Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen. Druhá. kulturní a sociální část rozpravy je skončena.

Zahajuji třetí, hospodářsko-dopravní a finanční část rozpravy.

Prvním zapsaným řečníkem je pan sen. Böhr. Dávám mu slovo.

Sen. Böhr (německy): Slavný senáte! K projednávaným nyní hospodářským kapitolám budiž mi dovoleno, abych v krátké řečnické lhůtě přiměřeně místo obsažné kritiky anebo programatických vývodů přednesl několik praktických poukazů o poště, železnici a obchodním styku. Nynější úsporný rozpočet musí u mnohých výdajových položek spořiti, ovšem také mnohé příjmové položky stanoviti níže, nežli v dřívějších letech. Jest jen otázkou, zdali při tom racionelně bylo přihlédnuto ke zkušenostem z účetních závěrek za 1931 a 1932. Pokud jde o pozemkový úřad, ředitelství lesů, odhad cel atd., poukázalo již několik řečníků přede mnou na mylný optimismus. Ale žádné odborné ministerstvo nemělo by se na úkor jiného odborného ministerstva domáhati zvýšení příjmů, neboť to by byl circulus vitiosus. Z takovéto konkurence dvou ministerstev neměl by konečně pan ministr financí ničeho, jehožto pokladna přece pro všechny oddíly správy je společná. Zde poukazuji na zbytečné závodění mezi ministerstvem pošt a ministerstvem železnic, které se, abych tak řekl, vybíjí na zádech ministerstva vnitra, jehož okresní úřady jakožto živnostenské úřady musí na sebe bráti odium takovéhoto sporu.

Průmysl, obchodnictvo, živnosti. zvláště živnost dopravní trpí velice zvláštním výkladem § 17 odst. 2 automobilního zákona se strany pošty, která trestním udáním u politických úřadů koncesované majitele nákladních automobilů vysoce trestá, ba dokonce jejich auta zabavuje když auta dopravují ke dráze anebo tam podávají bedny, balíky a jiné zboží o jednotlivé váze do 25 kg. Železnice však má přece právo a sotva se ho vzdá přijímati k dopravě také zboží pod 25 kg. Pošta má mimo to zvláštní předpisy o balení, obsahu a označení poštovních balíků, kdežto železniční služba má lehčí předpisy. Nelze přece uplatňovati žádné zákonité předpisy, které poště zabezpečují monopol, aby si činila nárok na všechny zásilky do 25 kg. Podiv vzbuzující nárok pošty na takovýto monopol je však poštovnímu eráru a malým továrníkům a obchodníkům na konec velmi na škodu. Velký obchodník a velký průmyslník, který sám má nákladní auto, smí nerušeně své lehké a těžké zboží dovážeti na dráhu, veliké množství malých továrníků, sedláků, živnostníků a řemeslníků nesmělo by se však opovážiti objednati si nájemné nákladní auto pro dopravu zásilky zboží nepřesahující 25 kg ke dráze. i kdyby tím došli k cíli levněji a rychleji nežli povozem. Takovéto zmenšení rovnoprávnosti brání přece konkurenční schopnosti středního stavu a musí také jinak projeviti zcela zvláštní účinky. Vezměme na př.. že honební společnost některého venkovského místa dosáhne při příznivém honu úlovku 250 zajíců; ty věru nesmí dovézti autem na železniční stanici k rozeslání, neboť pošta říká, že jednotlivý zajíc přece neváží 25 kg. Snad při takovémto výkladu nesmí nákladní auto dopravovati na dráhu žádnou cukrovku, neboť jeden kus cukrovky přes 25 kg těžký jsem dosud na žádné výstavě neviděli.

Parlamentní úsporná komise, do které, bohužel nebyl přibrán ani jediný oposičník, nechť také jednou prozkoumá. zdali ministerstvo pošt ve své konkurenční chtivosti proti železnici a proti rychlé sběrné službě spojených speditérů, které si mnozí obchodníci přejí, nevyhazuje takřka oknem mnoho milionů, kdežto se u ministerstva soc. péče s každou podporou škudlí. Pošta přece dříve prohlásila, že nemůže dále dopravovati malé balíky za 3 Kč, že zde musí dosazovati, a zvýšila proto tuto sazbu na 3.50 Kc. Ale nedávno šla najednou dolů na 2.80 Kč. Že by zde najednou pochodila lépe? A proč - vydala ustanovení o levném t. zv. poštovním zboží asi pro 90 % míst, kterých se týkala železniční spěšná sběrná služba speditérů? Jestliže předpokládám, že pošta dopraví snad 70 nebo 80 milionů balíků, ale poštovní poplatek náhle snížila na 2.80 Kč, avšak spěšná sběrná služba ve prospěch železniční dopravy zachycuje nejvýše 6 % počtu balíků, pak by poštovní erár na tuto konkurenci vyhazoval zajisté daleko přes 20 milionů. Proč nepřeje poštovní erár železničnímu eráru těch 7 milionů Kč, které má železnice z této sběrné služby speditérů, jež obchodnictvo atd. rychle obsluhuje, když speditéři nad to ministerstvu financí odvádějí také ještě veliké sumy na výdělkové dopravní a obratové dani.

Velevážení pánové! Mohlo by se mysleti, že sloučení těchto dvou dopravních oborů, pošty a železnice, bylo by žádoucí věcí. Proto obracím se na pana ministra železnic s prosbou, aby vyhověl popřípadným námitkám a eventuelní zprostředkující činnosti pana ministra vnitra a pana ministra financí. Ovšem nechci se poznámkou o zlevnění tarifů poštovního zboží nikterak vysloviti proti snížení tohoto tarifu, nýbrž jen - proti způsobu, jak k němu došlo, a z obavy, že odpadne-li jakákoli. byť i sebe menší soukromá konkurence, očekávati dlužno pro obecenstvo od poštovního monopolu brzké větší zvýšení. Vyloučení spediční živnosti s nákladními auty z dopravování všeho druh u zboží, váží-li kus méně než 25 kg, k železnici, jakož i k zákazníkům obchodníků měl by za následek také velmi nesociální zjev, že by na příklad některý větší obchod na dolejším Václavském náměstí v Praze nesměl žádným nájemním autem dovážeti své balíky jiným obchodníků m na hořejším Václavském náměstí nebo na Příkopech nebo naproti v nynější Národní třídě, nýbrž že by musel používati pošty. Naproti tomu mohl by sousední podnikatel, který má sám auto, nerušeně své zákazníky rychle obsluhovati. Tak způsobuje podivný výklad kaučukového paragrafu nekalou soutěž.

Zprostředkující činnost pana ministra vnitra a pana ministra financí u obou ostatních ministerstev, které se dovolávám, mohla by míti úspěch tím snáze, ježto přece zástupce ministerstva pošt ve schůzi dopravního výboru ústředny československých obchodních a živnostenských komor dne 12. září t. r prohlásil, že ministerstvo pošt bude tyto věci znovu zkoumati a že při vyřízení vezme zřetel také k zájmům našeho vývozního průmyslu.

Slavný senáte! Náš průmysl, tolik na vývoz odkázaný, a naše živnosti trpí nejen bohužel více politickou nežli hospodářskou povahou našich obchodních smluv, k čemuž již za nynější debaty poukázali řečníci různých stran, nýbrž také pro malicherný postup devisového úřadu. Máme na příklad velkou severočeskou textilní firmu, která po 15 let trvání státu zejména v letech lepší konjunktury vyvážela za mnoho milionů korun a tak naší obchodní bilanci konala značné služby. Letos zažádala tato firma u devisové centrály za povolení potřebných devis, aby mohla na zkoušku dovézti 5 kg zvláštního druhu příze ze Švýcar asi za 120 Kč a zkoušku zvláštní barvy z Německa také jen za částku 150 Kč. Firma, která státu dodala již tolik milionů, byla se svou žádostí odmítnuta. Při tom jde přece o důležitý pokus, zda a jak by bylo možno zavedením různých novot konkurovati s cizinou a opatřiti našim dělníkům zaměstnání. Ředitelství továrny bylo tímto krátkozrakým odmítnutím přímo zaraženo. Kdyby v devisovém úřadě měli rozhodující vliv prakticky zkušení zástupcové ministerstva obchodu, pak by nedocházelo k takovýmto nepochopitelným rozhodnutím proti průmyslu a živnostem.

Zcela krátce chci jen ještě uvésti několik přání a stížností. Opětovně žádali od několika let naši severočeští zástupci různých stran, také my křesťanští sociálové. urychlení železniční dopravy ve vlastních severních Čechách a k Podmoklům. Na několika dílčích tratích se tak stalo, na hlavní trati k motorisaci dosud nedošlo. Když nedávno nastala veliká zima, měli cestující v motorových vlacích v mikulášovické krajině pochybnou ovšem zábavu, že se museli třásti zimou, kdežto na dráze údolím Bělé z Ústí do Bíliny, které jsem nedávno musel použíti, jsou v motorových vlacích postavena železná kamna, byť primitivní. K těmto opatřením proti nastuzení nechť ministerstvo železnic nabádá také ministerstvo zdravotnictví již z ohledu na školní mládež, která také používá těchto vlaků.

Dámy a pánové! Stojíme před krutou zimou, prohlásil koncem listopadu ministr soc. péče v rozpočtovém výboru, a řekl, že příjmy nemocenských pokladen klesnou z 980 mil. r. 1929 letos nejhlouběji na 720 milionů. Počet osob pojištěných ve starobním a invalidním pojištění klesl z 2.2 na 1.8 mil. a příslušné příjmy ze 496 na 339 milionů. Měli jsme nyní skutečně několik krutých zimních týdnů, ale nouzi nemohou vůbec změřiti ti, kdož nebydlí uprostřed center nezaměstnanosti a hladu, a nevidí bídu těch, kterým se při 20 stupních zimy nedostává chleba, mléka, dříví a uhlí, poněvadž tyto oběti krise nemají právě peněz ani na nákup nejnutnějších potřeb. Chtěli bychom na vládu a obzvláště na pana ministra sociální péče a pana ministra zemědělství nejen volajíce, nýbrž křičíce vznésti apel, aby v zájmu humanity zastavili denaturování obilí pro obyčejný trh přebytečného a aby selskému stavu, zajisté také velmi stísněnému, umožnili odbyt obilí levným dovozem tohoto přebytku do území republiky kde panuje hlad. Loňského roku a před dvěma lety bylo přikázáno 30 mil. na podporu cen žita a obilí. Této podpory je zapotřebí. Ale nyní, kdy sedláci všechno obilí skoro prodali, stoupla od osmi dnů najednou podle bursovních záznamů cena žita o 10 Kč. Že obilní syndikát a vláda musí užíti prostředků, aby držely a podporovaly ceny obilí, jež mzdám a výrobním nákladům již neodpovídají, to uznávám. Ale nemohlo by se takových milionů užíti k tomu, aby se obilí nikoli denaturované, ale přebytečné a jinak na trh nedocházející převáželo do krajin, kde panuje hlad, kde nemají obilí, nemají mouky a chleba? Kdyby se dodávalo levně, mohly by obecní úřady a okresní zastupitelstva, dobročinné podniky charitativního druhu atd., jakož i jinaké podpůrné komitéty přece pomáhat zmirňovati hlad.

Není žádnou útěchou pro naše hladovějící nezaměstnané, když čtou, že ve velkých částech Ruska, obzvláště na Ukrajině a Kavkazu, zahynulo hladem dnes již přes jeden milion lidí. (Smích a výkřiky komunistických senátorů. Hluk.) - to tvrdí přece mezinárodní pomocné komité, které chce hladovějícím přinésti pomoc - a že tam hlad způsobil kanibalské poměry anebo že se v Číně dostavily podobné smutné poměry. Nemůžeme-li těmto vzdáleným masám lidí dosti rychle a vydatně pomoci sbírkami, ke kterým komitét vyzývá ústy-kardinála Innitzera, pak nechť přece blížící se vánoce pohnou obilní syndikát a naše směrodatná místa bezodkladně k tomu, aby hladovějícím domácím tisícům lidí neodnímaly boží požehnání úrody, nýbrž aby jim co nejdříve dodaly obilí a chléb a mouku a tak obdržely jejich díky místo jejich zlosti. Dixi. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Fidlík; dávám mu slovo.

Sen. Fidlík: Vážený senát! Dnes stojíme pred sviatky a máme doniesť národu československému pekný ťChristkindlŤ pod stromek, ako sme ho uložili minulého roku, keď sa tento rozpočet s tohoto miesta prejednával. Vtedy sa hovorilo, že je to ostatný špatný rozpočet, zo ktorého sa ubieralo štátnym zamestnancom a škrtaly sa položky, ktoré by maly zodpovedať pracujúcej triede a malým roľníkom. (Sen. Kindl: A byl v rovnováze!) Áno, robí sa rovnováha šifrovaná celého štátneho rozpočtu, ale vo skutočnosti sa to neshrabe, čo si páni s číslicami robia a preto môžeme prichádzať dnes s tým, že je to jedna miliarda deficitu a pripravuje sa zasa ubierať štátnym zamestnancom o 4 %. Vidíme že hospodárska kríza vyvrchoľuje na najvyšší bod a už sa napomáha tým, že to, čo sa vyplácalo štátnym zamestnancom na mesiac napred, sa likviduje, že sa to vypláca 4., 5., 6. atď.. až sa celý mesiac zlikviduje do 31.

Vážení pánovia, kde sme s týmto hospodárením? Všetci páni tu kritizujú tento štátny rozpočet, senátori všetkých výborov vidia, že sú tu nedostatky a chyby, ale tam, kde by to vedeli napraviť, to nedelajú, kde by to mali pritlačiť, to nepritlačia. A práve slovenské porekadlo hovorí, aby sa vzalo tam, kde je, ako hovoril slovenský vodca Janošík, ktorý sa skrýval v lesoch a horách, aby sa vzalo bohatým a dalo chudobným.

Nepomáha nič ani pôžička práce, veľmi málo sa zakúpilo z tej pôžičky práce, aby sa tie kolieska roztočily, o ktorých sa hovorilo, že budú pracujúcich v Československu zamestnávať. A hovorili sme porád, že je to len lož, že pôžička práce nebude úspešná; a keď sa niečo z pôžičky vzalo, dalo sa to do válečného priemyslu, a práce, na ktorých by sa najviac malo pracovať, zostaly stranou.

V rozpočte sa škrtajú položky, ktoré by maly slúžiť proletariátu a chudobným. Vidíme, že u položky ťKultusŤ sa škrtá 46 mil. Kč. To je položka, na ktorú sa každý odvoláva. Chceme vybudovať kultus a kultúrny štát postaviť. Vo školskej položke sa škrtá 128 mil. Kč. Na jednej strane chceme každého vyškoleného, ale na druhej strane sa tam uberá a bráni sa, aby sa dostalo chudobným žiakom vyškolenia, aby sa stavaly nové budovy, ale ono sa miesto toho uberá. Oni vedia, prečo sa uberá. My máme mnoho vysokovyškolených, technicky vyškolených a vidíme, že i medzi týmito sú nezamestnaní. Tak ďaleko to prichádza, že máme takých vyspelých vysokoškolákov prez 1000, ktorí majú diplomy a nemôžu dostať miesto. Ale musí sa ich zastať Baťa, ktorý im sľubuje, že ich vezme do zamestnania, ale nie v obore, v ktorom sú vzdelaní, v najhoršom páde do svojej správkárne alebo predajne.

Vidíme, že sa tu neškrtá na tých položkách, kde by sa malo škrtať. Vidíme, že u ministerstva vnútra sa pripočítava a dovoľuje sa zvýšiť jeho rozpočet o 13 mil. Kč. Kam použije minister vnútra týchto 13 mil. Kč? Použije ich na Slovensku, lebo na Slovensku je hlad a bieda, je tam nezamestnanosť. Na Slovensku sa vypráva o otázke revizionálnej, tam je nepokoj, tam nie je kľud, tam musí byť viac četníkov, taká četnícka stanica na strednom Slovensku pozostáva zo 30 mužov a má k dispozícii autá, aby v okamžiku, keď robotníci nezamestnaní budú protestovať za prácu a chlieb, mohli četníci im rychlejšie prispeť.

A jestli sa hovorí na Slovensku o nespokojnosti, vážený senát, neni na Slovensku slovenský robotník tak zároveň ani maďarský robotník za žiadnu politiku revizionistickú. Ale sú tam štváci, či už z buržoazie maďarskej alebo slovenskej a títo poštvú ľud k tomu, aby sa tam robil krik za revizionizmus. Komunistická strana na Slovensku nemá žiadnu myšlienku na revíziu, komunistická strana hovorí, že je internacionálna. Ona volá do svojho tábora všetkých bez rozdielu, či je to maďarský robotník či rusínsky, či nemecký a či francúzsky, alebo talianský, je to strana jednotná, medzinárodná, ktorá nechce potierať v národnostnej otázke nikoho, každému chce uznať jeho rovnoprávnosť a preto si nežiada žiadny revizionizmus. Jestli si páni žiadajú revizionizmus a jestli páni žiadajú nejaký válečný konflikt, komunistická strana je tu, ktorá hovorí: my vypráskame tých, ktorí budú chceť mať Horthyho režim alebo hitlerovský režim, alebo mussoliniovský režim, my sa postavíme proti všem, a ukážeme im, že si vieme štát zachrániť vtedy, jestli bude v ňom robotník spokojný. (Výkřiky sen. Kindla.) Ale postavíme sa proti tomu, jestli to bude fašizmus československý, tedy budeme stáť na ochranu, lebo komunistická strana nikdy nehovorila, jestli páni uznávajú, že komunisti sú rozvratníci. že budú štát rozvracať, ale chce rúcať kapitalistický systém a kapitalistický riad. Ďalej, prečo je nespokojnosť? Vieme, aké sú persekúcie na Slovensku, a toto robí nedôveru medzi pánmi, ktorí musia robiť opatrenia a musia užívať zmocňovacieho zákona tam, kde je nespokojnosť. My máme skúsenosti, ako okresné úrady na Slovensku robia persekúciu voči pracujúcej triede. Istotne tak si úrady alebo vláda nezíska sympatie pracujúcich, jestli ich odkopáva, jestli úradujúci náčelníci nedajú pokyny a nevyhovujú v ich záležitosti, ako majú.

O persekúcii môžeme hovoriť len toľko. Bol som prítomný vo Vranove, je to okres na východnom Slovensku, kde som bol intervenovať v prospech robotníckej federatívnej proletárskej jednoty, ktorej okresný úrad zakázal činnosť len preto, že ju podozrieval, že je to složka komunistickej strany. Prišiel som tam intervenovať a domáhal som sa, aby túto vec, ktorá bola jeho cestou zarazená, stiahnul nazpät, alebo aby veci a tlače, ktoré pri prehliadke, ktorú porúčal robiť četníkom, boly zhabané, boly vrátené zpät. Okresný náčelník vo Vranove Viktor Krenický rozkázal sa proti mne, jestli znám zákony, že idem na neho a že hovorím, že táto vec nemôže byť vyriadená za 1 rok. Hovoril, že musím znať zákony, že on robí všetko podľa zákona a že nemôže na žiadneho úradníka potlačiť, aby táto vec bola urýchlená, on že čo najrýchlejšie všetko robí. Ja som riekol: Pán okresný náčelník ved už je to rok a není táto vec vybavená prez to, že sa dalo odvolanie. A riekol som, že je to práca slimačia, že to nie je práca rýchla. Okresný náčelník vystúpil a začal sa mne nedemokratickým spôsobom vysmievať, či ja znám zákony, že so môžem miešať do úradných záležitostí a chodiť na okresný úrad intervenovať. Jeden robotník bol so mnou, tomu cynicky sa začal vysmievať, volal ho cynickým spôsobom a volal ho proletárom za to, že sa nebojí prijsť pred okresného náčelníka. Keď som poznal jeho cynizmus, keď sa mňa pýtal, jestli znám zákony, hovoril som mu: Pán okresný náčelník sa pýta, jestli ja znám zákony, veď ja som v zákonodarnom sbore a isto iste nevedeli by ste niekoho odsúdiť, keď by ste nemali zákony pred sebou. Každý čin, ktorý odsudzujete, posudzujete, keď pozrete vopred do zákoníka. Taků schopnosť by mal i druhý. Keď som mu to povedal, začal vystupovať a hovoriť, že nepotrebuje žiadneho komunistického diktátu vo svojom úrade. Ja neznesiem ani Lenina, ani Stalina, ani Hitlera a ďalej hovoril, že Hitler si predsa vedel poriadok spraviť vo štáte a vedel vypudiť komunistov. Ale to ešte bolo 3. júna 1930, keď ešte nebola zmienka, že Hitler bude panovať, ale tento úradník už schvaľoval čin Hitlerov. Keď som hovoril, že od okr. náčelníka si neprajem nejaké fašistické činy, že som prišiel na intervenciu, začal na mna útočiť. Riekol som: Ja neschvaľujem žiadneho Hitlera, ale som proti persekúcii a jestli hovoríte, že potrel komunistov v Nemecku, schvaľujete jeho činy, lebo ste povedali: my si poriadok spravíme..

Jestli úrady takýmto fašistickým spôsobom vystupujú proti delníkom, samozrejme že delníci proti takejto vláde dostávajú len odpor, dostávajú odpor i proti tým, ako sú títo náčelníci. Keď som sa ohradil, on hovoril, že som ho znásilnil a zapísal proti mne zápisnicu a poslal krajinskému úradu do Košíc. Možná, že za pár dní sa zjaví v imunitnom výbore žaloba proti mne, že som ho zterorizoval a znásilnil v úrade.

Takéto methody okr. náčelníkov vidíme veľmi často. Tak na pr. v Humennom si chceli založiť proletársku federatívnu jednotu a podali žiadosť o svolanie prípravnej schôdze. Okr. náčelník povedal: Nač proletárska federatívna jednota, máte komunistickú stranu a prečo delníci majú platiť príspevky, keď majú už komunistickú stranu? Títo náčelníci nerozumejú zákonu, lebo sů zákony, ktoré priznávajú človeku právo požiadať o takéto schváleníe. Dali sme i v tomto prípade kolkovanú žiadosť a preca to bolo odmietnuté. Robí to pán okr. náčelník Kovač, ktorý je nepriateľom pracujúcej triedy, ako som už spomenul Krenického.

Pán okr. náčelník Velgos v Michalovciach podobá sa týmto ako vajce vajcu. Ten zakázal proletársku federatívnu jednotu len preto, že sa zúčastnilo niekoľko robotníkov osláv na 1. mája. Vážený senát! My vieme, že na 1. mája zúčastnia sa osláv všetky korporácie, nech sú to Sokolovia, Orlovia, Federatívné robotnícke telocvičné jednoty, soc. demokratické atď. Tieto korporácie môžu sa zúčastniť, tým sa to nezakáže, ale jestli sa zúčastní složka komunistickej strany 1. mája sprievodu, tak im pán Velgos zakáže činnosť proletárskej federatívnej telocvičnej jednoty. Jestli sa títo členovia odvolali z tohoto zákazu a domáhali sa svojho práva, povedal, že je to na krajinskom úrade v Bratislave. Šiel som na krajinský úrad v Bratislave. tam som to urgoval. Už je to prez 1 a 1/2 roka, ale ešte nie je s vecou ani prstom pohnuté, ani so zákazom krajinského úradu sa nič neurobilo, ale činnosť bola zakázaná.

A práve preto sa nemôžeme čudovať, že proti takýmto úradom robotníci sa stavia . Jestli som hovoril o persekúcii, môžem len toľko hovoriť, že prečo je to. Je nedostatok, bieda a hlad. A práve preto, jestli tu predo mnou pán B ö h r povedal voľačo o Sovjetskom sväze, že je tam hlad a bieda, lebo že tam robotníci mrú hladom, to už mu nechajme, nech si to prisvojí. My aspoň toľko vieme, že dnes priznávajú iní páni, že robotníci v Sovjetskom sväze sú ináč živí ako robotníci v Československej republike. My vidíme, že v Sovjetskom sväze sa budujú veľké giganty, že je tam každý zamestnaný, že je spokojný maloroľník i robotník. (Místopředseda dr Heller převzal předsednictví.) Nechceme, aby nás chválil Herriot alebo Peroutka, ale 12. t. m. pozrite sa, čo písaly ťLidové novinyŤ. Nie že by sme potrebovali, aby robily pre nás agitáciu, ale že musia čiastočne odhalene písať. Bola tam malá lokálka a tam bolo písané: Sovjetský sväz hospodársky sa zveľaďuje. Sovjetský sväz odpustil kolchozníkom na 10 rokov dane, samozrejme, že tu dane nie sú v peniazoch, poneváč sa tam platia v obilí. Čo to znamená, že na 10 rokov odpustia Sovjety dane kolchozníkom, ale na 5 rokov odpúšťajú slobodným maloroľníkom; teda nielen kolchozníkom, ale i roľníkom. A píšu tam, že sa zvyšujú mzdy od 10 do 30 %; teda nielen že sa odpúšťajú maloroľníkom, ale i robotníkom, lebo dostávajú zvýšené mzdy, a na ostatok píšu, že sa zvyšuje i žold vojakom. Čo to teda znamená? I roľníkom, i robotníkom, i vojakom - teda vyhovie Sovjetský sväz všetkým trom vrstvám. ktoré sú 90 % obyvateľstva. Pánovia. ak je to nepravda, môžete to vytýkať ťLidovým novinámŤ, ale my si hovoríme, že je to v skutočnosti pravda a sú tam ešte väčšie vymoženosti, ako sa to píše.

Dnes sa tu musíme báť o sociálné poistenie. To je na dennom poriadku. Tam dnes majú sociálné poistenie odbórové organizácie v svojich rukách, tam ho nemajú v rukách ľudia takí, ktorí nie sů volení ľudom a tam hospodária a prinášajú do krachu celé sociálné poistenie. Tam majú všetky liečebné ústavy v rukách odborové organizácie, tam majú aj starobné poistenie odborové organizácie. Tých už ani nedohoníme so všetkými vymoženosťmi, ktoré si tam behom 15 rokov vymohla pracujúca trieda.

Čo my potom môžeme hovoriť, jestli sa na jednej strane ukazuje, že vládnu robotníci a roľníci, tam sa môže celoštátny rozpočet dávať, kde potrebuje robotník, maloroľník, kde potrebuje celá vrstva. Prečo? Lebo tam kapitalizmus a kapitalisti už dávno pomalu odumreli alebo utiekli a práve preto, bude-li náš štát hospodáriť ako doteraz, nebude mať samozrejme dôveru ľudu a bude sa museť vždycky báť toho ohlasu, ako sa to robí v Budapešti, v Taliansku alebo inde. V Maďarsku kričí Gömbös alebo Bethlen, v Nemecku haranguje Hitler a podobné je to aj u nás, kde sa volá na poplach. Prečo? Kapitalisti chcú vyvolať imperialistickú válku, aby sa mohli prostriedkov, ktorých je nadbytok, zbaviť aby ich mohli vyviezť na válečné pole a zničiť. spáliť, ako sa to stalo v svetovej válke. Kapitalisti budú počítať s tým, že vo válke získajú profity a po válke že bude dobrá konjuktúra, tedy že získajú zasa a padne-li 10 či 15 milionov ľudí. neznamená to pre nich nič, len keď oni budú hrabať. Takú politiku páni delajú. Na jednej strane sa zbožie ničí, obilie sa páli, káva sa sype do mora, dobytok sa vháňa do mora, a na druhej strane ľud trpí hladom a biedou. Pokiaľ nebude robotník pracovať, pokiaľ nebude konzumovať, nebude kupujúcich. nebude poptávky, nebude vývozu, a keď budete hľadať kde aké štáty, s ktorými by ste mohli uzavrieť hospodárske smluvy, nenajdete ich, lebo jeden štát robí prez druhého konkurenciu, lebo i on má nadbytok a tak nieto nádeje na nejaký vývoz.

Viem, prečo sa do Československej republiky dováža na pr. uhlie. Čože nemáme uhlia dosť, keď sa baníci vyhadzujú a bane stoja? Chceli by sme vyvázať obilie do Rumunska, keď môže Rumunsko samo obilie vyvážať? Štáty, s ktorými máme dobré hospodárske a politické styky, musíme podporovať a musíme s nimi udržovať dobré obchodné styky. Musíme na pr. od Poľska brať uhlie a z Rumunska obilie len preto, aby sme s nimi udržovali priateľstvo pre prípad války. Nevezeme obilie z Maďarska, ktoré by bolo lacnejšie, ale zo štátu, ku ktorému nás tiahnú vzťahy imperialistické.

Vážení! U nás sa prevádza persekúcia nielen na proletariát, ale aj na čsl. armádu. Keď sa robil minulý rozpočet, hovorilo sa tu o stave našej armády, hovorilo sa, že sa bude robiť zákon, ktorý sa i spravil, že sa upraví prezenčná služba v našej armáde, čím sa toľko a toľko zašporuje, a že sa peňazí tak získaných bude môcť použiť na iné účely. Previedlo sa to, ale nič sa s tým v ministerstve nár. obrany nezašporovalo, lebo sa síce na jednej strane skrátila vojenská služba, ale na druhej strane muselo narukovať o desať tisíc nováčkov viac a celé tisíce ďalejslúžiacich. Nezašporovalo sa tedy s tým ani haliera.

Vidíme, že vojenská pracovná doba sa má predĺžiť a zasa ďalej. Už dnes sa hovorí: Zpäť k 18ti mesačnej vojenskej službe. Vidíme, že sa pripravuje imperialistická válka, do ktorej budeme musieť ísť aj my, vidíme, že dochádza k tomu, že sa začínajú pripravovať podobné manévry ako za Františka Jozefa, aby naša armáda bola schopná obrany Československej republiky.

Ale jestli sa tu robí persekúcia, jestli do armády sú odvádzaní proletári, ktorí nemali budúcnosť pred vojančinou a nebudú mať budúcnosť ani, jestli vojančinu vyslúžia, a jestli k tomu ešte vidia, že je prinútený byť na vojne a zriecť sa svojho politického presvedčenia lebo sú tam zpravodajci či dôstojníci či iné šarže, a títo ľudia sú tam na to, aby pomocou svojich vymenovaných ďalejslúžiacich pozorovali politické presvedčenie toho či onoho vojaka, ktorý vyšiel z proletárskej rodiny. A preto sme tu niejeden raz z tohoto miesta už hovorili pre vojakov, aby sa im uskutočnila úprava žoldu. Hovorili sme, že v Sovjetskom s väzu idú upraviť žold armády, kým u nás sa hovorí, že sa má snížiť žold a zhoršiť strava vojakom. Preto porovnajme armádu proletársku s armádou kapitalistickou, kde sa ubiera i to, čo mala dosiaľ, a už nemá ani stravu takú, že sa sporí na strave a že i ostatný žold má byť snížený. Preto sme navrhovali niekoľkokráť, aby bolo vojakom zvýšené stravné aspoň o 1 Kč denne.

Preto vede komunistická strana boj za proletariát i za požiadavky našich vojakov a stavia požiadavky pred tento senát, aby pomery našich vojakov neboly zhoršené, lež zlepšené. Komunistická strana v 11l. Internacionále nezná žiadnych štvaníc a utlačovania národností, ale chce chrániť či Maďara, či Nemca, či Slováka, či Taliana. My sme za sebeurčovacie právo národnostné a budeme zaň bojovať a budeme bojovať s tohoto miesta za sovjetské Československo. (Potlesk komunistických senátorů.)