Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. J. J. Krejčí. Dávám mu slovo.

Sen. J. J. Krejčí: Slavný senáte! Je-li někdo delší dobu nemocen a vystřídá-li několik lékařů, kteří navzájem jinak léčí a jeden poráží methodu druhého, stává se často, že, když si už nevědí rady, léčí nemocného těmi nejradikálnějšími léky, které mohou způsobiti také katastrofu nemocného. Naše zemědělství, jak zde pan zpravodaj konstatoval, ocitá se v krisi již po 4 léta. Vlastně má ta krise původ ještě dřívější, poněvadž krise zemědělská vznikla právě v těch nejlepších letech, kdy se nepočítalo a kdy se dělaly podniky v předpokladu, že tak bude stále. Když dnes je situace zlá, a co nebylo zdravého se hroutí, hledají se léky. Léků byla vymyšlena celá řada a měly to býti léky universální, ale nakonec všechny selhaly. Ať již se to nazývá obilní nebo dobytčí syndikát a všechny ty možné "neomylné" prostředky, všechno selhává a bída roste víc a více. Dochází k exekucím, které mají někdy velmi smutný průběh. Prodává se pod cenou a nezřídka dopadne to tak, že při tom použije se násilí, že exekvovaný nakonec ocitá se i v nebezpečí života. Tak stalo se nedávno v mém blízkém okolí, kde jednomu mlynáři byly zabaveny a prodávány 4 kusy dobytka, 2 krávy a 2 roční telata. Exekutor pro soukromoprávní pohledávku přivedl si kupce, 2 handlíře, otce se synem, a vydražili ty 4 kusy dobytka za 1450 Kč. To rozčílilo mlynáře tou měrou, že uhodil staršího kupce něčím do obličeje, a mladší kupec vrhl se na něho a pobil ho tak zle, že dosud zápasí mezi životem a smrtí. To jsou jistě žalostivé případy. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Není divu, že pak z řad zemědělců ozývají se zoufalé nářky, aby těmto zjevům byla učiněna přítrž, až nastanou snad lepší poměry, kdy, jestliže bude nutné tu a tam exekučně zakročiti v zájmu věřitelově, bude nabídka vyrovnána, tak aby se tyto zjevy prodávání pod cenou nemusily opakovat. Dnes je naprostý nezájem při dražbách. Nevěřím, že bychom na tom byli v našem státě kapitálově tak zle, že by nebylo toho, kdo by půdu za přiměřenou cenu koupil. Ale hrají tu roli jiné otázky. Je-li dnes někdo, že by mel peníze na koupení statku, je tu dosti značná částka, kterou vyžadují poplatky, ale kdyby i tu měl, musí dát ještě na stranu 5 až 10.000 Kč, které doplatí na konec roku na ztrátu provozní z onoho hospodářství. Za těchto okolností, kdy nikdo neví, jak dlouho to bude trvati, je všeobecná nechuť ke koupi; proto na první pohled jeví se dobrým, oddálí-li se po určitou dobu provádění dražeb ať již movitého, nebo nemovitého majetku.

Tento zákon, tak jako řada jiných zákonů, může přinésti dobro - a může přinésti také zlo; záleží na tom, jak se bude provádět, jakým způsobem s tímto zákonem se bude zacházet. Kvalifikoval bych tento zákon, jako zákon, který má provésti ne uzdravení, nýbrž injekci, a to prostředky jedovatými a proto by bylo potřebí označiti zákon tak, jako se označuje lahvička s jedovatým obsahem, to je umrlčí hlavičkou. Je potřebí, aby ministerstvo spravedlnosti dalo pokyn soudům, aby s největší opatrností postupovaly při provádění tohoto zákona. Kdyby tu byl nesprávný výklad a já se obávám, že bude - znám poměry, jak se jeví u nás ve výborech a zde v plenu, slyším výklady odborníků, slyším výklady členů výboru ať rozpočtového, nebo národohospodářského a znám tendenci, pro kterou zákon se děje, a pak zvenčí slyším, jak lidé si zákon vykládají a musím říci, že mezi úmyslem zákonodárcovým a pochopením těch, jichž se zákon dotýká, je naprostá anomálie, že tu naprosto jinak zákon se vykládá. Obávám se, že tento zákon bude se vykládati mezi lidem tak, že není potřebí platit, poněvadž exekuce jsou zastaveny. Je potřebí říci otevřeně, že exekuce zastaveny nejsou, že exekuce budou se konati dále až po den výkonu dražby. To, co při exekucích je nejhorší, veliké vzrůstání výloh, všecko tu bude, jenom výkon dražby se oddálí. Proto se mohou objeviti velmi stinné stránky. Za nejhlavnější považuji otřesení důvěry v zemědělské úvěry.

Představme si, jak to vypadalo před 50 lety. (Místopředseda Donát převzal předsednictví.) Sedlák sedlákovi nebo třeba i někdo jiný sedlákovi půjčil za stodolou a dosti značnou částku a při tom mu řekl: Ale ať to nikomu neříkáš! Na jeho poctivou tvář mu půjčil peníz dosti značný, nikdo o tom nevěděl, a ty peníze v určitý čas byly poctivě vráceny. Za těch 50 roků jsme tak klesli, že dnes musí býti směnka, na ní podepsána manželka, ručitelé a svědkové a konec konců ještě věřitel není jist, že své dostane. Jak za těch 50 roků jsme klesli od půjčky na poctivou tvář na nejistotu na dnešní směnku! Tak se obávám, kdyby byl nesprávně tento zákon vykládán a prováděn a lidmi chápán, že můžeme klesnouti za jediný rok, jako jsme klesli v důvěře v zemědělské úvěry dříve za 50 roků. Pamatuji se, že ještě před 4 až 5 lety, když do peněžního ústavu přišla selská směnka, řeklo se: to je hotový peníz. To byla stoprocentní úhrada. Selská směnka byla zkrátka něco, na co se dal vzíti jed. Dnes již ne.

Proto otřesení zemědělských úvěrů bude, nebo může býti nejhorším následkem tohoto zákona. Jako jednotlivec, jestliže má podrytou důvěru ve svou pravdomluvnost a svoji schopnost platební, není již hoden důvěry, těžko se s ním pak jedná, pak se na něj nedbá, nemá ceny, tak také, když celé naše zemědělství bude míti otřesenou důvěru ve svém úvěrnictví, je na tom zle, poněvadž ještě nejsme krise zemědělské zproštěni a ještě bude jistě potřebí dalších úvěrů, kterými tento zákon může podstatně otřásti.

Je tu však jiná okolnost. Je tu možnost otřesení mobility tzv. lidového peněžnictví. Právě u těch, u nichž jsou úvěry zamrzlé, kteří nejsou schopni placení, se nesmějí konati exekuce podle tohoto zákona, tam se nebudou moci zamrzlé úvěry likvidovati. Jestliže banka ztrácí na úvěrech nebo měla zamrzlé úvěry, její vkladatelé tím nikterak nejsou poplašeni, poněvadž prostě tyto poměry jim známy nejsou. Ale v tzv. lidovém úvěrnictví, v kampeličkách a raiffeisenkách, v malých záložnách, kde okruh působnosti je příliš malý, lidé na podobné věci příliš vidí a má-li některá kampelička, řekněme 25% úvěrů zamrzlých a nebude je moci likvidovati, pak si řekne vkladatel: Já budu eventuelně za čtvrt roku nebo za měsíc potřebovati peníze. Jakým způsobem mně je dají? Když přijde 1. červenec a on nemusí platiti úroky, je pochybno, že by 1. prosince platiti mohl, poněvadž zatím se mu nahromadí zase jiné povinnosti a stejně platiti nebude. Dá se předpokládati, že k 1. prosinci bude situace horší než dnes a tento zákon bude musiti býti prodloužen právě proto, že se nahromadí jiná běžná vydání. To, co dnes tu je, přibude a nebude možné, aby sedlák dostál povinnostem k 1. prosinci, poněvadž pak by byly poměry horší než dnes. V důsledku toho mohou se lidé splašiti, když řeknou: Budu tam mít peníze, za ¹/₄ roku je budu potřebovati, ale oni mi je nebudou schopni dát. Proto přijdou a budou je chtíti vybrati hned. Proto je zde nebezpečí překotného vybírání vkladů, tím by mohla býti otřesena mobilita lidového peněžnictví, po případě i spořitelen atd. Zákon tento je nevhodný vzhledem k době, kdy se vydává, a vzhledem na dobu, na kterou se vydává. Je nevhodný dobou uzákonění. Právě se ubíráme ke konci emisní lhůty pro upisování půjčky práce. Dá se předpokládati, že půjčku práce upisují nejdříve různé fondy, a pokud se týče peněžních ústavů, že si nechávají upisování až na konec. A poněvadž se v době vypsání půjčky práce začalo mluviti o tomto zákoně, tedy už, prosím, začala býti v peněžních ústavech určitá reservovanost k půjčce práce. Schválíme-li dnes tento zákon, pak si leckterý peněžní ústav musí rozmysliti, aby upsal. Proč? Poněvadž na jedné straně nemá možnost likvidovati své zápůjčky, své pohledávky a na druhé straně může býti vydán nebezpečí většímu vybírání peněz. Za těchto okolností musí bedlivě uvážiti, může-li část svých přebytků, a těch mají peněžní ústavy velmi málo, nehybně vázati upsáním na půjčku práce.

Proto je tento zákon pro tu dobu vydán nevhodně. Ještě nevhodnější je pro dobu, kdy má končiti. Bylo by záhodno, aby končil 1. listopadu. Předpokládá-li se, že sedlák bude schopen platiti úroky a různé ty pohledávky žalované a exekvované po žních - sklizeň se zpeněžuje v měsíci září a říjnu - jestliže má oddálené placení až do 1. listopadu, znamená to, že v měsíci říjnu, kdy se naskytují jiné povinnosti platební, povinnosti ošatiti rodinu a zaříditi různé věci na zimu, použije peněz na tyto věci a řekne: Tam to mne ještě netlačí, s tím počkám, snad ještě utržím peníze. K novému roku se nahromadí příliš mnoho běžných povinností, jak pak bude moci ty staré povinnosti, na které odklad dražby se vztahuje, zaplatiti? Ale je tu jisté nebezpečí. Nesmíme zapomínati, že tento zákon není zrovna pro malé zemědělce, nýbrž že tento zákon je pro někoho jiného. Podívejte se, spořitelny vytvořily si vlastní statistiku o zadlužení zemědělců! Bylo konstatováno, že asi při 1.600 mil. Kč hypotekárních dluhů zemědělských u spořitelen do 50 měr výměry, dlužníci ze 4% svého počtu neplatí úroky. Dlužníci mající do 50 měr výměry platí úroky jedině z 96% a 4% neplatí. Při dlužnících od 50 do 200 výměry už neplatí úroky z těchto dlužníků 49% a při dlužnících nad 200 mil. výměry neplatí 90% dlužníků úroky. Tedy není to pro toho malého zemědělce, nýbrž pro spekulanty s půdou, kteří si zaspekulovali, a poněvadž dnes jim hrozí zkáza, čekají na úrodu, až se jejich spekulační podnik, akcie a cenné papíry, v nichž si zaspekulovali, budou hodnotiti, aby mohli vyrovnati to, co si tak lehkomyslně nebo vypočítavě zkonstruovali, že totiž naráz zbohatnou. Pro ty se zákon dělá. Jsou-li mezi malými zemědělci někteří, kteří už propadají zkáze, pak jim to nepomůže, ale objevilo se tu nebezpečí, jako když v jednom údu je otrava krve a není včas amputován, ochoří celé tělo, tak také nevčasná amputace nebo její nemožnost u těch, kteří už jsou ztraceni, může způsobiti, že to, co je zdravé, bude ještě porušeno. Je zde nebezpečí, že tito spekulanti a řada jiných, kteří se při tom svezou, valnou měrou ztenčí zástavní právo a ohrozí tím práva věřitelů.

Znám takový případ. Zbytkový statkář nabyl zbytkového statku o 368 měrách pozemků se všemi budovami za 260.000 Kč. Pozemků však nezaplatil a je na to dnes dlužen už 900.000 Kč. Ale ten statek není možno prodati dnes za 260.000 Kč a v důsledku toho také pozemkový úřad jej nedává do dražby, poněvadž by přišel o své, a nevím, jak by mohl vykázati takovou ztrátu. Ale takovému člověku jde jen o čas, řadě lidí jde jen o to, aby mohli po žních skliditi úrodu, rychle prodati a nezasíti, a tím je celé zástavní právo věřitele podstatně zkráceno.

Neslibujeme si od tohoto zákona žádných výsledků, ale když zase naproti tomu člověk vidí zoufalou situaci zemědělce, který je exekvován, tak přece jen, když mu nemůžeme rázem nalézti prostředků k jeho uzdravení, musíme tu dobu krise, tj. dobu, kdy už ztrácí život, tedy krise ve smyslu lékařském, oddáliti. Jenom je při tom potřebí, když už to léčíme jedem, aby ministerstvo spravedlnosti, které za touto předlohou stojí, dalo soudům pokyny, aby s tím jedem zacházelo jednak opatrně a jednak aby dlužníkům nevzcházelo více vydání, než je nutno.

Přišla ke mně domkářka, mající asi 20 měr pozemků, a přinesla v šátku balík různých upomínek a povolení exekucí. Záložna odevzdala věc advokátovi, ten pak upomínal, žaloval a exekvoval položky, jednu za druhou, jak vznikaly, ne sumárně, nýbrž každou zvlášť. A při takovém úvěru 800 Kč, 1200 Kč, 2000 Kč povoleny výlohy 252 Kč, 270 Kč atd. Když jsem to prohlédl, řekl jsem: "Proboha, matko, vy už nehospodaříte na zaplacení kapitálu, vy už nemůžete hospodařiti ani na úrok, vy už nestačíte hospodařiti na právní výlohy!"

Poněvadž tedy při tomto zákoně budou povoleny exekuce a mohou se konati exekuce až do výkonu dražby, tedy je možno tato všechna vydání dlužníku způsobiti a je tu jisté nebezpečí, když už jednou je udělána díra do kreditní base zemědělcovy, že kdekdo se bude snažiti, aby měl své pohledávky včas zajištěny a že si provede exekuci až ke dni dražby. Proto je potřebí, aby ministerstvo dalo příkaz soudům, aby zastavení dražby, o němž zákon mluví, činily na pouhou žádost ústně podanou, protokolovanou u soudu, aby věřitel nemusil choditi zase znovu k advokátovi, a když advokát zastupující věřitele udělá mu vydání, aby druhý advokát, který má zastaviti exekuci, nedělal mu nová a nová vydání, poněvadž podle advokátního tarifu vždy se jedná o ceně, jakou to má, a pak by se ten člověk nikdy nemohl vybaviti ze svých povinností, naopak přišel by k úplné zkáze.

Ačkoli si neslibujeme zvláštních výsledků, jde tu přece jen o zachránění existence slušné řádky ubožáků, a poněvadž dnes nejsou ty poměry jako v letech šedesátých až sedmdesátých, kdy sedlák, když přišel o statek, šel do Ameriky - dnes, přijde-li o statek, neuchytí se ani jako podruh, poněvadž pro něho není místa, naopak rozmnožuje stejně nešťastné řady nezaměstnaných - musíme ovšem udělati něco, čím bychom zabránili alespoň pro nejbližší budoucnost těm hrozným důsledkům. Proto tedy budeme hlasovati pro tento zákon, ačkoliv, jak pravím, je to zákon, který by měl býti označen umrlčí hlavičkou jako jed.

Přáli bychom si však, aby naše vláda, když teď bude odstraněna a oddálena ta smrtelná rána na předlužené zemědělce padající, včas hledala prostředky, aby v těchto sedmi měsících, na které zákon má platiti, bylo nalezeno východisko, jak by se zemědělci mohli oddlužiti, neboť kdyby ono východisko nalezeno nebylo, budou důsledky čím dále tím horší, potom by celý zákon neměl žádného účinku.

Budeme pro zákon hlasovati v předpokladu, že se vláda vynasnaží, než uplyne účinnost tohoto zákona, nalézti prostředky k vyřešení zemědělské krise. (Potlesk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan sen. Rovňan. Dávám mu slovo.

Sen. Rovňan: Slávny senát! Ako senátor chudobného slovenského ľudu mám mnoho príležitostí s ním sa stretať. I ja idem medzi ľud, ale aj on ma vyhľadá. Pri takýchto okoličnostiach daná mi je možnosť i bez opýtania dozvedeť sa o položení, o smýšľaní jeho. Je to povinnosťou zástupcu voličov, aby znal ich požiadavky, ich potrebnosti, lebo len takto môže v mene ich prehovoriť.

Slávny senát! Toľko žalôb, toľko stonania a nariekania sme ešte nedožili, čo dnes. Niet vrstvy obyvateľstva na Slovensku, ktorá by s dnešnými pomermi, s dnešným položením bola spokojná. Narieka robotník, narieka živnostník, že prácu nemá, narieka obchodník, narieka továrnik, že nemá odbyt pre tovar. Či jeden, či druhý ponosuje sa, že by si a snáď ako tak pomohol, keď by mal groše, tie ale vypožičať nemôže, lebo ich nemajú ani jednotlivci, ani banky, a banky, keď aj majú, obávajú sa ich vydať. Bez peňazí, čo dnes Slovensko zvlášť opanuje, niet žiadneho ruchu, žiadneho života, všetko stojí ako mŕtve. Továrnik, obchodník, kupec, priemyselník, keď aj má čo na odpredaj, nemá kupca; nikto nekupuje, lebo nemá peňazí. Obchodníci, priemyselníci atď. zriekajú sa živnostenského práva, aby nemuseli byť odanení, keď obchod neide. Továrne nepracujú, úradníctvo sa ponosuje, že nemôže vyžiť, ženatý úradník nevie deti školiť, slobodný pre malý plat nemôže sa oženiť. Takto to ide vonkoncom. No, a čo zemedelec? Ako sa ten má? Toho som ešte nespomenul.

Slávny senát! Až je kto utrápený, až je kto ukrivdený, až má kto opravdivé starosti, až kto trie biedu, je to zemedelec. Lebo robotník, až je nezamestnaný, dostane podporu, priemyselník, keď neprevádza novú prácu, kde tu opravu aspoň starú prácu. Obchodník, keď aj niže ceny, čo to odpredá, tak i továrnik, úradník má predsa aký taký plat, keď aj nežije, aspoň živorí. Zemedelec má do roka len raz žatvu, je to jediný jeho príjem, na čo nasleduje celý rok rubrika len pre výdavky. "Kto počtuje, ten gazduje," hovorí slovenské porekadlo. Chudák zemedelec by rád počtoval, len aby mal čím. Len že na tú jednu žatvu čaká štát a požaduje daň, čakajú rôzne poisťovne na zaplatenie poplatkov, čaká banka na zaplatenie raty, čakajú obchodníci, čakajú sluhovia atd. Musí to byť kapitálna úroda, aby zemedelec dnes týmto požiadavkám vyhovel. Ale čo? Obilie je lacné, mnohoráz ani na to niet kupca. A keď niet úrody? Tu potom prestáva všetko.

Dnešné položenie žene zemedelca do zúfalstva. Keby chcel zemedelec všetkým požiadavkám vyhovieť, jemu neostane čo do úst. Slovom pre každého mu nestačí, ostane s roka na rok viac a viac dlžný. Nad týmto smutným položením zemedelca vážne málokto pomýšľa. Zanedbáva ho štát, zanedbáva ho verejnosť a preto stojí pred tou najvážnejšou a najcitlivejšou krízou, ako to štatistika dokazuje. Tento úbohý výkrik dostal sa vláde do uší a tá zrodila vládny návrh zákona č. 1035, ktorý dnes pojednávame.

Nech je mi dovolené, slávny senát, k návrhu prehovoriť. Návrh pozostáva z 3 paragrafov, lebo štvrtý zmieňuje sa o nabývaní účinnosti. Je teda krátky, čo dokazuje, že si vláda hlavu nad ním dlho nelámala. Intenciou celého návrhu je predĺžiť živorenie zemedelca do konca tohoto roku, rátajúc iste na bohatú úrodu tohoročnú. Predpokladajme, že bude dobrá úroda, či bude s ňou zemedelcovi pomožené? A snáď v jednom vo dvoch procentách áno, nie ale ostatným. Prečo? Ihneď začiatkom som sa zmienil, že hovorím o Slovensku, o slovenskom zemedelcovi. Ako a na koľko sa zadĺžil slovenský zemedelec, uvediem: Vedeť musíme, že slovenský ľud je zemehladný, a to preto, lebo jej má málo. Po prevrate cena obilia rapídne sa zvýšila. Metrák pšenice bol 400 až 600 korún. Nastalo prevádzanie pozemkovej reformy. Pôdu ponúkali. Ľud bol po válke vyhladovaný, hodil sa na pôdu. Peniaz bol lacný, banky pôžičky ochotne dávaly, ľud to využil, pôdu za vypožičané peniaze zakupoval, apropo, pri čom aj agrárna strana získala si najviac voličov. Došli na Slovensko nesvedomití agenti. Ponúkali, odpredávali na splátky rôzne hospodárske stroje. Aj ten kúpil, kto tie ani veľmi nepotreboval. Uveril agentovi, že hodnejšie je mať stroj než peniaze.

Konjunktúru využila i soc. - demokratická strana. Hneď pri prvých politických voľbách vydala sa za stranu chudoby. Ľud sa vrhnul jej do lona. Socialistická strana potom sa postarala o využitie situácie. Nasledovaly sociálne zákony. Rôzne poistenie sluhov a robotníkov, z čoho ani sluha ani robotník mnoho nemá, ale paláce sa vystavily a stavajú; v úradoch páni prednostovia a ostatní páni vysoké platy berú. Že je z tých pánov málo Slovákov, to len apropo pripomeniem, lebo Slováci neboli agitátormi pre túto stranu. Zemedelec dnes to musí odniesť na svojich pleciach. Keď už ostal zemedelcom ten chudobný slovenský ľud, oboznámili ho, aby poznal rôzne poisťovne, aby mal príležitosť navštevovať tieto úrady aj vtedy, keby súrna práca jeho prítomnosť v hospodárstve nad mieru vyžadovala, nehovoriac o tom, že s jeho ustanovením sa na úrade nič nepomôže, ale neprítomnosť a neustanovenosť prinesie mu plus či poplatku či pokuty. Zemedelec oboznámi sa s nemocenskými lekármi, ktorí majú tú moc, vsugerovať do aspirínu, že ten lieči všetky nemoci, ba že i končatiny tela od užívania toho narastú. Oboznámi sociálny zákon zemedelca, aby znal, kde je lekárňa, kde sú úrady atď. Slovom zemedelec mnoho a mnoho sa naučí, aj to, že jeho robotník, keď sa búrka chýli, ale chýli sa aj 5. alebo 6. hodina, oprávnený je odhodiť stroj z ruky, ba aj sám hospodár musí odbehnúť, by robotníkom dennú mzdu vyplatil, až len nechce merať cestu pred úrad.

Slávny senát! Mylne by ste mňa poznali, že byste mysleli, že som proti sociálnym zákonom. Nie, opačne, som za sociálne zákony, ktoré sú z opravdivej pohnútky srdca, z toho opravdivého pre svedčenia vynesené, že miluj blížneho svojho ako seba samého, a nie, ktoré sú vynesené na ukrivdenie chlebodarcu.

Pokračujem. Radosť nového zemedelca nebola dlho trvajúca. Cena obilia, cena pôdy spadla, ale dlh ostal, ten veru nespadnul. Ľud sa spozoroval, že vyšiel na nivoč. Táto vlna zachytila mnohých. Mnohí si vzali život, mnohí si vzali žobrácku kapsu a palicu.

Slávny senát! Toto je číro čistý jeden fakt, z čoho môžeme posúdiť, že zemedelci mimo svojej viny, mimo svojej príčiny dostali sa do toho neblahého položenia, že dnes niet pre nich žiadneho východiska bez pomoci štátu. Dlh im stojí, dlh, zúfalstvo, neistota im rastie.

Slávny senát! Nemám pochybnosti, že by vláda o tomto všetkom nevedela. Že predostrela tento návrh zákona, je to len zaslepenie očí, v prísloví hovoria: "Nedám ti nič, dobre si chyť." Či tá v nádejach dobrá úroda stačiť bude kryť dlhy zemedelcov? To nik neuverí ani sama vláda. Keby vláde na srdci ležalo zemedelcom odpomôcť, radikálnejším spôsobom mala zakročiť. Toto je len injekcia ktorou trápenie dlžníka sa predlžuje a upovedomuje veriteľov, aby po uplynutí účinku injekcie všetci veritelia vrhli sa naraz na dlžníka a ho zničili. Dovolím si aj trochu kritiky.

Slávny senát! § 3 hovorí: "Ustanovenie § 1 neplatí o pohľadávkach, ktoré proti dlžníkovi vznikly po dni, ktorého tento zákon nadobudne účinnosti." Neviem, či už schválne, alebo len z nevedomosti, tu si vláda, to je pán financ minister nehaĺ otvorené dvere pre vymáhanie daní, ktorých sročnosť platenia spadá do obdobia ochrany proti dražbám. Toto moje tvrdenie podvrátiť sa nedá a pán financ minister pri vymáhaní daní bude mať voľnú ruku, ba možnosť aj k dražbe. (Místopředseda Klofáč převzal předsednictví.)

Ďalej pojem "zemedelca" v našich zákonoch dovčul nie je špecifikovaný. Za zemedelca jednotlivci považujú toho, kto sa v prevahe so zemedelstvom zaobchádza. Druhý je zas toho názoru: Kto zo zemedelstva získa najviac príjmov svojho dôchodku. Niektorí zas pripisujú isté kvantum pôdy, z ktorého už jedna osoba môže vyžiť. Hospodár s väčším počtom členov rodiny dľa tohoto posúdenia len tak sa môže považovať za zemedelca, až má pre každého člena predpísané kvantum pôdy.

Konečne sú mienky za zemedelca považovať toho, kto má aspoň 10 jutár poľa. Teda tu panuje neistota. Nevyjasnenie tohoto pojmu dávať bude možnosť sudcom ľubovoľne posudzovať. Nebude to na mieste, keď sudcovia na pojme "zemedelca" nebudú stejne poučení. Vynechanie tohto definovania v zákone, nech je hradené v prevádzajúcom nariadení. Konečne mám obavy, že zemedelci, dúfajúc viac ochrany v zákone, ten preceňujú, čím sami seba poškodia.

Vláda týmto zákonom na seba žiadne obligo neberie. Čo robí, robí len a snáď na úkor veriteľov. Keď chce vláda zemedelcom pomôcť s donášaním obeti, nech to dokáže, ale na druhého škodu dať zákon vyniesť, nie je loyálne pokračovanie.

Základom nášho štátu je predsa len zemedelstvo, a preto vláda o zemedelcov viac by sa mala starať. Keď zná vláda, čo donieslo zemedelstvo do kritickej situácie, dľa toho má vedieť aj odpomáhať. Bez obeti niet uznania.

Keď vie vláda, že zemedelec je zadĺžený, má mu poskytnúť bezúročnú pôžičku alebo zaručiť lacný úver. Vymáhanie daní exekúciou proti zadĺženému zemedelcovi má sa zastaviť a dať primeranú lehotu na splátky. Zákon sociálneho poistenia robotníkov má sa zmeniť a poplatky na minimum zredukovať. To len hospodár vie, aká je to ťarcha. Okrem veľkých poplatkov prihlasovanie a odhlasovanie robotníkov vyžaduje mnoho práce, mnoho času. Musíme vedieť, že nie každý zemedelec vie s perom rýchle zaobchádzať. Keď je zemedelcovi čas drahý, to je k vonkajšej práci potrebný, vonkajšiu prácu musí opustiť a s vyhláškami a zahláškami sa zaoberať až len pokute chce sa vyhnúť. Skoro s nemožnosťou je spojené dodržanie 3 dňovej lehoty v obciach bez poštového úradu.

Vláda má docieliť, aby zemedelské výrobky dosiahly zaslúženej ceny a aby ich ceny boly porovnané s ostatnými cenami priemyselných výrobkov. Dotiaľ, kým náš zemedelec neodpredá svoju úrodu, z cudziny obilie nemalo by prísť do obehu. Zemedelcovi, ktorý postráda sejivo, alebo nemá ho súceho, má sa dať možnosť na zadováženie dobrého, zodpovedajúceho semena.

Toto by boly v krátkosti direktívy, ktoré by pomohly zemedelcovi od zahynutia. Nech si toho vláda všimne a tomu primeraný návrh zákona vypracuje. Za ten by boli zemedelci vláde povďační, lebo len takým zákonom môže sa im odpomôcť. (Potlesk.)

Místopředseda Klofáč (zvoní): Ke slovu je dále přihlášen pan sen. Sechtr.

Sen. Sechtr: Slavný senáte! Mnohokráte jsem již mohl s tohoto místa hovořit, ale nikdy s takovým pocitem jako dnes. Tisíce našich zemědělců vší velikosti uvítají dnešní zákrok naší vlády. Situaci našeho venkovského lidu dovede nejlépe pochopiti ten, kdo se s ním každodenně stýká, kdo ví, jak těžká je situace a jak náš venkovan těžce nese břímě, které je stále a stále tíživější, a jak hledí vstříc do budoucnosti, zdali mu bude s některé strany pomoženo. Nejtíživější byla pro něj myšlenka, pro kterou dnem i nocí nemohl spát, když si nebyl jist, zdali zítra či pozítří neztratí usedlost, kterou získal buď svou vlastní prací nebo dědictvím a vzal na sebe povinnost zachovati svým potomkům půdu, kterou milovali jeho předkové i on sám. Ta půda byla kropena potem i krví našich zemědělců a zemědělec měl obavu, že ji ztratí následkem tvrdosti exekučního řízení, a zvláště bych chtěl tvrdit, také následkem nelítostného a tvrdého zásahu berních správ. Bylo kruté, když berní správa zajistila si daně, které zemědělec nezaviněně dluhoval, ale ještě krutější bylo, když mu dala vnucenou správu a mnohdy vnuceného správce takového, že, jak praví staré přísloví, kozla udělala zahradníkem. Po této stránce si náš zemědělec odlehčí. Náš zemědělec také jednou za hodně dlouhou dobu ulehne ke spánku posilujícímu k další práci, k dalšímu konání své povinnosti ve prospěch celého lidstva a celé lidské společnosti. Nejlepším důkazem, že náš zemědělec nemá, je fakt, že přes to, že ministerstvo financí dalo skutečně hodně lákavý podnět, že když zaplatí určitou část na půjčku práce, bude mu odpuštěno 25% daní, náš zemědělec ani této výhody nemůže se zúčastniti, poněvadž nejenže nemá, nýbrž nemůže se ani vydlužiti, poněvadž je přetížen. Řekl jsem, že náš zemědělec nezaviněným způsobem dostal se do této situace. Já jsem již s tohoto místa obvinil berní správu, že sama zavinila kalamitu nezaplacených daní u našich zemědělců. Náš zemědělec nevěděl, kolik je dlužen, nevěděl, kolik má platiti, berní správa mu to nepředpisovala, nechala ho v domnění, že má již zaplaceno a následkem toho nynější předpisy, které padly do doby krise zemědělské jsou tak kruté a tíživé, že není naprosto možné, aby náš zemědělec bez tohoto zásahu mohl to vydržeti. Proto je nutno, abychom se více všímali zemědělských věcí, než jsme si všímali až dosud. Řekl jsem sice, že náš zemědělec bude vděčiti tomuto zásahu, avšak chceme-li ozdraviti poměry v celém státě, není naprosto možné, abychom zůstali jen při tomto oddálení povinností našeho zemědělce, ale je nutností, aby na této cestě, na které vláda zakročila, také pokračovala, aby naše zemědělce zbavila břemene tak tíživého, aby zemědělské dluhy byly vyvazeny, aby usedlosti naše byly zbaveny tíživé povinnosti, kterou nejsou s to dodržeti. Je povinností vlády, aby co nejrychleji zakročila v tom smyslu, aby byla zabezpečena práce zemědělcova, aby tíživá konkurence s cizinou nedoléhala tak tísnivě na našeho zemědělce, aby náš zemědělec věděl, kolik dostane za práci, kterou na jaře vykonal a kterou ještě vykoná, nežli její výsledek bude moci odevzdati veřejnosti. Je nutno, aby náš zemědělec byl zbaven dluhů. Věřím, že je těžko vládě, která sama zápasí s financemi v tomto ohledu, jen tak beze všeho vypomoci, ale již minule jsem zde ukázal, kde je možno získati finance. Prosím, bylo-li nutností poválečné doby podporovati stavební ruch, do kterého byly vloženy obrovské peníze, je také nutností dneška, aby od těch, kdož mohou vrátiti, byly peníze ze stavebního ruchu, vládou poskytnuté, skutečně vráceny a poskytnuty zase vrstvám nejtíživěji postiženým krisí, ne pracovní, ale odbytovou a finanční. Po té stránce je nutno, aby vláda měla pevnou ruku, aby na cestě nastoupené pokračovala bez ohledu, zdali se to někomu líbí, nebo ne, ve prospěch zemědělského stavu. Jestliže ozdraví stav zemědělský, ozdraví také celý stát, poněvadž přísloví, které je hodně staré, platí i dnes: Nemá-li sedlák, nemá nikdo. Toto přísloví si musí vzíti vláda za heslo a především hleděti, chce-li roztočiti kolečka průmyslu, aby ozdravila zemědělství. Jinak není naprosto možné, abychom se z této tísnivé situace v celém státě dostali.

Ujal jsem se slova k tomuto kratičkému proslovu pouze proto, abych tlumočil zde dík všem stranám, které odhlasovaly také jednou, sice pozdě, ale přece, pomoc našemu zemědělství a žádal bych je, aby i nadále zemědělské požadavky vyřizovaly tak, jako tuto osnovu. Donutila je k tomu snad také tísnivá doba, ale doufám, že na této cestě setrvají a i dále budou hleděti naše zemědělství za každou cenu ozdraviti, poněvadž silné zemědělství je také silný stát. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Klofáč (zvoní): Ke slovu je dále přihlášen pan sen. Füssy.

Sen. Füssy (maďarsky): Ctené dámy a páni! V priebehu pojednávania usnesenía poslaneckej snemovne o odklade exekúcií gazdov musím konštatovať predovšetkým, že tento zákon maďarská národná strana už dávno požaduje a požadovala, a to od tých čias, čo zemedelci následkom klesania cien zemedelských produktov a v dôsledku každoročne opakujúcich sa katastrofálnych živelných pohrôm stali sa hromadne insolventnými. Zaiste treba len ľutovať, že vláda až tak neskoro osvojila si našu požiadavku a že až teraz predložila svoj návrh zákona o odklade exekúcií gazdov, keď už medzi tým veľa dobrých našich kolegov gazdov vykrvácalo vo svetovej borbe, nazývanej hospodárskou krízou.

Avšak musím konštatovať i to, že vláda - ako pri veľa iných príležitostiach - tak tiež i pri podaní tohoto návrhu vykonala len polovičatú prácu a neprijala naše sem spadajúce návrhy úplne. Práve preto podávam k prejednávanému návrhu niekoľko doplňujúcich a pozmeňovacích návrhov, bez ktorých by bol zákon zasa len polovičatosťou.

Je známe všeobecne, že hospodárska kríza načala po zemedelcoch v prvom rade malých živnostníkov a malých obchodníkov, čo je i pochopiteľné, lebo malý roľník nakupoval v prvom rade u maloživnostníka, a keď už nebol vstave kupovať, prišiel i maloživnostník na nivoč. Je teda naprosto spravodlivé, aby práve pripravovaný zákon vzal pod svoju ochranu tiež maloživnostníkov a maloobchodníkov, aby i týmto poskytol oddychu tým, že by nedovolil prevádzať exekúcie ani u osôb, podliehajúcich predpisom zákona živnostenského. Tomuto účelu má slúžiť môj doplňovací návrh, podaný k 1. a 2. odstavcu § 1 návrhu zákona.

Nazdávam sa, že nemusím tuná obšírnejšie vykladať utrpenia a biedu maloživnostníkov a maloobchodníkov a stačí konštatovať, že maloživnostník nepožíva podpory nezamestnaných, lebo veď je "podnikateľom samostatným", je osobou prevádzajúcou samostatne výdelečné zamestnanie, a nikto sa nestará o to, že "samostatný podnikateľ" už celé roky je bez práce a bez zárobku. Vie to každý, len berné úrady nechcú vidieť mizériu maloživnostníkov a rad radom vyrubujú im dane v obnosoch nezmenene vysokých. Kedysi kvetúca societa bola za starodávna po roľníkovi najdôležitejším štátotvorným živlom. Je spravodlivé a slušné, aby teraz, keď sa táto vrstva bez vlastného zavinenia dostala do kritickej situácie, bolo jej pomožené aspoň odkladom nebezpečenstva exekúcií na krátku dobu, keď už štát nemôže dnes poskytovať maloživnostníkom podporu v nezamestnanosti alebo inú peňažnú subvenciu.

§ 3 návrhu uvádza prípady, v ktorých môže dražba tiež po dobu moratória byť vykonaná. Medzi iným sú tu i pohľadávky, ktoré vznikly po nastúpení platnosti zákona. Je to opatrenie, ktoré môže naprosto skaziť to dobrodenie, ktoré sa poskytuje v § 1. Tu sa musím zmieniť o tom, že najväčšie nebezpečenstvo znamenajú pre gazdov a maloživnostníkov dražby daňové. S veriteľom súkromným dá sa ešte ako tak dohodovať, veriteľ súkromný sám pociťuje biedu ťažkých časov a má pochopenie pre biedu iných. Avšak žiadne pochopenie niet v berných úradoch, ktoré priamo s najväčšou ukrutnosťou a bezohľadnosťou postupujú voči berným subjektom.

Nebude-li práve zmienené ustanovenie §u 3 zmenené, výsledkom toho bude, že berné úrady tiež v zápovednej dobe zákonom stanovenej budú stále doručovať platobné rozkazy, čím bude výraz daný tomu, že táto berná pohľadávka vznikla po nastúpení platnosti zákona a teda je vykonateľná a dražbou môže byť uplatňovaná. Za takýchto možností a pri takomto výklade nemá však celý zákon žiadnej ceny. A preto navrhujem, aby koniec prvej vety §u 3. znel tak, že odklad dražby nevzťahuje sa na také súkromoprávné pohľadávky, ktoré vznikly po nastúpení platnosti zákona, v čom je zahrnuté vlastne to, že na opak odklad vzťahuje sa na tie pohľadávky povahy verejnoprávnej, teda na dane a poplatky, ktoré vznikly po nastúpení platnosti zákona.

Stejne veľmi voľná je textácia druhej vety §u 3, kde sa hovorí, že odklad dražby nevzťahuje sa na veci nesúvisiace s prevádzaním zemedelského podniku. O tejto otázke hovorí dôvodová zpráva, že na pr. veci prepychové môžu byť i naďalej vydražené. Správne, avšak vložme to do osnovy samého zákona a nie len do jeho dôvodovej zprávy, čím by sa zabránilo, aby niektorý prehorlivý berný exekútor pokladal z 5 kráv dve za vec nesúvisiacu tesne s prevádzaným zemedelstvom. A preto navrhujem, aby veta táto bola upravená tak, že výhoda odkladu dražby nevzťahuje sa na veci prepychové. Čo je vec prepychová, v tejto otázke môžu byť smerodajným prevádzajúce nariadenia k zákonu o dani prepychovej, resp. k týmto nariadeniam pripojené soznamy predmetov prepychových. (Sen. Šelmec [maďarsky]: Neporozumel ste návrhu zákona!) Ako že bych nebol porozumel. Exekútor môže pokladať za prepych, má-li gazda 5 kráv. Z týchto môže tri zabrať, lebo podľa uváženia exekútora je snáď prepychom, keď má niekto 5 kráv. A práve preto požadujeme, aby úradne bolo vyslovené, ktoré sú tie predmety prepychové. Nielen v dôvodovej zpráve má to byť pojaté, ale v zákone samom, aby vylúčená bola akákoľvek pochybnosť.

Čo sa týče predpisov §u 3, uznávam, že ich pôvodná textácia pripúšťa tiež výklad, jehož výslovné pojatie do textu navrhujem, avšak práve neblahé skúsenosti donútily mňa k podaniu pozmeňovacieho návrhu. Berné úrady československé nikdy, ani omylom nevykladaly ani jediné zákonité ustanovenie v prospech poplatníka, ale vykladaly ho vždy v jeho neprospech. Dôkazom toho je celá hromada sťažností u najvyššieho správneho súdu. Jestliže by však tento môj pozmeňovací návrh nemohol byť prijatý, vtedy nezbytne musíme požadovať, aby vláda aspoň v prevádzajúcom nariadení jasne a každú pochybnosť vylučujúcim spôsobom vyjadrila, ktoré predmety možno vydražiť.

V ostatnom docela zkrátka chcem ešte konštatovať, že odklad dražieb zemedelcov je len istým nepatrným bodom nášho pracovného programu, a že snáď ešte dôležitejšími našimi požiadavkami sú: úprava daňových nedoplatkov jednak všeobecnými odpisy, jednak povolením dlhodobých splátok, ďalej pretvorenie krátkodobých pôžičiek zemedelcov v pôžičky dlhodobé, ako aj zákonitá úprava dlhov zemedelcov voči továrniam na zemedelské stroje.

Odklad dražieb zemedelcov je prvým vážnejším krokom v podporovaní spoločenstva gazdovského, návrh prijímam však predsa len v tom prípade, jestliže senát príjme tiež moje predložené návrhy doplňovacie.