Místopředseda Klofáč (zvoní): Dále je k slovu přihlášen pan sen. J. Krejčí. Dávám mu slovo.

Sen. J. Krejčí: Slavný senáte! Projednávaný rozpočet je proti rozpočtu na r. 1931 jak na straně příjmů, tak na straně vydání cca o 3 miliardy menší. Je to sice hezké a je to nutné, že se na státních vydáních šetří, poněvadž také na příjmech nedostává se tolik, co bylo lze dostati r. 1931, ale má to své stíny. Vydá-li stát o 3 miliardy méně, znamená to, že lidé, kteří od státu jsou živi, ať přímo jako státní zaměstnanci nebo nepřímo jako státní dodavatelé nebo sou kromě pracující na podnicích státem dotovaných, mají o 3 miliardy menší možnost obživy. Kdybychom u člověka, který dnes pracuje na práci kdesi na podniku státem dotovaném, vzali za základ 15 až 20 Kč a přepočetli to na denní mzdu a roční mzdu, objevil by se nám počet lidí, kteří pozbývají možnost obživy tím, že rozpočet proti r. 1931 je menší o 3 miliardy.

Pan min. předseda řekl v posl. sněmovně v rozpočtovém výboru, že tento rozpočet je vlastně hospodářským plánem. Já bych v něm neviděl žádnou plánovitost, poněvadž jednostranně škrtat ve výdajích a ovšem také v příjmech a nepostarati se, abychom pro všechny ty, kdož ze státního rozpočtu ať přímo nebo nepřímo žijí, měli náhradu v jiném příjmu, to není žádná plánovitost. Dnes máme značně podvázaný vývoz a můžeme se utěšovati, že snad ten vývoz zase získáme. Zrovna tak dnes v národohospodářském výboru pan zplnomocněný ministr Friedmann dokazoval, jak se získává vůči Německu vývoz knoflíků po metráku. Je to veliký úspěch, když se to vytáhne na 21 q měsíčně z půl sedma metráků. Ovšem také máme a budeme míti pravděpodobně i nadále potíže ve vývozu zahraničním, neboť zahraničí se přizpůsobilo stejně změněným poměrům. Ono dnes při svém zprůmyslnění mohlo zahájiti autarkii. A potřeba našich výrobků není taková, jako byla dříve. Nám pravděpodobně dlouhá léta zůstane velký počet nezaměstnaných. S půl milionem nezaměstnaných můžeme na dlouhá léta počítati, a teď je otázka, co s nimi. My nebudeme moci unésti vnitropoliticky bezpečně půl milionu nezaměstnaných, kteří vyčerpali již všecky své dřívější těžce nabyté úspory, my nebudeme moci také zatěžovati dále autonomní svazky, aby pracovaly tak, jako doposud pracovaly, poněvadž nemají už z čeho dodávat, ale my také nemůžeme unésti, aby státní pospolitost těchto asi 500.000 nezaměstnaných, kteří nám natrvalo zbudou, ze svého živila. My tedy musíme sháněti jiný prostředek Získati klid bajonetem dá se na chvilku. Bajonet dovede na chvíli zabezpečit klid, ale nikoho nenasytí a vzrůstem hladu a bídy oslabuje se i výkonná moc bajonetu. Jestliže tedy nelze trvale nezaměstnané živiti a jestliže nelze je v průmyslu zaměstnati, je nutno vrátiti se k původní výrobě, k tomu, odkud ti lidé, kteří dnes jsou nezaměstnaní, vyšli, vrátiti se k zemědělství, k prostotě života, k možnosti obživy přímo z hroudy.

My nebudeme moci dále také nésti náklady naší hyperkultury. Náš rozpočet ministerstva školství je již značně seškrtán, ale kdybychom přihlíželi k těm 700 mil. nákladů se strany státu, pak 950 mil. Kč na příděl zemím na platy učitelské k nákladům obcí a měst, a kdybychom připočetli náklady rodičů na vydržování dětí na studiích, pokud bydlí mimo domov, přišli bychom k cifře 5,6 miliard Kč a výsledek je přímo hrozný. Proto snad nestuduje náš dorost, aby tvořil nezaměstnanou inteligenci, proto snad nestuduje, aby jako právník dělal číšníka v kavárně, aby jako maturant hlásil se za pohodného anebo aby jako doktor filosofie dělal vrátného v baru! My také nebudeme moci trvale stále nové a nové děti posílati do školy a nechati je potom po vyjití ze školy bídě a hladu, nýbrž musíme dbáti o to, aby se jim naskytla příležitost zaměstnati se na hroudě a aby tam skutečně obživy došly.

Nedávno jsem četl pojednání o vzrůstu populace v Jugoslavii, kde bylo konstatováno že za 60 roků obyvatelstvo Jugoslavie se zdvojnásobí, ale že nemusí míti Jugoslavie žádné starosti o uživení svého obyvatelstva, poněvadž má ještě 30% půdy nekultivované, která se dá kultivovati. Také my nemusíme míti velké obavy o zaměstnání a obživu našich lidí, poněvadž tu máme také ještě značný prostředek, reservu pro obživu našich lidí. Ovšem musí se to dělat i trochu jinak.

Časopis "Zlín" přinesl před nějakým časem zprávu pod názvem "Člověk odstranil moře". Tam píše, že v Holandsku přehradili část moře Zuiderského od moře Severního. První část již vysušená vyžadovala miliardového nákladu a úplným vysušením získají 215.000 ha, na nichž se uživí 200.000 lidí. V Italii vysušili bažiny a tím získali místo pro usídlení a uživení se 200.000 lidí. Nedávno jsem četl v kterémsi časopise, že u nás při Dunaji u Biskupic stát zajistil a uspořádal reservaci volavek a kormoránů. Dotčený spisovatel si pochvaluje: "Zajisté krásná myšlenka těch 110 ha půdy, lesa a řeky odnít člověku a ponechat jen těm opeřencům. Utvořit jim kus domova a zabezpečit pokojný živo Na dunajských mělkých ramenech stejně zajde množství ryb za zimních mrazů, když ryby už nemohou utéci do hlavního proudu." - A zatím časopis Třetí generace přinesl báseň, která začíná slovy: "Kolik tisíc je nás a nemáme práci, hledáme svůj chleba jako tažní ptáci. Kolik tisíc je nás, roste naše hnutí; do řad našich spějí z dílen, fabrik, hutí. Kolik tisíc je nás, nikdo nemá zdání: stále nové řady jsou bez zaměstnání" atd. Najdou se dobré duše, které si libují, že stát odňal člověku 110 ha půdy a že se postaral o zabezpečení pokojného života volavkám a kormoránům!

Velectění, naše půda není pro to, abychom ji zabezpečovali pro ptactvo nebeské, poněvadž to není uzavřeno hranicemi, může se vystěhovati, ale nemůže se vystěhovati člověk ani sám osobně, ani nemůže vystěhovati výrobky své práce, a doma není, kdo by je zaplatil. Kdo by je zkonsumoval, by tu ještě byl: cukru by se zkonsumovalo více, ale není, kdo bej zaplatil, i látek by se zkonsumovalo více; kolik dětí se dnes třese zimou a nemají řádné obuvi a šatů, kolik uhlí by se spálilo více, a chudina na ně nemá, kolik masa a chleba by se více snědlo, ale lidé na ně nemají!

Máme tu značnou reservu ve státních statcích a lesích. Podle rozpočtu na rok 1934 nesou 16,138.100 Kč. Půdy zemědělské je 146025 ha a má vynésti zhruba 16,582.900 Kč, to je necelých 112 Kč z hektaru. Ale ve skutečnosti při snížení nákladů na společnou správu státních statků a lesů má se dáti z hrubého zisku 76,774.000 Kč na společnou správu 60 mil. 136.800 Kč, tedy připadá na zemědělskou půdu asi tak ²/₃ a zbývá tudíž z 1 ha asi 37 Kč, čili z 1 míry 7.40 Kč. A teď počítejme, že 20 měr uživí 6 člennou rodinu, tedy stát by ztrácel 148 Kč ze svého výnosu, kdyby se na těch 20 měrách půdy živila rodina o 6 členech.

Ale ve skutečnosti je to trochu horší. Očekávaného výnosu se nedosáhne, poněvadž podle státního závěrečného účtu za r. 1932 také tam byl preliminován určitý zisk a zatím byla ztráta státních lesů a statků 63 mil. Kč. Sám generální zpravodaj v posl. sněmovně řekl, že má velké pochybnosti, že by státní statky a lesy vynesly očekávaný čistý zisk. Státní statky a lesy nejsou malé. Mají zemědělské půdy 140.020 ha a lesní půdy 925.400 ha. Kdybychom počítali se zplaněním, kultivováním a vyklučením 20% půdy lesní vydalo by to 185080 ha a spolu s půdou zemědělskou 331.100 ha. Při 4 ha pro rodinu vyneslo by to obživu pro 256.650 lidí. Ovšem že se to nedá prakticky provésti do detailů, ale přece jen je tu ohromná reserva pro budoucí kolonisaci a jenom takto lze bráti a takto lze snésti nynější hospodaření státních statků a lesů.

Kapitola státních statků a lesů náleží do skupiny, o níž se právě debatuje, a je zajímavé, že v ředitelství státních statků a lesů neuznávají za potřebné, aby sem jednoho svého pozorovatele poslali. Jich se to netýká, oni mají definitivu, oni jsou diplomovanými agronomy, kdo tedy může co mluviti o jejich hospodaření, vždyť tomu žádný nerozumí, jen ten, kdo má doktorát agronomie by mohl něco kritizovati.

Vyklučení té půdy by šlo docela dobře provésti. To řekne každý, kdo zná velkou část státních statků - nemyslím lesy někde na Podkarpatské Rusi, ale třeba lesy jihočeské, ty zabrané statky Schwarzenberků, kteří skupovali jednotlivé dvorce, ba celé obce a zasazovali je lesem a přírodním parkem, aby zaokrouhlili svůj honební revír. To je půda, která by se hodila pro pšenici a ne pro to, aby se stala národním parkem, jako to vidíme tu a tam.

Pozemkovou reformu musíme teprve prováděti. Co se dosud dělalo, nebyla pozemková reforma, to byla reforma pozemkové držby a ještě dosti nepodařená. Pozemková reforma, tj. přeměna určitých pozemků, se bude musiti dělati, poněvadž ji nevyhnutelně potřebujeme, máme-li zaměstnati a obživiti ty, kdož jsou nezaměstnaní. Ovšem nemyslím, že by se nezaměstnaný člověk bez prostředků dal na tu půdu. To není myslitelné. Vždyť půda, kterou drží stát, má hodnotu 2 miliardy Kč a stát nemůže ta k dobře 2 miliardy odpustiti, ačkoliv kdyby je odpustil a rozdal půdu, ještě by vydělal, poněvadž by nemusil platiti nezaměstnané a ztráta 63 mil., kterou vidíme ve stát. závěrečném účtu za rok 1932, by tu nebyla Ovšem přihlížíme také k tomu, že je tam pár lidí živo. Není mnoho těch, kteří tam jsou živi lépe, jen několik. Ostatní jsou bídně placeni. Dělnictvo je teprve bídně placeno, ale co je to proti těm, kteří by na té půdě obživu mohli nalézti?

Potřebujeme i soukromé pozemky jiným způsobem obdělávati a je třeba, aby ministerstvo zemědělství a zemské úřady blahovolněji postupovaly při žádostech o přeměnu půdy lesní na půdu zemědělskou, ať jsou to již louky nebo pole. Někde je to přímo nutné, vzdyť ti lidé jsou často vázáni na tom kousku půdy, nemůžeme proto ztrnule říci: Co je lesem, ať zůstane lesem, co je polem, ať zůstane polem, když pole po případě nenese užitek, když případně nesnese dnešní drahou práci při špatné bonitě. Co je dobré, zasadí se, co je špatné, zplaní se, ale nemůžeme zůstati na jednom místě. Nemusíme tam dáti přímo nezaměstnané, ale přece jim pomůžeme. Řeknu vám případ z vlastní rodiny. Kdyby byl měl můj syn možnost zaměstnati se při zemědělství, nebyl bych ho dal studovati, nebyl by dnes bankovním úředníkem a nezatlačoval by někoho jiného s místa, na kterém by mohl býti někdo jiný. To je jedna cesta, po které budeme museti jíti a která nám značně prospěje.

Zde přítomný pan ministr nár. obrany svého času jako ministr zemědělství zmiňoval se v zemědělském výboru v posl. sněmovně o Černém močále na Podkarpatské Rusi, že jeho vysušením obživilo by se a usídlilo 600.000 lidí. Prosím, my dnes nemáme pro ³/₄ mil. lidí práci, ale státní rozpočet a ten tzv. plán vůbec neuvažuje o tom, aby se těmto lidem dala práce při odvodňování Černého močálu, aby se tím získala možnost osídlení pro 600.000 lidí.

Včera, když jsem jel do Prahy, nastupovala v Milevsku vdaná žena z Podkarpatské Rusi a říkala, že bude 2 dny a 2 noci ve vlaku, že jede navštíviti děti, aby pak zase tutéž trnitou cestu konala k tomu sedlákovi, aby si tam získala obživu. A když se jí někdo zeptal, kde je to lepší, zdali zde či tam, řekla: Zde je to lepší, zde žiji bez starosti, co budu zítra jísti, vykonám si svoji práci. Je to praktické a možné tento stav nadále udržet? Tam je reservace, která by obživila 600.000 lidí, a ti lidé jako tažní ptáci táhnou sem, jedou se podívat na své děti a zase táhnou zpět, aby tu získali obživu a zde ubírají obživu nezaměstnaným.

Přišel ke mně mladý a snaživý hoch nabízeti se za kočího. Já jsem ho nepřijal, měl jsem jiného. Říkal, kolik hospodářů obešel, ale nemohl najíti službu, poněvadž tam měli Slováka, tam Rusína. A naši lidé dnes v zemědělství nemohou najíti práci a v průmyslu teprve ne. Musíme se tedy postarati o obživu těchto lidí. Na jedné straně máme hroznou nezaměstnanost, ale nejsme s to ty lidi zaměstnati odvodňováním a zkultivováním pozemků, krátce nemáme žádného plánu. Velectění, potřebujeme míti plán, ale my se spokojujeme zatím s deflací. Když máme deflaci, to nám stačí. Jsou někteří, kteří zase ustavičně volají po inflaci a nedomyslí, kam by inflace mohla vésti. Co je to inflace? To je tahací harmonika: roztáhněte ji, až dál nemůžete, a pak hrajte! Co je deflace? To je stisknutí harmoniky, až to dál nejde, a pak hrajte! Pan ministr financí má radost, páni v Národní bance mají radost z toho, když mohou držeti deflaci - a to jim stačí. Plán žádný. Ovšem pan ministerský předseda řekl, že je tento rozpočet posledním deflačním rozpočtem. Já nevím, co za tímto projevem stojí, zdali je to takový jeho optimismus, či je to už naprostá resignovanost. Když je to poslední rozpočet deflační, bude snad už příští za takových poměrů, abychom nemusili držet ustavičně takové stisknutí peněžních prostředků atd.? Nebo prostě jsme už hotovi a ponecháme všechno osudu? Já velký optimismus nemám. My bychom mohli leccos dělat, ale my nemůžeme přes barieru dluhů. Dluhy státní, autonomní a soukromé stojí tu jako ohromná hráz, přes kterou nepřejdeme. Stát má k dnešnímu dni připočteme-li k tomu ztrátu letošního roku - asi 40 miliard dluhů, autonomní svazky přes 11 miliard. Knihovní dluhy soukromé v Čechách, na Moravě a ve Slezsku k r. 1929 dělají 30 miliard. Připočítáváme-li vzestup za posledních 6 let od r. 1923 a srovnáme-li to s možným vzestupem od té doby, kdy statistika je známa, můžeme říci, že přírůstek činí aspoň 10 miliard. To jsou dluhy knihovní, kontokorentní dluhy v obchodech a továrnách jsou nepoměrně větší než dluhy knihovní, hodnotím je asi 30 miliardami. A teď k tomu vezmeme dluhy slovenské. Zemědělství je tam strašně zadluženo a průmysl poněvadž byl budován v době popřevratové, je teprve zadlužen, takže bych hodnotil dluhy slovenské asi 30 miliardami. Dohromady nám to dá asi 150 miliard. Kdybychom počítali průměrně úrok 8% - kontokorentní úroky jsou ještě dnes 10 - 11%, na Slovensku jsou zvlášť vysoké - vyžadovalo by to 12 miliard Kč na úroky. Teď to dělte počtem obyvatelů 15 milionů a přichází vám na dítě - nemluvně i starce nad hrobem 800 Kč na úroky ze všech dluhů, které v republice jsou. Deflací přibližujeme se stále k standardu předválečnému. Počítáme-li, že prodá se 1 kg živého vola dnes na trhu za 2.50 Kč a že před válkou stál 1 K, je tu poměr 2¹/₂ : 1. U žita je poměr asi 4 :1. Některé věci jsou zase dražší, ale celkem bychom mohli říci, že jsme se dostali na poměr 4 :1 při srovnání s dobou předválečnou. Tedy když 800 Kč připadá na dítě i starce, na pětičlennou rodinu by připadlo 4.000 Kč a vezmeme-li poměr 4 :1, je to předválečných 1.000 K. Prosím, kdo před válkou měl 1000 korun příjmu? Měly snad všechny rodiny, jedna ke druhé, 1.000 korun příjmu? Toho nebylo. Vždyť učitel měl 300 zlatých ročně a to se říkalo: on má zlatku denně! Přes ty dluhy nepřejdeme, musíme tu hledat nějaké řešení. Za několik dní snad se budeme věcí zabývat, až přijde projednávání nešťastného moratoria zemědělského. Pan kolega Mikulíček zde navrhoval, aby příspěvek 70 milionů Kč k sanačnímu fondu se škrtl. Naopak, sanační fond se bude musit více dotovat, poněvadž nešťastné moratorium zatřáslo celou řadou záložen, spořitelen, celým lidovým peněžnictvím. Bude třeba s dluhy se nějak vypořádat. Není to možné inflací, poněvadž by to otřáslo celým naším hospodářským životem. Víme, kde bychom začali, ale nevíme, kde bychom skončili. Musíme provésti nějakou konversi dluhů buď po stránce nominelní, nebo po stránce úrokové. (Předsednictví převzal místopředseda Votruba.)

Stát nebude moci nésti 2 miliardy Kč úroků. Největší rozpočet Rakouska byl 5400 mil. Kč. My jsme čtvrtina Rakouska a potřebujeme 2 miliardy na úroky. Tak to nepůjde. Stejně tak nemohou nésti obce, okresy ani jednotlivci tyto úroky, vždyť na ně nezískají. Je to nemožná věc. Především potřebujeme buďto snížení nominální snížení rozumné a včas, nebo snížení úrokové míry. Vláda to učinila v květnu t. r., ale kde? Při vkladech a při zápůjčkách lidového peněžnictví. Tam se to provedlo. V bankách už ne. A proč se to tam neprovedlo? Prostě proto že vláda je krátká na bankovní ředitele. Pokud bude vždycky na prvního p. ministr financí potřebovat si vypůjčit na pokladniční poukázky, potud si to nesmí rozházeti s bankovními řediteli, poněvadž umístění pokladničních poukázek se děje na konto mobility těchto bank. Snížení úrokové míry předpokládá přísné provedení restrikce bankovních platů. Nebudu žádného jmenovati, to za mě dělá kol. Mikulíček, který je dělati nemůže, poněvadž kdyby řekl p. Preissovi, že mu stačí 5000 - 6000 Kč měsíčně, až by přišel na prvního do Živnobanky, aby mu umístila nějaké pokladniční poukázky, zahájil by p. dr. Preiss pasivní resistenci a řekl by: Nemám zákonem předepsanou mobilitu a nemohu je umístiti - a pan ministr financí by byl hotov. Máme vlastně dvě vlády, jednu řádnou a druhou mimořádnou, nebo chcete-li neřádnou, a tato vedlejší neřádná vláda je pánem všeho. Proto nemůžeme přejíti přes hrozivé břemeno dluhů, nemůžeme krátce podniknouti nic. Pánové, nebudeme-li včas hledati cesty, víte, kam dospějeme? K zákonu, jako byl vydán r. 60. před Kristem, "nemo nemini nihil debet", nikdo nikomu nic dlužen, poněvadž dojde k tomu, že stát. ani okresy, ani obce nebudou moci platiti úrok ani kapitál.

Velectění, co jsem zde předváděl, nutně vyžaduje klidných poměrů, vyžaduje naší bezpečnosti zahraniční. A my jsme stále znepokojováni našimi sousedy a ty neklidné evropské poměry nedodávají nijaké zvláštní chuti k nějakým velkým hospodářským akcím. Proto musíme míti spojence a my si je těžko získáme. Jak těžko si je získáváme u samé Malé dohody! Vždyť my jim to musíme zaplatiti, my sedláci, poněvadž chceme-li jejích dobrou vůli, musíme jim povoliti jejich dovoz k nám, dovoz věcí, kterých nepotřebujeme. Člověku se vtírá myšlenka: Když jsme měli dobrého spojence, který sice nemá vojsko, ale má velký vliv - je to Vatikán, však víme dobře, jaký je poměr Mussoliniho k Vatikánu a jak u Mussoliniho se dnes sbíhají všechny nitky evropské politiky - když jsme tam měli přízeň, hulvátským, klackovským způsobem se u nás postupovalo proti vyslanci Vatikánu. Kde jsme měli přízeň, vyvoláváme si zbytečně a nepotřebně nepřízeň. U našich spojenců v Malé dohodě si tuto přízeň musíme zaplatiti.

Ale my si ji ještě více znemožňujeme. Potřebujeme přízeň nejen států Malé dohody, nýbrž také Polska. Prosím, jen se podívejte na mapu. Kol. Krejčí zde o tom odpoledne, před chvílí mluvil a zdůrazňoval, že při pohledu na mapu je viděti, co znamená Polsko jako spojenec: jsme pak velmocí, se kterou se musí počítati. Jen vezměte tužku a počítejte, že Polsko, Československo, Jugoslavie a Rumunsko mají 78¹/₂ mil. obyvatelů. A když se podíváme na tu mapu, pak by Německu zašla chuť, poněvadž by se nedívalo na náš stát jako na nějaký koridor, který je možno s obou stran napadnout, pak by jejich záliv v bývalém Slezsku, nyní v Pruském Slezsku, také byl ohrožen, ale my jsme tomu Polsku příliš červení, příliš pokrokoví. Polsko je katolické a my musíme býti za každou cenu husitští, protináboženští a laičtí. My jsme mírovým ostrovem laicismu, vlastně laidácismu, který přinese všude škodu.

Pan kol. Mikulíček se hrozil toho, že správa státního dluhu nás stojí 15 mil. Kč ročně. Já bych to vysvětlil. Když tam člověk přijde s taženým, nebo jen umořeným losem, a chce, aby mu byl vyplacen - copak je snazší, než utrhnouti příslušnou část losu a vyplatiti jej, za 2 až 3 minuty by to bylo hotové v bance, když tam někdo přijde s šekem, okamžitě se mu vyplatí - musí čekati, jako já jsem čekal, ³/₄ hodiny na výplatu. Kdyby takto se jednalo v bankách, nebudou míti ani jednoho komitenta, poněvadž by nikdo neměl trpělivost čekati na nějakých 100 Kč tři čtvrti hodiny.

Velectění, ten laidácismus se nám všude projevil. Jak mi řekl jeden úředník: Naše úřadování je drahé, ale kontrolování toho úřadování je dražší. Naše kontrolování dražší než úřadování, ale my tuto kontrolu musíme mít, poněvadž bychom jinak nikam nedošli. Jakmile se začne šetřiti, tím hůře. O každém vydání 10 nebo 20 Kč musí rozhodovati hořejší a ještě hořejší instance a všechno se musí soustřeďovat až na ministerstvo. Za takových okolností nikam nedojdeme. Z čeho to vyplývá? Z laicismu a laidácismu. Proč? Podívejte se, proč ministr nemůže jíti na ty sobecké ředitele bank a všech těch různých trustů nebo jak se to jmenuje? Poněvadž oni mají v rukou finanční moc, které využívají pro sebe a jest jim lhostejno, že tisíce a statisíce lidí dnes má hlad nebo trpí největší bídou. Nalézáme se v takovém bludišti jako je tam na Petříně. Když tam někdo přijde, vidí kolem sebe spoustu lidí a všechno jsem já, kam se hne, všude vidí sebe, až musí zavolat, aby ho vyvedli. A ten náš egoismus je dnes všude, každý vidí jen sebe, a nemůže se nalézti východisko. Z čeho to prýští? To prýští právě z laicismu, to prýští z toho, že se lidstvo zbavilo Boha, vypovědělo Bohu boj a nastolilo si božství své a dnes nemůže nalézti východiska ze svého egoismu. Velectění, je to dosti zlé, že stojíme na prahu tak vážného roku, jakým se nám jeví rok 1934, a že vláda kromě rozpočtu deflačního nepřichází s žádným programem. Nepřichází a nemůže přijíti, poněvadž se setkává na všech stranách a na všech místech a v každém počinu s pasivním odporem, vyplývajícím z nedostatku mravních hodnot. Řekněme si, že se můžeme báti krachu hospodářského, poněvadž už stojíme v krachu mravním, a krach mravní za sebou přinese a musí přinésti krach hospodářský. A proto je nutno, abychom nejprve se starali o pozdvižení a rozmnožení hodnot mravních a pak budeme moci a budeme schopni postarati se o pozdvižení a rozmnožení hodnot hmotných. (Potlesk.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Uděluji slovo dále panu sen. Stolbergovi.

Sen. Stolberg (německy): Slavný senáte! Výdaje resortu ministerstva zemědělství jsou proti loňskému roku sníženy o 16 milionů. Poněvadž pod tit. 2 "péče o zemědělství" zařazeny jsou dvě nové výdajové položky v částce 8 mil. a 11 mil., které jsou úmorovými splátkami na půjčky, jež ministerstvo zemědělství poskytlo r. 1931, připadá na všechny ostatní tituly redukce 35 milionů. Výdajová položka "podpora rostlinné výroby" byla snížena z 1,291.600 Kč na 740.000 Kč tedy o 551.600 Kč, podpora živočišné výroby ze 6,540.000 Kč na 3.200.000 Kč, tedy o 3,334.000 Kč. Jsou to obnosy, které poskytnuty byly různým odborným organisacím k přímé podpoře určitých oborů výroby. Je-li již nutno všude prováděti redukce, prosil bych přece ministerstvo zemědělství a jeho odbory, aby se při přidělování těchto částek domluvily blíže se zemědělskými radami a odbornými organisacemi, aby alespoň s těmito malými částkami docíleno bylo pokud možno největšího úspěchu. Odborné organisace nikdy nevědí ke konci roku, s jakými obnosy budou moci počítati a jakým účelům bude částka věnována. Odborné organisace musí však, mají-li plniti svůj úkol, během roku prováděti akce, musí platiti odborným silám, jsou však ve své činnosti úplně ochromeny, jestliže se jim na počátku anebo alespoň během roku nesdělí s jakými státními příspěvky mohou počítati. Bylo by si také velice přáti, kdyby rozdílení subvencí jednotlivým oborům zemědělství neprováděly jednotlivé odbory ministerstva samy, nýbrž v dohodě se zemědělskými radami a odbornými korporacemi.

Redukce v tit. 4, "podpora zemědělské výroby", týkají se skoro výhradně věcných výdajů, kdežto osobní výdaje zůstaly nezměněny. Tak se ukazuje, že ze 47 milionů, jež věnovány jsou podpoře zemědělské výroby, připadá 26 mil. na osobní výdaje. 19 mil. na věcné výdaje. Ještě r. 1932 byly osobní výdaje preliminovány částkou 27 mil., věcné výdaje částkou 38 milionů. Jest otázkou, zdali se zde výdajů používá skutečně co nejúčelněji. S největším úspěchem bude zajisté vždy možno podporovati zemědělskou výrobu odbornými organisacemi zemědělců. Citelné snížení věcných výdajů činí však skoro každou odbornou práci nemožnou.

Mluví se zde nyní o hospodářské dohodě a o jednání průmyslu se zemědělstvím. Jednání děje se s vyloučením veřejnosti a s vyloučením německých zástupců hospodářství. Dovídáme se jen, že toto vyjednávání nevedlo dosud k dobrému konci a že z tohoto důvodu muselo býti také odloženo hospodářské vyjednávání Malé dohody. Naše ministerstvo zahraničních věcí potřebuje této hospodářské dohody k podpoře své politické dohody. Je však více nežli pochybno, zdali naše hospodářství této dohody potřebuje, zdali z ní bude moci míti nějaký prospěch. Praví se, že náš průmysl v Jugoslavii a Rumunsku mohl by docíliti zabezpečeného odbytu asi za 400 až 500 milionů - ale tyto země nemohou platiti penězi, mohou platiti jen zbožím, a to zemědělským zbožím, kterého naprosto nemůžeme potřebovati, zbožím, jehož hlavně pro oslabenou kupní a konsumní sílu našeho obyvatelstva máme nadbytek, které sami nemůžeme odbýti. Je naprosto správné, že našemu zemědělství lze pomoci jen zvýšením kupní a konsumní síly našeho městského a průmyslového obyvatelstva, že tudíž prosperita zemědělství jest úzce spojena s prosperitou průmyslu, živností a obchodu. Zvýšení konsumu chlebového obilí nepřichází zajisté podstatné v úvahu, zato však zvýšení konsumu živočišné výroby a tato má pro zemědělství rozhodující význam. Ze statistiky vidím, že se cena domácí výroby chlebového obilí odhaduje na 2.580 milionů, cena domácí výroby živočišné na 10.500 milionů (maso 5 miliard, mléko 4 miliardy, drůbež a vejce 1.5 miliardy). I když číslice neodpovídají dnešním cenovým poměrům, relace zajisté asi zůstala nezměněna.

Z toho je patrno, že zemědělství má v prvé řadě zájem na zvýšení odbytu a na cenách živočišné výroby, tohoto odbytu lze však docíliti jen zvýšenou prosperitou městského a průmyslového obyvatelstva. Pan ministr věcí zahraničních mluvil s nadějí o tom, že hospodářské styky Malé dohody, jež mají býti vybudovány, mohly by přivoditi nové oživení našeho průmyslu. Naproti tomu se obávám, že bude těžko nebo nemožno hospodářské potřeby naší země umístiti v politickém konceptu našeho pana ministra věcí zahraničních. Schopnost odběru těchto dvou balkánských zemí není příliš veliká a pro zboží, kterým mohou platiti za naše průmyslové výrobky, nemáme žádné potřeby. Třebaže se panu ministru věcí zahraničních jeví Malá dohoda důležitou pro mocenské postavení malých států v koncernu evropských států, v Ženevě a při politických konferencích, rozkvět hospodářství nebudeme moci od této politiky očekávati.

Domácí průmysl bude v podstatě jak tomu bylo do r. 1929 - svůj odbyt muset hledati ve výměně takového zboží, kterého zde v zemi nemáme přebytek - suroviny a zboží koloniální - a my budeme musit své specielní a kvalitní zboží zaměňovati za specielní a kvalitní zboží jiných průmyslových států, obzvláště našich sousedních států Německa a Rakouska. Pokud v tomto směru nelze docíliti dorozumění, bude nutno naši hospodářskou situaci považovati za beznadějnou.

Co se týče státních statků, preliminuje ředitelství státních statků výnos státních statků částkou 15.280.300 Kč. Platba do státní pokladny preliminuje se částkou 19,579.700 Kč, poněvadž ke zmíněné částce má se vzíti z pojišťovacího fondu státních statků ještě částka 4,299.400 Kč. Poněvadž v r. 1932 vykázána jest u státních statků ztráta 56,350.837 Kč (se školními a pokusnými statky 59,877.105 Kč) a poněvadž se hospodářské poměry oproti r. 1932 pravděpodobně sotva podstatně zlepší, nemůžeme říci, že rozpočet sestaven je s opatrností, která se u letošního rozpočtu vychvaluje.

Ze zprávy pozemkového úřadu se dovídáme, že správa státních statků resp. stát dluhuje pozemkovému úřadu 801,899.531.18 Kč, patrně úplata, plnými úroky vzrostlá, za 383.524 ha, jež ministerstvo zemědělství převzalo od pozemkového úřadu ze zabraného majetku. V rozpočtu na r. 1931 bylo na zúročení tohoto dluhu - bylo to tehdy teprve asi 700 mil. Kč - zařaděno 36,557.25385 Kč. Ale v účetní závěrce r. 1931 není tento výdaj vykázán a nejvyšší kontrolní úřad se spokojuje s konstatováním, že tento preliminovaný a dlužný obnos nebyl právě zaplacen. Od té doby se zúročení dlužné sumy již do rozpočtu nezařaďuje. Zdali se dluh o splatné úroky zvyšuje anebo zdali pozemkový úřad je správě státních statků daruje, není z účtů a rozpočtů patrno. Nemohl jsem také v seznamu státních dluhů nalézti nějakou zmínku o tomto dluhu 800 milionů.

Veškeré pohledávky pozemkového úřadu činily dne 1. ledna 1.170,690.418 Kč, mezitím právě zmíněná pohledávka 800 milionů u státu. Jak vysoké jsou dluhy pozemkového úřadu, nelze zjistiti, poněvadž tento úřad neskládá účty. Pozemkový úřad spokojuje se prohlášením v právním státě přece jen podivným, že když stát své dluhy neplatí, také pozemkový úřad svým závazkům nedostojí. Preliminovaná částka 15 mil. 280.300 Kč představuje tudíž výnos který se bez srážky úroků z dluhu 800 milionů očekává od 1,109.331 ha lesní a zemědělské půdy se 43 pilami, dvěma dalšími podniky, které zpracují dřevo, třemi cukrovary, jednou sušárnou bramborů, třemi mlékárnami, 13 palírnami, 8 pivovary, 4 mlýny a pekárnami, jednou rafinerií lihu a jednou továrnou na oleje, dvěma lomy s kamenickým průmyslem, jednou elektrárnou, jednou sklárnou, 10 cihelnami. Rozhodujícím pro hospodářství státních statků je hospodářství ve státních lesích, které mají přes 1 milion ha. Poněvadž ceny dříví teprve v nejposlednější době poněkud dosahují cen z roku 1932, a poněvadž rok 1932 byl pro státní lesy vysoce pasivní, těžko pochopiti, proč se r. 1934 počítá se značným výtěžkem. Roku 1932 bylo z preliminovaných 3,348.417 pevných metrů pokáceno jen 2.1 mil. pevných metrů, tudíž 65%. Úspory provedeny byly hlavně v nevýnosných lesích na východě státu, kdežto v Čechách a v zemi Moravskoslezské se bez ohledu na potřebu vesele kácelo. Podle vládního nařízení č. 170 z r. 1933 smí se nyní těžiti jen 60% stavu. Dalších 40% smí se těžiti jen tehdy, dodávají-li se do ciziny. Domnívá se ředitelství státních lesů, že může dodati asi 1¹/₂ mil. pevných metrů do ciziny, ježto přes stejné ceny doufá přijmouti o 80 mil. Kč více než r. 1932? Vládní nařízení 170/1933 nařizuje 50% resp. 40% ní omezení jinak přípustné těžby, neodstraňuje však překážky, které ministerstvo obchodu a ministerstvo železnic kladou do cesty našemu vývozu dříví, povolovací řízení se značnými vývozními poplatky pro vývoz nejnovějších druhů surového dříví, vysoké vývozní premie pro dříví dvojnásob vysoké jako v Polsku. Za vývoz jednoho vagonu dubového řeziva předpisuje se vývozní poplatek 1.000 Kč. Proč se neuvolnil nepodporoval nejdříve vývoz dříví, a teprve potom, když tato opatření nedostačují, nesáhlo ke zkrácení těžby? Na místo toho jest úmyslem při smlouvě s Polskem a Rakouskem těmto oběma státům kontingenty pro dovoz dříví do Československa značně zvýšiti. Rakousko vzhledem k dovozu z Polska zvýšilo svůj požadavek několikanásobně, - na příklad u řeziva ze 400 na 1.500 vagonů. Má snad omezení těžby v našich lesích míti za účel, aby bylo možno dovážeti více cizího dříví? V odborných kruzích v Německu, u našeho dřívějšího hlav. odběratele, agituje se již proti dovozu dříví z Československé republiky a poukazuje se k tomu, že Československo chce větší měrou dovážeti dříví z Polska, že tudíž je dovozním státem a nepotřebuje vývozu do Německa.

Lesní hospodářství navrhlo již v prosinci 1930 správě státních lesů, aby přihlížejíc k velkým škodám, způsobeným polomem, společně přiměřeně snížila těžbu. Proč odmítly státní lesy tehdy tento rozumný návrh, aby pak náhle vymohly nucené snížení? Proč státní lesy ještě těsně před vydáním nařízení č. 170 ex 1933 všude, jak v historických zemích tak na Slovensku, provedly rozsáhlé kácení, v době, kdy kácení dříví nebylo obvyklé? Chtěly si před zavřením vrat opatřiti ještě zásoby? Ve státních lesích leží dnes ještě několik desetitisíců kubických metrů užitkového dříví z kácení r. 1932 až 1933 neprodáno a to netoliko dříví pocházejícího z pohrom. Proč nedrží se státní lesy zásady rozumné, v soukromém hospodářství obvykle káceti dříví teprve tehdy, až po celé měsíce nikdo o prodej poraženého dříví a proč se pak teprve vyhazuje za babku, když se stalo méněcenným? Státní lesy mohou si dovoliti tuto hospodářskou metodu. Jejich schodek kryje na útraty poplatníků státní pokladna. Podílu, který obdržely z půjčky práce, použito bylo na úhradu investic, které jinak každý majitel lesa hraditi musí z běžných příjmů, anebo k úhradě běžných provozních nákladů. Dluhy 800 mil. nebyly ani splaceny ani zúročeny. Ministerstvo se však nestaralo o to, jak soukromé lesní hospodářství při zavedeném omezení těžby může dále existovati jak lesní majetek, ve kterém se udržují veliká jmění a nadace, a jinaký soukromý majetek se má udržeti, platiti daně a sehnati úroky.

Zároveň se zmenšením těžby měl býti zřízen dřevařský syndikát, který měl usměrniti obchod dřívím, dovoz a vývoz. Proč se nyní již po pěti měsících tento syndikát neaktivuje? Podle vládního nařízení měly býti v tomto syndikátě zastoupeny organisace, které se zabývají výrobou a distribucí dříví. Co tam mají pohledávati akciové společnosti, prodejní družstva a politická konsumní družstva? Co má ministerstvo železnic společného s výrobou a distribucí dříví? Státní lesy jsou zastoupeny v jednotlivých hospodářských sdruženích. Proč má akciová společnost pro ústřední prodej dříví obdržeti zvláštní postavení? Tato akciová společnost byla založena, poněvadž se ředitelství státních lesů přes svůj obrovský správní aparát, jehož osobní výdaje samy jsou preliminovány částkou 90 milionů, ukázalo neschopným organisovati zužitkování dříví. Nyní zdá se snaha směřovati k tomu, této akciové společnosti přenechati agendu dřevařského syndikátu, ostatním odejmouti obchod s dřívím a panu Koernerovi dopomoci k rozmnožení jeho provise. Jest úžasné, že při neúspěších, jež státní lesní správa od deseti let vykazuje, nebylo ještě vážně pomýšleno na změnu systému.

Před několika týdny byla pozornost senátu interpelací obrácena ke školským poměrům na hlučínském okrese. Také my máme za to, že tam naléhavě je zapotřebí změny. Na Hlučínsku jsou dvě ryze německé obce, Sudice a Třebom, které mají německé obecné školy. Pro ostatních 6.026 německých obyvatelů není žádné německé obecné školy. Ani ve městě Hlučíně, které mezi 4.719 obyvateli čítá 1.452 Němců ani v souvisících obcích Kravařích a Koutech s 1.108 Němci, ani v Bolaticích se 414, ani v Ludgeřovicích se 454 Němci a přece není pochybnosti, že ve všech těchto obcích je zde počet 40 německých školních dětí, které podle zákona 189 ex 1919 dávají nárok na zřízení veřejné školy. To jsou cifry veřejného sčítání lidu. Počítáno podle přiznání byl by počet Němců mnohem větší. Chtěl bych poukázati k tomu, že podle zásad, které byly uznány v polské smlouvě r. 1926 a v rozhodnutí stálého soudního dvora v Haagu stran docházky dětí do škol výlučně je směrodatným svobodné přiznání. Odpírá-li se německým rodičům právo na vyučování jejich dětí v jejich jazyku, pak jim nezbývá nic jiného, nemohou-li jim platiti soukromého učitele, než posílati je do škol jiných okresů anebo do tzv. pokoutních škol. Jest jen jeden způsob tom u odpomoci, zřídí-li se podle zákona v obcích, ve kterých je 40 školních dítek, německé školy. Všechny žádosti v té příčině dosud podané zůstaly dosud nevyřízeny.

Ministerstvo železnic bych žádal, aby pokud možno brzo zahájilo motorisaci železniční trati Suchdol nad Odrou, Budišov nad Budišovkou. Tato motorisace by zlevnila provoz, učinila by postradatelnou rovnoběžně probíhající státní dopravu autobusovou a lépe by vyhovovala dopravním potřebám obyvatelstva.

Ještě několik přání stran opatření práce pro severní Moravu a Slezsko. Půjčky práce má se částečně použíti také pro vodohospodářské stavby. Severní Morava a Slezsko vyšly při tom naprázdno a přece je toto území nezaměstnaností těžce postiženo. Ze sdělení ministerstva sociální péče se dovídáme, že v Čechách připadá na 1.000 zaměstnanců 1.687 nezaměstnaných, na Moravě 2251 nezaměstnaných. Na 100 volných míst připadá neumístěných uchazečů v Čechách 6.742, v zemi Moravskoslezské 14.593. Konečná úprava zásobení Opavy a okolí Mor. Ostravy vodou je podle názoru směrodatných geologů možná jen údolními přehradami na řece Moravě u Kružberku. Vodohospodářský svaz pro povodí Odry poukázal opětovně na význam této údolní přehrady. V celém slezském území se dosud nepodniká žádná větší práce k boji proti nezaměstnanosti a není také zařaděna do rozpočtu. Ještě jiné přání na adresu ministra veřejných prací: V poslední době vznikl v Praze velký počet mramorových paláců. Jiné stavby, jako Černínský palác, se ještě provádějí. Měli jsme dříve kvetoucí průmysl mramorový ve Slezsku. Upadá stejně jako průmysl žulový. Při velkých stavbách na Hradčanech, pro ministerstva, nebyl skoro vůbec vzat zřetel na slezský kamenický průmysl.

Jsme si toho úplně vědomi, že pokles našeho hospodářství úzce souvisí s krisí světového hospodářství, proti jejíž účinkům československý stát stojí bezmocně a bez pomoci. Nemůžeme krisi odstraniti, můžeme se jen snažiti, abychom podle možnosti zmírnili sociální nouzi, abychom hospodářství pomohli přes nejhorší doby, v naději, že po nynějším poklesu následovati bude nový vzestup.

Přes své oposiční stanovisko nedáme se mýliti ve snaze spolupracovati na zmírnění nouze, přes vyloučení, které jsme opětovně zase museli zakusiti při pracích úsporné komise. Se všemi silami chceme se postaviti do služeb našeho lidu a jeho blaha. (Potlesk.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, panu sen. Pilzovi.

Sen. Pilz (německy): Slavný senáte! Nechci se zabývati číslicemi rozpočtu, to učinil kol. Mikulíček, nýbrž použiji příležitosti jen k tomu, abych uvedl několik cifer o bídě obzvláště v severočeských krajinách, kde nouze následkem snížení sociální péče zase nabyla ostřejších forem. Chci poukázati na katastrofální účinky, které přineslo s sebou toto snížení. Uvádím jen tři okresy: Liberec. Jablonec a Frýdlant. Roku 1932 byl v měsíci prosinci pro okres Liberec vydán ještě obnos 500.000 Kč, pro okres Frýdlant 490.000 Kč a pro okres Jablonec 800.000 Kč, a to za lístky na potraviny. Letošního prosince bylo vydáno pro Liberec 450.000 Kč, tedy o 50.000 méně nežli roku loňského, pro Jablonec 480.000 Kč, tedy o 320.000 Kč méně, pro Frýdlant 275.000 Kč, tedy o 215.000 Kč méně nežli roku loňského. Tak vidíme, že snížení v jediném měsíci činilo 585.000 Kč. Stav nezaměstnaných byl však změněn jen zcela nepatrně. V září 1932 bylo napočítáno na Liberecku 8.550, na Jablonecku asi 16.000 a na Frýdlantsku něco přes 7.000, dohromady asi 31.500 nezaměstnaných: v listopadu 1933 stoupl počet nezaměstnaných v Liberci na 12.200, v Jablonci klesl na 11.000, poněvadž zde bylo několik vánočních objednávek v průmyslu a ve Frýdlantu klesl na 6.000. Je zde tedy ještě asi 29.000 nezaměstnaných v těchto třech okresech. Ve skutečnosti jest jich ovšem více, neboť to jsou jen ti nezaměstnaní, kteří se ještě počítají podle sníženého stavu zmenšením počtu lístků na potraviny. V městě Frýdlantu na příklad bylo 80% všech mladistvých vyhozeno z vyživovací akce a zcela obzvláště se to projevuje v Hrádku nad Nisou, kde všichni dělníci, kteří po léta chodili přes hranice a nyní v Hitlerově Německu byli propuštěni, jsou bez jakékoli práce. Mám před sebou zápisky z předešlého týdne. V okresu Hrádek nad Nisou zasedala sociální komise a konstatovala jen v tomto okresu tyto škrty: V 6 obcích bylo z 1.964 nezaměstnaných, hlášených k vyživovací akci, škrtnuto 541, takže zbylo jen t.423 V Hrádku nad Nisou bylo ze 456 nezaměstnaných škrtnuto 106, v Doníně ze 400 124, v Gerštorfu ze 480 82, v Dolních Pertolticích z 250 70, ve Wetzwaldě ze 143 47, v Grabštejně ze 17 4 a v Chotyni z 218 dokonce 108. Tak vidíme, jak tyto škrty účinkují. Dělníci nevidí jiného východiska pro sebe nežli bezpodmínečně zemříti hlady, jestliže se pro ně něco neučiní.

Chci uvésti jen několik případů, abych ukázal na bídu, jaká je následkem provádění zákona proti nezaměstnaným. V Rádle u Jablonce jsem zjistil, že rodina Theissingerova, cihlářský dělník se ženou a pěti dětmi - nejmenší je 9 měsíců staré, se šestým je žena těhotná - má dohromady jednu postel, žádné ložní prádlo atd., jako přikrývku jen starý plášť, byt měří 12 čtverečných metrů a celá rodina dostává jen 2 lístky týdně. Dříve dostávali někdy přídavkový lístek, nyní již žádný, poněvadž sociální komise nedostává už žádných přídavkových lístků. Tak musí tento muž svou sedmičlennou rodinu živiti za 20 Kč týdně. Ať nám někdo ukáže, jak s tím možno žíti Nyní se v Rádle ujala této rodiny rudá skupina sklářských dělníků a převzala kmotrovství, aby tito lidé úplně nezahynuli hladem. Druhý případ: Ve Smržovce bylo zjištěno, že desetiletý chlapec musí choditi žebrotou, aby pečoval o šestičlennou rodinu. Děti musejí se starati o otce, o matku a 3 nezletilé sourozence. V liberecké dělnické čtvrti byl předešlého týdne na ulici nalezen mladý muž 20 let, který dostal křeče z hladu a musil býti dopraven do nemocnice. Hlad nabývá již forem, které sotva lze slovy popsati. Obzvláště zlá je nouze v jizerských horách, mnohem horší než loňského roku. Sen. dr. Heller řekl zde ještě před několika týdny, že tvoření kartelu ve sklářském průmyslu je výhodou. Nyní máme v průmyslu tyčového skla nový kartel a tento kartel přistupuje již k plánovitému snížení mzdy o 30%. (Sen. dr. Heller (německy): Ale, pane kolego, to je přece něco zcela jiného, nezaměňujte přece věci mezi sebou!) Mluvil jste o průmyslu dutého skla. Kartel tyčového skla je v podstatě totéž. V sobotu vypověděla firma Riedl všech 300 dělníků. V Josefodole zastaví se huť v několika dnech. Rovněž tak v celé řadě jiných míst. V Harrachově se žádá 30%ní snížení mzdy. Dohromady s dřívějším snížením mzdy z r. 1929 běží o 65%ní snížení mzdy. Dělníci nemohli nic slíbiti a huť stojí. Mimořádně zlé jsou poměry kolem Cvikova. Dělník Karel Fiedler ve Cvikově, který má 7 dětí, dostane pro 9 dětí 2 lístky. Je bez práce a bydlí v městském domě a nemá nyní podle posledního nařízení ministerstva soc. péče (Sen. dr. Heller [německy]: Vlády!) žádného nároku pro děti. 9 osob má žíti z 20 Kč týdně. Dělník Ernst má 5 děti, rodiče ženy, dohromady 9 osob. Rodiče ženy dostávají 40 Kč chudinské podpory, z toho platí nájem. Dělník dostává 2 lístky na potraviny. Ovšem musí všichni chodit žebrotou. V dětské opatrovně ve Cvikově provedl školní lékař před několika dny šetření a zjistil, že z 45 dětí jsou jen 2 zdrávy a ostatní částečně chudokrevné, tuberkulosní, rachitické anebo mají zkřivení páteře. Je samozřejmé, že příčina spočívá v podvýživě dětí a v desolátních poměrech. Co však činí úřad, aby těmto poměrům odpomohl? Úřady se snaží uskutečňovati tzv. demokracii a odpomoci bídě demokratickými prostředky. Začíná se u dětí, přejde se pak k mladistvým a pokračuje se u dospělých. Tak byl v liberecko-chrastavském okrese okresním školním výborem zastaven tělocvik dětí s odůvodněním, že se děti vyučují politice, aniž bylo možno podati pro to nejmenší důkaz. Totéž se stalo ve Spittelgrundu, kde dokonce zastavena byla činnost dělnického tělocvičného spolku, rovněž s odůvodněním, že se děti vyučují politice, aniž bylo možno podati jediný konkrétní doklad. V Bedřichově v libereckém okresu bylo 28 mladistvých osob nejen vyloučeno z akce lístků na potraviny, byl jim dodán také trestní příkaz, poněvadž brali Czechovy potravinové lístky. Mám zde takovéto trestní opatření. Praví se tam (čte):

"Trestní opatření proti Josefu Neumannovi, pomocnému dělníku v Bedřichově. Četnická stanice v Gränzendorfu podala proti vám trestní oznámení, že jste v době od 1 ledna 1933 do 7. června 1933 bral v Bedřichově podporu v nezaměstnanosti, a že jste bydlel u svých majetných rodičů" - byla zjištěna celá řada rodičů, kteří mají nějaký domek, který však je silně zadlužen - "že jste tudíž lstivým zamlčením této okolnosti uvedl obecní úřad v omyl, pro který stát na svém jmění měl utrpěti a utrpěl škodu 10 Kč týdně. Tím jste se dopustil přestupku podvodu podle §u 461 tr. zák. a odsuzujete se za to podle §u 460 tr. zák. s použitím §u 266 tr. zák. k trestu vězení na dobu 48 hodin."

Toto trestní opatření obdrželo 28 mladých dělníků, kteří nevědí, jak k tomu přicházejí, a kteří nyní mají býti potrestáni, poněvadž brali lístky na potraviny, o kterých přece rozhodovala obec a nikoli tito mladí lidé sami. Ba jde se ještě dále. Okresní hejtman v Liberci dal zavolati funkcionáře odborové organisace průmyslového svazu textilních dělníků Koutského a hrozil mu, že ho vypoví, poněvadž se jeho přítomností porušuje klid a pořádek. V Hrádku n. N. byl funkcionář úřadem ze stejného důvodu již vypovězen, poněvadž nebyl příslušný do Hrádku n. N. Dějí se však ještě jiné věci. Tak byli na příklad dne 7. prosince v Hrádku n. N. dělnici firmy Anton Jäger četnictvem z továrny vyhozeni, poněvadž firma dluhovala daně a příspěvky do nemocenské pokladny. Dělníci byli tedy z pod niku vyhnáni, aniž byl rozvázán jejich pracovní poměr s firmou. Vidíme však také jiné výstřelky V Chrastavě hrozí zprostředkovatel práce Josef Hübner je prý socialistou - většině nezaměstnaných, kteří přicházejí od rudé organisace ke kontrole, že jim bude zastavena podpora a vybízí je, aby vystupovali z rudé organisace. Obyčejný funkcionář osvojuje si již věci o kterých se ještě ani vláda neusnesla. Vidíme však také následky, nejen v západních Čechách, nýbrž také ve východních Čechách. Počátkem listopadu bylo zatčeno 9 dělníků a 2 dělnice, kteří dnes ještě sedí u krajských soudů v Jičíně a Trutnově. Při zatýkání těchto 11 dělníků snažily se úřady, aby z celé věci vykrystalisovaly proces s velezrádci tím, že se soudružce Wünschové hrozilo procesem pro velezradu Aby se snad dostalo z těchto lidí něco více, přešlo se k teroru. Truhlářský dělník Mach ze Starého Města u Trutnova byl volán k okresnímu soudu a tam žalářníkem napolo ubit, aby se z něho vynutilo několik doznání. Byl zase propuštěn a je zase doma. Nevím, zdali je to slučitelno s demokratickými zásadami v republice, člověka napolo ubíti a pak ho vyhoditi jako psa. Další případ: V Broumově je nový okresní hejtman s dřívějším, vrchním radou Leinerem, dalo se ještě mluviti - který proti funkcionářům průmyslového svazu textilních dělníků postupuje s těžkým utrháním, tím že jim prohlašuje, že se peněz svazu textilních dělníků používá jen k politickým účelům a nikoli k vyplácení podpory v nezaměstnanosti. Tomu ten pán snad sám nevěří, neboť který dělník by si něco takového dal líbiti? Ale může se jednoduše proti lidem postupovati s utrháním, aniž by kdo podal nejmenšího dokladu pro toto své utrhání. Vidíme také takové věci jako v Hrádku n. N., že nyní na hranicích stále ještě dochází k tzv. únosu lidí. Před několika dny zmizel muž, jménem Mische, z Hrádku n. N. Na silnici ptal se ho nějaký muž na cestu do Žitavy, chtěl mu cestu ukázati a od té doby zmizel. Jsou tomu již 2 týdny a dosud o něm nebylo slyšeti. Zde byla by dána příležitost pro četnictvo, aby přece konečně vyšetřilo, kam se tento muž poděl. Mám za to, že tu jde zase o únos člověka.

To bylo jen několik číslic o bídě v severních Čechách, která vzniká novým zkrácením tohoto rozpočtu Vidíme, že rozpočet na sociální péči byl snížen o 121 milionů v době, kdy je více nezaměstnaných kdy panuje větší nouze a bída, a kdy vlastně mělo by býti vykázáno více nežli roku předešlého. Je dosti kapitol v nynějším rozpočtu, kde by se mohlo škrtati, nemusila by to býti právě sociální péče. Také ministerstvo zdravotnictví bylo zkráceno o 6 milionů, na druhé straně však vidíme, že ministerstvo vnitra vydá o 11 milionů více než roku loňského. Zde by byla dána možnost spořiti, ale poněvadž je to aparát na utlačování a poněvadž se dnes dělníci a také jiní lidé, kteří jsou ohroženi tísnivými daněmi, stále více brání, musí býti tento aparát zvětšen. Nechci se pouštěti do podrobností, nemá to žádného smyslu, ale v kapitole veřejných prací byla celá řada položek velice seškrtána. Na stavbě silnic a mostů uspoří se 20 milionů, u vodních staveb 24 mil u staveb škol 13 mil. atd. Zde by byla dána možnost opatřiti práci. Celkem bylo u veřejných prací škrtnuto 128 milionů. Také ve školském rozpočtu vidíme, že byla snížena řada položek, celkem o 54 miliony. Zde by bylo bývalo zapotřebí rozmnožení. U vojenských výdajů naproti tomu vidíme, že pro vojenský výcvik se vydává o 20 mil. více a celé ministerstvo národní obrany může vydati skoro 1.600 mil. Kč a vyjmeme-li ještě skryté položky z jiných ministerstev, došli bychom ke 2 miliardám výdajů na vojsko. To není v zájmu obyvatelstva a demokracie. Toho není zapotřebí a my z tohoto důvodu, ježto rozpočet nečiní dostatečných opatření pro dělnickou třídu, rozpočet jako komunisté odmítáme.

Ke konci chtěl bych ještě krátce promluviti o věci, která budí oprávněné rozhořčení mezi dělnictvem. V Děčíně Starém městě bylo 200 vagonů žita denaturováno, to jest smíšeno s uhelným prachem, a tak učiněno nepotřebným pro lidské požívání. A to v krajině, kde jako v Kamenickém Šenově. Boru a okolí Děčína panuje vyslovený hlad. A bylo by velice na čase, kdyby vláda konečně zakročila proti této kapitalistické libovůli a bezohlednosti.

Sdělil jsem zde jen několik číslic o strašlivě bídných poměrech v severních Čechách, aniž bych měl naději, že se to tím zlepší. My komunisté budeme dělníky dále volati do boje, organisovati je proti kapitalistické třídě a jim říkati, že nebude dříve lépe, dokud dělnická třída kapitalisty nepožene k čertu a sama nepřevezme vládu. Konec. (Potlesk komunistických senátorů.)