Místopředseda Votruba (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Niessner. Uděluji mu slovo.
Sen. Niessner (německy): Velevážený senáte! Budeme hlasovati pro předloženou osnovu zákona nejen z koaliční discipliny, budeme pro ni hlasovati, nikoli že nás naplňují nadšením nějaká policejní opatření anebo že nás vede malicherná pomstychtivost, nýbrž proto, poněvadž před sebou vidíme situaci, vývoj poměrů vnitřní a zahraniční politiky, při kterém shledáváme, že nám nezbývá jiná cesta nežli cesta, kterou naznačuje předloha, a poněvadž máme za to, že by sentimentální slabost v tomto rozhodujícím okamžiku byla chybou, kterou snad nikdy nelze napraviti. Budeme hlasovati pro předlohu také proto, poněvadž v ní spatřujeme nouzové opatření, akt nutné obrany, a poněvadž plnou měrou uznáváme právo státu, jenž je nejdále na východ posunutou stráží demokracie, aby se bránil.
Nepotřebuji vysloviti, že si demokracii dovedeme představiti ještě dokonalejší a spravedlivější nežli je ta, která nyní platí. Ale neváhám uznati, že demokracie tohoto státu oproti poměrům, jaké ukazuje fašismus, je záštitou svobody, hradbou civilisace, pilířem proti barbarství a že tuto demokracii považujeme za hodnou toho, abychom se za ni stavěli, ji vybudovali a ji také bránili. (Výkřiky sen. Mikulíčka a sen. Langera.) Dovolte, pane kolego, abych vaše duchaprázdné výkřiky ignoroval.
Je to zajisté neobyčejný zákon, který se projednává, ježto umožňuje odnětí mandátů zástupcům lidu, zvoleným podle všeobecného hlasovacího práva. To je postup, který v ryzí demokracii je vyloučen. Ale bohužel se poměry - nikoli naší vinou a nikoli vinou demokracie - utvářily tak, že právě udržení této ryzí demokracie bohužel - my toho litujeme nejvíce - stalo se nemožným. (Sen. Langer /německy]: Ryzí demokracie, to se musí každý smáti!) Nezastávejte se demokracie, nemluvte jejím jménem, vy jste přece proti demokracii! (Různé výkřiky.) On to plete s pochodem Radeckého. (Veselost.) Kdybychom chtěli tuto bezpodmínečnou svobodu zachovati, pak by to znamenalo, že stát a demokracie mají v úmyslu dopustiti se sebevraždy.
O demokracii chtěl bych všeobecně říci, že demokracie a parlamentarismus jako každé lidské dílo nejsou dokonalé. Ale není ještě vynalezen vládní systém, který by mohl nahraditi demokracii a parlamentarismus který by byl spravedlivější nebo dokonalejší. Základní myšlenkou demokracie jest, že také němý může mluviti, že také nejutlačovanější, nejnižší a poslední může svůj hlas dáti na vážky, že může projeviti svou vůli. Za fašismu je to úplně vyloučeno. Člověk nežije jen z chleba samotného, potřebuje také vzduchu, volnosti, aby mohl dýchati. a právě tu mu fašismus odpírá kdežto demokracie mu ji dává. Tak tedy fašismus je nejmenší měrou náhradou za parlamentarismus a demokracii. Ano, ve slibování je fašismus obrovský, nezodpovědně veliký. Slibuje všechno a všem, ale ještě nikdy a nikde neprovedl spravedlivé rozdělení statků. ještě nikdy nedal někomu větší kousek chleba, ještě nikdy a nikde nevytvořil lepších podmínek existenčních leda pro bonzy, kteří sobě na základě své moci opatřili tučné prebendy.
Vím, také za demokracie vyskytují se v různých státech zlé zjevy a korupce. Ale vždy je veřejná kritika čistícím činitelem, u fašismu je to však vyloučeno. Není zde pražádné možnosti nějaké kontroly anebo kritiky, jakékoli možnosti zabrániti nějak této rakovině korupce.
Pronášejí se námitky proti tomuto zákonu, říká se že se má zachovati míra a mírnost, že zákon je nedemokratický atd S které strany se pronášejí tyto námitky? Buď od těch, kteří demokratických svobod využívají k bezuzdnému štvaní a nezodpovědnému otravování lidových mas, krisí otřesených a zmatených. Ale kdyby na základě své prolhané, bezuzdné agitace nabyli moci, neváhali by ani okamžik odpraviti chladnokrevně tutéž demokracii, které se dovolávají. (Souhlas.) Jiní mluví o tom, že zákon není demokratickým. To jsou ti, kteří koketovali s fašismem, pokud to jen bylo možno, a kteří svým obojakým chováním právě umožnili rozšíření haknkrajclerského fašismu. Chci mluviti zcela otevřeně: míním tím jisté občanské strany, které dlouhou dobu, opojeny Hitlerovým Německem, nevěděly, čím vlastně jsou, a které nadšeny jsouce tak zv. velkými činy Hitlerovými, jež v podstatě nezáležely v ničem jiném nežli v brutálním, nelidském potlačování marxistického hnutí a Židů, tyto velké činy označovaly za čerstvý vánek, z něhož se radovaly, a který k nám vane z Německa. Nepotřebujeme žádného poučování, nemáme potřebí hájiti své stanovisko, které je zcela jasné, nejméně před těmi pány, kteří sem a tam kolísají mezi přisluhováním fašismu a nejloyálnější oddaností k československým držitelům moci.
Těmto pánům pravíme: pociťovali jste vždy fašismus jako něco následování hodného. Nuže, zde máte kus diktatury v tomto zákoně. Ovšem není to diktatura menšiny, jaké se domáhá fašismus, je to diktatura většiny, která se tímto prostředkem brání. Nedivte se, že tato demokracie nečeká, až jí bude ukroucen krk. Shledávalo se to příkladným, nuže, nyní se tak děje! Říkáte, že se.děje bezpráví. My na to pravíme: Demokracie může platiti jen.pro toho, kdo také dbá základních pravidel demokracie a je respektuje, nikoli pro stranu anebo hnutí, které, když nabude moci, od této moci nechce zase upustiti, nýbrž jen pro stranu, která dbá tohoto základního pravidla, jež záleží v tom, že změní-li se poměry většiny, vyhovujíc vůli lidu, zase odstoupí. Ale na to fašismus ani zdaleka nepomýšlí. Používá demokratických svobod, nabude-li však moci, první, co učiní, je to, že zruší parlamentarismus a práva lidu, aby vyloučil pozdější opravu vůle lidu. Kdo takto rozumí demokracii, nemá práva mluviti jménem demokracie. Jsou to případná slova, jež pronesl kdysi president Masaryk: Demokracie je diskuse. Ano! (Výkřiky sen. Mikulíčka.)
Diskutujeme a lid má rozhodovati. Zajisté! Ale když s někým diskutuji a vím, že číhá jen na to, aby mi vrazil nůž do těla a mne při nejbližší příležitosti zahubil, pak nebudu s ním diskutovati, pak se budu všemi prostředky brániti, pak uchopím ho za krk a nebudu se pokoušeti, abych se s ním dohodl.
Jiný příklad: Pacifista zavrhuje jakékoli násilí ve styku mezi státy a je také odpůrcem každého násilí. Bude-li však sám napaden, také se nebude brániti deštníkem. Nikoli, pánové, nikdo nemůže popříti, že se republika pro poměry vnitřní a zahraniční octla v situaci, která se rovná situaci, o níž jsem mluvil. Na druhé straně hranic tohoto státu dostali jsme souseda, jehož representanti sice neustále mluví o mírových snahách. Ale kde je dětina, který by toto ubezpečování bral vážně? Možno mu právě tak věřiti jako loyálním projevům pánů Junga a Krebse a má jen za účel uspati bdělost, nabýti času pro zbrojení, které se provádí v plném rozsahu. Je veřejným tajemstvím, jež zná celý svět, že se obzvláště letectví v Německu obrovsky buduje, že se zřizuje nesčetné množství letadel. A především se všechno cepuje na t. zv. heroismus, na válečný fanatismus, válečné nadšení, na nenávist. Nálada pro nejbližší válku vštěpuje se již dětem, které sotva odvykly cucáčku. Sní se tam o velikém Německu, které má býti vybudováno mečem. Německý žalář je patrně ještě příliš malý, má tam přijíti ještě více vězňů.
A jak to vypadá uvnitř? Ať někdo jde ven do pohraničních území! Máme tam dojem, jako by tato německá území byla již úplně usměrněna s Hitlerovým Německem. Tam řádění hnědých po způsobu Hunů rozšířilo se takovým způsobem, že bylo zřetelně pozorovati. že cítí ranní vánek a že dychtí po okamžiku, aby se mohlo přikročiti k činům. To všechno vytvořilo povážlivou situaci pro demokracii, ve které žijeme, a je prostým příkazem sebezachování sáhnouti do tohoto vosího hnízda. (Potlesk.)
Chtěl bych zde vsunouti několik slov o sympatiích, které nalezl fašismus v německém měšťáckém táboře. Je pro německou měšťáckou duši jistě něčím vábivým, vidí-li, jak tam naproti v Německu dnes za fašismu dělníci jsou rdoušeni, umlčováni, úplně bezbranní, jak přes sociální politiku a hospodářství páni Thyssenové, velicí ocelářští a důlní magnáti jsou dosazováni za diktátory, a že se to všechno tam provedlo dosti bez risika pro majetné třídy. Ale přece mělo by naše německé měšťáctvo a také měšťáctvo jiných národností trochu o tom přemýšleti a nahlédnouti do budou cnosti. Bylo by to užitečnější nežli slepé nadšení pro hnědou bezkulturnost, která zachvátila Německo. Mělo by se vyčkati, jak dopadne jednou tento experiment, jakým je fašismus, jaký vezme konec. Je stará zkušenost: Kdo seje vítr, klidí bouři. Kdo nedbá mírumilovného rozvoje hlasovacího lístku, neměl by se diviti, nastane-li jednou výbuch. A kdo uzavírá ventily mínění lidu, kdo znemožňuje, aby se projevila vůle lidu, ten musí počítati s tím, ze si nespokojenost jednou zjedná cestu násilím. Je to tedy skutečně tolik hodno následování? Podívejte se přece, kam dospělo Německo za těchto několik málo měsíců pod vládou Hitlerovou. Jeho hospodářská situace se nepovznesla. Dříve šel německý národ v jedné z prvních řad mezi kulturními národy. Dnes nepotřebuje se ani nejvýchodnější z malých národů cítiti povinován, aby ještě vzhlížel k tomuto Německu. Německo bylo, i když byly právem stížnosti do jeho justice a jinakých poměrů, přece jenom státem práva a pořádku. Dnes panuje tam klika, která vybudovala režim, jejž možno srovnávati již jen s asiatskou despocií. Na místo právních poměrů nastoupila zvůle, která připomíná nejen středověk, která sahá nazpět až do teutoburského lesa, která připomíná barbarství starých Germánů. Dříve nabylo Německo vážnosti a bylo blízko toho, aby po válečné katastrofě přijato bylo jako plnocenný, rovnoprávný člen do rodiny národů. To všechno jednou ranou zničil hitlerismus. Sil nenávist, nedůvěru, a což je nejhorší, pohrdání. A není příliš mnoho řečeno, tvrdí-li někdo, že Německo zřízením vlády Hitlerovy prohrálo válku po druhé.
Jaká bude budoucnost? Domnívá se někdo, že hluboká nenávist, která se nyní rozsévá tímto krutým pronásledováním, vším tím, co tento hanebný režim rozsévá v milionech srdcí, že to někdy přejde, že to někdy bude vymazáno? Běda Německu a jeho katům, obrátí-li se zase jednou list, půjdou-li světové dějiny zase o krok kupředu a přijde-li odveta za činy satanů. které Hitler rozpoutal?
Shrneme-li všechno to dohromady: jsou tyto poměry skutečně tak vábivé, že by dovedly nadchnouti někoho, kdo sebe nechává označovati za kulturního člověka? Pravím, že mnozí z těch, kteří dnes křičí po svobodě a míní tím hitlerovskou svobodu, kdyby jednou pocítili tento druh svobody, toužili by zpět po těchto poměrech a zdály by se jim poměry v československém státě i po přijetí tohoto zákona býti stále ještě přímo rájem. O Německu možno dnes užíti s obměnou slov Viléma ll.: Neznám žádných stran, znám jen otroky!
Přes to, anebo snad právě proto shledáváme u našeho měšťáctva zvláštní zálibu pro hakenkrajc. Vyznívá také až do jisté míry z prohlášení, jež německá měšťácká oposice podala nikoli zde - neboť zde se omezila na několik právnických pochyb - ale v poslanecké sněmovně. Ubezpečuje se tam sice, že pánové jsou přesvědčenými demokraty. Ale to je levné, to jsou slova, to jsou všeobecná ujišťování, která nic neříkají. To říká také Jung a Krebs, to říkají všichni, obzvláště od té doby, co to začalo zavánět. Dnes nestačí slova, v situaci, ve které se nalézáme, nutno tohoto demokratického ducha dokázati činem. A prohlášení, jež pan Krumpe podal v poslanecké sněmovně, nedokazuje takového činu. Praví se tam, že zákon prý je užitým fašismem, a mluví se tam o tom, že se nedbá vůle lidu. Jaké to starosti! Ano, tážeme se: Od kdy pak jsou páni němečtí křesťanští sociálové tak starostliví a od kdy mají takový odpor proti tomu, nedbá-li se vůle lidu? Víme, že nejvyšší církevní hlava uzavřela mír s fašismem, víme, že se katolická strana v Německu dobrovolně usměrnila s fašismem. Časem sice u dalších německých křesťanských sociálů vzplane rozhořčení nad jistými činy naproti v říši Hitlerově, ale vždy jen tehdy, jde-li o týrání katolíků nebo kněží. Kdyby jen dělníci anebo židé byli obětí, pak by se přes to rozestřel plášť křesťanské lásky k bližnímu. (Souhtas.) A jak je tomu tam, kde jsou u moci křesťanští sociálové, kteří se tak obávají o demokracii, jako v Rakousku? V Rakousku má křesťansko-sociální strana za sebou sotva 20 % obyvatelstva, a přece tam vládne absolutně. Konfiskuje a potlačuje noviny, vydává nouzová nařízení, vyloučila od jednoho roku parlament a zabývá se myšlenkou státního převratu. Ano, pánové, straně, která činí něco takového a něco takového schvaluje, té nepřísluší legitimace souditi nad tím, jestliže demokracie chrání svou kůži
Prohlášení pana Krumpe vytýká také, že se proti fašismu bojuje fašistickými prostředky. Ano, co to znamená? Máme stále jen deklamovati, máme se omezovati na mírné napomínání a jinak jako ovce trpělivě vyčkávati a nechat sobě tančiti na hlavách a přihlížet i, jak se na nás plete provaz? Nikoli. tak to demokracie na štěstí v tomto státě nemyslila!
Nyní chtěl bych říci několik slov o politice sudetských Němců vůbec. Páni sudetští Němci - tím rozumím německé měšťácké strany - stojí nyní bezradni a zoufalí nad katastrofou, která se na ně převalila. Ku podivu není to jen katastrofa haknkrajclerského fašismu u nás, nýbrž také německé měšťáctvo cítí se těžce postiženo a je popleteno. Nikoli bez viny. Proč utrpěla tato politika porážku a proč během desetiletí vždy znovu musila skončiti katastrofou, jakou je nynější? Proto, poněvadž německé měšťáctvo nikdy nedovedlo pěstovati skutečnou politiku, poněvadž vždy bylo omezené, smělé a krátkozraké. (Výkřiky sen. Stöhra.) Velmi trefné zrcadlo, pane kolego, německé měšťácké politiky ukázal nám bývalý kolega Jesser. který řekl, že Němci přicházeli vždy příliš pozdě s vývojem, že nikdy nevidí skutečnosti, že vždy tonou v nějakých ilusích. Přemýšlejte přece o tom, od Schönerera přes Franko Steina ke Karl Hermann Wolfovi a až k Jungovi a Schollichovi, Kolik jmen, tolik katastrof, tolik špatných výsledků! Povždy stála německá měšťácká politika zaraženě nad troskami jako nyní a měli by pánové býti vlastně vděční za to že se jim poskytuje příležitost, aby nyní začali nový a lepší život. Nechybí přátelské napomínání, ve kterém se praví, že by se zákon mohl jednou také obrátiti proti nám. Pánové, v postavení, ve kterém se nyní nalézáme, nebudeme snad povždy, to však nebude záviseti od nás...
Místopředseda Votruba (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že jeho řečnická lhůta skončila.
Sen. Niessner (pokračuje): Jestliže nám masy zůstanou věrny, nebudeme se musit ničeho obávati. Dostaví-li se jednou fašismus nebo nějaká jeho odrůda, pak nepotřebuje teprve tohoto zákona, aby postupoval proti dělnické třídě. Prozatím však je situace taková, že se nalézáme ve stavu tísně, že nelze déle přihlížeti a klidně vyčkávati, až německé obyvatelstvo lživým jedem národního socialismu bude zamořeno a otráveno.
Místopředseda Votruba (zvoní): Upozorňuji po druhé pana řečníka. že jeho řečnická lhůta již skončila.
Sen. Niessner: Já jsem hotov jen minutu. (Pokračuje německy): Pánové, Československo slaví letos patnácté výročí svého trvání. Že tento stát zůstal ušetřen otřesů. za to vděčí nikterak bezpodstatnou měrou okolnosti, že tento stát se bral právě cestou nenáviděné a tupené západní demokracie a že tento stát měl veliké štěstí, že v jeho čelo postaven byl muž jako Masaryk.
Víme a jsme si toho vědomi, že ještě mnohé je nedokonalé a potřebuje zlepšení, že dnes nemohou ještě všichni říci, že tento stát je hostinnou střechou pro všechny. Ale na tom budovati je v zájmu všech a státi se tak může jen tehdy, jestliže stát půjde cestou demokracie nadále a od ní se neuchýlí. (Potlesk.)
Místopředseda Votruba (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Kindl. Prosím, aby se ujal slova.
Sen. Kindl: Že dnešní vláda sáhne k tomu, k čemu sahá dnes, jsme předpovídali ihned při zahájení tohoto senátu. (Výkřiky senátorů strany komunistické.)
Místopředseda Votruba (zvoní): Prosím o klid.
Sen. Kindl (pokračuje): Při zahájení tohoto senátu jsme řekli, že je to sociálfašistická vláda bídy a hladu. Dnes se ukazuje, že komunisté měli pravdu. Proto, že jsme takto vládu terminovali, byli jsme za to z této síně vyhozeni. (Hlas: Ale ne definitivně!) Ale dnes, pánové, již to chystáte, že nás vyházíte definitivně. (Veselost.) Ale my nejsme jako Krebsové, hakenkrajcleři atd., abychom loyálně sloužili. My se vás nebojíme. My nemáme žádných ilusí... (Výkřiky sen. Mikulíčka.)
Místopředseda Votruba (zvoní): Prosím o klid. Vyzývám pana sen. Mikulíčka, aby nerušil jednání.
Sen. Kindl (pokračuje): My víme, že buržoasie v kapitalistických státech musí všude sáhnouti k tomu, aby v moci udržela dnešní kapitalistický řád, poněvadž se jí otřásá již půda pod nohama. (Výkřiky sen. Mikulíčka-)
Místopředseda Votruba (zvoní): Volám pana sen. Mikulíčka k pořádku.
Sen. Kindl (pokračuje): My víme, že za kapitalistického řádu nejste už s to, dáti pracujícímu lidu chléb a práci. Proto musíte sahati k fašismu. Fašismus je poslední etapa kapitalismu. Fašismus má zachrániti váš bankrotující systém. Když již to nejde pod zástěrkou parlamentu, když již pracující masy se bouří, když již ztratily iluse o parlamentarismu, tedy nyní musíte sahati k otevřené fašistické diktatuře. Dosud vám to ještě šlo, že jste říkali: my v parlamentě to uděláme, když jste klamali pracující masy, že od vás odtud dostanou práci a chléb, když jste jim ještě na jaře slibovali a klamali jste je v tom, že z půjčky práce dostanou práci. Ale dnes už jsou ty iluse pryč, dnes už vám pracující lid nevěří a proto musíte strhnouti zástěrku parlamentarismu a objeviti se před lidem se silnou rukou, s fašistickou diktaturou. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)
Vy myslíte, že tímto fašistickým zákonem zachráníte, touto zjevnou diktaturou, kapitalistický řád? Vy myslíte, že zachráníte sebe? Ba ne! Věci spějí rychle k tomu konci, který vám nebude prospívat, který bude proti vám, který provede konečné účtování s vámi. (Sen. Sechtr: Ty se při tom zhubneš!) Ty budeš potom zase kovat koně a musíš dáti pozor, aby tě nekopl, abys nemohl tu zase povídati takovéhle nesmysly.
Ale socialismus prý - jak říká Hampl - je nyní na ústupu. Dnes už socialisté nevědí, co dělníkům říci, když už dělníci přinesli ohromnou spoustu obětí. A když zase se k mim obracejí s výzvou: Dělníci, v zájmu našeho průmyslu, v zájmu státu musíte přinésti oběti, vidí, že dělníci se proti tomuto svému obětování bouří a proto říká p. Hampl na župním sjezdu zde v Praze, na župní konferenci soc. demokratických družstev, že prý teď socialismus je na ústupu. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)
Co se týče socialismu p. Hampla, je opravdu na ústupu to my nezapíráme. Oni jsou přímo na útěku od socialismu a my označujeme jejich socialismus za sociálfašismus. Ten socialismus, který vykládali páni Soukupové, Hamplové a různí býv. socialisté, dnes už není, oni už nemají Marxe jako svého vůdce, oni si vzali Baťu. U nich je po marxismu, u nich je batismus (Veselost.), a jestliže snad podle Hamplova tvrzení tento batismus je na ústupu. tedy jsou páni sociálfašisté úplně hotovi. Oni říkají, že kapitalismus je nemocen a že socialismus musí před touto nemocnou potvorou ustupovati. Oni jej chtějí léčiti. My říkáme: Ne, pravý socialismus, marxismus není na ústupu, pravý marxismus, socialismus vítězí na jedné šestině zeměkoule, vítězí v Sovětském svazu. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)
Místopředseda Votruba (zvoní): Prosím o klid.
Sen. Kindl (pokračuje): Kapitalistický řád v celém světě bankrotí, hroutí se. Bylo přece na světové hospodářské konferenci konstatováno, že výroba v kapitalistických státech poklesla proti r. 1928 o plných 32 %. Vítězný socialismus Sovětského svazu, státu dělníků a rolníků, je v jiné perspektivě. V Sovětském svazu stoupla výroba o plných 200 %. Zde je důkaz, že socialismus vítězí, ale kapitalismus bankrotí. Na druhé straně jest v kapitalistických státech 70 mil. nezaměstnaných a 150 mil. omezeně pracujících. v kapitalistických státech jsou ohromné miliony pracujících za mizerné mzdy. To jest úspěch kapitalistického řádu. který přináší jenom bídu a hlad. V Sovětském svazu není nezaměstnaných (Hlasy: Ani hladu!), hlad má buržoasie, ale pracující dělník se nají, nikdo ho neokrádá. (Potlesk komunistických senátorů. - Výkřiky sen. Šelmece a Mikutíčka. - Místopředseda Votruba zvoní.) V Sovětském svazu stoupla zaměstnanost v průmyslu z 11 1/2 mil. na 23 mil. Tam se stále více a více zatahuje pracující lid do práce, stále více a více je tam kvalifikovaně vyškolován. A podívejte se na životní úroveň! Životní úroveň v kapitalistických státech klesá, životní úroveň pracujícího lidu je již na psu, pracující lidé nemají ani možnosti, aby si koupili, čeho potřebují k svému životu, ale na druhé straně v Sovětském svazu životní úroveň pracujícího lidu den ze dne stoupá. (Výkřik sen. Volko.) To je opět důkazem, že socialismus není na ústupu, nýbrž na postupu. Na ústupu jsou soc. demokraté, kteří se docela klidně odevzdávají těm, kterým již po léta slouží. Weinmannům. Petschkům, Larischům, Guttmannům, Preissům, a proto také říkají, že socialismus je na ústupu, poněvadž podle komanda těchto pánů musejí dělat to, co si oni přejí, a nesmějí dělati to, co hlásával Marx. Když tu, pánové, říkáte, že já tomu nevěřím. ptám se vás: Věříte vy svému měšťáckému presidentovi Spojených států Rooseveltovi? Co tvrdí dnes Roosevelt? Proč navazuje styk se Sovětským svazem? Proč navazuje vaše bratrská Francie styky se Sovětským svazem? Protože vidí, že se v Sovětském svazu opravdu něco děje, poněvadž vidí, že jejich řád, který doposud zastávají, den ze dne krachuje, a poněvadž vidí, že se v Sovětském svazu tvoří něco nového. Vždyť i G. B. Shaw vám řekl: V Sovětském svazu se něco děje a my v kapitalistických státech západních, i kdybychom nechtěli, proti své vůli jej budem musiti následovat. A to pochopují i moudří politikové kapitalistických států a navazují styky se Sovětským svazem. Ve všech kapitalistických státech se navazují styky společně, přes to že kapitalisté mezi sebou mají rozpory. Přes různé barvy, odznaky fašismu, všichni jste na jedné platformě, na platformě diktatury buržoasie. Mussolini má fašismus černý, má černé košile, Hitler je má hnědé, v Anglii chodí fašisté v modrých a u nás v Československu to, pánové, děláte všechno dohromady a tak budeme mít fašistickou diktaturu strakatou(Veselost.)
Kapitalisté nevědí jiného východiska, chtějí se zachránit [ ] vy myslíte, že řada proletářů, ti, kteří nemají dnes práci, a snad i ti, kdo jsou v závodech, vezmou opět pušku a půjdou hájiti zájmy Petschků. Larischů a Guttmannů? [ ]
Místopředseda Votruba (zvoní): Volám pana senátora pro tuto větu k pořádku.
Sen. Kindl (pokračuje): Toto bude konec. Pánové, vy jste na začátku svého konce. Tohle bude váš poslední záchvat. Vy již nevíte, kudy kam. Kobyla, když chcípá, mlátí kolem sebe všemi čtyřmi, u vás je to také poslední záchvat, křeč vašeho zkomírajícího systému, a proto chcete mlátit kolem sebe hlava nehlava. A ani to vám nepomůže. My, komunisté, máme absolutní pravdu. Komunismus jest jedinou záchranou lidstva, komunismus znamená zákon zítřka. Pánové, přemýšlejte! Němci chtěli potlačiti komunismus, začali prudkým útokem, ale dnes se přesvědčují pánové, že komunismus v Německu sílí, že strana, která dosáhla 14 mil. hlasů, pod Hitlerovou diktaturou se ztratila, ale komunistická strana, opravdu dělnická strana, revoluční strana s 5 mil. hlasů se neztratila. Komunistická strana bojuje, mobilisuje, až přivodí pád Hitlera a všech těch Göhringů a Göbelsů. Vždyť Lloyd George sám řekl, že po krátké vládě Hitlerově není na nic jiného naděje v Německu, než že tam přijde bolševismus. Tento zákon, který vy zde připravujete, má býti karabáčem na nás, my jsme o tom přesvědčeni, že to bude na celou pracující třídu, víme také, že demagogicky mluvíte, že to bude proti fašistům, hakenkrajclerům, proti těm nebo proti oněm. Nebude, vy budete mluviti vždycky: Zasadíme ránu fašistům - ale rána dopadne na pracující lid, fašisté budou nezraněni. Tento karabáč, který připravujete na celou pracující třídu, bude na soc. demokratické dělnictvo, na nár. soc. dělnictvo, bude na ľuďácké dělnictvo, bude i na pracující rolníky, jak říkáte, že pro ně pracujete 15 let, poněvadž jste jim nic nedali, nežli bídu a hlad. Karabáč, který vy, agrárníci, připravujete, budete používati proti malým, bouřícím se rolníkům. (Sen. Kroiher: Zadušujte se na to!) Vy, kněz, byste se měl spíše zadušovat, snad vám pánbůh bude věřit. ale mně jako nevěřícímu nevěří. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)
Místopředseda Votruba (zvoní): Vyzývám pana sen. Mikulíčka po druhé, aby nerušil jednání, nebo budu musiti užíti jednacího řádu.
Sen. Kindl (pokračuje): Nebuďte na omylu, že my, komunisté, zapomeneme, kdo na nás tento karabáč připravil. Nemylte se, že zapomeneme, kdo dělnickou třídu tímto karabáčem práská. Pánové, nezapomeňte také, že my budeme [ ] nezapomeňte, že my jsme poctiví chlapi, že budeme [ ] budeme dávati [ ] nebudeme říkati, jako říkají páteři, ale my řekneme: [ ] My budeme s vámi účtovati jinak. Všechno, co připravujete na nás, budete od nás dostávati. Nás nezastrašíte, nás nezdoláte. [ ] otevřete těm tisícům poctivých proletářských dělníků oči. Každý z nás, [ ] bude jedním ze stupňů, po kterých se proletariát dostane k moci, aby s vámi za všechna příkoří, která jste mu udělali. konečně zúčtoval. [ ] ale ideu komunismu nezavraždíte, ideu komunismu nemůžete zavříti do svých kriminálů. Ani tímto zákonem nezachráníte sebe a kapitalistický řád. Strašidlo komunismu prochází celou Evropou a přivede vás tam, kam již dávno patříte. (Výkřiky sen. Mikulíčka. - Místopředseda Votruba zvoní.) Pracující třída dnes počíná chápati, mobilisuje a tvoří jednotnou frontu, [ ] (Potlesk komunistických senátorů.)
Místopředseda Votruba (zvoní): Vyhražuji předsednictvu dodatečnou censuru řeči pana sen. Kindla a uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž je pan sen. dr. Hilgenreiner.
Sen. dr Hilgenreiner (německy): Senátoři a senátorky! Neobávejte se, že budu příliš zneužívati vašeho času! Nemám v zásadě, co bych připojil k vývodům svého kolegy Stolberga, stáli jsme od prvého okamžiku na půdě tohoto státu. stojíme také dnes na půdě tohoto státu a byli bychom tudíž také ochotni poskytnouti státu prostředky, kterých je potřebí, aby zachoval svou integritu, kdyby přítomný zákon byl k tomu vhodným nástrojem. Poněvadž se nám tento zákon nejeví býti vhodným nástrojem, zamítáme jej.
Jsem nucen přičiniti několik poznámek k vývodům, jež přednesl právě v této síni člen jedné německé strany, k vývodům, které obsahovaly těžká obvinění proti všem německým občanským stranám. (Německé výkřiky: Velmi dobře!) Velevážení, byli bychom očekávali, že člen této strany spatřuje svou úlohu v tom, aby ukázal, jak demokratická strana, strana, která v názvu má výraz ťdemokracieŤ, přichází k tomu, aby zde postupovala s fašistickými opatřeními. Přinésti zde tyto těžké, snad nemožné důkazy, bylo by bývalo úkolem onoho pana kolegy. Na místě toho přednesl tento pán obvinění a potupy německé říše a obvinění a potupy německého obyvatelstva zde v tomto státě a německých stran. (Výkřiky. - Hluk.)
Místopředseda Votruba (zvoní): Prosím o klid.
Sen. dr Hilgenreiner (pokračuje): Řekl jsem zde již jednou: Osud německé říše nebude se rozhodovati zde v Praze, nýbrž jinde. Již proto nemají zde potupy při nejmenším žádného účelu. Musím doznati, že českým stranám vesměs, obzvláště také české straně sociálně-demokratické, musím vysloviti uznání, že se v této příčině chovaly mnohem taktněji a pro stát přiměřeněji nežli pánové z německé skupiny. (Hluk.- Sen. dr Witt: Pane kolego, my nemáme o tom jiný úsudek!) Vy máte tutéž příčinu, neboť jde o vaše soudruhy venku v říši. (Sen. dr Witt: Styděl bych se, že katolický kněz chce hájiti tyto zločinnosti!) Jde o zničení sociální demokracie v německé říši. (Sen. dr Witt: Pane kolego, styděl bych se hájiti tyto zločinnosti!)
Nehájím fašismu, nehájím hitlerismu, nýbrž hájím pouze práva. A tážete-li se, pánové: ť Jak pak se stalo, že v Německu radikalismus nabyl této široké půdy a vlády.Ť pak zní odpověď: Tím, že Němcům v říši nedostalo se jejich práva. (Výkřiky.) Od Versailles to začalo, od Versailles, kde se činilo vše, aby se tento národ úplně zničil. Začalo to mírem Versailleským kde se prohlásilo. že Německo odzbrojí nejdříve a to bude východiskem pro odzbrojení světa; kdežto však Německo odzbrojilo. svět se ozbrojil, a když Německo dnes žádá rovnoprávnost, dává se mu na papíře. nikoli však ve skutečnosti. Divíte se. že obyvatelstvo, zejména mladí, nutí tam vedoucí osobnosti, aby skončily odzbrojovací konferenci? Divíte se. že se Německo obrací ke světu s otázkou: ťMyslíte to s odzbrojením vážně či nikoli?Ť (Hluk trvá.)
Pánové. že Německo. ačkoli je mír. není uznáváno za rovnoprávné, to je východiskem fašismu v Německu, od toho žije radikalismus. (Sen. dr Witt: Pane kolego, to jim dává právo vraždit? Odpovězte! Vždyť je to hanba, jste profesor!)
A nyní přicházím k vývodům, které pronesl pan řečník přede minou o sudetských Němcích. Vylíčil věci tak, jakoby všechno sudetsko-německé obyvatelstvo vězelo v hnědých košilích, takovýmto způsobem poštval úřady na sudetské Němce ještě více, nežli tomu již je dosud. (Výkřiky.) Pánové, to je přehánění, jak vás může ubezpečiti každý, kdo zná poměry v sudetsko německém lidu. To je utrhání na cti, to je zcela sprosté denunciantství. (Potlesk. - Hluk. - Sen. Niessner /německy]: Sprostý jste vy!) To říkám zcela upřímně. neboť, pánové, co žije v duších několika mladých lidí, to přece není sudetsko-německý lid. (Sen. Niessner /německy/: Vy jste zcela sprostý Hitlerův pochop!) Musím si to dát líbiti, pane předsedo?
Místopředseda Votruba (zvoní): Volám pana sen. Niessnera pro tento výrok k pořádku.
Sen. dr Hilgenreiner (pokračuje): Dohovoříme se ještě v imunitním výboru. (Výkřiky. - Hluk.)
Ale na tom, pánové. vůbec tolik nezáleží, zdali v německé mládeži je více nebo méně radikalismu. (Výkřiky. - Hluk. - Sen. dr Witt /německy]: Vy chcete býti universitním profesorem a hájíte Hitlera! To je hanba!) Ale pane kolego dr Witte. nepřekrucujte přece má slova, neřekl jsem přece ani slova na obranu Hitlerovu. Nepřekrucujte moje slova! Záleží méně na tom. zdali naše mládež je více nebo méně prosáklá radikalismem, nýbrž hlavní otázkou zde jest: Odkud pak to přichází, že německá mládež v patnáctém roce nové republiky stala se přístupnou radikálním vlivům, odkud pak to přichází? Byli jsme přece již dále. Byli jsme si již bližšími, pánové! Přichází to nejen od větru, který vane venku, nikoli, pánové, nýbrž co vidíte venku ve světě, to vidíte také zde uvnitř: radikalismus, poněvadž se také zde německému lidu nedává rovnoprávnost. (Výkřiky sen. Plamínkové.) Nemůžete, paní kolegyně, upříti, že se zde německému lidu ve skutečnosti nedává rovnoprávnost. A dokud tomu tak nebude, nebude klidu zde a nebude klidu v Evropě. (Hluk.)
Místopředseda Votruba (zvoní): Prosím o klid.
Sen. dr Hilgenreiner (pokračuje): Tedy z toho důvodu, že se německému lidu zde v republice až do dnešního dne nedala rovnoprávnost obsažená v ústavě, nabyl půdy radikalismus v německé mládeži. A tu viním zdejší vládu a viním také německé strany, které zasedají ve vládě. Pánové! Ježto německé strany ve vládě dodnes v té příčině ničeho nedosáhly, pokud jde o zrovnoprávnění Němců zde v tomto státě, proto zmocňuje se naší mládeže zoufalá nálada. Nevěří více tomu, že možno něčeho dosáhnouti zákonitými prostředky, a věří proto každému, kdo jí přichází s radikálními radami. Slavíme v nejbližších dnech patnácté výročí republiky; a čím se vyznamenává tento den? Tím, že v žádný výroční den za těchto 15 let nebylo v žalářích více politických vězňů a trestanců nežli v patnáctém výročí republiky. (Hluk. - Výkřiky. - Předsednictví se ujal předseda dr Soukup. - Výkřiky něm. soc. dem. senátorů.)
Kdyby na mne pokřikovali jiní čeští poslanci, nedivil bych se; že mně však odporují němečtí soudruzi, to přece ukazuje, kde jsme se octli.
Nechci vás dlouho zdržovati. To jsem chtěl krátce říci. (Výkřiky.)
Předseda (zvoní): Prosím o klid.
Sen. dr Hilgenreiner (pokračuje): Nikdo nebude se zastávati metod, jaké nyní panují v Německu. Ale chtěl jsem vám jen říci, kde je příčina všeho toho zla. Pánové, odstraniti toto zlo venku ve velikém světě, to není věcí českého národa, to musí provésti někdo mocnější. Ale odstraniti zde v zemi příčiny radikalismu, abyste příště nepotřebovali výjimečných zákonů, to záleží na vás. Bylo to r. 1925, kdy nám ministr Švehla sliboval a s tohoto místa prohlásil: Budeme s Němci mluviti jako ťrovní s rovnýmiŤ. Na toto vyjednávání s Němci, jakožto s rovnými, čekáme dodnes. Před několika dny vyúčtoval ministerský předseda Malypetr se Slováky a vypočítával jim, co činí pro stát a co dostávají, kolik mají úředníků, co k nim dochází na subvencích atd. A prokázal, že český stát oproti Slovákům vykazuje veliké aktivum. Pánové, Slováků nejsou ve státě celé 2 miliony. Kdy bylo takovýmto způsobem účtováno s Němci, kterých je více než 3 miliony? (Výkřiky.) Jsme rovnoprávnými v ústavě, nikoli však ve skutečnosti. Jakmile začnete s tím a řeknete: Kolik přichází od Němců, čeho poskytují a co dostávají, pak shledáte pasivum. A tážete-li se, kolik Němců je ve státní službě, shledáte pasivum. A tážete-li se, kolik státních dodávek obdrželi Němci, shledáte pasivum, a tážete-li se, jak tomu je se státními subvencemi, shledáte pasivum. A dokud potrvá toto pasivum, dotud nemůžete počítati se srdci naší mládeže. Zjednejte spravedlnost, proveďte jen rovnoprávnost v ústavě zaručenou a nebudete míti loyálnějšího státního občana nežli sudetského Němce v tomto státě. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Dále má slovo pí sen. Hajníková. (Htuk.) Prosím o klid.
Sen. Hajníková: Vážený sbore! Tímto zákonem. odhlasujete-li jej, (Stálé výkřiky.)
Předseda (zvoní): Prosím o klid, pánové.
Sen. Hajníková (pokračuje):... a vy jej, pánové, odhlasujete, protože včera v ústavně-právním výboru zvedly se tři ruce pro zákon, a pan předseda konstatoval většinu - dáváte policii do ruky ohromnou moc, dáváte policii do rukou veškerou moc. Pánové, vy tento zákon chcete míti na obranu demokracie a pro jednotnost v tomto státě. Kdo rozvrací demokracii, kdo rozvrací jednotnost? Pánové, dnes již není tajemstvím. že se připravuje válka. Jestliže my půjdeme mezi pracující lid, jestliže my budeme ukazovati na to: ťnení potřebí války, nezapomínejte na hrůzy válečné z posledních let.Ť pak to bude rozvracení jednotnosti, pak to bude útok na demokracii státu.
Vážení pánové. my musíme s tohoto místa ukázati hlavně pracujícím ženám, aby se postavily na odpor přípravám války. (Stálé výkřiky. - Výkřik sen. Mikulíčka.)
Předseda (zvoní): Prosím o klid. Prosím paní řečnici, aby pokračovala.
Sen. Hajníková (pokračuje): Pánové, dnes je situace taková, že v továrnách se snižují mzdy dělníkům, že z továren se dělníci vyhazují, vrata továren se zavírají. My jdeme mezi pracující a upozorňujeme: Není toho potřebí, prohlédněte si bilanční výsledky továren a uvidíte, že továrny vydělávají ohromné miliony čistého zisku (Sen. Mikulíček: A co zatají!) veřejně a vy nemáte tolik výdělku, abyste kryli nejnutnější své životní potřeby. My musíme poukazovati na to, že přes to, že v některých krajích se ničí úroda, ceny životních potřeb stoupají a jestliže my půjdeme a budeme ukazovati na tyto zjevy, pak v důsledku uzákonění dnešního zákona bude se ukazovati na nás, že útočíme na demokracii, že útočíme na jednotnost státu. Pánové, dejte dělnictvu najísti, dejte dělnictvu záruku míru a nebude nespokojenosti, nebudete se musiti dnes zde hádati, Češi s Němci, jednotlivé politické strany mezi sebou. nebudete musiti zde poslouchati takové výstupy, nebudete musiti věšeti hlavu nad tím, máteli nebo nemáte-li zvednouti ruku pro zákon, který zdeptá i nejposlednější svobodu občanstva ve státě.
Pánové! Jsme dnes svědky, že se u nás odsuzuje dělník, který z hladu ukradne housku, že se u nás odsuzuje dělník, který jel na černo ve vlaku. Odsoudí se pro podvod na několik měsíců do kriminálu. Na druhé straně dá se požehnání těm, kteří kradou miliony a odvážejí je za hranice. To není demokracie, pánové! A proti takové demokracii musí býti všichni.poctiví příslušníci těch stran, proti kterým vy připravujete tento dnešní zákon.
Pánové! Když dělnictvo tyto zjevy vidí, je mezi nimi bouře odporu. Dělníci jdou do ulic demonstrovati. A co se stává? Ta demokracie se brání, posílá svůj aparát proti nim. Kdo bude trestán v důsledku zákona? Je tam jeden paragraf, kde se říká, že každý, kdo bude podporovati některého člena té které rozpuštěné strany, bude také trestán. Vy, kteří jste ještě neztratili smyslu pro socialismus, vzpomeňte si, jak jste ve svých stranách vždycky sbírali na vězeňský fond, jak jste vždycky podporovali rodiny těch. kteří byli zatčeni, persekvováni v důsledku bojů proti kapitalistické třídě. A jestliže dnes jednotlivé strany budou podporovati rodiny persekvovaných, zatčených v důsledku uzákonění dnešního zákona, pak budou vydány nebezpečí trestu podle vaší demokracie.
V připravovaném zákoně je také paragraf, kde se hrozí rozpuštěním nebo snad i zabavením majetku také obchodním společnostem, u nás tedy dělnickým družstvům. Pánové, znovu se obracím na vás! Vzpomeňte si na doby, kdy jste bojovali proti kapitalistickému systému, kdy každý soukromý majitel hostince odmítl vás nechávati ve svých místnostech a kdy jste byli nuceni se starati s největší obětavostí o výstavbu svých dělnických domů. Zakoupili jste holý pozemek a tam dělníci po své denní namáhavé práci zdarma dávali cihlu k cihle, zdarma kopali, od úst si utrhovali, aby mohli přispěti nějakým grošem na stavební materiál, aby si vybudovali svůj stánek, ve kterém by se mohli scházeti, ve kterém by mohli plánovati boj proti kapitalistům. A o tento majetek chcete tímto zákonem připraviti proletariát, pracující třídu. My máme konsumní spolky, do kterých si střádáme celá desetiletí krejcar ke krejcaru, a vy chcete v důsledku dnešního zákona připraviti dělnickou třídu o tento majetek, chcete suspendovati všechna práva členstva a nasaditi do konsumních družstev státní komisaře. (Místopředseda Donát převzal předsednictví.) Pánové, já nejdu sem mluviti fráze, ale řeknu: Za posledním paragrafem zákona,který dnes odhlasujete, je tečka a za tou tečkou je potok krve, který poteče. Já k vám volám s tohoto místa: Zadržte, dokud je čas! Nechtějte, aby se pracující lid postavil proti vám, aby přestal věřiti i nejposlednější špetce demokracie. Vy se odvoláváte na obranu demokracie, ale tímto zákonem dokazujete, že sami jste přestali věřiti demokracii a v možnost poctivé jednotné práce pro pracující třídu, pro cíle dělnických vrstev. Pánové, je hodina dvanáctá. Vy připravujete tímto zákonem koncentrační tábory proti nepohodlným stranám přes to, že píšete, že to není pravda. Vy chcete odstraniti jednotlivce z některých území a chcete je koncentrovati na jiné území. Nezapomínejte, že třída dělnická je připravena, že stojí pevně na svých místech a že ví, že nemůžeme ztratiti nic, ale vyhráti můžeme všechno. (Sen. Mikulíček: Ztratit můžeme jen okovy, ale vyhráti můžeme celý svět!) Ano, celý svět. (Potlesk komunistických senátorů.)
Místopředseda Donát (zvoní): Prosím o klid.
Sen. Hajníková (pokračuje): To jsme se vždycky učívali jako mladí občané a to chceme i dnes reklamovati.
Pánové, píseň, kterou zpíváme celá čtyři desetiletí končí: A kdybychom padli všichni - třebas i mimochodem do těch koncentračních táborů - vstanou noví bojovníci a rudý prapor v sovětském Československu zavlaje! A to budiž pro vás výstrahou. to budiž posledním znamením, že je nejvyšší čas, abyste obrátili a abyste nezapomínali. že jste zástupci dělníků.
Pánové, přála bych si, kdybychom mohli fotografickým aparátem zachytiti některé ty dobře živené tváře. když mluví zde dělnický zástupce. (Hlasy: Kindl! - Veselost.) Ne Kindl, ten nebude hlasovati pro váš návrh. Pánové. kteří se cynicky smějí tomu - když s této tribuny mluví zástupce dělníků. a našel se... (Výkřiky.)
Místopředseda Donát (zvoní): Prosím o klid.
Sen. Hajníková (pokračuje): Kindl nebude hlasovati pro tento návrh, Kindl je dělník. Já nemluvím o tom proto. že bych viděla vypasené tváře, ale proto, že některé z těch vypasených tváří cynicky se smějí tomu. když s této tribuny mluví dělník o hladu a bídě. Ba našel se i studovaný člověk mezi vámi, našel se profesor, který řekl že tak hloupého dělníka poslouchati nebude. (Sen. Stejskalová: A je to zástupce dělníků!) Ano, říká to o sobě,že je zástupcem dělníků. My nemůžeme za to, že nám náš život nedal školy. Naší školou je život a my se také za to, co jsme prožili a prožíváme, nestydíme, ale chceme, abyste vy nezesměšňovali. abyste jako zástupci dělníků ukázali, že aspoň chcete býti těmi zástupci. když už jimi nejste, že aspoň chcete ukázati dělníkům, že chcete brániti jejich zájmy, že chcete zákony, které by přinesly dělnictvu dobro, které by nehnaly dělníků do válek, do hladu, bídy, strádání a kriminálu. (Potlesk komunistických senátorů.)