Místopředseda Votruba (zvoní): Než udělím slovo dalšímu řečníku, prosím za oznámení, které tisky byly mezi schůzí rozdány.

Tajemník senátu dr. Šafařovič (čte):

Rozdaný tisk mezi schůzí:

Tisk 1175. Usnesení posl. sněmovny o vládním návrhu (tisk 2439) zákona o prodeji zboží za jednotné ceny (tisk 2454).

Z předsednictva přikázáno:

Výboru živn.-obchodnímu:

Tisk 1175. Usnesení posl. sněmovny o vládním návrhu (tisk 2439) zákona o prodeji zboží za jednotné ceny (tisk 2454).

Místopředseda Votruba: Navrhuji, aby bylo uloženo výboru, aby o uvedeném usnesení poslan. sněmovny tisk 1175 podal zprávu ve lhůtě dvacet čtyř hodin.

Kdo s návrhem mým souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj se přijímá.

Dalším řečníkem je pan sen. Sechtr. Uděluji mu slovo.

Sen. Sechtr: Vážený senáte! Jako každý rok, tak i letos bylo mně dopřáno, abych se mohl zúčastniti rozpočtové debaty. Jako mnozí z mých kolegů z různých politických stran pochybují o tom, že se úsporné komisi, která sice bez naší součinnosti, ale přes to opravdu svědomitě pracovala a hledala cesty k zmenšení rozpočtu a k jeho úhradě, i já o tom pochybuji, že se jí to naplno podařilo. Sejdou-li se skutečně očekávané, předepsané daně, jest jiná otázka. A já si dovolím poznamenat, že přeci jen úsporná komise nedotkla se všeho tam, kde by skutečně bylo možno získati peníze, nebo přesunout na druhou kolej, kde by tyto peníze byly lépe zužitkovány, než jsou zužitkovány na nynějším místě vůbec. Je na př. absolutně vyloučeno, aby naše zemědělství mohlo kupovati. Naše zemědělství prožívá nejenom krisi, nýbrž katastrofu. Naše zemědělství potřebuje různé průmyslové výrobky, ale náš zemědělec není schopen je kupovati jenom proto, že je zde nepoměrně vysoká cena výrobků průmyslových oproti zemědělským. Zde je nutno najíti cesty, aby disparita mezi cenou výrobků průmyslových a zemědělských byla vyrovnána.

Náš průmysl není schopen vyvážeti přes to, že je neustále hýčkán oproti zemědělství, že je favorisován všemi politickými stranami mimo zemědělskou. Na základě toho nemůže průmysl prodati našemu zemědělství pro nízkou cenu zemědělských produktů. Je vyloučeno, abychom se bez vybavení zemědělce z dluhů dostali z krise, ale žádati něco od státu, který zrovna tak trpí finanční krisí a těžce získává své příjmy a potřeby ke svému provozu, by bylo demagogií. Ale zásah je zde nutný. My jsme prováděli ve velkém měřítku stavební ruch. Já jsem zde mnohokráte ukázal, že je potřebí, aby dnes ten, kdo může a dostal státní příspěvek, jej státu vrátil a těchto peněz aby bylo zase použito k vyvážení ze zemědělských dluhů tam, kde by to prospělo státu, totiž roztočila by se kolečka průmyslu. Aby stát dával někde peníze, které by získával novými daněmi a zatěžoval ty, kteří již sotva dýchají, je těžko, ale tímto způsobem by to bylo jistě nejjednodušší a nejlepší.

My jsme dnes v soc.-politickém výboru zase flikovali, prodlužovali jsme zákon o ochraně nájemníků. Když se do tohoto zákona jak se patří podíváme, vidíme, je-li zákon skutečně pro celý stát anebo jenom pro pár vyvolenců, je-li zákon pro skutečné chudáky anebo jenom pro ty, kteří mají opravdu veliké příjmy, ale za ochranu nájemníků se schovávají. Vážení, v tomto ohledu přichází stát o veliké peníze, poněvadž při ochraně nájemníků je malá daň a chce-li býti berní úřad upřímný, počítá podle tohoto placeného nájemného také daň. Když se to všechno spočítá, přijde stát o těžké peníze ve prospěch kapes jednotlivců. Tvrdí se neustále, že tam bydlí také chudí; vždyť by se to dalo zákonem vyřešiti, ale ne zákonem povšechným a také ne zákonem, jímž jsou chráněni chudí s 45.000 Kč ročních příjmů, nýbrž kterým by byli chráněni skutečně chudí, kteří nemohou zaplatiti vysoké nájemné. A bydlí všichni chudí v chráněných bytech? Kolik je na periferii v novostavbách těch, kteří musejí platiti vysoké nájemné a jsou také chudí, mnohdy daleko chudší než ti, kteří bydlí v chráněných bytech? A máme ještě případy, že mnozí, kteří jsou nastěhováni v chráněných bytech mají na periferii postaveny krásné domy a bydlí v Praze v laciném bytě pod ochranou, ale dům na periferii mají pronajatý. A druhá věc je při tom ještě pěkná, že na základě osvobození od autonomních přirážek tam ti chudí na periferii jim musí dát pěkně vydláždit cesty až k jejich obydlí.

Bylo-li tu řečeno panem kol. Novákem, že samospráva je zadlužena, ano, je nemožné, aby ji stát z té zadluženosti vybavil, poněvadž stát sám také v tomto ohledu trpí. Ale jedna cesta je. Sociální cítění nemůže jíti do nekonečna, musí se zastaviti na určité cestě, totiž všechny novostavby - i státem vydatně podporované, jež si lidé postavili - jsou osvobozeny od samosprávných přirážek. Vážení, kdyby se to zrušilo a kdyby každý, kdo chce v obci rozhodovati o vydání, byl si vědom, že na to bude také platit, ručím za to, že na mnoha a mnoha místech by se méně vydávalo (Tak jest!), že obce by byly méně zatíženy a padaly by méně do dluhů. (Sen. Petřík: Vždyť jsou všemožné dávky!) Kamaráde, dávky, co je všecko platné, když malý domkář, který má kravičku nebo dva korce pozemků, ale je starý usedlík, musí platit tytéž dávky i přirážky jako novousedlík, který sice platí dávky, ale neplatí přirážky a je mnohdy daleko lépe situován, než drobný, malý člověk. (Hlas: Kdo jí v obci, platí tam také dávky!) To ten majitel také, pane kolego, to je právě ta vaše zásada, že vy předpokládáte, že dělník platí spotřební daně, ale majitel že jich neplatí. Myslím, že majitel má právě tak jenom jeden žaludek jako dělník a že spotřební daň platí oba dva.

Máme v republice kastu, která platí daň z toho, co skutečně, pane kolego, nemá; tak je totiž vyměřována daň důchodová zemědělcům. Vezme se statistika, která byla sdělávána před sklizní, a podle této úřední statistiky se muselo našemu zemědělci uroditi. Sklidil-li to opravdu, je vedlejší, ale dostane nařízení a zaplatiti musí. Je-li v té obci nějaký živnostník, vypočítá se jeho příjem podle příjmu vypočítaného statistikou zemědělců a na základě toho jsou pak biti oba.

Různí páni profesoři dokazují, že se prý letos urodilo více plodin než jiná léta, přes to, že bylo obrovské sucho.

U druhých ministerstev to nikdo z povolaných kruhů neslyšel, ale u ministerstva financí to slyšeli velmi dobře a zřetelně, poněvadž dnes dávají předpisy na paušál o 30 % zvýšený oproti loňskému roku. To by však ještě nic nebylo. Ministerstvo financí nařídilo a já jsem rád, že je tu p. ministr spravedlnosti, snad je dá zavříti - že budou zavedeny lístky pro krávy. Předpisuje se, že kráva, která musí býti krmena jedním kilem jadrných krmiv, musí dojiti po celý rok průměrně 8 litrů mléka denně. Uvítal jsem, že přišel právě p. ministr spravedlnosti a že jistě v tomto ohledu zjedná nápravu, poněvadž my jsme proti tomu slabí. (Veselost.)

Dnes jsme dostali na stoly předlohu o oddálení exekucí. Vážení pánové, co to bude platné oddáliti provádění dražeb, když ta chytristika zůstane u berních úřadů nadále. Zákonodárce to myslel dobře, viděl, že je nemožné bez velkých katastrof nutiti majitele zemědělských usedlostí, aby platili v době, kdy peněz nemají, ale zapomněl, že postup berních úřadů při vybírání daní bude ostřejší než byl předpis a exekuce okamžitého zaplacení. Berní úřad se totiž úplně s touto věcí ztotožnil a provedl to tím způsobem, že provedl exekuce a jmenoval vnucené správce na zemědělské usedlosti. Byl-li zemědělec na tom špatně, když měl platiti a neměl peněz, je na tom teď ještě hůře, poněvadž mu dotčený vnucený správce zabavil všechny plodiny, takže nemá prostředků k provozování zemědělství - a pan správce v tom umí velmi dobře choditi. A jestliže tu bylo řečeno, že velké továrny dovedou si opatřiti vyškolené já doložím: pensionované - lidi z berních úřadů, aby jim dovedli vypsati dobře přiznání, aby se mohli uhnouti, v tomto ohledu zase berní úřady našly pro ty, kteří se nemohli uplatniti tímto způsobem, zaměstnání u nešťastných zemědělců na jejich dotloukání, a proto oddálení exekucí o 2 měsíce bez tohoto pasusu nebude pro zemědělce nic platné. (Tak jest!) A vyhlašuje se to jako neobyčejně veliká vymoženost pro naše zemědělce, ač ve skutečnosti to není vůbec nic.

Ještě je jedna nespravedlivá věc, dědická daň. Já jsem včera zde slyšel, že musí býti zvýšena. Nevím, který z kolegů to zde řekl. Ale, vážený senáte, kdo viděl nebo zkusil předávání usedlosti synovi nebo dceři a připočetl dávku z majetku a nyní zase dávku z přírůstku na majetku a z převodu, která musila býti zaplacena, přišel k výsledku, že ten nový majitel si to koupil, nic nezdědil, nýbrž že mu to bylo tímto způsobem docela vyvlastněno, a proto bude třeba nejen k záchraně usedlostí, nýbrž také s hlediska spravedlnosti, aby tato dědická daň byla již jednou zrevidována a spravedlivě upravena.

Dnes můžeme říci. že veliká spousta velkostatků, které byly přiděleny pozemkovým úřadem, krachuje. Nebudu říkat, z jakých důvodů. Ti páni, kteří nechtěli se mnou souhlasit v některém bodě, sami nejlépe vědí - poněvadž několik těch velkostatků mají - jak se to vyplácí, ale já bych činil kardinální požadavek, aby tyto velkostatky byly znovu podrobeny pozemkové reformě a dány těm, kteří opravdu na nich chtějí dělat a kteří se na nich udrží. (Výborně!) Nelze je dávati zase konjunkturálním lidem, kteří je kupují za vysokou cenu, i za tu, při které předešlí majitelé prodělali; to jsou lidé, kteří se bojí v Československé republice o československou korunu a chtějí ji strčit do půdy a proto platí tak vysokou cenu za tuto půdu, která nic nevynáší. V normální době byla půda živitelkou, ale dnes žijí zemědělci z hotového kapitálu. Proto by bylo jen aktem spravedlnosti, kdyby se zkrachované velkostatky znova podrobily pozemkové reformě. (Tak jest!)

Kol. Ant. Novák tu řekl, že prý dnes byla vysoká úroveň debaty o rozpočtu z toho důvodu, že se zde nemluvilo o nezaměstnaných. To je chyba. (Sen. Havlena: Že se o nich nemluvilo?) Ano, to zde řekl. To je chyba, my o nich musíme mluvit a musíme hledět abychom nezaměstnanost odstranili, abychom dali nezaměstnaným práci.

My máme jednu možnost pro nezaměstnané pražské a okolních obcí. Pan kol. Johanis také na tom rayonu pracuje. Máme štěchovickou přehradu. O tu se přou páni inženýři, jaká má býti, jak má vypadat, ale ve skutečnosti se nemůžeme dostat k tomu, abychom se jednou dohodli. Věřím, že mají obavy, že jako odborníci tomu rozumějí, ale je potřebí, aby ta neústupnost jednoho k druhému přestala, aby se upřímně dohodli, abychom jednou již přehrady štěchovické provedli. Slyšel jsem jednoho inženýra, který dnes je již 60tiletý, který na schůzi ve Štěchovicích povídal, že k štěchovické přehradě měl co mluviti jako přidělený mladý 25letý inženýr. Prosím, to jest přiznání, že již od té doby 35 roků se o přehradě mluví, a nedošlo ještě k realisování zvláště v dnešní době, kdy by to byla neobyčejně dobrá věc a neobyčejně bychom tím pozvedli tamější zubožený kraj. Kdyby se byl měl Karel IV. tak dlouho radit, ještě dnes bychom neměli jediného mostu přes Vltavu, poněvadž on byl průkopníkem. A jestliže se páni inženýři hádají o to, že jest Karlův most do vršku, já jim dokáži, že inženýři moderní doby postavili Jiráskův most takový, že se musí na něj lézti po žebříku. (Výkřiky.) Pane kolego, kdyby to nezavezli, tak bychom tam musili lézti po žebříku. Abychom se z toho začarovaného kruhu dostali, je třeba jednat a nehonit se za hranice, nýbrž napřed doma. My máme plné noviny neustálé chvály, nabádání a přesvědčování celého národa, že musí býti utvořena na obranu státu Malá dohoda. (Místopředseda dr. Heller převzal předsednictví.) Nás jako Slovany není třeba přesvědčovati o té věci, my jsme si plně vědomi že jest potřebí podati bratrskou ruku našim zahraničním Slovanům. Není potřebí neustále vésti novinovou kampaň o té věci, ale jest nutností, aby v novinách kde dokazují, že zachováme československý stát jedině tím, když utvoříme Malou dohodu, na druhé straně teroristickým psaním neobviňovali a neodsuzovali se naši vlastní lidé ve vnitrozemí. To není správné stanovisko. Kdyby to byla některá oposiční strana, která by tímto způsobem svoji žurnalistiku vedla, nebylo by divu, ale bohužel jsou to i koaliční strany, které v tomto ohledu rozkližují jednotu našeho státu. Kolegové ze Slovenska vyrovnali se zde v ohledu posmrtné památky Štefánikovy. Ale, pánové, má-li někdo obavu, že nemáme dostatečných zbrojních továren, potřebných k válce, je tím hůře, když nejsme jednotní. Kdyby i druhý stát byl povinen nás hájit, a my zde nebyli jednotní, ztratíme svou samostatnost, po které všichni touží a volají. Proto není dobře hledat napřed záchranu jinde a doma si to nechat otevřené, rozrušené a rozleptané. Je potřeba jednoty a síly v zemi, v národě, a pak můžeme být bezpečni, když nás někdo napadne, že nám také z těch spřátelených států pomohou.

My musíme jít všichni za jedním cílem, za vlast a národ, upřímně a spravedlivě, jeden za druhým státi. Tímto způsobem pomůžeme naší sedmičce v posl. sněmovně vyrovnat rozpočet, poněvadž jsme vyrovnali také různé názory. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Heller (zvoní): Uděluji dále slovo panu sen. Johanisovi.

Sen. Johanis: Dámy a pánové! Je nesporno, že projednáváme státní rozpočet na r. 1934 za mimořádně zlých poměrů. Již v poslanecké sněmovně se ozývaly hlasy, že prý rozpočet státní za tak těžkých poměrů projednáváme posledně. Je potřebí, abychom si všimli číslic a některých okolností, zda je tento předpoklad správný, poněvadž poměry v celém světě a tím spíše u nás nasvědčují, že patrně rozpočty další, zejména rozpočet na r. 1935. nebudou se projednávati v našich zákonodárných sborech za hospodářských poměrů lepších než dnes.

Chci ukázati na některé okolnosti, a i když proběhnu snad ve své řeči různé resorty státní správy, přece jenom chci hlavní pozornost věnovati otázkám sociálním, zejména jaký vliv má hospodářská krise a s tím spojená nezaměstnanost na dělníkův život, zvláště se zřetelem k velkým číslicím, které se objevují v jednotlivých měsících, pokud jde o počet nezaměstnaných.

Sestavil jsem si data od r. 1930 až do r. 1933 podle jednotlivých měsíců, jak to vypadá s počtem nezaměstnaných a přišel jsem k závěru, že tento rok je nezaměstnanost tak trvalá, že nejenom v měsíci lednu, únoru a březnu, nýbrž i v následujících měsících byl počet nezaměstnaných poměrně tak veliký, že průměr za minulých 11 měsíců činí 787.108 nezaměstnaných.

Když si uvědomíme, že r. 1930 jsme měli průměrně nezaměstnaných 105.442. r. 1931 291.332, a r. 1932 554.059, vidíme, že téměř o 250.000 ve statistikách státních o počtu nezaměstnaných jsme stoupli v průměru roku 1933. Že měsíc prosinec přispěje již se zřetelem k počasí k nižšímu počtu nezaměstnaných, nebude jistě nikdo tvrditi.

Moje vývody týkají se tedy nejenom těchto číslic, nýbrž chci také dovoditi, že věnuje-li se pozornost brannosti státu, musí se věnovat pozornost i nezaměstnanosti a deficitu na drahách. Tři položky ve státním rozpočtu, náklad na brannost. náklad na nezaměstnanost a potírání její, náklad na deficit státních drah zaslouží. abychom si jich všimli již proto, že v r. 1932 bylo fakticky na podpory v nezaměstnanosti vydáno 695,585.417 Kč, v r 1933 693,891.684 Kč. Schodek na drahách činil r. 1932 845,869.548 Kč. r. 1934 je ve státním rozpočtu preliminováno, že bude deficit státních drah činiti 819,222.000 Kč. Rok 1933 není u konce a nelze tedy ještě věděti, jaká cifra skutečně z toho vyplyne

Těmito číslicemi chci prokázati, že tito 3 faktoři, nezaměstnanost, deficit drah a brannost státu vyžadují zvláštní pozornosti, že je nutno je posuzovati s hlediska existence státu. Ale přicházím přece jenom k závěru, že je nesprávné, že čelení nezaměstnanosti nedálo se tak, jak se počalo zejména r. 1932, kdy na produktivní péči bylo věnováno 45,727.098 Kč, r. 1933 však jenom 11,961.371 Kč. Dámy a pánové, z tohoto přehledu je vidět, že čelení nezaměstnanosti produktivní péčí ustalo, ale každý ví, že tato politika není správná. Já to spojuji s branností státu, že by bylo šílenstvím, i když chceme v Evropě hrát jako republika ve věcech vojenských a válečných neutrální stanovisko, mysliti, že nebudeme věnovati peníze na brannost státu jenom proto, že by nám bylo zle. Dosud režim zejména pravicových stran hájí názor, že na produktivní péči není potřebí věnovati prostředků, že je potřebí řešiti problém nezaměstnanosti snad takovými cestami, jako byla půjčka práce. Je viděti, že půjčky práce nemohlo býti využito jenom k potírání nezaměstnanosti, proto vidíte. že pokles nezaměstnanosti letošního roku proti loňskému roku je přece jen problematický, protože v srpnu r. 1932 měli jsme - vezmu cifry loňského roku s letošním rokem - 460.952 nezaměstnaných, letošního roku v srpnu měli jsme 625.836 nezaměstnaných, v září loňského roku jsme měli nezaměstnaných 486.935, letošního roku 622.561, v říjnu loňského roku 533.616. letos 629.992. v listopadu loňského roku 608.809, letošního roku 692.101. Tyto cifry jsou dokladem, že ani půjčka práce nemohla se uplatniti do té míry v čelení nezaměstnanosti, jak by bylo zájmem státu a zejména zájmem chudého lidu. Proto musíme stále ukazovati na to, že státní správa musí čelení nezaměstnanosti povolením příslušných částek na produktivní péči, ať již jakýmkoli směrem, věnovati větší pozornost, než tomu bylo dosud, protože dosavadní zkušenosti dokazují, že nestačíme s podpůrnictvím, s flikováním. nýbrž že se musí na věc od základu. Přiznám, že státní rozpočet ve věcech sociální politiky, zejména ve věci nezaměstnanosti, potřebuje úhrady. Naše úsporná komise dosud dělala taktiku, že v dohodě s referenty ministerstva financí škrtala jenom v položce pravé, ve vydáních. Nepovažuji tuto cestu za správnou. Správně řekl pan ministr Dostálek v rozpočtovém výboru senátu, jak snížení státního rozpočtu způsobí depresi ve věcech produkčních a ve výdajích. Již při jiné příležitosti jsem upozornil na to, že státní rozpočty, když nemohou najíti úhradu normální cestou, musejí hledati úhradu cestou nenormální. Myslím, že musí proto finanční správa a snad také úsporná komise dbáti - ostatně ji bylo dáno několik podnětů, kde by bylo možno hledati příjmy - aby také ti, kteří jsou majetní, platili na útraty, které má stát při potírání nezaměstnanosti. Mám na mysli škodu, která povstala nezavedením dávky pro nezaměstnané. Již jsme o věci mluvili. Chci jenom ukázati, jak stát trpí tím, že tato dávka nebyla zavedena. Srovnejme firmu Baťa. Ona pracuje s 25.000 dělníky, její čistý zisk odhaduje se denně asi na 1 mil. Kč. Prosím, pánové, proč by tato firma nebo jiná firma, která má konjunkturu, neměla státu přispívati v nějaké formě na nezaměstnanost, aby stát nenesl sám tu velikou číslici vydání, o níž jsem mluvil, že r. 1933 bylo dáno na nezaměstnané 693,891.684 Kč, proč by takováto firma, u které denní zisky jdou do obrovských rozměrů a výše, kde ona také investuje každý rok veliké obnosy, ze kterých získávají 3, 4 jednotlivci, neměla býti zatížena takovým opatřením jako je dávka pro nezaměstnané, aby se státu ulehčilo? Jaké škody povstaly tím, že dávka pro nezaměstnané nebyla zavedena! Měla působiti od 1. července 1932 a podle tehdejších výpočtů měla vynésti 10 mil. Kč měsíčně. Za rok měla vynésti asi 120 mil. Kč. Dávka pro nezaměstnané byla r. 1932 zmařena - o to má nesmírné zásluhy zejména svaz průmyslníků na Masarykově nábř., v čele se svým generálním sekretářem dr Hodáčem - a tím stát přišel od 1. července 1932 do 30. června t. r. o 120 mil. Kč. Poukazuji, že když podporování stojí letos 695 mil.Kč, byla by tato položka značně přispěla ke zmenšení nákladů na nezaměstnané. Kdybychom byli vydali i celou tuto částku na nezaměstnané a použili ji na produktivní péči, oč jsme mohli zlepšiti poměry na pracovním trhu! Mohli jsme mnoho hodnot vyrobiti a byli bychom také zaměstnali mnoho dělníků. Tato kapitola zaslouží zvláštní výtky a já vytýkám, že zejména u našich pravicových stran nebylo porozumění, aby nápad dr Hodáče byly odmítly, poněvadž dr Hodáč sleduje jenom zájmy těch, kteří jsou velkovýrobně zaměstnáni, a nikoli zájmy státu.

S otázkou hospodářské deprese a nezaměstnanosti souvisí ovšem jiný problém. My teď slyšíme, že malodohodová konference, která má býti zahájena dne 9. ledna v Záhřebu, má se zaměstnávati mnohými problémy na poli hospodářském. Pan ministr financí dr Trapl v jedné poradě řekl, že prý nejbližší řešení hospodářských otázek bude snad také v Záhřebu. Rádi to slyšíme, poněvadž jsme si všichni vědomi, že jsme nevítali dohodu mezi Československem, Rumunskem a Jugoslavií jenom s hlediska politicko-vojenského, nýbrž zejména levicové strany v Československu to byly, které očekávaly, že dohoda vojensko-politická bude míti také vliv na dohodu hospodářskou a sluší jenom litovati, že na této cestě jsme nepokročili dále a že teprve 9. ledna příštího roku v Záhřebu má se zahájiti jakés takés jednání.

Faktem je, že tento problém byl již mnoho kritisován, ale chci ukázati s jiného hlediska, že opravdu nespěcháme ve věci obchodních smluv a obchodních jednání. Musíme počítati, že průmysl, který je nezaměstnaností zvláště dotčen odnáší škody a je to zejména u průmyslu textilního, kožařského a sklářského. Tyto průmysly zvláště trpí a na Maďarsku, s nímž sice politicky nemůžeme dobře žíti, vidíme, jaké hospodářské škody jsou působeny tím, že s tímto státem nemáme obchodních ujednání. Platnost obchodního ujednání s Maďarskem končila, jak je známo 15. prosince 1930, takže to bylo 15. prosince 1933 tři roky. Podle zjištěných dat dovezli k nám Maďaři za 900 mil. Kč zboží, my do Maďarska za 1.400 mil Kč. Ročně máme deficit při neplatnosti obchodního ujednání s Maďarskem 500 mil. Kč. čili ¹/₂ miliardy a za tři roky je zde škoda pro nás 1¹/₂ miliardy. Je pochopitelné. že tento stav má, zejména v průmyslu textilním, kožařském a sklářském a také ve strojnictví, nepřihlížíme-li k debaklu, který nastal při dovozu dřeva z Československa do Maďarska, své kruté důsledky.

Když mluvím o potřebě hospodářského řešení, zejména malodohodového, chci ukázati na zjev, který tento týden zaznamenal jeden odborný časopis, že mořskou trávu dovážíme z Jugoslavie k nám přes Maďarsko a nikoliv přímo. Je pochopitelné při politice, která se už 6 nebo 7 let vede, že se s Jugoslavií nechce ze známých důvodů agrárních zájmů ujednati obchodní smlouva, že ani taková maličkost, dovoz mořské trávy k nám není možný přímo, nýbrž že se musí díti přes Maďarsko nebo Německo. Upozorňuji na tento stav nejenom s hlediska politiky cenové - to je jiná kapitola. Je však nesporné, že čísla o nezaměstnanosti, o nákladu na ni a o deficitech státních drali od r. 1932 - by mluvila pro to, aby si 9. ledna při malodohodovém jednání v Záhřebu všichni státníci, ale zejména zástupci Československého státu byli vědomi, že škody, které zde stát trpí tím, že nemáme s Rumunskem a Jugoslavií náležitého obchodního ujednání, jsou nejen nedozírné nýbrž že mají charakter rázu sociálního tím, že nezaměstnanost u nás a její rozsah má také základ v těchto poměrech, že obchodní hospodářské ujednání s malodohodovými státy není včas provedeno.

Teď, dámy a pánové několik slov k finanční administrativě. Prošly už loňského roku debatou v této komoře stesky, oč stát přijde tím, že nevymáhal daně včas. Také při projednávání rozpočtu na r. 1934 zpravodaj ve sněmovně správně vytkl, že finanční administrativa má vady, zejména že je to její nepohotovost: včas nepředpisuje a včas nevymáhá. Konstatuji jen, že zejména ve vyřizování rekursů nenastala náprava. Je pochopitelné že to má své značné důsledky, když se vyřizování rekursů, zvláště u II. instance, neděje pohotově. Znám případ - ukáži na 2 charakteristické případy - že jedna firma v Praze v Revoluční třídě podávala rekursy snad od r. 1920 nebo 1924, které nebyly vyřizovány a ona snad byla toho názoru, že nemusí platit, a teprve když dluh dostoupil 225.000 Kč, byla při přísnějším kursu, který nyní finanční správa právem zahájila, exekvována, její zboží dovezeno do dražebny, tam je myši prožraly, takže kleslo na ceně a nebylo prodáno ani za tu cenu, za kterou bylo zabaveno, takže škodu utrpěla nejen správa státu, nýbrž i firma. To je důsledek toho, když jsou pozdě vyřizovány rekursy.

Druhý případ je známý případ fy Neptun v Oseku u Hořovic. Tam po převratu založil firmu šikovný báňský úředník a činitel, který vedle majetku v soukromé akciové společnosti báňské v Komárově, který neuspokojoval, měl také svůj podnik. Tento podnik neplatil daní a rekuroval proti každému platebnímu rozkazu, ale do dnešního dne rekursy nejsou vyřízeny, ten činitel dávno zemřel, podnik přišel do zlých hospodářských poměrů a mám obavu, že stát při tom ostrouhá kolečka; ale nejenom stát, nýbrž také 2 obce, které jsou interesovány na přirážkách, budou mít stejně škodu jako stát. Mám dojem, pane ministře a pánové, že finanční administrativa potřebuje nápravy, že zejména nemá agilních a pohotových úředníků. To platí jak o první, tak i o druhé instanci a myslím, že je nepochopitelné, proč by zejména rekursy potřebovaly tak dlouho k vyřízení, jako je tomu dnes.

Několika slovy se ještě dotknu poštovní správy. Pan ministr si v rozpočtovém výboru - tuším - senátu liboval, jak dobře se osvědčilo placení složenkami, když je plátce musí frankovati. Nesdílím názor pana ministra. Za 2 roky se přesvědčí, že ho jeho optimismus zklamal, poněvadž řada chudších lidí, kteří dříve mohli poukazovati peníze nefrankovanou složenkou, chodí dnes platiti osobně. Ale je věcí pana ministra, aby si za rok, za dva, svůj názor zkorigoval. Zatím musíme apelovati na poštovní správu, aby se zaměstnávala cenovou politikou a aby si uvědomila, že není možno držeti nynější drahé poštovné, kterým trpí zejména úřady a instituce sociální právě tak jako jednotlivci. Před válkou jsme měli korespondenční lístek 4haléřový, dnes 50haléřový, dopis se frankoval před válkou 10 haléři, dnes 1 Kč. To je nepoměr. Také telefonní poplatky nejsou v poměru. Chceme-li tedy kritisovati a jdeme-li za jinými produkty, je třeba kritisovati také tento stav.

Teď mně dovolte několik slov k otázkám cenovým. Je třeba uznati, že státní správa ve věcech cenových jde na některé otázky, že ukázala dobrou vůli; u uhlí však selhala tato politika snižovací, poněvadž byla chyba, že se respektovali těžaři a že se nezavedla 10% sleva u všeho druhu uhlí, zejména u toho, které se potřebuje pro domácnost, takže dnes vidíme, že z toho vznikají konflikty. Za hlemýždí politiku považuji to, co se dělá s cukrem. Nebudu mluviti o tom, je-li možno cenu cukru snížiti nebo ne, ač je jednomyslný názor, že je možno bez újmy příjmů státu snížiti cenu cukru o 1 Kč na jednom kg, zejména uvážíme-li cenu řepy dnes a před 5, 6 roky, kdy byly nynější ceny kalkulovány. Nebudu uvažovati, co nastává pro řepaře a zejména pro cukrovary projektovaným snížením dopravních tarifů ať na uhlí nebo řepu, ale faktem je, že se již půl roku mluví o možnosti snížení ceny cukru, ale že až dodnes nevidíme, že by byl ten problém skončen.

Tak jako u uhlí musím i u cukru konstatovati, že taková cesta ve věci snižování cen je nemožná a že je nutno vyžadovati rychlejší tempo. Uznává-li státní správa, že je třeba působiti ke snížení cen uhlí, a uznává-li se to i u cukru, není možno kráčeti takovými cestami jako dosud.

A nyní konečně k otázkám snižování mezd ve státních podnicích. Poukazuji na případ příbramský, poněvadž je křiklavý. V Příbrami je zle; státní podnik tam má schodek 10 mil. Kč, ale není možno tento podnik zavříti, poněvadž jej bude stát právě teď potřebovati, ba uznává se, že státní podnik báňský v Příbrami se zřetelem k potřebám státu bude důležitým objektem pro budoucnost, zejména proto, že je tam mnoho olova, zvláště v rudách méně cenných. Z tohoto důvodu musí státní správa s tímto podnikem počítati. Proto musíme žalovati, že se tam letos sáhlo ke snížení mezd dělníků o 10% jen proto, že prý nemají kolektivní smlouvu. U podniků, kde je kolektivní smlouva, se neprovedlo snížení se zřetelem k pojistné základně. Teď při projektovaných srážkách, které mají vejíti v platnost od 1. ledna, mají se dělníkům, protože nemají kolektivní smlouvu. zase snižovati mzdy o 2%.

Konečně upozorňuji na chybu, které se dnes státní správa, ministerstvo financí dopouští zejména tím, že produkty příbramských dolů dává do prodeje jednotlivcům a neprodává je ve své státní prodejně sama. To platí zejména o olovu, a to tím spíše, poněvadž firma Maglič v Hybernské ulici tímto opatřením získává mnoho peněz, ačkoliv stát má svou prodejnu jak na uhlí, tak na olovo. Je nepochopitelné, proč státní prodejna neprodává instalatérům a jiným zájemníkům olovo a jiné potřeby přímo. Tak je to také s uhlím a je nepochopitelně, proč státní prodejna uhlí nechce prodávati nemocnicím, zejména v Praze uhlí přímo, nýbrž nemocnice i dětská, na kterou žebráme, musí kupovati uhlí od kartelu velkoobchodníků s uhlím v Praze. Vytýkám tyto věci a prosím, aby se v této věci stala náprava, aby nemocnice ať veřejné či sou kromě, ať je to dětská nemocnice česká nebo německá, mohly kupovati uhlí od státní prodejny

Několik slov k položce ministerstva zdravotnictví. Ve škrtání byli páni u položky ťzdravotnictvíŤ dosti pilní. Nechci viniti, zdali se resort dostatečně bránil či nikoli, ale chci poukázati na fakt, jaké to bude míti důsledky. Na podporu nemocnic máme ve státním rozpočtu na r. 1934 1,400.000 Kč. Povolených částek a podpor na stavbu nemocnic máme dosud na 7 let, kdyby položka na podporu nemocnic měla zůstati tak, jak je zařazena letos - a na loňský rok nebyla o nic lepší. Apeluji znovu, když není možno rozpočet na tento resort zvětšiti, aby se hledaly cesty, ke kterým jsem dal podnět r. 1931 fondem pro podporu nemocnic, aby vypomohli nositelé a aby se opatřily tímto způsobem prostředky jako se stalo u stavby silnic, také pro stavbu nemocnic. Produktivní péče je vždy dobrá, je také dobré, když státní silnice jsou v pořádku, ale dnes v Praze máme takovou situaci, že kromě Bulovky nepřibylo za 15 let ani jedno lůžko při velikém vzrůstu obyvatelstva, a také vidíme, že řada komun nemá možnosti zlepšiti nemocnice. Při nemocnici nejde totiž vždy o otázku stavěti novou, nýbrž nemocnice potřebuje po určité době zlepšení, zejména ve smyslu zařízení. zdokonalení přístrojů, potřebuje také nový inventář a jiná opatření, jde tedy o zlepšování, aby nemocnice nezaostala, aby ten, kdo jde do nemocnice, tam opravdu našel zdraví. Na to musíme míti prostředky a musíme proto žádati, aby státní správa zdravotní hledala podporu v té věci tím, aby se zřídil fond, z něhož by bylo možno, kdyby se dostaly laciné peníze na 4 až 5%, jako u silničního fondu, prováděti stavbu nemocnic a léčebných ústavů, aby se jich dostalo krajům, které jich potřebují.

U resortu ministerstva železnic vítám, že od 1. ledna bude částečně sníženo jízdné, zejména okružními cestami atd. Musím však vytknouti, že železnice nevyřizují žádost Svazu nemocenských pojišťoven, aby se nemocným dostalo slevy při jízdě do léčebných míst. Za Rakouska, když jel pojištěnec do Karlových Varů nebo do jiného léčebného místa, dostal 50% slevy, ale naše železniční správa už za ministrování býv. pana ministra Stříbrného hájila názor, že když nemocný není v ústavu, který má charakter lázní, nesmí jezdit laciněji. Zejména to platí o nemocných tuberkulosou. Jede-li nemocný z Moravské Ostravy do Jevíčka. i když je tam 3 až 6 měsíců, nesmí podle dosavadních předpisů dostati slevu na jízdném, ale jede-li milionář z Mor. Ostravy nebo z Ameriky do Karlových Varů, dostane slevu, třeba je tam jen 10 dní. Toto stanovisko je neudržitelné a reklamuji, aby tato záležitost byla konečně vyřízena.

Na konec máme k ministerstvu zdravotnictví tyto požadavky:

Především, aby působilo co nejvíce k urychlení předložení různých osnov zákonů, zvláště o zdravotních radách a o zřízení fondu pro výstavbu nemocnic a jiných léčebných ústavů. Tento postulát vznáším, poněvadž v tomto ministerstvu jsou páni na osnovy příliš chudí a z některých osnov by měla také státní správa prospěch. To platí zejména o zdravotních radách. S tím souvisí projednávaná osnova o masérských salonech. Také z tohoto zákona by stát neměl škodu, nýbrž jen prospěch. Je nutno v zájmu zdravotnictví - tuto předlohu připravuje ministerstvo obchodu - urychleně osnovu předložiti, poněvadž je v zájmu národa, aby právě prostituci, jak to kol. Karpišková několikráte charakterisovala v našem soc.-politickém výboru, bylo čeleno tím, že masérské salony budou koncesovanými živnostmi a budou pod kontrolou.

Dále žádáme, aby v dohodě s ministerstvem školství snažilo se ministerstvo zdravotnictví co nejvíce urychliti stavbu druhé části Všeobecné nemocnice v Praze v Motole, zvlášť když příslušný stavební náklad je z větší části zajištěn. Dále, aby příslušné resorty učinily opatření u Zemského úřadu v Praze, aby účtování léčebného po 28 dnech u pojištěnců nemocenských pojišťoven přestalo.

Konečně žádáme, aby bylo působeno u Zemského úřadu v Brně, aby ošetřovací sazby v nemocnicích, které vydržuje země moravsko-slezská, byly sníženy. To platí zejména o Brnu, Olomouci a Opavě. K charakteristice uvádím, že v těchto nemocnicích je sazba 27 Kč, ve Všeobecné nemocnici v Praze 25 Kč, v Karlových Varech, Teplicích, Děčíně, kde jsou poměry nejdražší, jsou sazby levnější než v těchto třech nemocnicích.

Tlumočím-li tyto požadavky a každý z nás reklamuje-li v některém resortu nějakou otázku, musíme požadovati, aby tyto věci,které nevyžadují nákladu, kde jde jen o dobrou vůli personálu, nebo o urychlení - to se týká zejména fondu na podporu staveb nemocnic - nebyly v příslušných resortech přezírány; a jestliže v zemských úřadech, jako se to dělá někdy na Zemském úřadě v Praze, se věci zdržují, musí vláda použíti prostředků, aby příslušné úředníky poučila, že zdržování takových osnov je ke škodě příslušných zájemníků, zejména obyvatelstva a také státu. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Heller (zvoní): Slovo má dále pan sen. Curkanovič.

Sen. Curkanovič (rusky): Slavný senáte! Státní rozpočet na rok 1934 byl citelně snížen. Chápu úplně, že tyto škrty byly diktovány železnou nutností v souvislosti s těžkou hospodářskou krisí, která zachvátila celý svět, avšak jsou úplně odůvodněná nebezpečí, že přílišná snížení budou míti smutný vliv ve všech odvětvích našeho národního hospodářství a budou je bolestně pociťovati skoro všechny vrstvy obyvatelstva republiky.

Zvláště nemohu neukázati na to, že nejvíce ze všech určitě trpí obyvatelstvo nejvzdálenější od ústřední části republiky, t. j. Podkarpatské Rusi. Na svoje kulturní potřeby Podkarpatská Rus, která v posledních 2 letech dostávala jen drobty, které nebyly v žádném poměru k podporám pro ostatní země, nedostane napřesrok skoro nic.

Nezasluhuje kraj, který se dostal z cizí poroby, kraj v kulturním směru nezaviněně zaostalý, ale usilující všemi silami dohnati a nahraditi všechno, co bylo zanedbáno a ztraceno - zvláštní pozornosti, odpovídající zájmům celého státu? A nejen tato kapitola státního rozpočtu je snížena na minimum, nýbrž i jiné kapitoly, týkající se Podkarpatské Rusi, jako investice na stavbu škol, spojovacích cest, na regulaci řek, na železnice a na jiné u nás nutné investice, byly velmi citelně sníženy, což nás naplňuje obavami, jelikož to ubíjí všechny naděje na možnost nějakého, třebas jen částečného oživení hospodářského života v zemi.

Zatím, pánové, jsem nucen svědomitě vás upozorniti na velice těžkou situaci karpatoruského lidu, zvláště jeho chudších vrstev. Nyní jest jen začátek zimy, ale naši Verchovinci v četných obcích skoro všeobecně hladovějí. Není peněz, není práce, není chleba a obyvatelstvo jest v zoufalství. Dříve bylo možno prodati krávu, tele, vepře, ovci a koupiti kukuřici nebo mouku na chléb, ale nyní je situace strašná, neboť všechen dobytek byl již dávno prodán na zaplacení úroků z dluhů a daní, takže sedláku doslova nic nezbylo.

Pánové, my zde široce debatujeme o obilním syndikátu a moříme si hlavy, kam s přebytky žita, kterých jest v Čechách velmi mnoho, a tam v Karpatech nešťastní Verchovinci otékají a umírají hladem. My se radíme, kam vyvážeti dříví z lesů, a tam v hustě zalesněných Karpatech naši chudí Verchovinci a jejich bledé, vyhublé děti ve svých světničkách mrznou a tuhnou zimou. Není liž to ironie osudu?

Považuji za svou povinnost obrátiti zvláštní pozornost vlády a našeho zákonodárného sboru na toto zoufalé postavení lidu v Karpatech proto, aby včas byla učiněna opatření k záchraně strádajícího obyvatelstva a proto, aby byl odstraněn zbytečný důvod pro nepřátele republiky, jehož by zneužívali. Nesmíme otáleti a nesmíme připustiti, aby cizí lidé přijížděli a působili nám nepříjemnosti, nýbrž musíme ihned poskytnouti první posilující pomoc.

Tato pomoc může a musí býti poskytnuta tak, že vláda bez obtížného vyšetřování přidělí ze svých prostředků 3-4 miliony Kč, z nichž dlužno zakoupiti 800 až 1000 vagonů kukuřice a rozděliti hladovějícím jako vánoční dar. Zásadně jsem proti rozdávání chleba zadarmo, ale v této chvíli nenalézám jiného východiska. Vždy jsem usiloval a usiluji o to, aby se našemu lidu poskytla práce a jen práce, ale nyní práce není. V lesích jest úplný klid, poněvadž není kam vyvážeti dříví, továrny u nás nejsou, stavby cest byly zastaveny a nejsou také možné, poněvadž celá země je pokryta silnou vrstvou sněhu..

Za takových podmínek nenacházím jiného východiska, než jen pomoci obyvatelstvu bezplatným rozdělováním obilí, zvláště kukuřice. Musím zde zdůrazniti, že republika nezavinila toto velmi těžké a neobyčejně kritické postavení, které nastalo. Celé nespravedlivé sociální rozvrstvení s nemožnými a neuspořádanými pozemkovými poměry, které působí vzrůst proletarisace a zchudnutí našeho lidu, zdědili jsme po starém maďarském režimu. S druhé strany víme, že za 15 let vláda investovala do Podkarpatské Rusi mnoho peněz.

Jen stavby, nové veřejné budovy pohltily asi 200 milionů Kč, rovněž na stavbu jižní magistrály a jiných státních silnic v délce asi 600 km, tudíž na úpravu řek, meliorace atd. bylo vydáno mnoho set milionů Kč. Ale všechny tyto investice nebyly s to, aby odstranily neustálou chudobu našeho obyvatelstva a nemohly změniti zoufalý a nespravedlivý sociální stav našich selských bezzemků a malozemědělců, poněvadž poskytovaly pouze částečný a velmi malý výdělek, který ihned mizel v kapsách nesvědomitých krčmářů a lichvářů, jichž se u nás jen hemží.

Silná populace karpatoruského lidu, která působí přelidnění a tedy i drobení pozemků na minimální rozměry, neschopných vyživiti rodinu, nedostatečná pozemková reforma, zmatek v pozemkovém katastru, rostoucí hlad po půdě, konečně s druhé strany drahý bankovní úvěr, beztrestné lichvářství, nespravedlivé a nepravidelné předpisování daní, katastrofální úpadek cen domácího dobytka a selských hospodářských výrobků a mimo to všechno ještě živelní pohromy, povodeň, krupobití a neúroda letošního roku - to jsou základní příčiny zoufalé situace, ve které jest nezbytně zapotřebí pomoci vlády a široké veřejnosti.

Nelze se naprosto diviti, že v takové situaci nespokojenost v celé zemi vzrůstá a že se všech stran je slyšeti reptání. Úplně lze pochopiti, že tohoto zoufalého postavení našeho velice strádajícího lidu hledí využíti pro své potměšilé účely nejen neúnavní nepřátelé zevnější, nýbrž ještě nebezpečnější vnitřní nepřátelé státu, kteří si nepřejí nebo nedovedou ceniti těžce získané národní svobody, nýbrž pouze zneužívají demokratických svobod, aby beztrestně rozsévali mezi lidem nepřátelství a nenávist k našemu státu a jeho vládě.

Proto v zájmu karpatoruského lidu a v zájmu celého státu považuji za svou povinnost žádati, aby vláda více dbala karpatoruských věcí a především naléhavě prosím, aby se uspíšilo rozdávání bezplatné kukuřice a bezplatného otopu výše zmíněným způsobem, aby se čelilo smrti hladem. Také navrhuji a prosím vládu, aby se zabývala bez odkladu řešením jiných palčivých podstatných otázek.

Za nejpodstatnější považuji: 1. Hlad po půdě a úzce s ním spjatou nezaměstnanost, 2. nemírné zadlužení, 3. nevyřešenou dosud právní situaci Podkarpatské Rusi, a 4. dosud panující v karpatoruských školách úžasný jazykový zmatek. To jsou otázky, jejichž řešení nelze dále odkládati.

Pochopitelně nemám úmyslu nyní se jimi zabývati, poněvadž můj čas jest omezen. Ale, abych vás přesvědčil o důležitosti těchto otázek, dovolím si letmo se dotknouti aspoň první z nich.

Hlad po půdě a nezaměstnanost - oba tyto pojmy jsou úzce spolu spjaty. Důvody nezaměstnanosti u nás musíme hledati nejen ve všeobecné krisi a nejen v omezení a v poslední době skoro úplném zastavení práce v lesích, která poskytovala desetitisícům našich Verchovinců, pracujících v lesích, po celou řadu let výdělek a chléb, nýbrž jednou z podstatných příčin je také populace - neuvěřitelná plodnost zvláště té části ruského obyvatelstva, která dávno byla vytlačena z jižních úrodných rovin a zatlačena do severních zalesněných karpatských hor. Představte si, pánové, že ruské obyvatelstvo naší země za 10 let vzrostlo o 27%, to znamená přes 100.000 lidí, kromě ruského obyvatelstva ve východním Slovensku.

Lze pochopiti, že za dalších 10 let ruský lid na Podkarpatské Rusi dosáhne ještě počtu 125.000 až 130.000 lidí. A tu se nám naskytuje otázka, kterou musíme naléhavě rozřešiti za každou cenu. Vždyť 130.000 lidí je 130.000 úst a žaludků, které musejí býti nakrmeny. A kdo je nasytí? Vždyť zadarmo nikdo nic nedá, a věčně dožadovati se od vlády také není možné a kromě toho náš lid sám si toho nepřeje, uznávaje, že to není důstojné člověka se zdravýma rukama, nohama a hlavou.

Zbývá jen půda, země-živitelka, kterou náš lid miluje a vysoce cení. Jen ona je s to, aby nakrmila hladové, jen ona rozřeší u nás otázku jedné a to větší části nezaměstnaných. Řekne-li se na prvý pohled, že této půdy u nás není, je nutno ji hledati a najíti. Je potřebí jen dobré vůle a půda se najde. Musí se jen podrobiti pečlivé revisi pozemková reforma, musí se rozbíti a rozdrobiti Latorica, která skoupila 230.000 katastrálních jiter a Maltézský řád s jeho 40.000 kat. jitry a jsem přesvědčen, že hned se dostane 60 tisíc až 80.000 ha takové půdy, kterou bude lze obdařiti 10.000 až 15.000 rodin.

Zároveň s touto reformou je nutno změniti část státních lesů, neméně než 80.000 ha, v půdu obilnou a provésti na ni vnitřní kolonisaci. Lze pochopiti, že tato přeměna bude spojena s velkými náklady peněz, kterých stát nyní nemá. Není jich, ale musejí se najíti, kdyby se stalo nevím co, tím spíše, že takto investované peníze nebudou marné, nýbrž naopak za 40 až 50 let budou úplně umořeny a vrátí se i s úroky.

Pánové, na takovou investici i největší náklady nebudou naprosto velké, srovnáme-li je s blahodárnou přeměnou života karpatoruského lidu a s ohromným užitkem ve všech poměrech pro zem a republiku. Sociální poměry karpatoruského lidu musejí se přizpůsobiti jeho populaci. Podkarpatská Rus musí se od kořene přeměniti. Jest již čas přestati ji budovati svrchu, musí se konečně začíti její stavba zespodu, od kořene.

Domnívám se, že to jest nejlepší způsob, jak rozřešiti u nás otázku sociální a zemědělskou. Buď rozšířeni osevné plochy a kolonisace na ní, nebo vystěhovalectví do světa, kam oči povedou, nebo úmyslné zastavení vzrůstu ruského obyvatelstva jedním slovem sterilisace. Ale poněvadž druhý a třetí způsob přirozeně není možný, zbývá jen první, t. j. zvětšení orné půdy na účet neproduktivních lesů. Avšak k této reformě musí se již přikročiti, již nyní, nelze ji odkládati na dlouhou dobu.

Pokud jde o ostatní výše zmíněné otázky, domnívám se, že již dozrály a že je svrchovaný čas je vyřešiti. Říkám svrchovaný čas, neboť toho vyžaduje zájem národa a zájem státu.

Slavný senáte! Dovolil jsem si obrátiti pozornost vaši a vlády na tyto životní otázky Podkarpatské Rusi nikterak s úmyslem vyčítati všechno, co se dosud udělalo na Podkarpatské Rusi, nýbrž s úmyslem donutiti vládu, aby věnovala Podkarpatské Rusi tolik pozornosti, kolik ve skutečnosti zasluhuje. Není možno ani na minutu zapomínati, že Podkarpatská Rus, která hraničí s třemi státy a spojuje republiku silnými uzly se spojenými státy Malé Dohody, má velký a podstatný význam pro náš stát a jeho úkol ve střední Evropě.

Proto všechny bolesti Podkarpatské Rusi musí býti neprodleně a radikálně vyléčeny; proto sociální a kulturní postavení karpatoruského lidu, ochotného vždy a bez bázně hájiti svou zemi a hranice své republiky proti všem úkladným nepřátelům, musí býti přeměněno a postaveno na tvrdých a trvanlivých základech; proto musí býti Podkarpatská Rus uchována navždy v hranicích naší republiky. (Potlesk.).