Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi. Budeme pokračovati v rozpravě, jež byla na poledne přerušena.

Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, p. sen. Stöhrovi.

Sen. Stöhr (německy): Slavný senáte! Jeden z nejdůležitějších a na řešení nejnaléhavěji čekajících problémů pro naše hospodářství, obzvláště však pro naše zemědělství, tvoří dnes problém úvěru. Zadlužení našeho zemědělství v posledních letech bohužel stále více pokračovalo a zadlužený zemědělec při dnešních cenách obilí a dobytka nemůže více sehnati na úroky a amortisaci svých dluhů. Zastávám zásadní názor, že daně a všechny jinaké dávky a také úroky z dluhů platiti možno pouze z výtěžku hospodářství, poněvadž je-li nutno pro tyto závazky sahati na hmotu, na podstatu jak tomu bohužel již od mnoha let jest u našeho zemědělství, pád do propasti je nevyhnutelný. Připisováním nezaplacených úroků k dlužnému kapitálu není přece nic učiněno a zemědělci také není pomoženo, poněvadž jen ještě více upadá do zadlužení. Většina našich zemědělců je dnes již tak zadlužena, že jednotlivé peněžní ústavy již také nemohou u těchto zemědělců nezaplacené dluhy připisovati k dlužnému kapitálu, a peněžní ústavy naléhají na zaplacení úroků a amortisace, což však většině dlužníků jest i při nejlepší vůli jednoduše nemožno. Každá další schopnost úvěru je zadluženému zemědělci dnes již více nebo méně vzata a poněvadž bez úvěru 90 % všech zemědělských podniků za panujících poměrů jednoduše nelze dále vésti, stává se řešení úvěrového problému pro naše zemědělství den ze dne ožehavějším.

Výhody, které našemu zemědělství měl poskytnouti stanovením úroků a snížením úroků bankovní zákon, prospěly dosud dlužníkům bohužel jen z malé části, kdežto lví podíl výhod připadl peněžním ústavům. Čeho se mělo dosáhnouti tímto zákonem snížením úroků, bohužel dosaženo nebylo. Poměry jsou však dnes takové, že snížení úrokové míry pro zemědělství musí býti upraveno takovým způsobem, aby placení úroků bylo uvedeno také v soulad s hospodářskou výkonností. Dlužno učiniti opatření, aby dluhy knihovně nezajištěné, aby především všechny krátkodobé a vysoko zúročitelné půjčky zemědělců přeměněny byly v půjčky levně zúročitelné, dlouhodobé, umořitelné.

Již větší počet států v Evropě, resp. ve střední Evropě zabýval se obzvláště v poslední době velmi intensivně problémem vyvazení zemědělství z dluhů a z části byla již v té příčině provedena zákonitá opatření. Tíseň v zemědělství nutila právě vlády těchto států, aby jednaly energicky. Nechci se zde dnes pouštěti podrobně do těchto otázek a problémů, poněvadž se mně bohužel nedostává potřebného času.

Na zakročení a iniciativu našeho pana ministra zemědělství byla již asi před třemi týdny ministerstvem zemědělství svolána anketa, která se měla zabývati řešením tohoto problému. Ježto forum pro skutečnou práci zdálo se býti příliš velikým, byl ustanoven užší pracovní komitét, který se bude zabývati podrobnými otázkami problému vyvazení našeho zemědělství z dluhů. Tento komitét své práce již zahájil a očekává se od něho se všech stran velmi intensivní práce. Zástupcové našeho zemědělství vyslovili se v této anketě jednomyslně pro naléhavé projednávání tohoto problému. Dobrou vůli pro skutečné jednání bylo možno konstatovati na všech stranách. Náš pan ministr zemědělství projevil rovněž nejlepší vůli zasáhnouti zde pomocnou rukou a poněvadž jak známo tam, kde je vůle, možno také vždy nalézti cestu, jsem pokud jde o řešení tohoto problému, poněkud optimistického názoru. Jsem také proto názoru více optimistického, poněvadž naše vláda bude co nejdříve nucena zakročiti. Nesmí jen pro malicherné pochybnosti anebo i pro ryze osobní snad protichůdné názory toto dílo ztroskotati. Kdo právě z toho neb onoho důvodu nemůže projeviti dobrou vůli pomoci, toho musí právě náš pan ministr zemědělství jednoduše zkrátka z porad vyloučiti. Voláme k našemu ministru zemědělství: ťSledujte, pane ministře, bezpodmínečně cíl, který jste si zde stanovil, a všichni, kdož to myslí skutečně poctivě s naším zemědělstvím a tím s naším státem, budou vás podle nejlepších sil podporovati.Ť Dnes po mém názoru není více dána doba kompromisů. Buď je požadavek našeho zemědělství v tom neb onom směru oprávněný, anebo jím není. Je-li oprávněný, pak dlužno tento požadavek našeho zemědělství také splniti. Věčným handrkováním nikdy nedojde k něčemu zdárnému. Všechny kompromisy se projevily jako slátanina a nepřinesly nikdy toho,co mělo býti výsledkem. Poněvadž my jako zástupcové našeho zemědělství žádáme jen to, k čemu jsme nuceni a oprávněni, a to, co žádáme, je také stoprocentně oprávněno, nejsme dále ochotni o splnění těchto svých požadavků prositi a žebrati, jsme odhodláni, budoucně své požadavky vymáhati také způsobem, že ostatní musí dojíti k poznání a názoru, že tyto požadavky právě musejí býti splněny.

Řešením problému vyvazení našeho zemědělství z dluhů - mimochodem řečeno je výraz vyvazení našeho zemědělství z dluhů špatně volen, může, jak poměry dnes právě ukazují, jíti jen o úpravu otázky dluhů našeho zemědělství - musí za všech okolností zůstati zachována úvěruschopnost našeho zemědělství, poněvadž, jak již zmíněno, bez úvěru 90 % našich zemědělců nemohlo by udržeti své podniky. Nemůže po mém názoru nikdy běžeti snad o škrtnutí dluhů zemědělců, čímž by věřitel jednoduše z dneška za zítřek přišel o své pohledávky. Zastávám při projednávání tohoto problému názor, že ani všechny úpravy dluhů a úpravy otázky úrokové míry našemu zemědělství na konec přece nemohou přinésti pro budoucnost kýžený úspěch, nemůžeme-li poměry pro naše zemědělství utvářiti tak, aby naši zemědělci mohli také zmenšené úroky z dluhů a amortisační kvoty platiti z výtěžku svého hospodářství. Dokud však naše zemědělské podniky zůstanou bez výtěžku, dokud se zemědělci nedostává odměny za jeho práci a není mu dána možnost dostáti také svým závazkům, všechna tato opatření nepomáhají anebo nepomáhají mnoho. Rozřešiti nejdříve základní otázku je zajisté nejvyšší úlohou při projednávání všech těchto dotčených problémů. Základní otázkou jest a zůstává: ťVytvoření podkladů pro rentabilitu našeho zemědělství! Ť

Poněvadž však také otázka dluhů a jejich zúročení a amortisace při řešení otázky zjednání rentability našeho zemědělství hrají rozhodující úlohu, vítáme tyto a všechny další snahy, které mohou přispěti k dosažení tohoto cíle.

O vyjednávání, které se mezi zemědělstvím a průmyslem koná již od několika týdnů za zavřenými dveřmi, slyšíme sem tam z té neb oné strany poznámku, která nás však nikterak neuspokojuje. Že nebylo shledáno nutným přibrati ani zástupce německého průmyslu ani německého zemědělství k těmto poradám, vytkl jsem již veřejně. Vyslovuji také zde naše podivení, že nebyl přibrán zástupce německého zemědělství k tomuto jednání a přednáším našemu panu ministru zemědělství v té příčině opětovné přání.

Jde dnes o bytí nebo nebytí našeho zemědělství, neboť, kdyby šlo podle názorů vlivného pana generálního ředitele dr Preisse a jeho přátel, vypadali bychom my zemědělci za půl roku pěkně. Poněvadž však při vyjednávání mezi průmyslem a zemědělstvím jde o vyjednávání a po případě o usnesení nadmíru velice důležitá a dalekosáhlá, bylo by pro nás přece s výhodou, kdyby naše německé zemědělství při tomto jednání bylo také přiměřeně zastoupeno.

Velmi moderním zdá se, že se nyní stalo volání po zavedení plánovitého hospodářství. Volání tohoto používají také ti, kdož podstatě plánovitého hospodářství vůbec nerozumějí. Toto volání stalo se právě moderním a to praví všechno a omlouvá také leccos.

Poznamenávám k této otázce zkrátka toto: My zemědělci jsme pro plánovité hospodářství v našem zemědělství za jistých podmínek, klademe však požadavek, aby se náš průmysl rovněž podrobil plánovitému hospodářství a aby obzvláště co nejdříve zmizel náš skleníkový průmysl, to znamená, aby u nás zmizel ten průmysl, který se udržuje jen uměle a který nikdy více nebude prosperovati takovým způsobem, že by tím bylo dáno oprávnění jeho existence.

Ministr dr Hodža staví se při projednávání otázky plánovitého hospodářství našeho zemědělství na stanovisko, že úpadek liberalismu nutno uznati za danou skutečnost, poněvadž v nynější době dlužno považovati za úplně vyloučené, že by liberalismu bylo ještě možno své zásady ještě nějak uplatňovati. Porušenou rovnováhu mezi výrobou a spotřebou nelze zjednati volnou soutěží, stejně jako zásadami liberalismu nelze hájiti hospodářsky a sociálně slabšího. poněvadž ve volné soutěži kapitálově slabší vždy podlehnouti musí kapitálově silnějšímu.

Nutnost vytvoření plánovitosti u našeho zemědělství odůvodňuje ministr dr Hodža tím, že se u nás na ploše asi 200.000 ha vyrábějí nyní zemědělské plodiny, pro které není odbytu. Naše zemědělce nutno podle názoru ministra dr Hodži přiměti k tomu. aby se na této ploše pěstovaly náhradní plodiny, pro které jest ještě možnost odbytu. Uznáváme názor ministra dr Hodži a jsme také ochotni uznati, že regulace zemědělské výroby státi se může nyní jen cestou donucovacích opatření, které musí vláda za tímto účelem vydati. Mimořádné poměry vyžadují a opravňují také vydati mimořádná opatření. Že tuto osevní politiku lze provésti v praxi jen za spolupráce našich zemědělských čelných korporací s vyloučením všech jiných činitelů, budiž zde, ačkoli to považuji za samozřejmé, netoliko uvedeno, budiž to však také několikráte podškrtnuto. U nás mohlo by se vlivem našich socialistických stran snad přece státi, že by na příklad velmi dobře známý pan gen. ředitel Lustig, který přece musí býti při všem a který svoje prsty strká rád do všeho, také zde mohl by se objeviti na jevišti a že by se nám pod jeho velkým vlivem na příklad v chmelařském území žateckém na místo pěstování chmele, cukrovky, pšenice a ječmene dekretovalo zakládání luk a pěstování brambor anebo lnu atd. Je nám přece známo. že má-li se státi nebo vydati nějaké opatření, nějaký zákon nebo nařízení v zájmu a na ochranu našeho zemědělství, hnou se všichni a všichni chtějí do toho mluviti a do toho také mluví. Mluví dnes spolu lidé, kterým vlastně do věci vůbec nic není a kteří také v 99 % případů celé věci vůbec nerozumějí. A když se ptáme, proč je tomu anebo může tomu tak býti, odpověď není těžká: Poněvadž my sedláci si to dosud dáváme líbiti. Dáváme-li si něco takového líbiti. mají druzí pravdu když se vždy snaží nás ovládati.

Jeden příklad: Po dlouholeté námaze se konečně podařilo vytvořiti podklady pro tak naléhavě nutnou novelisaci zákona o původu chmele. Když došlo k poradě o novelisačním návrhu, obrátil se náš pivovarský průmysl a náš obchod s chmelem a nevím kdo ještě proti snahám pěstitelů chmele a podařilo se těmto skupinám nabýti tak rozhodujícího vliv-u na novelisaci tohoto zákona, že novela pěstitelům chmele nepřinese daleko to, co pěstitelé chmele žádali a co uznávali za bezpodmínečně nutné.

Vytvořením plánovitého hospodářství a regulací zemědělské výroby jakožto donucovacím opatřením má přece býti jen zjednána rovnováha mezi výrobou a spotřebou. Že hospodaření s naší veškerou výrobou obilí státi se může jen celostátním obilním monopolem, kterémužto monopolu musí připadnouti nejen distribuce veškeré domácí výroby obilí, nýbrž také rozdělení veškerého dovozu obilí a krmiva, je samozřejmé. Že však ve správě tohoto monopolu nesmějí nabýti zase rozhodujícího vlivu činitelé, kteří by obilního monopolu právě tak jako nynějších syndikátů používali jako prostředků pro své účely, na to budiž zde zcela obzvláště a naléhavě poukázáno.

Všechny síly, které v dnešní pro naše zemědělství tak těžké době se snaží všemožně využíti našeho zemědělství pro své snahy, nutno napříště od něho oddáliti. Na příklad na naše pražské jatky vykonává hrstka osob vliv takovým způsobem, že se tento vliv již rovná vyslovenému diktátu. Kdybych přečetl jména těchto 14 nebo 15 firem, pak byste pánové snad mnohému lépe rozuměli. Naše zemědělské organisace pro zpeněžení dobytka nemohly se poněvadž se jim nedostává potřebných prostředků, přes nejlepší snahu dodnes uplatniti tak, jak by to odpovídalo jejich významu. V tomto oboru dlužno zajisté vykonati ještě mnohou. ba velmi mnohou práci. Poněvadž však tuto práci lze vykonati jen za činorodé podpory našeho ministerstva zemědělství, prosím pana ministra dr Hodžu za splnění požadavků v té příčině kladených.

Pro převážnou většinu našeho selského zemědělství tvoří však otázka cen dobytka a zde zase otázka cen vepřového dobytka daleko důležitější otázku nežli na příklad otázka ceny pšenice. Rovněž hraje otázka ceny mléka a výrobků mléčných rozhodující úlohu pro naše selské zemědělství. Jestliže nyní ceny dobytka každého týdne, obzvláště však ceny vepřového dobytka, tak klesají, že sedlák za vykrmeného 100 kg těžkého vepře dostane již jen asi 400 Kč a většina našich sedláků své vykrmené vepře vůbec nemůže prodati, kde sedlák právě ke konci roku má splniti nesmírný počet závazků v této lhůtě splatných, proti kterýmžto výdajům však není zde žádných příjmů anebo jsou tu jen příjmy v nedostatečném rozsahu, pak jsou tu pro sedláka a jeho rodinu jen velmi špatné a smutné Vánoce a velmi kormutlivý nový rok.

Naši sedláci, a to netoliko němečtí, nýbrž také čeští sedláci nemohou na příklad jednoduše pochopiti, proč přes dnešní přílišnou nabídku vepřů domácího původu každého měsíce dobytčí syndikát jistým kruhům domnělých zájemníků povoluje dovoz mnoha tisíců kusů cizozemských vepřů. Nemám zajisté zapotřebí líčiti. jaká nálada panuje mezi sedláky a mezi venkovským lidem. Panující nálada rovná se skoro vyslovenému zoufalství. Většina našich sedláků dnes již skoro nevěří v nějaká zlepšení své situace a říká si: ťCo pak pomůže mně a mé rodině všechna ta mnohá práce a dřina, co pak mně pomáhá všechno to mnohé spoření a všechna újma, kterou ukládám sobě a své rodině, na konec přece mně nebude možno udržeti zděděnou od předků hroudu pro své děti.Ť Z tohoto pochodu myšlenek resultuje pak resignace, která se zvrhá v naprostou lhostejnost. Mnohým z našich sedláků je dnes již zcela lhostejno jak bude ještě dále. co přinese budoucnost a co z nich bude. Když ke mně v sobotu a v neděli přijde 20 a více sedláků a každý žádá ode mne skoro stejnou pomoc a když sedlák, který se ke mně obrací o radu a podporu před rozloučením se mnou se pak konečně ptá: ťCopak bude možno, abych svůj majetek mohl udržeti pro děti?Ť, pak, pánové, připadá mi odpověď často velmi za těžko. Jen utěšováním do budoucnosti a nadějí, že v dozírné době pro naše zemědělství přece zase nastati musí lepší poměry, nevystačí ani náš pan ministr zemědělství a nevystačíme s tím trvale ani my. Slibováno bylo nám během posledních tří až čtyř let již více než dosti. Také útěchy se nám dostalo dosti. Naše zemědělství potřebuje však dnes naléhavě podpory, která může zabezpečiti také budoucnost sedláka: Potřebuje, aby vydána byla opatření. která zabezpečuji a zaručují bezpodmínečně udržení našeho selského stavu. Naše zemědělství nežádá subvencí a nechce také žádných darů. To. čeho naléhavě potřebuje a co požaduje, k tomu je na sto procent oprávněno a nelze mu splnění těchto požadavků jistě také nadále odpírati, poněvadž by se proti dalšímu odepření splnění svých oprávněných požadavků muselo postaviti způsobem. že ti, kdož dosud si libovali v tomto odpírání, přece by museli dojíti k poznání. že sedlák není ochoten dáti se nadále používati jako hračka.

Naše syndikáty nesplnily důvěru v ně kladenou. Vliv který všichni druzí mohli v těchto institucích vykonávati, projevil účinky v neprospěch těch, pro něž tyto instituce vlastně byly vytvořeny. Část domnělých zájemníků použila syndikátů jako prostředku k účelu a vždy se snažila uplatniti svůj vliv v tomto smyslu. Netáži se, kolik tisíc vepřů pro ten neb onen měsíc uvolnil syndikát pro dovoz a posuzuji činnost tohoto syndikátu nikoli na základě těchto povolených cifer dovozu. Průběh pražského trhu jatečného dobytka a jeho týdenní záznamy to jsou. co mně poskytuje podklad pro posuzování dobytčího syndikátu. Jestliže v měsíci říjnu nebo listopadu každého týdne ceny vepřového dobytka na pražských jatkách klesaly, pak, říkám si, nesměl se pro nejbližší dobu povolovati další dovoz vepřů z ciziny. Pro měsíc leden se prý zase povoluje dovoz 5.000 kusů krmných vepřů a dalších 2.000 kusů má sloužiti jako dovozní reserva. Mimo tento dovoz krmných vepřů je prý povolen ještě dovoz 95 vagonů vepřového sádla. Jestliže to již nehraničí na šílenství, pak nevím již vůbec co říci více. Chlévy zemědělců v celém státním území jsou nacpány vepřovým dobytkem, zralým pro porážku, pro který není žádné poptávky. Podsvinčata se dnes na mnohých místech nabízejí k prodeji za 20 až nejvýše 25 Kč, ale nenajdou se pro to kupci. Za jatečné vepře a t. zv. pečenáře platí se dnes 4 až nejvýše 4¹/₂ Kč za 1 kg živé váhy.

Táži se pánů: Mohou naši sedláci pochopiti, že se při dnešním nadbytku vepřového dobytka každého měsíce resp. každého týdne dováží ještě tolik vepřů z ciziny? Naši sedláci se domnívají, že my jako jejich parlamentní zástupcové věci sami nerozumíme anebo že se o věc přiměřeně nestaráme. Také nám sedlákům je košile bližší nežli kabát a musím-li jednati ve smyslu tohoto starého přísloví, pak je nám také a musí také býti vlastní já první a nikoli snad čtvrtou osobou. Co se máme my ve své nouzi jakožto sedláci československého státu starati o zemědělství balkánských států? Starají se na příklad sedláci spřátelené Francie o naše zemědělství resp. o naše sedlák-y? Tažme se, zdali se francouzská vláda vůbec stará o naše hospodářství? Veliká ochota Francie v oboru hospodářské politiky dělá i obchodně-politickému oddělení našeho ministerstva věcí zahraničních velmi často mnoho a velké starosti. Pokud jde o naše obchodně-politické styky a ujednání s Francií, poukazuji jen na nové vyjednávání, které před několika dny začalo mezi zástupci obchodně-politických oddělení našeho ministerstva věcí zahraničních a zástupci francouzské vlády. Jak známo, přešli Francouzové k novému systému kontingentu, při kterém chtějí přiznati jen 25 % dosavadního průměrného dovozu posledních tří let a zbývajících 75 % chtějí považovati za předmět výměny. kdežto naše vláda oproti tomu dovoluje neomezený dovoz ve výši cifer dovozu r. 1931. Francouzům vznikají tímto způsobem úpravy zahraničního obchodu zcela obrovské výhody. Pokles cen, který nastal od r. 1931, umožňuje Francouzům obrovské zvýšení množství vyváženého zboží k nám, kdežto nový kontingentní systém Francouzů, vybudovaný na cifrách váhy, pro nás musí míti účinky více než nepříznivé. Hrozí však našemu vývozu ještě další potíže zvláštními celními přirážkami, na kterých se usnesla francouzská vláda, a které možno přirážeti zvláště na agrární výrobky. Poukazuji zde jen na vývoz našeho chmele do Francie, kde francouzská vláda vůči nám nejednala tak, jak to po našem názoru mělo býti. Jestliže náš pan ministr věcí zahraničních nyní při své poslední oficielní návštěvě u francouzské vlády projevoval v každém směru vůči pánům Francouzům bezpodmínečnou věrnost a spolehlivost československého státu, pak měl by po našem názoru promluviti také jednou s těmito pány zcela vážné slovo o našich obchodně-politických úmluvách. To je moje přesvědčení, které jsem tímto chtěl projeviti.

U nás bývá při vydávání opatření na ochranu našeho zemědělství vždy více starostí o druhé, o naše sousedy na východě, jihu nebo na druhé straně Rýna a přetřásává se příliš mnoho otázka, co k tomu řeknou naši sousedé, naši přátelé. Budou také ochotni uznati ochranná opatření v zájmu našeho zemědělství, která naše vláda má vydati? Jestliže se naše vláda cítí povinnou na všechny tyto pochybnosti bráti vždy stoprocentně ohledy, pak také našemu zemědělství nikdy nebude moci poskytnouti skutečnou pomoc. Musíme se všemožně snažiti, aby vliv našeho ministerstva zemědělství stal se u nás takovým, jak to máme dnes příležitost pozorovati ve všech státech evropských.

My sami tomu nerozumíme a nemůžeme také pochopiti, proč se u nás takovýmto způsobem pěstuje agrární a hospodářská politika, a kterak naše vláda, ve které přece také zasedají zástupcové agrárních stran, může svoliti k takovémuto jednání. My se staráme a pečujeme více než je zapotřebí o všechny potřeby našeho zemědělství. Ale nikdo se nás nesmí tázati, jaký výsledek anebo ú spěch dosud měla všechna ta péče a starost. Jsou přece všichni druzí bez výjimky proti nám a tu právě nemůže býti lépe. Že se v dobytčím syndikátu, který přece byl utvořen na ochranu zájmů našeho domácího zemědělství, nepěstuje agrární a selská politika, nýbrž především obchodní politika a snad ještě agrární politika v zájmu států Malé dohody, je bohužel skutečností. I když se sebe více namáháme, když prosíme a nepomáhá to, když láteříme a kritisujeme a také to nepomáhá anebo nepomáhá mnoho, pak si často říkám: Nebylo by lépe, kdybychom všichni zůstali pěkně doma a ponechali dále vytloukati klín klínem těm. kteří tomu dosud tak znamenitě rozuměli? Zúčtování přijde a musí přijíti, ale přinese tak mnohému přesvědčení, že bylo přece velikou chybou, že se na domácí zemědělství nebralo většího zřetele.

Když nám tedy, jak již zmíněno, syndikáty nemohly přinésti to, čeho v zájmu a na ochranu našeho zemědělství tak naléhavě potřebujeme, pak musí vláda na místo těchto syndikátů postaviti právě něco, co této úloze může lépe dostáti. Víme přece, že pan ministr dr Hodža ve svém ministerstvu provedl přiměřené přípravy a dal provésti přiměřené předběžné práce. Poněvadž však poměry dnes naléhají, je třeba si pospíšiti. Jestliže se naše vláda nuceně musila rozhodnouti k podpoře cen obilí, zejména žita a pšenice, jestliže vláda pro tuto výrobu musila vydati také ještě jiná opatření a ještě jiná bude muset vydati, pak si říkáme, že to při úpravě cen dobytka, obzvláště při vykonávání vlivu na ceny vepřového dobytka, také bez přiměřené podpory se strany vlády nepůjde.

Že zde především bude nutno obrátiti hlavní zřetel také na moment pronikavé organisace zpeněžení, chci zde ještě zvláště vytknouti.

Náš pan ministr dr Hodža staví se ve svých vývodech proti všem snahám soběstačnosti. Mohu tento jeho názor uznati jen do jistého stupně. Náš průmysl činí našemu zemědělství pro jeho snahy po soběstačnosti nejtrpčí výtky, hraje si však na druh é straně na odpůrce inflační politiky a hájí stoprocentně deflační politiku. Deflační politika však dodnes projevovala účinky jen u našeho domácího zemědělství, kdežto dosavadní ceny našich průmyslových výrobků představují všechno jiné, jen žádnou deflační politiku. Proč dosud naší vládě nebylo možno odstraniti nynější cenovou disparitu mezi zemědělskou a průmyslovou výrobou, proč se naší vládě dosud nepodařilo rozřešiti otázku úplně neoprávněného rozpětí meziobchodu, o tom musí nám naše vláda podati vysvětlení. V každém případě bude zajisté nutno při tomto tak naléhavě nutném řešení těchto otázek od nynějška postupovati poněkud energičtěji a bude se musiti naše vláda již také rozhodnouti ke skutečnému a poněkud pevnějšímu zasažení. Že naše vláda dovede zasáhnouti dosti pevně, to přece v poslední době ukázala při úpravě různých otázek.

U nás se tak rádo mluví o domněle velkém vlivu agrárních stran ve vládě a representanti průmyslu a obchodu prohlašují ve svých schůzích, že tomuto velikému jednostrannému protekcionářskému vlivu agrárníků dlužno učiniti jednou konec. Že naše socialistické strany a obzvláště naše marxistická strana zpívají stejnou píseň a že by zajisté nejraději viděly, kdyby tyto tak zlé agrárníky brzo vzal čert, to přece není žádným tajemstvím. Tito pánové měli by s našimi t. zv. lidovými stranami mnohem snadnější pořízení, nežli mají s námi, poněvadž zástupcové těchto lidových stran vlastně sami nikdy přesně nevědí, co vlastně chtějí. Díváme-li se na poměry objektivně, říkám si, že bych naše obě agrární strany pro jejich postavení a vliv ve státě vlastně musil politovati. Jak tomu je vlastně se všemi těmi mnohými výhodami, kterých prý se dosud dostalo našemu zemědělství? Mohu konstatovati jen jedno: Přes všechny tyto domnělé výhody - ve skutečnosti přece nějaké významné výhody vůbec vlastně nemůžeme zaznamenati - dospělo naše zemědělství dnes na pokraj záhuby. Kdo tvrdí něco jiného, provozuje demagogii anebo ve zlém úmyslu zneuznává skutečnosti a sleduje tím cíle, o kterých se zde nechci dále šířiti.

V době všeobecné hospodářské tísně ukazuje se vždy zřetelněji, že pravé oživení hospodářství, které ze sebe samotného tvoří nové příležitosti k práci, státi se může jen jednak bezprostřední podporou zemědělské výroby, která uspoří devisy za dovoz, jednak udílením průmyslových objednávek, které zase lépe využitkují výrobního aparátu, tím výrobní náklady zlevňují a průmysl činí způsobilým pro zvětšený odbyt. Dlužno se držeti skutečnosti, že především je potřebí zdravé agrární politiky, aby se dospělo k hospodářsky zvýšenému obchodu.

Co my jako zástupcové zemědělství pro toto a tím pro celý venkovský stav žádáme, vrcholí v obnově životního základu našeho rolnictva a tím veškerého hospodářství. Neudržitelné poměry v našem dnešním zemědělství jsou nastíněny tím, že ti mezi zemědělci, kteří - dosud a i dnes ještě - nejpokrokověji hospodaří a také největší statky pro lid dodali, pro tento svůj intensivní způsob hospodářství přicházejí do největší nouze. Dnes stává se stále akutnější otázka: Je nadbytek výroby, kterého se naše zemědělství domáhá, vůbec ještě nějakým štěstím? Můžeme si přáti ještě větší výroby, když již to, co zde je, nelze skoro odbýti anebo možno odbýti jen za ceny, které nepřinášejí odměny za práci? Tak, pánové, vypadá věc ve skutečnosti.

Agrární východní státy Evropy žádají, aby jim evropské průmyslové státy odebraly přebytek jejich sklizně a jejich živočišné výroby. Tyto státy právem poukazují na hospodářské vzájemné styky mezi průmyslovými a agrárními státy evropskými. Východní státy mohou průmyslové výrobky kupovati jen tehdy, mají-li přiměřené příjmy ze zemědělských výrobků, které vyrábějí. Převzetí těchto zemědělských výrobků za ceny světového trhu nenarazilo by zdánlivě na tak velké obtíže, ježto potřeba evropských průmyslových států daleko přesahuje vývoz těchto agrárních států. Agrární východní státy však říkají, že jim bude poslouženo jen tehdy, děje-li se převzetí za přednostní ceny. Na konferenci ve Strese hledalo se nějaké řešení pro tento problém. Výsledek tohoto jednání je však více nežli neuspokojivý. Jak se tyto věci dnes mají, o tom nejsme my zástupcové našeho německého zemědělství. bohužel, přesně poučeni.

My zástupcové německého venkovského lidu máme za to, že pro sanaci obilního trhu jest jen jediná cesta a že tato cesta záleží v organisaci vývozu obilí. Že však s vytvořením organisace vývozu obilí spojeno musí býti odstranění starých neprodejných přebytků obilí a omezení výroby přiměřenými opatřeními v jednotlivých zemích a státech, má-li tato organisace míti v zápětí také zamýšlený výsledek, to budiž zde obzvláště vytyčeno. Je prokázáno, že spotřeba obilí má zvláštnost, že se, nehledě k vlastním územím, kde je hlad, konsum chleba levnými cenami a vyšším příjmem podstatně nezvyšuje. Je naopak prokázáno u zkušeností, že lidé jedí tím více masa, mléka, mléčných výrobků, cukroví. čokolády atd., čím levnější je chléb a čím více vzrůstá příjem. Je tedy světový vývoz obilí dosti pevnou veličinou. Vývoz kolísá podle ú rody v dovozních zemích a odhaduje se dnes na 240 mil. q pšenice a žita. Je nasnadě myšlenka, rozdíleti toto množství vývozu na jednotlivé vývozní státy, a tato myšlenka tvořila při obilní konferenci v Římě r. 1931 podklad rozprav zástupců vývozních států obilních. S výjimkou zástupců Spojených států severoamerických souhlasili zástupcové všech ostatních států s tímto projektem. Spojené státy severoamerické prohlásily, že jejich ústava nepřipouští nějakého omezení ve vývozu.

Podle dr Laura dalo by se však přece vytvořiti východisko, které záleží v tom, že kontrolu mezinárodního obilního obchodu neobstarávají vývozní státy, nýbrž státy dovozní. Předpokladem pro úpravu otázky v tomto smyslu jest, že se také organisace obilního obchodu zúčastní nejen agrární státy, nýbrž také země, které obilí spotřebují, a členové této organisace připustili by dovoz jen toho chlebového obilí, pro které možno předložiti mezinárodní průvodní list. Na dovoz všeho ostatního chlebového obilí musilo by se vybírati vyšší clo. K provádění této organisace ustanovená mezinárodní obilní rada musila by množství chlebového obilí, k vývozu určeného, rozdíleti na jednotlivé vývozní státy resp. přikazovati státům dovozním.

Obilní rada musila by také určiti výši poplatku za vydání průvodního listu. Prof. dr Laur pomýšlel svého času na 2 zlaté franky (švýcarské franky) ze 100 kg obilí, což při vývozu 240 mil. q chlebového obilí se rovná příjmu 480 mil. zlatých franků n a poplatcích, kteréhožto obnosu by se melo v prvé řadě použíti k odstranění neprodejných starých přebytků.

Cesta, která zde vytčena byla pro úpravu obchodu s obilím na základě mezinárodního ujednání, tutéž cestu nastoupiti při úpravě obchodu s chmelem navrhuji a prosím, aby naše ministerstvo zemědělství co nejdříve tuto otázku projednávalo. Jestliže se u chmele přihlíží jen k zemím pěstujícím ušlechtilý chmel, pak přicházejí vlastně v úvahu jen Československo, Německo, Polsko, Jugoslavie a z části Francie. U nás při trochu jen dobré vůli musila by se tato otázka vyříditi obratem. Státům, pěstujícím chmel, které zde přicházejí v úvahu, přiznává se na základě sjednané úmluvy exportní kontingent tisíců centů chmele na základě jejich významu jakožto pěstitelů uznaného kvalitního chmele a na základě významu na světovém trhu chmele. Tento vývozní kontingent se vypočítává na základě přesně stanovených cifer potřeby vývozních států. Tím se také nepřímo upravuje otázka stanovení osevní plochy pro jednotlivé výrobní země. Jestliže se na př. Československu přizná vývozní kontingent chmele 75.000 centů chmele po 50 kg, pak může osevní plocha chmele v Československu činiti jen tu výměru, která odpovídá tomuto kontingentu s připočtením vlastní potřeby chmele. Poněvadž jsme se přes všechny dosavadní mezinárodní konference a jednání ve střední Evropě ani o píď nepřiblížili řešení těžké agrární krise, naopak každý stát podle vlastního uvážení hledí sobě sám pomoci, ačkoli jde jen o vytloukání klínu klínem, může naše vláda nyní také jen jíti vlastní cestou a musí se snažiti pomáhati, jak se právě dá pomoci. Že se naše zemědělství trvale nebude moci spoléhati výhradně na pomoc státu anebo jeho vlády, to poznamenávám zde jako upřímný zástupce našeho zemědělství jen mimochodem, chtěl bych však přece tuto poznámku velmi silně podškrtnouti.

Jestliže náš pan ministr dr Hodža před několika dny při projednávání otázek měnové politiky prohlásil, že se především musíme stavěti proti jakékoli inflaci a jestliže každou inflaci označil za nedozírné neštěstí pro naše zemědělství, pak tento názor, ačkoli jsem ochoten ho sám v nejlepším slova smyslu oceniti, přece nemohu stoprocentně uznati. Bylo by po mém přesvědčení pro naše sedláky zajisté ve]mi zlé, kdyby většina z nich se byla stala inflací v krátké době milionáři. Jsem přesvědčen, že by všichni po této inflaci byli chudší než byli před tím. Že však vyslovená deflační politika, která se u nás pěstuje, také zcela podstatně přispěla k tomu, že se obzvláště našemu zemědělství dnes vede tak špatně, je prokázanou skutečností. Deflace projevuje se dodnes vysloveně jen u zemědělství a nikoli u našeho průmyslu, zcela obzvláště však nikoli u našeho kartelovaného průmyslu a u kartelových koncernů. Deflace neprojevuje se však také u našich fiskálních břemen. Vnitřní cena, kupní síla koruny zvýšila se při deflační politice tak, že tento moment spolu přispěl k zadlužení našeho zemědělství, poněvadž při výdajích, daních, sociálních břemenech, zkrátka při celé režii koruna se nepřizpůsobila svému zhodnocení. Ukazuje se, že peníze dnes již nejsou prostředkem výměny, čím vlastně mají býti, nýbrž že peníze jsou zbožím, se kterým se spekuluje. Průmysl si svazy, kartely, trusty atd. ceny svých výrobků tak zabezpečil, že mu nabídka a poptávka nemohou již diktovati ceny. Průmysl jednoduše zastaví svou výrobu a propouští dělnictvo, když se mu jeho výroba více nevyplácí. Účinky deflace na zemědělství přece známe, a poukázal jsem na ně již před tím. Co vyplývá z vnitřního zhodnocení koruny pro naše zemědělství? Platíme, ačkoli reální daň zákonem nebyla zvýšena, dnes přece daleko vyšší daně, poněvadž přece musíme prodati daleko větší množství svých výrobků, abychom mohli platiti daně, které v předpisu zůstaly stejné. Totéž platí při všech výrobních nákladech zemědělství. Je přece dnes našemu zemědělství více než za těžko, má-li dnes dluh učiněný kdysi s nižší cenou koruny bez přehodnocení umořovati anebo dokonce spláceti zhodnocenou korunou dnešní. Jestliže na př. zemědělec v době, kdy se pšenice platila 250 až 300 Kč sjednal dluh 200.000 Kč, pak k zapravení toho dluhu musil svého času prodati asi 6¹/₂ vagonu pšenice. Dnes musil by prodati asi 15¹/₂ vagonu pšenice anebo 25 vagonů žita, kdyby chtěl tento dluh splatiti. Na 6 % ní zúročení a jednoprocentní amortisaci stačilo svého času 14.000 Kč anebo asi 15 q pšenice při tehdejší ceně pšenice. Dnes musí prodati asi 100 q pšenice anebo 165 q žita anebo ječmene, anebo přes 200 q ovsa, aby sehnal částku na úmor tohoto dluhu. (Předsednictví převzal místopředseda Votruba.)

Ještě daleko zajímavěji by se utvářel výpočet na základě tehdejších cen dobytka oproti dnešním. A ještě nápadnější by byl obraz, kdybych tento příklad rozváděl u pěstitele chmele.

Podle názorů národohospodářů, které nelze označovati za pouhé teoretiky, byla by cesta částečné inflace u nás schůdná. Ceny zemědělských výrobků by se vyrovnaly cenám průmyslovým, aniž by tyto ceny směly stoupati. Tento stav musili bychom se snažit udržeti, a ž by se naše zemědělství trochu zotavilo.

Druhá cesta, která by odpovídala dnešní deflaci, předpokládala by, aby průmyslové výrobky, daně, sociální břemena atd. přizpůsobena byla dnešní ceně koruny a aby také dluhy a peněžní vklady byly v tomto poměru valorisovány. V praxi by se tímto způsobem úpravy dluhů nestalo nikomu bezpráví. Kapitalistovi a ani malému důchodci by se nestala žádná újma, neboť za sumu po valorisaci zbylou dostane potom, když všechno, také průmyslové výrobky, přizpůsobeny jsou novým poměrům, totéž množství potřebného zboží jako dříve.

Sledujeme s největším zájmem obchodně-politické snahy našeho pana ministra věcí zahraničních. Že jako zástupcové našeho domácího zemědělství snahy pana ministra dr Beneše, vytvořiti v rámci Malé dohody hospodářskou jednotu vybudováním a spoluprací všech zájmových institucí, dále normalisováním výroby a nejužší spoluprací ve finančních a jiných oborech, sledovati budeme velice bdělým okem a nikdy nebudeme pro snahu, která by na konec stoprocentně musila vyzníti v neprospěch našeho domácího zemědělství, zdůrazňuji zde obzvláště a varuji již dn es naši vládu před kroky, které by snad měly potvrditi obavu všeobecně pronesenou.

Zástupcové našeho průmyslu a vůdcové jeho organisace vítají projekt dr Beneše o vytvoření hospodářské jednotky státy Malé dohody, při čemž jiným státům, jako na příklad Bulharsku a Polsku, má býti zůstaveno na vůli přistoupiti, uznávají tento projekt za nejnadějnější ze všech dunajských projektů a poukazují s jistým uspokojením ve svém stanovisku k -poslednímu exposé našeho pana ministra věcí zahraničních na to, že naše zemědělství také podle názoru dr Beneše uznati a respektovati musí veliký význam našeho průmyslu. Poznamenávám, že zástupcové našeho zemědělství byli si dosud vždy vědomi významu našeho průmyslu, že všechny naše dosavadní vlády, ve kterých přece vždy také zasedali zástupcové našeho zemědělství, požadavkům průmyslu v každé příčině vyhovovaly, a průmyslu a jeho dělnictvu činěny byly vždy daleko větší ústupky nežli tu bylo u průmyslu ochoty pro zájmy našeho zemědělství. Správné je naopak, že náš průmysl a průmysloví dělníci dosud cenu a veliký význam našeho zemědělství neuznávali a nebyli ochotni tento význam také v zájmu našeho průmyslu a našeho průmyslového dělníka uznati.

Nejsme proti výměně průmyslového zboží za agrární výrobky. Nikdy však nepřipustíme, aby se k nám dováželo přebytečné množství agrárních výrobků, ač je sami vyrábíme v množství více než dostatečném a lepšího druhu,nežli k nám docházejí vývozem. Toto stanovisko musí zajisté také pan ministr obchodu dr Matoušek a zástupcové našeho ministerstva zahraničí uznati za správné a oprávněné.

Jestliže zástupcové našeho průmyslu poukazují k tomu, že naše zemědělství přece má uvážiti, že další pokračování desorganisace v srdci Evropy také našemu zemědělství v dohledné době muselo by přinésti nejtěžší škody, pak pravím, že si pánové mohli tyto rady uspořiti. Zástupcové našeho domácího zemědělství jsou - a to budiž těmto pánům zde zcela otevřeně řečeno - v hospodářské politice již tak daleko školeni a nouze dlouhé doby nejtěžší hospodářské tísně, kterou každý jednotlivý z nich musel pocítiti na vlastním těle, vyškolila je v hospodářské politice a národním hospodářství tak, že nepotřebují učitelů z řad pánů zástupců průmyslu. Měli by si tito pánové vždy jen více uvědomiti, co také pan ministr dr Beneš řekl o našem vývozním průmyslu ve svém exposé, a měli by býti vždy pamětlivi skutečnosti, že dosud naše zemědělství bylo vždy považovati za nejlepšího a nejjistějšího konsumenta a odběratele našeho průmyslu a že za většinu výrobků našeho průmyslu platiti musilo nesmírně vysoké nejčastěji kartelované ceny, kterými se průmyslu teprve umožnilo pěstovati vůbec ještě vývoz.

Malý příklad: Naši pěstitelé chmele, kteří v letech od r. 1928 za více nežli těžkých poměrů bojují o svou existenci, museli našim kartelovaným továrnám na drát platiti za drát pro chmelnice ceny, které byly o 100 a více procent vyšší než ceny, za které nám na příklad továrny na drát v Německu a Polsku nabízely své výrobky. Přes vysoké clo a vysoké dovozné byl by každý pěstitel chmele na centu drátu pro chmelnice při odběru z ciziny ušetřil alespoň 100 až 120 Kč, tedy že by po uplynutí tří roků ve čtvrtém roce byl měl svou potřebu drátu pro chmelnice zadarmo. Mohl bych uvésti mnoho, ba velmi mnoho příkladů, a všechny by ve svém konečném úsudku vyzněly stejně. Sledujeme s velkým zájmem všechny snahy v oboru podpory vývozu pro náš průmysl a máme pro tuto otázku také potřebné porozumění.

O našich kartelech jen několik málo slov: Skutečností jest, že my v Československé republice máme nejvyšší ceny na světě v kartelovaném zboží. Tak musíme za dobré těžné uhlí za 1 q platiti 12 až 14 Kč proti 6.90 Kč v Anglii, za prutové železo 136.25 Kč proti ceně 41 Kč v Belgii, za pásové železo 168.60 Kč proti 50 Kč v Belgii, za hrubý plech 186.25 Kč proti 63 Kč v Belgii, za roury 5.60 až 19.20 Kč proti 3.40 až 11.80 Kč v Anglii a Švédsku, za sklo 16.80 proti 10 Kč v Belgií, za novinový papír 250 Kč proti zahraniční ceně 81 Kč, za cement 31.20 Kč proti 12.55 Kč v cizině, za cukr 6 Kč proti ceně surového cukru 60 h franko labský přístav. Kartel asbestové břidlice drží své ceny uměle ještě tak vysoko, ačkoli všechny ostatní stavební hmoty jsou daleko levnější. Stát má přece možnost kontrolovati ceny kartelů, ale pokusy snížiti na příklad ceny uhlí ztroskotaly svého času právě o odpor státních dolů, které jsou v kartelu směrodatně zastoupeny. Dlužno dále zdůrazniti, že právě ceny u těch kartelů, na které má vláda největší a nejpřímější vliv, jako cukr, uhlí atd., jsou nejvyšší.

Zabýval jsem se otázkou plánovitého hospodářství jen v úzkých obrysech, jsem však ještě nucen jako příklad zde krátce poukázati na vybudování zemědělství v Anglii. Začalo se ze založením úřadu pro odbyt mléka při zavádění národního plánovitého hospodářství, ťNational Farmers UnionŤ, anglického svazu zemědělského, kterýžto úřad je vybaven diktátorským plnomocenstvím pro úpravu veškerého prodeje mléka a prodeje všech mléčných výrobků v Anglii. Od nynějška bude vyrabitelům mléka zákonem zakázáno prodávati své mléko bez svolení úřadu. Plánovité hospodářství Anglie bude se vztahovati také na chov vepřů a má každá spekulativní fluktuace cen býti upravena zákonitými opatřeními. Anglickým chovatelům vepřového dobytka má pomocí odbytových úřadů býti zaručen trh. Má býti na př. dovoz slaniny dostatečně omezen, aby se zabránilo přebytku slaniny a aby se ceny slaniny udržely na rozumné výši.

Co možno vytvořiti, je-li zde vážná a dobrá vůle, toho skvělý příklad nám poskytuje Anglie. Tento kdysi stát vysloveně svobodného obchodu, jenž svého času dopustil, že jeho zemědělství bylo zničeno, vidí se dnes nucena zachraňovati zbytky svého kdysi zkvétajícího zemědělství a anglická vláda činí opatření na ochranu svého zemědělství, která jeho udržení také zaručují. Naše vláda měla by si vzíti v této příčině za vzor anglickou vládu. Anglie provádí pro udržení a ochranu svého zemědělství jakýsi druh anglického fašismu. Na každém kusu masa ve venkovském obchodu s masem označuje se zboží zřetelně podle svého původu. I ve světovém městě Londýně není vždy snadno obdržeti v Anglii nevyrobený anebo lepší zahraniční zemědělský výrobek a s disciplinou zajisté nikde nepředstiženou jest anglický konsument ochoten nakupovati nejen jednodušeji, nýbrž dokonce často také dráže v zájmu jen britské zemědělské výroby.

Co by většina našich konsumentů a obzvláště naši zástupci pánů konsumentů v parlamentě řekli tomu, kdybychom my zemědělci k nim přistoupili s podobnou žádostí v zájmu a na ochranu našeho zemědělství? Odpověď dopadla by těžko tak, jak to vidíme u anglického konsumenta.

K otázce ochrany nájemníků dnes zde jen zcela krátce. Čteme-li v denním tisku, že svazy nájemníků nejostřejším způsobem žádají zachování donucujících zákonů, poněvadž prý stále ještě panuje veliký nedostatek bytů, slyšíme-li však na druhé straně, že ve většině měst počet prázdných malých bytů je daleko větší nežli počet prázdných velkých bytů a sledujeme-li výkazy různých měst v našich průmyslových krajinách o prázdných bytech, pak musíme při objektivním posuzování dojíti k přesvědčení, že se v této věci s našimi majiteli domů tropí jednoduše neplecha. Prodloužení ochrany nájemníků v nezměněné formě až do konce r. 1934 neodpovídá za žádných okolností názorům a požadavkům, jež zastáváme. Jak se proslýchá, byl zde již zase sjednán zcela shnilý kompromis. Mluví se také o jakémsi domnělém junctim, jež marxistické strany žádaly při jednání o jistém požadavku pro zemědělce. Prohlašuji, že nejsme déle ochotni spokojovati se se shnilými kompromisy. Naše vláda věděla, že provisorium ochrany nájemníků uplyne koncem prosince t. r. a měla jednání o konečném vyřízení a úpravě této otázky zahájiti tak včas, aby mohlo býti parlamentárně včas skončeno.

Shledáváme při projednávání novely k zákonu o sociálním pojištění stejný postup naší vlády. Protestujeme s veškerou rozhodností proti jakémukoli dalšímu odkladu této předlohy a žádáme od naší vlády nejrychlejší vyřízení této vysoce důležité otázky.

Že krisi v zemědělství považovati dlužno za základní krisi, ze které se teprve vyvinula krise průmyslu, bank a financí, uznává se dnes zcela všeobecně za prokázanou skutečnost. Jenom u nás jsou dnes ještě činitelé, kteří se snaží tuto skutečnost jednoduše popříti. Bylo u nás použito mnoha set milionů na sanaci bank s úmyslem, aby tím sanován byl průmysl. Zdali v tak mnohých případech bylo oprávněné zasahovati státními prostředky, zdali ve většině případů spekulace jednotlivých pánů bankovních ředitelů nebo továrních ředitelů přece nepřekročila meze toho, co je přípustno a za co lze ještě zodpovídati, o této otázce nechci se zde dopodrobna šířiti. Jsem však skálopevně přesvědčen, že ve většině případů by jistí pánové byli sotva mohli odpovídati za větší část zavinění. Že akce sanace bank nepřinesla výsledek. ve který se doufalo, dlužno dnes považovati za skutečnost. Kdyby se byl-o proti zlu řádně zakročilo a kdyby se byla zemědělství poskytla pomoc a podpora, jaká se mela poskytnouti, pak nebyla by krise mohla u nás nabýti těch forem, jaké dnes zaznamenáváme. Když na energické naléhání zástupců našeho zemědělství vydána byla přece některá opatření na jeho ochranu, bylo bohužel již velice pozdě. Že však všechna dosud vydaná opatření na ochranu našeho zemědělství dlužno považovati za nepostačující, toho nejlepší důkaz podávají nám přece panující poměry.

Naši zemědělci nežádají přece příliš vysokých cen za své výrobky, nežádají cen. které by konsument nemohl platiti. Politiku našich agrárních stran nelze při objektivním posuzování označiti ani za politiku břicha ani peněžního měšce, ledaže někdo snahu těchto stran, udržeti sedláka na jeho hroudě, považuje za politiku peněžního měšce. Naši zemědělci, naši sedláci žádají za své výrobky cenu, která jim umožňuje, aby z výtěžku svého hospodářství dostáti mohli uloženým svým povinnostem a závazkům.

Není tomu příliš dlouho, co zemědělec byl nucen ke zvýšení své výroby, k prohloubení svých podniků k racionalisaci svého hospodářství. a to nikoli jen k vlastnímu prospěchu, nýbrž také k prospěchu a v zájmu veškerenstva. Byl jsem až do r. 1918 inspekčním úředníkem německé sekce zemědělské rady pro Čechy a mohl bych o této kapitole mluviti celé hodiny a tisíceronásobně dokázati svá tvrzení. Jakou námahu to stálo, přiměti sedláka při jeho přirozeném, konservativním založení k prohloubení a racionalisaci jeho podniku, o tom mohl bych psáti celé knihy. Toto prohloubení a racionalisace vyžadovaly však kapitálu který si jednotlivý zemědělec ve velmi mnohých případech opatřiti mohl bohužel jen ve formě vypůjčeného kapitálu. Že svého času nebyl od takovýchto investicí zrazován, nýbrž že se mu jen stále předváděly před oči veliké výhody takovýchto snah, nutno dnes označiti za hrubou chybu. Nikdo však také netušil, že po tak krátké době budeme muset zápasiti s tak nadmíru těžkou krisí v našem zemědělství. Investice, provedené vypůjčeným kapitálem, který tehdy zemědělci byl takřka vnucován, a nadmíru rychle nastalý pokles konjunktury u našeho zemědělství přispěl také namnoze k zadlužení našeho zemědělství.

Že i nepatrný dluh z dřívější doby dnes činí zemědělci těžké starosti, to mohl bych dokázati sty příkladů z praxe. Je-li zadlužení již větší a překročuje-li již pomalu hranice zadlužení se sirotčí jistotou, pak je za dnešních poměrů téměř vyloučeno, aby tento zemědělec od některého veřejného peněžního ústavu obdržel ještě další úvěr. Musí se protloukati vysoko zúročitelnými krátkodobými osobními úvěry a zadlužení vzrůstá tím k předlužení. V tomto stadiu zadlužení může se mu dostati pomoci jen opatřeními státu resp. vlády a jen takováto opatření mohou zachrániti jeho existenci.

Mluví se dnes velmi mnoho o nutnosti přeorientovati se v zemědělské výrobě. Nejsem pro svou osobu přívržencem politiky hesel nebo ideí, uznávám však nutnost zabývati se vážně touto ideí. Říkám si jen. že toto přeorientování u našeho zemědělství vedle bezpodmínečně všeobecně nutné dobré vůle vyžaduje především času. Průmyslník může, obrazně řečeno, svůj podnik změniti z dneška na zítřek, tedy rychle se přeorientovati. U zemědělství to však nejde tak snadno, jak si to pánové u zeleného stolu zdánlivě představují, když s touto ideí manipulují.