Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. Stolberg.

Sen. Stolberg (německy): Slavný senáte! Státní správa zastavila dne 4. října činnost dvou německých politických stran. Poněvadž pro takovýto postup správy nebylo zde vlastně zákonitého podkladu, má býti dodatečně vytvořen zákonitý podklad předloženou osnovou zákona. Praví se nyní, že vláda připravuje také osnovu zákona o ustavení a registraci politických stran. Zdá se mi, že vláda šla opačnou cestou nežli tou, kterou se měla bráti. Měla nejdřív vytvořiti zákon o ustavení a registraci stran, pak, kdyby se toho byla ukázala potřeba, mohl se projednávati výjimečný zákon o rozpouštění stran a pak teprve bylo by se mohlo uhoditi na strany. Takto však mohly strany po 15 roků, připouštím to, jednati v úplné svobodě, aby se nyní, když se provinily, proti nim postupovalo s veškerou přísností, s velikou krutostí, s krutostí, která s sebou přináší zkázu a zničení četných existencí. (Sen. Reyzl /německy]: Jak pak je to v Rakousku?) Nuže, chcete-li to míti tak jako v Rakousku, musíte to doznati otevřeně.

Vzpomínáme na slova Goethova o nebeských mocnostech: ťKdyž ubožáku zhřešit dáte, pak trýzni přenecháte jej! Ť Ale tento nezvyklý postup omlouvá nebo odůvodňuje se mimořádnými poměry, nebezpečím, jež stát ohrožuje. Dalekosáhlá zmocnění mají chrániti stát a jeho zařízení před nebezpečím a otřesy. To jsou důvody, jimž beze vší pochybnosti ustoupiti musí všechny jiné úvahy, ježto přece předložená osnova je zjevně myšlena jako výjimečné ustanovení, což přece také již vysvítá z krátkého časového omezení zákona. ľ když zásadně přiznáváme, že mimořádné poměry vynucují mimořádná opatření, musíme přece přesně zkoumati, zdali se osnova a její ustanovení drží v rámci skutečné potřeby, zdali výhradně slouží účelu, pro který jsou určena: ochraně a bezpečnosti státu.

Osnova byla v poslanecké sněmovně poněkud zmírněna v §§ 3, 7, 10 a 20 a obzvláště škrtnutím §u 12, který se obracel proti veřejným zaměstnancům. Přes to musíme se tázati, zdali zákon také ještě ve své nynější úpravě daleko nepřestřeluje, zdali mimořádné plné moci, kterých se dostává státní správě, nezavdávají příčiny k vážným pochybnostem. Zákon má sloužiti zabezpečení státu a jeho zařízení, má býti poskytnuta možnost vyřaditi strany, které rozvíjejí činnost, jež podle zákona na ochranu republiky je označena za zločin anebo přečin. Může-li na základě tohoto zákona býti činnost některé strany zastavena anebo strana rozpuštěna, pak musil by přece býti podán důkaz, že skutečně spáchány byly zločinné činy anebo přečiny. To zjistiti není však věcí správních úřadů, nýbrž věcí soudů. Bylo by tedy správné, kdyby § 1, který vládě dává dalekosáhlé zmocnění k rozpouštění strany anebo zastavení její činnosti, zněl tak, že se to může státi jen tehdy, bylo-li pravoplatným soudním rozsudkem zjištěno, že skutečně v rámci strany došlo k činům, které jako zločinné jednání anebo přečiny směřují proti bezpečnosti státu.

Pan ministerský předseda poukázal k tomu, že všechno jednání správy z tohoto zákona podléhá kontrole Nejvyššího správního soudu a že proto není příčiny k obavám. I když přiznáme, že jednání a opatření veškeré vlády v tomto případě dlužno považovati za jednání správního orgánu státu a následkem toho podléhá kontrole Nejvyššího správního soudu, dlužno přece vznésti vážné pochybnosti, zdali v této kontrole spočívá ve skutečnosti jistá ochrana. Možno sice - a cituji zde nauku o státním právu od Adamoviche - podle dnešního práva podati stížnost také proti aktům t. zv. volného uvážení, ale stěžovatel musí prokázati, že v e svých právech byl zkrácen protizákonným opatřením. Ježto však při všech aktech t. zv. volného uvážení strany takovéhoto právního nároku na určité jednání úřadu nemají, je stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v těchto případech zpravidla vyloučena, poněvadž právě nelze prokázati porušení práva stěžovatelova.

Je ve skutečnosti velmi pochybno, zdali v poukaze na kontrolu Nejvyššího správního soudu je skutečně dána nějaká ochrana. Je také otázkou, kdo vlastně je legitimován podati takovouto stížnost, poněvadž přece funkcionářům strany jest jejich činnost zakázána a strana rozpuštěna; a konečně, když přes tyto obtíže dojde k opravnému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, zákon - doufejme - nebude již dávno platiti.

Jako v § 1 považujeme postup proti některé politické straně jen tehdy za oprávněný, došlo-li skutečně k trestným činům, tak máme za to, že opatření podle § 3 jsou jen tehdy oprávněna, je-li zde skutečně zavinění některé korporace. Mohou přece spolky a družstva. také obchodní společnosti býti ve spojení s některou politickou stranou aniž by spolky, jejich funkcionáři anebo členové-byli v nějaké souvislosti s podvratnými snahami a činy strany. Mám zde na mysli všechny odborové organisace a různé podniky, které přece jsou naprosto nepolitické a mají výhradně účel a snahu podporovati hospodářské anebo sociální zájmy svých členů. Že také potom možno postupovati proti těmto spolkům, když je nepostihuje žádné zavinění, nemohu shledati správným. Totéž platí o §§ 5 a 6, které připouštějí postup proti tiskopisům a periodickým tiskopisům, jsou-li v souvislosti se stranou. Také takovýto postup považovali bychom za oprávněný jen tehdy, je-li prokázáno, že tyto tiskopisy sloužily podvratné trestné činnosti strany, jež byla rozpuštěna nebo jejíž činnost byla zastavena.

K řadě ustanovení tohoto zákona podali jsme pozměňovací návrhy s úmyslem, aby mezi jiným všechny následky a důsledky tohoto zákona omezeny byly na dobu platnosti tohoto zákona. Je-li platnost zákona omezena do konce roku 1934, jeví se nám protismyslným, jestliže přes to následky přesahují daleko dobu účinnosti tohoto zákona. Praví se přece v osnově, že následky trvají 3 roky. Obzvláště závažným jeví se nám § 10, který jedná o ztrátě všech funkcí ve sborech místní samosprávy. Může tím nastati úplný přesun v zastupitelstvích samosprávy, takže by tyto korporace pak nikterak více neodpovídaly vůli obyvatelstva, jež mají zastupovati. Navrhli jsme tudíž aby tam, kde se v takovéto korporaci počet zvolených členů pro ztrátu funkcí zmenší o jednu pětinu, provedeny byly nejdéle v době půl roku nové volby. Konečně obsahují některé paragrafy ještě ustanovení, která jsou zbytečně krutá vůči bývalým členům strany, která byla rozpuštěna anebo jejíž činnost byla zastavena. ustanovení, která mohou vésti k zbytečným šikanám anebo denunciacím a jinakým potížím. Podle § 4 nesmí bývalý člen strany, která byla rozpuštěna anebo jejíž činnost byla zastavena, pořádati shromáždění pro zvané hosty bez výslovného dovolení správního nebo policejního úřadu. Pojem schůze se zvanými hosty je velice široký. Ujedná-li některý bývalý člen rozpuštěné strany se svým známým že se sejdou v kavárně, pak lze to považovati za schůzi se zvanými hosty. Když národně-socialistická žena pozve své sousedky obvyklým způsobem na odpolední svačinu, možno to považovati za schůzi se zvanými hosty. Nesmí to však učiniti, vydává se trestu, nedosáhla-li před tím výslovně povolení politického úřadu. Že to musí vésti k šikanám, denunciacím a nespravedlnostem, je zjevné.

Navrhli jsme také aby škrtnuto bylo ustanovení § 7, podle kterého mohou býti členové rozpuštěné strany postaveni pod policejní dozor. Toto ustanovení je něco naprosto nového. Podle platného práva může politický úřad postaviti někoho pod policejní dozor jen tehdy, bylo-li soudním rozsudkem výslovně vyřčeno postavení pod policejní dozor. Podle tohoto zákona může se však takto státi. aniž se kdo vůbec dopustil trestného činu anebo aniž proti němu provedeno bylo trestní vyšetřování.

Tak shledáváme v předložené osnově řadu ustanovení. která se nám zdají býti bezúčelnými, poněvadž daleko přestřelují přes cíl, který si zákon stanovil, a která se nám jeví býti také nespravedlivými, ježto postihují osoby a zařízení, na něž vina nepadá. Pan ministr vnitra prohlásil ve výboru výslovně, že zákon a vláda, která se tímto zákonem zmocňuje, naprosto jsou daleky jakékoliv agresivní tendence proti části obyvatelstva, že se vláda omezí na to, aby prováděla jen nezbytně nutná opatření, jichž je potřebí na ochranu státu. Chtěli bychom rádi věřiti tomuto slibu. Ale musím přece poukázati k tomu, že v poslední době politické úřady a policejní úřady postupují proti velké části německého obyvatelstva takovým způsobem, že to vzbuzuje trvalé znepokojení v německém obyvatelstvu, že tento postup se děje na základě denunciací a podezřívání, takže nemůže vzbuzovati dalekosáhlou důvěru v provádění těchto nových zostřených opatření. Pan ministerský předseda včera ve výboru znovu zdůraznil, že tento zákon slouží jedině ochraně demokracie. Myslím, že by bylo přece lépe při projednávání tohoto zákona nemluviti příliš o demokracii. (Sen. Mikulíček: To je smutné pro demokracii českou, že ji musí opravovat starý rakouský šlechtic pan Stolberg!) Nechte mne nyní mluviti. Zákon jako všechny výjimečné zákony není snad určen k tomu. aby chránil demokracii, nýbrž k tomu, aby demokratické svobody na čas omezoval, pokud toho právě vyžadují zvláštní poměry. (Předsednictví převzal místopředseda Votruba.)

Musím poukázati k tomu, že jsme již dosti daleko pokročili s takovýmito výjimečnými zákony, které vzhledem k obtížné situaci státu omezují demokratické svobody. Máme již celou řadu takovýchto zákonů, které slouží nikoli demokracii, nýbrž zmenšení demokracie. Chtěl bych ještě poukázati k tomu, že se zde béřeme toutéž cestou, kterou se dala již celá řada evropských států v našem bližším i dalším sousedství, cestou buď zjevného nebo zastřeného fašismu. Nemůžeme se také uzavírati skutečnosti, že také u nás v československém státě se vyskytují velmi silné fašistické sklony, a to netoliko snad u oposičních stran, nýbrž také u takových, které mají účast ve vládě.

Ale na druhé straně mohu přece poukázati k tomu, že oposiční strany dosud nikdy nezmařily aniž jen povážlivým způsobem rušily práci zákonodárných sborů. Není tedy u nás praktické bezprostřední příčiny zneuznávati mandáty.

Tvrdost dosavadních vládních a policejních opatření projevovala se dosud jen proti německému obyvatelstvu. Chtěli bychom při této příležitosti vládním kruhům dáti vážně na u váženou. zda by nebylo lépe dáti se jinou cestou aby německé obyvatelstvo, obzvláště německá mládež získány byly pro stát. Jestliže značná část německé mládeže je stále ještě vzdálena státu. má to přece svou příčinu v tom, že stát tuto mládež od sebe odstrkuje, že ji vylučuje z veřejných úřadů, že německé mládeži neposkytuje životních možností, že stát německou mládež od sebe odpuzuje.

Přednesl jsem pochybnosti, které vytknouti dlužno této osnově, v ústavním výboru a podal jsem tam pozměňovací návrhy, jež jsem zmocněn podati jménem německé křesťansko-sociální strany lidové a jménem německé strany živnostenské. V ústavním výboru byly všechny tyto návrhy zamítnuty. Nemůžeme doufati, že tyto návrhy doznají snad v plenu jiného osudu. Jsem tudíž zmocněn prohlásiti, že německá strana živnostenská a německá křesťansko-sociální strana lidová nemohou hlasovati pro tento zákon. (Potlesk.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž je pan sen. dr Korláth.

Sen. dr Korláth (maďarsky): Ctený senát! Práve prejednávaný návrh zákona zamýšľa vlastne navliecť na paragrafy tak zv. parlamentnú diktatúru, ktorá sa v praxi už i dosiaľ uplatňovala, a chce ju uskutočniť vo forme otvorenej. V rámci republiky, a to v jej časti, vyznamenanej autonómiou papierovou, v autonómnej Podkarpatskej Rusi prežíval som už po dobu päť rokov vyslovene vojenskú diktatúru prez to, že Podkarpatská Rus mala už vyslovenú a tiež do mierovej smluvy a do zákona inartikulovanú autonómiu, a prez demokraciu založenú v ústavnom zákone československom. Táto diktatúra bola zlá, ale bola aspoň úprimná.

Mnoho diktatúr známe. Známe diktatúru vojenskú. diktatúru občiansku, diktatúr u revolučnú, diktatúru sovjetskú a teraz vzniká nový typ diktatúry v tomto návrhu zákon a, tak zv. diktatúra parlamentná. Táto parlamentná diktatúra dozaista nebude o nič lepšia, ako diktatúry iné, a ja som už pripravený na to, že od nej nič dobrého a zdravého očakávať nemôžeme.

Keby návrh bol mohol zriadiť nejaký taký, nad strany postavený orgán, s jehož diktátorskými opatreniami bolo by sa možno uspokojiť a ktorý by bol v stave usmerňovať strany v prospech a v záujmu republiky, to by mňa uspokojilo. So svojej stránky diktatúru takto založenú ani by som nepokladal za nemožnosť, lebo podľa môjho názoru môže vláda siahnuť ku každému mysliteľnému prostriedku, vidí-li sa jej, že štát potrebuje ochranu.

Ináče som presvedčený tiež o tom, že ten diktátorský orgán, ktorý si ja predstavujem a ktorý by bol povýšený nad stranami, v prvom rade zastavil a rozptýlil by Benešovu výbojnú politiku zahraničnú a vnútornú politiku Hodžovu. Vyciťujem totiž, že v prvom rade proti týmto treba štát chrániť, lebo prvý so svojou zahraničnou politikou, presýtenou nespravedlnosťou a nenávisťou, druhý však svojou českou agrárnou politikou, vyvolávajúcou colné války a hospodárskou izoláciu, ohrožujú vážne existenciu československého štátu a republiky.

Keďže sériovým zatýkaním, zastavovaním listov, čo predloženiu tohoto návrhu zákona predchádzalo, ukladá sa o život národných menšín, musel som sa presvedčiť, že vládna koalícia, ktorá tento návrh predkladá, zamýšľa ho využiť ku ďaľšiemu podlamovaniu národných menšín a k vytvoreniu hrobového ticha a nie k zabráneniu planej politiky zahraničnej a ešte planejšej politike vnútornej, a parlamentnou diktatúrou chce zpútať menšiny na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi, ktoré svoje občianské povinnosti v každom smere plnia, hojné dane platia a dávajú prvotriedny vojenský materiál.

Pod diktatúrou nemá miesta mnoho rečí. Nebudem márniť čas podrobným prebieraním návrhu. Prečítam iba stanovisko, ktoré zaujal spoločný klub našich strán voči tomuto návrhu zákona (čte): ťSpoločný klub zákonodarcov zemskej strany kresťansko-socialistickej a maďarskej strany národnej čo najostrejšie odsuzuje predložený návrh zákona. Tento návrh zákona inkorporuje v sebe vládnu politiku, ktorá nie je v prospech ani zájmom nášho národa, ani záujmom demokracie ani štátu, ba ani v prospech záujmom europského mieru. Účelom tohoto návrhu zákona je, aby sa uplatnila diktatorická moc vlády nie na ochranu demokracie, lež na utlačenie všetkých tých myšlienok, ichž vyslovenie je v každom slobodnom štáte umožnené. Na vedomie dávame celej svetovej verejnosti, že tento návrh zákona má slúžiť uskutočneniu tendencií imperialistických, ktoré sú v protive s moderným právom menšinovým a so smluvami záväznými pre štát -a vládu. menovite s mierovou smluvou, podpísanou slávnostne vládou československou v Saint-Germaine a zaisťujúcou autonómiu Podkarpatskej Rusi, ako aj s československým ústavným zákonom, ktorým je táto smluva inartikulovaná, a ktoré tendencie majú zabezpečiť to, aby sa mohlo nerušene pokračovať v zámernom odnárodňovaní menšín národných.Ť

V mene národných menšín na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi slávnostne sa ohradzujeme proti uzákoneniu tohoto návrhu.

Místopředseda Votruba (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Luksch.

Sen. Luksch (ěmecky): Slavný senáte! Politické události posledních dnů a týdnů valí se kvapem. Ovocem této rušné doby je zákon, který byl senátu předložen. Jménem senátorů svazu ťBund der LandwirteŤ mám podati toto prohlášení:

Uznáváme potíže státní správy v nynější. situaci, která především způsobena byla svého druhu jedinečným rychlým úpadkem hospodářského a sociálního života národů. Uvnitř každé země vznikalo napětí, které hrozí zrevolucionovati a zničiti společenský a společný život. Působení neodpovědných živlů dlužno bohužel připsati, že v části našeho lidu pronikla zoufalá a katastrofální nálada. která na české straně způsobila pochopitelnou ale politování hodnou nervositu a zvýšenou pohotovost na ochranu republiky.

Jsme přesvědčeni o tom, že sudetsko-německý lid ve svém celku ani okamžik nebyl a není ochoten následovati nesvědomité živly a vpadnouti do týla tomuto státu, jejž uznává za svou domovinu a se kterým osudově je spjat. K napětí uvnitř přistupuje bohužel nejistá situace světová, která národ s tak mladou svobodou jako český národ napomíná ke zvláštní opatrnosti. Milujíce svobodu sami nade všechno, můžeme tudíž shledati pochopitelným, jestliže se v dobách vzrůstajícího nebezpečí sahá k mimořádným opatřením. A tak rozumíme také časovému omezení zákona koncem r. 1934 jakožto omezení pro dobu politické tísně a nebezpečí. Budeme proto hlasovati pro tento zákon, abychom všem národům v tomto státě dokázali, že ve vážných dobách jsme ochotni dávati tomuto státu, což jeho jest: ochranu demokracie.

Ale naší ochotě přinášeti oběti nesmí se špatně porozuměti. Pečujeme o bezpečnost tohoto státu a přiznáváme se k tomuto státu, poněvadž obepíná naši domovinu, poněvadž obepíná prostor, ve kterém dva národové tisíciletými dějinami jsou spjati, poněvadž déle nežli po tisíciletí sdílejí stejné osudy a poněvadž svou domovinu nevydáme. Právě v tomto dějinném okamžiku přiznáváme se k lidu a k domovině a jakožto němečtí sedláci stojíme svobodně a neochvějně na německé hroudě, kterou nám otcové naši předali. Způsobem své dosavadní politiky domníváme se, že jsme učinili vše, abychom odstranili jakoukoli pochybnost o své věrnosti ke státu. Přes mnohé obtíže a mnohé zklamání, jehož jsme se ve své práci musili dožíti, vytrvali jsme v boji o svá práva, o vývoj schopností našeho lidu v tomto státě, poněvadž máme za to, že touto svou prací sloužíme usmíření národů československého státu a tím míru v střední Evropě. A aby pro skutečný mír a bezpečnost, klid a pořádek ve střední Evropě zjednány byly předpoklady, to je smyslem našeho dějinného povolání, povolání sudetsko-německého lidu. Přiznáváme se k této dějinné úloze.

Ochrana demokracie nemůže nikdy znamenati znásilnění menšiny. To, jak český národ tvrdě kráčel dějinami, dává nám víru, že také na druhé straně najdeme poznání, že jen tehdy možno vykonati činy plnocenné a že jen tehdy je možné vyrovnání od muže k muži, od stavu ke stavu, od národa k národu, jestliže základem každého politického jednání zůstává svoboda.

Jen v tomto smyslu můžeme souhlasiti s tímto zákonem, při čemž stejně jako dříve zdůrazňujeme, že slavnostní prohlášení ministerského předsedy Malypetra obsahuje pro nás organickou součást tohoto zákona a zavazující směrnici pro státní exekutivu. S rozvojem života národů tohoto státu roste a klesá vývoj státu. To poznati je neodvratným předpokladem pro další vybudování a sjednání pravého míru národů ve smyslu slov Švehlových: ťRovní mezi rovnýmiŤ. (Sen Mikulíček: Pane místopředsedo, proč jste hlasoval pro jednací řád, že se řeči nemají číst?)

Místopředseda Votruba (zvoní): Prosím pana sen. Mikulíčka aby nerušil jednání. (Výkřiky sen Mikulíčka.)

Sen. Luksch (pokračuje): Chci toto prohlášení skončiti slovy: Co my chceme a co národ většiny v zájmu samého státu trvale nebude moci odpírati, jest: Chceme v tomto státě. který považujeme za svou domovinu, žíti jakožto loyální státní občané se stejnými právy a povinnostmi a nikoli snad jako trpění občané se zkrácenými právy a jen uloženými povinnostmi. (Potlesk.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Další slovo má pan sen. Mező.

Sen. Mező (maďarsky): Dnes bude v tejto sieni zriadený hlasovací aparát, ktorý bude plniť úkol, aby vedúcu gardu pracujúceho ľudu presvedčil, aby oni veci, tuná v zákon pojaté, predviedli ma. sám a objasnili im, ako tieto masy majú bojovať proti vláde, ktorá poskytuje v tomto štáte živnú pôdu kapitalizmu a sociál-fašizmu.

Pánovia, dnes sa mohlo pracovné obyvateľstvo Československa mnohému poučiť. Republika je obkľúčená štátmi, kde vládne fašizmus, ale zdá sa, ako by sa pánom a s nimi ruka v ruke sociálnym demokratom páčilo, čo sa deje v Nemecku, Rakúsku a Poľsku. Tuná dojde len ku zmene titulu firmy! Tunajší systém neponesie názov hitlerizmu, avšak metódy, ktoré tomu hitlerizmu nasvedčujú, docela rozhodne povedú tam, že za krátku dobu nebude možno tuná jediného pravdivého slova vysloviť, lebo údelom za to bude rozpustenie. (Výkřiky komunistických senátorů.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Prosím o klid.

Sen. Mező (pokračuje): Prezeral som niekoľkoráz tento návrh zákona. Jestliže ktorýkoľvek funkcionár alebo člen strany komunistickej na niektorej schôdzi vyriekne, že tí, čo sú povolaní zachovávať zákony, zákon nezachovali, môže dotyčného dať zatknúť úradný orgán alebo politik, jehož činnosť bola kritizovaná.

Mám v rukách celý menoslov takých obyvateľov krajov Maďarmi obývaných, ktorým vládou menovaní notári odnímajú pôdu a dávajú iným Tento notár je členom strany agrárnej a všetko činí preto. aby poslúžil strane a niekoľkým svojim kortešským kolegom.

Do dneska dostalo sa práce každému, legitimácia nepožadovala sa od nikoho, v novšej dobe však zamestnáva štátny ú rad pre nákup tabáku len toho, kto sa preukáže občianskou legitimáciou. Táto občianska legitimácia slúži k tomu, aby policajné úrady mohly si u dotyčného, ako u lúpežného vraha, zistit osobnú totožnosť a vziať mu otisky prstov. Proti tomu musí každý, kto má srdce, protestovať, lebo je nemožné, aby sa od niekoho požadovala legitimácia občianska alebo listina o štátnom občianstve len preto, aby dotyčný mohol zabezpečiť svojej rodine chleba.

Stá a stá takých ľudí je, čo nie sú v stave si takúto legitimáciu zaopatriť. Dnes sme boli u ministerstva vnútra, aby sme veci štátneho občianstva urgovali. Tam sme dostali odpoveď, že vec postúpia ministerstvu financií. Nuže tážem sa váženej snemovne, čo spoločného má ministerstvo financií so štátnym občianstvom? Len tomu sa divím, prečo to neposlali ministerstvu železníc.

Zákon o rozpúšťaní strán pripravuje sa výlučne proti pracujúcemu ľudu a nie proti buržoázii. Buržoázia zamýšľa týmto zákonom svoju diktatúru len rozšíriť a chce zničiť všetky sociálne vymoženosti dosiaľ vydobyté.

Hovorí-li tuná človek maďarsky, hneď o ňom povedia, že je maďaron. Ja nehovorím pre Horthyho, ja s Horthym nemám ničoho spoločného, ale pravdou je, že Maďari vybudovali po celom Slovensku mnoho továrieň. Je tiež pravdou, že ľud. ktorý je teraz na Slovensku, bol i vtedy pod jarmom, ale nikdy nebol tak ujarmený ako dnes, kde česká buržoázia odbúrala továrne za starého režimu pracujúcim ľudom postavené, čím učinila bežencami a žobrákmi tisícové davy tamojšieho pracovného ľudu.

V posledných týždňoch dostalo sa do verejnosti, že česká buržoázia chce odbúrať obrovskú továreň vo Filakove na Slovensku, ktorá zamestnáva 1.900 robotníkov a robotničiek, a že ju chce presťahovať do Prostějova. A napriek všemu tomu vidíme, že tuná sa hovorí o všetkom, len o tom nie, o čom by sa hovoriť malo, t. j. o tom, ako by sa dalo zabrániť zrušovaniu závodov, čoho rezultátom sú nové tisíce nezamestnaných.

Snižovanie platov a prepúšťanie je na dennom poriadku, ale neodbúravajú sa riaditelia a vysokí byrokrati, z ichž platu bolo by lzä zamestnávať najmenej 20 robotníkov, ale prepúšťajú sa tí ubohí kováci, pomocní brzdari a prievodci, a keď už celú kopu ľudí prepustili, umiestia ta nového úradníka. A tak je tomu na celom šírom Slovensku. Ja len toľko povedám: Pozor, proletariát to všetko vidí a nezamešká nastoliť vládu robotníkov a sedliakov. (Potlesk.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Pilz.

Sen. Pilz (německy): Slavný senáte! Díváme-li se na dnešní osnovu zákona, můžeme ji klidně zařaditi do řady posledních zákonů, které neznamenají pokrok a demokracii, nýbrž reakci. Chceme dnes jen zcela krátce promluviti o obsahu zákona a na několika málo bodech konstatovati, zdali přece je v tom obsaženo ještě něco demokracie. Jestliže se v § 2 praví, že po zastavení činnosti některé strany člen dotyčné strany nesmí pořádati více žádná shromáždění, ani shromáždění podle § 2, příčí se to zajisté spolkovému zákonu. Praví se v zákoně také dále: Jestliže se předstírá skrytý, politický cíl. Tento pojem je velice široký, neboť. jestliže na příklad někdo sbírá peníze anebo šaty pro pohořelé, chudé nebo pro podkarpatské děti, možno to považovati za skrytý politický cíl, řekne se, že to je komunistické. Pak se to tedy zakáže a dotyčný bude potrestán. V § 3 se praví. že může býti zastavena činnost spolků, které jsou blízké politickým stranám, obchodních společností anebo výdělkových a hospodářských družstev. Co to znamená pro dělnickou třídu? Pro dělnickou třídu přicházejí zde v úvahu hlavně konsumní spolky a sportovní organisace; ty mají býti postiženy, aby se dělníkům vzala poslední možnost hájiti své zájmy. Jestliže § 4 praví, že bývalý člen strany, jejíž činnost byla zastavena, po 3 roky nesmí pořádati žádná shromáždění a žádná shromáždění podle § 2, pak to znamená že je zde úmyslem učiniti na celou řadu let všechny důvěrníky revolučních dělníků nemožnými.

§ 7 znamená omezení osobní svobody. Naše osobní svoboda je již dosti omezena, než aby mohla býti ještě více omezována. Jest již nyní silně omezena zmocňovacím zákonem a podle předloženého zákona možno každému dělnickému důvěrníkovi censurovati listovní a balíkovou poštu, možno zabaviti jeho telegramy. To musí projevovati obzvlášť těžké účinky pro malé obchodníky, kteří náhodou patřili k nějaké straně. Je-li činnost této strany zastavena, může býti tomuto obchodníkovi zakázán vstup na jiné území nebo může býti přidržán k tomu, aby určité území neopouštěl. To může pro mnohého obchodníka znamenati úplnou zkázu. Mluviti zde o nějaké osobní svobodě, nelze uvésti v soulad s demokracií. § 10 znamená, že možno jednoduše ze všech zastupitelských korporací komunisty odstraniti. Vztahuje se to ovšem nyní především na jiné strany, ale na konec utrpí přece jen dělnická třída, komunisté. Na ty se toho hlavně použije, budou jednoduše ze všech veřejných korporací odstraněni. To jsou ustanovení o zastavení činnosti stran.

Přicházíme nyní k rozpouštění stran. V této příčině praví § 16, že se pozbývají všechny mandáty rozpuštěné strany v poslanecké sněmovně a v senátě. Dobře, zde se nevybojuje konečný zápas, jako v žádném parlamentě na celém světě. My na tom také nelpíme. Ale přes to musíme konstatovati, že rozpuštěním stran nebude více dosaženo ústavněprávního poctu mandátů v parlamentě. To znamená eklatantní porušení ústavy. § 20 mluví o pojmu strany. O tom má rozhodovati rafinovaná policejní hlava nebo zástupce politického úřadu; a každé politické hnutí anebo skupinu možno považovati za stranu. Možno ji jednoduše definovati jako politickou skupinu a pak ji lze rozpustiti a osoby možno trestati. Ustanovení, že může býti trestán, kdo činnost zakázané strany veřejně schvaluje, má prý znamenati ochranu před denunciací. Ale nastane pravý opak, a když při nějaké schůzce někdo něco řekne, nebo bude-li přítomen nějaký špicl, pak postačí udání, aby osoba byla trestně vyšetřována, i když by se jí nemohlo prokázati nic trestného.

Zákon neodpovídá tedy zajisté intencím, které byly směrodatny při založení státu, obzvláště nikoli Washingtonské deklaraci, kterou se president Masaryk zaručil, že každému státnímu občanu zabezpečena budou stejná práva a stejné svobody. Zdá se na základě tohoto zákona, jakoby se jednoduše několik lidí mohlo sesednouti a všechny ostatní vyloučiti. To zajisté neodpovídá zmíněné deklaraci. Státní základní zákony zaručují každému občanu, že své politické smýšlení projevovati smí slovem, skutkem a písmem anebo na divadle. Nic z toho všeho nezbylo. Podle tohoto zákona zde je vůbec nemožno, aby naše strana rozvíjeti mohla nějakou činnost v našem smyslu. Ale pravíme přes to: Snad v dohledné době rozpustíte také komunistickou stranu. Ale zklamete se, pánové, jestliže se domníváte, že se nám povede právě tak jako německým národním socialistům a národní straně. Naši stranu můžete rozpustiti, ale komunistickou myšlenku a její činnost a práci ve smyslu proletariátu nerozpustíte a nezabráníte jí, i kdybyste proti nám chtěli postupovati s trestem smrti.

Zákon obrací se z valné části proti menšinám, především proti Němcům. Obsahuje tedy národnostní útisk. Při 3 1/2 mil. Němců zakázali a zrušili jste dvě německé strany, ke kterým po -případě přistoupí ještě jiné. Tím má býti především postižena německá proletářská třída dělnická. Jestliže však rozpuštěni byli národní socialisté a němečtí nacionálové nebyli rozpuštěni proto, že prováděli třídní boj, nýbrž protože prováděli iredentu, dvojsečnou iredentu. Část těchto stran se stále ještě domnívá, že je snad možné připojení k Německu. Jiná část, aktivistické skupiny, se domnívá, že v přítomné době jest ještě lépe zůstati u československých kapitalistů. Proto byla část Němců, kteří šli s iredentou, rozpuštěna, aby se jim dal políček a aby byli učiněni povolnějšími. Ale přes to vidíme, že německé měšťáctvo stejně jako dosud má dvě želízka v ohni, aby se po případě, kdyby to zde zklamalo, obrátilo k Německu anebo naopak. Pro nás nepřichází celá věc v úvahu, my pravíme, že také nově zřízená fronta sudetsko-německé domoviny, t. zv. fronta Henleinova, neznamená nic jiného, nežli spolčení všech fašistických sil v sudetsko-německém území, aby společně s českými kapitalisty proveden byl fašismus a společně postupováno bylo proti dělnické třídě. Vidíme, že dnes již následkem politiky českých stran a následkem vládní koalice, ve -které jsou zúčastněni němečtí zemědělci a němečtí sociální demokraté, situace v německém území se každého týdne zhoršuje. Nezaměstnanost je přece třikráte větší nežli v českých územích, a také teror projevuje se tam mnohem hůře nežli na českém území. Byl nám nyní zakázán celý dělnický tisk. aby se ukázalo, jak vypadá demokracie. Zástupcové socialistické vládní koalice, obzvláště němečtí sociální demokraté, dělají tuto celou reakcionářskou politiku s sebou. ba zúčastňují se přímo vypracování všech těchto zákonů a usnesení. Na druhé straně povolují veliké vojenské úvěry. Pod pláštíkem veliké koalice pronásleduje a potlačuje se dělnická třída co nejhůře. Hitlerovský režim všechny národnostní protivy zostřil. Nouzová nařízení, se kterými se naproti počalo prostřednictvím § 48, opakují a zesilují se zde §em 34 zákona na ochranu republiky. A právě tak jako naproti chovají se také naši sociální demokraté se svou politikou menšího zla, a t. zv. demokracie se buduje fašistickými prostředky tím, že se dělníci umlčí a zbaví všech práv. A tak, jako se situace zostřila naproti, tak také zde. Tak dospíváme k nejbližší blízkosti nové války. Tutéž politiku pěstují němečtí sociální demokraté v Rakousku, čímž dojdou k moci hakenkrajcleři, jichž již celé desetitisíce stojí na německé hranici připraveny vtrhnouti do Rakouska, připraveny k převratu. Československá buržoasie má rozkaz, kdyby rakouští hakenkrajcleři dělali převrat. vtrhnouti, to znamená obsazení Rakouska, a na druhé straně vtržení Italie, tedy válku. Vidíme to již u hitlerovského fašismu s jeho zbrojením a vystoupením ze Společnosti národů. Všechny tyto věci znamenají obrovské přiostření národnostních a hospodářsko-politických protiv ve střední Evropě. Československo stojí při tom na prvém místě. Proto je potřebí takovýchto zákonů, proto je zde úmysl rozpustiti komunistickou stranu a zničiti každou oposici. Vůdcové dělníků mají býti uvrženi do žalářů, aby se pak mohlo vesele začíti válčiti.

Dělnická třída půjde přes to svou cestou. Komunistická strana nedá se mýliti, ať bude rozpuštěna či nikoli, a povede dělnickou třídu k boji. Také v Hitlerově Německu nemohla býti komunistická strana potlačena a pracuje lépe než kdy jindy. Rovněž v Rakousku je malá komunistická strana jedinou, která skutečně bojuje proti vládě Dollfussově. Zrazena od všech ostatních stran povede komunistická strana všude boj za proletariát dále až k úplnému vítězství. (Potlesk komunistických senátorů.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Fidlík. Žádám ho. aby se ujal slova.

Sen. Fidlík: Dnes senát odhlasováva zmocňujúci zákon, to znamená jubileum 15 rokov jestvovania Československej republiky, to znamená 15 rokov biedy a hladu pracujúceho ľudu mest a vonkova Československej republiky. Dnes sa rozchádzame s ústavnou listinou. ktorá hovorí v §e 113, ústavný zákon č. 229/20, že zmocňujúci zákon má byť používaný len vtedy, keby eventuálne vypukla válka alebo keby boly v okrajových, hraničných mestách voľajaké nepokoje; vtedy by mal byť tento zákon uplatnený.

Ale páni si uspiešili, a práve, keď budú oslovovať 28. t. m. výročie 15 rokov jestvovania republiky, chcú dokázať, že tento zmocňujúci zákon má potierať politické strany, ktoré nestoja pod vlivom vlády. Tento zákon má potierať najmä komunistickú stranu preto, lebo dnes hospodársky rozvrat Československej republiky je už taký že odo dneska do zajtra sa ona srúti.

A tu robotníci sú nespokojní vidúc, že je im jednostranne ubierané so mzdy, a preto tu musí byť silná ruka demokracie, keď sa robotníci postavia na odpor a budú si chrániť svoje mzdy. Nasleduje tu zákon, ktorým sa im rozpúšťajú nieľen politické strany, ale aj odborové organizácie. Toto dávame na adresu tak sociálnym demokratom, ako aj národným socialistom, ktorí prehlašujú, že sú zástupcovia robotníkov, jestli im budú ubierať a túto hospodársku krízu riešiť na bedrách pracujúcich. bude následovať rozpúšťanie aj odborových organizácií. Preto sa pripravuje tento zákon.

Vážení, práve preto sa tieto strany, jak agrárna strana, tak aj sociální demokrati a národní socialisti, keď vidia, že majú byť robotníci umlčaní a komunistická strana rozpustená i so svojimi odbory, púšťajú s elánom a s vehemenciou vrhajú medzi robotníkov a idú alarmovať, že tento zákon bude im slúžiť pre dobro pracujúcej triedy.

A vtedy, keď sme revolucionári, keď robotníkov vedeme po správnej linii, vtedy nám nadávajú, že sme rozvratníci a kde sú tí socialisti dnes, keď aj pred válkou nás učili, ako na Slovensku revolučne vystupovať? Vtedy chodili k nám Škoda, že tu nie sú tí dvaja pánovia zo Slovenska, ktorí nás chodili učiť, ako máme revoltovať medzi maloroľníkmi, a poučiť, ako bolo utlačované robotníctvo za mocných grófov maďarských. Vtedy nás učili, ako maloroľníci revoltovali ešte roku 1847, keď ich viedol vodca maloroľnikov Martin Dóža. Keď tento Martin Dóža viedol maloroľníkov, zbúrili sa proti grófom, ale grófovia pomocou svojich band premohli Martina Dóžu, znemožnili toto hnutie maloroľníkov. Vtedy keď maďarskí grófovia tohoto Dóžu pokorunovali a posadili na hranicu a upiekli, museli hladoví roľníci, ktorí s ním boli zajmutí, jeho vlastné mäso trhať a pečené jesť. Tak nás učili revolucionovať proti vtedajším grófom a buržoázii. Dnes sú zastanci čsl. buržoázie a nechcú vedeť, aby robotníci viedli triedny boj za vlastné požiadavky. Nedá sa zakryť, že pri každých oslavách francúzskej revolúcie museli sme oslavovať francúzskou revolúciu, a bolo nám ukazované, že jedine touto cestou si proletariát pomôže. Dnes sa prichádza s týmto zmocňovacím zákonom, ktorý má byť dnes odhlasovaný. Jestli sa páni hádajú, kto mal pravdu pri Pribinových oslavách na Slovensku, či ľudáci, či naša vláda, my ako robotníci hovoríme, že nemajú pravdu ani jedni ani druhí. Celých 1000 rokov na Slovensku o Pribinovi nikto nevedel. Mohol bych dokazovať ľudovej strane, že Hlinka alebo jeho strana považovali Pribinu v najšpinavejšom svetle. Bolo to ešte r. 1928, keď ľudová strana s dobrým katolíkom napísala brožúrku pod názvom František Urbánek. Táto brožúrka proti Pribinovi bola tlačená vo svätováclavskom spolku v Trnave, kde sa nadávalo na Pribinu, že bol pes, že bol ako kočka, že každého, kto sa k nemu priblížil, podrásal a že len dobro spravil český knieža Mojmír vtedy, keď ho pritlačil ku zdi a zadávil ako hada. Vidíme, že ľudová strana chce mať o jedného svätého v kalendári viac. Ľudová strana robila mobilizáciu na podstate klerikálnej. Agrárna strana a socialistické strany toto podporovaly, ba podporoval to aj sám agrárny tisk, ktorý ohlašoval, že vláda venovala do toho 400.000 Kč. Vtedy z toho chceli ťažiť aj Hlinkovci, aj vláda. Keď sa slávnosti Pribinové maly pripraviť, tiež mesto Nitra chcelo venovať na ten účel 10.000 Kč, ale náš zástupca v Nitre sa proti tomu oprel, aby mesto hradilo také parády. Vtedy starosta, myslím p. Mojto, odobral nášmu rečníkovi slovo za to, že chránil majetok obce. Vykázal ho a naopak ho ešte dali zavreť pred slávnosťou, aby komunisti nespravili rozvrat. Musel odpykať v kriminále slávnosti Pribinové. Takto oceňujem Pribinu. Práve preto, jestli sa rvú, či mal pravdu Pribina. my hovoríme, že ani vtedy nebol slovenský národ jednotný, ako si to páni osvetľujú. Robotníci boli jednotní, ale páni neboli pri sebe, boli proti sebe, lebo neboli by Moravani viedli válku s Pribinom, ktorého v nej porazili. Takú sme mali jednotu československého národa. Jestli sa Hlinkovci omlúvajú, my im to priznáme, ale keď boli vo vláde, tak podporovali, zrovna ako dnes národní socialisti a sociální demokrati alebo agrárníci, tak podporovali panský režim ako podporujú dnes všetci iní. A ďaľšie sme videli po sobáši Hlinku a Rázusa vo Zvolene. V Ružomberku priamo Hlinka vo vlastnej rezolúcii apeloval na pánov: pánovia, porozumejme si, spojme sa, lebo ináč prichádza rudá záplava. Teda prečo sa bojíte Hlinku, veď on pre vás bude tak pracovať ako socialisti alebo národní socialisti alebo agrárníci, bude tento kapitalistický režim brániť do nekonečna. Jestli sa nám hovorí, že práve komunistická strana je rozvratnícka, my prehlašujeme: nikdy rozvratnícka neni. Komunistická strana je na základe triedneho boja založená a vede robotníkov do boja tam, kde sa im ubierajú mzdy. A práve s tejto tribúnv nikto nehovoril o hlade a biede pracujúcich vonkova i mest.

Práve ako som spomenul. že sa vrhajú na shromaždenia, tak tomu bolo i na shromaždení minulú nedeľu 15. t. m. v Banskej Bystrici. Tiež soc. demokratická strana československá s veľkým elánom organizovalo akýsi veľký manifest. Prečo pre robotníkov manifest? Manifest znamená oslavu. Na tejto manifestácii sme videli, že sa o ničom nehovorilo než o záchrane silnej demokracie, o záchrane Československej republiky a ako sa bude chrániť Československá republika. ale na robotníkov sa zabudlo. Od Banskej Bystrice neni ďaleká Podbrezová. Od Banskej Bystrice neni ďaleko Telgrad a tam tedy pred tými slávnosťmi, keď najväčší hlad začína, kde tu zima predo dvermi, tam zatýkajú dnes úrady robotníkov, ktorí sa zastávali za svoje vlastné požiadavky. Keď v takej Podbrezovej sociálne-demokratickí tajomníci, zároveň i tajomníci kresť. socialistov i ľudových upísali kolektívnu smluvu na sníženie miezd v Podbrezovej, rudé odbory vyzvaly robotníkov, aby protestovali proti sníženiu každého haliera, protestovali, aby tieto mzdy neboly snižované a odsudzovali tajomníkov, ktorí pristúpili tuná v Prahe na sníženie miezd, a tu vyvolili robotníci na svojej vlastnej závodnej schôdzi obranný výbor, ktorý má viesť boj oproti snižovaniu požiadavkov.

A hoci je hospodárský rozklad pomerov v Československej republike, že robotníci musia svoje vlastné mzdy hájiť, zavreli obranný výbor, zavreli ho, aby nepokazil ich parády, ktoré robili. A práve na týchto manifestáciách bol cely veľký kaliber soc. demokratov. Bol tam pán Dérer, bol tam pán predseda Soukup, bol tam Zimák a Bečko. Títo páni, keď hlásali, že budú boj viesť proti fašistom, a jestliže si niektorí z robotníkov, ktorí tam boli prítomni, zaprotestovali proti fašistom. tedy poriadetelia soc. demokrati sa vrhli na týchto robotníkov a začali ich persekvovať a ukazovať polícii. Kričali: Dolu s fašizmom! Tedy keď niekto volá do boja proti fašizmu, tedv my budeme bojovať proti fašizmu. A vtedy keď musela polícia i četnictvo zasiahnuť na pokyn týchto poriadateľov, vtedv pán minister Dérer prehlásil s cynickým posmechom: Vidíte. tuto máte tých revolucionárov, prišlo pár četníkov a hneď vzali nohy na plece. Myslím, že by bolo pánu Dérerovi milejšie, keby sa boli títo hladoví robotníci vrhli na bodáky, aby mali možnosť povedať: Tu ich máte, tu prelievajú krv, to sú tí rozvratníci.

A ďalej keď chcem hovoriť o Podbrezovej; tam je zavreté 25 robotníkov, ktorí dostávajú až pol roka kriminálu a až 500 Kč pokuty za to, že ten obranný výbor bol zvolený na záchranu miezd. A s akými fašistickými metódami prišla polícia a četníctvo? Prišli na obranný výbor, že sa strojil dynamitom do povetrí a vyhodiť riaditeľa a jedného robotníka. I toto písal orgán soc.-demokratický, ťRobotnícke novinyŤ. Pánovia, nechceme vyhadzovať s dynamitom, nie sme takí teroristi. Ale hovoríme k robotníkom: Bojujte za oslobodenie pracujúcej triedy!

Pánovia, jestli dnes idete rozpúšťať komunistickú stranu, i keď ju rozpustíte, ona predsa bude žiť. V hitlerovskom Nemecku rozpustili komunistickú stranu, ale ona predsa žije a Hitler má dnes viac strachu od ilegálnej komunistickej strany, než keď bola legálna. Myslíte však, že to bude padať len na komunistov? Nie, to padne tiež na soc. demokratov a nár. socialistických robotníkov, ktorí sa postavia za robotnícke požiadavky. A teda my hovoríme s tohoto miesta: Bojovať budeme do úplného víťazstva proletariátu. Dolu s fašizmom! (Souhlas komunistických senátorů.)