Místopředseda Votruba (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž je pan sen. dr. Bačinský.

Sen. dr. Bačinský (rusky): Slavný senáte! Nám, karpatoruským parlamentním zástupcům, poslancům a senátorům vytýkají často, že se zabýváme více, než jest nutno, kulturními a národnostními otázkami naší země, vytýkají nám, že se zabýváme raději kulturními otázkami než hospodářskými, ačkoli hospodářská situace Podkarpatské Rusi ukazuje nám činnost v tomto směru. Vytýkají, že se exponujeme příliš jednostranně ve své činnosti parlamentní a jiné že nejsme objektivní a že se řídíme stranickými úsudky a nikoli veřejným zájmem.

Kdo tuto otázku tak posuzuje, nemá pravdu, poněvadž my se ve svých činech řídíme láskou k svému národu přáním pomoci zemi, která je nám nejbližší Podkarpatské Rusi a společně s tím i Československé republice, ke které jsme se my, Rusíni, dobrovolně připojili a v jejíchž hranicích si přejeme najíti blaho svého národa.

Osměluji-li se promluviti při projednávání rozpočtu na rok 1934, považuji za svou povinnost zjistiti, že školní výchova v naší zemi byla by úplnou vtom případě, kdyby v duši mládeže a lid u pozvedla cit státního vlastenectví, tj. cit vděčnosti a přiznání k republice s jedné strany, a kdyby s druhé strany, s hlediska demokracie, vytvořila cit národního vlastenectví.

Podle mého přesvědčení má škola na Podkarpatské Rusi vštěpovati tyto dobré vlastnosti a školská politika vlády měla by se o to starati, přejeme-li si, aby se mezi naší zemí a Československou republikou vytvořila jednota, která se nikdy nedá rozbíti. Zvláště nyní je nám potřebí takového druhu školní výchovy, v těchto těžkých dobách, kdy všude jest bída a kdy zahraniční propaganda užívá všech prostředků a každého případu, aby u našeho dobrého lidu, který nikdy nebyl zrádcem, podryla věrnost ke státu.

Nemůžeme se spokojiti s takovým výchovným systémem, aby se naše mladé pokolení ve středních školách nemohlo seznámiti s našimi podkarpatoruskými spisovateli, jako s Duchnovičem, Silvem, Fencikem, Stavrovským atd., jak to vysvítá z návrhu učebných osnov pro střední školy v Československé republice na rok 1934, které vydalo ministerstvo školství. Německé menšiny mohou ve svých středních školách studovati Goetheho, Schillera a Lessinga: těšínští Poláci mohou studovati Mickiewicze, Sienkiewicze, Slowackého; berehovští Maďaři mohou studovati Aranyho, Jókaje, Petöfiho, jen naše mládež nemůže studovati naše spisovatele. Táži se, proč se předepisuje naší mládeži v osnově ke studiu Franko, Kuliš, Lepkij, Feďkovič, Makovej, Vovčok, Lesia Ukrajinka, Ševčenko, Hrinčenko atd.? Proč naši podkarpatoruští spisovatelé nejsou v návrhu, nemluvím-li již o spisovatelích všeruských, kteří svými skvostnými výtvory obdařili celý svět?

Tak se u nás nemůže rozvíjejí zdravý nacionalismus, takový nacionalismus, který miluje své a ctí kulturu jiných národů. Nynější systém výchovy vytváří takovou ideologii, jejíž náprava bude později velmi těžká. To znamená, ze jsme povinni zabývati se kulturními otázkami a zvláště proto že obyvatelstvo Podkarpatské Rusi skládá se více než ze 70% ze zemědělců. Naše zemědělství a naši zemědělci jsou asi v takovém stavu v jakém byli v historických zemích před 40 až 50 lety, a přejeme-li si dospěti k rozvoji těchto zemí, musíme svou práci začínati školou. To jest základ veškeré kultury a rovněž i rozvoje zemědělství. Marná jest všechna státní podpora marné budou u nás hospodářské organisace, družstva - všechno to znamená jen poloviční práci - není-li základu: dobré školy.

Velice věřím, že všichni členové vlády jsou přesvědčeni o pravdě obsažené v zásadách, které jsem vyložil, a že se tedy vláda postará, aby bez ohledu na nynější deflační rozpočet byl proveden program výstavby škol s jedné strany, a s druhé strany že vytyčí vláda školské politice na Podkarpatské Rusi takový směr, který nás navždy spojí s československým národem.

Jest pravda, že rozpočet na rok 1934 je skoro o 1 miliardu Kč nižší, než rozpočet na rok 1933 a následkem toho podle rovnoprávnosti připadá méně i na Podkarpatskou Rus Ale to nás naprosto nesmí rozhořčiti. Vláda dala nám během tohoto smutného roku skutečné znamení své blahovůle když nás postihly ohromné katastrofální povodně a obyvatelstvo utrpělo několik desítek milionů Kč škody.

Vláda poskytla naší zemi velmi velkou pomoc, jeden člen vlády, pan ministr vnitra, nás též osobně navštívil, aby podle osobních dojmů zařídil, čeho třeba. Celé veřejné mínění Podkarpatské Rusi vzalo to na vědomí s uspokojením a doufá, že i příště také se budou starati o nás v tom směru, aby těžká zima letošního roku minula bez zvláštních otřesů, zvláště že se budou starati o pravidelné a soustavné zásobování Verchoviny a že z půjčky práce budou na rok 1934 poukázány takové částky, aby každý obyvatel všech tříd a závodů naší země mohl najíti svou existenci.

Jestliže se hospodářský stav v historických zemích den ze dne horší, tím silněji lze u nás na Podkarpatské Rusi pociťovati bídu se všemi následky krise. Všeobecná nezaměstnanost, i nedostatek výdělku a často nemilosrdné daňové exekuce, dále úplně zničené existence působí neustálý neklid mezi živly sociálně slabými a lze se obávati místních srážek, neprovede-li se investiční program velikého rozměru při stavbách, při úpravách toků a řek, nezahájí-li se práce ve státních lesích, v soukromých hospodářstvích, jako na př. Latorice, nebude-li se prováděti rozumnější daňová politika než dosud.

Je-li zemědělské obyvatelstvo v jiných částech republiky v kritické situaci, tím katastrofálnější jest tato jeho situace u nás na Podkarpatské Rusi, poněvadž, jak jsem již řekl, jsme vzdáleni od zemědělců západních částí republiky o 40 až 50 let, ale mimo to živelné pohromy zničily nejúrodnější naše krajiny. Na Verchovině byla vůbec slabá úroda pro stálé deště, takže obyvatelé Verchoviny nejen nemají dostatečné množství potravy na zimu, nýbrž pro nedostatek vhodné výdělečné možnosti ani nemohou býti schopni kupovati sobě tyto potraviny v mezích aprovisace, prováděné státním aparátem.

Za nynějších okolností má se k nám dovézti v příštím roce 7000 vagonů kukuřice a žita, a bude-li se provozovati kompensační obchod rozhodně si přejeme, aby předmětem kompensací na Podkarpatské Rusi bylo dříví a aby se kupovalo nejen ze státních lesů, nýbrž i ze soukromých, aby obyvatelstvo každé krajiny mělo svůj výdělek.

Za nynějších okolností je skoro jediným příjmem Verchovince výdělek z chovu dobytka. Ale těžkosti při prodeji dobytka a nedostatek jiného výdělku působí, že dobytka ubývá, takže obyvatelstvo Verchoviny stále chudne. Srovnáme-li naše poměry s poměry v historických zemích, můžeme zjistiti, že při prodeji dobytka podle živé váhy stále ještě jest cenový rozdíl 2 až 3 Kč, a to pro stále ještě příliš vysoké železniční sazby. V chovu dobytka může nastati zlepšení jen v tom případě, ukáže-li vláda i zde svou silnou rukou, jak se to stalo při omezení dovozu zahraničního dobytka, což velmi pěkně působilo na prodejní ceny dobytka. Přejeme-li si zachrániti chov dobytka na Podkarpatské Rusi, nutně musíme snížiti ceny nájmu pastvisek, zvláště na poloninách, které jsou v soukromých rukou, a mimoto musíme snížiti železniční sazby přiměřeně k potřebám chovu dobytka na Podkarpatské Rusi.

Musím přiznati, že vláda letos učinila mnoho takových kroků, které mohou zlepšiti postavení našich zemědělců. Zde mám na mysli především zákon č. 1071933 Sb. z. a n. Tímto zákonem byla našim zemědělcům v celé republice dána možnost pomocí obilních zástavních listů dostati dvě třetiny hodnoty na své obilní plodiny napřed, takže zemědělci nebyli nuceni hned po žních prodávati za takovou cenu, která pro ně nebyla přiměřená, a mohli odložiti prodej do konce května příštího roku. (Sen. Mikulíček: A co Verchovina?) Rozumím, ale naše Podkarpatská Rus skládá se z Verchoviny a z nížiny a nutno se starati jak o Verchovinu, tak i o nížinu. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Prosím o klid.

Sen. dr. Bačinský (pokračuje): Tento zákon mohl by přinésti zemědělskému obyvatelstvu ještě větší užitky, kdyby byl býval dříve vydán, ale i tak musím uznati, že v některých krajinách se ho velmi značně použilo. Na Podkarpatské Rusi mohl by tento zákon býti ještě užitečnější, a to v nížině, poněvadž obyvatelstvo velmi trpělo poněvadž musilo po žních z nouze prodávati své obilí a obchodníci toho zneužívali. Nemohla-li působnost tohoto zákona již letos přinésti očekávaného užitku, jest toho příčinou nejen to, že zákon byl pozdě vydán, nýbrž hlavně ta okolnost že na Podkarpatské Rusi ani zemědělci, ani družstevní organisace neměli přiměřeného počtu skladů. Přejeme-li si pro příští rok zajistiti dobrou působnost zákona, musíme se postarati pro zemědělské obyvatelstvo a pro družstva, aby mohla vystavěti takové sklady. Vláda, totiž ministerstvo zemědělství mělo sice v úmyslu užíti části půjčky práce na Slovensku a Podkarpatské Rusi na stavbu obilních skladů, než přece tento úmysl nebyl dosud proveden a bylo by si velice přáti, aby tyto stavby byly pokud možno nejrychleji provedeny.

Na stavbě těchto skladů mají zájem nejen zemědělci a družstevní organisace, nýbrž i sama země, zemské zastupitelstvo, okresy a obce, takže pod vedením ministerstva zemědělství dlužno přiměti k práci na stavbě těchto skladů všechny výše zmíněné strany, mající na tom zájem. Tak nebude touto investicí zatížena jen státní pokladna, poněvadž část výdajů mohou na sebe vzíti jiné příslušné jednotky. Ale vojenský erár nemá na Podkarpatské Rusi podobných skladišť, ačkoliv jich může potřebovati i vojsko. Já se své strany považuji tuto věc za velmi důležitou a vím z osobní zkušenosti, že pro nedostatek skladů na Podkarpatské Rusi prodává se hned po žních celá sklizeň obchodníkům, a poněvadž ani obchodníci nemají postačujících skladů, prodávají obilí dále, obyčejně mlýnům v celé republice, takže za 2 až 3 měsíce jest opět zapotřebí dovážeti obilí na Podkarpatskou Rus mnohem dráže, a meziobchod má tak dvojí výdělek. Každý nestranný pozorovatel může z toho viděti, jak velice neurovnané jsou hospodářské poměry na naší Podkarpatské Rusi, ale všechny tyto vady mohly by se ve značné míře odstraniti stavbou veřejných skladů.

Z nařízení, která byla vydána v zájmu zemědělství, musím zdůrazniti ještě odklad dražeb do konce letošního roku. Tento zákon zachránil velmi mnoho zemědělců před zkázou, ačkoliv v některých případech ještě více ztížil postavení zemědělcovo, poněvadž exekuce vedené na právo k užitku působily mnoho výdajů: než přes to jest nutno prodloužiti a obnoviti tento zákon s příslušnými kautelami. U nás na Podkarpatské Rusi jest zemědělský živel neméně zadlužen než jinde. Chceme-li zachrániti venkovský lid, je nezbytně nutné takové dočasné nařízení, dokud nenastane lepší situace, kdy bude lze se státní podporou proměniti krátkodobé půjčky v dlouhodobé.

Bohužel, často, jak je zřejmo, účelná nařízení nemají potřebného účinku, poněvadž některé okolnosti umožňují jejich zneužívání. Takovou věcí je na př. smlouva s Maďarskem o pohraničním styku, která ve velkých rozměrech slouží spekulaci.

U nás na Podkarpatské Rusi v pohraničních územích bylo převezeno několik tisíc vagonů pšenice, ale mimo to se podloudně dopravuje dobytek i nyní denně. Stávají se neuvěřitelné případy; mám informace, že jeden pohraniční zemědělec místo několikaměsíčních selat převáží už několik měsíců přes hranice vykrmené vepře o váze 200 kg. Vláda musí se naléhavě postarati, aby tato dohoda byla revidována.

Považuji za svou povinnost uvésti, že jsou u nás tři továrny, které se zabývají suchou destilací dříví. Tyto továrny, perečinský Bantlin, Klotylda ve Velikém Bočkově a továrna Solyva ve Svalavě, které ročně zužijí asi 400.000 m³ dříví, i nyní poskytují práci více než 2.000 lesních a továrních dělníků, kteří jsou většinou drobnými zemědělci. I tyto továrny dostaly se letos do kritické situace, poněvadž hlavní výrobky těchto továren - jako kyselina octová, methylový líh, denaturovaný líh, aceton, dřevěné uhlí - velmi těžce se mohou prodávati i uvnitř země. Věřím a doufám, že vláda učiní vše, aby zajistila nerušený chod těchto továren, neboť zájem na tom mají nejen státní lesy, nýbrž i velmi značná část našeho obyvatelstva, a tak osud těchto továren má význam nejen hospodářský, nýbrž i politický.

U nás na Podkarpatské Rusi je mnoho takových problémů, které se musí řešiti. Takovým problémem je pozemková reforma, která byla nedostatečně provedena. U nás se musí provésti kolonisace, u nás se musí provésti scelování pozemků, pozemkové knihy u nás nejsou v pořádku, rovněž katastr atd. Na Podkarpatské Rusi nutno si určiti velký hospodářský plán a provésti jej. Jak jsem již řekl, je potřebí i dobrých škol pro naše karpatoruské obyvatelstvo.

Slavný senáte! Je známo, že úkolem každého rozpočtu jest zajistiti všestrannou působnost státního aparátu. Jak dalece se nám to podaří, ukáže budoucnost. My, kteří žijeme v nejvýchodnější části republiky, pohlížíme s důvěrou v tuto budoucnost a věříme, že vítězně ukončíme tento boj, jehož kříž všichni stejně neseme. Jsme ochotni bojovati i proti útokům, které směřují proti celistvosti naší republiky, a také si přejeme účastniti se boje, jehož účelem je zlepšiti hospodářskou situaci v naší republice. S rozpočtem souhlasím. (Potlesk.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen pan sen. Mikulíček. Dávám mu slovo.

Sen. Mikulíček: Projednáváme rozpočet Československé republiky, státu kapitalistického, státu třídního. Již v cifrách tohoto rozpočtu se tento třídní charakter projevuje, jak jsme prokázali již při projednávání jeho v rozpočtovém výboru. Je zde 7¹/₂kráte více daní nepřímých než daní přímých, počítáme-li polovic výtěžku z daně důchodové a polovic výtěžku z daně domovní, kterou platí produktivně pracující dělníci ať již ve svých mzdách, ať ve svých činžovních poplatcích. Ale rozpočet je i reakcionářský, zpátečnický. Na položku pro ministerstvo vnitra je v rozpočtu o 1,660.000 Kč více. Kromě toho potvrdil pan ministr financí, že z půjčky práce se dá 121/2 mil. Kč na nové vyzbrojení četnictva moderními zbraněmi. Staré pušky špatně střílely, jsou zastaralé a proto z půjčky práce, která měla býti věnována na podnikání takové či onaké, aby bylo dosti zaměstnání pro nezaměstnané, se dá zbrojírnám 121/2 mil. Kč. Ale na druhé straně položka ministerstva školství je o 54 mil. 62.000 Kč menší než roku loňského. Slyšíme každou chvíli, při každé slavnosti, že jsme demokratickým, kulturním, pokrokovým národem, ale na policii a četnictvo se peněz přidává, zatím co na kulturu, vyučování a vědu se ubírá.

Veřejné práce, které rovněž mají za účel opatřovati v dnešní mizérii milionům nezaměstnaných práci, mají v položce o 127.981.000 Kč méně. Už pan ministr veř. prací prohlásil, že tím mu byla vzata možnost opatřiti nejméně 50.000 dělníkům práci. A na sociální péči je o plných 120,567.000 Kč méně než roku loňského. Čili na potlačovací aparát, který má násilím prodloužiti život hnijícímu, skomírajícímu kapitalistickému řádu, se přidává přes 23 mil. Kč, ale na školství, na podnikání a soc. péči se preliminuje o 302610.000 Kč méně.

A k tomu ještě 20 mil. Kč na disposiční fondy. To je ta nejpovedenější položka. Podle zákona čís. 175 z r. 1919, § 5, odst. 2, dává se panu min. předsedovi a panu ministru zahraničí po 10 mil. Kč, z nichž nemusejí absolutně nikomu skládati účty. Aspoň ještě nikdy jsme nečetli, že by se tyto účty před ministerskou radou skládaly, a kontrole státního kontrolního úřadu nepodléhají. Je charakteristické, že v mnohých jiných položkách v minulých letech při ministerstvech něco zbývalo, ale tyto položky, ať jsme měli jakéhokoli ministerského předsedu, ať z kterékoli politické strany nebo ať to byl předseda vlády úřednické, vždy byly vyčerpány do poslední korunky. Že to dovede vyčerpati také pan ministr zahraničí, je všeobecně známo. (Výkřiky sen. Kindla.)

Systém daňový, jak jsem již stručně řekl, je čistě převalen na bedra širokých mas pracující třídy. Páni zástupci socialistických stran při každé příležitosti, a zvláště když byly obecní volby, mluvili proti zákonům čís. 77 a 125 z r. 1927. Sám jsem byl svědkem ve Dvoře Králové, kde měli svého času čeští socialisté schůzi, na níž bylo asi 1500 lidí, že když jsem se hlásil o slovo a občané si to vynutili, pan starosta zhasil světlo a tím chtěl znemožniti, abych mluvil. Páni tvrdí, že roku 1927, když byli v oposici, protestovali proti zákonům čís. 77 a 125/1927 proti reformě hospodaření samosprávných svazků a proti reformě správy. Ale pánové jsou již 4 léta ve vládě nanovo a vědí, že když jediný ministr položí veto proti jedné či druhé věci, nemůže se na tom ministerská rada usnésti. Páni mají polovinu ministrů - máme 14 resortních ministrů a patnáctého ministerského předsedu - a přece nemohou prosaditi to, co před každými obecními volbami předkládají voličům, že to zlo způsobuje jedině mizérie v samosprávě a že bez odstranění zákonů č. 77 a 125/1927 nebude státní správě lépe.

Ve starém režimu výlohy samosprávy musili platiti bohatí v přirážkovém systému. Novému režimu německo-české měšťácké koalice bylo líto těch různých ať velkostatkářů, ať zbytkařů, ať velkoprůmyslníků či bank, určil proto míru přirážek obecních na 200%, v nejhorším případě na 350% a teď sanuje samosprávu příděly. Příděly z čeho? Ne z daní přímých, poněvadž těch je 1.047 mil. Odpočítáme-li do nepřímých daní polovici daně důchodové a daně domovní, přídělů z daní je úhrnem 2.645,585.200 Kč, čili 21/2 miliardy platí v nepřímých daních konsumenti na příděly obcím a pak má mnohdy možný člověk - odpusťte mi to slovo - drzost na obci křičet, že zástupci dělníků by chtěli poroučet, ale neplatí. Právě opačně je tomu: bohatí neplatí a chudáci platí v nepřímých daních 7.593 mil., tj. 80% celého státního rozpočtu, z čehož připadá 2¹/₂ miliardy na příděly. A ještě jinak se postarali pánové zákonodárstvím - čímž dokazují jen třídní charakter tohoto státu - aby bohatí byli zproštěni povinností poměrně proti chudým. Byl to, myslím, slavné paměti ministr dr. Engliš, který zavedl stabilisační bilance. Stabilisační bilance je podvod zákonem chráněný. Prosím, jednotlivé podniky měly na př. 50 mil. základního kapitálu, 10% každý rok odpisovaly a již za 9 až 10 roků do doby, než vstoupil v platnost zákon o stabilisačních bilancích, bylo vše odepsáno až na 1 mil. Kč, ale oni chtěli dál odpisovat aspoň 5 až 6 mil. ročně, ačkoli se při tom vyplácela 30%ní dividenda. Proto přišel zákon o stabilisačních bilancích a podnik s původními 50 mil. základního kapitálu, který však odpisy byl snížen na 1 mil. Kč, nanovo se ocenil na 100 až 200 mil. Kč a pánové odpisují zase nanovo 10%. Tímto způsobem zase uniká zdanění 5 až 8 mil. Kč ročně z takového velikého podniku, z něhož by bylo nejméně 20% daní, přirážek atd. Zase se chrání ti, kteří by chráněni býti neměli, kdyby tu byla demokracie, i taková, jak jí rozumí měšťák: ale poněvadž je tu třídní charakter, dělá se takovým způsobem podvod zákonem chráněný.

Druhý podvod zákonem chráněný je akciová společnost. X - Y starý Josef, jeho žena Marie, mladý Francek a jeho žena Františka utvoří akciovou společnost a v případě, že se některý z nich ztratí, nepodléhá akciová společnost percentuálnímu poplatku převodnímu, jako mu podléhá každý chalupník neb malý domkář, nýbrž je to - akciová společnost. Tázal jsem se v rozpočtovém výboru, kde je 200 mil. poplatků ze jmění po zemřelém továrníkovi Baťovi, a p. ministr vnitra Černý mně řekl: Je to akciová společnost. Patnáctiměřicový rolník, který má chalupu, jež se s výměnkem 3000 Kč ročně pro starého otce, který mu hospodářství postoupil, oceňuje 100.000 Kč, zaplatí 5.000 Kč převodního poplatku, který se vleče na jeho domku, když je nemůže zaplatiti a musí se vypůjčiti, třeba na 10 let, ale u akciové společnosti je to jinak. Vytvořily se dále slevy poplatků i při převodech, při pensích, kde několik společností se dávalo dohromady. Tuším, že při zákoně o fusích byla již Českomoravská-Kolben-Daněk fusována, ale od té doby je zde několik desítek takových fusovaných podniků. Páni majitelé, akcionáři a ředitelé těchto závodů vymlouvajíce se na mezinárodní situaci, na krisi, na nemožnost odbytu nejen snižují mzdy, vyhazují dělníky, ba dnes i úředníky, nýbrž neplatí ani daně. Z těch skoro 5 miliard, které jsou na daňových dluzích, mají oni platit nejméně 90% A čtěte včerejší tisk, jak vypadá jejich hospodářská situace! Úředníci Českomoravské-Kolben-Daněk se sešli dohromady a prozradili československým občanům a také příslušníkům čsl. vlády - poněvadž jistě, doufám, páni ministři sami čtou noviny, nebo si dávají aspoň hlavní věci sdělovat - jak ředitel Českomoravské-Kolben-Daněk má legálně 1,800.000 Kč, jak jde do pense se statisícovým příjmem a kromě toho dostane ³/₄ mil. Kč odbytného. Pánové, to že je spravedlivé zasahování, to že je spravedlivé zákonodárství? Dnes už se vám bouří i ti, kterých až dosud kapitalisté používali jako karabáče. A proč? Přirozeně, poněvadž jsou také vyhazováni. Vším právem se bouří. My tvrdíme, že vy jste vinni tím neklidem a nespokojeností. Dejte lidem chléb a práci a my si pak budeme moci vymluvit plíce marně pak budeme svolávat demonstrace, poněvadž když budou mít lidé co jíst, kde bydlet a nebudou musit hladovět, nebudou se vydávat v šanc persekuci, jakou vy pronásledujete jedině naši stranu, jako jedinou dosud nezkorumpovanou, dosud v žádné zlodějně nenamočenou. Ne proto, že chceme rozvracet republiku. My netvrdíme, že chceme, aby hranice v Evropě zůstaly, jako jsou. Hranice jsou příčinou síleného zbrojení. Naším úkolem je řešiti tuto otázku mezinárodně, naším konečným cílem je, aby zmizely hranice všech států, aby tak jednou přestalo hromadné vraždění lidí. Naší snahou je zabezpečit pracující třídě právo na práci a chléb a za to jsme persekvováni.

Vážení, přikročím stručně k jednotlivým ministerstvům. Včera po schůzi senátu jsme měli schůzi branného výboru a tam jsme se dověděli z úst vládního senátora, jak se forsírují, ba, jak se přeplácejí soukromé továrny při výrobě letadel. Sen. Novák ze soc.-demokratické strany - ti pánové vždycky když přijde komunistický řečník na tribunu, jako když přijde otravný plyn se ztratí dokazoval, že stejný typ letadla, který ve státní továrně je za 250.000 Kč, je v soukromé továrně za 436.000 Kč. Pan gen Fajfr se vymlouval tím, že sice to může být pravda, ale že továrny na letadla v Československu nedostávají subvencí při zavádění určitých typů jako ve Francii nebo v Anglii. A proto se jim to potom jednotkovými cenami doplácí Není to zase sakramentská spekulace? Řekněme, že továrna ve Francii nebo v Anglii dostane 2 mil. subvence, než ten prototyp zavede: u nás nedostane subvenci, nýbrž za každý aeroplán o 170000 Kč více na jednotkových cenách, čili když těch aeroplánů dodá pět, má tolik jako 1 mil. Kč na subvenci, když jich dodá 20, má subvenci 5 mil. Kč, a čím více jich dodává, tím více se jí hrnou peníze do kapsy. A nebylo vůbec v úmyslu tuto tendenci změnit.

Železnice: Schodek železnic je 829 mil Kč. Stát. státní poklad na zase z peněz chudáků, které se vydřely na cukru mase, chlebu, pivě, na dopravě, na všem ostatním, na dani obratové, z peněz chudých sanuje rozpočet ministerstva železnic částkou 482,209.000 Kč, z vlastních prostředků z půjčky braly železnice 220 mil. a ostatní část, 117 mil. Kč, nevím odkud; to se nám v rozpočtovém výboru neřeklo. Konstatoval jsem v rozpočtovém výboru, že výmluva, že je krise, že se nedováží tolik zboží, hodila by se zrovna tak pro ministerstvo pošt jako pro ministerstvo železnic Máme-li u nás dnes méně vývozu o 16 až 17 miliard, než jsme měli před 4 nebo 5 lety, pak se jistě také tolik netelefonuje, netelegrafuje, nepíše atd. Ale vytýkal jsem v rozpočtovém výboru - ovšem naše návrhy se házejí pod stůl - budu ještě na konec o nich mluvit - proč se nedohlédá na dodávky ministerstva železnic. Ministerstvo pošt může býti proto aktivní i při té dnešní krisi a mizérii, poněvadž nepotřebuje těch stamilionových dodávek, kterých potřebuje ve svém provozu ministerstvo železnic, ať je to uhlí, železo, cement, ať je to cokoliv jiného, a tam by se měla hledati náprava. Jestliže mi p. ministr financí řekne, že z ceny uhlí dostává 37% majitel dolů 15% jsou daně, 15% doprava a ostatní že má soukromý obchod, myslel bych, že by bylo možno to uhlí v milionových dodávkách pro železnici získati za daleko snesitelnější cenu přímo z dolu, než dnes, když se dodává různými pány Františky Stříbrnými, Stejskaly atd. - František Stříbrný a Stejskal jsou už snad pryč - nebo ostatními, kteří to dodávají. (Předsednictví převzal místopředseda Klofáč.)

Železo: Pan gen referent tvrdil, že v Anglii je na př. železo za 6 až 7 Kč 1 q, kdežto u nás je jistě průměrně o 9 Kč dražší. Stát potřebuje přes 50 milionů q uhlí nejen pro železnice, nýbrž také pro kanceláře, a kdyby bylo jenom o těch 10 Kč lacinější, bylo by to 500 milionů Kč. Pánové chtěli mé tvrzení zvrátit v rozpočtovém výboru, když jsem navrhoval, aby se překalkulovaly ceny u nás, a obviňovali mne, jako bych navrhoval, aby se odebíralo uhlí z Belgie nebo Anglie. Ne, navrhoval jsem jen překalkulování ceny u nás podle cen uhlí v cizině. Když propouštíme dělníky, ale majitelům dolů a různým obchodním lichvářům dodávají se tak ohromné částky, je samozřejmě státní podnik pasivní.

Kolik potřebuje železa taková dráha v různých formách! Mezinárodní statistika dokazuje, že u nás je železo 2¹/₂krát tak drahé jako ve Francii. Cement: Zase tu máte tolik set oprav mostů, tolik nových mostů a staveb. Kolik je to metrických centů cementu, který je u nás 2¹/₂krát dražší než za hranicemi! Slyšeli jste to s tohoto místa několikráte. Čili ministerstvo železnic, zvláště když je dnes v rukou soc. demokrata, kdyby chtělo dělat politiku ve prospěch zaměstnanců a dělníků, musilo by především jíti proti těmto lichvářům a vyraziti jim zbraň z ruky.

Vydali jste kartelový zákon. Činnost kartelů ničí hospodářský život; zaviňuje nejen zvýšení cen cementu a železa, deficit na drahách, nýbrž brzdí také silně podnikání stavební, na němž participuje 30 až 35 odborů podnikání stavebního, kolem něhož se podle mého názoru točí výroba jako kolem svého středu. Kartelový zákon máme a nepocítili jsme jej ani v uhlí ani v železe ani v cementu, nenastalo žádné pronikavější snížení cen. Je-li uhlí snad o 5% lacinější, to je jako když dá hluchému dobré ráno.

Máme také kartely cukrovarnické a lihovarnické. Četl jsem, jak socialistické strany - hlavně ovšem při volbách hlásají, že cukr musí býti lacinější Je to přímo šílená hospodářská politika 1 q cukru v Ústí n. L. stojí 55 až 60 Kč, kdežto rolníkovi se prodává 1 kg za 6.40 a 6.20 Kč. Slyšel jsem, že váš svatý Baťa chce v Napajedlích, kde koupil cukrovar, budovati rafinerii cukru a že chce prodávat cukr za tutéž cenu jako je prodáván do zahraničí tj. 34 až 40 Kč za 1 q, svým zaměstnancům a možná také nezaměstnancům, za cenu, zač ho stojí s připočítáním daní. Jenom že se mi zdá, že ty čachry zákulisní tento plán Baťův, který by snad byl velmi silným oslabením kartelu cukrovarnického hatí. A zrovna tak je to s lihem.

Pánové z agrárních lavic dokazovali, že líh nebude ničit motory. Zeptejte se majitelů motorů nebo šoférů, jak zhoubný účinek má směs na motory. Nejvíce ještě pomohlo to těm, kteří měli 3 neb 4 auta a nakoupili několik desítek hektolitrů, rozložili to a líh prodávali zvlášť a benzin měli čistý. Několik jich při tom čapli. Nevím, jaká je dnes cena lihu, ale v národohospodářském výboru určitý vysoký funkcionář, tuším, že to byl ministerský rada, nevím jak se jmenoval, dokazoval že líh se prodává za hranice za 80 hal. za 1 litr. Kartely zvyšují ceny všech výrobků a proto by každý předpokládal, je-li Československo nejdražším státem v těchto hmotách a hodnotách, že je také státem nejvyšších mezd. V tom je právě ta zločinnost kapitalistického systému v Československu, když podle mezinárodní statistiky má dělník na hodinu sotva 40 až 45% toho, co má dělník za hranicemi. Podle mezinárodní statistiky má kovodělník v Anglii 11 Kč, v Americe 20.90 Kč, u nás 4 Kč za hodinu. Čili není tu jiné výmluvy, než že páni jsou u nás stokráte hrabivější. Promiňte, je to fakt, který nemůžete vyvrátit, neboť výrobní systém, jemuž vy sloužíte, tuto politiku hrabivosti podporuje, poněvadž bez toho tento systém a tato politika by nebyla možná.

Pánové, v prohlášení pana ministra financí Trapla je v řádcích a mezi řádky několik nadějí, jenom že nevíme, jestli bude možno v praxi tyto naděje do roka pocítiti. Pan ministr zahraničních záležitostí v zahraničním výboru již několikráte dokazoval, že za půl roku za tři měsíce bude situace změněna: dnes na jeho taktice basírují snad i jiní. Pan ministr Trapl řekl: "Vyhlídky na dosažení skutečné rovnováhy ve státním hospodářství v příštím roce, jehož programem je tento rozpočet, se nesporně zlepšily." Nevím, jak by to pan ministr financí dokazoval doklady, že se vyhlídky zlepšily. V čem? V tom, co vidíte na všech stranách, v těch oprávněných bouřích dělníků, které vyhazují po tisících z práce, a úředníků, které vyhazují po stech? Prý - podle prohlášení - nejnižšího bodu zahraničního obchodu bylo již dosaženo. Ale kdo vidí na půl roku dopředu, jak a kde získáme vyšší zahraniční obchod? Třetí etapou bude prý znovudobytí zahraničních trhů. Ale získávati zahraniční trhy ve státech, kam jsme dříve dováželi, naráží dnes na těžkosti, poněvadž každý stát se brání. V jednotlivých státech kolem nás není zavedena 8 hodinová pracovní doba, ale my, když se dělníci v cizině bouří a státy posílají na dělníky policajty a četníky, místo toho, co bychom měli míti zájem na tom, aby tam měli stejné výrobní podmínky, aby naše zboží nebylo tak drahé, ještě schvalujeme rázné zákroky tamějšího potlačovacího aparátu.

Dále povídá pan ministr: "Spojí-li se všichni, pro něž je tento stát představitelem a zárukou občanské svobody každého svého člena, ve společném díle k dosažení tohoto úkolu rovnováhy, pak jsem přesvědčen, že tento úkol splníme." Pánové, spojí-li se všichni, pro něž je tento stát představitelem a zárukou občanské svobody - ti už jsou tak dost spojeni, to je buržoasie a jí sloužící jednotlivé politické strany. Nemůžete zde přece mluvit, promiňte, o opravdové svobodě pracující třídy. Ústava povídá něco jiného, ale aparát státní dělá zase naprosto něco jiného. Jestliže dnes zastavujete dělnictvu v počtu 1 milionu voličů jakýkoli tisk, jestliže člověka pro každý výraz na schůzi dáte odsouditi nebo odsoudíte na 4 měsíce do vězení - znal jsem případ soudružky, nemohu si vzpomenout (Sen. Kindl: Počtová!), 77leté stařenky Počtové, jejíž děti zemřely a ona sama se probíjela, neměla opory na stáří a pro slovo na schůzi seděla 3 měsíce v kriminále, a na druhé straně se za půl roku pustí z kriminálu Hlasivec, který vlastní rukou zastřelil svého otce - tu je těžko pod heslem zajištění svobody volati ke spolupráci ty, jimž se svoboda upírá.

Tedy plán ministra Trapla dopadne nakonec pravděpodobně tak, jako všechny chvalozpěvy o každoročním rozpočtu, že zbývá 1 mil., 50 mil., 200 mil., ale nakonec nám v účetní uzávěrce chybí mnoho set milionů.

Nyní chci říci několik slov k závěrečnému úctu, jen stručně, poněvadž jste nám omezili řečnickou lhůtu. Už v tom se projevuje ta svoboda. Svého času mluvil národně socialistický poslanec Fresl ve vídeňském parlamentě 12 hodin, ale nemluvil věcně, poněvadž vykládal Bechyňovi, jak se hraje malá s velkou, když přijde kočébr. Ale musím býti stručný, poněvadž bych připravil své klubovní kolegy o čas.

Loňský rozpočet byl také označován za vyrovnaný, ba byl dokonce větší přebytek než letos, a najednou musí pan referent o závěrečném účtu konstatovati, že schodek činí 2.416 mil. Kč. Při tom, že se přidělává dluhů, že přibylo krátkodobých dluhů o 5 miliard, má stát už dnes přes 38 miliard dluhů a úrok a úmor činí skoro 2 miliardy a správa státního dluhu vyžaduje 15 milionů. Já jsem se ptal v rozpočtovém výboru, jak to, že na správu dluhu je položka 15 milionů? Vždyť přece státní kontrolní úřad, který má překontrolovati částky, které všech 14 resortů vydává, má na své položce 6,300.000 Kč, kdežto správa dluhu 15 milionů, to jest dvaapůlkrát tolik. Či má správa státního dluhu ještě více práce než kontrolní úřad? Kde to vězí? Nebylo mi odpověděno, jako nikdy na takové věci, kde je odpověď riskantní nebo kde by se zdálo, že je na místě, aby širší veřejnost o ní věděla.

Stát má 38 miliard dluhů, ale obce, okresy a země jsou zadluženy několikanásobně v poměru k svému kmenovému jmění. Pánové z agrární strany dokazují, že malorolníci a rolníci mají dluhů na 40 miliard. Kromě toho jsou tu soukromé dluhy. Pánové, nač dělají tedy pracující v Československém státě? Počítáme-li průměrně jen 7% úroků - a mnozí platí 12, 14%, pod 6% málokde úvěr najdete - vidíme, že více než třetina výsledků lidské práce jde na úroky. Jak to chcete skoncovat?

Je samozřejmé, že se ve veřejných a státních korporacích zvláště nehospodaří, jak by se mělo. Musí-li referent o účetní uzávěrce konstatovati - konečně nemusí, až na to, že to dá více práce najíti si to v účetní uzávěrce, z úst referenta je to však kratší, - že zase nanovo se roku 1932 dalo, přes to, že jsou tam již stamilionové položky bezúročných půjček, 77 milionů musil-li konstatovati, že se dalo dalších 30 mil. kooperativě, čili celkem 107 mil. - na jedné straně se tak lehce hází desítkami milionů a na druhé straně se škrtá každému chudákovi, který má 500 Kč měsíčně - pak se ovšem nemůže nikdo státního konce dočkati. Letos zase obdaříte veřejné a státní zaměstnance srážkami s platů. Jen jděte mezi lid ovšem k vám tak upřímně mluviti nebudou, jako ke mně, kterého znají, o kterém vědí, že jsem Mikulíček z Malenovic, i když mám límeček, a kterému se svěří - a slyšeli byste, jakou náladu jste vytvořili těmi srážkami s platů na všech stranách, jak na dráze, tak na poště, jak v kriminálech, tak u soudu. (Sen. Ant. Novák: Ale dvojí platy dnes již nebudeš vytýkati, jako v rozpočtovém výboru, že ne, Mikulíčku?) Proč? (Sen. Ant. Novák: Že to již nebudeš opakovati?) Proč bych neopakoval, že jednotliví pp. poslanci a senátoři berou 100.000 až 120.000 Kč ze státní pokladny? (Sen. Ant. Novák: Dvojího platu?) Ano, poněvadž z jednoho platu nikdo 120.000 Kč ročně nemá. To by musil býti leda takový Srba na dovolené, aby dostal ještě 60.000 z ministerstva. (Sen. Ant. Novák: A co Haken?) Již jsem řekl v rozpočtovém výboru, že Haken má 2.000 měsíčně pro sebe a pro svou rodinu a více nic, právě jako Mikulíček. (Sen. Ant. Novák: A co Mikulíček?) Dvojí plat? (Sen. Ant. Novák: Jako hospodář jsi vzal příděl od státního pozemkového úřadu!) Hory, zbořte se, mám příděl v osmé bonitní třídě. Chtěl jsem jeden ha, ale poněvadž tu půdu nikdo nechtěl, dali mně 2 ha. Nabízeli mně 3 ha dobré půdy, která mě stála kdysi 13.000 na soudních výlohách, ale já jsem ji nechtěl a řekl jsem: Dáte-li tomu inženýru 15 měřic, vezmu ji také. Považujete-li příděl půdy osmé bonitní třídy 180 m nad vesnicí za druhý plat ze státní pokladny, nevím, kolikerý plat dostává podle toho váš Koudelka. Proč bych nevytýkal dvojí plat, když stačí, jak my to navrhujeme, aby nebyl nikomu ze státní pokladny vyplácen větší plat než 3.000 Kč měsíčně? Kdyby Haken, Kindl a ti ostatní brali ze státní pokladny 120.000 Kč, nezrazovali by tím svůj program, poněvadž by měli zájem, neprotahovati věc na dlouhé lokte, ať to praskne spíš, ale berou-li takové platy vlastenci jako Srba a jiní, kteří křičí, že dají pro vlast krev i životy, je to s jejich hlediska více méně zrada na vlastenectví a na státě.

My jsme navrhovali v návrzích, které byly v rozpočtovém výboru přečteny a ovšem také zamítnuty - v plenu budou zase čteny, ale pánové je možná ani nebudou poslouchati - aby byly platy zregulovány. Vždyť není potřebí,-aby měli páni ministři s poslaneckými platy půl druhého sta tisíce až 200.000 Kč ročně. Budou-li míti podle našeho návrhu 50.000 ročně ministerského platu a k tomu to ostatní, co mají vedle, stačí jim to. Mluvilo se tom, že Československo bude státem spravovaným po vzoru staré Sparty, prostým, jednoduchým způsobem, ale zatím máme větší byzantinismus a nádheru než za starého režimu. (Výkřiky sen. Kindla.) Navrhovali jsme v rozpočtovém výboru, aby se zbytečně nevyhazovaly peníze na ruskou emigraci v republice, totiž 3,450.000. V rozpočtu jednoho ministerstva je 2,950.000, v druhém 500.000. V návrzích jsme pravili, že není třeba v době hospodářské bídy, aby se na policii dávalo 160 mil., že proti zločincům, jako byl Slovák Martin Lecián a pod., by úplně stačilo naše četnictvo a policie. Ovšem my jsme svědky toho, že mnohdy do tisíce bezbranných lidí bije 10, 15 četníků a lidé utíkají, ale jakmile se objeví jeden Jurečka s puškou a revolverem, musí býti na to několik desítek četníků. Buďte ujištěni, kdyby tu byl jiný systém a kdyby lidé byli spokojeni, sami by dělali policajty, sami by zkrotiti každého kdo krade a znásilňuje někoho, ať slovem, či násilím fysickým. V rozpočtu je na četnictvo 260 mil. Kč a na policii 160 mil. Kč. My navrhujeme na četnictvo 50 mil. a na policii 40 mil.

Dále jsme navrhovali, aby se škrtlo zbytečné vydání 97,793.000 Kč na kultus. Vždyť jedním z hybných hesel revoluce bylo odluka církve od státu. Vždyť ti páni, kteří slouží jednotlivým církvím, jsou dosti dotováni prebendami. Vždyť nemusí míti olomoucký arcibiskup 2.500 měřic, zatím co kaplan má nedostatek. Vždyť jsou všichni bratří v Kristu. My jsme navrhli, aby se místo toho podporovali chudí studenti. My jsme navrhli, aby vojáci byli zase svéprávnými občany tohoto státu, aby měli aktivní i pasivní volební právo, jako měli v prvních dobách republiky, a nerozvrátili republiku.

Navrhovali jsme, aby byly zrušeny zákony č. 77 a č. 125 z r. 1927, kterých před každými volbami užívají hlavně socialistické strany, které byly tehdy v oposici, poněvadž jejich uzákonění bylo neštěstím pro obce.

Navrhli jsme zastavení exekucí, všeobecnou abolici a amnestii pro politické vězně a pro lidi uvězněné pro trestní činy, které vyvěrají z bídy. Já vám řeknu: Udělejte si jednou procházku po Praze! Byl jsem včera na večeři v bufetu v Koruně. Tam stálo 10 lidí, kteří čekali na zbytky jídel, měli oči jako diví na jídlo, a venku mne přepadlo ještě několik lidí. To je úžasná věc. Správně tu bylo řečeno jedním pánem z měšťanské strany, že to není jen otázka dělníků, nýbrž celého státu. Když člověk nedostane kousek chleba nebo bramboru, sebere něco a už se stává trestným. Navrhujeme, aby se nezaměstnaným dostalo zimní výpomoci. 100 Kč svobodným, 200 Kč ženatým. Je to demagogie? Je to nemožno provésti?

Navrhujeme, aby se za řadilo do výrobního procesu více lidí zkrácením - pracovní doby. Je to program i socialistických stran vládních všech tří směrů, i německých soc. demokratů a českých socialistů. Prosazujte to, ať v koalici nebo jinými zbraněmi, pomůžeme vám. (Sen. Kindl: Ať koalice praskne!) Ano, koalice byla a bude. Vzdyť to nemusí býti tak jako u nás, jakmile se někdo stane ministerským předsedou, aby to měl v gruntovní knize. Podívejte se na jiné státy, vláda ztroskotá a nastoupí jiná!

Navrhujeme zkrácení pracovní doby na 40 hodin týdně a u mladistvých na 6 hodin denně. Budete chtít od mladých, aby šli s puškou a se šavlí vás hájit, ale když je dnes necháte hladovět, nemůžete chtíti, aby splnili svoji povinnost podle vašeho názoru - my máme na to názor jiný, mezinárodní, ne jen vnitřně československý.

Dále jsme navrhovali, aby byly provedeny volby do všech soc. pojišťovacích ústavů. Mohl bych posloužiti "Právem lidu" a "Českým slovem", co psaly, když Šrámek svého času jen nadhodil za měšťanské koalice, že budou provedeny volby do nemocenských pojišťoven, které nebyly provedeny 20 let. Dr. Czech se vymlouvá, že spousta dělníků je bez zaměstnání a že by proto byli připraveni o právo volební do nemocenských pojišťoven. Již dnes se dočtete, že na 24 stavů stačí 1 textilák. To je ten pokrok techniky, takže mládež i při radikálně snížené pracovní době nemá naději, že bude vřazena do pracovního procesu. Dokud to bylo heslem pánů z tehdejší oposice při dřívější koalici, byl to dobrý prostředek, ale ovšem dnes, když to podají komunisté, je to demagogie, ačkoliv je to vyložené chtění jen toho, co žádá zákon, který není ještě změněn a který vytvořila v letech 1887 tehdy ještě junkerská třídní poslanecká sněmovna, kde 4, 5 velkostatkářů mělo totéž právo jako desetitisíce dělníků. Řeklo se: Dělníci si platí pojištění a mají tudíž právo rozhodovati a dnes náš návrh zamítnete jako demagogii komunistů. Dovolte, ale pak každý životní zájem pracujících mas činíte demagogickým.

My navrhujeme dále změnu systému daňového a nechceme nic radikálnějšího, než co 30, 40 let žádali socialisté: zrušiti nepřímé daně a zavésti vzestupnou jednotnou daň z příjmu se stanovením určitého minima. Chceme to nejen pro dělníky, nýbrž i pro živnostníky a rolníky Není to nic nového, v Anglii platí rolník tehdy, když má 24.000, je-li svobodný, a je-li ženatý, když má 42.000.

Navrhujeme, aby 70 mil. Kč příspěvku sanačnímu fondu se škrtlo. Proč? Prostě není peněz a na banky dává se 70 mil. Kč ze sanačního fondu. Nebyli byste udělali lépe, kdybyste byli zařídili hned v prvopočátcích bankovního defraudantství systém starého Rakouska, které když Drozd zpronevěřil 7 milionů, ho chytlo a přes to, že Rakousko bylo klerikální a Drozd pomazaný, strčilo ho za každý ukradený milion na rok do kriminálu? Místo toho dali jste na banky 600 mil. Kč.

Pokud jde o naše návrhy, nemůžete dokázat, že jsou neproveditelné i v rámci tohoto kapitalistického státu, ovšem bylo by to na úkor bohatých kapitalistů a proto naše návrhy zamítnete. Tím ovšem tomuto režimu bídy, hladu a nezaměstnanosti, režimu hospodářského bankrotu nebude pomoženo Kapitalistický režim, který vy hájíte, je odsouzen k zániku v zájmu existence lidstva bez rozdílu. Nepomůže sebe větší násilí a persekuce pracující třídy, která je v kolisi i s vaší měšťáckou ústavou Vaše námaha k zachránění starého zločinného řádu je marná. Marně zoufale volá váš generální referent v debatě v rozpočtovém výboru: Hlava se točí z návrhů, nevíme, kudy z krise. Hospodářská konference ztroskotala. Společnost národů se hroutí, odzbrojovací konference se rozpadá, co bude dále? - Generální referent praví, že nevíme, co přinese zítřek, nevíme, co bude za měsíc co bude dále. Co může býti jiného? Náměty, které zde obhájci kapitalistického řád u podávají, nejsou proveditelné bez změny struktury celého hospodářského a právního řádu. Musí přijíti nový plán hospodářské výstavby, musí se vyrábět pro spotřebu, a ne jenom pro zisky. A musí přijíti spravedlivé rozdělení výtěžku lidské práce. To je ovšem možné jen v novém řádě kolektivistickém, který je zaveden na jedné šestině zeměkoule. Mám zde výtah z měšťáckých novin - tu jsou, každému posloužím - jak se píše o hospodářství na 1/ zeměkoule. Tam se píše po vylíčení politiky Sovětského svazu, že Sovětský svaz je proti revisi, pro status quo, tedy pro mír. Noviny psaly, že pětiletka nebude hotova ani za 50 let. Je pravda, že se skončila předčasně za 4 léta, ale za tu dobu byla provedena na 93% v těžkém a na 86% v lehkém průmyslu. Dvouletý úvěr - píše onen měšťácký národohospodář - proti jiným státům je krátkodobý. Stavební rozpočet od r. 1928 do r. 1933 je 4 násobný. R. 1928 pracovalo v sovětském Rusku 69 vysokých pecí, r. 1933 109 vysokých pecí. U nás je jich 23 a dnes pracují 3. R. 1929 byla denní těžba nafty 36.000 tun, dnes je 42.300 tun, roku 1929 byla denní těžba železa 11.000 tun, ocele 13.000 tun, dnes je 22.000 tun železa a 22.000 tun ocele. R. 1929 se vyrábělo 520 mil. kw elektrické energie, dnes se vyrábí 13 miliard kw. A na konec, prosím, tento měšťácký národohospodář píše: R. 1931 dovezlo Německo do sovětského Svazu za 410.6 mil. rublů, r. 1932 za 324.4 mil. rublů a r. 1933 za 200 mil. rublů.

A teď končím: Kdyby bylo Československo dělalo vůči Sovětskému svazu rozumnou politiku, kdyby tam bylo kupovalo své potřeby, kterých zde nemá, naftu, oleje, různé speciální rudy, kterých je tam dosti, mohlo většinu tohoto německého obchodu strhnouti na sebe. Pánové, sám Federer, generální ředitel vítkovických závodů, potvrdil nedávno v rozhlase, že jenom Vítkovice dostaly 1¹/₄ miliardy v posledních letech za dodávky do Sovětského svazu. Já osobně jsem byl v několika továrnách - to je dnes nepopiratelná věc, potvrzená také ústy zahraničního ministra - a přesvědčil jsem se, že Sověty platí přesně na den. Ale hloupá politika se dělala ti nim. Co pak myslíte že Sovětský svaz se svými 164 miliony obyvatel Sovětský svaz, který byl uznán celým světem, půjde prosit do Prahy, aby jej Československo laskavě uznalo? Není potřebí pro československé dělníky a tím i pro československé obchodníky a rolníky, poněvadž tito rolníci a obchodníci nemají konsumentů, aby se tu již jednou dělala rázná politika? 418 milionů rublů - tehdy ještě byl rubl vysoko, dnes je o ¹/₄ níže - tehdy byl na 17 - to je cca 6¹/₂ miliardy Kč! Kdyby byly dnes objednávky za 2¹/₂ miliardy Kč, víte, jak by se roztočila kola továren? Litvinov slíbil za 7 miliard dodávek do Spojených států, to je za 350 mil. rublů. Snad, že tam chtěl udělati pakt proti Japonsku, také musil přijíti s nějakými miliardami dodávek. Kdyby se byla dělala správná politika proti Sovětskému svazu, myslím, že by tam bylo zůstalo něco i pro nás. Ale to se nemůže dělat! Tam jsou komunisté! (Výkřiky sen. Kindla.) Spapali někde nějakého Čechoslováka? Byly tam boje, měly své příčiny. Dobře. Přečtěte si knihu legionářského majora Jaroslava Kratochvíla: "Cesta revoluce", jak vznikl "Čeljabinsk". Mám doma oba dva díly. Staly se obraty s určitými obětmi, i nevinnými. Československo klidně uznalo Mussoliniho a španělskou revoluci proti králi, ale tam, kde jsme mohli nejvíce vytěžiti a odpomoci bídě v Československu, byli jsme hluší, hloupí, nešikovní. Dnes je to jasné. Pánové, pozorně jsem poslouchal všech 6 dnů v rozpočtovém výboru nářky. Není to zvláště radostná píseň, jakou tam pěli všichni páni ministři a všichni páni referenti. Je to píseň dosti smutná, čili, jak jsem skončil v generální debatě v rozpočtovém výboru: je-li špatný kapitán na lodi, společnost ho vezme za límec a vyndá ze služby. Řízení společnosti státní, resp. vlády není možno chytiti za límec a vyndati je ze služby, poněvadž mají ochranný aparát, dokud ten ochranný aparát bude s to ovládnouti nespokojenost. Ale, pánové, je to objektivní názor, že nespokojenost se rozšiřuje do všech vrstev, a nevím, jak dlouho se poměry, touto nespokojeností spoutané, dají udržeti. Až nastane vyúčtování, pak budete křičet, že se mohlo těm škodám zabrániti. Když se nedělá rozumná politika vůči občanům, kteří nechtějí nic než práci a za práci chléb, pak přirozeně důsledky nemohou býti jiné než neradostné (Potlesk komunistických senátorů.)