Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. Tichi.

Sen. Tichi (německy): Slavný senáte! Návrh senátorů Donáta, Luksche, dr. Hellera a soudr. patří ke skupině těch opatření, která vládní většina chce provésti na ochranu demokracie. Nejen v českém táboře, nýbrž také v táboře německých vládních stran se tvrdí, že československý stát je baštou skutečné a pravé demokracie a že nutno ji chrániti. My ovšem nemůžeme sdíleti tento názor, poněvadž sobě skutečnou a pravou demokracii představujeme zcela jinak nežli pánové z vládního tábora. Naopak, co zde panuje, není nic jiného, nežli diktatura, sice nikoli diktatura jednotlivé strany, jak je tomu snad v Německu, nýbrž především diktatura dvou mocných skupin, které jsou právě u vesla, agrárníků a socialistických stran. Tato diktatura stran působí nejen na státní administrativu, nýbrž brání také v činnosti - a víme to právě z poslední doby - zákonodárných sborů a znemožňuje spolupráci všech poctivě smýšlejících a ku práci ochotných lidí.

Chcete-li, pánové, pod heslem zvýšení úrovně zákonodárných sborů učiniti proto nějaká opatření, pak takovýchto účinků nedocílíte tím, že zostříte, nebo jak sami říkáte, zlepšíte jednací řád, nýbrž skutečná a pravá demokracie byla by v zákonodárných sborech možnou jen tehdy, kdybyste také oposici k práci ochotné poskytli možnost spolupráce a jí dovolili pronášeti své veto proti předlohám zákonů a podobně, jak se to také děje v jiných parlamentech. Projednávání předlohy v poslanecké sněmovně ukázalo, že většina oposičních řečníků zdůraznila totéž, že by oposice byla ochotna spolupracovati, že jí to však dodnes bylo znemožněno, aby pronikla i s návrhy věcně odůvodněnými. Vidíme již ze složení předsednictev obou komor, že chcete oposici vyloučiti z jakékoli spolupráce. Považujete místa předsedů a místopředsedů v senátě a v poslanecké sněmovně za sinekury dočasných vládních stran. Tyto poměry roztrpčují, tento způsob jednání není ani moudrý, ani státnicky správný.

Od dlouhé doby ozývají se stížnosti, že senát byl opětovně opomíjen, že se s ním jedná macešsky a že je proto zbytečnou a nákladnou korporací. Nemáme ničeho proti tomu, bude-li tato instituce zrušena, poněvadž skutečně nemá žádného významu, a kdyby na jeho místě vytvořena byla stavovská komora, kterou také české kruhy opětovně žádaly, stavovská komora, ve které bychom důležité hospodářské a sociálně-politické otázky určitě řešili zcela jinak, nežli nyní pod tlakem politických názorů.

Na této bezvýznamnosti senátu nezmění ničeho ani zostřený jednací řád. Víme však, k čemu je tohoto zostřeného jednacího řádu potřebí, nikoli snad k tomu, aby se činnost senátu přivedla na vyšší úroveň, nýbrž aby se promrskaly zamýšlené výjimečné zákony a především již na obzoru se objevující zmocňovací zákon a aby se usnadnilo projednání těchto zákonů, nikoli snad aby se chránila demokracie v tomto státě, nýbrž aby se ve státě zřídila skrytá diktatura. K těmto popravčím službám se nepropůjčíme a budeme již z toho důvodu mluviti a stavěti se proti této předloze. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. dr. Buday.

Sen. dr. Buday: Slávny senát! Ktorýsi slovenský básnik hovorí, že z našich slovenských porekadiel múdrosť vlaje. Jedno takéto slovenské porekadlo hovorí, že každý o tom najradšej a najviac mluví, čo mu schádza, čo nemá. Neviem, prečo. Ale mne vždycky príde na myseľ toto slovenské porekadlo, keď čujem z úst vládnych politikov, alebo keď čítam vo vládnych časopisoch chválospevy na našu demokraciu. Táto honba po demokracii učinila to, že na čelo našej ústavnej listiny dostala sa prekrásna výpoveď: "Ľud je jediným zdrojom všetkej štátnej moci v republike Československej," zásada zaiste veľmi krásna, ktorá, keby bola uskutočnená, zaiste by viedla ku pravej, opravdivej demokracii. Lež čo skusujeme v našom politickom a verejnom živote vôbec? So žialom badáme, že miesto demokracie čiže ľudovlády zavládla u nás vláda politických strán, lebo ešte lepšie rečeno, vláda vodcov politických strán, slovom nie vláda ľudu, ale vláda niekoľkých (Výkřiky.) a tento odklon od demokracie, ľudovlády nemohol zaiste ostať beztrestný. Žiada to tak justícia historická. Tá vláda niekoľkých u nás prišla do závozu, nevie, kam ďalej, tá vláda niekoľkých ide zkrachovať; treba záchrany, chcú ju zachrániť, ale aby to malo peknejšie oko, povie sa, že všetko to na záchranu tejto vlády niekoľkých ide sa na záchranu demokracie. Áno, pod týmto heslom na záchranu demokracie vláda pripravila celý rad návrhov, o ktorých hovorí, že ich pripravila na záchranu demokracie. Lež keď už to samé, čo z týchto návrhov v časopisoch publikované bolo, človek preskúma a porovná s heslom "záchrana demokracie", príde na úsudok, že to je vyháňanie diabla belzebubom, lebo prostonárodne povediac, že sa ide vyliať dieťa s kúpeľom. (Místopředseda Donát převzal předsednictví.)

Či možno, slávny senát, zachraňovať demokraciu rušením a ničením kardinálnej zásady demokracie, slobody tlače? Či možno zachraňovať demokraciu úplným odnímaním voľnosti kolportáže, či možno zachraňovať demokraciu novelovaním a sprísnením zákona na ochranu republiky, o ktorom dnešné "Lidové noviny", teda noviny blízke vláde, hovoria, že politickí ministri sa ešte o ňom nedohodly, lebo je tu obava, že tento návrh bude zneužitý proti demokratickému určeniu nášho štátu? (Tak jest!)

Slávny senát, toto vo všeobecnosti o tých návrhoch, ktoré sú podané vládou pod heslom "na záchranu demokracie". Lenže keď prejednávaný práve návrh na zmenu pojednávacieho poriadku ide sprísniť i rečnenie, poťažne predmet rečnenia, a nakladá, že rečníci sa musia pridržiavať len samého pojednávaného návrhu, nechcem sa odkloniť aj od tohoto, hoci i u nás je to bežné, že zákon sotva prinesie rušenie slova. Preto ja sa nechcem odkloniť a preto sa obmedzím na návrh na zmenu pojednávacieho poriadku zákonodarných sborov.

Slávny senát, som členom zákonodarných sborov od prvopočiatku, od revolučného Národného shromaždenia nepretržite. Ako taký nielen že pozornosť venujem našim zákonodarným sborom a ich životu a vývinu, ale mám akú takú činnú účasť v ňom. A tu čo skúšame, tieto skúsenosti mňa neoprávňujú povedať, žeby náš zákonodarný sbor bezvadne už fungoval. Nie. Viem, že je tu treba nápravy, viem, že je tu mnoho závad, ktoré oprávňujú hovoriť, že parlamentarizmus u nás viazne, ale keď badáme dôvody, prečo delnosť našich zákonodarných sborov často nemohla kupredu, a keď skúmame príčiny, myslím, že všetci uznáte, že príčina tohoto viaznutia zákonodarnej práce zriedka či snáď nikdy nebola v samých zákonodarných sboroch. Keď zákonodarná práca viazla, príčina toho bola inde, mimo zákonodarných sborov. Však i doterajší pojednávací poriadok všetku t. zv. obštrukciu znemožňoval. Opozícia nemohla nikdy obštrukciou zákonodarnej práci prekážať. Snáď v 99% viaznutia našej zákonodarnej delnosti bolo obyčajne v neshode, v rozporoch koalovaných strán vládnych. Keď teda, pánovia, chcete zvyšovať delnosť zákonodarných sborov, tu sa oprite, prinúťte vládne strany, aby svoje stranícke úzkoprsé záujmy nekladly nad úroveň všeobecnú, ale naopak aby všeobecnému dobru podrobily svoje úzkoprsé stranícke záujmy, a netreba nám prejednávať ani žiadne zmeny pojednávacieho poriadku.

Tiež veľmi nápadné je, že keď také vážne otázky politické zamestnávajú takmer celý svet, keď sa chystá svetový kongres o hospodárskej kríze v Londýne, keď sa chystá štyrdohoda veľmocí, ktorá ide ostrihať naše hranice, keď u nás doma zúri nedostatok, takže v mnohých obciach nášho Slovenska nemá ľud čím osoliť jedlo svoje, prichádza vláda s návrhmi na ochranu demokracie. (Různé výkřiky.)

Místopředseda Donát (zvoní): Prosím o klid!

Sen. dr. Buday (pokračuje): Nehovorím, páni moji, že by náš parlamentárny život nepotreboval opravy. Potrebuje. Plným právom sa vytýka našim zákonodarným sborom, poťažne zákonodarcom nezáujem, neúčasť na pojednávaniach. Posl. snemovni sa to vytýka spravodlivejšie, senátu menej spravodlivo, lebo v senáte pomerne býva väčšia účasť než v posl. snemovni. To je síce pravda, ale skúmajme dačo z minulosti. Všetci vieme, že akonáhle prišlo do verejnosti, že v ktoromkoľvek zákonodarnom sbore, či už v posl. snemovni, či už v senáte, daktorý člen vlády prednesie svoje expozé, zmizla všetka neúčasť. Pri každom expozé člena vlády bola vždycky účasť aspoň slušná, keď nie hojná. Čo z toho nasleduje? Že záujem bol budený vždycky účasťou vlády na zákonodarných pojednávaniach. Čo sme však pozorovali? Častokráť - všetci ste boli toho svedkami - prešly mesiace, kedy sme tu nebadali ani jediného pána ministra. Či sa teda možno diviť, že mnohý zákonodarca nechcel byť lepší než oni a celkom ten istý záujem o prácu prejavoval ako vláda. Chcete-li teda nápravu, tu je treba ju hľadať. Donútiť vládu k užšiemu styku s parlamentom a ku spolupráci s ním.

Je pravda, že terajší návrh na opravu pojednávacieho poriadku v tomto ohľade niečo dáva. (Sen. Dundr: Co dělal ministr Tiso?) Minister Tiso nie je ministrom, nie je odpovedný za skutky terajšej vlády. Teda, páni moji, je pravda, že návrh v tomto ohľade dáva voľačo, keď pripúšťa predbežné prejednávanie vládneho návrhu a keď vyslovuje, že túto predbežnú debatu musí zahájiť člen vlády. Lenže čo tento návrh jednou rukou dáva, to druhou berie. Neúčasť ministrov, členov vlády dosiaľ len trpená bola, ale tento návrh ju akosi oprávňuje a oslobodzuje členov vlády aj od toho, že by sa čo len omluviť museli. Teda vidíte, pánovia, práve čo by budilo záujem, užšia spolupráca vlády so zákonodarnými sbory, tomu tento návrh nedopomáha. Ďalšia veľká chyba a príčina nezáujmu zákonodarných sborov bola v tom, že v našich zákonodarných sboroch opozícia, čo sa aspoň výsledkov týka, vonkoncom sa nemohla nikdy uplatniť. Čo by bol opozičný poslanec alebo senátor mluvil ústami anjelskými, čo by bol navrhnul ten najpotrebnejší, najsprávnejší, najlepší návrh na zmenu vládneho návrhu, nikdy nedošlo ono splnenie. Prečo? (Sen. Mikulíček: To není pravda! Vy jste navrhl v imunitním výboru vydání Lokoty a bylo to schváleno! Vy jste to udělal!) Ja sa na to nepamätujem. Myslím, že som bol predsedom, tak sa mi zdá. Ja som nenavrhol nikdy, alebo sa nepamätujem, že bych bol ako opozičník navrhol vydanie, ale možná, že som predsedal. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Teda slovom opozičník nikdy nedojde cieľa, aby jeho návrh bol prijatý. Jestli sa dobre pamätujem, po celý čas nášho parlamentného života dve bezvýznamné rezolúcie opozície boly prijaté. Páni moji, či si myslíte, že keď človek vie vopred, že darmo sa namáha, že všetka jeho práca je márna, či s chuťou pracuje?

Druhá podmienka pozdvihnutia nášho parlamentného života by bolo to, dopustiť opozícii lepšiu účasť na parlamentných prácach. Viem, že je to u vládnych strán obyčajne otázka prestíže: vraj nesmieme dopustiť, aby opozičník sa uplatnil. Staly sa i také smiešne prípady v našom parlamentnom živote, že opozícia niečo podala, vláda to zamietla, ale o týždeň neskoršie to podaly vládne strany a bolo to prijaté. Toto pokračovanie tiež nepozdvihuje náš parlamentný život.

Konečne keď sa tak rozhliadneme po svetových veľkých parlamentoch a vidíme tam tú veľkú účasť zákonodarcov, ten veľký záujem na pojednávaných predmetoch a menovite keď s pozornosťou sledujeme i to, že keď je záujem najvyšší, musíme to uznať, že obyčajne dni vyhradené interpeláciám ústnym bývajú skôr vždy najživejšie.

V každom parlamente právo interpelačné je jediná možnosť, ktorá dáva zákonodarcovi možnosť kontrolovať a prípadne napravovať verejnú správu. A tu čo vidíme? Keby také ústne interpelácie boly možné, videli by ste, aký záujem by bol u zákonodarcov, lebo keď sa prejednávajú životné, pálčivé otázky, záujem ich o ne je vždy väčší, a to už terajšie naše jednacie poriadky vylučovaly ústne interpelácie, pripúšťaly len interpelácie písomné. Súrnym interpeláciám vládne strany ani raz neodhlasovaly súrnosť. A navrhovaná zmena toto kardinálne právo zákonodarcov ešte zužuje, lebo rozmnožuje potrebu podpisov na súrnych interpeláciách a tak hovorím ešte zužuje to, čo by sme rozšíriť mali, aby sme záujem o parlamentárny život povzniesli a aby sme úroveň nášho parlamentu, našich zákonodarných sborov tiež povzniesli.

Páni moji, ešte jednu, síce dosť nepatrnú, ale predsa pálčivú otázku medzi vadami parlamentárneho života vyzdvihnúť musím. Je to nedostatočná technická príprava. Často sa stáva, páni moji, že najmalichernejšie veci prídu na denný poriadok. Nás Slovákov alebo z Podkar. Rusi nútia, aby sme prišli i 12 hodín cesty sem do Prahy, prídeme sem, ale na dennom poriadku sú - dve imunitky. A poneváč sa koalovaným stranám neráčilo dohodnúť, práca uviazla. Ba stalo sa i to, že tak neskoro dostaneme my Slováci pozvánku, že nám je skoro nemožno sa dostaviť, alebo si veci zariadiť, lebo človek nepočíta s tým, že bude zavolaný, urobí si poriadok, na druhý, tretí deň prácu si ustanoví, ale potom dostane pozvánku. To by sa mohlo zlepšiť; je to maličkosť na tie väčšie záujmy, ktoré sme povinní nášmu parlamentárnemu životu a ktoré povzniesť by každý zákonodarca mal usilovať.

Nech je mi dovolené ešte predniesť jednu vec, ktorá ukazuje už vopred, ako budú vyzerať a akého ducha budú návrhy zákona na ochranu demokracie.

Slávny senát, je to veľmi charakteristické, že keď sa v zákonodarných sboroch, i v parlamente i v senáte, pojednáva návrh na zmenu jednacieho poriadku, ktorý by mal usilovať o to, aby voľnosť prejavu zákonodarcom umožnil, hovorím v tom istom čase, čo sa dnes stane? Poslanecký klub našej strany v parlamente minulý týždeň vyniesol celkom nevinnú a vlasteneckú rezolúciu, uverejniť ju dal v našom úradnom časopise, aby sa naše voličstvo o tom dozvedelo a tu pán cenzor hanobne soškrtal tú rezolúciu poslaneckého klubu. Nepamätujem sa, že by sa to bolo stalo ani Maďarom, ani komunistom, nám sa to stalo poprvýkráť. Znemožňuje sa nám tým sdieľať nášmu voličstvu všetko, čo cítime, čo zamýšľame. Takto sa prekáža voľnému prejavu zákonodarcov, vtedy, keď prevádzame návrh na opravu jednacieho poriadku, ktorý by mal hájiť voľnosť prejavov poslancov a senátorov.

Abych shrnul krátko všetko, hovorím: Chcete-li povzniesť, pánovia, parlamentárneho života úroveň, donúťte, aby vláda hojnejšiu účasť brala na parlamentárnych prácach, aby bola užšia spolupráca medzi parlamentom, poťažne zákonodarnými sbory a ich výkonným orgánom, t. j. vládou. To by bolo prvé. Druhé: Pripusťte možnosť, aby opozícia sa podľa svojich schopností (Místopředseda Votruba převzal předsednictví.) a váhy vedela uplatniť v našom parlamente, zanechajte fráze, že prestíž nedovoľuje, aby sa opozičník uplatnil so svojimi politickými mienkami a konečne treba interpelačné právo, jedinú možnosť kontroly, neobmedzovať, ale rozširovať (Tak jest!) Keďže prejednávaná zmena návrhu toho neobsahuje, naša strana hlasovať pre tento návrh nemôže.

A konečne nech mi je dovolená ešte jedna kratučká poznámka. Udalosť politická odohravšia sa na Slovensku práve tieto dni, ktorá vzbudila dosť značný záujem i ozvenu. Táto poznámka moja síce nesúvisí s pojednávaným návrhom, ale veľmi súvisí s tou demokraciou, na ktorej obranu sa tvorí táto zmena jednacieho poriadku. My od prvopočiatku politicky zanedbaný slovenský ľud - ja to uznávam - lebo nemal možnosť v nedávnej minulosti sa politicky vychovať, my, ktorí to s demokraciou úprimne myslíme, iste ten náš ľud vychovávame politicky v duchu demokratickom. Ale čo sa nestalo? Jedna československá strana zavolá si do Bratislavy sjazd a na tento sjazd soženie niekoľko sto slovenských dosť neuvedomelých a chudobných voličov, ktorí zaiste nemali si ani cestu ani výlohy z čoho hradiť a týchto použije, aby slovenskými hlasy bola ubitá česká opozícia jednej strany? A keď toto neni politické demoralizovanie ľudu, tak neviem, čo by bolo?

Preto dovoľte, abych dôrazne vzniesol tu apel na české strany, aby v takomto duchu náš ľud nevychovávaly, ale v pravom demokratickom duchu. (Potlesk.)

Místopředseda Votruba (zvoní): K slovu je přihlášen pan sen. Mikulíček, prosím, aby se ujal slova.

Sen. Mikulíček: Dámy a pánové! Na všeobecném úpadku parlamentu a parlamentarismu nemá jistě viny oposice, nýbrž vina je na straně vládních stran a na straně vlády samé. (Sen. Zimák: A komunisté ho povznášejí!) Odpusťte, pane kolego, běžte se podívati do zahraničních parlamentů, nebo dejte si o tom referovat, jaké bouře se odehrávají ve francouzské sněmovně nebo v londýnské sněmovně, a není to na újmu úrovně parlamentarismu, jestliže vláda a vládní strany jsou schopny a jestli jsou toho čistého zrna, aby tuto schopnost si zachovaly. Dnes není kromě byrokracie nenáviděnějšího stavu u široké veřejnosti než poslanci a senátoři. Ovšem oposice je házena do jednoho pytle s vládními stranami a s vládními poslanci. Proč? 14 roků je zde vláda s většinou československou V národě československém 90% je lidi pracujících, dělníků, rolníků a živnostníků. Tito lidé vidí, že jejich osud je čím dále horší, že jsou zaháněni čím dále do zoufalejšího postavení: dělníci k úplnému umírání hlady, rolníci před exekučním výprodejem a živnostníci před zničením. Ale na druhé straně vidí, že páni, kterým chyběly před 20 a 18 lety pořádné kalhoty, dnes jako poslanci a senátoři vládních stran jsou členy několika správních rad a hází miliony a desítkami milionů. A když my, zástupci dělnické strany, navrhujeme, aby se provedla revise u všech zákonodárců a zacpaly se nepravdivé zprávy mnohdy i o těch, kteří jsou nevinně postiženi, a aby se provedla revise: co jsi měl r. 1914, kolik r. 1918 a co máš teď; dostal jsi půl milionu Kč na platech poslaneckých, ale máš 5 milionů Kč, kde jsi nabral těch 5 milionů Kč, náš návrh se nazve demagogií, vládní strany jej hodí pod stůl. A jestliže navrhujeme, aby se aspoň z dělnických organisací vytvořila nestranná kontrolní komise, páni se nám vysmějí. To jest jedna z hlavních příčin, že jsou poslanci a senátoři uváděni v nevaznost a posměch a že potom přirozeně z těchto poslanců rekrutovaná vláda má touž cenu. Zvolili jste kontrolní a úspornou komisi. Jednou jsme měli schůzi, ustavili jsme sedmičlenné předsednictvo bez účasti oposice, čili správně řekl posl. Štětka, že ti, kteří hospodaří tak, že jejich hospodářství potřebuje kontroly, budou se také sami kontrolovati! Jak ta kontrola při tom může vypadat?

Vážení, vy tu máte už přes 10 let schválený inkompatibilitní výbor. V novinách čtete každou chvíli, že 110 poslanců a senátorů sedí ve 282 správních radách buďto bank, sanovaných veřejnými penězi, nebo podniků, dodávajících státu, zemi, okresu atd. Ale co se děje? Zákon to vylučuje: buďto budeš ve správní radě, nebo půjdeš z poslanecké sněmovny nebo ze senátu.

Při projednávání bankovního zákona prošly novinami zprávy, že zrovna, když bankovní zákon byl schválen, byli dva socialističtí senátoři zvoleni do správní rady banky. Když jsem to interpeloval v rozpočtovém výboru, řekl jeho předseda: Snad se vzdají! Já povídám: Čeho? Povídá: Spíš toho poslaneckého nebo senátorského mandátu než správního radovství banky, poněvadž to daleko více vynáší.

Vážení, zavádíte zde přímo káznicový jednací řád proti každému, kdo si dovolí kritiku člena vlády, rep. zástupců jednotlivých ministerstev. (Výkřiky sen. Kindla.) Jaké vlády jsme měli od vzniku tohoto státu? Vy víte, co bylo po smrti prvního dvojnásobného premiéra čsl. vlády, jak vládly další vlády s deficity proti prelimináři. Vy jste dnes ani bývalého několikanásobného premiéra vlády nezvolili za místopředsedu své strany, tak jste ocenili jeho schopnosti. Ale všichni ti předsedové vlád do krejcaru vyčerpali disposiční fond, z něhož se neskládají účty ani nejvyššímu kontrolnímu úřadu, o jehož účtech se nedoví ani úsporná a kontrolní komise. Dnes bude trestnou urážka člena vlády a bude míti v zápětí vyloučení a ztrátu platu.

Viděli jsme tu člena vlády p. Husáka, nezištného pána, který, když byl aktivním generálem československé armády, byl současně také členem správní rady Dynamitky pardubické, která dodávala téže armádě, jejímž členem byl i tento její správní rada. Jak si tento bývalý chudý mládenec pomohl, dokazuje nejlépe případ posledního jeho procesu, kde vzhledem k všeobecnému zbídačení, přímo provokativně si objednal bývalý p. generál a ministr Husák nábytek za 960.000 Kč, mezi jiným i postel pro psa v ceně 5.000 Kč. (Slyšte!)

Vážení, nedávno, tento týden, byli nezaměstnaní legionáři u Hradu a chtěli jíti k presidentu státu, který svého času i na pláních ruských, italských a jinde je organisoval pro boj za samostatnost tohoto státu. Ale tam byli brášci tohoto Husáka, kteří jsou už rok, dva bez zaměstnání, doma mají děti a nemají čím platit činži, odbyti, a zatím co kdysi - to se samo sebou rozumí - pan president byl rád, když se kol něho seskupovali, dnes se už k němu dostat nemohou a proto je přijal sekční šéf Schieszl. Když chtěli práci z výnosu půjčky práce, na niž prý se už upsalo půl druhé miliardy, tu pan sekční šéf Schieszl jim prohlásil, že to tak lehko nepůjde, že se napřed budou hraditi deficity jednotlivých ministerstev a teprve potom že bude z půjčky práce něco věnováno na práci, aby měli tito bývalí bojovníci za -existenci tohoto státu kousek dřiny za 20 - 25 Kč denně.

Měli jsme tu p. ministra Viškovského, který klidně v jednom roce překročil rozpočet ministerstva vojenství proti prelimináři o více než 82 mil. Kč, o kterýchžto penězích prohlásil soc.-dem. senátor Tonda Němec v rozpočtovém výboru, že ví, nač se daly... (Sen. J. J. Krejčí: Ne Němec, Novák!) Ano, Novák. Promiňte. A když jsem ho zde vyprovokoval, že, když ví, kam se peníze daly, je povinen veřejnosti a celému zákonodárnému sboru to sděliti, přihlásil se ke slovu, ale pak - nevím - buď na rozkaz nebo z vlastních pohnutek se slova vzdal.

Pan ministr Beneš týž rok, co se překročil rozpočet ministerstva vojenství o 82 mil., překročil rozpočet svého ministerstva o celých 24 mil. Má rovněž miliony a přes 10 mil. na tzv. propagační fond.

Když bude příště senátor nebo poslanec takovouto činnost kritisovati, vyloučí ho předseda ze schůze a při opakování až ze šesti schůzí a sebere mu plat. Proti komu je obrácena tato zbraň? Snad by nebylo na škodu, kdyby předsednictvo senátu sebralo plat p. sen. Šimonkovi, který stejně naň nereflektuje, poněvadž mu Škodovka nahradí dalekonásobně to, co bere na senátorském platu, ale, je-li zde zvolen dělník toho nebo onoho odboru, té či oné strany a nemá jiný příjem, je závislý na těch 1.600 nebo 2.000 Kč měsíčně, z kterýchžto peněz nikdo ještě milionové bohatství nenadělal.

Zcela správně napsal ve svých vývodech jeden bývalý ministr do "Lidových novin", že z poslaneckého a ministerského platu ještě nikdo nenadělal milionové jmění, že se tyto peníze vzhledem k činnosti každého, ať již to dělá s representací větší nebo menší, úplně spotřebují a že se ty miliony, které jednotlivci vlastní, nabyly vlivem nebo jinými cestami, ale rozhodně ne ze senátorského nebo poslaneckého platu. (Výkřiky sen. Kindla.)

Měli jste zde také ministra dr. Engliše, kterého jste považovali za národohospodářskou veličinu, za přímo národohospodářský zázrak, a co píše o činnosti ministerstva financí za součinnosti Engliše dr. Evžen Stern, váš vynikající člověk soc.-demokrat? Že se dalo bankovním pirátům 6.000 mil. z veřejných peněz. Ovšem, všichni páni ministři tohoto státu mají reservována místa ve správní radě kterékoli banky. Ale vždyť se může státi ministrem také člověk horší, než byli ti, které jsem vyjmenoval. Vždyť jste pateronásobného ministra, ba dokonce úřadujícího předsedu vlády pohnali před soud a vyčítali jste mu, že jeho prostřednictvím jeho rodina nahrabala při různých obchodech a dodávkách státních celých 44 mil. Kč. (Hlas: To nebyl soud!) Tedy před kárnou komisi, před vyšetřující výbor. Ale podívejte se, i u nás jsou možné takové poměry, jako v jiných státech, i u nás jsou ministry lidé, i u nás může dopadnout určitá část ministrů tak, jako dopadla část ministrů v Řecku, že nestačilo ani je doživotně zavřít, že je musili pověsiti a odstřeliti za činy, které spáchali ve vládě. Ale zákonodárce nebude míti možnost kritisovati ostřejším způsobem činnost takovýchto pánů ministrů a jich zástupců.

Měli jsme tu zástupce ministerstva v různých výborech i parlamentních jednáních, pana sekčního šéfa dr. Hermanna - už je pod hlínou - kterého, jakmile opustil ministerské místo, hned Konstruktiva, společnost, jíž on zadával za sta milionů prací, vzala do správní rady. Měli jsme tu sekčního šéfa dr. Poláka, který spáchal ten krásný čin, že celá Praha musí jezditi k soudu ³/₄ hodiny cesty, že mnoho stran, když se stane někdy nějaká kalamita v dopravě, na elektrice, zmešká stání, poněvadž určitá banka, v níž byl pan dr. Polák interesován, měla na Pankráci pozemky, které chtěla zhodnotiti, a proto: ze středu Prahy ven, z Libně ¹/₂2 hodiny cesty, když se někdo má dostaviti k soudu a zpozdí-li se o 5 minut, dá protivná strana návrh na kontumační rozsudek a - jsi hotov. Může zde býti náhodou zástupcem ministerstva nějaký kontrolní orgán z různých kontrolních oddělení; 2 z nich jste právě musili před týdnem zavřít - Antoše a Sucharu - pro jejich poctivou činnost..

A což urážky předsedů a předsedajících? Pánové, nepamatujete se, jaké to byly poctivé a čestné momenty, že z předsednictva tohoto senátu musil utéci nebo byl vyhnán předseda Prášek? Byly to poctivé důvody a poctivé momenty? A což nemůže se takový případ opakovati později? Na jedné straně neschopnost vlády řešiti otázky nynější těžké hospodářské doby, na druhé straně sobectví jednotlivých členů zákonodárných sborů, kteří nedbají, že státní pokladna musí vypisovati půjčku práce na sanování jednotlivých ministerstev, ale při tom bezohledně ze státní pokladny berou dvojí, trojí plat a kdyby mohli dostat paterý plat, budou brát i paterý - a při tom žvaní o šetrnosti, ačkoli sami by mohli dáti příklad, jak se má šetřiti.

Na jedné straně se rabuje státní pokladna tímto způsobem a na druhé straně ji rabují daňoví defraudanti. Téměř 8.000 milionů Kč se má zaplatiti na daních, přirážkách a dávce z majetku. A teď kousek po kousku vylézá taková čistota z té daňové politiky na povrch. Prosím, poslední případ dr. Hermanna, zatčení přednosty okr. berní správy a včera zpráva, že Hermann co mohl, zatušoval, poněvadž byl upozorněn shora, že se na jeho daňové švindly přišlo, a protože nižší kontrolní úředníci byli zatčeni, předpokládá se, že byl upozorněn od daleko vyšších orgánů státní správy, aby zastřel a zatušoval, co proti státu spáchal. Dnes je v novinách zpráva, že Koniášovi Koburgovi, který je ovšem spřízněn s vládnoucími spojeneckého státu, s panující rodinou rumunskou, se odepsalo 120 mil. Kč. Larisch je dlužen 54 mil. Kč daní, Šavrda odepsal 37 mil. Kč daní Pálffym, a zase v té své hrabivosti nebyl spokojen s palmárem 400.000 Kč, nýbrž chtěl ještě 20% ze 17 mil. dalších, a na druhé straně čtete, že se lidé věší, topí a střílejí, když jim exekutor prodá poslední kravku, kozu, řemeslníkovi poslední stroj, živnostníkovi poslední zařízení v jeho dílně.

Vážení! Kdože zde rozšiřuje neklid a rozvrat? Kdo to je? Jistě ne ti, kteří organisují odpor proti takovému bezcitnému, nelidskému, a chcete-li, z vašeho vlasteneckého hlediska nevlasteneckému vykořisťování, poněvadž, kdybyste měli zájem o vlast, musili byste se starati, aby miliony, na něž eventuelně přehodíte obranu vlasti v případě potřeby, byli spokojeni, a ne aby se odpisovaly daně Koburgům, Larischům, Fürstenbergům, Pálffym a pod.

Přirozeně, že důsledky této protilidové politiky, totiž neklid a rozvrat se svádí na nás, komunisty. My jsme vinni tím, že dnes milion nezaměstnaných hladoví. My jsme vinni tím, že dnes dobrý milion živnostníků a rolníků je před exekučním výprodejem, ne vládnoucí třída, ne vládnoucí koalice. Ta je vinna snad jenom v tom, že dělá reakcionářské, zpátečnické, protidemokratické zákony. Vždyť to, co má býti zavedeno proti nezaměstnaným, nucená práce, je vyložený návrat do dob předbřeznových r. 1848. To je vyložené nevolnictví, to je vyložená robota. Pardon, vy mně řeknete, ten nezaměstnaný není nucen jako ten poddaný Lichtensteina, Schwarzenberga nebo Sternberga vzíti nucenou práci. Ano, ale když tam nepůjde, umře hlady. Naši dědečkové v nevolnictví měli aspoň kousek políčka, kde se urodilo trochu brambor, měli chléb, měli kozu, kravku, dnes nezaměstnaný tímto systémem nemá ani holého příbytku, a když mu dáte vydělati příležitostně 30 - 40 Kč týdně, aby zaplatil alespoň příbytek, vymýšlíte povinnost nucené práce. Jak daleko jste od Hitlera?

K čemu dělali revoluci naši dědové r. 1848? K tomu, aby r. 1933 vrátily se ještě horší hospodářské poměry, než v jakých žili naši dědové před 80 a 85 lety?

Vážení! A při celém tomto procesu je nejsmutnější, a také historik to zaznamená jako nejhanebnější, jednání tzv. zástupců dělnických stran, socialistů. Je hanbou, že tu musí živnostenský, tedy měšťácký senátor, že tu musí luďák, rovněž nesocialista a měšťácký senátor, vyčítati zástupcům dělnické třídy, že oklešťují práva zvolených zástupců dělnické třídy. Vážení! 33 roků jsem v dělnickém hnutí a pamatuji, jak kus po kuse jsme se rvali o právo pro dělnickou třídu, jak jsme se rvali za všeobecnou kurii v letech 1890, jak jsme se rvali za všeobecné právo hlasovací r. 1905, proti němuž měl tehdejší min. předseda ve Vídni namířenou ostrou řeč, a když viděl statisícové masy dělníků, těch, kteří pracují, svou prací drží společnost lidskou, když viděl jejich odhodlanost, musil řeč namířenou proti všeobecnému právu hlasovacímu dáti do rána přepracovati na řeč pro všeobecné právo hlasovací. (Hlas: To ještě zástupci dělničtí nebyli ministry!) To je to, soudruhu. Tehdy ještě zástupci dělničtí byli odkázáni na ty šestáčky příspěvků, které jsme platili měsíčně do politické organisace, a na ty korunky, které jsme platili měsíčně na odborové organisace. Tehdy ještě nebylo správní radovství a Sonennschein nedal ukovat zlatou hůlku pro zástupce dělnické třídy, jako to bylo teď. (Sen. dr. Witt: Nestydíte se za tu lež, vy hanebný pomlouvači?) Dostal tu hůlku od Sonennscheina nebo ne? Pozlacenou, není na tom držadlu zlato? (Sen. dr. Witt: To bylo jeho, je to v museu!) Pak se tomu divíme, když představitel vítkovických závodů Rotschild-Guttmannovských uznal zásluhu dělnického zástupce pro dělnictvo, že mu dal takovýto cenný dar. Snad s tím nebude dnes choditi po Ostravě, kde je 80.000 nezaměstnaných, poněvadž by mu to některý z nezaměstnaných mohl zkonfiskovat. (Výkřiky.) Já netvrdím, že mu to přidalo ty statisíce, které dotyčný dělnický zástupce má, ale je to symbol, pane kolego, že Sonennschein, representant kapitálu v Československu, odměňuje dělnického předáka takovýmto darem.

V kulturním a právním postupu se jde od 10 ku 5. Ve starém Rakousku byla monarchistická říše, ale členové zákonodárných sborů měli tam daleko více práv než v parlamentu československém. Včera jsem mluvil se starým parlamentníkem, který byl dvě volební období ve vídeňském parlamentě, a ten mi připomenul událost, kdy předsedající Fuchs do pustil se podle názoru české delegace násilného činu proti české delegaci, a tu pan místopředseda ze strany národně socialistické, jeden z navrhovatelů tohoto zákona, chytil kalamář a chtěl ho předsedovi hoditi do obličeje. Jedině zakročením a silou poslance Vasilko, místo aby kalamář padl na předsedu, spadl Klofáčovi na šaty a znečistil mu je. Když jsem byl r. 1920 půl roku členem vlády a napomínal jsem dr. Lodgmana, aby nerušil českosocialistického poslance ze Slovenska, nemohu si vzpomenouti na jeho jméno, byl to slabý člověk a měl slabý hlas, že mu to dělá obtíže, tu nebožtík Antonín Němec mne zatahal za kabát a řekl mně: Mikulo, nech ho, to ještě nic není, to bude jiná scéna, to jsi měl vidět, když Franta Soukup hodil kalamářem po předsedovi a udeřil ho do obličeje. To mi řekl sám Němec, předseda našeho klubu. Vzpomínám si, mluvil tenkrát Hrušovský a Lodgman ho přerušoval, pokřikoval na něho. Neříkám, že rakouský parlament byl vzorný, ale přes to ani Soukup, ani Klofáč nebyli trestáni nebo vylučováni, tím méně zbaveni platu. V rakouském parlamentě rakouská oposice, dosti malá skupina, jsme mohli zatarasiti denní pořádek. O pilném návrhu se musilo jednati hned v nejbližší schůzi. Žádný poslanec nesměl býti omezen řečnickou lhůtou a tak se stalo, že poslanec Löcher mluvil 16 hodin a posl. Fresl 12 hodin a nemluvil k věci, nýbrž opačně o hloupostech. Zase nám to vypravoval nynější zástupce předsedy vlády Rudolf Bechyně v Prostějově, když lidé žasli nad tím ohromným výkonem 12 hodin mluviti s tribuny. Ale řeknu, jaká to byla řeč: na př. mluvil celé půl hodiny, jak se hraje malá a velká. Dnes, když se střílí na náměstí nebo na vsi do lidu a není to na denním programu, a zástupce dělnické třídy je povinen o tom mluviti, když ministr nepřijde, aby vysvětlil příčinu, je řečník volán k věci a podle nového jednacího řádu, když po třikráte neposlechne, může mu býti odňato slovo a když neuposlechne dále, může býti vyloučen a může ovšem následovati to, co již několik poslanců postihlo. Staré Rakousko nebylo demokratickým státem, staré Rakousko nebylo ani pokrokovým státem, ale v r. 1867 vydalo takové zákony, že i papež ty zákony proklel, ačkoliv císař byl přímo bigotním klerikálem. Dnes jen z nejvyšších úst se slibovalo, že Řím za činy, které páchal od doby pobělohorské až do r. 1918, bude souzen a odsouzen.

Prý zájem silné demokracie vyžaduje zostření jednacího řádu, které učiní z poslanců a senátorů žáky v první třídě, ruce na lavice, neposlechneš-li, rákosku! - názorně řečeno. My víme, kde vězí hlavní příčina toho. Třídní protivy se zostřují, kapitalisté potřebují čím dále ostřejší obrany proti zostřenému útoku ožebračeného a zničeného dělnictva. Banky a všechny ostatní podniky, cukrovary, lihovary a pivovary potřebují zostření obrany proti bouřícím se dnes rolníkům a proto je tu potřebí zkrátiti i práva volených zástupců těchto dvou tříd, které mají příčinu se brániti, které mají příčinu, aby šly do jednoho houfu. A tento proces už nastává, že jdou do jednoho houfu. Víme, čím jsou vlády všech kapitalistických států. Krásně to odhalil poslední případ vyšetřování Morgana před senátem v Americe. Ministři brali, vyslanci brali, presidenti brali, bral i ten, který navrhl demokratické straně kandidátku nynějšího presidenta Roosewelta, čili tam jsou principálové za oponou. Morganové, Kreugerové, Preissové, Petschkové, to jsou vlády, a ti ostatní jsou prostě výkonnými orgány těchto činitelů, kteří nechtějí v dnešní době, která je krajně kritická, kritičtější než doba válečná, sleviti ze svých zisků a kteří, chtějí-li prodloužiti své panství, musí nejdříve připraviti o jakékoliv právo jak celou pracující třídu, tak její zástupce.

Mluvíte o silné demokracii. My, strana komunistická, již 3 léta taháme se s úřady a soudy o 4 zemské poslance, které nám ukradli a kteří přešli k soc. demokracii, Verčík et comp. Jaká je to demokracie? (Hlas: Proč nejdete k volebnímu soudu?) Promiňte, už jsem v té věci intervenoval na ministerstvu vnitra i se členem zemského výboru aspoň třikrát, aby rozhodlo. Prosím, pánové snesou půlroční lhůtu, protože Verčík et comp. sice prohlásil, že dopisy rekomandované dostali, ale že ty dopisy byly prázdné, že tam nebylo žádných zpráv. Kdo tomu chce věřit? Úřady tomu věřily. 3 roky již jediná strana, která nebyla namočena v žádné korupci, má v zastoupení zemském na Slovensku méně o celých 80% své delegace, a silná demokracie nemůže udělati pořádek, ba opačně, dělá tento pořádek tak, že váš silný představitel této demokracie, president Országh, musil pro sprostoty proti dělnickému zástupci Králíkovi býti odsouzen do vězení, resp. k pokutě. To vaše silná demokracie snese.

Volá se po silné demokracii a v Hodoníně, kde se prý narodil a rostl president tohoto státu, vládne dva roky komisař Kretschmer, jehož tatík byl okresním hejtmanem v Mikulově a v r. 1918 i s tímto podařeným synem musil utéci před Čechy za hranice do Rakous. Ačkoli volební řád poroučí, že do 6 týdnů po rozpuštění obecního zastupitelstva mají býti učiněny přípravy pro další obecní volby, je to marné, ať intervenujeme u zemského presidiálního úřadu, ať na ministerstvu vnitra. Kde je ta demokracie, kde?

Pánové, p. referent zde řekl, že čtení řečí zamezilo se proto, aby strany při výběru kandidátů byly opatrnější a aby nevolily takové, kteří jsou jenom schopni s této tribuny přečísti to, co jim někdo napíše. Neznamená to vždycky, že ten, kdo má nejlepší pusu, je nejpoctivější. (Sen. dr. Witt: Správně, s tím s vámi souhlasím!) Stříbrný se nezajíká a vy jste o něm učinili úsudek. Pan referent říká: není dovoleno řeči čísti, vyjma předsedům nebo zpravodajům, výborovým členům nebo zástupcům vlády. Vážení, a ti již mohou býti všelijací, ti si mohou dáti své řeči napsati ministerským radům, sekčním šéfům, tajemníkům tohoto sboru, ti již nemusí býti tak dovední jako my prostí lidé, které si zvolilo rolnictvo, živnostnictvo, obchodnictvo? Těm to není dovoleno, ale ministrům, předsedům vlády je to dovoleno? Vážení, je to velmi podivná logika. Celá předložená osnova není ničím jiným nežli zostřeným postupem persekuce proti pracující třídě a proti jejím zástupcům. Bylo zde ještě sem tam někdy dovoleno říci něco více, než bylo dovoleno napsati v novinách, nebo říci na veřejných shromážděních. Bylo zde někdy možno zkritisovati jednání kolikrát s poctivostí na štíru jsoucích veřejných činitelů. Dnes to možným nebude. Vy, vážení pánové, z řad socialistických, jste zapomněli, že vývoj v sousední říši šel kus po kuse zrovna touto cestou. (Sen. dr. Witt: Vy jste tomu napomáhali! - Místopředseda Votruba zvoní.) Tak tedy my, kteří jsme se snažili jak ve výborech, tak zde hlasováním a podáváním návrhů k této předloze nejen reakční část navržené předlohy zamítnouti, ale ještě zlepšiti starý jednací řád, jsme vinni tím, že bude právo poslanců a senátorů oklestěno! Zrovna tak jsme my, resp. komunistická strana v Německu, drželi Brünninga, zrovna tak komunistická strana v Německu čekala, až Papen bude rušiti ústavu, až ji bude rušiti Hitler, že se teprve potom zasáhne generální stávkou, eventuálně i občanskou válkou proti zvěrstvům, jaká tam denně páše Hitler! Nic jiného to není než začátek cesty, po které se ubírali socialisté v Německu, kteří se domnívali, že je Hitler nechá v jejich policejních, presidentských křeslech, že je nechá u všech těch tučných prebend. Zatím se ovšem hanebně zklamali. Jedni hanebně utekli a nechali ty, kteří jim pomáhali k tučným žlabům, v šachu a sami utekli za hranice. (Výkřiky.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Prosím o klid!

Sen. Mikulíček (pokračuje): Vážení, nepomůže vám sebe ostřejší rád pro sněmovnu, ani pro senát, nepomůže vám sebe horší okleštění občanských práv, sebe horší okrádání veřejných a státních zaměstnanců, jak to psal před čtyřmi dny, tuším, "A - Zet", časopis ministra financí, že nespolehliví státní zaměstnanci, ti, kteří jsou v pensi, budou o tuto pensi okradeni. To je v pravém slova smyslu lup. Ten člověk si na pensi platil, pracoval 30 - 35 let a najednou proto, že má odchylné mínění o zbohatlících, o pirátství v bankách, o rozdělování subvenčních peněz, které na jedné straně chybí a na druhé straně se rozhazují po desítkách tisíců, má býti ve stáří vydán v šanc zoufalství. A nejen to. Tento časopis napsal, že i tatík je odpovědný za činnost svého syna, byť tento syn byl dospělý. (Výkřiky sen. Kindla.)

To vám, vážení, nic nepomůže, když nezmírníte ani o jedno promile bídu pracující třídy, pracující ať manuálně nebo duševně, když nezadržíte zkázu rolníků a živnostníků. To nejste schopni zadržeti, poněvadž jste sluhové Morganů, Kreugerů, Petschků, Rotschildů, Preissů. Ti nesnesou, aby jejich zisky byly zkráceny, ti vám nedovolí, aby na jejich úkor byla zvýšena životní úroveň pracující třídy. Vážení, není to přímo provokace, když dnes každý kus práce je vzácný a stavební živnost je nervem práce, když Králodvorská cementárna vydá bilanční zprávu a tam se říká: 5% dividenda a 20% superdividenda, 1,059.000 Kč na tantiémy? Není to provokace, když Živnobanka vykáže za rok 1932 daleko větší zisk než za rok 1931, za onu dobu, kdy přibylo desítek tisíců konkursů živností, malých továren, obchodů, kdy přibylo desítky tisíců výprodejů malých rolníků a obchodníků? Tam vězí příčina rozvratu! To jsou rozvratníci, ti, kteří nedají možnosti, aby pracující třída byla živa, kteří dnes nejen námezdně, ale i samostatně pracující třídě berou výtěžek její práce pod rukama. Tím ničí dvě nejsilnější konsumentské třídy a pak živnostnictvo a obchodnictvo automaticky je ničeno, poněvadž ztrácí konsumenta. Takový je stav věcí. A proto sebe větší reakce nemůže nynější zlořád a nepořádek zachrániti.

Chce-li lidstvo zachrániti existenci svou dnešní i svých příštích, musí chtěj nechtěj přikročiti ke změně právního řádu, musí odstraniti, co vy za každou cenu hájíte, a zavésti pořádek lepší, spravedlivější. (Potlesk senátorů komunistické strany.)