Mám za to, že by naše občanstvo, zejména teď, když je taková obrovská finanční krise a když se do zahraničí skoro nic nevyváží - jenom kompensační zboží - velmi vítalo, kdyby se dnes mohlo přikročiti k tomu, aby se aspoň část těch výhod, které mají naši zahraniční odběratelé, mohla poskytnouti také našim konsumentům domácím. Kdyby aspoň, když si někdo u nás koupí 2 kg cukru, dostal ten třetí kilogram tak levně, jako zahraniční konsument. Apeloval bych velice na p. ministra zemědělství, který má jistě nejvážnější snahu pomoci zemědělství a také konsumentům, aby se této otázky uchopil a svým vlivem prosadil provedení, uskutečnění tohoto mého námětu co nejdříve, aby ještě při zaváření z letošní sklizně ovoce se z toho mohlo nějakým způsobem těžiti.

Vážený senáte! Úprava cen je podmínkou pro uklidnění hladovících nezaměstnaných a všech veřejných zaměstnanců, kterým byly snižovány platy.

Spravedlivé a rychlé vyřízení je v zájmu státním naprosto nezbytné. Nepochybuji, že předložený kartelový zákon je pouze prvním krokem na této cestě a že tento zákon bude také ca nejdříve zdokonalen a zrevidován tak, aby opravdu sloužil nejenom jedné skupině, výrobní, nýbrž všem skupinám ve státě, celému národu. (Potlesk.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Thoř.

Sen. Thoř: Vážený senáte! Již pan referent se zmínil o tom. že bylo potřebí dlouhé doby. nežli se došlo ke stvoření zákona o kartelech. (Hluk.)

Místopíedseďa dr Hruban (zvoní): Prosím o klid!

Sen. Thoř (pokračuje): 14 a půl roku máme svůj samostatný stát. Za tu dob-u bylo proneseno tolik stesků a tolik žalob, že se plným právem očekávalo, že zákon, který vyjde, bude ve svých u-stanoveních docela jiný, než jaký ve skutečnosti je. 14 a půl roku jsme byli všichni, celý hospodářský život naší republiky pod mocí kartelů, 14 a půl roku nám kartely diktovaly ceny jednotlivých produktů.

Přihlásil jsem se ke slovu pro dvě věci. Především, zda zákon o kartelech bude s to, aby odstranil lichvu ve velkém a za druhé chci ukázati, jak se jinak měří ve velikém a jinak v malém.

Co se týče první otázky, tedy musím říci, že máme naprostou nedůvěru, že by byla tímto zákonem odstraněna lichva ve velkém. Kartely jako velká kapitalistická moc mají také celou řadu možností. Mají velmi chytré své advokáty, kteří znají všechny finesy a mají řadu známých na povolaných místech. Ale kromě toho mají kartely neobyčejně mocnou zbraň ve svých rukou, kterou mohou kdykoli operovati a kterou budou působiti jako lučavka na všechna nařízení a zákony.... Takový kartel prostě a krátce, kdyby cítil, že snad by byl nějakým ustanovením zákona poškozen, tak pohrozí docela klidně výlukou nebo eventuelně přerušením výroby a řekne státu: Prosím, živ si dělnictvo!

A to působí tak, že všichni prostě a krátce od toho utekou a kartelům bude ponechána zase volná moc. Bohužel, že kartely, které byly u nás, řekl bych, protizákonně udržovány - poněvadž nebylo zákona, bylo k nim jenom mlčky přihlíženo - a při tom využívaly naší veřejnosti a obohacovaly se, že tyto kartely nebyly prostým vládním nařízením zrušeny. Vždyť nebylo potřebí žádného zákona. Prosím, vláda měla moc, měla možnost - a tím více, když v té vládě jsou zástupci, kteří proti té lichvě tolik bojovali a bojují.

My živnostníci máme velmi trpké vzpomínky na působení mnohých těch úřadů a bohužel i jednotlivců, kteří různým způsobem šikanovali malého člověka, že lichvaří, ale nikdy jsme nebyli svědky toho, že by byly úřady, jako na př. ministerstvo zásobování, někdy zakročily proti kartelům vůbec. Pamatujete se někdy, že by byly ty úřady zakročily proti kartelům? Nikdy ne. Ale máme celou řadu, sta, ne-li tisíce, případů, kde se zakročilo proti malým lidem, a tak to bude i v budoucnu. Toho zákona bude použito proti malým lidem a ne proti těm, proti kterým je dělán.

Co se týče druhé otázky, musíme si bohužel stěžovali, že se u nás vždycky měří dvojím loktem. Jinak 'malým, jinak velkým.

Pan referent zde užil slov, že prý se jedná o to, aby jednotlivé výrobny, tedy kartely, udržely slušné ceny a aby ty slušné ceny byly zabezpečeny. Vážení, pamatuji se, že naše společenstva, ať to byla společenstva krejčí, kovářská, sedlářská, obuvnická atd., usnesla se na svéstojných cenách. To nebyly žádné lichvářské ceny, ty ceny byly úzkostlivě propočítány, a přesto prese všechno, že byla ochotna přistoupiti na úřední analysu, na prozkoumání úředně usnesených cen, byly úřady s nimi brzy hotovy. Prostě a krátce poslaly jim výnos, že se jim stanovené ceny zakazují. A tady, prosím, vidíte, že docela zákonitě dáváte možnost, aby jednotlivé velké kapitalistické celky si stanovily ceny. Je to demokratické, může se očekávati něco takového v demokratické republice? Jak na to nahlížejí ti, kteří říkají, že jsou zástupci malých lidí, když zde vidí takový rozdíl? Jak mohli přijmout takový zákon, proč nevzali do toho současně živnostenská společenstva, živnostníky, aby i oni mohli si také stanoviti aspoň svéstojné ceny. Proč se to nestalo? Tedy, vážení, nemůžeme k této předloze zákona míti naprosto žádné důvěry. Vidíme, že se udělalo něco, čím. se má nakrmit vlk, a koza má zůstat celá. Proto budeme hlasovati proti. (Potlesk.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Johanis. Dávám mu slovo.

Sen. Johanis: Dámy a pánové! Debata o kartelovém, zákoně, jak stručně říkáme, je s mnohých hledisek zajímavá. Již tíná, že vláda pod vlivem událostí a pod vlivem, apelů, které byly vznášeny po mnoho let, předložila osnovu zákona, kterou chce udržet kartely pod určitou kontrolou. Kolik kartelů máme? Tato otázka je důležitá, protože osnova navrhuje, aby kartelové smlouvy příště byly registrovány. Tedy pro příště budeme vždy vědět, kolik máme ve státě kartelů, na jakých zásadách pracují, poněvadž státní správa bude znát jejich smlouvy. Dnes je těžko říci určitou číslici, jen se dovolávám jistého časopisu, který otiskl, že máme v republice 110 kartelů. Je těžko tuto číslici opříti, je-li správná nebo ne. Ale já chci k zákonu, který bude a může býti všelijak kritisován, říci tolik, že je to přece jen určitá náprava z důvodů, které řeknu, a z nichž se k některým vrátím po stránce hospodářské, že příště každé ujednání mezi těmi, kteří chtějí spekulovat a zdražovat, musí býti zapsáno, tak jako obchodní společnost, tak ovšem i kartelové ujednání. Kol. Marušák správně vytknul, že toto registrování dostává jakousi sankci. To nepovažuji za vadu, je to sice jiná situace proti tomu, co dnes je, poněvadž se kartely vyvinují a rostou a ujednávají tajně a dovídáme se o nich jen náhodou, poněvadž zpravidla ujednání dělají rafinovaní advokáti, kteří jsou mnohdy má smlouvách osobně interesováni, takže se o nich dovíme pozdě, ale faktem je, že příště, když bude chtíti veřejná správa, bude věděti, co v každém ujednání a hlavně na jakých zásadách se kalkuluje.

Osnova má mnohé vady a je dělána na zásadách posl. Kreka, známého bojovníka proti kartelům v rakouské sněmovně. Ovšem Krek dělal opatření proti kartelům v rakouské sněmovně dávno před válkou, kdežto, pojala-li naše osnova zásady Krekovy do obsahu, tedy potud chybila, že v některých věcech nešla dál, zejména po stránce kontroly, případně uvalování větších trestů, než jsou navrhovány. Je nesporné, že každý dozor, který ve veřejném životě známe, i kdyby byl nedostatečný, je dobrý. Proto s tohoto hlediska kladu velikou váhu na okolnost, jak bude dozor nad kartely příště prováděn. To je důležité. Vždyť je známá věc, že máme v republice i v jiných státech mnoho dobrých zákonů, ale když se provádějí ledabyle, tak žádné účinnosti nemají. Já chci dokázati ve svých vývodech, že veřejný zájem zde jest, a zejména státní zájem na tom, aby státní správa měla na kartelová ujednání vliv, aby je znala a zejména kalkulovala, jsou-li všechny výpočty správné či ne. Nebude to lehká věc, poněvadž kalkulaci může udělat každý, jak chce, ale bude věcí státní správy a zejména kartelové komise, která má sestávat, jak bylo řečeno, jen z úředníků, aby tuto věc náležitě ovládala, aby jednotliví úředníci byli naprosto znalí věci. (Hlasy: A neodvislí.) K tomu ještě přijdu, v tom měl kol. Marušák pravdu.

A nyní kladu váhu na veřejný zájem u projektovaného zákona a také mám zájem, jak už bylo řečeno, se stanoviska dělnické třídy. Fakt je, že při dosavadní volnosti kartelového ujednání a stanovení cen libovolně, bez ohledu na to, co stojí stavební materiál, stanovení cen až přemrštěných - pak přijdeme k jednotlivým věcem - musí státní správa míti dozor. Tento dozor musí vykonávati i se stanoviska výživy obyvatelstva, poněvadž kartelová ujednání týkají se mnoha věcí, zejména i poživatin, a proto dnes, kdy se snižují příjmy a všeobecně důchody každému, musí míti státní správa tolik, síly, aby ti, kteří kupují, koupili za korunu zboží, které odpovídá jejich kalkulaci a hlavně také nákladům.

Podívejme se proto na jednotlivé věci. Nejdříve bych chtěl říci, že si slibuji, když bude státní správa silná, že náležitým prováděním zákona o kartelech můžeme docíliti levnějších bytů. To není hudba budoucnosti. Ceny bytů vedle vysokých cen pozemků jsou vysvětleny, jak je dokázáno, zejména přemrštěnými cenami stavebních hmot. (Sen. Šťastný: Cementu!) Není to jen cement, to už bylo s této tribuny podrobeno kritice několikráte. Já ovšem chci k těm jednotlivým věcem přijíti zvláště, ale kladu váhu se stanoviska soč. politického, že je zde veřejným zájmem opatřovati malému člověku, když se mu snižují příjmy, také existenci za lepších podmínek, a to je především otázka levných bytů, zejména pro dělníky a úředníky, kteří musí bydliti ve velkých městech a nemohou bydliti ve vzdálených obcích. Zejména dnes, kdy není naděje, že zákonem o stavebním ruchu budou podporována stavební družstva, obce nebo jiní privilegovaní stavebníci anebo jednotlivci - to už víme že dohořela otázka podpory stavebního ruchu - musí právem státní správa sledovati snahu, aby pokud možno nebyly bezdůvodně zvyšovány ceny stavebního materiálu, ať je to cement, ať cihly, ať dřevo. Upozorňuji, že v poslední době při snížení cen dřeva se u-stavil před půl rokem dřevařský kartel, jehož účelem je vyhnati nahoru ceny dřeva, a zejména dřeva stavebního. Je potřebí, abychom si byli vědomi, že ještě v těchto těžkých dobách, protože bylo dřevo' laciné, ujali se ho ochránci, páni karteláři a obchodníci, kteří budou diktovati ceny.

Je nesporno, že ceny bytů jsou životním problémem a s tím souvisí i odbourání zákona na ochranu nájemníků. Proto se divíme, že strany měšťanské dělaly při připomínkovém řízení tolik obtíží při jednání o zákonu kartelovém, poněvadž musí si býti vědomy, že to všechno je vázáno.

Teď k jednotlivým věcem, když mluvím o státním zájmu. Uhlí už bylo vzpomenuto. Je zjištěno, že v Praze platíme uhlí o 7 Kč dráže proto, že velkoobchodníci v Praze jsou skartelováni. To není přece dále možno. Nemůžeme se přec ještě více uskrovňovati, abychom mohli platit drahé uhlí. Upozornil jsem při jiné debatě, jak trpí průmysl a každý podnikatel, který potřebuje tepelné energie, tím, že kartel určuje ceny. Máme blízko Kladno, neznáme daleko do plzeňského revíru, ostravští mají revír ostravský, a všude jsme vázáni; protože páni obchodníci vzali v ochranu obchod s uhlím, musíme platit uhlí o 7 Kč dráže. Co tu stát utrpí škody tím, že musí kupovati od velkoobchodníků a že sám nedovede jíti příkladem vstříc, jak řekl správně kol. Marušák! Snad bychom se měli vysloviti pro to, aby ředitelství státních báňských podniků nesmělo býti členem kartelu. To je důležitý moment. Státní správa má zájem, aby šla příkladem vstříc, aby každým rokem zaměstnávala více dělníků, poněvadž by nižší cenou měla vliv na velký konsum; ať je to na Mostecku, na dole Sv. Václava, všude by se ceny uhlí utvářily jinak.

Pokud se týče cementu, při jiné příležitosti jsem již na to poukázal, co bylo o něm řečeno. Kol. Marušák, myslím, řekl, že by vláda mohla vyjednati, aby karteláři dávali 6 Kč ve prospěch státní pokladny. To jest ovšem ideální požadavek, ale musíme si býti vědomi, že státní správa, bude-li míti odvahu hned dělati opatření, měla by nejdříve sáhnouti na kartel cementářský, na kartel železářský, cukr a papír.

Otázka cementu. Jsme před projektem celé řady prací. Dík ochotným lidem a skutečným republikánům, stát dostal půjčku dvě miliardy. Za to je nebo bude zadána řada prací. Jestliže však státní správa neudělá opatření, aby ceny cementu šly dolů, pak to odnesou všichni ti, kteří upsali, a stát také. Podívejte se, ve Vraném nad Vltavou, kde se dělá přehrada. Máme ještě v živé paměti ostudu s přehradou u Vranova na Dyji, oč se překročil rozpočet, oč zde stát zaplatí na cementu více, poněvadž cementářský kartel, zejména páni z Králova Dvora u Berouna dovedou zásobiti podnikatele a při tom míti tučné zisky, o nichž hovořil kol. Marušák. (Sen. Šťastný: Dovol, abych tě přerušil! Vláda na svém prohlášení na podzim slíbila, že budou sníženy ceny cementu. Cementářský kartel odpověděl tím, že letos cenu cementu zvýšil o dvě Kč, docela zbytečně!) Při tom je potřebí, abychom si všímali, co udělala paní racionalisace ve výrobě cementu. Kdo jedete k Plzni krajem, kde se vyrábí cement, vidíte, jaký je rozdíl v dnešní výrobě mezi dřívějškem, kdy se vyráběl cement v těch starých zařízeních, na př. v Radotíně nebo v Králově Dvoře ve starých továrnách, a dneškem, kdy se vyrábí novým systémem racionalisačním. Cementárny si opatřily laciný kámen, který mají většinou lacino koupený. Když jedete k Berounu, kde se ten kámen, vápenec, láme, vidíte, že to je všecko majetek skoro zadarmo. Dříve, dokud se to vozilo na kolečkách, stálo to mnoho peněz, teď se to lanovou drahou dostane až do vagónu a z vagónu je to nejvýš 4 stanice do Králova Dvora, kde je ta racionalisace. Vyžádejte si od ředitelství, kteří jste tam nebyli, prohlídku a uvidíte, jak tam rychlým způsobem paní racionalisace řádí, co vyřadila dělníků. To je všechno ku prospěchu výroby i kartelů, ale státní správa a ten, kdo staví, ať je to soukromý či veřejný stavebník, platí drahou cenu.

U železa bylo na jedné naší schůzi znalcem konstatováno, jaké přináší škody kartel železářský. Dnes řečníci řekli, jaký je rozdíl mezi cenami našeho železa a mezi cenami železa v Belgii atd.

Případ s cukrem je tím křiklavější, poněvadž jsme v zemědělské krisi. Za chvíli budeme odzváněti ministerstvu zásobování a já k tomuto ministerstvu mám určitý vztah, když jsem je r. 1920 řídil 6 měsíců. Tenkráte cukr byl nazýván bílým zlatem. Za cukr všechno jsme koupili. Ale dnes je cena jiná, poněvadž je konkurence a dovedou si jej také jinde vyráběti. Správně bylo řečeno, že bychom se všichni měli starat, aby konsum doma vzrostl. Když stojí cukr dnes Kč 6,50, ale řepa 10 až 11 Kč, vy, páni, kteří representujete zemědělství, měli byste se podívat a pozastaviti se nad tím, aspoň vy, kteří jste na kartelu zúčastněni, jaká je to škoda pro zemědělství a pro zemědělskou produkci, když nedovedeme větším konsumem udržeti výrobu cukru ve větším rozsahu. A zde jsme zase interesováni my, kteří zastupujeme zájmy dělnictva, proto, že kdybychom neměli tyto poměry, výroba cukru by byla větší, intensivnější a cukrovary i všechny jiné továrny, zvláště kovodělné, které pracují pro cukrovary, by měly větší zaměstnanost. Tedy zase je zde veřejný zájem nejenom státu a konsumu, nýbrž zejména zájem sociálně-politický, aby byli zaměstnání lidé, kteří jsou odkázáni na výdělek ať z té či oné práce.

A teď papír. Bylo již o něm mluveno německými.kolegy. Náš kolega Pocisk spravuje menší tiskárnu v Bratislavě. Měl jsem s ním teď bezprostředně rozhovor, jak papírnický kartel působí blahodárně, hospodářsky. Nedávno konali majitelé tiskáren veřejnou schůzi, na níž právem kaceřovali důsledky kartelu papíren. Jak věc vypadá v praksi?

Do roku 1926 jsme neměli kartelu. Roku 1926 se ustavil, ale zatím, pánové, jak víte, cena dřeva, tedy hlavního artiklu pro výrobu papíru, neobyčejné klesla. Projevilo se to v cenách, jak bychom jistě mohli očekávati? Nejenom se to neprojevilo, nýbrž naopak ještě vidíme, že majitelé tiskáren a knihtiskaři říkají, že nezaměstnanost zavinuje také řádění kartelů. Je zpráva, že papírnický kartel slevil, ale jak chytrácky! Slevil 10 %, ale ne u běžného papíru, který se nejvíce konsumuje, nýbrž u toho, který jde nejméně na odbyt. Zase případ, kdy se nebral ohled na veřejný zájem. Podívejte se, jak všechna naše zařízení jsou na papíru interesována. Vezměte zejména státní úřady a jiné instituce, které platí draho papír, ač suroviny k jeho výrobě tolik klesly; ale kartel se neozval. >Hájí< pořád národní hospodářství.

I piva se dotknu. U piva vidíme jiný poměr. Ani u piva materiálie nestouply, ať to byl chmel, ječmen nebo jiné věci. A přece kartel pivovarnický nedopustí, aby se ceny snížily! A jak se pánové bránili, když státní správa chtěla si pro část toho neúměrného zisku sáhnouti. Sluší také litovati, že ve vládních i měšťanských stranách jsou jednotlivci, kteří se brání, aby akciové společnosti, zejména smíchovský a plzeňský pivovar, nebyly zdaněny. Ukazuji zde, jak stát trpí lhostejností a odporem zdaniti tyto lidi. Je vám známo, když pánové zmařili ve svazu průmyslníků dávku pro nezaměstnané - to je škoda 10 mil. Kč - a právě 7. července měl zákon vstoupiti v platnost, máme tedy za r. 1932 až 1933 škody 120 mil. Kč pro státní rozpočet. Tehdy se nám slíbilo, že budou zdaněny akciové společnosti. Zejména se ukazovalo na pivovary, které mají tak veliké zisky při poklesu cen materiálu. Do dneška dávka nebyla zavedena, patrně proto, že zájem hospodářství vyžadoval, aby akcionáři na Smíchově a v Plzni byli šetřeni. Ukazuji zase na důsledky, které se stanoviska veřejného zájmu nutí k tomu, aby byly kartely pod určitým dozorem.

Dále naše léčebné pomůcky. Nedávno jsme přišli na to, že se potají ustavil kartel léčebných pomůcek, tedy věc, která je na oko méně významná, ale pro nositele pojištění, nemocnice, hlavně kde stát vydržuje okresní nemocnice, velmi důležitá, jsou-li obvazy, guma, bandáže o 10 nebo 25 % levnější nebo dražší. Také zde pánové ustavili kartel se stanoviska hájení zájmů národního hospodářství a zvýšili všeobecně ceny léčebných pomůcek o 15 až 25 %, takže krise, která v nemocenském pojištění řádí, byla dovršena. Ochotou kol. Kříže dostalo se mi smlouvy, která je dokladem, že i nevinné věci jsou postihovány. Jde tu o prodej radioaparátů. Když již kartely jsou v tom řádění a když jeden dře, myslí si ti druzí, že mohou dříti také, a proto se ustavil v Praze kartel rádio obchodníků a panu Kozákovi, obchodnímu radovi atd. všichni ti keťasové, lichváři měli poslati závazky a podepsati smlouvu, ve které jsou zajímavé věci. Dalo by se očekávati při taškovém materiálu, jako jsou radioaparáty, že ti, kteří je prodávají, budou se snažiti se zřetelem k tomu, že máme stále větší konkurenci, prodávati laciněji, ale oni naopak ustaví kartel a ve smlouvě mají řadu podmínek, jako všechny kartelové smlouvy. V odst. 17 se praví: >Zúčastněné strany prohlašují tímto závazně, že nebudou v důsledku uplatňování závazků z této smlouvy vyplývajících, tedy zejména z uzávěru neb zastavení dodávek uvedených sub 6), uplatňovati ani proti sobě ani proti členům rozhodčího sondu ustanovení zákona o nekalé soutěži, a prohlašují tímto výslovně a slavnostně - pro ně je to slavnost, když se rozhodli zdražiti radioaparáty - že k jejímu plnění se zavázali dobrovolně v zájmu celku i jednotlivých firem a že důsledky, jež je pro neplnění postihnou, budou posuzovány výhradně jako důsledky porušení smluvního poměru.< Tedy jen závazky ne.

Jak vyšli zákazníkům vstříc, o tom praví jejich smlouva v odst. c), že přístroje v ceně 2.000 Kč budou se prodávati po dobu 8 měsíců o 7 % dráže, přístroje v ceně 3.000 Kč po dobu 9 měsíců 08 % dráže a přístroje v ceně přes 3.000 Kč po 10 měsíců o 9 % dráže. Zde jsou pánové ještě skromní, poněvadž u kartelů nebýváme zvyklí na tak nízká procenta. Je zajímavé, že i u tohoto artiklu se ustaví kartel, jen aby znemožnil chudšímu člověku koupiti si tento přístroj. Co se týče obsahu zákona, chci se pro krátkost času jen letmo dotknouti některých odstavců. Jak jsem již řekl, považuji.rejstřík kartelový za významný a souhlasím s tím, že tento rejstřík a materiál povede Státní úřad statistický. Je to úřad dosud zbytečně nezatížený a se stanoviska úspornosti může to znamenati ulehčení. Ve státním úřadě statistickém máme také záruku objektivity.

Nepovažuji za správné, že rejstřík má býti jenom důvěrný, že má býti jen k nahlédnutí státní správě. (Zpravodaj sen. dr Karas: Rejstřík všeobecný ne ) Ano, sbírka spisů nemá býti přístupná. To považuji za chybu. Je tu viděti kompromis ke škodě věci.

U smírčího řízení - § 7 - máme ustanovení, že zjistí-li se, že by prováděním kartelové úmluvy byl ohrožen veřejný zájem nepřiměřeně vysokými cenami nebo obchodními podmínkami nebo neodůvodněnými závěrami, zahájí se šetření. Myslím, že i toto ustanovení je vadné, poněvadž bude zbytečně prodlužovati jednání zejména ve vyšetřování.

O kartelové komisi třeba říci k tomu, co zde již bylo řečeno, že se správně vytýká, že zřízení aparátu úředního u ministerstva obchodu bude se díti na účet státní správy, tedy ministerstva obchodu. To bylo správně vytčeno, ale 'stát mohl stanoviti poplatky za zapsání té smlouvy. Může to nahraditi pokutami, jenže u nás - k tomu ještě přijdu - máme s tím smutné zkušenosti. U lidí, kteří se dopustili trestného činu, jsou ty pokuty obyčejně příliš neurčitým problémem, i když se pokuta udělí. Vidíme to při přestupcích živnostenského řádu, při přestupcích zákona o sociálním pojištění, že se to ve druhé instanci odepíše.

Nevím, dostane-li stát po této stránce náhradu, ale faktem je, že zákon měl pamatovati na to, když již musí zříditi kartelovou komisi nebo kartelový soud, aby ten, kdo způsobí práci těmto institucím, to také zaplatil.

O kartelové komisi ustanovuje § 19 a povídá: >Kartelová komise se skládá z předsedy, náměstka předsedy a 7 členů a potřebného počtu náhradníků. Předsedu a jeho náměstka jmenuje vláda.< Mám obavu, že to nebude obhájce veřejných zájmů. To řeknu otevřeně. Nanejvýš bude objektivní, jak se říká, a ta objektivnost bude ke škodě veřejného zájmu. Ostatní členy po jednom a jejich náhradníky jmenují z úředníků svého resortu ministři průmyslu, obchodu a živností, zemědělství, veřejných prací, vnitra, financí, sociální péče a zahraničních věcí. Je chybou, že kartelová komise bude se skládati jenom z úředníků státních. Nenáležím k těm, kteří by měli k úředníkům státním za každou cenu nedůvěru, naopak jsem poznal, když jsem vedl ministerstvo zásobování, že ve státních úřadech máme mnoho pilných a svědomitých úředníků, ale ti jsou velmi často nerozhodní, jsou velmi často vázáni různými ohledy, zejména při našem přemrštěném životě politickém. Divím se, že se nepřihlíželo k tomu, aby ministerstvo spravedlnosti bylo v této komisi zastoupeno. Ministerstvo spravedlnosti jako resort právní by zde musilo mít svého zástupce. Zdali ministerstvo zahraničí, i když jsem si vědom jeho zájmu, musilo býti v kartelové komisi zastoupeno, je druhá otázka, ale faktem je, že měly býti promíšeny některé resorty zájemníky jinými. Můžeme říci, že otázka složení kartelové komise je otázkou, která se může revidovati, až bude věc vyzkoušena.

Zmínil jsem se pro krátkost času jen o některých otázkách, jež jsou v souvislosti s osnovou. V závěru bych se vrátil k otázce, kterou jsem vyslovil s počátku. Debata o této otázce je zde delší, než byla ve sněmovně. Je dobře, že jako v jiných otázkách se stáváme trošíčku zákonodárným sborem, který si všímá věcí čistě odborných, zejména hospodářských. Když máme na mysli zájem státu, musíme říci, že zákon mohl býti lepší. Ale to je osud naší demokracie, zejména naší státní správy, která, složena jsouc z politických stran, každou věc dělá těžko a mnohé věci v mnohých resortech jsou na překážku rychlému projednání a ústupkům se stanoviska třídního zájmu. To platí zejména o ministerstvu obchodu, kde osnova příliš dlouho ležela. Byli bychom mohli míti zákon v platnosti již od 1. ledna 1933. Zájem státu i zájem veřejný vyžadují, aby tato snad nedostatečná osnova byla v platnosti. Je nesporné, že budou-li v ministerstvu obchodu - říká se, že je to filiálka Svazu průmyslníků - zasahovati karteláři, aby ovlivňovali, nechci říci všechny, ale aspoň některé úředníky, a aby se domáhali, aby tam nebyli praštěni přes prsty, a působiti v tomto smyslu prostřednictvím úředníků, pak bychom musili žádati, aby tyto věci byly pod ostřejším dozorem v zákonodárných sborech.

Osnova má sice mnoho vad - dr Winter řekl v poslanecké sněmovně, že není naše. Mohl bych tato slova podepsati, ale je nesporné, musíme býti objektivní, že je to krok kupředu a že za 15 let začínáme připravovati podklad, abychom viděli, které odbory tvoří kartely, jakou mají kalkulaci a jak je stát registruje, abychom měli přehled, bude-li zájem veřejnosti a státu vyžadovati, aby bylo možno zákon zlepšiti.

Z toho důvodu budeme hlasovati pro osnovu, i když víme, že její provádění záleží na silné vládě, na silné státní správě a zejména na silné vůli úředníků, kteří budou zákon prováděti. (Potlesk.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Rozprava je skončena.

Byly mně podány dostatečně podporované pozměňovací návrhy sen. Mikulíčka a soudr.

Žádám, aby byly přečteny.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Pozměňovací návrhy sen. Mikulíčka a soudr.:

§ 1 doplňuje se po slovech >úpravou výroby< slovy >mzdových a pracovních podmínek zaměstnanců<.

V §u 2, odst. 1, věta 1. doplňuje se slovy >a veřejně vyhlášeny (§§ 3 až 6)<.

K §u 3:

Odst. 2, lit. b) doplňuje se tímto zněním:

>a označení závodů, na které se kartelová úmluva vztahuje<.

Odst. 2 doplňuje se takto:

>e) přesný obsah mzdových a pracovních podmínek závodů, na které se kartelová úmluva vztahuje,

f) přesný obsah daňových přiznání jednotlivých smluvních stran, pokud se týče jejich závodů, daňových předpisů, daňových plateb a daňových nedoplatků,

g) změny v datech uvedených pod lit. e) a f) jest po celou dobu trvání kartelové úmluvy neprodleme oznámiti a uveřejniti v kartelovém rejstříku.<

Odst. 7 nahrazuje se tímto zněním:

>Nahlédnouti do sbírky listin jest dovoleno každému v úředních hodinách.<

V §u 4, odst. 2 nahrazuje se věta první zněním:

>Státní úřad statistický jest povinen vydávati měsíční veřejné přehledy o individuálních datech o těchto cenách (sazbách).<

V §u 5, odst. 1 doplňuje se věta 1. po slovech >ohledně cen< slovy >mzdových a pracovních podmínek< a po slovech >pořízeny zápisy< slovy >které jsou veřejné (§§ 3 a 4).<

§ 6 doplňuje se po slovech >Nebyly-li pořízeny< slovy >a uveřejněny< a po slovech >opatření bezúčinná< tímto zněním:

>Každý jest oprávněn podati úřadům vysvětlivky o pravém smyslu kartelových úmluv, o obsahu kartelových úmluv, které byly kartelovými smluvními stranami zatajeny a pod., a tyto údaje sděliti veřejnosti. Úřady jsou povinny k těmto údajům patřičně přihlížeti a sděliti výsledek šetření neprodleně veřejnosti. Zaměstnanec nesmí po sdělení nebo uveřejnění pravdivých dat, týkajících se jeho zaměstnavatele, býti propuštěn ze zaměstnání.<

K §u 12:

Odst. 1 doplňuje se větami:

Jsou-li vývozové ceny lidových životních prostředků nižší než ceny na trhu tuzemském, je vláda povinna ihned naříditi, aby ceny tuzemské byly sníženy na roveň cen vývozních. Má-li některá ze smluvních stran (některý z jejích podniků) zásoby lidových životních prostředků, které jsou ohroženy zkázou, jest obec, ve které se tyto zásoby nalézají, oprávněna tyto zásoby vykoupiti za režijní ceny a povinna neprodleně je přiděliti dělníkům, zejména nezaměstnaným, domkářům, malorolníkům. maloživnostníkům za režijní ceny zvýšené o náklady, které jí samé vzešly.<

Odst. 4 se nahrazuje zněním:

>Kartelové úmluvy, kterými se smluvní strany zavazují snížiti mzdy nižších zaměstnanců nebo zhoršiti jinak jejich pracovní podmínky, jsou neplatné. Uzavření takových smluv trestá se pokutou až do jednoho milionu Kč, a zástupci smluvních stran, kteří takovou úmluvu uzavřeli, budou sborovým soudem první instance trestáni pro přečin tuhým vězením od šesti měsíců do jednoho roku.<

Připojuje se nový odst. 5:

>(3) Žádná ze smluvních stran a žádný ze závodů, na které se kartelová úmluva vztahuje, není oprávnená hromadne propouštěti dělníky nebo nižší zaměstnance, pokud kartelová úmluva trvá, nebo po dobu šesti měsíců po jejím rozvázání.<

K §u 17, odst. 1:

V první větě se slova >lze přiměřeně< nahrazují slovy >jest obdobně<.