Místopředseda Votruba (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. sen. Kindl. Dávám mu slovo.

Sen. Kindl: Chci krátce poukázat na rozpočtové položky, které se týkají ministerstva železnic. Tyto položky se rok od roku snižují a jako důvod se uvádí, že se musí šetřit. Ano, řekne se šetřit, ale na čí účet se stále šetří? Zase se šetří na vydáních na dělníky a nižší zaměstnance, rok od roku se jim příjmy zmenšují, stále se šetří jen na kulturních a sociálních účelech. Nevidíte však, že by se šetřilo na rozpočet ministerstva nár. obrany nebo ministerstva vnitra, naopak, prohlédnete-li si rozpočet, přesvědčíte se, že se tam položky ještě zvyšují. Čím více se snižují státním zaměstnancům platy, tím více roste drahota, ačkoli se stále zaměstnancům říká, že ceny musejí jíti dolů. Když se zde posledně snižovaly platy železničním zaměstnancům, tvrdil p. zpravodaj sen. Pánek, že je to bolestné, že se jim musí bráti, ale že je možno utěšovati se nadějí, že je to jen na 2 roky. Tenkráte jsem zvolal, věří-li, že je to skutečně na 2 roky. A opravdu to nebylo na 2 roky, ale hned v květnu a pak ještě celý rok se zaměstnancům bralo z vedlejších příjmů nařízeními různých ministerstev a letos, po roce, se jim zase béře. Ovšem nebudete to projednávati zde, poněvadž se jim bude bráti podle zmocňovacího zákona. Zase se snad budete vymlouvati, že jste to snížení neprovedli vy, nýbrž že se jim to vzalo podle zmocňovacího zákona, a to udělala nahoře ta sakramentská vysoká byrokracie. Snížily se zaměstnancům paušály, snížil se úrokový přídavek, snížil se také výdaj na stejnokroj, a nyní už zase na návrh ministra, také socialisty, na návrh ministra financí dr Trapla bude se prováděti lineární snížení, a to do 7.200 Kč 2 %, přes 7.200 Kč 4 % a těm, kteří mají 500, 600, 700 nebo i 1.000 Kč, bude se srážeti zrovna tak jako těm, kteří přijímají měsíčně na dlaň 5.000 nebo 6.000 Kč.

Toto snižování bylo uděláno v dohodě s odborovými organisacemi personálu. Konaly se vládní porady a jednalo se tam o tom, kde se to má vzíti. Páni říkají, že mají veliký úspěch tím, že položka na osobní výdaje bude snížena se 438 mil. Kč na 308 mil. Kč, 130 mil. Kč prý uhandlovali. A kde se vezme těch druhých 130 mil. Kč? Zase na těch malých, ale jiným způsobem. Nevezme se jim to z té pravé kapsy, kam dali výplatu, ale sáhne se jim do levé kapsy, jestli tam něco neulili, sáhne se jim na vedlejší příjmy nebo se zavedou nové daně, vojenská taxa. Tak bude se bráti zase těm malým, ale bude se říkati, že je to úspěch, že se 130 mil. Kč uhandlovalo ve prospěch zaměstnanců. Ale poněvadž to nestačí ještě na těch 130 mil. Kč, když jim chtějí zase urvati na vedlejších příjmech, bude následovati další snižování. Vy jste sami ubezpečeni, že po Novém roce se zase půjde na vedlejší příjmy, na ošacovací příspěvek a na všechny ty přídavky, které ještě dnes zaměstnanci mají. Bude se bráti i pensistům i vdovám, které požívají 200 nebo 300 Kč pense měsíčně.

Snížení, které budete prováděti, bude míti dalekosáhlé důsledky pro rodiny státních zaměstnanců, ale na druhé straně nepřinese to žádný užitek státní pokladně. Situace státních podniků přes všechny oběti na příjmech státních zaměstnanců se den ze dne horší. Na př. na železnicích doprava stále klesá a deficit dosahuje již letos jedné miliardy. Dráhy sice chtějí od Nového roku slevovati na jízdném, ale ani to nepomůže. I když se sníží jízdné na polovinu, nepomůže to, vždyť lidé nemají ani desetikorunu, aby někam jeli. Ani kdybyste ho vezli za korunu, on nikam nepojede, poněvadž nemá ani korunu na chleba, natož aby mohl někam dojeti. Železniční podnik nevytrhne ani ten taneční salon. který zavádíte na drahách. Vždyť je to přímo provokace lidu, když se o tom mluvilo v radiu a v novinách. Pro koho, prosím? My jsme také tancovali ve vlaku, ale zimou, když jsme jeli motorovým vozem z Protivína do Prahy při 14° mrazu. Všichni cestující tancovali, ale zimou, protože nemohli sedět a musili přešlapovat. Je-li to ten moderní tanec, který chcete zavésti ve vašich tanečních salonech, nevím, poněvadž v tom nejsem znalec, ale myslím, že to bude váš poslední tanec, že je to již tanec nad sopkou, takto provokovat lid, v této době zavádět ještě taneční vozy!

Příčiny deficitu můžete hledati někde jinde, ne tam, kde je hledáte, že snad stát, zaměstnanci jsou toho příčinou, a když jim platy snížíte, že se objeví nějaké plus pro železnice, pošty nebo kterýkoli státní podnik. Důsledek hospodářské krise jest i bankrot státních podniků, bankrot železnic. Nic jiného to není, nežli důsledek celé hospodářské mizerie, důsledek kapitalistického řádu. To se, pánové, musí řešiti jinak, a ne, jak vy to řešíte. Kdyby vám státní zaměstnanci pracovali i zadarmo, kdybyste jim snížili mzdy i tak, že by na prvního nebrali nic, nezachráníte to. Situace se bude stále horšit. Ministerstvo železnic, které je obsazeno také socialistou, připravilo řadu návrhů na snížení platů státních zaměstnanců a totéž připravilo již předem pro koalici dohodou s odborovými organisacemi, kde se má vzíti zaměstnancům. To je již hotovo, to je již smluveno, a za 10 dní to bude ve výplatních listinách zařízeno. A nyní pánové ze socialistických stran svolávají protestní schůze a volají zaměstnance do boje proti poslednímu zbídačování, proti snižování mezd.

Podívejme se, kde všude se bude šetřit! Na př. snížena je položka na příspěvek v nemocenském pojištění o 2 mil. 600.000 Kč. Na základě tohoto snížení se usnesl ústřední výbor nemocenských pokladen, kde jsou zástupci odborových organisací, na řadě úsporných opatření. Mají zaměstnanci ještě málo těch poplatků v případě onemocnění? Již dnes, když zaměstnanec onemocní, musí jíti k lékaři, musí zaplatiti 1 Kč, a povolá-li zaměstnanec lékaře do svého bytu na návštěvu, musí zaplatiti 2 Kč. A teď ti pánové zase připravují, že i kontrolní lístek, který byl dosud vydáván přednostou nebo příslušným úřadem zadarmo, se bude prodávat zaměstnanci za 1 Kč. Dále má býti zaveden systém zvláštních poukázek po 5 Kč. Při tom, prosím, můžeme počítati, že každý zaměstnanec platí průměrně 800 až 1000 Kč na nemocenské pojištění, ale zač to platí, nač to platí, když potom, onemocní-li - podle toho, jak to zavádíte dá korunu za kontrolní lístek, korunu, když půjde k lékaři - a lékař mu předepíše v nejlepším případě za 1 Kč nějaký heřmánek nebo mu dá kolečko aspirinu! Ve skutečnosti, kdyby si zaměstnanec skočil k materialistovi nebo do lékárny pro aspirin, ještě by na tom ušetřil. Proč je tedy nemocensky pojištěn, proč se od něho vybírají příspěvky, když mu nedáte to, nač je ve skutečnosti pojištěn? (Výkřiky komunistických senátorů.)

Mimo to bude omezena volba lékaře. Doposud si mohl aspoň zvoliti lékaře, ke kterému měl důvěru. Proč se to nyní ruší? Někteří lékaři ještě měli cit a když tam zaměstnanec přišel, řekli: Ano, vy byste potřeboval to a to, já vám to předepíši, vždyť si na to platíte, oni mi to musejí schváliti, poněvadž to odůvodním. Dnes takoví lékaři, kteří mají cit, nejsou pánům vhod a proto je budou jednoho po druhém vyřazovati a budou uznávat jen ty lékaře, kteří budou zaměstnance uznávati za zdravé, nebo jim budou předepisovat jen nějaký ten aspirin.

V těchto všech úsporách je skryto ještě další propouštění zaměstnanců. O tom jasně mluví rozpočtová položka, která je proti r. 1933 o 14,236.800 Kč nižší. Toto snížení se odůvodňuje snížením stavu smluvních zaměstnanců, které bude prováděno úměrně s poklesem intensity provozu a redukcí pracovního programu. Co to značí? Budou se vyhazovati zaměstnanci, poněvadž se bude šetřiti i na investicích, které jsou nutné na drahách, a zaměstnanci se budou podle vzoru soukromých podniků vyhazovati na dlažbu.

Položka na odměny a výpomoci je rovněž snížena o 2,275.200 Kč. Také to znamená redukci různých odměn, zrušení mimořádných odměn pomocných zaměstnanců, kteří, když jsou jmenováni smluvními, poněvadž dříve požívali vyššího platu, dostávají vyrovnávací přídavek. Nyní i to se má rušiti, poněvadž se bude počítati se situací: Když vám to není po chuti, běžte, najde se tisíce jiných!

Položka na stejnokroje je snížena o 2,815.000 Kč. Odůvodňuje se to také nižším počtem definitivního personálu. Přes 12.000 se jich hodilo do pense, nebudou dostávati stejnokroj, ale hlavní příčinou bude, že spousta zaměstnanců nebude podělena stejnokrojem.

Osobní položka na udržování drah je taktéž nižší o 1,198.400 Kč. To znamená opět redukci služebních a zvláštních příplatků. Položka na jízdní příplatky jízdnímu personálu je snížena o 4,142.200 Kč. Odůvodňuje se, že toho má býti dosaženo snížením stavu jízdního personálu; počítá se s poklesem dopravy a se zavedením průběžné brzdy, ale hlavně, pánové, to bude snížení jízdního paušálu.

Položka na osobní vydání dílenského personálu se snižuje docela o 20,447.700 Kč. Čím toho bude dosaženo? Snížením úkolových sazeb, snížením stavu personálu. Připravuje se docela 10 % ní snížení veškerého stavu personálu.

Kromě takto odůvodněných platových snížení máme pro státní zaměstnance ještě řadu jiných ožebračení. Máme zastavení výplaty postupů, náslužných přídavků, adjuta a j., všeobecné snížení činovného a zavedení nové skupiny E, zhoršení nároků na výchovné, takže nebude brát otec na dítě tenkráte, jestliže je nemá připsáno, třebaže je to jeho vlastní dítě. Dříve bral i na nevlastní dítě, dnes, když to dítě nebude míti snad státní občanství, nedostane otec výchovné.

Ale mimo to budou 2 až 4 % srážky, o kterých jsem již mluvil. Dále se sníží zaměstnancům platy, jsou-li oba zaměstnáni a žijí-li ve společné domácnosti. U vdov budou zhoršeny pense. Když zemřel muž a neměl ještě nárok na pensi, nedostane vdova po něm pensi. Bylo-li manželství uzavřeno 3 měsíce před úmrtím, nemá vdova taktéž nároku na pensi. Dále vdovy, které jsou o 15 až 20 let mladší, budou brát také menší pensi. Bude se brát také 50 % z postupu zaměstnanců. Tak bude situace horší a horší. Krise se bude musiti zostřiti následkem toho, že se bude méně konsumovat, poněvadž dříve ti lidé, co dostali, přece utratili, ale teď nebudou moci utratit. Proto se musí zostřiti také situace u živnostníků a obchodníků, poněvadž lidé nebudou moci nakupovat, budou míti méně peněz, budou musiti na různých produktech šetřiti a takto se krise bude stále zostřovati.

A za toto nadělení mohou státní zaměstnanci poděkovati odborovým vůdcům, kteří jim to připravili. Oni o tom mluví, diskutují, ale zde to schvalují. A nejenom zde. Dali již předem zmocňovací zákon, aby to již nemusili schvalovati, aby spíše ty železniční zaměstnance oklamali. Vždyť to bylo přece ujednáno s odbornou komisí, kde za sociální demokraty byli tajemník Němec, Ceh a posl. Seid, za německé soc. demokraty posl. Grünzner, za nár. socialisty tajemník Nejedlý a posl. Bergmann, za lidovou stranu tajemník Šolc a sen. dr Karas, za nár. demokraty prof. Kvasnička a posl. Ježek. A tito zástupci vládních stran učinili zásadní prohlášení, že se nevymykají žádnému jednání o získání rozpočtové rovnováhy, a dali sami souhlas k těmto úsporám, které postihnou veškeré státní a veřejné zaměstnance. Usnesení, které je tam vloženo, že se to nedotýká samosprávných zaměstnanců, je ilusorní, poněvadž víte, jak vypadají samosprávy, které jste zákonem č. 77 z r. 1927 (Sen. Mikulíček. A zákonem č. 125!) a zákonem č. 125 zničili. Obce jsou v krachu, nemohou již dnes vypláceti svým zaměstnancům platy a tedy tam to usnesení můžete míti, ony je provádět budou, poněvadž jejich finanční schopnost nestačí ani na to, co vyplácely doposud. Budou se říditi taktéž podle tohoto zákona i obce, které si stojí finančně snad lépe, které by to nemusily dělat, poněvadž si řeknou: tam stojí, že to nemusíme dělat, ale my to budeme dělat.

A tak právě páni socialisté nemají žádného zásadního odmítnutí k tomuto zbídačovacímu plánu, nemají žádných protinávrhů. Oni nemají protinávrhů, aby se sáhlo na platy vysoké byrokracie, aby se sáhlo na ohromné zisky milionářů, na daňové nedoplatky. To socialisté dělati nemohou, aby se vybraly daně od těch, kteří státu dluží miliony, aby se nemohl opakovat případ textilního barona Etricha v Jaroměři, který musil věnovati herečce 20 mil. Kdybyste byli bývali od něho vybrali dlužné daně, nemusil teď míti tahanici s herečkou. Nejsem o tom přesvědčen a nemohu to tvrditi, ale jistě bychom ho našli mezi těmito pány, kterým byly odepsány daně.

Taková je situace, před níž dnes stojí celá dělnická tříd a také státní zaměstnanci. Hlavní podíl na tom mají páni reformističtí vůdcové. Oni si přece předem zajistili úspěch, aby zaměstnanci musili mlčet, oni si udělali zákon o stíhání protistátní činnosti. Ozve-li se zaměstnanec, že za to, co se mu dává, nebude už moci žíti, řekne se mu, že je protistátní a vyhodí se bez nároku ven. Socialisté se o to přičinili, aby byl zákon co nejdříve odhlasován. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Rozpuštění stran, zmocňovací zákon úplně podle vzoru Hitlerova v Německu, úplně totéž, co dělal Hitler násilně, budou oni provádět teď cestou zákonnou. A tak je mohou pracující lidé, dělníci, malí státní zaměstnanci dnes pozorovat, že už nejsou socialisty, nýbrž že socialismus zrazují. Prof. dr Macek, soc. demokrat, prohlásil v Mor. Ostravě na župním sjezdu soc. demokracie, aby se soc. demokracie vzdala marxismu, že prý soc. demokracie v Německu byla pro marxismus zabita. To je socialistický návrh. My to víme již dávno, že zneužívají jména socialismu. My také víme, že socialismus zrazují, my také víme, že se socialismu vzdalují, ale již veliký vůdce Lenin varoval proletariát před takovými lžisocialisty, před takovýmito vůdci. Prosím, co dělá soc. demokracie v Německu, totéž dělá u nás. Oni stále nám vyčítají, že prý my na ně útočíme. Máme stále dělnictvu říkat, že nepřítelem dělnictva je kapitalismus? Když dělník denně se přesvědčuje, že kapitalista ho okrádá o mzdu, že ho kapitalista denně přitlačuje ke zdi, nemusíme to přece dnes dělnictvu říkat, ale my mu musíme ukázati na toho, kdo právě si říká, že je zástupcem dělnictva, a za jeho zády je zrazuje. Co je život? Život je boj a boj dělnické třídy není ničím jiným než bojem o existenci. Když dělník svěří své vedení do rukou těchto lidí, ale oni ho zrazují, nemohu nalézti výrazu pro to, když toto dělají a říkají mu, že dělají socialistickou politiku. Oni hledají každou chvíli jinou formu socialismu. Jakmile se někde kapitalisté dostanou do slepé uličky a nemohou z ní vyjíti, nevědí, jak si pomoci a dostati se ze začarovaného kruhu, ihned napadne některého: musíme něco vynalézti, jak bychom se dostali ven. Socialisté to ihned převezmou a už křičí: Ejhle, záblesk socialismu! Ihned mají jinou formu socialismu, čímž lid zavádějí a klamou. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Nedávno jste slyšeli, jak si chválili Baťův systém, Baťu měli přímo za vůdce, který ukazuje cestu k socialismu. Není tomu dávno, co v Americe Roosevelt přišel s novým plánem, jak pomoci kapitalistům, a měli jste vidět, jak hned druhá internacionála viděla v tom prvek socialismu. Naproti tomu neviděli spousty stávek v Americe, které proti tomuto prý socialismu Rooseveltovu se pořádaly. Pánové vědí, že dlouho s tímto nevydrží, že dlouho nebudou moci lid klamati, že jejich podvod bude odhalen, ale oni již úplně srostli s kapitálem, nemohou zpátky, když se dali na tu cestu, a proto hledají různé jiné formy. Budou kapitalistům dělat i šašky, jen když se budou moci držeti tohoto kapitalistického řádu, poněvadž vědí, že vítězství socialismu bude pro ně znamenati jejich konec. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

V lůně soc. demokracie se rodí každou chvíli takovéto nápady, které mají zakrýti zradu a podvod, které mají pracující lid odvésti od správné cesty k jeho vítězství. Oni mluví o socialismu, ale připravují fašismus. Vážení, to je podvod. To je docela otevřený podvod, jenže v dnešním řádě nemůžeme na takovéto podvodníky volat státní zástupce, aby je zavřeli do kriminálu, poněvadž to na ně ještě neplatí. Na takovéto podvodníky je nejlepší prostředek, odníti jim důvěru, vystoupiti z jejich organisací a zúčtovati s nimi. Po 15 roků klamou pracující lid a vždy, když odhlasovávají nějaký zákon, tvrdí, že tento zákon je ve prospěch pracující třídy a že pomůže pracujícímu lidu. A když se potom tento zákon provádí, říkají: Jo, ono to nebylo tak myšleno, podstata zákona je dobrá, ale vysoká byrokracie jej chybně provádí; my za to nemůžeme, tím je vinna vysoká byrokracie. Vždyť víme, jaký byl ten poslední humbuk, jaký dělali, když se měl projednávati zákon o kartelech. To bylo přímo hrozné. Vydali heslo: Tento kartelový zákon bude znamenati odstranění bídy a hladu pracujícího lidu. Mluvilo se o snížení cen životních potřeb, které prý musí býti rapidně sníženy, půjde se prý proti kartelům. Říkalo se: Hrr na kartely, dělnická třída bude zachráněna. Strany socialistické mluvily dlouho o tom mezi sebou a hádaly se, která má větší úspěch a podíl na tomto zákoně a výsledek byl - žádný. Sám předseda vlády Malypetr. který nepatří do tábora těchto socialistických spasitelů pracujícího lidu, musil prohlásiti, že účinky kartelového zákona nejsou žádné, že ceny neklesly. Prosím, a socialisté takovou dobu tento zákon vychvalovali. A zase tvrdí: Podstata věci byla dobrá, ale zatracení karteláři, oni se neřídí podle toho, co jsme udělali, dělají něco jiného, než co jsme chtěli. A tak to dopadne také s tímto rozpočtem. Podle návrhu úsporné komise a socialistických stran bude odhlasován tak, jak byl kapitalisty předložen. Opět se bude troubiti do světa o velkém úspěchu a budou se snažiti všemu pracujícímu lidu namluviti: Posledně přinášíte oběti, už se objevuje obrat k lepšímu.

Varujeme státní a veřejné zaměstnance před těmito svůdci. Má-li býti odstraněn dnešní řád a odražen připravovaný útok na státní zaměstnance, může se to státi jen tenkráte, když se rozejdou se svými vůdci, kteří pod heslem silné demokracie nastolují hladový fašismus. Státní zaměstnanci se musejí sejíti ve svých dílnách a služebnách a pod vedením komunistické strany a rudých odborů vésti společný boj proti celému kapitalistickému řádu, proti všemu, co je zbídačuje, a také proti socialistickým vůdcům, kteří jsou vyloženými zrádci pracujícího lidu. Musí říci: Pryč s diktaturou fašismu, pro diktaturu pracujících! Sem s platy, které jste nám vzali r. 1931, pryč s terorem! Za práva, za práci pracujícímu lidu. za svobod u! (Potlesk komunistických senátorů.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Pan sen. Mikulíček přihlásil se k osobní poznámce a požádal, aby mu tato osobní poznámka byla dovolena.

Vyhovuji této žádosti a uděluji mu podle odst. 4 §u 44 jedn. řádu slovo.

Sen. Mikulíček: Dámy a pánové! Ve včerejší schůzi jsem použil v plenárním jednání výrazu ťdenunciantŤ se vztahem na kol. Ant. Nováka. Lituji tohoto slova, prohlašuji, že vzniklo jen nemístnou volbou výrazu, a žádám jej za prominutí.

Místopředseda Votruba (zvoní): Další slovo má pan sen. Kostka.

Sen. Kostka (německy): Slavný senáte! Právě v poslední době proneseny byly projevy, které také pro rozpočet Československé republiky jsou velmi charakteristické. Slyšeli jsme jak v rozpravě zde, tak také v projevech hospodářských korporací v posledních týdnech a měsících opětovně, že hospodářská krise dosáhla vrcholu - anebo nejnižšího bodu, chcete-li. Pan sen. Stöhr zdůraznil právě s tohoto místa se stanoviska zemědělství, že sliby více nepomáhají, že musíme přejíti ke skutečným opatřením, která mohou pomoci. Pan sen. Klofáč zdůraznil ve své řeči, že nejdůležitějším je boj proti nezaměstnanosti a já považuji za nutné, abychom dnes setrvali trochu déle právě u této kapitoly, neboť je to po mém názoru nejdůležitější otázka, kterou se nyní máme zabývati. Navázal bych také rád na slovo kol. Stöhra, který mínil, že strany světového názoru nejsou ani pečené ani vařené - tak nějak podobně se vyjádřil. Mám pocit, že my ve své debatě všeobecně nejsme ani pečení ani vaření; neboť oposiční řeči pronášejí zde vládní strany a já mám ctižádost pronésti řeč naprosto aktivistickou, přijíti se skutečnými návrhy. To tedy nepovažuj i za žádnou škodu, když se zde v této příčině nelišíme, neboť chceme zajisté sloužiti všeobecnému blahu, nechceme mluviti do větru, nýbrž chceme zde pronášeti praktické rady, které mohou také počítati na uskutečnění.

Pan ministr soc. péče pronesl ve své rozpočtové řeči dne 22. listopadu větu, že skutečně otázka nezaměstnanosti stala se dnes osudovou otázkou pro československý stát. Podtrhuji tuto větu a pravím, že z cifer rozpočtu a obzvláště finančního zákona jde najevo, že tato slova jsou skutečně pravdivá. Neboť jestliže zde ve finančním zákoně odst. 4 pro podporu nezaměstnaných z úhrnné částky důchodové daně odečísti musíme sumu 300 mil. a jestliže z očekávané daně z obratu v částce 2.200 mil. odečísti musíme sumu 400 mil. na podporu nezaměstnaných a jestliže ministr soc. péče mimo to ještě připojil, že v příštím roce sotva vystačí s částkou 900 mil. na podporu nezaměstnaných, pak je to dosti příkladné a ukazuje nám jasně, že zde máme před sebou stav veskrze kritický a že se všichni musíme snažiti, abychom se této otázce prakticky přiblížili. Není věru žádnou maličkostí pro vládu a není věru žádnou maličkostí pro strany, ochotné pracovati k zlepšení, když v dnešní těžké době musí skoro sedminu státních příjmů vzíti ze státního rozpočtu na podporu nezaměstnaných a tím ovšem všechny ostatní otázky více nebo méně zanedbávati, neboť co se zde dává na podporách, musí přirozeně na druhé straně scházeti. Jestliže sedmina příjmů ve stáním rozpočtu schází, pak je to tak veliká položka, že se to všude musí projevovati. Ale nebylo by nám dosti jasno, kdybychom vzali jen tyto cifry. Většina přítomných mužů a žen stojí v praktickém životě, ale nestojí snad této nezaměstnanosti tak blízko, jako právě my v našich severočeských krajinách. Jestliže vidíte denně choditi od dveří ke dveřím sta žebráků, kteří jen tím mohou nuzně vydržovati své rodiny, že chodí žebrotou, jestliže od některého obchodníka slyšíte, že u něho dopoledne zaklepalo 150 žebráků, vidíte-li bídu a smutnou situaci lidí, kteří snad dnes ještě chodí trochu slušně oblečeni, včera ještě byli kvalifikovanými dělníky a zřízenci, dnes však nemají ničeho, jdete-li pak do bytů a tam vidíte tu bídu, tu bytovou kulturu, kde v jedné místnosti bydlí stísněno plno lidí, kde sedí chudokrevné děti a ženy a nevědí, kde mají sehnati v této těžké zimě potřebné palivo, jdete-li pak dále a vidíte ostýchavé chudé, kteří jen s jistou duševní trýzní jdou k úřadu pro soc. péči, poněvadž si musí říci: ťTaké já již ničeho více nemám, včera jsem byl ještě zaměstnancem anebo dobře placeným úředníkem, dneska nemám ničeho víceŤ, vidíte-li dále klíčiti nenávist, která vzniká v mládeži tím. že se vlastně již jen potuluje na ulici a nemá nic jiného na práci nežli debatovati o poměrech a navzájem se rozčilovati a která tím se přímo vychovává k zášti proti tomu, co jest, a když konečně, a to je to nejhroznější, vidíte zlomyslné lidi, kteří okrádají hladové, chodí žebrati od dveří ke dveřím a rozlaďují také ještě ty, kdož jsou ochotni dávati, ježto se často ukáže, že dotyčný je majitelem domu anebo má v některé sousední obci pozemky, pak si musíte říci: To jsou strašlivé obrazy, které nás dnes musí pohnouti k přemýšlení. Připouštím, že můžeme také klidně vstoupiti do obchodů k živnostníkům; bude zde ještě něco zásob, jmění, můžeme-li to tak nazvati a sklady; podíváme-li se však do knih, pak musí každý říci, že tito lidé v mnohých případech, obzvláště v krajinách nouzí postižených, kde máme dnes již hlad, nemají ničeho, praničeho, a nemají také žádného úvěru. Exekuce a tvrdý dlužník mohou za krátký čas takovéhoto živnostníka, který dosud platil za dobře situovaného, znemožniti a spoluzahnati do tohoto velikého zmatku.

Víme přece docela přesně, že stát činí co možno. Sedmina je nesmírně mnoho. Víme také, že společná pomoc obcí a okresů jde dokrajnosti. Chtěl bych přece jako příklad uvésti město, které zastupuji, a říci, že v rozpočtu pro příští rok preliminována je částka přes 2 mil. jako podpora pro nezaměstnané při celkovém rozpočtu 30 až 35 mil., nečítaje v to podniky. To je velmi mnoho, ale octli jsme se u hranic možností. Musíme dnes zaváděti nové zvýšení nájemného, nové dávky z pokojů, aby bylo možno sehnati to nejnutnější pro rozpočet. To je snad ještě možno, kde měli nějaké reservy; mnohé obce a okresy v průmyslových krajinách na příklad nemohou k tomu ničím přispěti, a 20 Kč pro jednu rodinu a 10 Kč pro svobodného na týden je to jediné, co dnes takový nezaměstnaný dostává na stravu, ošacení, byt. To je ta bída na ulicích, v domech, v rodinách, na konec je to také ta bída ve správních korporacích, které právě podporami v nezaměstnanosti a přepínáním těchto sil došly k tomu, že dnes nemohou více dále a musí apelovati na zemský fond, ale tam také nedostávají žádné odpovědi.

Opětuji slova kol. Klofáče, který mluvil o boji proti nezaměstnanosti. Žádá napětí všech sil. Nechtěl bych nikomu činiti výtku, nýbrž nám všem samotným vytýkati, že jsme v poslední době měli trochu málo obraznosti a příliš málo energie v boji proti nezaměstnanosti. Neboť věřte mi a jsem zplna přesvědčen: Všichni nezaměstnaní, se kterými jsem stokráte mluvil, prohlašují: Nejde o podporu nezaměstnaných, nechtějí podporu, nýbrž práci a za tuto svou spravedlivou mzdu. To je to, co musíme míti na mysli a tu pravím: Přemýšlejme v tomto rozhodujícím okamžiku jednou ve všech směrech, zdali za pomoci státu a za kontroly státu není skutečně možno opatřiti práci pro nezaměstnané.

Chtěl bych v této souvislosti navázati na svépomocné organisace, které se ku podivu nyní všude tvoří v našem průmyslovém území. Nevím, - zdali o těchto svépomocných organisacích slyšeli všechny ženy a pánové, kteří říkají: Můžeme platebním stykem bez hotových peněz, tedy šeky anebo platebními poukázkami, aniž bychom s Národní bankou vydáváním bankovek přicházeli nějak do styku, docíliti obratů a můžeme výkon, zboží takovouto platební poukázkou na jiný výkon zaplatiti. Je to ovšem návrat ke starému směnnému obchodu. Ovšem, ale není organisován. Vytvořila se sama z mínění lidu myšlenka a byla posílena mnohými příklady, kde se pracovalo s úspěchem. Znám několik měst kolem Liberce, kde dnes takovéto svépomocné organisace již existují a prohlašují, že pomocí tohoto platebního styku bez hotových peněz budou moci časem také poněkud čeliti nezaměstnanosti. Chtěl bych, aby se tato o sobě zdravá myšlenka dále rozpřádala. Není ničím novým, šek a obzvláště uhrazený šek tu byl vždy. Směnky tu také vždy byly. Jistě že můžeme tím platební styk urychliti, že neplatíme vždy hotovými penězi, nýbrž že vydáme poukázky a pod. Ale musíme povážiti, že k tomu patří především důvěra. Musí velké těleso míti k tomu důvěru, nesmí se také státi, že takovéto platební poukazy na konec přijdou na nějaké místo, které je vůbec může odmítnouti a prohlásiti: ťNemám důvěry k tomuto platebnímu prostředku, chci používati jen státního oběživa.Ť To byla ihned porucha, platební styk se zastaví a tato dobrá myšlenka mohla by ztroskotati tím. že přijde do rukou obchodníků, kteří řeknou: ťCo učiním s platebním prostředkem, který platí jen doma a ničeho mně nepomůže, když v cizině nakupuji zboží, potraviny, suroviny a pod?Ť

Musíme tuto myšlenku velmi opatrně sledovati a jinakým způsobem uskutečniti. Myslím, že je možno jiným způsobem uskutečniti tento platební styk, vytvoříme-li pro to státní záruku, státní předpisy a státní kontrolu. Stát sám musí se ujmouti tohoto platebního styku a tím zjedná především jistotu, že se toho předem nezmocní lidé, kteří to nemyslí poctivě. Neboť to se v takovýchto případech může státi velmi snadno. Uslyšíme nyní ihned námitky se strany peněz Jmenuji ji stranou peněz, je všeobecně známo, kdo to zde jest. Tato námitka zní: ť Ano, vy vlastně navrhujete omezenou inflaci! Ť Neboť tento platební styk jest omezenou inflací. Nyní táži se jednou, co takováto omezená inflace znamená dnes pro Národní banku a oběh našich bankovek. Máme podle výkazů Národní banky v prosinci oběh bankovek 5.9 miliard a ten je na 44% uhrazen zásobami zlata a devisami. Kdybych však chtěl pracovati k 30%ní úhradě, došel bych k cifře 8.763 milionů a pracuji-li dokonce k úhradě 25%, k cifře 10.516 milionů oproti 5.9 miliard dnešního oběhu bankovek. Zdá se tedy zajisté, že zde není nebezpečí, poněvadž můžeme ještě dáti 2 nebo dokonce 3 miliardy více do oběhu.

Ale my to nemůžeme; neboť i když se někoho ptáme: ť Potřebuješ?Ť, pak prohlásí: ťNech mne na pokoji, nemohu nic zúročiti, nemohu to, co dnes mám, více zpeněžiti, máme zde sklady, nemohu více platiti svým dělníkům a nemohu je více zaměstnávati, nemohu více platiti zúročení, obzvláště když je veliké - dnes 6, 7, 8 ba dokonce 9 a 10%! Ť Tu musíme se ovšem dáti jinou cestou a chtěl bych poukázati na to, že se touto cestou již daly také sousední státy, na příklad Rakousko. Rakousko dnes podobně jako Německo shromáždilo nezaměstnané v dobrovolné pracovní službě. Namítne se nám ihned, že dobrovolnou pracovní službou chceme zavésti nucenou práci. Lidé musí za několik korun, které dostanou na podporách, konati ještě nucenou práci. O to však nejde. Šlo by o to, aby lidé mohli býti zdravě vyživováni a mladiství snad shromažďováni v dobrovolné pracovní službě. Rakousko však říká: ťJen veřejnoprávní korporace a právnické osoby, které slouží všeobecně prospěšným účelům, smějí tímto způsobem používati nezaměstnanýchŤ Nyní kombinujme jednou tyto obě myšlenky s platebním stykem bez hotových peněz, o kterém jsem se před tím zmínil. Zmocněte jednou samosprávné korporace, tedy okresy, země a obce a také stát samotný. dejte jim právo, aby směly platební styk bez hotových peněz jako první dlužníci uvésti v činnost a uvidíte, že tím odstraněna bude velká část obtíží, neboť nemůže v tomto okamžiku nikdo říci, že zde s levnou pracovní silou provádíme konkurenci. Není to možno, jsou obecně prospěšné práce, stavby kanálů anebo nemocnic anebo silnic, vodovodů, meliorací pro zemědělství, to se může všude prováděti a nebude to dělati konkurenci. Nyní zde byla nalezena základní myšlenka, kterou považuji za krajně důležitou a každému doporučuji k úvaze. Začne-li takový platební styk bez hotových peněz, bylo by nepříjemno, kdyby to pokračovalo do věčnosti. Neboť tu by mohla Národní banka jednoho dne říci: Ty jsi mimo to přece vlastně skrytě rozmnožil můj oběh bankovek. Ale praktikové, kteří to dnes začali, mluví takto: ť Musíme zároveň tento platový oběh bez hotových peněz amortisovati,Ť a to jednoduše tím, že při každém obratu srazíme t. zv. skonto, jak bylo dříve při placení hotovými penězi obvyklé, 2%, to jest již první musí odvésti 2%, příští zase a tak dále. Když to počítáte, pak shledáte, že obnos, ať je jakkoli velký, v poměrně krátké d obě, nejpozději však za 2¹/₂ roku, je tím umořitelný. Vezmete-li to přesně, uložili.jste zde vlastně zvláštní daň z obratu. Ale tato daň z obratu je zde plně oprávněna. poněvadž to přece jest uměle vytvořený obchod. Neboť dělníci dnes této mzdy nemají, budou tedy moci také klidně dáti na to také ze své mzdy 2%, když dostanou tento uměle vytvořený obchod. Živnostníci a zemědělci rovněž nemají těchto příjmů a budou tedy moci z tohoto uměle vytvořeného obchodu dáti 2 % a budou tím míti uměle vytvořený obrat.

Nuže, pánové, považuji dále za bezpodmínečně důležité, aby se tato otázka uvedla v souvislost s nezaměstnaností. Máme dnes vykázáno 700.000 nezaměstnaných. Vezměme jen 600.000, kdyby se poměry v nejbližší době trochu zlepšily. Chcete-li z toho celoročně zaměstnávati 300.000 resp. chcete-li všech 600.000 zaměstnávati na půl roku za předpokladu středního průměrného výdělku 8.000 Kč, pak to dělá 2.4 miliardy. Jestliže tyto 2.4 miliardy znenáhla po 3 roky uvedete do oběhu, pak je 300.000 lidí zaměstnáno po celý rok anebo 600.000 po půl roku. Je tedy tím pro nezaměstnanost vykonáno něco obrovského. Našim nezaměstnaným by se tak byla opatřila práce a na konec byla by se k tomu po 3 letech první miliarda již amortisovala.

Míním, že by se musela této otázce bezpodmínečně věnovati největší pozornost. Když dnes o tom slyšíte a dostanete předloženy návrhy, že se samosprávné korpoce musí posíliti konsolidačním fondem, který má převzíti dluhy samosprávných korporací, když slyšíte, že se mají vydati dlužní úpisy, na které Národní banka půjčí, pak je to celkem vzato stále totéž. Ale u těchto věcí máte povinnost zúročení, a já u samosprávných korporací nemohu přebírati již žádné úroky. Proč pak u obcí selhala půjčka práce v tomto směru? U města asi se 40.000 obyvatel obdržel jsem přikázáno 5 milionů půjčky práce. Nevím však vůbec, zdali těchto 5 mil. skutečně použiji pro nezaměstnané, poněvadž je nemohu zúročiti a umořovati na 8¹/₂%. Musil bych k tomu zvýšiti ve městě přirážky k výdělkové dani, což nemohu učiniti, poněvadž to při dnešní tísni není možno. Také zvýšení činžovní přirážky anebo domovní daně činžovní nepřichází v úvahu, poněvadž to nikdo nemůže nésti, ježto již malé zvýšení činžovní přirážky o 5% v našich krajinách je nesnesitelné.

Proto chceme na tento projekt obrátiti všechnu pozornost, na styk bez hotových peněz pod státním dohledem a za jisté státní záruky. Stát nepotřebuje dáti tuto záruku úplně, může na příklad říci, že jedna třetina z tohoto styku bez hotových peněz stačí. Město, okres, obce, které chtěj í použíti styku bez hotových peněz, musí ho do jedné třetiny hraditi bankovkami, které také platí pro cizinu, tedy bankovkami Národní banky. To může obec kdykoli provésti, když může provésti jinaké hospodářské výkony, když na příklad zřídí nemocnici, kterou na konec stát po 3 letech po mém přesvědčení může dáti městu nebo okresu darem anebo také sobě samému vyhraditi, když potřebuje příjmů. To jsou věci, o kterých by se musilo podrobně promluviti. K tomu přistupuje také otázka, zdali by tím nemohl býti poškozen náš zahraniční obchod. Také o tom by se zde musilo promluviti. Cifry, které jsem o tom sestavil, jsou poměrně jednoduché. Máme, počítáno podle daně z obratu, obrat alespoň 100 miliard ročně v Československu. To jest jen to, co podléhá dani z obratu, počítáno 2%, to je daň z obratu 2.200 milionů. Náš dovoz je z toho 10%. Jestliže tedy z tohoto platebního styku bez hotových peněz máte jednu třetinu hra zenu bankovkami, je beze vší pochybnosti to, co se musí kupovati v cizině, v každém případě tím hrazeno. Tedy to možno zde připojiti a možno také připojiti to, že bychom také v tomto směru konečně mohli pak ještě stanoviti zvláštní ustanovení pro dovozce. Slyšíme přece dnes také o návrzích vlády, že se obchodní daně mají refundovati; jeden říká jako daňové bony, jiný jako obchodní bony, čímž se zase mohou státu platiti daň z obratu a jiné daně. To je ovšem vlastně něco jiného a směřuje tamtéž. Musíme právě určité náklady a úroky dnes obchodu uspořiti.

A tu pravím: Jistě se mají ministerstvo obchodu a ministerstvo financí snažiti, aby vytvořila soukromému obchodu takovéto náhrady. Já sám chci se dnes snažiti o to, abychom takovouto náhradu opatřili samosprávným korporacím, městům. Slyšíte-li, že tato města a obce dnes jsou zatíženy 11 miliardami a že okresy v Čechách na příklad mají asi právě tolik na přirážkách, co musí platiti na úrocích a umořování svých dluhů, pak vidíte, že také tyto věci spějí ke katastrofě, které na každý způsob musíme zabrániti. Neboť tím, že dnes už není možno platiti úroky a amortisaci, přicházejí právě naše peněžní ústavy do nejobtížnější situace a musíme se chrániti toho, aby lidové peněžní ústavy jednoho dne neměly více důvěry, kterou dnes ještě mají a jen ve zcela jednotlivých případech nemají plnou měrou.

Myslil bych tedy: Slavný senát ať vládě uloží, aby obzvláště studovala tyto otázky, zvláště otázku styku bez hotových peněz, který by bylo předati samosprávným korporacím, a nechť vypracuje pro to zvláštní návrhy, které by se předložily senátu a posl. sněmovně k dalšímu projednávání. Nechci tím přirozeně nikterak zdržovati všechny ty ostatní otázky, naopak, nechť se vyřídí urychleně. Je důležito, abychom se intensivně zúčastnili vytvoření většího hospodářského území a abychom se zde přes pouhou debatu dostali ke skutečným návrhům. abychom zde jednou positivně řekli, jak se to má prováděti, tato koncentrace většího hospodářského území, zdali to tedy je ve smyslu Tardieuově anebo ve smyslu dr Beneše anebo ve smyslu někoho jiného Bude to vždy takové větší hospodářské území. Po mém přesvědčení má ovšem z Evropy co možná nejméně scházeti, má se na jedné straně, jak také zde již bylo řečeno, věnovati ruské otázce zvláštní pozornost, neboť když dnes vidíme, že Československo - nemám cifru zcela přesně v paměti, ale je asi správná - tři miliony dolarů vyváží do Ruska, kdežto sousední Německo, které dává garancii, dnes vyváží do Ruska 250 až 260 mil. dolarů, pak je to nesmírně málo pro náš zcela soutěže schopný průmysl, který by také tam měl svůj trh. Ovšem, musí finanční hospodářství také intensivně zasáhnouti, aby všechny otázky, které se nás dnes dotýkají, nebyly odkládány na dlouhé lokte, aby tedy vedle rozšíření úvěru vyřízena byla také sanace ústavů, které na příklad máme v severočeském průmyslovém území. Slyšíte-li o městu Děčíně, že toto město u spořitelny, která dnes leží v Polsku, ještě od převratu má ležeti své peníze, 1¹/₂ až 2 miliony a ještě více, a že jednání ještě nepokročilo tak daleko, aby město Děčín dostalo své peníze vyplaceny, pak musí se také finanční hospodářství intensivně starati o všechny tyto otázky. Nejdůležitějším však zůstává: Věnujme se dnes všichni dohromady této myšlence a pracujme na tom. Neboť pro tvořícího člověka, pro člověka, který chce pracovati, nestačí podpora, ten chce práci, chce míti mzdu a svůj chléb. (Potlesk.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Další slovo má p. sen. Chlebounová. (Potlesk.)

Sen. Chlebounová: Vážený senáte! Po mnohých dnešních rozpravách k letošnímu rozpočtu ujímám se jen na kratičko slova, abych poukázala na některé zjevy souvisící s rozpočtem. K tomu beru za základ slova napomenutí bible Páně, která praví: ťMluvte pravdu jeden každý s bližním svým!Ť Na základě tohoto napomenutí a i našeho hesla, které zde máme na očích pod naším státním znakem ťPravda vítězíŤ chtěla bych tedy, opakuji ještě jednu, kratince k našemu rozpočtu učiniti určitá připomenutí.

Bylo zde vzpomenuto, vzácné shromáždění, našeho začátku, bylo zde vzpomenuto, že touto místností kráčely dějiny před 15 roky. Tenkrát byly však poněkud jiné poměry než jsou dnes. Plni nadějí vstupovali jsme do vlastního státu přes potoky vylitých a prolitých slzí našich otců a matek a přes moře vylité krve našich nejlepších synů. Před 15 roky budovali jsme svoji republiku na základě nejtěžší a nejodpovědnější formy, a to na základě demokracie. O této demokracii napsal r. 1891 spisovatel Lavaley, člen belgické královské akademie, knihu ťVláda v demokraciiŤ, ve které říká, že demokracie je nejtěžší vládou, poněvadž předpokládá vysokou úroveň všeho občanstva, poněvadž předpokládá, že nemůže v demokracii žíti jeden na účet druhého, poněvadž předpokládá, že každý sám sobě je příkazem a zákonem. Tuto formu vlády, vzácné shromáždění, jsme přijali pro naši republiku a já s toho hlediska bych chtěla poukázati, že ne vždycky demokratické: já pán - ty pán, já povinnost - ty povinnost, já práva - ty práva, já odpovědnost - ty odpovědnost, jsme zde prováděli. Nevím, zda kdy, ale myslím, že za 15 roků trvání naší republiky nebylo ještě tak těžko u nás, jako je roku tohoto. Je to velmi zajímavé. Když jsme před 15 lety začínali, měli jsme naše hospodářství vydrancované, byli jsme vyjedeni čtyřletou světovou válkou a za 15 roků máme bídu, protože máme všeho dosti.

A tu bych si dovolila, vážené shromáždění, říci, že jsme nešli správnou cestou. Nikoho neobviňujme, ale řekněme si upřímně, poctivě a pravdivě, že jsme všichni společně vinni těmito poměry. (Výborně!) My jsme si zvykli velmi mnoho svalovati vinu na světovou krisi hospodářskou.

Já už jsem r. 1930 - po třetích volbách, když jsme se zde po prvé sešli a měli jsme zde projednávati první předlohy řekla jen jako obyčejná venkovská žena s obyčejným venkovským rozumem, ale se svou životní zkušeností velké a málo bohaté rodiny, že není možné, abychom mohli všichni splniti, co je nám přikázáno. Naše hospodářsko-politická linie od r. 1930 je hospodářským umíráním a zemědělstvo a vedle něho další složky v republice jsou kamenem se skály utrženým, který se řítí. Větev, na které jsme seděli, jsme si podřezali. Proč? Poněvadž jsme nedovedli - a já nevím proč, jestli snad jen z té staré stranické zaujatosti - nikoho neviňme - nedovedli pochopiti, že základnou tohoto státu je zemědělství a že blahobyt zemědělce je blahobytem státu a úpadek zemědělství úpadkem celého státu. Nedovedli jsme si, vzácné shromáždění, zaříditi naše věci hospodářské tak, abychom čelili tomu, co se na nás valilo. Věřím, že příští rok 1934 bude velmi těžký hospodářsky, ale vím, že celá tato 3 léta, 1930, 1931 a 1932, méně už čtvrtý rok 1933, byli bychom mohli docela jinak upraviti naše hospodářské poměry, kdyby zde bylo bývalo trochu dobré vůle. Řekněme si upřímně a pravdivě, že této dobré vůle zde nebylo. Naše demokracie je založena na politickém rozvrstvení. Nic by nezáleželo na tom, že máme více politických stran, je to podle práva; vždyť každá složka má právo, aby byla v demokratickém státě zastoupena ve vládě. To je její plné právo, to je pokrok, aby každá složka chtěla to nejlepší, ale rozvrstvení toto musí býti takové, aby všichni bez rozdílu měli jeden cíl, totiž zájem státu, aby cílem byl stát sám a republika sama. U nás, bohužel - promiňte mi - jsou napřed osoby a strany a naposled teprve stát, anebo také vůbec ne. Proto dospěli jsme k tomu, co dnes vidíme. Je pravda, že světová krise na nás vrhá reflexy, ale ne v takové míře, abychom na ni mohli svalovati všechnu vinu. Tvrdím, že jsme měli z plných ²/₃ ve svých rukou možnost upraviti si své poměry tak, jak by toho naše republika a naše občanstvo potřebovalo, a teprve asi z ¹/₃ tu bylo to cizí. Vždycky se říká, že se rekriminacemi nic nespraví, ale přes to je třeba to připomenouti. Bylo zde řečeno, že je všeobecným přáním, aby tento rozpočet byl posledním rozpočtem bídy a hladu, a já bych si přála, aby to byl poslední rozpočet nepochopení toho, co tu je, a aby příští práce koalice pro všechny složky a vrstvy byla korunována požehnáním.

Zemědělství je národ v národě, bez zemědělství není života. Zemědělství je konstrukcí veškerého podnikání, bez této konstrukce není podnikání. lituji, že se za 15 roků nikdo nenašel, kdo by šel studovati naše zemědělství, aby seznal, co zemědělství v naší republice znamená. Po světové válce, když se tvořil náš stát, přebrali jsme vysoké procento průmyslu a někteří dokonce tvrdí, že průmysl je u nás základnou státu. Jsem daleka toho, abych jakékoliv podnikání, jakýkoliv směr podceňovala, poněvadž jedno do druhého zapadá jako kolečka hodinového stroje, ale tvrdí-li se, že průmysl je základnou tohoto státu, je neuvěřitelné, že se u nás nepodpírá zemědělství s ohledem na průmysl.

Dovolte mi jednu připomínku. Všichni víte, jak mnoho důvěry jsme vkládali do půjčky práce. Věřili jsme, že půjčka práce roztočí kola našich továren, rozhoří pece, takže budou všude komíny kouřiti, ale půjčka práce vynesla jen 2 miliardy.

Uvažte, co stojí na př. poklesnutí jednoho artiklu v zemědělství. Uvedu vám malý příklad. Dnes máme ohromnou katastrofu v ceně vepřového dobytka. Stále se říká, že je to velkostatkářská politika atd., a proto vás prosím, abychom těchto tvrzení již jednou zanechali. Není to pravda, jaká pak velkostatkářská politika? Velký ztratí více, malý méně, ale ztrácejí všichni. Mám ve svém sousedství malého člověka, který nemá nic jiného než holou zadluženou chalupu a 5 měr pole, najatých od naší církve. Tito lidé si chovali dva vepříky, aby k 31. prosinci t. r. zaplatili své povinnosti, a - poněvadž musejí obnovovati dlužní úpisy aby jim šli sousedi tyto dlužní úpisy podepsati. Tito jejich 2 vepříci vážili 130 kg. Kdyby je byli prodali, jak počítali, za 9 Kč, dělalo by to 1100 a několik korun Ale oni je prodali za 7 Kč, a když je měl řezník vzíti, řekl: nemohu. a musili ještě čtvrt koruny slevit. Na těchto dvou zvířatech ztratila tato nejmenší rodina 363 Kč.

Vážené shromáždění, to je malý příklad. Propočítejte si, kolik je to peněz po celém státě a kolik by mohli ti lidé dáti do oběhu, kdyby v takové malé rodině mohlo býti o několik desítek nebo dokonce o několik stovek korun více než je. Světová krise není 100% činitelem v našich obchodních a hospodářských poklesech, nýbrž je to znehodnocení hospodářovy práce, je to pokles cen hospodářských výrobků, v němž náš zemědělec ztratil za 3 roky miliardy, v němž miliardy zmizely s povrchu zemského proto, že zemědělec je prvovýrobce, že tvoří hodnoty, které však jsou zhodnocovány teprve dále. A jestliže se tvrdí, že náš zemědělec není zdaněn tak, jako ostatní, je to omyl. Není-li jeho pozemková daň snad taková, jako by si někdo myslil, ona přes to je už tak velká, že ji sotva platí, a pak jsou tu všechny ostatní dávky i daň spotřební, takže zemědělec nesmí býti nijak přehlížen.

Tu jsme u té věci. Je proto prapodívno, že je tomu tak po světové válce. Kdyby nebyla předcházela našemu osamostatnění, našemu demokratickému zřízení světová válka, pak bych se nedivila, ale světová válka ukázala, co znamená zemědělství, že všechen pokrok a všechny technické vymoženosti se daly do služeb ničení, ale zemědělcova práce to byla, která vyráběla to nejvzácnější a nejdůležitější, ten krajíc chleba, který také válku vyhrál. A proto si myslím, jestliže dnes a po všechna léta vždycky tolik práce dá jednání o každý zemědělský postulát, je toho také to příčinou, že naši zákonodárci neznají - promiňte mi - dosti naši republiku, a já doporučuji předsednictvu senátu, aby pověsilo do této síně mapu republiky Československé. aby bylo vidět její hranice, její rozčlenění a roztřídění, abychom měli stále a stále na očích, kdo je a co je tato republika.

Vážené shromáždění, bylo tu vzpomenuto administrativy. Doporučovala bych. aby koalice senátu se vážně na administrativní věci podívala. My máme takové administrativní zřízení, že trvá úžasně dlouho, než se vyřídí sebenepatrnější věc. Při každé nepatrné věci jsou zaangažována 3, 4 ministerstva, akt putuje od jednoho ke druhému, a máme s přítelem Stržilem případ, že chodíme už od poloviny srpna za věcí, která je velmi důležitá proto, že bude státi peníze, a dosud nemáme akt vyřízen, ačkoli by to mohlo býti v jednom týdnu. Prosím, aby se tato administrativa studovala a zjednodušila, neboť není možné, aby se takovým způsobem mohlo úřadovati. Malou nepatrnou věc na železnicích, několik roků trvající, není možno skončiti; nepatrnou věc v ministerstvu vnitra není možno skončiti, neboť vnitro je vázáno zase na jiná ministerstva, stejně železnice, a tak to jde kolem dokola, stále a stále.

Já jsem se hlavně a především ujala slova proto, abych poukázala na nemožné jednání našich finančních úřadů. Je přece samozřejmé, klesly-li příjmy takovým způsobem, že i finanční úřady to musejí vidět. Rolník trží o 40, 50, 60% na určitých artiklech méně. Dám vám příklad: statek stohektarový nedaleko Prahy, který r. 1926 utržil 200.000 Kč za cukrovku, utržil r. 1933 20.000 Kč a přes krvavé opatření tohoto statku v režii se režie snížila jen o 10.000 Kč. Tato situace je neudržitelná. A to máte nejen ve velkém, nýbrž i v malém. Nebudu mluviti o jednotlivostech, ale mám zde konkretní případy, které mohu předložiti. Představte si, že úředník berního úřadu udělá chybu: 800 Kč napočítá na 8.000 Kč. Člověk, kterému se dostala tato výměra, přijde a ptá se: Jakým způsobem, vždyť jsem takový a takový, vždyť jste si to spletli. Odpoví mu: Podejte si žádost. Vždyť to není možné, vždyť, udělá-li úředník chybu, musí ji opraviti. Když jsme projednávali daňovou reformu, byl v našem klubu v posl. sněmovně pan ministr Engliš. Pan ministr Engliš měl vysvětliti některé paragrafy daňové reformy. Řekl tehdy, že hlavní důvod daňové reformy je morální, aby do širokých vrstev poplatníků byla zanesena morálka. Tehdy jsem se přihlásila ke slovu a řekla jsem, kdyby měla býti morálka jen pro poplatníka a neměla by býti také pro úředníka, že by vyzněla celá reforma naprázdno. A mám dojem, že tomu tak je, a tu velmi prosím aby se tyto zjevy vyšetřovaly. Zákonodárce nesmí se spokojiti, čte-li v novinách, že pro 240 Kč byla zničena exisence: 64letý člověk koupí si koně a valník, za který dá 2.400 Kč a jezdí s ovocem, je mu vyměřena daň 240 Kč, 100 Kč je zaplaceno, na 140 Kč je exekvován, je mu zabaven vůz, který byl podmínkou jeho živobytí, a než sežene druhou stokorunu, aby zaplatil daně - aspoň tak jsem to četla v novinách - je mu prodán valník za 450 Kč, a 100 Kč je na to dlužen! Račte prominout, tak to nemůže být, to není možné, aby se naši lidé věšeli pro to, že jsou na nich vymáhány daně, které nemohou platit

Mám případ, že rolníkovi u Prahy byla předepsána daň snad sedmeronásobná proti jiným letům. Co pak by nešlo, aby se zejména v zemědělství udělal jednou pro vždy určitý obrazec? Vždyť se to zemědělství nemůže tak měnit! Není možno, aby se takovým způsobem jednalo.

Mám mnoho a mnoho daňových věcí Já je vypíši, dám k disposici a budu prosit o vyšetření, poněvadž není možné, aby to prošlo jen novinami a věci zůstaly, jak jsou. Kde je vina úředníkova, který bezohledným jednáním opravdu poplatníka zničil. pak ať je také volán k pořádku.

Vážené shromáždění! Vždycky se říkalo, že úřad je pro poplatníka. Dnes to není pravda, dnes je poplatník pro úřad. Zákonodárce se nemůže spokojiti s tím, když čte v novinách, že sem přijde každý měsíc, já nevím, kolik vagonů papíru, dektury a nevím čeho. Vážen í, je zajímavá věc, že v našem zákonodárství málo hledíme na to, co je velkou podmínkou našeho národního hospodářství, na to, co je tu cizího a co našeho, vlastního. My máme své papírny, své dělnictvo v těchto papírnách. Vždyť snad není třeba, aby sem byl vožen cizí tovar, snad je to zbytečné.

Vážené shromáždění! Máme tu t. zv. jednotkové obchody. Už máme také na lavicích o nich zprávu. Vážení, v jednotkových obchodech je ohromná věc. Je sice jisto, že poškozují naše živnostníky, ale je jisto, že tam mohou koupit lacino i nejmenší a nejbídnější svým milým a drahým a udělat jim kousek radosti. Já se jen ptám, kdo to je, tyto jednotkové obchody, čí je to kapitál, má-li z toho naše republika užitek nebo jde-li užitek jinam?