Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Mezi schůzí byly rozdány tisky:
Tajemník senátu dr. Šafařovič (čte):
Tisk 1173. Usnesení posl. sněmovny o vládním návrhu (tisk 2438) zákona, jímž se mění §§ 1 a 2 zákona ze dne 5. května 1933, č. 74 Sb. z. a n., kterým se dočasně upravuje výkon exekuce proti zemědělcům, a §§ 1 a 2 vládního nařízení ze dne 29. července 1933, č. 155 Sb. z. a n., o dočasných opatřeních v oboru řízení konkursního na jmění zemědělců (tisk 2453).
Tisk 1174. Usnesení posl. sněmovny o návrhu posl. Berana, Pika, Zeminové, Koška, Schäfera. Ježka, dr. Hodiny a druhů (tisk 2436), aby byl vydán zákon, kterým se stanoví srážky z platů členů N. S. (tisk 2452).
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Z předsednictva přikázáno:
Tajemník senátu dr. Šafařovič (čte):
Výborům národohospodářskému a úst.-právnímu:
Tisk 1173. Usnesení posl. sněmovny o vládním návrhu (tisk 2438) zákona, jímž se mění §§ 1 a 2 zákona ze dne 5. května 1933, č. 74 Sb. z. a n., kterým se dočasně upravuje výkon exekuce proti zemědělcům, a §§ 1 a 2 vládního nařízení ze dne 29. července 1933, č. 155 Sb. z. a n., o dočasných opatřeních v oboru řízení konkursního na jmění zemědělců (tisk 2453).
Výborům rozpočtovému a úst.-právnímu:
Tisk 1174. Usnesení posl. sněmovny o návrhu posl. Berana, Pika, Zeminové, Koška, Schäfera, Ježka, dr. Hodiny a druhů (tisk 2436), aby byl vydán zákon, kterým se stanoví srážky z platů členů N. S. (tisk 2452).
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Navrhuji, aby bylo uloženo výborům, aby o uvedených usneseních poslanecké sněmovny tisky 1 173 a 1174 podaly zprávy ve lhůtě dvaceti čtyř hodin.
Senát je způsobilý se usnášeti.
Kdo s návrhem mým souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh můj se přijímá
Přerušuji schůzi do 2 hodin.
(Schůze přerušena ve 12 hod. 30 min., opět zahájena ve 14 hod. 3 min.)
Místopředseda Votruba (zvoní): Pokračujeme ve druhé - kulturní a sociální části sloučené rozpravy. Dalším řečníkem je pan sen. Just; prosím, aby se ujal slova.
Sen. Just (německy): Dámy a pánové! Rozpočet na rok 1934, který dnes projednáváme, označuje se všeobecně jako rozpočet krize. Výdaje byly sníženy asi o 1.700 milionů, z toho připadá na administrativu 1.000, na státní podniky 700 milionu. Snížení postihuje všechny obory státní správy. Tak bylo ministerstvo veř. prací sníženo o 78 mil. Ale naše samosprávné korporace se při svých nouzových pracích vždy spoléhaly na ministerstvo veř. prací. Nyní byly tomuto ministerstvu prostředky zkráceny a to znamená. že bude méně práce.
Obzvláště těžce je postiženo ministerstvo soc. péče. Zde byly výdaje sníženy o 120 mil. U tohoto ministerstva leží nyní 5.000 žádostí o produktivní péči o nezaměstnané a referent mně při mé návštěvě v ministerstvu prohlásil, že by bylo zapotřebí alespoň 60 mil. Kč, aby se těmto obcím a okresům dostalo alespoň nějakých prostředků pro tuto péči. Naše obce a okresy se již zařídily na takovéto výpomoci nyní však jim nebude lze vyhověti, poněvadž se právě nedostává prostředků.
Jinou kapitolou jsou váleční invalidé. Já sám jsem válečný invalida a musím tudíž o tom mluviti. Normální snížení výdajů pro tyto invalidy činí 19.6 mil., poněvadž přece každoročně úmrtím odpadá vysoké procento válečných invalidů. V této kapitole se však mimo to škrtá ještě 25 mil., které se mají uspořiti. Musím prohlásiti, že by bylo nespravedlivé spořiti právě na těchto lidech, kteří v době poválečné přinesli největší oběti. Tíha let doléhá na každého člověka, a když člověk má ještě nějaký neduh, doléhá naň toto břemeno ještě tíže. Jestliže se nyní chce spořiti také ještě na těchto lidech tím, že se jim škrtnou drahotní přídavky, anebo že se vyloučí ti váleční invalidé, kteří jsou do 30 % k výdělku neschopni, pak je to po mém názoru nespravedlnost. Váleční invalidé mají děti, a co tyto řeknou k tomuto zkrácení? Žijeme v kritické době, nevíme, zdali zase nenastanou poměry jako r. 1914. My toho zajisté nechceme. my soc. demokraté jsme odpůrci každé války, ale stát musí také klásti váhu na to, aby lidé, kteří přinesli velikou oběť na krvi a zdraví, dostali dostatečnou podporu.
Výdaje na podpory v nezaměstnanosti byly stanoveny částkou 700 mil., 300 mají plynouti z daně důchodové a 400 z daně z obratu a přepychové. Od několika let řádí krize a je příkazem hodiny pomýšleti konečně vážně na zkrácení pracovní doby. Sociálně-demokratická strana jako první vyslovila tuto myšlenku a poukazovala vždy k tomu, že nutno zkrátiti dobu pracovní. Zajisté nelze tuto otázku upraviti v jednom státě samotném, nýbrž jen mezinárodně. Také v jiných státech žádají zástupcové dělnictva zkrácení pracovní doby, poněvadž tato krize je trvalým stavem a ukazuje na úpadek kapitalistického řádu hospodářského. Nutno bohužel také říci. že velká část malých podniků, hlavně stavebních podniků, nezachovává 48hodinovou dobu pracovní. Nutno vytknouti úřadům, že se o to nestarají a že raději posílají četníky za žebrákem nežli za těmi kdož vraždí prací přes čas. Tajemníci a důvěrníci podávali v různých formách oznámení, ale nic se proti tomu nedělalo a podnikatelé se vymlouvali na dělníky a naopak. K nějakému potrestání většinou vůbec nedošlo.
Velevážení! Pan min. předseda řekl ve své řeči v rozpočtovém výboru parlamentu mezi jiným toto: Zvýšení kupní síly závisí od dvou možností, od podpory zemědělského obyvatelstva a od zvýšení zaměstnanosti dělnictva a úpravy příliš nízkých mezd. Tato slova dlužno zajisté uvítati, a pan min. předseda došel by podpory když od nikoho jiného, pak jistě od vůdců odborářského hnutí. Odborové organisace jsou bojovnými organisacemi. Bohužel vidíme, že v mnohých zaostalých krajinách jako obzvláště v Orlických horách, dělníci musí se spokojiti s hanebnými mzdami, ze kterých nemohou hraditi holé živobytí. Při silničních stavbách v Jizerských horách platila se letošního roku hodinová mzda 1.80 Kč a úhrnná týdenní mzda činila jen 86.40 Kč. S takovýmito mzdami nelze vystačiti ani při nejskromnějším způsobu života.
Nouze v celém sudetsko-německém území je nesmírně veliká. Mnozí řečníci přede mnou líčili již smutný osud dělníků od západních Čech až do Slezska. Jaké neblahé poměry panují, jak západočeské území upadá do bídy, o tom poučil nás nedávno článek v listech naší strany. Tak píše jistý dělník z Jizerských hor: Mám 7 dětí, nejmladší 8 měsíců. Všechny jsou zdravé a chtějí chleba. Všechno, co možno jísti, se bez odporu sní. Já sám nemohu již přede dveře poněvadž nemám co obléci. Děti jsou rovněž polonahé a mrznou; při tom Vánoce přede dveřmi. Stál jsem ve válce často před smrtí, ale život bez práce a dívati se, jak děti hladovějí, je horší nežli válka.
Mělo by se v tomto státě konečně také pečovati o to, aby dělnictvo nemusilo hynouti v bídě. Za několik dnů budou zvoniti vánoční zvony a bude se kázati: Pokoj lidem na zemi. Při tom ale žijí statisíce dělnických dětí a dělníků ve strašlivé nouzi. My sociální demokraté, kteří chceme vybudovati nový svět, s rovnoprávnými lidmi protestujeme proti takovýmto poměrům. Němečtí dělníci žádají také v národnostním a kulturním ohledu stejná práva jako jiné národnosti. Škrtů ve školském rozpočtu dlužno velice litovati obzvláště že se zestátňuje česká pedagogická akademie, německá naproti tomu nikoli. Také dělnictvo žádá a má právo míti účastenství na kulturních statcích.
Líčil jsem nynější poměry tak, jaké jsou, a přál bych si jen, aby rok 1934 všem těm, kteří tolik trpí krizí, přinesl konečně nějaké úlevy. (Potlesk.)
Místopředseda Votruba (zvoní): Uděluji slovo panu sen. dr Žiškovi.
Sen. dr. Žiška: Vážený senát! Pri prejednávaní rozpočtu s roka na rok pretriasa sa tuná jedna palčivá otázka, tak zv. slovenská otázka, slovenský problém. alebo otázka, ako to niektorí hovoria, slovenskej autonomie. Pri týchto príležitostiach slovenskí poslanci a senátori vždycky sa zaoberajú s týmto problémom ako jedným z najchúlostivejších, najvážnejších problémov a všetci chcú prispeť ku konečnému jeho riešeniu.
I ja na tomto mieste pri tejto príležitosti zaumienil som si, že poukážem na to, že tento problém potrebuje vážneho uvažovania, potrebuje rozmýšľania nad tým, aby sme ho vzájomnou dohodou, láskou, dorozumením riešili. Všetky tie otázky, ktoré sa tu v parlamente, na verejných schôdzach, alebo v tlači prejednávajú, maly by sa iným tónom a spôsobom prejednávať a nie takým, aby z toho spôsobu písania a rečnenia najväčšiu radosť mali naši zahraniční nepriatelia. Lebo podivné je, že naši najbližší súsedia vždycky na tieto reči, na ten tón, na spôsob rečnenia a písania sa odvolávajú a týmto chcú dokázať, že Slováci v tejto republike nie sú spokojní, že túžia po starom režime a že chcú sa vrátiť tam, kde tisíc rokov úpeli. Je to skutočne smutné, keď k takýmto záverom prichádzajú a tieto konklúzie robia a s týmito konklúziami v celej Europe, v Rakúsku, vo Švajčiarsku, vo Francii, Anglii proti nám, proti mierovým smluvám, proti základom našej republiky agitujú. Keď sa pozreme na koreň tých otázok, okolo ktorých sú ešte nedorozumenia. myslím, že keby sme všetky tieto otázky objektívne, bez predpojatosti uvažovali, nad nimi rozmýšľali, pojednávali, že by sme prišli ku vzájomnej dohode, ale musíme to všetko bez predpojatosti, bez záštia pojednávať. (Hlas: To chceme!) Prosím, pán kolega hovorí, že to chce. Ja mu na to odpoviem: Aj váš rečník predniesol tu niekoľko otázok na dôkaz toho, že Slovensko neni a nemôže byť spokojné. Odvoláva sa medzi iným na vysokú kvótu vysťahovalectva, že zo Slovenska o mnoho viacej ľudí vysťahuje sa ako z historických zemí. Ja mu to uznám, že je to tak, ale on zabudol pri tom hovoriť, že aj v dobe predválečnej, v dobe tej najväčšej konjunktúry, toho najväčšieho dobrobytu a blahobytu zo Slovenska 700.000 Slovákov sa vysťahovalo Naše noviny sú toho dôkazom, že v predprevratovej dobe v niektorých hornouhorských župách, na pr. v Šaryši a Orave, toľko mužských sa vysťahovalo do Ameriky, že tam nenašli muža, ktorého by zvolili za rychtára, samé ženské že zostaly doma. U nás na Slovensku sa hovorí, že v Amerike je 700.000 Slovákov, a kedy sa títo Slováci vysťahovali zo Slovenska? Už len po prevrate? To ešte je z doby predprevratovej. Oni preto tam išli, lebo nevedeli sa doma uplatniť, nevedeli nájsť zamestnanie, prácu a chlieb, išli tam, mnohí z nich zbohatli, je pravda a potom počas války sa zúčastnili nášho zahraničného odboja a veľkými obeťami prispeli ku zahraničnému fondu.
Toto len na dôkaz toho uvádzam, že to Slovensko i za doby predprevratovej trpelo na chudobu, na biedu, že ten ľud ani vtedy tam nemohol nájsť dostatočného vyživenia. Alebo ten pán rečník, na ktorého myslí pán kolega, uviedol to, že jeho strana už dlhý čas žiadala osobitný rozpočet Slovenska a že vždycky bolo mu to odopreté, ale teraz po nitrianskych udalostiach že sám pán ministerský predseda prišiel s istými dátami, ktorými dokazuje, že republika na Slovensko dopláca; teda že dlhé roky nevedeli tie dáta a naráz že s nimi vyrukovali. No áno, ja to uznám, pán min. predseda niektoré rozpočtové dáta tam predniesol, ale tiež tam vtedy poznamenal, že úplný rozpočet osobitný pre Slovensko podať nemôže, ale že uložil najvyššiemu kontrolnému úradu, aby všetky dáta finančné, vzťahujúce sa na Slovensko, vypracoval, aby to mohol predniesť a aby konečne nastalo dorozumenie. (Sen. Janček: Minister Hodža to začal!) Nám nezáleží na tom. či to jeden, či to druhý začal, nám nezáleží na tom, komu patrí iniciatíva, ale nech je raz tá otázka riešená, aby nastalo ukľudnenie, aby nastala na Slovensku istota. I my si to žiadame a s tohoto miesta tiež prosíme pána min. predsedu, aby vyrukoval s tými dáty aby sa vedelo čiste a jasne, či je Slovensko aktívné a či je pasívné, či je pravdaže republika dopláca na Slovensko, či že Česi to Slovensko vyžierajú. Tak sa to hovorí. Páni moji, my chceme mať v záujme pokoja v záujme spoločnej práce, ktorú dnes v týchto ťažkých a chúlostivých zahraničných časoch potrebujeme, tú najúplnejšiu srdečnú a citovú dohodu medzi Čechmi a Slovákmi. (Výborně!)
Základná otázka, ktorá sa tu z t. zv. autonomistických strán prednáša. je vždycky tá Pittsburgská dohoda. Nebol som medzi podpisovateľmi tej dohody, ale rozprával som sa s mnohými, ktorí osobne tú dohodu podpisovali, ktorí tam boli prítomní a najlepšie vedia, v akom okolí a za akým cieľom sa táto dohoda uzavrela. Všetci tí podpisovatelia - Česi a Slováci, boli v ovzduší Spojených štátov amerických a mali pred očima ústavu Spojených štátov amerických. Vieme, že Spojené štáty americké majú istú centrálnu ústavu, spoločné zákonodarstvo, zákony vzťahujúce sa na celé Spojené štáty a v rámci týchto zákonov majú jednotlivé štáty svoju vnútornú administratívu, súdnictvo a neviem ešte aké otázky. Všetci tí účastníci Pittsburgskej dohody tvrdia, že im obraz tejto ústavy tanul pred očima, keď ju podpisovali, a že na tento spôsob chceli usporiadať pomery v tej republike, ktorá sa vtedy tvorila. V tej t. zv. Pittsburgskej dohode je hovorené, že Slovensko bude mať samostatnú administratívu, samostatné školstvo a súdnictvo. Podrobné usporiadanie týchto otázok však ponechalo sa zvoleným legitimným zástupcom Čechov a Slovákov. Páni moji, tu je jasné, že na istých veľkých rysoch tej budúcej ústavy sa páni dohodli, ale podrobnejšie vypracovanie ponechali budúcemu zákonitému parlamentu. A ten parlament usniesol sa jednomyseľne na dnešnej našej ústave, ktorú musíme považovať za našu ťMagna charta libertatisŤ. Na tejto ústave môžeme potom ďalej budovať tú istú vnútornú samosprávu, ale tak, aby sa ona neprotivila jednote nášho štátu, aby sa neprotivila duchu revolučnému, duchu národnému, ktorý ovládal tvorenie tejto základnej dohody, našej ťMagna charta libertatisŤ. (Výborně!)
Veľavážený senát! Keď dnes niektorí páni ustavične prichádzajú s otázkou autonomie pre Slovensko, ja nepovažujem za šťastlivé nadhodenie otázky týmto spôsobom. Nikdy jasne a určite sa nepovie, ako si to vlastne predstavujú, čo pod tým rozumejú, ako chcú ten pomer medzi historickými zemiami a Slovenskom usporiadať a na aký základ chcú postaviť spolunažívanie týchto dvoch národov, alebo dvoch vetví jedného národa. Má-li to znamenať istý dualizmus medzi historickými zemiami a Slovenskom, tak, páni moji, to radiť nemôžem, nemôžem byť za taký dualizmus, ktorý snáď by bol podobný pomeru medzi býv. Rakúskom a Uhorskom, a ktorý by snáď len spoločná hlava nášho štátu spoludržala. Kam by sme takým spôsobom prišli a menovite to Slovensko za dnešných ťažkých hospodárskych a zahraničných pomerov ako by sa udržalo? (Souhlas.) My sme toho presvedčenia, že Slovensko len v rámci tejto republiky sa udrží, a my sme o tom presvedčení, že ak by sme sa tohoto základu zriekli, Slovensko padne. (Výborně! - Potlesk.) My sme o tom presvedčení, že všetci dobromyseľní poctiví Slováci, za akého považujem i pána Jančeka - lebo vieme všetci o ňom, že je predprevratovým Slovákom - ale všetci uprimne smýšľajúci Slováci musíme byť jednotní v tom, že s Československou republikou Slovensko stojí a padá. (Výborně!) Vidíme, čo robí v zahraničí bývalý maď. ministerský predseda Bethlen a jeho spoločník, žialbohu. Slovák, ten mnoho v novinách spomínaný Jehlicska. Páni moji, jestli vás to bude zaujímať, prednesem vám niečo z minulosti tohoto človeka, ako smýšľal on pred 15 rokmi, keď sa vrátil na Slovensko. Ja som bol jeho spolužiakom, poznám ho, voľakedy uprimné priateľstvo nás viazalo, ale keď vykonal osudný krok, že zriekol sa ťažko vydobytého slovenského národného mandátu a prešiel do služby Maďarov, pretrhly sa medzi námi všetky styky. Po prevrate prišiel k nám, sľuboval, že sa polepší, a sľuboval, že ako márnotratný syn kajúcne sa vráti do otcovského domu. A v tej dobe uverejnil jeden článok vo ťSlovenských ľudových novináchŤ. Pre jeho zahraničnú dnešnú činnosť bolo by dobré, keby sme ho na toto mohli nejak upozorniť, a keby naše ministerstvo zahraničia tento článok preložilo a poslalo ho všetkým tým kruhom, či anglickým, francúzskym, rakúskym, kdekoľvek revizionistickú činnosť vyvíja, aby videli ten rozdiel v jeho smýšľaní pred 15 rokmi a dnes. Znie tento jeho článok takto:
ťMilí rodáci! V týchto novinách častokrát som k Vám prehovoril, a to nielen okolo roku 1906, lež aj inokedy, aj v najnovších časoch i pod vlastným menom, i pod menom Salesius. Pamätáte sa, prečo som bol prinútený r. 1907 kruté politické bojište opustiť. Pamätáte sa, ako ma i svetské, i církevné šovinské vrchnosti prenasledovaly, ako mi spolubojovníkov pp. Jurigu a Hlinku uväznili, ako ma kňazi pezinského okresu u biskupa očerňovali, ako ma tento po kláštoroch a brdárkach honil, suspenziami a exkomunikáciami strašil, ako mi otca stanice pozbavili, ako ma židia pred nitrianske súdy sťa zlodeja stavali. Bol som vtedy 26ročný mladík s nervami oslabenými, bo veď sotva som sa zo školských štúdií a z namáhavých doktorských zkúšok oslobodil, už som sa pustil do krutého a unavujúceho boja s koalíciou a so všetkými mocnostiami, ktoré nás Slovákov hnietly a gniavily. V týchto námahách a bojoch ochorel som na duši a na čuvoch a politiky na rozkaz lekárov musel som sa zriecť.
Pre toto mnohí Slováci sa odo mňa v srdci odcudzili. Ja som sa však od nich nikdy neodcudzil. S predákmi slovenského národa, s p. Hlinkom, Okánikom, Krajnákom, Vojtaššákom, Hromadom, Tománkom a inými v stálom dobrom priateľstve som nažíval a v radách jejich zasedal. Keď títo p. priatelia časopisy zakladali, ja tisícami článkov bol som im na pomoci, a počas môjho pobytu v Pešti nášmu miléniu katolíckemu ľudu celý rad knižočiek som vydal atď.
Teraz ale títo vodcovia národa nové práce na mňa sverili. Mám sriaďovať našu budúcu bohoslovnú akadémiu, naše budúce ústredné semenište, a mám podiel brať na predprácach našej budúcej cirkevnej samosprávy, písať učebnice pre naše slovenské školy. Toto vyžaduje celý môj čas a všetky moje sily. Ja s oduševnením venujem všetky moje vlohy slovenskému národu, práve preto moju učebnú stolicu na peštianskej univerzite opúšťam a z Budapešti odchádzam. I tak som sa tu nikdy dobre necítil, bo vždy sa našlo ľudí i medzi mojimi kolegami, ktorí ma pre môj slovenský pôvod a pre moje slovenské city nenávideli. Áno, práve teraz útočia na mňa zúrivo a pozbavujú ma chleba, poneváč som sa opovážil do týchto novín články písať, v týchto novinách Československú republiku odporúčať, prezidenta Wilsona a Masaryka pochváliť.
Toto prenásledovanie ani najmenej ma nemýli a rád by som bol, keby ste sa ani vy, milí rodáci nedali mýliť tými, ktorí československému štátu neprajú a naň špincú. Moje presvedčenie je to, že každý statočný Slovák horliť má za tento štát, lebo len v ňom sa môže náš národ oslobodiť od tisícročného potláčania a zabezpečiť si svoju budúcnosť. Nedajte sa mýliť, keď vám falošní proroci hovoria, že po jarme maďarskom nasledovať bude jarmo české. Národný výbor v Prahe už sa slávnostne vyslovil, že slovenskú národnosť miluje a ju v plnom práve ponechá. Náš minister-predseda dr Kramář na národnom shromaždení v Prahe 15. novembra takto sa vyslovil: Je našou pevnou vôľou, aby Československá republika bola krajinou opravdovej demokratickej slobody, kde by nebolo potláčaných ani politicky, ani sociálne, ani národnostne. Národ náš - hovorí miluje Slovákov bratskou láskou so všetkými ich zvláštnostiami, s ich svojrázom a nechceme nič iného, než aby po svojom slobodne sa rozvíjali vo spoločnej našej vlasti … Neľakajte sa ani vtedy, keď vám starí tyrani hovoria, že v tomto štáte nebezpečenstvo hrozí našej svätej viere. My v tomto štáte budeme mať úplnú cirkevnú slobodu a samosprávu. Našej svätej viere na Slovensku žiadna vrchnosť blížiť nebude … Nech žije československý štát! Nech žije Wilson a Masaryk! Nech žijú bratia Česi! Nech žije slovenský národ!Ť
Páni moji, toto je článok toho človeka, ktorý dnes v zahraničí pracuje za revíziu mierových smlúv, ktorý dnes dokazuje, že Slovákom horšie sa vede, ako sa viedlo za starého režimu, a menom Slovákov on žiada, aby mierové smluvy boly zrušené a Slováci, ktorí násilím boli od uhorského štátu odstranení, zasa boli k nemu pridelení.
Páni moji, tu vidíme tedy, ako môže jeden človek názory svoje meniť a ako môže on dnes aj v mene slovenského národa tam v zahraničí také lže vyprávať. Postarali sme sa už, aby o všetkých týchto lžách príslušné vatikánske kruhy boly informované a aby proti nemu bolo zakročené, aby cirkevné a štátné autority takýmto spôsobom v jeho brožúrach a v jeho letákoch neurážal. (Výborně!)
Páni moji, hovorím: O tom slovenskom probléme, o ktorom sa tu toľko vypráva, budeme sa museť pri najlepšej vôli dohodovať. Ja som presvedčený, že keď si sadneme všetci k zelenému stolu, v istých otázkach sa dohodneme, druhé otázky rozptýlime, a to, čo bolo zlé, čo bolo krivda na Slovensku, - som presvedčený, že každý Čech, ktorému záleží na tomto štáte, uzná - a spoločnými silami odstraníme to, čo dáva podnet k zahraničným útokom proti republike a čo otravuje náš domáci pokoj a spolunažívanie (Hlasy: Je svrchovaný čas!) Je včul svrchovaný čas. A možno, že práve tie nitrianske udalosti a tieto zahraničné otázky sblížia Čechov a Slovákov, že uznáme, že sme na seba odkázaní a že ani reč, ani náboženstvo, ani iné naše názory nesmú nás odtrhnúť a rozdvojiť. (Výborně!)
Spomínal sa tu často modus vivendi. Pán minister Beneš, keď chodil po Slovensku, uisťoval nás, že u ž v dohľadnej dobe bude prevedený. Tešíme sa tomu. Chceme to mať čím skorej aj z cirkevných ohľadov, ale aj pre politické zahraničné udalosti. Chceme mať usporiadané pomery cirkevné na Slovensku, lebo Slovensko potrebuje aj silnú štátnu, ale aj silnú, spravodlivú a zodpovednú cirkevnú politiku. (Sen. Kindl: Odluku církve od státu!) To je vaša mienka. (Sen. Hlávka: Řím bude souzen a odsouzen!) Řím nebude souzen a odsouzen. Vidíme to v celej Europe, vidíme to vo všetkých súsedných štátoch, ako sa pekne Europa vracia k tým starým pomerom. (Sen. Kindl: Proto je krise, že se vrací zpátky!) To skorej pomôže tej kríze ako všetky vaše theorie.
Páni moji, preto to tu spomínam, lebo ešte na Slovensku máme názory medzi mnohými, ktorí práve preto, že nemáme ten modus vivendi prevedený, ešte vždycky myslia, že sme sa s Maďarskom úplne nerozlúčili, že tá republika nie je ešte definitívna a že Maďari budú ešte svoju moc na Slovensku uplatňovať. Vieme, že to boly ťažké otázky, ale keď nás pán minister uisťuje, že práce už sú skončené a že v najbližších dobách už príde k tomu prevedeniu, budeme sa tomu tešiť ako zasa dobrému kusu národnej práce. My vieme - ja som sa tiež o tom presvedčil - že naši zahraniční nepriatelia i toho vyúživajú v zahraničných štátoch, najmä s katolickou väčšinou, že nemáme usporiadaný náš pomer k Vatikánu, a toho použivajú k národnému štvaniu proti našej republike a hlavne zahraničné katolické kruhy povzbudzujú: Ako môžte podporovať takú republiku. ktorá si nevie usporiadať pomer veľkej väčšiny katolického obecenstva k Vatikánu?
Páni moji, pri tejto otázke slovenského problému musime hľadeť na to, že jedna veľká čiastka nášho obyvateľstva, bohužiaľ, ešte ani dnes nemá toho opravdivého národného povedomia. Musíme to uznať, že toto je tá najväčšia ťažkosť a prekážka, prečo nemôžme sa dostať k srdcu nášho ľudu a prečo ho nemôžme k tejto myšlienke štátotvornej priblížiť.
Náš slovenský národ neprekonal ešte tú národnú dobu. Boli to Slováci, mluvili síce slovensky po dedinách, ale - čo je hlavné pri národe - toho národného povedomia nemali. Prišiel prevrat, oslobodili sa, dostali všetky školy a my sme nemali k tomu ani patričných učiteľov. profesorov, ani kníh, učebníc a ničoho. Prišly potom ťažké doby sociálne, náš národ bez prechodu hneď upadol, pravda, do materielných myšlienok, hneď tým venoval svoju pozornosť, ale národnej myšlienke málo sa venoval. Dnes v ťažkých sociálnych dobách, pri tej veľkej nezamestnanosti darmo my i deme k nemu s národnou myšlienkou. Dnes rozhoduje chlieb, práca, a poneváč slovenskému národu ani pred válkou ani po válke nedostalo sa na svojom území dostotečnej príležitosti ku práci a dnes i keď okrem alebo len v pomedzí týchto hraníc našej republiky môže najsť prácu - dvojnásobne, trojnásobne to cíti. Náš ľud z tých hornatých krajov chodil na maďarské a rakúske doliny a tam hľadal cez celé leto prácu. Než všetky hranice boly zatvárané, do Ameriky nikto nemôže ísť. (Sen. Mező: Prečo ste nechali zatvárať továrne?) Továrne sme nenechali zatvárať my, pán kolega, my vieme, že na Slovensku boly továrne za Maďarska len tak udržované, že značnú podporu im dávala maďarská vláda. Maďarská vláda ich financovala a výhody im poskytovala, len aby akosi maďarský priemysel mohla vybudovať a aby tie fabriky skrze svoje robotníctvo maďarizovaly na tých krajoch. (Hlasy: Boli tam tiež Česi!) Boli, a ja vám to, páni, uprimne poviem, aj mnohí Česi, ktorí prišli na Slovensko, dali sa do služieb maďarizácie a pomáhali Maďarom maďarizovať. Ale to neni celý český národ. Z týchto jednotlivých prípadov my jakživ negeneralizujeme. Boli a sú odpadlí Slováci a la Jehlicska. Boli Česi, ktorí s našimi národnými Slovákmi tie najtuhšie boje viedli. Ale to boli jednotlivci; takýto havrani sa najdú v každom národe, a preto nechcem obviňovať celý národ a všetkých šľachetných ľudí. Ten priemysel na Slovensku nebol tak veľký, bolo niekoľko fabrík s cudzím kapitálom, podporovaných maďarskou vládou. Potom maďarská vláda mala uhlie, mala Šalgótarjanské uhoľné doly a preto ten priemysel najviac v tých krajoch sa vyvinul. Naša vláda ovšem nemohla dávať tým továrňam a podnikom tie štátne výhody a následkom toho všeobecná kríza veru skorej zastavila továrne na Slovensku ako tuná v historických zemiach. Ale pýtam sa, či by nebolo spravodlivejšie, keby sme pri týchto fabrikách, pri ktorých zistíme, že by maly odbyt a že by maly vývoz, že by mohly pracovať, ale len vraj pre nešťastné tarify na Slovensku, alebo pre tie vysoké mzdy že nemôžu ďalej tu režiu udržať … (Výkřiky komunistických senátorů. - Sen. Kindl: 8 Kč denně tam vydělají! - Místopředseda Votruba zvoní.) Nepoznáte mňa, ja smýšľam sociálnejšie ako vy. Preca jak živ som nebol preto, aby roľníkom a robotníkom boly snižované mzdy. V Trnave pri mestskom zastupiteľstve opýtajte sa vašich straníkov, čo tam sedia - či v každej sociálnej otázke som ich nepodporoval? Neschvaľujem ja to, verejne tuná vyslovujem svoje pohoršenie nad tým, že na Slovensku okolo Trnavy v lete statkári dávali robotníctvu 8 Kč denne mzdy. Vyslovujem nad tým svoje pohoršenie. Tak je to, ale ja tomu sám nemôžem odpomôcť. (Výkřiky komunistických senátorů: My vám pomůžem!) Každý šľachetný človek, myslím, v tejto otázke bude spoločne s nami smyšľať. Tak sa dohodneme, lebo vieme, že aby za 8 Kč denne robotník vyžil, to je absolutne nemožné. (Sen. Stejskalová: To je dost! - Sen. Časný: Vy jste řekl, že pro vysoké mzdy nemohou se udržet!) Nie, oni to zle pochopili, čo som chcel povedať. Chcel som povedať, že miesto toho, že náš štát dáva miliony na poodporu nezamestnaných, či by sa nemohla nejaká podpora z týchto obnosov udeliť tým dielňam, fabrikám (Výkřiky komunistických senátorů.), aby mohly pracovať. (Výkřiky. - Místopředseda Votruba zvoní.) Páni, to má byť v prospech práce, v prospech povýšenia miezd, v prospech robotníkov! (Výkřiky komunistických senátorů.) Nepodporujeme kapitalistov. (Opětné výkřiky komunistických senátorů.)
Místopředseda Votruba (zvoní): Žádám o klid. (Výkřiky komunistických senátorů: Chleba je potřebí!)
Sen. dr. Žiška (pokračuje): Chleba, máte úplnú pravdu, chleba tomu ľudu, tomu slovenskému ľudu, o ktorom vieme, že táto kríza ho preto dvojnásobne tlačí. (Sen. Kindl: Nesmíte ho ohlupovat!) Vy ho ohlupujete. To sa všetci mýlíte, keď myslíte, že my ho ohlupujeme. My ho poukazujeme a osvetľujeme a naša práca má väčší výsledok ako vaša! (Sen. Kindl: Říkáte, aby byl trpělivý!) Nie trpezlivý, ale aby si hájil svoje práva, aby bojoval za poctivý, statočný život. Čo sa týka tejto otázky, musím poukázať na to … (Výkřiky komunistických senátorů: Platí se hojně za církevní věci!) Cirkevné veci sú tiež súčiastkou národného života a cirkevné veci chce mať každý usporiadané a my vieme, keď by církevné veci a kresťanské myšlienky v našom štáte sa viac upevnily, i vám by to pomohlo a republika by z toho mala väčší prospech. (Výkřiky sen. Stejskalové.)
Místopředseda Votruba (zvoní): Neračte vyrušovat řečníka. (Opětné výkřiky.)
Sen. dr. Žiška (pokračuje): Chcem poukázať práve pri tejto príležitosti, páni moji, na jednu smutnú okolnosť, ktorá tiež zapríčiňuje mnoho nespokojnosti na Slovensku. Udeľuje sa podpora pre nezamestnaných, organizovaných podľa gentského systému, a tým, ktorí nie sú organizovaní, sa dáva stravovacia akcia, tie cedulky 20 či 10korunové týždenne. (Výkřiky komunistických senátorů.) Ja to tak neschvaľujem ako vy, a ešte viac chcem o tom povedať, že toho roku ešte i to bolo mimoriadne omedzené, takže dnes … (Výkřiky komunistických senátorů.) Ja som to neomedzil, my sme proti tomu zakročili a poukazovali sme, ako sa to bolestne bude dotýkať Slovenska. V tých smerniciach, ktoré vydalo ministerstvo soc. pečlivosti, je hovorené, že len ten má nárok na túto podporu, ktorý od r. 1929 aspoň 3 mesiace nepretržite bol v námezdnom pomere, že bol členom okr. nemocenskej pokladnice a do nej platil. Kto to nevie dokázať, ztratil nárok i na túto ubohú týždennú podporu. Následkom toho, že na Slovensku skutočne mnohí nevedia dokázať, že boli tri mesiace stále v námezdnom pomere, jeden týždeň pracovali, druhý týždeň nemali práce, potom zase niekde ju dostali a tak to ustavične prerušovali - títo sú najviac trestaní a najviac budú trpeť následkom tohoto nariadenia. Preto by som prosil pána ministra soc. pečlivosti, aby si toho povšimnul a aby s ohľadom na pomery na Slovensku od toho upustil a aby otázka podpory nezamestnaných, ktorí nie sú organizovaní podľa gentského systému, ináč bola usporiadaná.
Veľactený senát, nebudem vašu trpezlivosť už ďalej zneužívať. Mnoho by sa dalo vyprávať o jednotlivých položkách rozpočtu ohľadom Slovenska, ale aby sme o tomto mohli objektívne, nepredpojate vyprávať, k tomu je treba predovšetkým uprimná vôľa, je treba nepredpojatosť, je treba národné presvedčenie, že všetci spolupatríme, že jeden na druhého sme odkázaní a jeden druhého bremeno vzájomne musíme snášať. V tejto sociálne ťažkej dobe všetci musíme priniesť obeti, všetci sa musíme svojich osobných nárokov zrieknuť v prospech tých, ktorý hladujú, aby nebolo medzi nami ani jedného, ktorý by následkom hladu zomrel. Toto je moja sociálna politika a túto hlásam všade. Dnes všetci vlastenci, všetci opravdoví národovci musia obeti prinášať, zrieknuť sa v prospech tých. ktorým osud neprial toho, aby život mali zabezpečený. Pod týmto zorným úhlom hľadím na rozpočet, viem že je to len rámec, že tu máme na jednotlivé účely miliony odhlasované, viem, že tie dane neprídu a že na koniec roka bude sa nám javiť vždycky deficit rozpočtový - ale musíme sa prispôsobiť dnešnej - dobe a v týchto ťažkých časoch našu lásku ku vlasti a národu i obetovanie ukázať. (Potlesk.)
Místopředseda Votruba (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, panu sen. Ant. Novákovi.
Sen. Ant. Novák: Slavný senáte! Mám jenom několik málo připomínek k debatě o rozpočtu. Měl jsem příležitost již v rozpočtovém výboru poukázati, že rozpočet na r. 1934 byl zpracováván za význačné spoluúčasti výboru úsporné komise, kde však senát, žel, byl úplně vyřazen. Poukázal jsem také na situaci senátu. Kdybychom šli na konci roku zpět a dělali bilanci senátní práce, jistě všichni, jak jsme zde, bychom dospěli k stejnému poznání, že význam senátu v žádném případě nebyl povznesen nad niveau, jaké měl v dobách dřívějších, ale přes to nepochybuji, že převážná většina, ba mohu snad říci všichni členové tohoto sboru mají živý zájem a snahu, aby se mohli v zákonodárném sboru náležitým způsobem uplatniti. Bylo by to podle mého názoru možné tehdy, kdyby senát žádným zákonem žádnou novou změnou, ale praxí byl přeměněn na druhou komoru, která projednává předlohy zákonů výhradně ve směru hospodářském a kontrolním. Můžete pozorovati že v pos. sněmovně na druhém břehu pracovala do úmoru řada sedmiček ve všech oborech odkazuje se projednání odborné sedmě, a senát má potom ten méně příjemný úkol, obdržené předlohy v přesně vyhraněné lhůtě odhlasovati. Při rozpočtu máme možnost přednésti svá přání a stesky, a..., ale jinak nic více a nic méně.
S upřímným díkem jsem kvitoval, že v rozpočtovém výboru senátu tento můj námět nalezl pochopení, a domnívám se, že s denního pořadu již nezmizí a že při bedlivém studiu celé naší minulé činnosti nalezne pochopení u všech, kteří jsou povoláni rozhodovati. S upřímným díkem jsem vítal, že rozpočtový výbor senátu přijal resoluci, o které se bude v plenární schůzi teprve hlasovati, podle které má býti v senátě ustavena ťsedmičkaŤ, která by věnovala pozornost otázkám týkajícím se politiky komunální. Nebudu dnes dopodrobna hovořiti o situaci samosprávy, poněvadž čas k tomu nestačí a nechci také druhého o ten čas připravovati, ale jisto je, že je samospráva před bankrotem. Dnes v řadě okresů nemají ani na úrokovou službu, příjem přirážkový není daleko tak vysoký jako úroková služba. Jsou to z okresů - Hořovice, Něm. Brod, Pardubice, Chrudim ale obce nejsou na tom lépe.
Bylo zde hovořeno také o tom, co jsme dlužni. Nevím, do jaké míry to odpovídá pravdě, ale podíváte-li se na poslední stránku rozpočtu, vidíte, že státní dluh je 38.700 mil. Kč. Připočítáme-li k těm skoro 39 miliardám dluh samosprávný, který bezpodmínečně koncem roku bude 12 miliard docházíme k cifře 50 miliard.
Pan kol. Thoř zde uváděl některé cifry, ale mám dojem, že to byla chyba tisku, nebo že jsou přehnané. Nechci tím říci, že se živnostenskému stavu vede dobře, ale nemá smysl to příliš přeháněti. Když zde dopoledne kol. Thoř vyprávěl, že živnostnictvo a obchodnictvo je zadluženo 11 miliardami dluhů všeobecných a 17 miliardami dluhů hypotekárních, je to jen u živnostnictva a obchodnictva 28 miliard. Ale připočítejte ještě dluhy zemědělců. Když národohospodářský majetek, všechno, co se dá v republice zhodnotiti, se odhaduje na 80 miliard, měli bychom více dluhů než máme hodnot. Myslím, že je to trochu přehnané, že to pravda není a ani nemůže býti ... (Výkřiky senátorů čsl. živn.-obchodnické strany středostavovské.) Rád se nechám poučiti, ale je vyloučeno, aby tato jedna skupina měla 17 miliard hypotekárních dluhů a 11 miliard dluhů všeobecných. Ale to jen tak mimochodem, když o těchto otázkách včera jednal sbor pro otázky samosprávné, jmenovaný při ministerstvu financí. Já souhlasím se dvěma stanovisky toho sboru. Bylo také usneseno podle zpráv novinářských - jiné zprávy než novinářské nemám k disposici aby komise jmenovaná pro otázky samosprávné pracovala dále a aby materiál touto komisí snesený byl odevzdán parlamentárním kruhům k další práci na cestě parlamentární, teprve potom administrativa atd. Já bych s povděkem vítal, kdyby se posl. sněmovna zbytečně nezatěžovala v zájmu dobré věci, kdyby ponechala část těchto důležitých problémů k řešení také senátu. Spolupráce posl. sněmovny bude senátu jistě jen vítána. Stejně tak žalujeme, že při té spolupráci v posl. sněmovně je senát za dveřmi. To, myslím, je třeba jednou otevřeně zde říci. Všichni to cítíme, všichni to trpce neseme a je třeba také se k tomu vyjádřiti.
Slavný senáte, když jsem se zmínil o samosprávě, ty otázky nelze oddiskutovat. Ve sněmovně ve výboru odpovídal pan ministr vnitra Černý a prohlásil, že samospráva musí býti sanována, ale nikoliv na účet státu. Prosím, souhlasím na sto procent, aby samospráva byla sanována nikoliv na účet státu. Zde už je svrchovaný čas, aby byla určitá dělba práce, aby i mezi samosprávou a mezi jednotlivými složkami samosprávy, obcemi, okresy a zeměmi, byla dělba práce, a také mezi státem a samosprávou. (Sen. Sláma: Kdo to bude sanovat?) Hned k tomu přijdu, jen buďte trochu trpělivý.
Samosprávě se nemohou stále přidávati nové povinnosti, které koná v přenesené působnosti ve prospěch státu a na které jí nikdo nic nepřispěje. Zákonem o finanční úpravě samosprávy z r. 1927, známým zákonem pana dr Engliše, umožnilo se velkým podnikatelům, aby získali těžké miliony. Kdo pak co z toho měl, kdo pak zde získal? Ale samospráva má stejné, ba má těžší povinnosti než v době dřívější, a když pan kol. Thoř zde hovořil o těch podporách, o nezaměstnaných, a nesouhlasil se zkrácením doby pracovní, tedy já souhlasím úplně s předsedou rozpočtového výboru posl. sněmovny panem dr Černým, který prohlásil, že otázka nezaměstnanosti není dnes otázkou dělnickou - to je omyl - nýbrž je otázkou státu. A my jsme také viděli, že ještě roku loňského samospráva za určité podpory vykonala kus dobré práce, a my bychom raději viděli podporu na produktivní péči než podporu pro nezaměstnané. To je známé a jasné.
Ujal jsem se slova jediné a hlavně z toho důvodu, abych zde zdůraznil, že řada otázek, před kterými stojí parlament jako odpovědný činitel, může býti řešena také zde v tomto sboru od počátku, může býti zde upravena... (Sen. Sláma: Nebude, nevěřte tomu!) Bude-li můj hlas hlasem volajícího na poušti, nemohu já za to, není to mojí vinou. Já bych rád vyvolal souhlas všech svých pp. kolegů a kolegyň v tomto slavném sboru, aby potom také tento sbor svojí vahou a silou dovedl si vynutiti to, co mu podle zákona patří. Nic více a nic méně.
Nyní však přece jen cítím povinnost zmíniti se ještě o některých otázkách, které pro nás jsou mimořádně důležité a kde používáme rozpočtové debaty také k tomu, abychom žalovali. Kolegové ze Slovenska zde mluvili o slovenských poměrech. Pan kol. dr Žiška se dovolával toho, aby na Slovensku byl již jednou klid a pokoj. My žalujeme na poměry na Podkarpatské Rusi. Poměry na Podkarpatské Rusi za dnešního režimu jsou neudržitelné, ba je dlužno litovati, že se to tak daleko nechalo dojíti. Nevím, komu to imponovalo, a kdo to platil, to je druhá otázka. Na Podkarpatské Rusi máme p. zemského presidenta Rozsypala. Pan zemský president Rozsypal v nedávných dnech slavil 10 let své činnosti na Podkarpatské Rusi. Přijímal holdovací delegace z celé Podkarpatské Rusi z většiny obcí a měst, které dostaly na cestu zaplaceno jízdné a výdaje, aby jely do Užhorodu a zúčastnily se tam holdovací oslavy p. zemského presidenta Rozsypala. To, myslím, nemusilo býti, vždyť za každého mluví práce... (Sen. Šelmec: To išlo zo súkromých prostriedkov! - Sen. dr Witt: To byl asi nějaký soukromný mecenáš, který to platil!) Ne, to nebyly peníze mecenášů, to byly peníze státní a za tyto státní peníze si připravoval p. zemský president Rozsypal holdovací slavnost v Užhorodě. Máme, dík osudu, přece jen řadu skvělých a dobrých úředníků na vysokých a nejvyšších místech. Nedávno byl pohřben Švehla a ten se přímo úzkostlivě stranil, aby mu veřejnost nějakým způsobem připomínala jeho práci, ale zde na účet státu si nechá p. zemský president dělat veliké oslavy, kde na druhé straně na Podkarpatské Rusi je nejvýš na čase, aby tam byl pořádek a ne to, co tam je. Uvedu případ z poslední doby. Nerad cituji z poznámek, ale jména si nepamatuji, tak je přečtu, aby byla přesně zjištěna. Upozorňuji na okr. hejtmana Kosseje v Ťačově. Tento okresní hejtman jako representant úřadu zabavil skupině lesních dělníků v Brustuře vagon kukuřice, za který zaplatili dělníci 11.200 Kč a dovozné - kukuřice byla naložená v Královu nad Tisou - a rozdal ji podle svého způsobu svým straníkům. Tento okresní hejtman je důvěrníkem okresní organisace republikánské strany na Podkar. Rusi. To je nemožné! (Výkřiky.) Já konstatuji fakta. (Sen. Sechter: Kdyby byl váš.....!) Tak to vytknu stejně ostře. Nyní je učiněno na tohoto okr. hejtmana trestní oznámení a otázka bude předmětem jednání. Když to vyšlo v tisku, okresní hejtman měl odvahu a poslal opravu na základě známého paragrafu o opravě, že on tu kukuřici nezabavil, že ji zabavili četníci. To je pochopitelné, že on ji nezabavil. Prosím, to jsou nemožné poměry, to nelze dále trpět.
Mám další případ, kde žalujeme. Jde o Bohuslava Stavnického v Ilošvě. Na toho jsme si stěžovali, že nesprávně rozdává potravinové poukázky, přednesli jsme řadu dokladů. Dostal nejlepší vysvědčení, že je vzorný úředník, nic proti němu. Závěr toho: dnes sedí v kriminále. Míra podvodů byla dovršena, musil jíti do kriminálu.
Potom tam mám na př. pana okr. hejtmana Procházku ze Svalavy. Když byla míra vrchovatá, když toho již bylo mnoho, byl přeložen, za trest byl přeložen - k centrále do Užhorodu. Račte dovolit! O tom nerad slyší pan zemský president Rozsypal. Ale když už nechává dojít k takovémuto způsobu oslav a přímo si je objedná, tedy v prvé řadě se musí snažit také o to, aby vyložené podvody, zneužívání úřadu na Podkarpatské Rusi zmizelo. Nikde to nemá být, v historických zemích, nemá to být na Slovensku, tím méně na Podkarpatské Rusi. A právě proto používáme příležitosti při rozpočtové debatě, poukázati na ty zjevy, žádati za odstranění a znemožnění všech těch, kteří na svých místech úřad nekonají svědomitě.
Já bych tak skoro nerad, ale přece jenom letmo se vrátil k ministerstvu nár. obrany. Důvodem k tomu je právě předložený zákon, usnesený sněmovnou poslaneckou, o prodej i zboží za jednotné ceny. Vy všichni víte, co to znamená. Stáli jsme stejně s kolegy živnostníky na jedné frontě. Tato racionalisace, distribuce - abychom to nazvali nějakým přiléhavým termínem - je v převážné většině silný kapitál.- (Hlasy: Zahraniční!) zahraniční, na druhé straně je to okrádání konsumentů - promiňte mi ten neparlamentární výraz - poněvadž se kupují věci méně hodnotné, a v třetím případě je to vykořisťování zaměstnanců. My bychom mohli jíti dále. Byli jsme s kolegy živnostníky na jedné frontě, když jsem poukázal na to, jak se tento nešvar v Praze rozšiřuje i jiným způsobem. Známe řadu pánů uzenářů. o nichž víme, co byli před 20 až 25 lety a co mají dnes. Ti zakládají jednu filiálku za druhou, mají jich již spoustu, nyní k tomu přijdou domy s jednotnými cenami a všechno to ostatní. Kdo bude potom dál platit dané? A při tom každý z nich vykořisťuje dělníky do krajnosti, má odborného poradce berního, jakým způsobem by vyklouzl. Ale to jen tak mimochodem. Jeden odstavec zde zvláště s díky kvituji a budu míti příležitost ještě se k němu vrátit, je to odst. 8: O mzdách, platech zaměstnanců v prodejnách podle tohoto zákona platí ustanovení kolektivních smluv a není-li takových, místní zvyklosti pro dotyčná odvětví a kategorie zaměstnanců. Pan kol. Mikulíček, dopoledne tuším, citoval můj výrok z branného výboru, kde si stěžuji, že armádní dodavatelé již nyní, v době míru, zvláště někteří, nectně vykořišťují republiku. Řekl jsem to v branném výboru, stojím za tím. Domáhal jsem se ve výboru branném toho, aby staré usnesení bylo dodržováno. Toto usnesení platí u ministerstva veř. prací, platí u jiných centrálních úřadů, že ti, kteří dodávají pro stát, mají zachovávat kolektivní smlouvy. Řada dodavatelů zachovává kolektivní smlouvy. Nebudu hovořiti o situaci, o které zde bylo mluveno, z jakých důvodů jsme my v rozpočtovém výboru senátu bez debaty demonstrativně schválili rozpočet ministerstva nár. obrany. Řekli jsme ovšem, že si vyhrazujeme kontrolu. A žádáme, aby ta kontrola nám byla umožněna. Zase vděčná práce pro senát.
Národní obrana objednává ve všech oborech, ale zvláště objednává letadla. Máme zde několik továren. Jak se ty továrny povolovaly, to je kapitola sama pro sebe, za to si odpovídá také národní obrana. Vy velmi dobře víte, že kdyby mělo dojíti k nějakému konfliktu, do Plzně je nejblíže do Vitkovic není také daleko, a my z důvodů praktických a účelných na kbelské pláni jsme si dali všechno dohromady. Vojenské letiště, vojenské dílny, vojenský studijní ústav, Avii, vojenskou továrnu na radio-aparáty a telegrafy a hned vedle je Aerovka.
Prosím, nedávno jsem se smál, když se nad Prahou objevil balon. Byl jsem právě na ulici a slyšel jsem takové vzrušené rozhovory: Balon, zase nás pozorují, zase nás budou fotografovat! Ale byl to náhodou náš balon z Milovic. Ale i kdyby to byl balon odněkud zabloudivší, co to pro nás znamená, když víme velmi dobře, že německá Lufthansa, která má dopravní cestu přes Prahu, má ve svých službách vesměs piloty-vojáky, kteří létají přes Prahu, přirozeně jako civilní piloti, a když tato Lufthansa dopravuje stále velký počet tzv. pasažérů a celá ta Lufthansa zná každý náš čtvereční metr půdy.
Pan kol. dr Žiška plným právem se dovolával toho, aby též na Slovensko bylo pamatováno s průmyslem. Myslím, že se zde stala od počátku velká chyba. Konec konců od chyby se lidé učí, ale tu chybu jsme dělat nemusili, mohli jsme míti značnou část tohoto průmyslu již někde jinde, v příhodnějším terénu. Ale to jen mimochodem. Letadla vyrábějí 3 továrny: státní továrna, Avia a Aerovka. Státní továrna dodává letadla poměrně levněji než továrny druhé. Státní továrna dodržuje kolektivní smlouvu, Aerovka dodržuje kolektivní smlouvu, Česko-moravská dodržuje kolektivní smlouvu, ale Avia ne. Ta kolektivní smlouvu nedodržuje, také ji neuzavře, ona si bude komandovat! Prosím, to je poměr nemožný. Dovoláváme-li se cestou zákona pro domy s jednotkovými cenami, kde se prodává po 2, 5 a 10 Kč, dodržování kolektivní smlouvy, jsem nyní pevně přesvědčen, a to je logickým důsledkem toho, že vláda, jednotlivá ministerstva, pokud objednávají, budou nyní také dbát toho, aby ten, kdo pro armádu dodává, v prvé řadě dodržoval kolektivní smlouvy. Není možné a myslitelné, aby státní továrna platila hodinové mzdy, 5, 6, 7.50, 8 Kč, a aby za jednu a tutéž práci, kde záleží na precisnosti, na každém tom žebru, platila druhá továrna 4.50, 5, 6 Kč, maximálně 7 Kč; a při tom ta továrna má již stanoveny vyšší ceny než továrna státní.
Tedy opakuji zde znovu: Ta záležitost bude předmětem dalšího našeho pozorování, další naší úvahy. My, když zde povolujeme rozpočet, o kterém pochopitelně nikdo z nás, ani p. ministr financí za pomoci úsporné komise nemůže převzíti záruku, že bude dodržen přibližně v těch cifrách, jak nám to bylo v knížkách dodáno, máme snahu, abychom stát podpořili. Dáváme státu vše, co je možné. Přejeme si, abychom tu nejtěžší dobu, tu mimořádně těžkou dobu překonali. Neseme to velmi těžce, když zde máme tak ohromnou armádu nezaměstnaných. Pro nás je to nejtěžší břemeno. S díky kvituji, že aspoň pro letošní debatu odpadly podobné nekvalifikované poznámky v otázce nezaměstnanosti, jakých jsme byli svědky roku loňského. Jsou známa slova předsedy rozpočtového výboru sněmovny poslanecké: ťTo je problém státu!Ť Nikoli tedy jen problém nezaměstnaného dělnictva.
My máme povinnost přes tyto těžké doby přejíti pokud možno se zdravou kůží, my chceme za všech okolností udržeti republiku, udržeti republiku demokratickou, ale my také sobě přejeme, aby v těchto těžkých dobách nikdo se zvláště nepřiživoval, jako doposud tomu je v jednotlivých případech.
Končím tím, čím jsem začal: Přál bych sobě, prosím pány kolegy senátu, aby o této otázce uvažovali, aby senát do budoucna vypracoval se na sbor, který projednává otázky hospodářské, otázky kontroly hospodářství státu v zájmu státu, v zájmu republiky. (Potlesk.)