Místopředseda dr. Heller (zvoní): Vyhrazuji si předložiti řeč pana sen. Fidlíka předsednictvu podle §u 9, odst. 1, lit. m) jedn. řádu a uděluji slovo panu sen. Petříkovi.

Sen. Petřík: Slavný senáte! Již po několik roků vyslovuji přesvědčení, že by naše finanční správa byla na tom lépe, kdyby odpisovala pozemkovou daň drobným zemědělcům, to jest takovým, jichž pozemkový majetek nepřesahuje 5 ha. Takových poplatníků pozemkové daně je v naší republice něco přes 11/2 milionu a uvedl jsem přibližně - neměl jsem a nemám možnosti to dobře propočítat - že se od nich vybere asi 61/2 mil. Kč, ale předpisování a vybrání daní stojí pravděpodobně nejméně ještě jednou tolik. A řekl jsem, že kdyby finanční správa. t. j. berní správy a berní úřady nevedly v knihách spoustu malých poplatníků pozemkové reformy, kdyby jim nedá valy předpisy, nevyplňovaly složní lístky, neposílaly úředníky a exekuce, že by samozřejmě měly dost času na předpisováni a vybírání daní u poplatníků velkých a že by se nemohlo díti to, co se právě děje, že velcí poplatníci dluhují daně za řadu roků. (Hlasy: Na to je přece daňový zákon!) Také k tomu poukáži, proč se zákon ten vlastně neplní.

Pak by úředníci finanční měli dosti času na poplatníky velké a mělo by to za následek ozdravění našich financí. Vážený pan posl. Remeš jako generální zpravodaj v posl. sněmovně uvedl dokonce, že by státní správa byla na tom lépe, kdyby vůbec nepředpisovala daň pozemkovou a kdyby ji postoupila obcím. protože předpisování a vedení evidence této daně stojí 54 mil Kč ročně - hleďte, ani velkostatkářům se nemá předpisovat - a kdyby postoupila obcím i daň domovní, která stejně nevynese tolik, co stojí agenda s tím spojená. Tím bylo potvrzeno neustálé moje tvrzení, že zvláště od malých poplatníků pozemkové daně se daň vybírat nemá. Vždy jsem poukazoval na to, že nemáme pořádek, pokud jde o finanční správu, a mám obavu, že náš pan ministr financí zase nebude ten, který v tom udělá pořádek. Vidíme neustále na berních úřadech a správách, že úředníci musejí předpisovat a vybírat daně od malých, poněvadž se na nich žádá, aby vykazovali mnoho čísel, a přece nemůže úředník mnoho čísel u dělat u poplatníků velkých, nýbrž mnoho čísel může vykázati jen u poplatníků malých. V tom právě vězí, že systém hlídání úředníků se dosud nezměnil ani za našeho pana ministra. Na to bude muset přijíti úplně někdo jiný a patrně by bylo nejlepší, kdyby na to - přišel posl. Remeš, protože by pořádek udělal, neboť ví, jak jej udělat. Finanční správa naše na příklad upomíná. Protože upomínání je bezvýsledné, poplatník neplatí, dluh se zanese na jeho majetek a tu máme. zjištěno, že jsou veliké dluhy zajištěny na majetku třeba již od r. 1 928, ale finanční správa se nestará o to, aby peníze dostala, ba nestará se ani o to, aby dostala 7% úroků z toho dluhu a že ty úroky již propadají, protože úrok propadá po 5 letech. Od r. 1928 uplynulo již skoro 6 let, a tak vidíme, že ty úroky berní správa ztrácí. Ani na to se nejde. Je-li vůbec možno, aby pan ministr dostal moji řeč, prosím, aby shledav, že jsem to já, dal si zjistiti aspoň v Praze, kolik je zaneseno dluhů na nemovitostech, od které doby a kolik úroků 7% je propadlých, které se již vybrati nemohou. Takových věcí je čím dále tím více, a divím se, jak to je u nás vůbec možné. Za Rakouska přece žádné nedoplatky nebyly. Proč? U nás je samý nedoplatek, žádná daň se nedodělá a malí a střední poplatníci si neustále stěžují, že jsou to jen oni, kteří platí a ti druzí že neplatí. (Hlasy: To dělá byrokracie!) Vždyť jsou tu také úředníci, kteří pracovali -za Rakouska, proč tedy nemohou dodržet pořádek? Pravděpodobně mnoho úkolů od nás dostali a dnes tu není nikdo, kdo by to šikovnou rukou vedl.

Englišova osnova a jeho vybírací předpisy, jak se mají daně přiznávat, jsou věcí tak nemožnou, že pravděpodobně to znechutilo všechny úředníky, kteří to dělají, a poplatník odkázaný sám na sebe se v tom naprosto nevyzná.

Vážení! Chci jenom říci, že hospodářské poměry v republice se neustále zhoršují a musíme si přiznati, že se zhoršují naší vinou. Kdybychom r. 1931 byli uzavřeli obchodní smlouvu s Maďarskem, kdybychom byli neustále neodkládali uzavření obchodní smlouvy s Ruskem nebo uznání Ruska. kdybychom nějakým rozumným způsobem byli udělali obchodní smlouvy se státy Malé dohody, pak u nás nemohly poměry dojíti tak daleko, jak jsou. Přirovnám-li poměry v republice, dělám si tento příklad:.Říkám si: dříve jsme byli velkoobchodníkem, nyní jsme maloobchodníky, ale musíme se státi hokynáři. Jako velkoobchodník mohli jsme -své děti. totiž členy naší republiky, uživiti, ale jako hokynář jich u živiti nemůžeme; děti toho hokynáře jsou bez podpory rodičů, kteří se sami nemohou při té malé živnosti uživiti. Tak to vypadá u nás v republice. Jsme teď hokynáři, ale děláme to hůře než hokynář, je to bída, je to neprozíravost obchodní, zkrátka všecko, co jen můžeme přirovnat k malému obchodu. Zaviňují to u nás též politické poměry, neprozíravost a. myslím, i velká zarytost.

Jsem tajemníkem domkářů a neopovažoval bych se říci něco proti tomuto stavu, vždyť je to stav ubohý, mají málo půdy, zaměstnáni nejsou a děti mají bez práce. Ale tvrditi neustále, že se rolnickému stavu vede zle, není na místě. Připouštím, snad zbytkařům, kteří měli málo peněz a špatně hospodařili někteří, neříkám všichni, poněvadž peníze dělají všechno i u snaživého. Kdo kdysi draho koupil dobytek a mrtvý inventář, potřeboval peněz, on si je vypůjčil, ale neměl možnost si je vypůjčiti knihovně poněvadž to neměl připsáno, nemohl provésti převod tak rychle do knih, jako se převádí soukromý majetek a proto si musil vypůjčiti u banky na úrok bankovní... (Sen. Johams: A to byl počátek krachu! Na 8%!) Ano, ale třeba také na 12%. A vy všichni víte, že stále hlásám, že zemědělství nemůže platiti vůbec vysoký úrok, nejvýše 41/2%. A v tom musí býti ještě půl procenta úmoru, neboť zemědělec vypůjčené peníze obrátí ve sklizni pouze jednou za rok, v dobytku do dvou let také jednou a nemůže při tom risiku, kterým v zemědělství je sucho, mokro, živel pohromy, myší záplavy, holomrazy, požáry, dobytčí nemoci atd, platiti 8 až 10% úroku jako obchodník neb živnostník či průmyslník, který vypůjčené peníze obrátí rychle, několikráte do měsíce. (Sen. Johanis: A zakalkuluje!) Ano, do zboží. To je vždycky má řeč. Ale tvrditi, že se rolníkovi vede špatně, to přece není pravda. Ze všech středních povolání rolníkům - rolník není továrník, rolník není velkostatkář, ke střednímu stavu počítám rolníka s 80 až 90 strychy, - někdy více, někdy méně - se nevede přece zle. V přirovnání se zemědělci polskými-jugoslávskými nebo rumunskými je náš zemědělec baronem a oni jsou žebráci. Jestli se dělají dluhy a operuje se s miliardami dluhů v zemědělství, tedy připomínám, že pozemkovou reformou se musily nadělati dluhy, vždyť se kupovaly lesy, zbytkové statky, jak by potom nemělo býti dluhů, když se zabral velkostatkářský majetek. Ale nebudu mluviti o dluzích. Ty dluhy je nepálí, jsou konečně rádi, že ty dluhy mají. (Sen. dr Witt: Je odklad exekucí!) O tom se ještě zmíním.

Nyní, vážení, jdeme k tomu Petroviči Lazarovi, jehož ve francouzském tisku tak dobře vystihli; ten jugoslávský rolník, který říká, že už ani na svíčičku nemá, že na večer ani světýlko si nemůže rozsvítit, poněvadž nechceme od něho nic koupiti - ví, že se u nás vede lépe sedlákům, než u nich a trpce vyčítá, že mu znemožňujeme, aby nějakým způsobem svůj zemědělský artikl prodal, za nějaký slušný peníz, když jej doma prodat nemůže.

Já to říkám k vůli tomu, že je zde také otázka hospodářské Malé dohody. Byl bych rád, kdyby státník, jehož odchod živě ještě dnes pociťujeme a dlouho ještě budeme pociťovati, nám byl příkladem a zvláště těm, na které nechci přímo apelovat, pro takové neosobní, nezištné stanovisko a zvláště vůči státu aby byli toho mínění, že pro stát, republiku a jeho obyvatelstvo musejí přinésti to, čemu říkají oběti - já tomu obět neříkám. Je nezbytně nutno, abychom hospodářskou Malou dohodu založili a pokud možno s Maďarskem navázali přímé obchodní styky a samozřejmě tím více také s Ruskem.

A teď několik slov k věcem, které zde děláme vždy třebas na podzim nebo v létě a které teď ke sklonku roku budeme obnovovati. Tedy v létě udělali jsme opatření těmi zástavními listy a veřejnými skladišti, obilními a živočišnými syndikáty, aby zemědělci svoji sklizeň dobře zpeněžili. Nejsem žádným prorokem a všichni páni, kteří tu seděli, by mi musili přiznati, že jsem jim řekl, že tímto způsobem ani o haléř nezvýší ceny ovsa a žita. U pšenice toho nepotřebujeme, poněvadž to je dovozní artikl, kterého cena musí stoupnout, jakmile se přestane dovážeti, ale u žita jim jde o vývoz. Jedná se neustále o zákonech, které šidí lidi pro tu chvíli, dokud se dělají, ale jakmile jsou hotovy a lid vidí, že nepomáhají, stává se zarputile uraženým a zlostným Nepomohly, ale byly by pomohly, kdyby se bylo udělalo to, co jsem navrhoval. Já jsem chtěl, aby se pro tento rok na místo těch různých hokus pokusů jinde prováděných a neosvědčených stanovila pro žito cena zákonem. Když jsem to říkal pánům z agrární strany, ovšem soukromě, řekli mně, že to nejde, poněvadž bychom musili stanoviti zákonnou cenu např. také pro boty a j. Řekl jsem, že to nelze srovnávati. Doložil jsem, že se uznává, že žito má nízkou cenu, že se uznává, že zemědělství potřebuje pevné ceny, se kterou by mohdo kalkulovati, a že by veškerou cenu zachránilo jediné žito. Ačkoliv jsem řekl, že se podle mého soudu nezdraží tím cena chleba na 1 kg ani o haléř a že je možno upraviti cenu při 125 až 130 Kč za 1 q - dnes prodávají za polovinu, když vůbec prodají - nepřistoupilo se na to. Navrhoval jsem mlet í žita na 65% a pečení chleba ze žitné mouky, aby se žita více spotřebovalo. Opět se na to nepřistoupilo a stát na to doplácí, aby se žito šrotovalo, 25 Kč na 1 q přispívá a 40 Kč na to, aby se ze žita mohl dělati špiritus. Kdyby se to bylo udělalo podle mého návrhu, mohl ušetřiti stát 16 milionů a konsumenta to nemusilo státi ani haléř.

A teď, vážení, budeme obnovovati moratorium pro zemědělce. Dobře, ale vy všichni se pamatujete, že jsem poukazoval na to, že toto moratorium do konce prosince letošního roku nebude skončeno. Ty pány velmi dobře známe, že když něco mají, že se drží zuby nehty a budou chtíti, abychom zákon o moratoriu prodloužili. A teď se stává ještě bolavější věc, co jsem vytýkal, že ti zemědělci které není možno zachránit, budou využívati tohoto zákona a budou se držeti na nemovitostech, na kterých už před 5 lety neměli možnost se udržeti. Bude se opakovati, že někdo, kdo hospodaří na 70ha zbytkovém statku a proti kterému se vedla exekuce, který nemyslel, že se tam udrží, třeba ani nesel, poněvadž myslil, že po Novém roku bude musiti pryč, poněvadž nevěřil, že moratorium bude, -udrží se ještě dále nějaký rok.

Naproti tomu ten, komu je dlužen, který vede exekuci, musí si platiti pojištění z budov, musí platiti berně již několik let. Statkář je dlužen soc. pojišťovnám, neplatí požární pojištění, ale drží se dále. Takových případů máme nespočetné množství. Existencím, které jsme nemohli zachrániti, nemělo býti dáváno moratorium.

Vážení! Co jsme měli na starosti před vánocemi? Ještě na spěch se měly udělati 4 mléčné zákony. Já jsem na tyto věci hleděl s obavou. (Sen. Johanis: Z toho asi nic nebude!) Nemůže ani býti pravděpodobně.

Ale, vážení, člověk se nediví, když ministerstvo zemědělství něco přinese. To pracuje asi jen proto, aby se říkalo, že se pro chudé zemědělce něco dělá, ať to má účinek čili nic, jen když nás zaměstnává a na venku mají co čísti. Ale mně bylo divné, že se do věci zamotávají také ministerstva zdravotnictví a obchodu. Na popud ministerstva zemědělství vydávaly se statistiky, kolik je bacilů v mléku, když je čistě nadojené, kolik jest jich tam za den, kolik jest jich tam druhý den a na třetí den a dojde k výsledku, že jich tam může býti 300.000. Do 200000 bakterií v jednom litru mléka se dá mléko ještě píti. Ale potom? Prosím, co nám říkají páni? Vždyť my víme, že ten, kdo něco na prodej vyrobí, po čertech se málo stará, jak to bude prospěšné lidem a jejich zdraví. Víme, že se vyrobí léky, které se musí ze zdravotních důvodů zakázati, víme, že jsou potraviny, které jsou zdravotně závadné a musí se jejich výroba zakázati. Najednou nás bude ministerstvo lakovati, že bychom měli zajištěno zdravé mléko. Jsem toho názoru, že ministerstvo zdravotnictví se má starati o to, aby byly prováděny zákony, které tu jsou, totiž kontrola mléka a másla, to je tržní zákon, zdali se neprodává mléko nečisté, tuberkulosní. (Sen. Johanis: Aby se nedojilo z nečisté krávy!) Ano! Ale o jiné věci se ministerstvo zdravotnictví starati nemusí. Mléko je ze živého organismu. Vždyť se nejde ani tak daleko, aby se řeklo: Matko, poslechni, ty máš tuberkulosu, ty nesmíš své dítě kojiti. Tu se tedy zřejmě a viditelně přehání.

Vážení, všichni přece víme, že v mléku musí býti bakterie. Nejvíce bakterií je tam, když je navinulé, když není sladké ani sražené. Bacily musí býti ve všem. Nemusí to býti bacily otravné. Mělo by se také říci, kolik bacilů ve mléce zůstane, když se mléko uvaří. V mléku uvařeném napřed a přecezeném nemůže býti nečistoty ani bacilů Proč se nestarají tak vehementně ministerstva zdravotnicví i zemědělství o pitnou vodu, která je nebezpečná právě proto, poněvadž se pije v době největších veder, v době, kdy lidé venku jsou nejvíc udřeni? O pitnou vodu se mají starati, hledati. jsou-li tam bacily, protože, kdy ž se chci v létě napít vody, nemohu ji napřed svařit, musím ji píti studenou, kdežto mléko si svařím.

Vážení, ještě jeden, ale už krátký případ. U našeho svazu máme pojištění dobytka a velmi často jsem při tom, když dobytče se u nás poráží pro nemoc. Víme, jak poražené dobytče třeba tuberkulosní vypadá. Má úplně zkažené plíce a nasedlé puklice vody na pobřišnici. Myslíte, že to dobytče se zakope? Plíce se zničí, vyřízne se mu opuchlina z vnitřností a maso je poživatelné. Od tuberkulosní krávy je tedy také poživatelné mléko.

Podle těch zákonů má se zříditi spousta nových mlékáren: na ně se mají dávati subvence, aby se mohly postavit: až budou postaveny, budou se zase sanovat. protože se nebudou vypláceti: kdo bude do nich dodávati mléka, nedostane nic, jako nedostali řepaři za řepu nebo za brambory. Byla by jen starost, aby byl dobře placen pan ředitel a aby měli dobré dividendy pánové ve správní radě a aby některý úředník ze zemědělské školy, který tam bude kontrolorem nebo čím, měl slušný plat. Mlékárny by se takto nemohly vyplácet a byly by na obtíž státu, poněvadž kdyby byly zřízeny zákonem, měl by je stát na krku. Proto není možno připustit, aby tyto mlékárny vešly v život, poněvadž tu padá ještě jedna věc na váhu a ta musí úplně zlomit to, co se chtělo udělat. Kdyby byly opravdu bacily nebezpečné, jak by bylo možno, abychom jim nechali na pospas 2/3 národa? Ten venkov, který bude své mléko spotřebovávat, neponese je do mlékáren a odtud zase zpět, nýbrž je bude konsumovat jako dnes. To nejsou jen vesnice, nýbrž i města na venku, celé Slovensko a Podkarpatská Rus. Vidíte tedy, že ta věc je nemožná, a z čeho se dělala tragedie, stává se směšným

Je také třeba říci, že v této době není také možné zničiti všechny malé živnosti, které se zabývají prodejem a rozprodejem mléka, není možné zabrániti venkovské ženě, aby nešla s nůši mléka do Plzně a neprodávala je. (Hlasy: Do Prahy!) Venkov si to nemůže dát líbit. To nemůže zachrániti několik jednotlivců, jejichž synové by byli zaměstnáni v těchto mlékárnách nebo by byli členy správní rady.

Vážení, toto se nám připravilo v době, kdy vláda slibuje, že bude zlevňovat. Mléko by bylo musilo být zdraženo, kdyby se byly měly zřídit tyto mlékárny, poněvadž potom by bylo třeba je sanovat. Všechno možné se zdražuje: mléko, umělé tuky se zdražují a už se mluvilo, jak budou zdraženy sýry. Když se cizí, dovážené sýry zdraží, zdraží se naše sýry také, zdraží se i tuky, mléko atd., a to se děje dnes v době zlevňovací. Je to k smíchu, že se v této době přichází se zákony, které zdražují.

Máme zákon kartelový, na který jsme se tak těšili, ale máme jen ten zákon a nic jiného. Mluvilo se také o uhlí. Dobrá, jeden druh uhlí bude levnější, ale nevíme. jak levný bude cukr. železo, cement umělá hnojiva, nevíme vůbec. co bude se sazbami advokátů, notářů, lékařů, zvěrolékařů (Sen. Johanis: Elektrického proudu!) a elektrického proudu. Mohu říci, že v našem elektrárenském svazu by se mohl proud zlevniti, že se tam nešetří, že je to v našem obvodě jediný podnik který ještě může peníze vydávati; ač už žádný jiný ani v městě, ani v okrese, ani žádná továrna peníze nemá, oni pořád ještě mají na politické nebo jiné věci.

Bylo by opravdu třeba, aby se pořád neslibovalo, aby se vláda vždy jen nerozehnala nějakým usnesením a potom aby nic nedělala. Lid chce činy. Nemůže si dáti neustále v této době líbiti, že se skutky jen slibují. Je to tak s dvojím zaměstnáním a vůbec se všemi věcmi, o kterých jsme mysleli, že jsou jaksi v běhu, ale zatím byly jen nakousnuty a nic se nedělalo.

Bylo by také třeba, abychom měli sklizňovou statistiku. Sklizňovou statistiku prý máme, ale pravděpodobně bychom potřebovali statistiku osevu. Já jsem již častokráte žádal, aby bylo obcím zákonem uloženo udělati soupisy, a to do konce prosince, kolik bylo oseto toho a onoho druhu obilí na podzim, a do konce dubna nebo do 15. května statistiku osevu brambor, řepy atd. na jaře. Kdyby starostové vypracovali seznam osetý výměr a zaznamenali, čím byla půda oseta, měli bychom sklizňovou statistiku. Ale my nemáme statistiku osevu. u nás je všechno ve vzduchu. Správně řekl kdosi v národohospodářském výboru, že je u nás všechno v luftě. Ministr Friedmann tomu odporoval, ale myslím, že to jeho věcí nebylo, že sám dobře ví, že řečník měl pravdu, tvrdil-li, že žádnou statistiku nemáme a mluvíme-li o nějakých číslech, že nejsou správná, že to jsou pouhá hausnumera.

Pan prof. Brdlík vydal v poslední době zase nějakou statistiku, kterou si však mohl ušetřiti. Pan posl. Beran měl ve ťVenkověŤ 28. října hezký článek. ačkoliv nevím, jak k tomu právě posl. Beran přišel. Myslím, že mu snad některé věci šly také na svědomí. Píše tam: Neštěstím politických stran - to myslel svou stranu - jsou učenci, kteří svého politického přesvědčení zneužívají k padělání a zvrácení svých vědeckých poznatků. P. kol. Brdlík tedy v poslední době vydal statistiku, podle které dokazuje, že zemědělec vydělá za 15 hodin denní práce 3.20 Kč denně. My jsme se ho ovšem ptali, jak myslí, jak potom takový zemědělec může dát děti studovati, jak je může obléknouti, má-li na to 3.20 Kč denně. Kdyby to bylo v silvestrovské noci nebo na apríla. mohlo by se říci, že p. prof. Brdlík myslel, že něco vydělá také selka, pravděpodobně více než sedlák, poněvadž více dělá, že také něco vydělají děti, něco potah, krávy, prasnice, třeba i kohout a slepice, a že snad také pes má nějaký výdělek. Pravděpodobně takto onu statistiku myslel. Pak by ovšem mohly ty peníze vystačiti. Ale ve skutečnosti přece při výdělku 3.20 Kč denně nemůže rolnický statek existovati. (Sen. Časný: Ale zároveň dokazuje, že osev stojí více než půda sama!) Ano, než půda sama, to věřím, ale kdybys chtěl tu půdu od něho koupit za metrák obilí, tak ti ji ovšem nedá.

Mělo by se již jednou s těmi statistikami dát pokoj a ti, kdo je vydávají, měli by se jednou stydět. Řeklo se jim to 28. října z povolaných úst a já jim to zde říkám také.

Máme zákon o ochraně pachtýřů, který dělalo loni ministerstvo zemědělství. To je unikum, snad na celém světě takového vládního nařízení nebylo. Toto nařízení dává právo každému pachtýři, aby žádal o slevu, bez ohledu na to, zdali pacht je tak levný. že by bylo hanbou před bohem žádat o slevu: ale on může žádat, poněvadž se tu nebéře zřetel na výměru. Někdo má třeba spachtován jeden ha za 150 Kč. jiný v téže obci má pachtován ve dražbě jeden strych za 300 Kč, ale oba mají nárok na slevu, protože se nepřihlíží v tom opatření na výměru. On má nárok na slevu. protože platí tolik a tolik, protože když uzavřel pacht v určité době - nejvíc padá na váhu r. 1928 - tehdy stálo žito 193 Kč, letos stojí jen 85 Kč, a on má nárok na slevu více než o polovinu, poněvadž on nedodá jen v žitě, nýbrž polovic žita a polovic ovsa, který stojí 71 Kč.

Tedy i když byl nájem uzavřen svědomitě a levně vzhledem k zachování hospodářství a vzhledem k tomu, že pachtýř slíbil. že bude pozemek dobře opatřovati a hnojiti, aby to nevybrakoval, pachtýř má nárok na slevu. V Liberci prohlásil soudce, že je to ustanovení, které odporuje ústavnímu zákonu, a odmítl o něm rozhodnouti. Jinde soudci nevědí, jak rozhodovat. Když někdo si vydražil nájem ve veřejné dražbě, říkají, že to není vyjednáno, poněvadž v zákoně stojí, byl-li pacht vyjednán, a soudci říkají, že dražba není ujednání. Nebo proto, že se platí nebo propočítává cena pachtu v obilí, říkají lidé nebo starostové: na louky to neplatí, louka se neplatí obilím, jako by louky nebyly zemědělským pozemkem, z něhož se může platit obilí. Jsou v tom takové rozpory, že je mnoho soudců, kteří nevědí. jak to řešit. Věc se ovšem nějak řešit musí a nám na tom záleží, aby to soudce dobře vyřešil, a je věcí ministerstva spravedlnosti, aby se postaralo o to, aby soudci měli řádný výklad k tomu zákonu. Někdy je soudce sám nebo jeho tatík majitelem pachtovaného pozemku. nedívá se na to nestranně, nýbrž zájmově. vidí, že ten zákon křivdí, a on si řekne: vždyť takto nemůže býti zákon vykládán, jak je to tu řečeno. On hledá jiný, přesnější výklad nebo prospěšnější pro příslušníky rodiny, i když neříkám, že to dělá ze stranických důvodů.

Ke konci bych chtěl říci, že mi jde při této debatě také o to - poněvadž jsem nemohl býti ve výboru - aby ministerstvo zemědělství povolilo na subvence na stroje hospodářské. na které byla přiznána subvence r. 1931. doplatek 1,700.000 Kč, aby mohly býti vyplaceny subvence lidem, kterým byly r. 1931 přiznány a dopisem oznámeny ze zemědělské rady. Tehdy jsme všichni dopustili - a my za to nemůžeme, snad jen protože jsme politikové a že se dobře staráme o své voliče - že r. 1931 se řeklo: vláda dá 10 mil. Kč na nákup hospodářských strojů, které koupí hospodářské spolky a v zemědělské radě dostali obvyklou roční dotaci, která činila také kolem 2 mil. Kč, dostali jsme tedy 12 mil. a všichni jsme se starali, aby se nakoupilo hodně strojů. Nakoupilo se jich ovšem tolik, že se jich mohlo subvencovati jen třetina a na tu třetinu ještě pořád nám chybějí peníze.

Protože se pan kol. Sechtr zmínil takovým divným způsobem o věcech finančních pokud jde o samosprávu a hlavně obce, chci poukázati na to, že jsem předvídal. co přinese Englišova daňová reforma. Řekl jsem tehdy, že obec je základem státu. To jsme říkali už za Rakouska vždy, a já soudím, že by to mohlo býti pravdou vůbec. Já tomu věřil vždy, ne že jsem byl předsedou okresu plzeňského a zajímal se o samosprávné věci, ale protože věřím, že tomu tak jest. A protože je samospráva ožebračena, tedy - je-li obec základem státu - je stát ožebračen také. Pánové, kteří fantasírují o tom, že se nějakým dohledem, komisařstvím nebo policajtstvím nad obcemi něco spraví, se mýlí. Za Rakouska nikdo nedělal obcím policajta, kradlo se, a přece obce vycházely. Dnes je okrádán v obci jenom starosta, který sám nemůže nic ukrást, protože tam nic není. Když přijde chudá babička, která má dostat dvě koruny, musí jí je dát ze svého a stejně tak obecnímu strážníku nebo polnímu hlídači musí dáti ze svého, když v obecní pokladně nic není. Tak jest okrádán již jen sám starosta. Zde žádný dozor nepomůže. Pokud řekl kol. Sechtr. že ti, kdo neplatí žádné daně, chtějí v obci rozhodovat a rozhodují, řekl jsem, že není žádných občanů, kteří neplatí daně, že je zavedeno tolik různých poplatků a dávek, že přinášejí i obecní pokladně o mnoho více než daně. Na to namítl pan kol. Sechtr. že ti druzí, kteří platí daně, platí také i tyto dávky a poplatky. To není pravda. Jsou lidé, kteří v obci vůbec nebydlí, ale majetek tam mají, platí jen daň pozemkovou nebo domovní. takoví továrníci a velkostatkáři, ti přímo v obci nemusí bydlet, a bydlí-li. nekupují tam, nechodí tam do hospody atd., všechno kupují v městech, i potraviny, a proto dávky tam neplatí. Co tvrdil pan kol. Sechtr. platí jen podmínečně. (Sen. Časný: On chce stavovský stát!) Ano. Proto chtěl jsem poukázati. že není správné vše, co se tvrdí, obce hospodaří správně a nemohou za to, že špatným vedením finančních věcí jsou připravovány o přirážky k daním a že se jim uvalují neustále a neustále nová břemena která nemohou snésti. Ovšem, pro rozpočet budeme hlasovati. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Heller (zvoní): Přerušuji rozpravu, jakož i další projednávání pořadu schůze.

Sděluji, že do výboru imunitního za sen. Nedvěda nastupuje sen. Kind1.

Přerušuji jednání.

Podle §u 40 jedn. řádu sděluji, že se předsednictvo senátu usneslo, aby se příští schůze senátu konala ve čtvrtek dne 21. prosince 1933 o 9. hodině s

1. Zpráva rozpočtového výboru o usnesení posl. snemovne (tisk 1158) k vládnemu návrhu štátneho rozpočtu republiky Československej a finančného zákona pre rok 1934 (tisk 1164).

2. Zpráva rozpočtového výboru o státním závěrečném účtu republiky Československé za rok 1932, spolu s účty státního bytového fondu a dávky z majetku (tisk 1149).

3. Rozprava o prohlášení pana ministra financí, učiněném ve schůzi senátu dne 5. prosince 1933.

4. Zpráva rozpočtového výboru k usnesení posl. sněmovny (tisk 1166) o vládním návrhu zákona, jímž se opět mění čl. XVI, odst. 1, písm. b) uváděcích ustanovení k zákonu ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb. z. a n.. o přímých daních (tisk 1171)..

5. Zpráva rozpočtového výboru k usnesení posl. sněmovny (tisk 1167) o vládním návrhu zákona, kterým se rozšiřuje platnost zákona ze dne 28. listopadu 1931, č. 177 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 15. července 1932, č. 120 Sb. z. a n.. o přechodné přirážce k dani důchodové a k dani z tantiem (tisk 1 172)

6. Zpráva národohospodářského výboru k usnesení posl. sněmovny (tisk 1168) o vládním návrhu zákona, jímž se prodlužuje účinnost zákona ze dne 10. dubna 1930, č. 47 Sb. z. a n., o odběru některýcch druhů zboží veřejnými úřady, podniky, ú. ustavy a zarizenimi.

7. Zpráva výborů soc.-politického a rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1169) o vládním návrhu zákona, kterým se prodlužují a doplňují zákony týkající se bytové péče.

8. Zpráva výborů národohospodářského a ústavně-právního k usnesení posl, sněmovny (tisk 1173) o vládním návrhu zákona, jímž se mění §§ 1 a 2 zákona ze dne 5. května 1933, č. 74 Sb. z. a n., kterým se dočasně upravuje výkon exekuce proti zemědělcům, a §§ 1 -a 2 vládního nařízení ze dne 29. července 1933, č. 155 Sb. z. a n., o dočasných opatřeních v oboru řízení konkursního na jmění zemědělců.

9. Zpráva výborů rozpočtového a ústavně-právního k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1174) o návrhu posl. Berana, Pika, Zeminové, Koška, Schäfera, Ježka, dr Hodiny a druhů, aby byl vydán zákon, kterým se stanoví srážky z platů členů N. S.

10. Zpráva živnostensko-obchodního výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1175) k vládnímu návrhu zákona o prodeji zboží za jednotné ceny.

Konstatuji, že jiný návrh podán nebyl.

K o n č í m schůzi.