebylo ochráněno zemědělství, ani si nikdo nesměl opovážiti vzpomenouti. A podívejte se, jak byl ochráněn průmysl, zejména strojní! Mohl přijíti zemědělec, aby byl sem dovezen také cizí artikl, když jsme mohli dostati, nevím co všechno, tak ohromně lacino? Ani nás to nenapadlo. Jakým právem má býti stále náš zemědělec odpověden za to, že náš průmysl nemá vývoz? Nedělejte odpovědným zemědělce! Snad jsme zašli dál, nežli bylo třeba. Nepočítali jsme se vším, s čím jsme počítati měli. Zařídili jsme taková opatření sociální, která nás vyřadila ze světových trhů. Buďme upřímní a pravdiví. Jsme nejdražším státem. A sociální opatření, počínajíc 8hodinovou dobou pracovní a všemi pojištěními, která měla přinésti velké požehnání - všecka ta naše opatření měla přinésti velké požehnání, vkládali jsme do nich důvěru - bohužel, nepřinesla nám nic. Sociální, starobní a invalidní pojištění je druhou daní, a to musí viděti také náš finanční úřad. Není možno, aby mohl jeden podnik platiti dvojí daň, ne jenom na sociální, nýbrž i na státní opatření. To všecko jde na účet našeho průmyslu za hranice.

A když dnes slyšíme s tohoto místa... (Sen. Havlena: Jinde mají také sociální pojištění!) Ale jaká, pane kolego, trošíčku jiná, nežli my.

Vážení pánové, řekla jsem, že mnohokráte mám dojem, že sociální pojištění nebylo děláno pro ty, pro které mělo býti určeno, nýbrž pro ty, kteří je vedou. Možná, že mne za to zase pokáráte, ale tak to je. Ta administrativa je tak strašně drahá, že to dál nejde. Ale přes to se stále ještě stavějí paláce a dávají ohromné sumy peněz.

Nedělejte odpovědným zemědělce za všechny tyto věci, ale vezměte to tak, jak ve skutečnosti je to pravda. (Sen. Havlena: Někde se úřadovat musí!) Vím, ale tak, jak se to dělá, se to dělat nemusilo. Nezapírejme si to, přiznejme se k chybě, to není špatnost k chybě se přiznati, ale je chybou chybu opakovati, to je zbabělost,- promiňte mi to, a my jsme opakovali chyby. Co si budeme vyprávěti? V těch sociálních opatřeních máme dvě položky, zejména dráhy a nezaměstnané. Bylo zde řečeno: To je to nejtěžší, co je sociální a to je nezaměstnanost. Ale zase si upřímně přiznejte. Ještě nebyla krise, když se prodlužoval v posl. sněmovně tento zákon, který měl býti výjimečný, a když jsme poukazovali na to, že v zemědělství nemáme dělníků, že k nám nechce nikdo jíti, řeklo se nám: Plaťte. My jsme platili, a tento nedostatek dělnictva nutil naše rolníky, aby se zařizovali tak, aby nemusili míti tolik dělnictva, protože ho nemohli sehnati. Vždyť do zemědělství nikdo nechtěl jíti. Promiňte mi, ale to pohrdání zemědělcovou prací, to pohrdání vším, co zemědělství s sebou spojuje, to odklánění se od zemědělství, to je kletba, která dnes nás pronásleduje. (Výkřiky.) ťOpustíš-li mne, nezahynu, ale opustíš-li mne, zahyneš!Ť - Tak řekl básník Dyk ve své básni ťZemě mluvíŤ.

Vážené shromáždění! Přes to že máme tolik nadbytku, čtete v novinách, že mrzáčkům v Jedličkově ústavu nikdo nic neposlal na svátek sv. Mikuláše, nikdo si nevzpomněl na ty nejubožší. Neplakal by člověk nad tím, když si představíme, co všechno zde je, a že ti nejubožší z ubohých neměli ani ten kousek radosti? Prosím, je-li zde někdo z ministerstva soc. péče nebo z ministerstva financí. aby se zařídilo, aby se nemusilo žebrati na tento ústav na svátky nebo na Štědrý den, nýbrž aby se tam něco dalo, aby ty děti měly trošíčku radosti. Vždyť je to úžasná věc, máme sociální opatření, máme ministerstvo sociální péče, ale na tyto nejubožší musíme žebrati, to je hanba v demokracii. (Hlas: Máme také ministerstvo národní obrany a přece sbíráme na letectví!) Vážený pane kolego, to je také ne zrovna fair. (Hlas: Tak to nemáte říkati, to vám nesluší!) Ano, jaksi to nesluší, ale vždyť to je pravda. Máme ministerstvo soc. péče a musíme na ty nejubožší žebrati. (Hlas: Dejte mu prostředky!) Nemělo jich? Vezměte si rozpočet, copak nemá prostředky? Když takové ministerstvo nemá prostředků, kdo je má míti? Račte prominouti, musíte se dívati na věc, jak je. Myslím, že jest jen třeba trošíčku více dobré vůle a trošíčku méně zaujatosti. My jsme měli nejlepší podmínky po převratu, my jsme měli a máme republiku, o níž můžeme říci, že oplývá mlékem a strdím. máme v republice bohatství a měli jsnie dosti my i pracující lid, ale svými opatřeními jsme tento lid demoralisovali. Člověk musí pracovati, ku práci je stvořen, ale jestliže se někomu dává něco zadarmo, pak je to demoralisace. Říkala jsem bezpočtukráte, že žádná vláda na světě a žádný zákonodárný sbor nemá právo rozdávati poplatníkům peníze zadarmo a má velikou povinnost dáti všem lidem práci a náležitě ji také zaplatiti. Máme tolik obilí v republice, že nevíme, co s ním. Nedávno jsem četla kritiku, jak se u nás hospodaří. Vážené shromáždění! Dávám návrh a prosím koalici, aby se dala dohromady, aby zvolila nějakou komisi, nebo ať udělá, co chce, ale aby dala lidem najísti. Máme tisíce a tisíce metrických centů ječmene. Melte tento ječmen a dávejte lidem vařivo! Nevozte sem tisíce vagonů za drahé peníze, jestliže nemusíte. Vždyť máme smlouvy a máme kompensace. Nejsem zrovna u pramene, abych byla do všeho zasvěcena, ale vím, že daleko a daleko méně bychom mohli všeho přivézti a daleko jinak hospodařiti, než hospodaříme. Nedávejte lidem peníze, dejte jim najíst. Najedený člověk nemůže nic dělat, ale mnohý člověk, který peníze dostane, nedá rodině najíst. Byla jsem svědkem, když do biografu přišel mládenec a bral si lístek. Je to maličkost, ale je třeba na to upozorniti. (Předsednictví převzal místopředseda Donát.) Z každého lístku vybírá se 20 haléřů na nezaměstnané, ale mládenec řekl: Já jsem také nezaměstnaný Na to mu paní pokladní správně řekla: Když jsi nezaměstnaný, nechoď do biografu! Je, vážené shromáždění, pravda, že kdybyste přestali vypláceti peníze a dávali místo toho obuv, šatstvo, stravu, určité biografy by se zavřely. To je jisté, je to pravda, ale prosím, abyste o tom všem přemýšleli, abyste opravdu nastoupili cestu, která vede k ozdravění našeho veřejného života. (Sen. Kindl: Do kostela by mohl chodit!) V kostele to nic nestojí.

Vážené shromáždění, bylo mluveno o tom, že je třeba snížiti poplatky různých činitelů. Mám jeden účet, který dávám jako příklad, aby bylo vidět, jak je zde něco nezdravého a jak je velmi třeba se i na tyto věci dívat rozumně. Malý chalupník, který má 10 měr polí, chalupu ne zrovna v pořádku a který je 24.000 Kč dlužen, si vypůjčil 4.000 Kč - vlastně si dopůjčoval, neboť měl vypůjčeno již dvakrát po 10.000 Kč. Účet na tyto 4.000 Kč zní: 160 Kč úroku napřed, 456 Kč za vtělení a 500 Kč palmare pana doktora. Myslím, že tohle je přece jen trošíčku moc. Ze 4.000 Kč dostal zbytek. Vážené shromáždění, mluví se zde o kapitále, o cizím kapitále, o inflaci, deflaci, redeflaci atd. Přiznám se, že tomu nerozumím, ale vím, že nemáme peněz. J e třeba rozumně něco dělat a podívat se, je-li správné, jak se u nás finanční věci vedou, není-li snad potřebí také do toho promluvit. U nás máme zvláštnost v demokracii. Pro určité vrstvy je naprostá demokracie a zásada soukromého vlastnictví, pro určité vrstvy ne. To je také zajímavá věc, že s určitým majetkem se poroučí, určitý majetek je chráněn.

Vážené shromáždění, banky půjčují našemu průmyslu, ale náš průmysl, zejména textilní, je zrovna tak na hromadě jako zemědělec. Ten je tak na zemi nízko, ten je úplně hotov a je to právě tak strašná situace jako u zemědělce. Ale jestliže r. 1922 v Curychu znamenala 1 Kč 0.05 fr. a prodával se 1 m látky za 18 Kč a r. 1933 je 1 Kč za 0.15 fr. a 1 m látky stojí 4 Kč, musil se ten majetek přece někam dostati. Velké podniky nejsou všechny takové, jak to čteme v novinách a jak se zde zmínil pan sen. Kindl o jaroměřském případu, který je velmi příznačný, je však docela jiného rázu. Je třeba, aby finanční úřady viděly tento pokles a aby podpíraly, nikoliv ničily to, co bylo za desítky let vybudováno.

Vážené shromáždění, proč je náš bankovní kapitál tak drahý? Co pak by to nešlo, aby se nějakým způsobem umožnil úvěr těm, kteří ho potřebují, tak, aby byl snesitelný? (Sen. Kindl: Zaberte banky!) To bychom toho chytli. Nemusí se ani banky zabírat, je třeba jen udělat pořádek a ten, myslím, je možný, bude-li zde dobrá vůle a skutečná odpovědnost za dnešní dobu; vždyť není možné, aby se takto pokračovalo dále. (Výkřiky sen. Kindla.)

Vážení, mnoho bych byla chtěla říci, ale hlavní a především je toto: Uvědomme si, že se zázraky nedějí a že v naší republice může býti dobře a bude dobře tehdy, až zase bude zemědělec na té výši, na které byl, když mohl všechno vyplatit. Marné je vaše snažení, marné všechno vymýšlení a promýšlení různých a jinačích způsobů, marné je cokoliv jiného; nepozvednete-li zemědělstvo, bude-li zemědělec dále tím kamenem ze skály utrženým, bude-li chudnout - a on chudne a s chudáky se nemluví - marné je vaše snažení. Jen o jedno prosím: abychom právě na základě hesla ťPravda vítězíŤ si byli natolik upřímní, že jsme synové a dcery tohoto státu a že máme býti hodni svých předků. Nestyďme se za to, pane kolego, že chodí lidé do kostela; pro mne tam chodí málo, já bych chtěla, aby tam chodili víc. (Sen. Kindl: Aby byli ještě více ožebračeni!) Nikdo nemusí býti ožebračen. My jsme zapomněli. že nebude-li Hospodin stavěti domu, nadarmo usilují ti, kteří stavějí jej; zapomněli jsme, že nebude-li Hospodin ostříhati města, nadarmo bdí strážní: my jsme zapomněli, jak starozákonný Šalamoun, když se mu Hospodin zjevil ve snu a ptal se ho, co by si přál, řekl: Rozum, abych dovedl vládnout. Také já bych si přála, abychom o ten rozum prosili a abychom dovedli vládnout, aby ti, kteří přijdou po nás, mohli nám žehnat a nemusili nás proklínat. A ještě něco bych si přála, vážené shromáždění. Abychom letošního roku měli poslední rozpočet hladu a bídy. U nás nemusí mít nikdo hlad, nemusí býti u nás bída, když bude poctivá, opravdová snaha dáti lidem najíst. Přála bych si, abychom měli rozum pro rok 1934 pro všechny úkoly, které máme před sebou, abychom rozumně dovedli uvážiti, co lze ještě snést, a co už nikoliv, abychom dovedli - a promiňte mně, třeba řeknete, že jsem klerikál - prosit se žalmistou: Stvoř srdce čisté, Bože, mi a ducha přímého obnov u vnitřnostech mých. (Potlesk,)

Místopředseda Donát (zvoní): Slovo má pí sen. Stejskalová.

Sen. Stejskalová: Vážení přítomní! Kol. Chlebounová sama nazvala - ale nejenom ona, i druzí - rozpočet rozpočtem hladu. Ano, rozpočet náš je rozpočtem hladu. Právě mluvila mnoho o ministerstvu soc. péče. I já musím začíti tímto ministerstvem.

Ministerstvo soc. péče má letošního roku ve svém rozpočtu o 120,567.000 Kč méně. Právě v době, kdy má býti na pracující nejvíce pamatováno, řádila úsporná komise v rozpočtu ministerstva soc. péče nejvíce. Položka Péče o válečné poškozence je snížena o 21.000 Kč, Péče stavební a bytová o 30.000 Kč, Sociální a lékařské prohlídky o 20.000 Kč, a to v době, kdy nezaměstnaní dělníci nemají možnosti jíti na prohlídku k lékaři. Vidíme tedy, že péče o nezaměstnané je velmi nedostatečná, že naprosto neuspokojuje a také nemůže uspokojiti nezaměstnané dělníky. Na jedné straně se na ministerstvu soc. péče tolik ušetří, ale na druhé straně se zvyšuje rozpočet ministerstva vnitra o 11 mil. Kč. Říkáte, že letošní rozpočet je rozpočtem hladu a bídy, ale právě tam, kde je hlad a bída největší, béřete a peníze dáváte ministerstvu vnitra. Myslíte, když rozmnožíte četníky, zesílíte policii - v Praze byla zesílena o 150 mužů - že tím zachráníte situaci, že se hladoví najedí, že budou míti chléb? Myslím, že tomu tak není. Ale tlak budí protitlak. Čím ostřeji půjdete proti těmto dělníkům, tím ostřeji se budou stavěti proti vašemu režimu, poněvadž dělníci vidí, že tento režim není schopen dáti jim práci a chléb.

Rozpočet ministerstva školství je snížen o 46 mil. Kč, rozpočet ministerstva veř. prací o 128 mil. Kč v době, kdy by se mělo ministerstvo veř. prací nejvíce starati o to, aby nezaměstnaní měli práci. Kol. Chlebounová zde mluvila o tom, že se nezaměstnaným nemají dávati peníze zadarmo. Dělníci nechtějí žebrotu. Podotkla také, že za každou práci má býti dělník řádně placen. S tím souhlasím, ale nesmí se to dělati tak, jako dnes, že se tvoří kolony, ve kterých dostávají dělníci za tři dny 50 Kč. Ty nucené kolony jsou vlastně takovými donucovacími pracovnami. Myslíte, že dělníky tím zachráníte? Jistě ne, poněvadž s 50 Kč nemůže býti žádná rodina týden živa. Ze 16.000 nezaměstnaných dělníků v Praze pracuje na těchto kolonách za 50 Kč týdně jen asi 3.000. Je to tedy malá kapka do moře, a ti druzí jsou úplně vydáni na pospas bídě. Denně se přesvědčujeme jak ta vaše péče za 15 roků dělníky ťupečovalaŤ. Hladoví, zmrzlí lidé, kteří jsou nuceni přespávati ve stozích nebo pod kanály a ve dne chodí žebrati, si u vás podávají dveře a čekají, dáte-li jim kus chleba nebo cokoli jiného. Tak se ťupečovalaŤ v Praze soc. péče o dělnictvo (Hlasy: To je demokracie!) Ano, s demokracií jsme došli tak daleko, že nezaměstnaní dělníci jsou dnes odkázáni sami na sebe.

Pánové říkali, že je potřebí šetřiti, že je třeba škrtat a že prý někteří nezaměstnaní zneužívají podpor v nezaměstnání. Tedy byla provedena restrikce těch, kteří prý měli podpory neprávem. Vidím venku na vesnicích i v Praze, jak se ty restrikce provádějí, kdo rozhoduje o tom, zdali má dělník právo na podporu, na těch 10 nebo 20 Kč, či nikoli. Četník je na vesnici svrchovaným pánem, který rozhoduje o podporách nezaměstnaných. On vyšetřuje, on udává tón, komu se má dáti a komu se nemá dáti podpora. Když má někdo na vesnici chaloupku mnohdy tak zadluženou, že ani jeden došek nebo cihla není jeho, tomu se podpora vezme, ten nemá, kam se obrátit.

Tedy vidíme, kde se šetřilo. Právě ministerstvu soc. péče, kde se mělo letošního roku pamatovati na hlad a bídu, se snižuje rozpočet o 120 mil. Kč. Ale na druhé straně vidíme, že na ministerstvu vnitra a zejména na ministerstvu vojenství se tolik nešetřilo jako na sociální péči. Víte velmi d obře z těch položek, o kterých zde už bylo velmi mnoho mluveno, jak vypadá ministerstvo vojenství.

Vy jste také slíbili, že z půjčky práce se roztočí kolečka, ale my víme velmi dobře, kam půjčka práce přišla.

Dále vidíme, že presidium ministerské rady má disposiční fond 10 mil. Kč. Myslím, že ještě nikdo neviděl, že by bylo těchto 10 mil. Kč vyúčtováno. Dnešní doba není však právě vhodná pro takovéto presenty. Ale také ministerstvo zahraničí má k disposici takový disposiční fond v částce 23,930.000 Kč Zde se tedy nešetří, zde peníze jsou.

Kol. Chlebounová zde pravila, že by bylo třeba, abychom se chodili modlit do kostela. Dělníci jsou ovšem jiného názoru, oni vědí, že v kostele si chleba nevymodlí, že si nevymodlí práci. Ovšem těžký kapitál by si přál, aby se zase dělník modlil k Pánu Bohu a čekal, že až po smrti bude spasen a bude se míti lépe. A proto i naše vláda také na to pamatovala. Vždyť víme, že římský kultus dostává 67,894.900 Kč a celkem je v letošním rozpočtu na kultus 97 mil. 793.000 Kč. Faráři mají se na svých farách velmi dobře, na těch se nešetří. Vy, socialisté, jste po převratu i s vaším předsedou hlásali. že bude odluka církve od státu, ale dnes po 15 letech, kdy je taková bída mezi pracujícím lidem, právě na tento kultus, který jste sami chtěli soudit a slibovali jste, že ho odsoudíte, dáváte 97,793.000 Kč. Proč? Abyste ohlupovali lid, aby se nehlásil o to, co mu patří.

Bankám dáváte 70 mil. Kč. Daně a nedoplatky činí 4³/₄ miliardy Kč a kdo dluhuje tyto nedoplatky? Je to malorolník, domkář nebo malý živnostník? Naprosto ne. Je-li dělník ještě tak šťasten, že vydělá 185 Kč, tomu se strhne daň v závodě, úředníku se strhne při výplatě, ale na velké pány, jak řekla paní kol. Plamínková, jsme příliš slabí a bereme na ně příliš velké ohledy. To říkala v rozpočtovém výboru. Ano, na velké jsou příliš velké ohledy, a také řekla, že jsme příliš malincí ve velké době. J e to pravda, jak to charakterisovala a jak se přiznala, jak to ve skutečnosti vypadá. Dnes chtějí pánové, aby se produktivní péče zařídila tak, aby z nezaměstnaných se tvořily osidlovací kolony. Chcete zaváděti osidlovací kolony a jak p. ministr podával zprávu, má se začíti na severu a někde na Podkarpatsku. Vím, co je na severu bídy a jak tam život vypadá, jsem tam velmi častým hostem. A právě na severu dělníci dnes nemají ani kus chleba, na př. městečko Lom nemohlo na prvního vyplatiti ani své obecní zaměstnance, zatím co uhlobaronská lomská společnost dluhuje městečku 3 mil.; ale na tu se nejde. Na ty slabé, jak řekla pí. sen. Plamínková, na které si můžete troufnout, na dělníky, když stávkují a domáhají se většího kusu chleba, se jde okamžitě, policie a četnictvo hájí demokracii a řeže dělníky pendreky a vtlouká jim pendreky demokracii do hlavy. Takovým způsobem chcete poučovati dělníka, že je u nás demokracie a rovnost? (Sen. Mikulíček: 3 mil. do Diskontní banky od Petschka je více než demokracie!) Ano! Víme, jak osidlovací práce budou vypadati a předem víme, jak si to představujete: Zkoncentrovati tyto nezaměstnané dělníky do jednoho sídla, utvořiti přímo tábory a tam je usaditi, aby naprosto neměli možnost stýkati se s dělnictvem, poněvadž víte, že dnes se nevrátí dělníci do provozu, do práce, poněvadž váš režim není a nebude schopen, aby těmto dělníkům dal práci a chleba. Váš režim je na sklonku a sami jste řekli, že je na umření. Ano, víme to velmi dobře a nemáme příčiny, abychom jej podporovali. Naším heslem jest: co má zdechnout a je na chcípnutí, dorazit a postavit na jeho troskách něco jiného, takového. co by uspokojilo všechny pracující.

Vidíme, jak jsou odměňováni i vaši legionáři. Bylo mluveno, o kolik bylo méně dáno na stavební práce. Vidíme, jak žije takový legionář, který bojoval u Zborova. Bydlí v Košířích u hřbitova na hnojišti, kam se vyváží pražský popel, kde si postavil z plechovek boudu. Měla jsem možnost viděti, když byli stěhováni legionáři od Edenu, že legionář, který jeden den byl na oslavách 28. října, druhý den, když mu bourali chaloupku nad hlavou, vzal sekeru a rozsekal uniformu. Ovšem, myslel, že tím je již učiněno všechno. Poznal, zač bojoval a jak dnešní režim se mu odměňuje.

A jak žijí nezaměstnaní dělníci? V Hronově vytáhli ze stohu dva polozmrzlé. Zjistili, že jsou z Náchoda a že byli trestáni pro potulku, ač teprve. před 3 měsíci byli propuštěni z práce. Proč? Protože textilní dělnictvo ve východních Čechách je úžasně zbídačené. Byla jsem nedávno plných 6 týdnů v této východní části textilní oblasti a viděla jsem velmi dobře, jak tam žijí textilní dělníci, jak jsou úplně zbídačení, viděla jsem, jak žijí v Jaroměři, v Náchodě, ve Skalici, v Úpici a jinde. Těmto dělníkům právě teď vypověděli textilbaroni kolektivní smlouvu a chtějí ještě s této smlouvy 25 % dolů. A při tom dnes taková dělnice bere 28 Kč za týden, dělník, živitel rodiny, 40 Kč až 50 Kč! Textilbaroni říkají, že nevydělávají. Ale podívejte se na toho Etricha. On mohl dáti do rána bardámě půl mil. Kč, a jeho dělnice v závodě vydělává 28 Kč za týden. A ještě se mluví o krisi mezi takovýmito pány, kteří unášejí miliony za hranice, a to jest u nás dovolené. Takovýto kapitalista nejenže dával bardámě peníze, on ještě, když mu utekla, žádá, aby byla stíhána, protože neplatila daně. Ona unesla za hranice 4 mil. Kč. Tady vidíte nejlépe, jaký je to pořádek. Když jsem já jela za hranice, tak mne prohlíželi, jestli nenesu více než 1.000 Kč. Taková bardáma nebo takoví pani - já jsem nenesla miliony, poněvadž je nemám, já jsem si nesla jen peníze na cestu do Sovětského svazu - mohou vyvážeti miliony! (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Pro ty jest jiný ohled, na to kapitalisté mají, na to mohou dáti, ale dělníkovi na práci naprosto ne.

Včerejší ťA-ZetŤ píše, jaký prý je v Sovětském svazu hlad. Zase se chodí s báchorkami a říká se, že je tam hlad. Ale jak se to říká: Kdo nevidí před sebou trám, vidí druhému mrvu v oku, a tak je to. U nás se nedívají na hlad a bídu zdejšího dělnictva, oni se chodí dívati za hranice. Myslím, že pánové mohou býti ubezpečeni a nemusejí míti žádnou starost o sovětské dělníky, zdali mají hlad anebo ne. Myslím, že by byly stovky a tisícovky našich dělníků, kteří by utekli do toho bolševického. pekla, kdyby jen dostali pasy. V poslední době 20 nemocných dělníků, kteří zde nemohli dostati žádným způsobem léčení, žádalo pasy, protože je ruští dělníci pozvali do svých odborných lázní. U nás jsou takové lázně jenom pro pány, kteří mají statisíce. V Rusku takové lázně jsou pro dělníky. A tito dělníci nedostali pasy, když se měli jeti léčit ze svých nemocí. které si uhnali zde. (Sen. Mikulíček: Ale Šebestyen dostal pas!) Ale tito dělníci pasy nedostali, jako je nedostanou ti, kteří tam chtějí jíti na práci. Několikráte jsem intervenovala na ministerstvu vnitra. Ale to je velká výhra a sázka, když někdo dostane pas, aby mohl odjeti. Pořád říkáte že je tam peklo! Teď tam byla delegace, byl v ní také dr Vacek, který proto. že nedostal do toho bolševického pekla pas - měl jej jen do všech států mimo SSSR musil na hranicích. když ho chytli, zaplatiti 200 Kč pokuty. že překročil hranice z Polska do Ruska. Tak chcete zabrániti, aby se pracující lid nedověděl, jak to v Rusku vypadá. V novinách se píše něco docela jiného.

Vidíme, co se u nás dělá pro nezaměstnané dělníky. V takovém. Brně dělají nezaměstnaným přednášky, aby jim nebyla dlouhá chvíle, dělali tam také přednášku o tom, jaký je v Rusku hlad. Dělníci se přednášejícímu vysmáli a na konec tam zůstal sám. Tak jsou ve skutečnosti věci a taková je pravda.

Mluvilo se zde dnes též o jednotkových obchodech. I k tomu se musím vrátiti. Ano, je to přímo lákačka pro dělnictvo. Člověk, který si za poslední haléř koupí v těchto jednotkových obchodech, pozná, že jsou to věci podřadné, které neodpovídají ceně. Ale podívejme se. Že jsou to kapitalisté, milionáři, jak sám zástupce ministerstva obchodu prohlásil, neplatí daně tak, jak by měli. Neměli také přihlášeny dělníky k sociálnímu pojištění. Ale že jsou majiteli milionáři, tedy se jim to trpí. Jim to bylo dovoleno. Ale prodavači, kteří chodí po Praze, taková bába, která má v nůši několik banánů nebo kytiček, anebo hoši, kteří v kufřících prodávají kravaty, protože nechtějí žebrat a živí se takovýmto způsobem, byli zatčeni. Minulý týden bylo jich po Praze sebráno 14, zboží zabaveno a jim bylo slíbeno, že buď až zaplatí 1.000 Kč pokuty, anebo po 14denním trestu, bude jim zboží teprve vráceno.

Teď si představte dělníka, který nechce krást a koupí si za několik korun banánů, jde je prodávat, ale ty mu zaberou a teprve za 14 dní anebo měsíc mu je vydají, až shnijí a nejsou k ničemu, až ten člověk o- poslední haléř přijde. Takovým způsobem se u nás měří.

A podívejte se, jak vypadají podpory v gentském systému. Pánové pořád útočí na rudé odbory, že snad vyplácejí nesprávně, že jsou tam nesprávnosti. Teď byly Svazu tesařů sebrány podpory vůbec. Přijala jsem minulý týden delegaci legionářů z tohoto Svazu, která byla u všech poslaneckých klubů, a tato delegace legionářů přišla s tím, že tento Svaz nebyl v žádné ústředně, v tomto svazu byli všichni dělníci ze všech stran, protože svaz byl samostatný. A když přišli do sociálně-demokratického klubu v parlamentě a dotazovali se, proč byly podpory zastaveny, řekl jim sekretář, že podpory byly zastaveny proto, že je Svaz v rukou komunistických. Celé skupiny jsou naše, soc.-demokratické, celé skupiny nejsou komunistické, ale proto, že trpíte komunistické vedení, byly vám podpory sebrány. Tito legionáři byli nejenom ve všech klubech, ale šli také ještě k panu presidentovi. Šli na všechna ministerstva a žádali nápravu. Dále jsem s nimi nemluvila, nevím, jak dalece pochodili. Ale takovouhle zprávu mně podávali legionáři, a nebyli to komunisté. Když budete jednat takovým způsobem, tedy naděláte ze všech bolševiky. Oni přišli s odznaky a říkali: Jak můžeme býti spokojeni? Bojovali jsme u Zborova za tuto republiku, a dnes se nám takhle odměňuje. Bojovali jsme za demokracii a myslíme si, že máme také právo rozhodovat, že můžeme býti každý v té organisaci, kterou uznáváme, a nám se nyní kladou takové podmínky. Bojovali jsme za demokracii, ale dnes vidíme, že se šlape oběma nohama.

Vidíme dále, jak žijí nezaměstnaní dělníci. Matějka, dělník z Prahy, který má 3 děti a je příslušníkem pražským, dostává 3 poukázky na tyto děti a 2 lístky v týdnu do noclehárny, 4 dny nemají vůbec kde spát, jsou na ulici. Byli vystěhováni, protože neměli na byt. Dnes vidíte nejenom žebrotu dělníků nezaměstnaných, vidíte žebrotu dětí nejen po hospodách, že prodávají tkaničky a sirky nebo různé jiné věci, ale že chodí od bytu k bytu, od kliky ke klice a žebrají hlady, poněvadž nemají ani na kus chleba. A to právě v době, když se u nás míchá mour se žitem, aby prasata dobře rostla, ale naše mládež, naše příští generace hyne hlady. ťJaké je to hospodářství?Ť řekla paní kol. Chlebounová. Myslím, že to patří do jejich resortu, protože oni, agrární Kooperativa, má do toho co mluvit, že oni se o to starají, aby žito bylo zkrmováno dobytkem, prasaty, a nebylo dáno tam, kde je ho potřebí. Kdyby zde byla silná ruka, tedy by bylo nutno toto žito bez náhrady zabavit a dáti těm, kteří nemají kus chleba, dáti je dětem a rodinám nezaměstnaných. Ale my vidíme, že u nás, jak řekla paní kol. Plamínková, na velké je veliký ohled. To musíme doznati. A vidíme také, že prasatům se dobře daří, pro ty je žita dosti, ale pro dělníky a nezaměstnané žita naprosto není. Pan ministr mluvil o tom, jak je třeba obout a obléci děti. A my vidíme, kolik dětí ještě dnes chodí do školy boso, my vidíme kolik dětí nemůže jíti do školy, protože nemá boty. Loňského roku, když jsem byla na Podkarpatsku a když jsem zde mluvila o tom a my všichni, kteří jsme tam byli s delegací, říkal nám tehdy pan ministr Slávik, že je to národní zvyk chodit bos na Slovensku. Ale teď už je to pravděpodobně národní zvyk v celé republice, i v Praze, že chodí děti bosy do školy, nebo nemohou vůbec choditi do školy. Tedy tak daleko jsme došli, že tento národní zvyk bude i u nás.

V Praze máme vzorný ústav pro matky a pro kojence. Loňského roku bylo na tento ústav v rozpočtu 6 nul, ale letošního roku je tento vzorný ústav ze státního rozpočtu vyškrtnut a jest odkázán skutečně na žebrotu a milodary. Tedy vidíme, že páni na četníky a policii nešetřili, ale na ochranu matek a dětí ano.

U nás se stále hauzíruje s tím, že se připravuje novelisace §§ 144 a 148 tr. zák.ale vidíme, že příliš dlouho tato novelisace už se připravuje, a víme také, pro koho tento zákon je. Jenom pro ty, kteří mají dosti peněz, kteří si mohou dovoliti zavolat odborného lékaře a dáti se jím léčit. Dnes umírá 10 až 20 tisíc žen ročně, protože pokoutně, zvláště v dnešní době hledají záchranu a pomoc, neboť nechtějí přivésti na svět nového potomka, kterého by neuživily. A jak pan ministr zdravotnictví řekl v rozpočtovém výboru, jedna třetina všech kojenců umírá, 70 % dětí při prohlídkách ve školách je tuberkulosních. 300.000 dětí jsou děti nezaměstnaných dělníků. Co to znamená pro budoucnost dětí a právě těch dětí, na které se má vždy nejvíce hledět, poněvadž nejvíce trpí? Jsou bosé, nahé, na chleba není, ale na tyto děti se naprosto nebere žádný ohled. Tedy vidíme, že pro nezaměstnané se nic nedělá, právě tak jako pro jejich děti. Cukr, který je skutečně nejdůležitější živinou hlavně pro mladé děti, se lacino vyváží za hranice, to už je stará historie a písnička. Mluvíme o tom již tři, čtyři roky. U nás je nepřiměřeně drahý. Když přijdeme na hranice, vidíme na severu a v Moravské Ostravě, jak se přes hranice donáší k nám cukerin a matky jsou rády, když mohou tu černou bryndu, jak říkají, osladiti aspoň cukerinem. U nás však je cukru dosti. Takový pořádek si však nepředstavujeme. Dělnické matky jsou pobouřeny, že dnes se žito zkrmuje prasaty. Dělnické matky chtějí dále změnu paragrafů potratových. Nestrpíme, aby takové paragrafy byly dělány pro bohaté. Taková dáma několikrát za rok jezdí do sanatoria. víme, jak to zde v Praze vypadá, každou chvíli má zápal slepého střeva. každý lékař jí dá vysvědčení, poněvadž má peníze, podle něhož lékaři mohou prováděti zákrok, ale chudá žena na to nemá, proto hledá pokoutní pomoc. Proto tolik chudých žen zmírá ročně a nezemrou-li, stávají se z nich mrzáci.

Pan ministr říkal, že nemocenské pokladny dluhují nemocnicím 50 mil. Kč, které budou musit býti odepsány. Divím se velice tomu, jak je to možné, poněvadž do nemocenských pokladen dělníci své příspěvky platí řádně, ale zaměstnavatele dluhují, defraudují přímo dělnické příspěvky. Proti těm se nejde. Páni ředitelé nemocenských pokladen dostávají ohromné pense a platy, ale na tyto věci se nehledí. Když dělník jde do nemocnice na nemocenskou pokladnu, víme, jak ta péče vypadá a jak v těch nemocnicích to je. Dělníci leží po zemi, dva na posteli. Lékař nesmí předepsati ni c, co mu neurčí představenstvo nemocenské pokladny. Když byla stávka lékařů, přinesli nám tito spoustu vysvědčení a příkazů, kde nám říkali: Vy nám vytýkáte, že špatně léčíme dělníky, ale podívejte se, dostáváme takové fermany, my nesmíme léčiti podle toho, o jakou nemoc jde, musíme léčiti, jak nám to nemocenská pokladna předepíše, octanem, aspirinem a takovými věcmi. Když voláme celých 15 let, ba již před 20 roky se volalo po volbách do nemocenských pokladen, pánové si toho nevšímají a na to se nezmohou.

Dále bych se zde ještě zmínila o státním závěrečném účtu za rok 1932. Tento účet je pasivní. Příjem proti prelimináři je nižší o 360 mil. Kč. R. 1930 dovoz a vývoz činil 33 184 miliardy Kč, r. 1931 24 883 miliardy Kč, r. 1932 již jenom 14 830 miliardy Kč. Deficit z roku 1931 činí přes 2 miliardy Kč a byl zčásti uhrazen investiční půjčkou, která vynesla 1.216 mil. Kč. Roku 1932 poklesl preliminovaný příjem o 1 miliardu Kč a schodek by[ 2.416 mil. Kč. Zčásti byl hrazen francouzskou půjčkou a srážkou z platů. Krátkodobý dluh vzrostl skoro o 5 miliard Kč. A teď referent kol. Modráček doporučuje převedení jeho na dluh dlouhodobý. Zálohy na schodky Košicko-bohumínské dráhy a místních drah vzrostly na 2.219 milionů, s úroky na celé 3 miliardy Kč. Na učitelské platy bylo dáno zálohou 9.500 mil. Kč a pro to žádá vysvětlení od pana ministra financí. Velká je řada záloh a půjček různým korporacím a soukromým podnikům, které neplatí ani úroků (Sen. Mikulíček: Ani půl procenta!), ani půl procenta, a navrhuje odpis těchto pohledávek. Tedy tam, kde se mají pohledávky vymáhat, navrhují se k odpisu. 230 mil. Kč zamrzlo u některých peněžních ústavů ze zálohového fondu pro konsolidaci přechodného státního dluhu a tyto ústavy neplatí ani úroky, které činí půl procenta. Stát měl do konce r. 1931 pohledávek za 627 mil. Kč, za r. 1932 uplaceno 10 mil. Kč, zbývá 617 mil. Kč. R. 1932 poskytl stát další bezúročné půjčky, tedy dary, v částce 77 mil. Kč. (Výkřiky sen. Kindla.)

Protizákonně - říká pan referent - bylo dáno 30 mil. Kč Centrokooperativě. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Pan referent kritisoval velmi ostře, že těchto 30 mil. Kč dostala Centrokooperativa bezúročně, beze všeho, že o tom nevěděl ani parlament ani senát a že takovéto hospodaření naprosto není možné, a vyslovil se, že by bylo možné žalovati ministerstvo, které takovou věc provedlo. (Výkřiky.) Ovšem dodal k tomu: Kdybychom podali žalobu, parlament by nám to neudal.

Vidíme, že dlužné daně vzrostly, velcí poplatníci prý špatně platí. Nedoplatky na daně činily k 31. prosinci 1932 4.800 mil. Kč. R. 1932 bylo na ně zaplaceno 84 mil. Kč a odepsáno 160 mil. Kč. Asi stejný poměr je u dlužné daně z obratu. (Výkřiky.)

Státní dráhy měly r. 1932 deficit 892 mil. Kč, pasiva fondu silničního, melioračního a vodohospodářského vzrostla na 1 miliardu Kč.

Na dávku z majetku bylo zaplaceno 6.899 mil. Kč a z toho použil stát 545 mil. Kč, o něž se zvýšil státní dluh i s 1 miliardou pasiv fondů, a 808 mil. Kč při přeměně bankovního úřadu ministerstva financí v Národní banku.

Překročení rozpočtu na r. 1932 činilo 78 mil. Kč, ale pan referent nám neřekl, v kterých položkách a kapitolách byl překročen. Tedy zde je nejlépe vidět ze starého i z nového rozpočtu, že nebude zase dodržen a bude překročen, a právě tento rozpočet hladu není schopen, aby dal dělníkům chléb a práci. Tento váš systém, tento váš pořádek není schopen dalšího života tak, aby mohl zreorganisovati práci pro všechny dělníky. Zde je nejlépe viděti, že jste u konce s vaším rozumem. Sen. Stodola řekl, že se jednomu ze všeho točí hlava. Ano, hlava se vám točí, pánové, a myslím, že vám bude teplo, až vám s tou hlavou řádně zatočí dělníci, až přijdou a budou žádati svá práva. Víme, že nepomůže žádné záplatování, že je váš kapitalistický režim na sklonku a že zvítězí jen komunismus, který dá dělníkům chléb a práci, který jediný dovede zorganisovati nový svět. (Potlesk komunistických senátorů.)

Místopředseda Donát (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. sen. inž. Winter. Dávám mu slovo.

Sen. inž. Winter: Slavný senáte! Paní kol. Chlebounová zde velmi správně řekla, že hospodářský život od r. 1930 umírá. Bohužel, je to pravda. Jak v zemědělství, tak v průmyslu vidíme. že se hospodářský život smršťuje. Ovšem souhlasím-li s pí. kol. Chlebounovou v tomto bodě, nemohu plně souhlasiti s jejími dalšími vývody. Myslím, že i ona, jako zástupkyně zemědělství, měla by se pozastaviti nad tím, co zde uvádí. Uvádí, že na jednom velkostatku v okolí Prahy se tržilo před několika roky za cukrovku 200.000 Kč a letos za tutéž cukrovku pouze 20.000 Kč. To je fakt, nad kterým by se mělo zemědělství pozastaviti. Mělo by si dáti otázku, je-li slučitelno, aby v době, kdy ceny řepy přímo katastrofálně klesají, cukrovarský průmysl mohl při sníženém množství výrobním vykazovati vyšší zisky. Před několika dny se konala valná hromada akciové společnosti Schöller a spol. Přečtete-li si data z této valné hromady, vidíte, že bylo vyrobeno cukru přibližně o třetinu méně, ale že i při tomto zredukovaném množství vyrobeného cukru je vykázaný zisk akciové společnosti o půl milionu větší a odpisy jsou o 1¹/₂ mil. větší než byly minulého roku, čili - v těch odpisech jsou přece schovány zisky - vykazuje tento cukrovar při snížené výrobě o 2 mil. Kč větší zisk v době, kdy cena cukrovky tak katastrofálně klesá, jak zcela správně kol. Chlebounová uvedla.

Ale to není jen otázka zemědělství, to je otázka celého národa. Pí kol. Chlebounová zde řekla, že zemědělství je národ v národě. Doufám (obrácen k sen. Chlebounové), že jste se přeřekla, paní kolegyně, neboť s tím bychom nemohli ani my a jistě ani vaši stoupenci souhlasiti. Zemědělství není národ v národě, zemědělství je pouze jednou složkou tohoto národa, složkou velmi důležitou. (Sen. Sechtr: Hlavni složkou!) Zdali hlavní nebo vedlejší. to je lhostejné, ale je velmi důležitou složkou, jejíž zájem máme všichni na srdci. Nám všem, i socialistickým stranám, záleží na tom. aby zemědělství nehynulo, neboť víme zcela správně, že zemědělství je důležitým činitelem v hospodářském životě tohoto státu a že bez zdatného zemědělství, bez zemědělského konsumenta ani náš průmysl nemůže se zotaviti. Jestli tohle uznáváme - a to uznávají jistě všechny strany bez rozdílu - to ještě neznamená, že bychom mohli souhlasiti se stanoviskem, které zde hlásala také paní kol. Chlebounová, se stanoviskem autarkie. Říká, proč sem máme pouštět tolik věcí? Pan místopředseda senátu Klofáč mluvil zde dopoledne o otázce autarkie. Já přiznávám a sám jsem také stoupencem mínění, že kde můžeme vystačiti sami z vlastního hospodářství, máme tak učiniti, neboť náš vnitřní, domácí trh jest vždy nejspolehlivějším základem hospodářství. (Tak jest!) Ale prosím, to neplatí jen pro zemědělce, to platí pro celé naše hospodářství, a naše zemědělství by si mělo také tuto pravdu uvědomiti. Bohužel my jsme v takové situaci, že máme průmysl, který vyrábí mnohem více nežli náš domácí konsum může zkonsumovati. My jsme po býv. Rakousko-Uhersku zdědili asi 80% průmyslu, ale pouze 25 % obyvatelstva, čili pouze 25 % konsumentů. A proto tento náš velký průmysl, který už před válkou byl průmyslem exportním, po válce stal se tím spíše průmyslem exportním prostě protože náš vnitřní trh nemůže všechny naše hospodářské výrobky zkonsumovati. Vždyť nám nezbývá nic jiného, než že musíme ven, zemědělství to všechno nezkonsumuje. Doufám, že ani naše zemědělské strany nebudou chtíti tvrditi, že by stačil náš domácí trh. Ale kde má najíti zaměstnání dělník, který při omezených možnostech vývozních pozbývá zaměstnání? Je zemědělství schopno tohoto dělníka obživiti? Račte si vzíti výsledky sčítání lidu z r. 1921 a 1931. R. 1921 bylo zemědělských dělníků 385.000, r. 1931, tedy o 10 let později, bylo jich pouze 285.000, čili o plných 100.000 nebo o celou jednu třetinu bylo zemědělských dělníků méně. To ovšem není vina zemědělství, to je prostě všeobecný proces naší výroby. (Sen. Kříž: Také zemědělských usedlostí ubývá, v jižních Čechách v 10 letech o 14 procent!) Ano. To znamená. že dělník. který ztratil zaměstnání v průmyslu, nemůže očekávati. že by našel náhradní zaměstnání v zemědělství. a proto ať chceme nebo nechceme, jestliže nám záleží na zachování fysického a morálního zdraví celého našeho národa, musíme dělati takovou politiku, abychom veškerému našemu dělnictvu umožnili živobytí. (Hlasy: Aby také mohlo od zemědělců kupovati!) Ano, neboť ta vzájemnost tu je. Zemědělství potřebuje silný průmysl a průmysl potřebuje také zemědělství. Nám nezbývá nic jiného, než abychom prováděli takovou hospodářskou politiku která by umožnila zachovati při zdraví a životech největší část našeho lidu, a tu je nutno dáti si otázku, zdali takovou politiku provozujeme. Když si uvědomíme, že máme v této chvíli přes 700.000 nezaměstnaných, že jsme v únoru měli přes 900.000 nezaměstnaných, tedy skorem milion, musíme si přiznati, že obchodní politika. kterou dělá náš stát, není politikou zdravou. Nechci tvrditi, že by naše obchodní politika jediná zavinila veliký počet nezaměstnaných. Byl bych slepý nebo bych úmyslně zavíral oči. Vím, co se děje kolem nás, vím, že velké průmyslové státy právě čím jsou průmyslovější, tím více mají nezaměstnaných. Je to světová krise hospodářská, kterou paní kol. Chlebounová sice částečně připouští, ale nechce přiznati že by světová krise hospodářská byla tak tíživá, že by měla rozhodující vliv... (Sen. Chlebounová: U nás ne!) I u nás, neboť právě, že jsme vývozním státem par excelence, že máme průmysl, který tvořil 80 % průmyslu bývalé monarchie, právě proto hospodářská krise světová dotýká se našeho státu tak citelně. Bylo by v tuto chvíli lépe pro naši republiku, abychom měli náš průmysl menší, neboť čím menší průmysl, čím zemědělštější stát, tím méně se ho hospodářská krise dotýká.

Ale jednu věc nutno přece jen uvážiti se stanoviska čistě lidského. Zemědělec, i když je zadlužen, má přece aspoň co jíst, ale dělník průmyslový, který je bez zaměstnání, pomalu již nebude mít co jísti. Vytýkaná miliarda Kč, která jest obsažena v rozpočtu republiky na podporu nezaměstnaných, jest veliká částka ale je to pouze kapka v moři ohromného utrpení sociálního, které vidíme kolem sebe. Myslím. že se nenajde snad v celém váženém senátu jedna strana, která by se chtěla postaviti snad na stanovisko, že není povinností státu a samosprávy, aby se o nezaměstnané spoluobčany staraly! (Hlas: Dr Černý v rozpočtovém výboru sněmovny!) Ano, pan posl. dr Černý v rozpočtovém výboru poslanecké sněmovny postavil se velmi správně na stanovisko, že nezaměstnanost není záležitostí dělníků, nýbrž že nezaměstnanost je záležitostí národa. záležitostí státu. Tedy prosil bych, aby z tohoto stanoviska byly vyvozeny patřičné důsledky. Paní kol. Chlebounová se domnívá, kdybychom neměli tak drahého sociálního pojištění, že bychom neměli nezaměstnanost a bylo by u nás lépe. Bohužel, nemohu zde s paní kolegyní souhlasiti, neboť jsou státy, které mají sociální pojištění mnohem dražší nežli stát náš je to Anglie je to Německo, je to Rakousko, tedy vesměs státy vysoce kulturní, nehledě k tomu, co se dnes v Německu děje. Tyto státy mají sociální pojištění mnohem dražší a jsou státy, které sociálního pojištění nemají vůbec, Spojené státy severoamerické, a krise je tam mnohem větší než u nás! Zemědělství americké dostává ceny mnohem nižší nežli zemědělství naše a celá ta světová krise hospodářská vlastně vyšla právě ze zemědělství amerického a nikoliv z amerického průmyslu. A toto zemědělství, tento průmysl nejsou sociálními dávkami vůbec zatíženy. Zde je nejeklatantnější doklad, že takové tvrzení není zcela případné.

Pokud jde o ty paláce. myslím, že by to nemělo být y tak vážném sboru ji-ž opakováno. Vždyť my bychom také mohli mluvit o palácích, jako je zemědělské museum v Bratislavě. jako jsou paláce zemědělských škol, ve kterých je pomalu více učitelů nežli žáků. S tím bychom se nikam nedostali.

Otázka nezaměstnaných je kardinální otázkou, kterou musíme a máme řešiti a která je také otázkou našeho rozpočtu. Máme ve státním hospodářství hospodáře, odpovědného činitele, který vydává, distribuuje peníze. Nemyslím ministerstvo financí, to je špatný hospodář, nýbrž ministerstvo veřejných prací, které provádí tyto práce, které to, co mu ministerstvo financí přidělí, proměňuje v tělo a krev. Toto ministerstvo veřejných prací je mně jako technikovi nejbližší a proto dovolte, abych k jeho rozpočtu promluvil několik slov.

Toto ministerstvo má hlavní odpovědnost za racionální využití prostředků, které rozpočet dává k disposici. Vím, že ministerstvo veřejných prací není odpovědno za stavební programy, které dostává. Tyto programy si sestavují resortní ministerstva, ale toto ministerstvo je přece jen odpovědné za způsob provedení. A tu myslím - ty resorty ovšem přestřelují již samy ve svých požadavcích - že ministerstvo veřejných prací přestřeluje také pokud se týká provedení. Měl jsem příležitost viděti budovy ředitelství pošt a telegrafů v Košicích. Velmi mnoho se mluví o budově ministerstva železnic v Praze. Bylo to předmětem dlouhých debat i zde v senátě. (Sen. dr Karas: Do tohoto ministerstvo veřejných prací nemluvilo!) To si provedlo ministerstvo železnic samo a samo to také zaplatilo. Ministerstvo železnic za to bylo zle kritisováno, nechci říci, že to bylo právem. Ale, pánové a dámy, co jsem viděl v Košicích, ředitelství pošt a telegrafů nezadá příliš ministerstvu železnic v Praze velkolepostí, rozsahem a způsobem provedení. Myslím, že tam byla řada milionů zbytečně vydána, jak co do rozsahu, tak co do způsobu provedení. Takovýmto způsobem bychom mohli kritisovat stavby, které se provádějí, dále. Je jich řada. Provádíme stavby příliš nákladně, přepychově, a mohli bychom za stejnou částku - nechci říci, že bychom měli šetřit - postaviti mnohem více. A myslím, že by byla správněji zužitkována, kdybychom za stejnou částku postavili účelnějších, ale prostších staveb více.

Ministerstvo veřejných prací je důležitým ministerstvem dopravním. Jeho starostí jsou silnice. Můžeme s potěšením konstatovati, že stav státních silnic se podstatně zlepšil, ale bohužel nemůžeme totéž říci o stavbě silnic okresních. Zde právě naopak jdeme přímo do katastrofy: stav našich okresních silnic je rok od roku horší a při stavu financí naší samosprávy musíme očekávati, že naše silniční síť, na kterou jsme mohli býti hrdi, se nám úplně zhroutí. Samospráva, okresy jsou v takové situaci, že neseženou náležitých, potřebných prostředků na udržování silnic. Je řada okresních silnic, před jejichž vjezdem je tabulka: ť Jízda povolena pouze na vlastní nebezpečí.Ť Ale jak na schůzi představenstva Ústředí české samosprávy bylo hlášeno, máme již okresy, které nemají ani peněz na tyto tabulky a musejí před silnice při vjezdu do silnic pověsiti pouze věchýtky slámy jako výstražné znamení, že tam se jeti nesmí, že nastává nebezpečí.

Měl jsem příležitost nedávno viděti okresní silnici Horažďovice-Sušice. Je to jediný příjezd do důležitého města Sušice, okresního a průmyslového města; jinak se tam nedostanete, než po okresní silnici. Je to přímo životu nebezpečné jeti po této silnici. Ale ono není možno po této silnici ani choditi.

Do takových důsledků docházíme však také jinde. Bohužel, při této silnici nebylo toho třeba, poněvadž již byly povoleny prostředky na opravu této silnice, a to 80 %. Okres by měl těch dalších 20 % výjimečně, ale zde jsme zase u toho nešťastného přifaření okresů. Horažďovický okres byl přifařen k okresu strakonickému a tam se naň dívají jako na nevlastní dítě, nemají ho rádi, a proto tato důležitá práce není vypisována. A ačkoli v okrese je přes 400 nezaměstnaných, tato práce se neprovádí.

Když zde mluvím o těchto nezaměstnaných na Horažďovicku, podotýkám, že právě teď jsem dostal dopis, kde se píše: ťStavěl jsem se v ministerstvu sociální péče a činil jsem dotaz, proč našemu městu nejsou přidělovány stravovací poukázky. Příslušný referent, který tento resort má, mně sdělil po nahlédnutí do spisů, že okres strakonický nehlásí ministerstvu sociální péče již půl roku žádné nezaměstnané dělníky Od dodělání regulace, která byla dokončena v měsíci září, je přibližně 70 nezaměstnaných dělníků a dělnic až po dnešní dobu v Horažďovicích. Město Horažďovice okresu strakonickému nezaměstnané dělníky od této doby hlásí, i zprostředkovatelna práce vykázala 69 nezaměstnaných dělníků z města Horažďovic.Ť-

V celém bývalém okresu horažďovickém je přes 400 nezaměstnaných a okresní úřad již půl roku nevykazuje vůbec žádné nezaměstnané. Když máme takové skoupé statistiky, musíme se obávati, že počet 700.000 nezaměstnaných není pravdivý, a že dokonce můžeme počítati s cifrou mnohem vyšší. (Sen. Johanis: Asi 100.000 není registrováno!) To je na Podkarpatské Rusi, kde se nehlásí, ale když okresní zprostředkovatelna práce sama je hlásí a okresní úřad je nepřihlásí, je to smutné znamení. A to je v Čechách není to ještě daleko od sídla naší vlády. Co se děje na Podkarpatské Rusi, tam se může říci: Car daleko a Bůh vysoko. ale tady je i car blízko a Bůh je, doufám, také blízko.

Důležitým oborem pro odpomáhání nezaměstnanosti je regulace řek. Regulace řek slušně pokračují jako nouzové práce. Zde je nutno přiznati velmi dobrou vůli ministerstva veř. prací, ale bohužel finanční prostředky na tyto regulace se povolují pozdě, teprve k podzimu, a tak tyto práce, které se provádějí ve vodě, jsou zadány na podzim v době, kdy není již ani možno ve vodě pracovati, takže povolené prostředky zůstávají nevyužity, ztrácejí se. Přenášejí se sice na příští rok ale přes to přese všecko není možno, aby bylo racionelně s těmito prostředky hospodařeno.

Upozornil bych zde -- netýká se to sice ministerstva veřejných prací, nýbrž zemědělství - na důležitou úpravu bystřiny Bradavy. Tím, že se v ní nepokračuje, to, co je hotovo, bude zničeno. Připomínám také naléhavou úpravu Nezdického potoka.

Ministerstvo veřejných prací připravuje podle rozpočtu stavbu průplavů. Tady snad narazím, když řeknu, že nepokládám aspoň nynější dobu za vhodnou pro stavbu průplavů, a se stanoviska dopravního a horopisného naší republiky přiznávám se přímo, že nepokládám průplavy v Československé republice vůbec za vhodné, za oportunní. Průplavy jsou proveditelné tam, kde je dosti vody a kde jsou pro to podmínky zeměpisné, ve Francii, Nizozemí, částečně v Německu, Belgii, tedy v rovinách, ale u nás. když musíme překročovat vysoké hraniční hory, vysoká pohoří, když musíme zdvihat lodi několik set metrů vysoko a když v těchto vrcholových zdržích nemáme vůbec žádnou vodu, zde, doufám, že každý nepředpojatý národohospodář uzná - u techniků je tato otázka rozřešena - že by to bylo plýtvání, vyhazování národního jmění, kdybychom stavěli průplavy, zvláště teď, když nemáme pro existující komunikační prostředky vůbec zatížení. Máme železniční síť pěkně vybudovanou, mohli bychom ji zatížiti při nejmenším ještě o 100 % a nepotřebovali bychom na to vydati ani haléře. Máme velmi pěkně vybudovanou síť silnic, a nemáme ani po těch železnicích, ani po těch silnicích co voziti.

A proto také máme v rozpočtu veliký schodek při položce ťMinisterstvo železnicŤ ne proto, že by se tam špatně hospodařilo, nýbrž proto, že není co vozit, a když není na dopravním prostředku co vozit, žádný dopravní prostředek nemůže býti rentabilní. (Sen. Johanis: Nejlépe je to vidět v Bohumíně, kde jsou prázdné vagony!)

Pokládal bych za naléhavě nutné, aby byla už jednou objasněna otázka, že musíme přece provésti nějakou racionelní dělbu naší dopravy, vymeziti podíly pro železnice a pro silnice, a pak se ukáže, že jak železnice, tak silnice mají existenční oprávnění, ale že průplavy u nás existenčního oprávnění vůbec nemají.

Ministerstvo veř. prací jako nejvyšší úřad, který dozírá na uhelnou těžbu, má v tomto oboru jistě postavení velmi málo závidění hodné. Těžba uhlí klesá, to je zjev, který je přirozený v době klesající konjunktury průmyslové. Bohužel, je to zjev strukturální a my v této otázce nemůžeme si činiti valných ilusí do budoucnosti.

Spotřeba uhlí bude klesat tou měrou. jakou bude zdokonalována technika tepelná, a je v zájmu národohospodářském, nikoliv ovšem v zájmu sociálním, ale v zájmu národohospodářském. abychom takovéto uhelné bohatství, které ho nemáme příliš mnoho využívali co nejracionelněji a plýtvali jím co nejméně. Ovšem dnes se stanoviska sociálního máme kontrérní zájem, dnes máme zájem na tom, aby bylo uhlí vytěženo co nejvíce a spotřeba aby byla co nejméně racionelní, tudíž aby ho bylo co nejvíce proplýtváno.

Počet horníků stále klesá a při tom výkon na směnu neustále stoupá. V letošním rozpočtu. resp. ve finančním zákoně, ve zprávě ministerstva veř. prací můžete vidět, že těžba na směnu dosáhla rekordního čísla, těžba kamenného uhlí činí 1 072 tun a uhlí hnědého 2 230 tun. To je těžba, výkon na směnu, jakého nebylo dosaženo nikdy. Je to rekordní. Ale při tom klesá počet horníků, a my nevíme, co máme počíti s horníky, kteří ztrácejí zaměstnání trvale.

Tuším, že to byl p. místopředseda Klofáč, který zde nadhodil otázku rekultivace poddolovaných pozemků. Plně s tímto požadavkem souhlasím. Naše poddolované území, to není ťzemský ráj to na pohledŤ. Poddolované území, které poskytlo největšího bohatství, poskytuje, když je vyrabováno a těžba se odstěhuje, obraz největší bídy. Ta půda, ten pozemek, ta část naší vlasti je zde přímo zmrzačená. Jsem přesvědčen, že je povinností těch, kteří měli prospěch z tohoto půdního bohatství, aby půdu zase dali do pořádku. aby ostuda. která volá přímo do nebes. byla také odčiněna. Proto bych doporučoval, aby byl vytvořen rekultivační fond. Neslibuji si ničeho od toho, že těžaři jsou povinni podle horního zákona prováděti rekultivaci sami. Fond by byl dotován třeba nepatrnými příspěvky z každého vytěženého jednoho metrického centu uhlí. Z tohoto fondu by byli bez ohledu na dočasného majitele na takovém území, pokud by bylo rekultivováno, po náležité melioraci usazeni horníci, kteří zde na horách pracovali, zanechali zde své zdraví a mládí a při tom ztratili možnost živobytí do budoucnosti.

Stejně tak doporučuji, aby byl vytvořen fond pro reparace škod, které vzniknou z poddolování. V každém území, kde jsou doly, vidíme chalupy nakloněné a popraskané. To všechno je z poddolování. Jsou o to nekonečné spory. Důl je opuštěn, majitel neexistuje, akciová společnost likvidovala, na kom se mají tito ubožáci hojiti? Kdyby zde byl nějaký fond, byla by otázka velmi jednoduchá.

Elektrisace republiky pokračuje, ale bohužel. v obcích, do kterých je elektřina zavedena, svítí se petrolejem. Je to hlavně na venkově prostě proto, že petrolej je lacinější, než elektřina. Proto nemyslím, že by bylo dobře, aby byly stavěny rozsáhlé a nákladné primérní linky, když obce a okresy nejsou s to, aby prováděly linky sekundérní. Veliké vydání v primérních linkách je zbytečná investice. která nemůže býti rentabilní.

Chtěl bych použíti této příležitosti, abych jménem Svazu měst a obcí, které mají obecní elektrárny, protestoval proti úmyslu ministerstva veř. prací, které chce doplniti nařízením podle zmocňovacího zákona zákon o všeužitečných elektrárnách v tom směru, aby všeužitečným elektrárnám bylo dáno právo zřizovati primérní vedení, po případě i sekundérní na veřejných cestách i proti vůli obcí. To by znamenalo zničení téměř všech obecních elektráren. Jsem přesvědčen že obecní elektrárny jsou při nejmenším stejně všeužitečnými podniky jako ty t. zv. všeužitečné podniky elektrárenské. V každém případě nemůžeme elektrárenské podniky uznati za všeužitečné, z velké části jsou to podniky výdělečné, ale obecní elektrárny jsou ve všech případech všeužitečné. Proto protestuji proti tomuto úmyslu jménem Svazu měst a obcí, které mají své vlastní obecní elektrárny.

O automobilovém zákonu jedná se již velmi dlouho. Právě jsme jej prodloužili a senát při tom vyslovil kategorický požadavek, aby do konce června příštího roku byl definitivní automobilový zákon skutečně také sdělán a uzákoněn.