Pokud jde o řeč pana kol. Hakena, nechci na ni reagovati, poněvadž řekl celkem všechno včera v ústavně-právním výboru a já jsem na to odpověděl. Ohrazuji se jen proti tomu, že bych já nebyl svůj referát upravil věcně, naopak můj referát byl až příliš věcný. Já jsem rozbíral předlohu podrobně jak po stránce povšechné, tak obsahové a neskrýval jsem nedostatky této předlohy, nýbrž zcela otevřeně jsem je řekl.

Místopředseda Votruba (zvoní): Přikročíme ke hlasování. Žádám pány senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Vzhledem k pozměňovacímu návrhu budeme ve čtení prvém hlasovati takto:

Nejprve o návrhu sen. Hakena a soudr. na přechod k dennímu pořadu, bude-li tento návrh zamítnut,

o celé osnově zákona, jejím nadpisu, nadpise jednotlivých částí a úvodní formuli podle zprávy výborové najednou.

Jsou námitky? (Nebyly.) Nejsou.

Budeme tudíž tak hlasovati.

Žádám pány senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Kdo souhlasí s návrhem sen. Hakena a soudr., aby se přes tuto osnovu přešlo k dennímu pořadu, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh se zamítá.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem, nadpisy jednotlivých, částí a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem, nadpisy jednotlivých částí a úvodní formulí byla schválena ve čtení prvém podle zprávy výborové, tisk 1099, souhlasně s usnesením posl. sněmovny, tisk 1093.

Přikročíme k dalšímu bodu pořadu, jímž je:

Táži se pana zpravodaje sen. Pánka, zda navrhuje nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Pánek: Nikoli.

Místopředseda Votruba: Není tomu tak.

Přikročíme tedy k hlasování.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem, nadpisy jednotlivých částí a úvodní formulí schválenou ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem, nadpisy jednotlivých, částí a úvodní formulí byla schválena také ve čtení druhém podle zprávy výborové, tisk 1099, souhlasně s usnesením posl. sněmovny, tisk 1093.

Dalším bodem, pořadu je:

5. Zpráva ústavně-právního výboru, o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1094) k vládnímu návrhu zákona o kartelech a soukromých monopolech (kartelový zákon). Tisk 1100.

Zpravodajem je pan sen. dr Karas. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný senáte! Vláda již při svém. nastoupení prohlásila za jeden z hlavních, svých úkolů boj proti výstřelkům kartelů, aby dosáhla snížení cen životních potřeb nejširších vrstev občanstva. Jestliže nyní vláda plní tento svůj slib, tu zajisté můžeme jenom vítati tuto předlohu. Materie zákona je však tak choulostivá a tak těžce ve svých nuancích postižitelná, že není divu, že nejen neuspokojuje vesměs plné konsumenty, ale naopak že zneklidňuje i výrobce. A právě dlouhá doba tvoření tohoto zákona svědčí o tom, že vláda hleděla jíti střední cestou a vyřešiti tento důležitý problém životní bez vážných otřesů hospodářských.

Boj proti kartelům je tak starý jako kartely samy. Tvrdí se o nich, že mají jednak něco dobrého, ale zajisté také něco špatného, neboť nebezpečí, které by plynulo z nadbytku zboží a vedlo pak důsledně ke snížení cen prodejních, by samozřejmě snížilo zisk výrobců tohoto zboží, a tu výrobci se sejdou a řeknou si: My jako rozumní lidé se dohodneme, nebudeme si navzájem konkurovati, aby přílišná nabídka nesrazila ceny prodejní a drží se tedy uměle vyšší ceny, kdežto konsumentstvo by si zase přálo, aby právě konkurence výrobců způsobila, že by ceny byly nižší. Tedy je viděti, že je spor o důležitý zájem, a proto už od 60. let min. století snaží se státy tento důležitý problém nějakým způsobem vyřešiti. Ale dodnes není na světě státu, kde by skutečně ke spokojenosti obou vrstev bylo dosaženo takového zákona. Když Rakousko vydalo před 64 lety zákon, kterým se zakázaly kartely vůbec - je to § 4 známého 'koaličního zákona z r. 1870 - byl výsledek tohoto zákona ten, že s počátku tvrdila judikatura, že kartely jsou vůbec nepřípustné, že každé kartelové opatření se příčí zákonu, ale později se judikatura odchýlila a v nejpozdějších dobách, takřka ještě do našich dob tvrdila, že kartely jsou volné. Tedy později se vykládal zákon jinak.

Druhá možnost vedle úplného zákazu kartelů, ale. jak vidíme, ne dosti účinná, je regulovat, reglementovat činnost kartelů. Tato myšlenka nabyla dnes ve většině států převahy a i maše vláda přichází s osnovou zákona, jejímž účelem je regulovati kartely. Příslušná předloha tedy připouští možnost; kartelování. Utvoření kartelů je tedy právně možné, jejich existence je státem připuštěna, jenom se žádá, aby kartelová smlouva byla předložena písemně k rejstříkování, jako je tomu obdobně při obchodních smlouvách u obchodních soudů. Ale ovšem toto rejstříkování se bude díti u státního úřadu statistického, nikoli u soudů, aby zároveň vedle podmínky kartelové, známé a udáme kalkulační ceny měla státní moc vědomí: ty a ty kartely jsou, mají takové a takové podmínky. Vládě se nyní ponechává možnost §y 4 až 11 přezkoušeti podmínky ustavení kartelu; shledá-li, že ceny, jak je má kartel úředně oznámeny, neodpovídají výrobním kalkulacím, může zakročiti, a § 12 dává vládě širokou moc. aby mohla použíti svého vlivu a moci a rušiti škodlivé výstřelky kartelů, příp. brániti jim.

Vedle kartelů, které spočívají na tom zjevu, že je zde nadbytek výrobců, jejichž konkurence by mohla vésti ke snížení cen zboží, máme ještě druhý zjev výrobního života, monopoly, tedy případ opačný - je pouze jediný výrobce, který vyrábí jisté zboží. Je-li tento výrobce chráněn pohraničními cly, pak může zcela libovolně diktovati za svůj výrobek ceny, jaké chce. a kdo potřebuje výrobek, je-li to výrobek nutný, musí jej jednoduše koupiti. Máme analogii - sůl a tabák, státní monopoly. Aby se podobný monopol nestal v rukou soukromníků škodlivým celku, bylo v §u 17 pojato do zákona ustanovení, že se vládě dává možnost takové monopoly kontrolovati, po případě zakročiti na trhu proti takovým obchodním dohodám, které by vyháněly vysoko prodejní ceny.

Jak je patrno, výsledek tohoto zákona je kompromisem mezi škodlivými účinky kartelovými a zájmem státu a výrobců, aby výrobcům byly zabezpečeny slušme ceny. Tento kompromis se nám předkládá v podobě tohoto zákona.

Výbor ústavně-právní probral podrobně tuto osnovu zákona a přichází před slavný senát s návrhem, aby byla schválena tak, jak je nám předložena. Výboru se sice zdálo, že by se tu a tam některé věci byly mohly změnit, doplnit a zlepšit, ale vzhledem k tomu, aby účinnost zákona nebyla oddálena až do doby po prázdninách, doporučuje ústavně-právní výbor slavnému senátu, aby přijal osnovu zákona nezměněně, jak se na ní usnesla poslanecká sněmovna. (Souhlas.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Zahajuji debatu.

Navrhuji řečnickou lhůtu v trvání 20 minut.

Jiný návrh nebyl podán, přijímá se tedy můj návrh na řečnickou lhůtu 20 minutovou.

K slovu je přihlášen pan sen. Kostka. Prosím, aby se ujal slova.

Sen. Kostka (německy): Slavný senáte! Především dlužno na tomto místě protestovati proti tomu, že senátu pro tak důležitý předmět dána byla jen zcela krátká doba k rozmýšlení. Neboť myslím, pánové, že jsme v tomto zasedání neměli vlastně jako předlohu nic důležitějšího nežli tento zákon o kartelech. Je přece pro pozorovatele, který jako já po 30 až 55 let měl příležitost pozorovati rozvoj (kartelů v obchodě, průmyslu a živnostech, velice zajímavo sledovati také, jak se zákonodárství staví ke všem těmto věcem. Velice podivné je, že mám, když jsme pracovali v praxi, když jsme se pokoušeli průmysl, živnosti a hlavně malé živnosti a také domácký průmysl pomocí kartelů upevniti, vždy šlo o to, pomocí kartelů ceny vlastně udržeti. Je tedy podivné, že nyní stojíme před zákonem, který vlastně má jen tendenci, vezmeme-li to přesně, zakročovati proti přehmatům kartelů, že však vlastně zákonité formy proto tvoří málo nového, neboť, jak známo, má přece ústava v §u 144 ustanovení, že se koalice zaměstnanců a zaměstnavatelů bezpodmínečně ústavně zaručuje, že tedy tím starý koaliční zákon ze dne 7. dubna 1870 zásadně se jeví zrušeným.

Stojíme nyní před zákonem a tážeme se: Byly v poslední době přehmaty kartelů obzvláště v utváření cen tak nesmírné, že bychom si neměli dáti trochu více času k přemýšlení? Chci přiznati, že věci byly přesně připravovány a že se na příklad obchodní komory touto otázkou opětovně zabývaly. Ale neměly ani příležitosti, aby zaujaly stanovisko k poslednímu návrhu, ve kterém právě ministerstvo obchodu provedlo tak důležité změny proti návrhům, ministerstva zásobování, které šly mnohem, dále, že také zde vlastně praktikové měli k tomu ještě jednou zaujmouti stanovisko. Snad to praktikové, kteří něco o tom vědí - je jich tu přece také několik - obstarají zde, ale jest již pozdě. Mělo se pro tuto důležitou otázku ponechati trochu více času k přemýšlení.

Neprohráli jsme vlastně také dostatečně druhou otázku: Je doba pro takovýto zákon o kartelech příznivě volena? Jedni tvrdí ano, poněvadž říkají, že lze vlastně kartely, je-li tu hospodářská deprese, nejsnáze postaviti pod kontrolu, poněvadž zde není momentů ženoucích ceny do výše. Každý je rád, když žije, vysokých sen není více, neboť lidé ničeho více nevydělávají, doplácejí, stát daněmi zabírá většinu výroby pro sebe. Ostatně výrobní náklady zůstaly stejně vysoké anebo se snížily jen nepatrně. V mnohém průmyslovém odvětví není více výdělku, neboť ceny jsou tak hluboké. (Sen. dr Heller [německy]: Papírnický kartel!) Podívejte se jednou na jednotlivé případy, a jestliže jednoho krásného dne naleznete ještě živoucí průmyslové odvětví, pak buďte přece rádi. Oproti tomu jsou zde sta a tisíce lidí, kteří sotva více mohou žíti, přejte tedy některému výdělek na světě! A proto pravím, že je snad nebezpečno v takovémto okamžiku přistupovati k této otázce, poněvadž máme jiné momenty, které již dostatečně působí deflačně, snižuje ceny. Vezměte

naši Národní banku, obstarává to vydatně, a když chcete dnes míti nějaký úvěr, přezkoumávají vás zpředu a zezadu, zprava a zleva, a úvěr přece nedostanete, a přijde-li spořitelna a banka a přinese nejkrásnější státní papíry, pak se třikrát a desetkrát přezkoumávají a úvěr přes to nedostanete, ačkoli je to zcela dohry a normální obchod. Tedy deflačně působí již zcela desolátní poměry. K tomu přichází, že také takový zákon má působiti deflačně, to jest tlačiti ceny dolů, to přece je úmyslem celého zákona, a nutno říci, že v tomto případě zdá se, že doba dnes není právě příznivá. Ale je přáním velkých kruhů, aby nastala kontrola, také znalci přiznali, že rejstříky kartelů budou velmi dobré, přejeme si jich, musí však býti vedeny jako důvěrné rejstříky u statistického státního úřadu pod nejpřísnější mlčenlivostí, pak mohu býti kartely kontrolovány státem, komisemi, rozhodčími soudy a eventuelně soudy, jež k tomu budou povolány.

Ale mně chybí positivní stránka u tohoto zákona, neboť díváte-li se dnes prakticky na hospodářství, jde dnes o udržení cen. Chci uvésti příklad. Žijeme ve městě a máme tam neustále oferenty. Tu se jednoho krásného dne podá nabídka, jak jsem to zažil předešlého týdne, na 300.000 Kč, a když je práce dodána, přijde dotyčný a naříká: Zmýlil jsem se o 150.000 Kč. Dodatečné požadavky! Proč? Poněvadž celá konkurence již směřuje k tomu, že jeden druhému vůbec nic nenechá a že jen podáváním takovýchto falešných ofert může ještě udělati nějaký obchod a potom řekne, že přišel o své peníze. (Sen. Böhr [německy]: To je špinavá konkurence!) To je špinavá konkurence nejhoršího druhu, to budiž přiznáno, ale to nikdo nečiní dobrovolně, nýbrž v nejhorší nouzi a proto, poněvadž má mnoho lidí, které si chce jako dělníky zachovati, které nechce dáti do armády nezaměstnaných, odkud se vracejí zase ve zcela jiné formě.

Měli jsme takovéto kartely, sám jsem je spolu prodělal, ať ve velikém nebo malém průmyslu nebo v domácké práci. Pamatuji se, že v jabloneckém průmyslu bylo jednoho dne shromážděno asi 2.000 lidí, všechno domáčtí dělníci, a. tito lidé utvořili kartel. Řekli: Prodáváme za určité ceny prostřednictvím organisace a prodáváme jen prostřednictvím této organisace a nikdo nesmí prodávati jinak nežli prostřednictvím léto organisace. Výluka! Téhož dne, když se tito prostí lidé na tom usnesli, seděli v Jablonci Indové a čekali, že udělají s touto organisací uzávěrku, aby jako velkoobchodníci sjednali obchod s těmito perlami a benglemi a aby je dále podávali.

Myslím li si to nyní zde použito na tento zákon, táži se především: Proč byla smluvena takováto ujednání? To byly kartely ve velkém, které - prováděl jsem výpočty a studie sám - během 5 až 6 let vynesly jednomu průmyslovému odvětví miliony korun nikoli jako lichvářskou cenu, nýbrž jako pracovní mzdy. Jest nyní otázka, zdali se jednoho dne nemůže dostaviti zákazník, na příklad domácí obchodník, který řekne: Jsem poškozen a vy musíte provésti setření. Chci předpokládati, že šetření bude provedeno svědomitě. Co však je ve vývozu přiměřenou, nepříliš vysokou cenou? Tažme se u některého zboží, které šlo do Indie, do Afriky, na příklad známé bengle, náramky: co dlužno považovati za přiměřenou anebo nepřiměřeně vysokou cenu? Po mnoho let trval kartel, a ukázalo.se, že za krátký čas poskytovány byly slevy z cen kartelu, nejdříve 10 %, 20 %, 30 %, 40 % až 50 % a.60 %. Byla tedy první cena přiměřená anebo nepřiměřeně vysoká? Je to nesmírně těžko pro soudce, který by o tom musil rozhodovati. Vidím také, že všechny tyto otázky působí panu sekčnímu šéfovi, který na nich záslužně spolupracoval, mnoho potíží, a že také pro něho je obtížno takovéto věci zakládati a upevňovati. Byl to československý stát, který po prvé jednou řekl: Uděláme pro toto zboží vývozní povolení a musíme ceny zde kontrolovali, nikoli podle hloubky. nýbrž aby byly přiměřeně vysoké, abychom sem dostali exportní valutu v přiměřeném množství. Obchodník je zvyklý konkurovati dolů, tendence je zde sama sebou ceny tlačiti dolů. Přišel pokles cen, pokles mezd, přišlo levnější zboží, nastal odbyt zboží do ciziny za nízké ceny. Říkalo se, že ti lidé jsou zvyklí >exportovati své kozy do Indie<. To byl oblíbený vtip, když to dospělo tak daleko a nešlo to dále.

Byl bych si přál, abychom také v tomto zákoně měli nějaké prostředky, abychom mohli předejíti takovýmto věcem. Praxe je krajně nebezpečná, a obzvláště když působíte na udržení mezd a sjednáte úmluvu, která má mzdu udrželi, pak jsou tato ujednání nesmírně těžká. Potřebují ochrany. Smlouva bude jistě uznána, ale praví se v zákoně, že všechny věci, které souvisí s pracovním poměrem, do zákona nepatří. Pochybné jest: Je tím koaliční zákon pro tyto věci zachován, nebudou žalovatelny? Jestliže řeknu, že chci mzdu udržeti a chci za tím účelem platiti konvencionální pokutu tisíců korun, když někdo mzdovou sazbu poruší, patří to ještě pod starý koaliční zákon, anebo je to chráněno jako platná smlouva tímto zákonem o kartelech? Mně se to zdá nedosti uzrálé a promyšlené a měl by zákon v tomto směru obsahovati jasnější ustanovení.

Na základě své praktické zkušenosti považoval bych sám snad za účelnější, kdyby se v nynějším okamžiku o mzdových úmluvách v tomto zákoně mluvilo méně. Ale vláda a směrodatná místa musí si dnes ujasniti, že takovéhoto zákona, který upravuje urovnávání sporů, potřebujeme právě tak nutně jako zákona o kartelech. (Sen. Böhr [německy]: Máme to již v jiných zemích!) Zajisté, v jiných zemích takovýto zákon již existuje. Mzdy mohou samozřejmě jako ceny, ježto se ceny budují na mzdách, míti tendenci vzestupnou nebo sestupnou. Dnes směřuje tendence dolů, plály a mzdy zachváceny jsou všeobecným poklesem, snižují se a stále ještě klesají. Nyní nastává veliká otázka: Proč nelze nikterak registrovati mzdovou úmluvu, proč nelze při mzdové úmluvě také říci: Mně je znalec milejší, který o tom rozhoduje, zdali mzda je příliš vysoká, anebo zdali je snad příliš nízká. K čemu potřebujeme divoké stávky, divoké výluky, k čemu staré metody boje, když se pokoušíme zaváděti nové metody? Musíme také zde postupovati důsledně a musíme jednoho dne říci, že se také vláda musí zabývati touto otázkou, zdali v narovnávání sporů, v otázkách smírčích soudů bylo by lze nalézti řešení, které by tomu asi odpovídalo.

Považuji dále za nebezpečné, že v zákoně jest obsažen pasus, který vlastně má mnoho příbuzného se starým zákonem lichevním. Lichevní soudy nerozhodovaly vždy přiměřeně a nyní slyšíme také, že v Mnichově přes nové tendence učinili s lichevním soudem špatné zkušenosti. Zavřeli tam mnoho lidí, kteří prý prodávali máslo a margarin za domněle příliš vysoké ceny. Pak se však ukázalo, že tyto ceny jsou jedině možnými prodejními cenami. Margarin stoupl tak vysoko, máslo nebylo lze jinak prodávati a tito lidé musili býti rychle z vězení propuštěni. Může se státi, že právě pasus, který se zabývá zbožím denní potřeby, v této předložené osnově může přinésti s sebou nebezpečí, že jednoho krásného dne uvidíme zase vzniknouti lichevní soudy, a po mém názoru nebylo by pro obchod, živnosti a průmysl žádnou zvláštní vymožeností, kdyby tyto soudy byly zavedeny.

Chtěl bych, abych se vyjádřil zkrátka - dalo by se ovšem říci o tom ještě mnoho - projeviti uznání nad tím, že právě to, co v Německu r. 1923 tvrdil Streesemann, došlo povšimnutí v osnově, že provedena byla dobrá kompilace ustanovení, jaká zavedena byla v Norvéžslku, Dánsku a také v Maďarsku, a že také přihlédnuto bylo k návrhům, které projevily obchodní komory a ministerstvo obchodu, oproti prvému a přísnému návrhu ministerstva zásobování, a že tato první ustanovení byla podstatně zlepšena. Jedno však ještě chybí, to jest souvislost s řemeslnými živnostmi. Řemeslné živnosti nemohly si v poslední době také pomoci jinak, nežli že se vytáhlo ze živnostenského řádu jedno ustanovení a že se řeklo: Jestliže jsme stanovili ceníky, je to nekalou soutěží, když někdo tyto ceníky nezachovává. Zde máte také positivní účinek kartelového předpisu a velice bych uvítal, kdyby se to alespoň ustanovením v prováděcím, nařízení anebo spojením těchto obou ustanovení prohlásilo za přípustné, neboť je pro živnostenská společenstva bezpodmínečně důležité, aby se autonomně mohla vypořádati s obecenstvem, aby, když společenstvo učiní dvoutřetinovou většinou nějaké usnesení, toto usnesení pak také všeobecně platilo. Nyní zůstává zase positivům, a to je nedostatek takovéhoto zákona: Jak pořídím proti tomu, kdo ho nezachovává: správní cestou, anebo mohu zde vzíti nějaký pomocný prostředek? Šlo se v tem směru příliš daleko a hledá se střední cesta, která ze všech těchto otázek vede dále.

Přál bych si živě, aby se směrodatná vládní místa velmi brzo a zevrubně zabývala všemi těmi otázkami, kterých bylo třeba zde se dotknouti k doplnění předloženého zákona. (Potlesk.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Žádám pana sen. Wenzela, aby jako další řečník ujal se slova.

Sen. Wenzel (německy): Slavný senáte! Problém kartelů a trustů zaměstnával již vždy miliony lidí, poněvadž tyto hospodářské útvary zasahují hluboko do hospodářského života. Proto je také stát zajisté oprávněn bdíti nad kartely a trusty. Ale skutečná zákonitá úprava není tak jednoduchá, obzvláště proto, poněvadž význam kartelů je velmi veliký. Neboť kartely nejsou přece vlastně něčím libovolně utvořeným, nýbrž výsledkem hospodářského vývoje. Nelze je tak snadno potlačovati zákonem, ba jejich potlačování bylo by vzdáním se hospodářského pokroku. Následkem toho zákonitá úprava může směřovati jen k tomu, aby pokud možno odstranila všechny škodlivé účinky kartelů. Poslední desetiletí vytvářila v hospodářství množství nových zjevil. Připomínám jen bojkot, uzávěru materiálu, odnětí úvěru, bojkotování dělníka který se nechce přidružiti k odborovému svazu, pak rabatem a prémiemi vynucený smluvný závazek odběratele kupovati jen od určitého kartelu, konečně stávky proti zaměstnavatelům, kteří chtějí zaměstnávati jinak organisované nebo neorganisované dělníky a podobně.

Všechny tyto zjevy shrnujeme slovy >nucené organisování<, poněvadž se v nich projevuje snaha, nutiti k připojení ty, kdož stojí mimo. Ale hospodářskému poznání a stejně také výkonu práva a zákonodárství staví se při zákonité úpravě těchto zjevů do cesty značné překážky.

Měli bychom se tedy vlastně snažiti, abychom pomocí praktických návrhů stávajících hospodářských organisací, obchodních a živnostenských společenstev, obchodních a živnostenských komor a zemědělských hospodářských svazů nalezli cestu, která vede k pravé hospodářské autonomii. Tyto hospodářské organisace musí však zde konstatovati, že při tvoření této předlohy nebyly vůbec vyžádány jejich návrhy; tento způsob projednávání předložené osnovy zákona připomíná skoro Wilsonův protitrustový zákon státu New Jersey. I když tato vládní předloha nemá představovati žádný protitrustový zákon, jsou přece v ní obsažena tak neohebná, ztrnulá ustanovení zákona, že se velice podobá protitrustovému zákonu Wilsonovu.

Přihlížejíce k ostrým trestním ustanovením předlohy mohli bychom to o-značiti jako trestní výpravu proti kartelům, při čemž se zapomnělo na jakýkoli styk s hospodářstvím. Plným právem prohlásila pražská obchodní komora ve svém dobrozdání k dřívějším osnovám, že věci kartelů tímto způsobem nelze řešiti. Předložený zákon vytváří diktátorskou moc. Dnes musíme přece bez rozdílu stran uznati, že je právem dělníka spolčiti se k prodeji své pracovní síly. Stejně musíme však také uznati, že ve výrobě je potřebí jistého, pod rozumný dohled zákona daného spolčovaní zaměstnavatelů za účelem tvoření cen v živnostech, zemědělství, obchodu a průmyslu, předpokládajíce, že nejde o monopolistické tendence. Dlužno také uvážiti, že podstata kartelů v právním směru přináší s sebou množství komplikací. Konečně je také hospodářská struktura různá. Je dnes hospodářským unikem, že na příklad v organisatorním spolčovaní obchodníků a živnostníků máme nucené organisování, že však podle předpisů živnostenského řádu jakékoli kartelování a závazné ujednávání cen v živnostenských společenstvech anebo obchodních grémiích je zakázáno. Neboť § 113 živnostenského řádu ustanovuje výslovně, že stanovení směrných cen živnostenskými společenstvy a závazky členů zachovávati tyto směrné ceny jsou nepřípustný. Jednotlivým, živnostenským společenstvům musí býti zachováno právo, aby sama stanovila ceny svého zboží, a toto právo že nesmí býti omezováno usnesením společenstva. Společenstvo však že je jen oprávněno vypracovávati kalkulační příklady pro své členy a jim je doporučovati, že však nesmí vynucovati pořádkovými pokutami jejich zachovávání. S tímto zastaralým systémem v živnostenském a obchodním životě nutno konečně přestati. Předložený zákon má platiti pro všechny podnikatele. Ale obchodník a živnostník smí přece prováděti kalkulační příklady, smí také vypočítati, jaké účinky na ceny mají daňová zatížení, dávky pro sociální pojištění atd. V každé pokračovací škole se žákům vykládá, jak se dělá kalkulace. Tu se vychází od suroviny, pak přijdou daně a sociální pojištění, mzdy, konečně jako třetí vedle mzdy suma vlastní režie. Tomu se žák pokračovací 'školy učí ód desetiletí. V praxi však vidíme nejhorší příklady podbízení cen. Pozorujme jen, jak se postupuje při zadávání veřejných prací. Nabídka se zadá nejlevnějšímu oferentovi a tím je právě často ten, který snižuje mzdy a platy, který neplatí důchodovou daň, který dluhuje nemocenské pokladně příspěvky. S podbízením cen nemůže však přijíti záchrana pro stav živnostenský a obchodnický. Je těžkým hříchem opominutí v předložené osnově zákona, že nezaujala stanoviska k situaci malého řemeslníka a obchodníka. Mnohem spíše je v této předloze dána možnost, že velké obchodní domy a podobné koncerny zřizovati budou donezměrna filiálky a tak také malého obchodníka i v nejmenších obcích ohrozí. Zákonem se po mém názoru vedoucímu bankovnímu kapitálu umožňuje poskytovati úvěry a prováděti obchody, aby nezdaněným velkonákupem vydělával milionové sumy. Dovolujeme-li všem jiným stavům se koalovati a kartelovati, proč se zakazuje na základě zastaralého živnostenského řádu právě obchodnictvu a živnostnictvu sjednávati rovněž koalice? Mělo se alespoň vyžádati stanovisko obchodních a živnostenských komor a jak dnes kolega Kostka správně zdůraznil, využíti jejich praktických zkušeností. Dotázal jsem se ústředny obchodních a živnostenských komor v Praze po jejím stanovisku, a tu se mi sdělilo, že referent se nedostal ani k tomu, aby osnovu zákona přeložil a aby se orientoval. Způsob, jakým se to děje, je velmi podivný, a musím zde kolegům netoliko na české, ale také na (německé straně vytknouti, že se takovýmto způsobem při řešení tohoto problému nesmí postupovati. Jak se toto řešení děje, je to velmi povrchní a neodpovídá to naprosto požadavkům této hospodářsky těžké doby. (Sen. Stark [německy]: Jak se to dělá v Německu?) Mohu pochopiti váš bol. že neustále myslíte na Německo. Starejte se o úpravu vnitřních poměrů! Nevykrucujte se, hleďte zde konati svou povinnost, udělejte to lépe, nežli to dělali vaši lidé v Německu, kteří utekli. Zde jest místo, kde se musíme starati a kde vy jako sociální demokraté máte projednávati zákon o kartelech. (Výkřiky senátorů něm. soc. dem. strany.) Nutno konstatovati, že jste v minulosti tlachali a mluvili tolik o podstatě kartelů, a nyní, kdy se projednává tento zákon o kartelech, halíte se v hluboké mlčení a děláte zákon, který hospodářským poměrům naprosto neodpovídá.

Národně socialistická strana stojí na stanovisku, že stát má za povinnost zaručiti svým občanům pokud možno vysokou životní úroveň. Má tedy zájem na tom, aby zjednal pokud možno spravedlivou úroveň cen spotřebních statků, aby pokud možno veliký počet jeho občanů mohl se aktivně zúčastniti oběhu statků. Nynější vládní předloha o kartelech a soukromých monopolech je v předloženém znění pro praktické provádění pochybnou, poněvadž kartelní komise a soud nikdy nebudou souditi jednomyslně. Tato vládní předloha je spíše politikum marxistických a stavovsky politických stran zemědělců a nezakládá se nikterak na přirozených požadavcích průmyslu, obchodu a živnostnictva. Vládní návrh má nesčetně zadních dvířek; zůstane všeobecně bez účinku.

Z tohoto důvodu německá národně-socialistická strana pro tento zákon hlasovati nemůže, my jsme si představovali rozumné řešení tohoto problému. (Potlesk.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. dr Heller.

Sen. dr Heller (německy): Slavný senáte! Mohu svého veleváženého pana řečníka přede mnou ubezpečiti, že ani my s předloženou osnovou zákona naprosto nejsme spokojeni. (Sen. Wenzel [německy]: Proč pak tedy jdete s sebou?) Počkejte přece! Nebuďte tak prudký! Řekl jste již dříve, že se halíme v mlčení, a tři minuty nato musíte svůj názor revidovati, neboť my se přece nehalíme v mlčení.

Tento zákon považujeme jen za nedostatečnou splátku, která snad je lepší nežli dosavadní nedostatek jakékoli úpravy. S tohoto stanoviska budeme hlasovati pro zákon. Ale jak jsem řekl, my tím otázku zákonodárství ve věcech kartelů nepovažujeme za vyřízenu, máme naopak za to, že na této cestě nutno pokračovati, že věci kartelů dlužno upraviti tak, že když již kartelům v nynějším hospodářském řádu se nelze vyhnouti, alespoň jejich působení na konsumující a pracující obyvatelstvo pokud možno nutno utvářiti lehce snesitelným. Jako dělnická strana nemůžeme na zákon pohlížeti s jiného stanoviska nežli se stanoviska širokých mas pracujícího lidu.

Nalézáme se tedy ve svém posuzování zákona ve zcela přímém rozporu s tím, co zde uvedl kol. Kostka, v rozporu zásadním. Kdežto kol. Kostka líčil jako přednost zákona, že se nedovoluje nahlížeti do rejstříků o kartelech - je to malý omyl, do rejstříků o kartelech je dovoleno nahlížeti, jen nahlížeti do sbírky listin s výjimkou ministerstev a úřadů není dovoleno nahlížeti - kdežto sen. Kostka patrně považuje za přednost, že jednání před rozhodčí komisí a před kartelovými soudy je tajné, že dokonce porušení tohoto tajemství je trestné, považujeme my obojí za nevýhodu. Když se již kartely dovolují, když se dosavadní stav, kdy kartely jaksi illegálně, bez zákonité base existovaly, zrušuje a kartelům se přiznává veliká výhoda legálnosti, ačkoli tak hluboko zasahují do veřejného a hospodářského života, jak to můžeme denně pozorovati, pak máme za to, že nutno škodlivé následky vzniku kartelů paralysovati nejvýš možnou veřejností. Pokud toho se týče, stojíme zásadně na zcela opačném stanovisku nežli kol. Kostka, který si této veřejnosti patrně nepřeje.