Místopředseda Donát (zvoní): Zahajuji schůzi.

Budeme pokračovati ve sloučené rozpravě a to v první, politické její části.

Ke slovu je přihlášen pan sen. ing. Havlín. Prosím, aby se ujal slova.

Sen. ing. Havlín: Slavný senáte! Ani rozpočet na rok 1934 neskončí rovnováhou, nezmění-li se politické a hospodářské poměry. Poroste-li evropské napětí a s ním i nebezpečí na naší státní hranici, nebudeme se moci vyhnouti u vědomí vážné odpovědnosti před budoucností mnohým a velkým výdajům, jichž vyžaduje bezpečnost státu. Připomínám hned při této příležitosti, že v takovém případě nebudeme uvažovati ani o formální, ani o věcné stránce schváleného státního rozpočtu, nýbrž že budeme vycházeti ze zásady: jde-li o bezpečnost státu a jeho budoucnost, obětujeme vše, co je v našich možnostech, abychom splnili svou povinnost k minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Se stanoviska politického mám tedy na zřeteli každý pokus o porušení evropské rovnováhy, ať již by se nás týkal přímo nebo našich spojenců.

Avšak rozpočet na r. 1934 neskončí předpokládanou rovnováhou ani tehdy, nebude-li evropský mír porušen, nezmění-li se naše hospodářská situace. Osláblé a vyčerpané zdroje příjmové stěží vydají tolik, co předpokládá příjmový preliminář, a v tom je vážné nebezpečí rozpočtové rovnováhy. Horší však případ by nastal, kdyby se při poklesu příjmů zvětšila preliminovaná vydání buď následkem nedostatečné hospodárnosti veřejnými hodnotami, nebo tíživými vlivy trvající krise. Stále se opakující tvrzení, že předložený rozpočet representuje krajní mez rozpočtovou, nelze pokládati za zcela správné. Spíše lze říci naopak, že všechny dřívější rozpočty byly příliš vysoké na naše poměry, že jsme hned od počátku nedovedli dodržeti náležitou míru rozpočtovou, která by odpovídala našim hospodářským možnostem.

Nelze totiž před veřejností stále jen operovati pouze cifrou státního rozpočtu, v úvahu musí se bráti též rozpočet státních podniků, aby každý občan měl jasný obraz celkového finančního obratu vůbec. Činí-li vydání státního rozpočtu na r. 1934 celkem 7 miliard 630,665.720 Kč, činí předpokládané výdaje státních podniků 7.157,125.580 Kč, tedy všechna vydání celkem 14 miliard 787.791.300 Kč, proti čemuž předpokládané státní příjmy činí 7.631,839.990 Kč a státních podniků 8.100.627.000 Kč, tedy celkem 15.732,466.990 Kč. Porovnáním celkových příjmů a vydání vypadal by tedy zdánlivý přebytek 945,175.690 Kč, který bohužel se jeví pouze fiktivním, neboť příjmová rovnováha vlastního státního rozpočtu jest podmíněna v kapitole 20, tit. 5 § 1 ministerstvo financí, saldem státních podniků per 1.072,385.370 Kč. Co z toho plyne? Že zvětší-li se rozpočtem již předpokládaný schodek některých státních podniků a nedosáhnou-li ostatní podniky příjmů předpokládaných, zmenší se saldo státních podniků a tím ovšem byla by ohrožena rovnováha vlastního státního rozpočtu. Tedy příčin k pochybnosti je více než dosti, což neznamená ovšem oddávati se pesimismu, nýbrž nutí k vypětí všech sil, aby v hospodářství státních podniků za všech okolností dosaženo bylo aspoň předpokládaného ne-li lepšího výsledku, na němž kotví význačnou měrou konečný výsledek veškerého státního hospodaření. Tedy lze resumovati: docílí-li se preliminovaných příjmů ve státní správě i ve státních podnicích a nepřekročí-li výdaje v obou dílech vyjádřenou hranici, pak bude dosaženo rovnováhy tak potřebné celému hospodářskému životu státu i obyvatelstva a pevnosti naší měny. To je veliký úkol vlády a parlamentu, jejž lze zmoci jen pevnou vůlí a skutečnou solidaritou.

Rozpočtové věci dnes více než jindy nutí k vážnému přemítání. Vidíme-li, že stát pro své potřeby a pro potřeby svých podniků rozpočtuje okrouhle patnáct miliard, a uvážíme-li dále, že samospráva ve svých rozpočtech dosahuje nejméně sedmi miliard, docházíme k částce 22 miliard, které mají býti hrazeny z výsledků lidské práce a lidského podnikání. Počítáme-li, že z 15 milionů obyvatelstva naší republiky připadá jen 6 milionů na děti a na ty, kdož nemohou vůbec svou prací přispěti k tomuto úkolu, poznáme, že z uvedené sumy připadá průměrem na hlavu z těchto 9 milionů pracujících kvota 2.444 Kč, aby všechna veřejná břemena, daně a dávky mohly býti uhrazeny. A to snad není malý peníz! Z tohoto stanoviska vycházeje soudím, že rozpočet letošní není právě nízký vzhledem na nynější hospodářské poměry.

Jsem přesvědčen, že právě nynější doba ukládá parlamentu i vládě vážnou povinnost zabývati se co nejdříve též rozpočty samosprávnými, nikoli jen z titulu jejich konečného zabezpečení, nýbrž především z důvodu žádoucího a nutného přizpůsobení dnešním hospodářským poměrům. S touto prací bude se musit započíti, třebaže se to zdá odiosním, a řešení musí býti provedeno jen na principech hospodářských možností a hospodářské únosnosti obyvatelstva, nikoliv jen na podkladě pouhého majorizování!

Ve finančním zákoně na r. 1934 je řada velmi závažných a zdravých ustanovení, jež však byla uváděna i ve finančních zákonech v létech minulých.Jinačí ovšem je fakt, a méně příjemný, že mnohá z těchto ustanovení nebyla vždy všemi resorty dodržována. Nebylo často dodržováno ustanovení o výdajových dvanáctinách a o použití prostředků, určených na podpory a na plnění podobných úkolů, k nimž stát není právně zavázán, a opětovně byly překročeny některé rozpočtové příděly, bez předem vyžádaného souhlasu Národního shromáždění. Nejvyšší překročení vykazuje ministerstvo sociální péče, okrouhle 318 milionů Kč. Nepochybuji, že Národní shromáždění by našlo pochopení pro naléhavé mimořádné potřeby sociální péče, pokud jsou výsledkem nynější hospodářské situace. Ale je to nesnesitelné, mírně řečeno, bagatelizování obou sněmoven a negace platného zákona, jestliže Národní shromáždění je stavěno vždy až před hotový fakt a teprve za rok žádáno o dodatečný souhlas! Jest to zřejmé nedodržování platného zákona a znehodnocování práv senátu i poslanecké sněmovny, jež nesmí býti v budoucnu trpěno. Jestliže se vyžaduje v zájmu státního pořádku bezpodmínečné plnění každého zákonitého nařízení od všech občanů, musí ještě s větší naléhavostí býti totéž požadováno od vlády! Parlament pak z tzv. důvodů koaličních nesmí se vzdávati svých důležitých a výsostných práv a dávat se odstavovati na vedlejší kolej! Podle zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu splnil svoji povinnost a žádal včas, aby byl zjednán zákonitý podklad pro vyšší výdaje, ale jeho upozornění zůstalo bez účinku. Proto by bylo správné, aby si parlament vyžadoval během ku pravidelně podrobné zprávy o průběhu a stavu státního hospodářství, čímž by se předešlo jistě mnohým škodám a nedostatkům.

Konstrukci rozpočtu nejlépe lze posouditi porovnáním příjmové stránky ministerstva financí, jež opatřuje největší úhradu na státní příjmy. Nejzajímavější je právě poměr těchto příjmů se zřetelem k výnosu daní přímých a na druhé straně daní nepřímých, cel, poplatků, kolků, výnosů monopolů a podobných příjmů, jež všechny mají charakter daně nepřímé. V rozpočtu na r. 1931 byl tento poměr okrouhle 20.1 : 79.9, v r. 1932 a 1933 změnil se poměr 19.5 : 85.5, avšak r. 1934 se mění na 22:78. Z toho plyne, že se předpokládá zmenšený výnos daní nepřímých, a že podíl na daních přímých se zvyšuje. Je to zcela obrácený postup, než jaký můžeme sledovati v daňové politice států západních. Tam miliardové rozpočty jsou v poválečných létech uhrazovány vzestupným příjmem z daní nepřímých, aby sníženou výměrou daní přímých byl podporován průmysl, obchod a živnosti, jakož i zemědělství, kteréžto obory kryjí převážnou většinou daní přímých. Zároveň důchodové zatížení má snesitelnou míru, hlavně s ohledem na ty, kdož jsou odkázáni na pevný plat. Jest to moderní tendence, která u nás nenachází dostatečného pochopení a nevím, bude-li moci prořídlý kádr zbylých poplatníků daní přímých přinésti očekávaný podíl příjmů státního rozpočtu, jenž znamená vlastně nové zatížení, vyplývající ze zhoršeného poměru k létům předcházejícím. Tento nepříznivý rozdíl možno zhruba odhadnouti okrouhle na 160 milionů Kč v neprospěch krytí daněmi přímými a mám obavy, aby nebyl podnětem k ještě drastičtější a ostřejší berní praxi, než jaká byla letos. Vždyť ta ve většině případů byla nejen neudržitelnou, nýbrž přímo nesnesitelnou, čehož smutným dokladem jsou tisíce existenčních dražeb z důvodů daňových a tisíce zavřených obchodů a živností. Odpomoc byla by jedině v tom, že by stejné daňové povinnosti bylo podrobeno každé obchodní, živnostenské a průmyslové podnikání, tedy i takové, jež se dnes kryje za formu družstevní, ačkoliv nesplnilo očekávání v ně kladené. Při takovéto reciprocitě zvětšil by se počet poplatníků, břemeno by se účelněji rozprostřelo, stoupl by výnos daně výdělkové a následkem toho i samospráva by dostala svůj nový a žádoucí podíl.

Dnes kde kdo uznává, že nejen hospodářství státní, nýbrž hospodářství celkové nemůže se dostati na lepší základnu, nezmnožíme-li svůj vývoz. K tomu je ovšem špatnou ouverturou vysoké daňové břemeno, pronikavá výše nejrůznějších poplatků a dávek a značné zatížení veškeré výroby nynější výší sociálních břemen. I o těchto věcech musíme jednou mluviti bez předpojatosti. Výše těchto břemen byla stanovena v dobách nejvyšší konjunktury. Změnila-li se tak pronikavě, jak to dnes vidíme, musíme si říci, že i zde jest nutná rozumná úprava, kterou snese hospodářský život a stát. Tyto věci nelze posuzovati jen pod zorným úhlem třídních zájmů, a musí tu býti dostatek odvahy k naléhavému řešení dříve, než by se i v tomto oboru došlo k nepřekonatelné krisi. Teprve tehdy, až přizpůsobíme všechny tyto okolnosti hospodářským poměrům dneška, zmnoží se schopnost našeho vývozu, nastane příliv peněz, zvýší se národní jmění i národní blahobyt - a pak můžeme zvětšiti a také rádi zvětšíme dotace sociálním institucím.

Ale zrovna tak, jako vysoké břemeno daní a nejrůznějších dávek jest nebezpečím pro náš vývoz i pro udržení rozpočtu v rovnováze, jest tu i druhý faktor, kterého se použilo mimořádně při pokusu o rovnováhu rozpočtovou na rok letošní i na rok 1934 a kterého nebude možno již nikdy použíti. Jsou to srážky s platů státních a veřejných zaměstnanců. Tyto stavy podrobeny byly skutečně tuhé zkoušce, při níž otřesena byla stabilita jejich práv, zaručených zákonem. Stát vyžádal si od nich a vyžaduje znova ohromné oběti, ale zase jest nutno říci, že tyto oběti nikterak neposlouží očekávanému hospodářskému rozvoji. Jedna miliarda, jež se ušetřila a ušetří srážkami v létech 1933 a 1934, odčerpává se vnitřnímu obchodu a živnostem, oslabuje se tak vnitřní konsum a nutno uvážiti, že oslabení vnitřního trhu je touto ztrátou dotčeno tolikráte, kolik obratů by tato částka učinila při normálním hospodářském průběhu. Snížená tržba v obchodech a živnostech oslabuje schopnost platiti daně, klesající spotřeba nejrůznějších potřeb a hospodářských statků zmenšuje výrobu, čili i při tomto řešení jsme zase v bludném kruhu. Kromě toho nutno míti na paměti i mravní působení takových srážek a jeho vliv na chod státní administrativy. Nesmí se zapomínati, že každý stát, tedy i náš, potřebuje nevyhnutelně řádnou a spokojenou administrativu, která jest páteří veškerého státního života. Jestliže zaměstnanectvo státní s podivuhodným a bezpříkladným heroismem přineslo tak těžké oběti této republice, musí aspoň nabýti jistoty, že ohlášené srážky jsou skutečně posledním zkrácením jeho příjmů a že vláda dodrží svůj slavnostní slib o dočasnosti provedené platové újmy, abychom tak zajistili potřebný klid a spokojenost ve státní administrativě ve prospěch státu samého. Postup směrem nejmenšího odporu nesmí již býti opakován, neboť následky takového jednání mohly by býti nedozírné a hospodářskému životu by v žádném případě neprospěly!

A nyní několik slov o hospodářství státních podniků a zásahu státu do hospodářského života vůbec. U nás se rádo tvrdí, že hospodářský liberalismus se neosvědčil, že skončil právě v této době krachem a že jest nutno zmnožiti zásahy státu do hospodářského života. Nemohu s tím plně souhlasiti a podotýkám, že hospodářský liberalismus nezahynul teprve v těchto létech krise, nýbrž že již dávno přestal existovati ve své čisté formě. Přestal existovati tím okamžikem, kdy stát zasáhl zákonitými opatřeními do liberalistického systému a zabrzdil bezohledné provádění hesla "Laissez faire, laissez aller". Stalo se tak mnohými zákony již před válkou, ale po převratu bylo těch zásahů tolik, že se jimi udusilo i to, co bylo snad v liberalismu dobrého. Dnešní hospodářský systém jest produktem podnikání soukromovlastnického, ovlivněného více méně podle oborů zásadami kolektivistickými, a lze říci, že kříženec, jenž takto povstal, nemá ani předností individualismu, ale všechny jeho vady, zmnožené o nectnosti kolektivismu. Kolektivismus nikdy nedovedl, pokud se hospodářsky uplatňoval nebo uplatňuje podle svých pravidel vytvořiti nové hospodářské hodnoty a náležité hospodářské reservy. Dovedl však za všech okolností utráceti výtečně kapitály, získané soukromovlastnickou prací a podnikavostí. To vidíme velmi příkladně na hospodářství veřejných celků, jež představují jistý druh kolektivního hospodaření. Jejich věčné půjčky a vzrůstající zadlužení mluví zcela přesvědčivě. Zato však vnesl kolektivismus do hospodářského života určitou míru neodpovědnosti a spoléhání na jakéhosi zázračného činitele, který nakonec vyrovná a spraví nedostatky v hospodářství tím vzniklé. Jednou to má býti stát jako všemocný činitel, jindy přeměna hospodářského řádu atd. Tady není rozdílu mezi kolektivismem čistým nebo modifikovaným, mezi kolektivismem integrálním nebo upraveným v mírnější formu novodobého etatismu. Jen měřítko je různé, výsledek však týž: ochromení výroby a vývozu, oslabení finančních schopností státu a posléze zhoršení životního průměru všech vrstev obyvatelstva. Nechci uváděti příklad ruský, kde výsledky jsou strašné. Stačí, když se podíváme u nás na ty úseky hospodářského života, jež jsou ovlivňovány mocněji ideami hospodářského kolektivismu, jenž nemusí býti snad jen socialistický, nýbrž může míti formu a barvu často velmi odlišnou. A tu vidíme, že právě taková hospodářství, kdysi přímo patronisovaná a kolektivismem ovlivňovaná, stála republiku miliardy korun, vydaných na sanace a subvence, kdežto ty úseky hospodářského života, v nichž se uplatňoval aspoň převážnou měrou zdravý hospodářský individualismus, přestály i těžkou krisi, třebaže k jejímu zdolání přinesly nemalé oběti.

Typickým příkladem hospodářství kolektivistického jest však zvláště hospodářství státních podniků. Pokud nemají naprosto monopolní postavení, které by umožňovalo prosperitu za všech okolností, jsou většinou deficitní, neboť představují aparát hospodářsky těžkopádný a nehospodárný. Litera předpisu, přemíra instancí a vždy nadměrný správní aparát ubíjí tu každou individuelní rozumnou snahu, schopné lidi enervuje a béře jim radost z práce a úspěchu, lidi prostřední nebo často i neschopné pak naplňuje vědomím jejich osobní důležitosti, kterou dávají rádi pociťovati stranám bezohlednou nafoukaností a pánovitostí, považujíce sekaturu podřízených i občanstva za nejdůležitější část svých služebních výkonů. Proto vzrostl v obyvatelstvu značný odpor k mnohým státním podnikům, i když jejich zaměstnanectvo není zatíženo podobnými společenskými chybami. A tento odpor podmiňuje i leckdy chatrné hospodářské výsledky některých státních podniků. Dodám-li pak ještě, že zpolitisování správy státních podniků při jejich hospodářské a iniciativní nepohyblivosti jest další zátěží, bránící očekávanému rozvoji, myslím, že jsem naznačil hlavní příčiny truchlivých výsledků, jež ilustruje závěrka státního rozpočtu na rok 1932 velmi přiléhavě.

Srovnáme-li totiž celkem zisky a schodky hospodářství státních podniků, ukáže se, že příznivý rozdíl činí pouze 398,349.082 Kč, avšak tento příznivý rozdíl jest podmíněn tím, že ze všeobecných státních prostředků se dostalo státním podnikům zvláštních přídělů, jež činily celkem 589,462.197 Kč. Z toho plyne, že státní podniky ve svém celku nejsou vlastně ani soběstačné, a porovnáme-li vykázaný příznivý rozdíl s poskytnutým přídělem, objeví se fakt, že státní správa doplácí z vlastní pokladny na hospodářství státních podniků v r. 1932 částku 191,113.115 Kč. To je výsledek jistě zajímavý, třebaže velmi málo příjemný, a přáli bychom si, aby se co nejdříve změnil do té míry, že státní podniky k zabezpečení své hospodářské rovnováhy nebudou potřebovati přídělů ze všeobecných pokladničních prostředků, naopak že budou moci státní pokladně odvésti ze svého celkového hospodaření tak toužebně očekávané aktivní saldo.

Odstranění nebo aspoň zmírnění hospodářské krise v jednotlivých státech i ve světovém hospodářství měly provésti různé konference, případně návrhy hospodářských theoretiků. Prozatím nutno konstatovati, že žádný takový počin nedošel ke kladnému výsledku a že největší diference se právě objevily v názorech theoretiků. V poslední době se u nás mnoho mluví o plánovitém hospodářství, aniž by kdo určitě a jasně formuloval jeho podstatu nebo nastínil opravdový hospodářský plán. Jedni se domýšlejí, že plánovité hospodářství znamená co nejhojnější zásahy do výrobního a hospodářského procesu a tím počátek jakéhosi druhu socialisace, jiní chápou to jako reglementaci veškeré výroby tak, aby se aspoň v rámci kontingentů udržel jistý vývoz, a jiní opět by rádi tzv. plánovitého hospodářství použili k dosažení nebo k udržení monopolních vlivů a výhod. Jest tu stále neujasněnost v názorech i metodě a upozorňuji, že i tzv. plánovité hospodářství může v sobě skrývati nemalá nebezpečí pro budoucnost. Nejen že generelní plán se nehodí pro každý obor výroby vůbec, ale daleko záhubnějším by bylo, kdyby se postavil plán chybný, jehož chyby by nebyly sice hned zřejmé, ale objevily by se při provádění když by vznikaly škody, jež by pak bylo velmi nesnadno odčiniti. Konečně pak na každé, tedy i na plánovité hospodářství projeví se vždy vliv nejen poměrů vnitřních, nýbrž i zahraničních, které zvláště v dnešní době jsou velmi měnlivé a jejichž vývoj nelze s bezpečností vůbec předvídati. Nestačí tu tedy jen nové heslo, nýbrž jest potřebí zdravé náplně, abychom nedošli k dalším překvapením. Zkušenosti uplynulých patnácti let dávají mi za pravdu.

Vyrovnání poměrů mezi zemědělstvím a průmyslem a na základě toho setrvání při podpoře individuálního podnikání s náležitým obmezením bezohledné a jen kvantitativní racionalisace, jež zbavuje lidi práce, aniž by se stala požehnáním výrobě a konsumu, povede daleko spíše k cíli než pouhé theoretické předpoklady, pro něž chybí zúrodnění živou praxí. Musíme vyrůsti z ideologie, že nějaká konference světová nás uvede do blahobytu. Na takové konferenci pracují skryté síly k tomu, aby byl zabezpečen především hospodářský odbyt a rozvoj těch silných států, třebas i na úkor těch slabých a slabších. I v tomto směru máme již, myslím, své trpké zkušenosti a proto musíme spoléhati jen na sebe, na své síly a schopnosti a na dobré obchodní smlouvy s druhými. Státu a jeho hospodářství by zajisté prospělo daleko více, kdyby se naše zahraniční politika zabývala co nejintensivněji těmito problémy než různými všelidskými a panevropskými utopiemi, jež nás stály sice mnoho peněz a mnoho práce, ale nepřinesly nijakého užitku. Jako poslední události donutily u nás i ty nejzatvrzelejší pacifisty i defaitisty k projevům pro silnou armádu, což vřele vítám, tak bych se rád záhy dočkal, aby řešení hospodářských problémů věnovalo se co nejvíce péče, více než různým úvahám, půjde-li vývoj napravo nebo nalevo, neboť podobné rozvahy nedaly a nedají chléb a práci ani jedinému člověku. Proto je považuji, hlavně v dnešní době, za zcela zbytečné.

Při žádném řešení hospodářských problémů nezapomeneme na potřeby naší národní armády, kterou chceme míti silnou a pohotovou, aby mohla nejen brániti naši republiku, ale též aby mohla dodati důrazu našim spravedlivým přáním a požadavkům. Stejně tak nezapomeneme nikdy, že náš stát vznikl jen z činorodého nacionalismu a jedině jím že se udrží do budoucna. Ta ohromná vlna, jež se valí celým světem, nezastaví se u našich hranic, o tom jsem pevně přesvědčen, a pak se ukáže, že každá politická koncepce, jež není zúrodněna nacionalismem odumře a ztratí svůj raison d'être.

Předložený rozpočet je produktem a výslednicí dnešních poměrů, jakož i mnohých chyb dřívějšího státního hospodářství. Ukládá těžké povinnosti všemu obyvatelstvu bez rozdílu tříd a stavů, ukládá těžké povinnosti vládě, parlamentu i státní administrativě. Jest sice vrcholným obrazem naší hospodářské tísně, ale jeho perspektiva, byť nevlídná, není přece beznadějná. Jestliže strohá mluva jeho čísel probudí otupělé vědomí vážné odpovědnosti u všech.

kdož z důvěry lidu pověřeni byli správou věcí veřejných v tomto státě, jestliže jeho tíha vyvolá silné vědomí vzájemnosti a solidarity k překonání svízelných obtíží doby a posílí národní vědomí Čechů a Slováků k nezvratné jistotě, že sami jsme si svůj stát vybojovali a jen vlastní silou že jej udržíme a zabezpečíme v duchu poctivé demokracie, pak rozpočet na r. 1934 bude zkušebním kamenem a fází obratu, jenž povede k novému rozkvětu národních a hospodářských sil a bude požehnáním naší nové, lepší budoucnosti! Věříme, že se ve společném úsilí o zdar a blaho naší republiky sejdeme se všemi, kdož ji opravdu milují, v jedné frontě a dáme všechny svoje síly do služeb drahé, milované vlasti. Proto budeme pro rozpočet hlasovati. (Pochvala.)

Místopředseda Donát (zvoní): Uděluji dále slovo panu sen. Kianičkovi.

Sen. Kianička: Slávny senáte! Prejednávame rozpočet tohoročný v týždni a v predvečer sviatku narodenia bohočloveka, sviatku to radosti, lásky veškerého kresťanstva a celej zemegule. Táto radosť, táto veselosť toho roku dozaista ztrpčená bude hodnou dávkou trpkosti, biedy a zúfalého položenia miliónov nášho občianstva. Keď sme prejednávali lanskoročný rozpočet, prejednávali sme ho v tej nádeji, že s ním prekročíme najvyšší bod, to je vrchol panujúcej hospodárskej krízy. Ako vidíme, boli sme na hroznom omyle všetci, lebo kríza dnes je o mnoho väčšia, ako bola vlani. A vzdor pôžičke práce, ktorá vyniesla 2¹/₂ miliardy Kč, a k tomu keď vezmeme prejednávaný záverečný účet pred 14 dňami vidíme, že naše štátne dlhy rastú a že miesto aby sa čiastočne amortizovaly, vykazujú väčšiu sumu na r. 1934 takmer o celú miliardu Kč. Z toho je jasne vidno, že v tej našej hospodárskej štátnej politike to nejako neklape, vzdor nesmiernemu zvýšeniu daní, ako nasleduje: zvýšenie dane z obratu o 50%, ktorá ako daň prechodná mala byť už dávno zrušená; prirážka k dani dôchodkovej, a to spiatočne na r. 1931 od 15 do 90%: daň z droždia, zvýšenie dane z mäsa a piva, zvýšenie obratovej dane na 3% i tiež u 150.000 obratu nadol; zvýšenie dane z motorových vozidiel a dane z benzínu, zvýšenie cien smesy benzínovej, zvýšenie cla z kávy, čaju a koloniálnych rôznych tovarov: zdanenie žiaroviek, zvýšenie výnosu z daňových pokút a úrokov, sníženie provízie trafikantom, zdraženie tabakových výrobkov a zápaliek, zvýšenie dane z piva, zákon o rýchlejšom platení správnych poplatkov, stavebný regres, z ktorého chcú vylúčiť družstvá, zvýšenie dovozných a vývozných poplatkov, zvýšenie patentných poplatkov, zvýšenie ceny zbrojných pasov, núdzová dávka akciových spoločností, zdraženie motorového liehu, zákon o doprave motorovými vozidlami, príplatok 50 hal. na posielanie peňazí, zvýšenie úrazového poistenia so zpätnou platnosťou, zvyšovanie príspevkov pre okresné nemocenské poisťovne, poštové príplatky v nedeľu a sviatky, zdražovacia politika kartelov, syndikátov a ešte iné opatrenia. (Sen. Johanis: Pane kolego, příspěvky do nemocenského pojištění a podpora mají se snížiti, to nemluvíte pravdu, když říkáte, že se mají zvýšiti!) U nás sa zvyšujú na mnoho miestach. (Sen. Johanis: To už je staré!) Behom tohoto roku, ja spomínam, sa zvýšily a tieto dane sa zaviedly a predsa nedošly tie platby od daní platiaceho občianstva, ktoré štátny preliminár očakával. (Sen. Johanis: Ledaže jste neodvedli příspěvky staré, a tak by musily býti zvyšovány!)

Vážený senát, ako vidno, taktika min. financií dvíhať, zavádzať nové a nové dane pre ožobračený a celkom vysiaty daň platiaci národ zlyhala a strelila nazad Aké platí Slovensko dane? Na r. 1931 v mesiaci januári bolo vybrané 75,369.000 Kč, ten istý mesiac na r. 1932 bolo už vybrané 84,616-000 Kč, vo februári r. 1931 91,320.000 Kč, v r. 1932, keď teda kríza bola ešte väčšia, vybralo sa 100,450.000 Kč. V mesiaci marci 1931 vybralo sa 82,230.000 Kč, v r. 1932 93.631.000 Kč. Chcem týmto len poukázať na nemilosrdný daňový šraub, nechcejúc tuná vyprávať do neba volajúci spôsob vyberania daní u nás a dnes už v celej republike. Chcel som len dokázať, že tento daňový šraub a spôsob vyberania daní mnohoráz kričí do neba a šľapu sa úradné merítka daňového zákona. Ja neviem, či by sa dnešná vláda nebola odhodlala k ďalšiemu zvýšeniu a k ďalšiemu vymýšľaniu nových daní, nebyť mnohých a impozantných protestných shromaždení živnostníctva a obchodníctva v celej republike. A keď by bola vymyslela a prišla s novými daňami, tie by boly dozaista zaťažovaly specielne živnostenský a obchodnícky stav.

Vážení pánovia, zmocňovacím zákonom, ktorého prvý paragraf znie, že tento zákon má byť upotrebený na povznesenie a zvelebenie hospodárskeho položenia v štáte, vyniesli ste nám niekoľko nariadení tohoto zákona a vyniesli ste i jeden pre živnostníctvo a obchodníctvo, a síce zákon č. 156 Sb. z. a n. z 29. júla 1933, to je zákon o otváracej a zatváracej hodine na Slovensku a Podkarpatskej Rusi. Tento zákon potrebovali naši socialisti pre niekoľko ich pomocníkov, ale či s týmto zákonom je poslúžené týmto ľuďom, to ukáže najbližšia budúcnosť. V dnešnej kríze vynášať zákon, slávny senát, s ktorým sa pred nosom odberateľovi stiahne rola obchodu, ak ešte jeden odberateľ je tu, a takto zamedzovať hospodársky vývin obchodníckeho a živnostenského stavu, nie je žiadnou štátnickou múdrosťou. Tento zákon vydať, slávny senát, pre Slovensko a Podkarpatskú Rus poukazuje na to, že tam sú nejakí druhostupňoví občania, pre ktorých sa musia vynášať zvláštne zákony. Ja som zvedavý, ako mohlo k tejto dizunifikácii prísť a svoliť ministerstvo unifikácií? Čo vlastne to ministerstvo robí? Každoročne od 15 rokov sa mu veľké milióny prideľujú štátnym rozpočtom. Keby sme položili tieto milióny na vážky spravodlivosti na jednej strane a na druhej strane prácu tohoto ministerstva, dozaista by hodne podľa stránka, kde tieto milióny ležely.

Keby tak páni min. Šrámek a Matoušek - je škoda, že nie sú tuná - prišli na také shromaždenie živnostníctva a obchodníctva na Slovensku a Podkarpatskej Rusi, tam by jasne a jadrne dostali najavo, čo si naši živnostníci o tomto zákone myslia. (Výkřiky.)

Vážený senát, nie je už ďaleký ten čas, kedy toto živnostníctvo a obchodníctvo volebným lístkom bude vám odpovedať za všetko to a na všetko to, čo ste s týmto živnostníctvom a obchodníctvom narobili. (Sen. Kroiher: I s Najmanem a Mlčochem!) I s Najmanom a Mlčochom.

Náš zahraničný obchod klesá nesmierne, náš vývoz do Jugoslavie, teda do spriatelenej nám krajiny, klesol z prvého miesta akurát na 4. - U iných štátov klesol náš export o 60.70%. Kde je tu chyba? Čiastočne - ako spravodlivý človek musím priznať - je svetová kríza. Ale že by tá náš zahraničný obchod natoľko obmedzovala, nemôžeme si predstaviť. Lebo pri tomto našom zahraničnom obchode musia byť veci trpené, ktoré nijako nesúvisia so zahraničným obchodom.

A mám jednu maličkú skúsenosť: Asi pred mesiacom osloví mňa jeden bratislavský obchodník, že má záujem na vývoze porcelánu za 600.000 Kč do Budapešti. Vážení pánovia, vy veľmi dobre viete, že porcelánu v našej republike sú celé haldy, že v porcelánovom odbore len na Karlovarsku je 15.000 nezamestnaných živiteľov rodín, tak si môžete predstaviť, s akou radosťou som išiel do ministerstva obchodu, kde som rozložil túto vec. Ale že ten človek, ktorý tento porcelán vyvezie, chce doviezť za 4 mesiace po 200 kusov maďarských bagúnov, aby mohol zaplatiť porcelán v našej republike - prosím úctivo 200 kusov bagúnov, slávny senát, to je jedna maličkosť k tým tisícom kusom kontingentu, ktorý sa každomesačne dováža (Výkřiky.) - v ministerstve obchodu bolo mi povedané, že áno, môžu tie bagúny prísť, ale len cestou ancienity. Ancienita, to je prednosť. Pán minister Matoušek má isté ancienitné firmy - je to asi 14 pražských firiem - a on celý ten kontingent cestou týchto 14 pražských firiem prevádza ďalej do obchodu. Pravda, že smotanu tohoto obchodu soberie týchto 14 firiem. Potom mne bolo povedané, že sa ináč tešia, že tento obchod môže byť perfektovaný, ale že i porcelánové továrne nejaký poplatok požadujú. I sobral som sa, lebo veľmi mi záležalo na tom, aby sa vyviezol ten tovar na haldách ležiaci von, do zastupiteľstva týchto tovární, kde má riaditeľa, a ten hovorí, že áno, že je to hezká vec, že oni to vyvezú, ale aby sme sa rozprávali o výške percent poplatku. (Sen. Kotrba: Na co ten poplatek měl býti?) Tej veci nerozumiem. Malo to byť od 5 do 25%, teda pri 600.000 od 90.000 do 150.000 Kč poplatkov týmto továrňam. Na toto nepristal bratislavský obchodník, neboť naklonený platiť žiadne ancienity na bravy a tým menej na porcelán. Tu je jasné, že vláda trpí pri našom zahraničnom obchode veci, ktoré ho obmedzujú a zahlušujú. Slávny senát, nedivme sa, že väčšina našich továreň stojí, že sa v nich kolesá strojov nekrútia, že touto ancienitou trpia milióny našich vlastných krvných robotníckych, živnostensko-obchodníckych rodín. S takouto ancienitou, vážený senát, v inom štáte by bol minister obchodu už dávno padol.

Je to ozaj šarmantný obchodný inštinkt, podobný obchodnému inštinktu ministerstva železníc. Ako skromný a tichý pozorovateľ našich dezolátnych hospodárskych pomerov mám svoju mienku o úprimnosti vládnych kruhov k hospodárskym pomerom slovenským. A ako úprimný človek poviem vám, od kedy sa datuje táto moje mienka. Pred niekoľko rokmi založili sme na Slovensku na podnet dr. Milana Hodžu t. zv. národohospodársky ústav, ktorý voláme zkrátene Nárus. V tomto Náruse sú soskupené všetky politické strany na Slovensku jestvujúce mimo komunistov. Tieto politické strany vyslaly svojich delegátov do tohoto Nárusu, kde sú soskupení ďalej i naši výteční národohospodári, a s týmito spoločne prebrali sme, rozobrali a uvážili najpotrebnejšie a najožehavejšie požiadavky, potreby a problémy Slovenska. Potom sme išli do Prahy pod vedením predsedu sen. Kornela Stodolu a chceli sme tieto požiadavky predložiť tuná kompetentným vládnym hospodárskym činiteľom. Pozvali sme i patričných sekčných šéfov z ministerstiev do parlamentu na spoločnú poradu. Títo však nedošli, dostavil sa len jeden pán za nich ktorý prehlásil, že s nami nemôžu jednať a nejednajú, a odkázal nás na kľučkovanie. Vážený senát, keby tu bola bývala snaha z vládnych strán dorozumieť sa so Slovenskom boli by si títo páni zasadli za jeden stôl, boli by nás vypočuli a boli by pomáhali upravovať a napravovať dezolátne hospodárske pomery a stav panujúci na Slovensku už v samom záujme štátu. Ale táto snaha nebola, až musela prísť Nitra, ktorá i za cenu pokolenia tak významných historických slávností tisícročného pokrestanenia Slovákov tým najkompetentnejším predstaviteľom dnešnej vládnej moci ukázala, že na Slovensku nie je všetko v poriadku, že na Slovensku je veľká nespokojnosť.

A čo sa stalo? Zastavily sa časopisy najväčšej slovenskej strany (Sen. Zimák: Akej?), najväčšej slovenskej strany, vzali im právo shromažďovania, nastaly persekúcie, suspendovanie, prekladanie, žalárovanie. Žalárovali, môžem povedať dobrých Slovákov ako Fojtíka, starostu mesta Bánoviec. Slováčiska ako repa, národovca iskrenného a jemu podobných iných s pečaťou iredentizmu.

Keby veci boly inak, vezmeme opak toho, že tu by sa tak zachádzalo s českými ľudáky, že tu by boli ich vodcu Šrámka pri podobnej slávnosti chceli za chrbát sotiť, ako chceli v Nitre urobiť s Hlinkom, o ktorého národovectve a oddanosti k tomuto štátu nesmie byť pochyby, ktorého národovectvo je spečatené rokmi žalárov, dozaista... (Sen. Zimák: Ty jsi zľuďačil?) - k vôli pravde sa ho zastávam - neboli by si to dovolili robiť s českými ľudáky tuná neboli by mali tej odvahy.

Teda Nitra otvorila oči našim vládnym činiteľom a ozývajú sa hlasy aj z kompetentných miest a doznáva sa, že na Slovensku je nespokojnosť, že sa Slovensku krivda robí a že túto krivdu treba všemožne napraviť a upraviť do súladu s pomery.

Lež časy sa míňajú. Čo sa stalo? Všetko ide ďalej svojou cestou, ako by sa nič nebolo dialo. Spíte, slepí ste, nevidíte vnútorných a zovnútorných nepriateľov, ktorí nás obkolesujú, sme nejednotní, márna snaha tých málo jednotlivcov z našej i z vašej strany. A či nie je nad slnko jasnejšie, že jeden na druhého sme upriamení, tak ako tie dve oči v hlave? Lež čo robiť? Pochopenia predsa není.

Dňa 2. decembra v brnenských "Lidových novinách" akýsi redaktor Peroutka hnusným, impertinentným, cynickým spôsobom uráža svetlú pamiatku nášho národného bohatiera a hrdinu dr. Milana Rastislava Štefánika. Ešte túto jednu dávku jedu sme museli shltnúť, aby náš pomer tu zostal rozvrátený. Štefánika mŕtveho už v ochranu musia vziať živí, zastali sa ho legionári, zastáva sa ho každý Slovák a je povinnosťou, aby sa ho zastal každý statočný Čech od Masaryka a Beneše započnúc až na dol. Či je možno v dnešnú kritickú dobu a tak vážnu politickú situáciu štátu beztrestne písať o Štefánikovi tak, ako to v zmienených novinách napísané bolo? Nepatrí tento človek, ktorý už toľko kalu spôsobil medzi pomerom Čechov a Slovákov, už dávno za mreže? Ako dlho necháte šarapatiť tohoto človeka na škodu našej spoločnej veci, spoločného pomeru a na škodu a výsmech celého národa a štátu ako dlho necháte tak písať o človeku - ktorého heslom a ideálom bolo "Láska, práca a statočnosť", o ktorom taliansky generál a hrdina Graziani povedal: "Je milý, ako dievka, a smelý a statočný ako lev."

Československí štátni zástupcovia, kedy už zasiahnete a na zodpovednosť vezmete podobné indivídua, ktoré takto hanobia našich najlepších? Kde to spejeme? Takto dávať materiál našim nepriateľom ktorí sa do hrsti smejú nad našimi neupravenými pomermi nad našou národnou nevyspelosťou a slabosťou.

Menom zástupcov členstva živnostensko-obchodníckeho stavu a menom celej živnostensko-obchodníckej strany stredostavovskej vznášam čo najrozhodnejší protest proti podobným podvratným živlom a ich podkopnej práci. Očakávam, že vládna moc tohoto štátu zatočí s indivíduami, ktoré hanobia našich národných hrdinov a bohatierov, ktorých zásluhou sme si tento štát vydobyli.

Taktiež požadujem pravú daňovú demokraciu, rovnakú pre každého, zrušenie kartelov, syndkátov, zastavenie napomáhania konzumov, družstiev, všelijakých straníckych ancienií, privilegií hospodárskych i politických. Keď sme demokratickou republikou, nech sa tá demokracia prevádza rovnako a spravodlivo pre každého. (Potlesk.)