Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. Eichhorn.

Sen. Eichhorn (německy): Slavný senáte! Projednávání předložené osnovy zákona o odkladu exekucí u zemědělců podalo nejjasnější důkaz o tom, jak povrchně a zvláštním způsobem se vyřizují takovéto důležité otázky.

Německá strana živnostenská podala při projednávání tohoto zákona v poslanecké sněmovně prohlášení, že přihlížejíc k těžké tísni zemědělské bude hlasovati pro tento zákon a svůj souhlas také splnila. Kdo jen poněkud jest informován o poměrech na venkově, a zástupcové lidu přece mají býti informováni, musí přiznati, že touto krisí trpí nejen zemědělství, nýbrž že poměry v živnostech a obchodu jsou pokud možno ještě bezútěšnější nežli v zemědělství.

Kdežto na jedné straně následkem nezaměstnanosti a zemědělské tísně kupní síla poklesla daleko pod polovinu, naléhají na druhé straně stát a soukromí věřitelé na zaplacení. A musím konstatovati, že stát, po případě finanční úřady, postupují mnohem bezohledněji nežli soukromí věřitelé, kteří ještě spíše mají nějaké uznání. Dlužno uvítati, že se tímto zákonem obzvláště zemědělství poskytuje ochrana před berními exekucemi. Hlasujeme tudíž pro tuto osnovu zákona z toho důvodu, aby se předešlo roztříštění národního jmění.

Nesrozumitelné však je, že v poslanecké sněmovně odepřen byl souhlas našemu návrhu, aby tato ochrana byla rozšířena také na obchod a živnosti. Toto zvláštní jednání jest jasným důkazem toho, že při projednávání takovýchto důležitých zákonů nejsou směrodatnými objektivní úvaha anebo poznání stejné tísně v živnostech a v obchodu, nýbrž jen politické mocenské poměry. Toto pomíjení práva a spravedlnosti, toto odstrkování obchodníků a živnostníků vzbudilo tudíž oprávněné vzrušení.

Nesmíme se diviti, když vzhledem k poměrům v sousedních státech rozvířena byla otázka, zdali tato demokracie skutečně zasluhuje té chvály a toho kadidla, jichž se jí v poslední době dostávalo. Nám není žádným tajemstvím, že nálada v širokých kruzích obyvatelstva dnes směřuje proti tomuto zvláštnímu používání demokracie. Je bohužel smutnou skutečností, že dnešní vládní většina úplně selhává a že dokázala svou neschopnost přispěti třebas jen sebe nepatrněji k oživení národního hospodářství.

Ale také tam, kde je možno zabrániti úpadku hospodářství a přispěti k jeho udržení, zůstávají požadavky, které mají životní význam pro obchod a živnosti, bez povšimnutí. Proti tomuto nedostatku dobré vůle u této vládní většiny stojí skutečnost, že v sousedních státech teprve po vyloučení politického handrkování bylo možno vládními nařízeními provésti pro živnosti, obchod a zemědělství opatření na podporu a ochranu hospodářství. Je tudíž nejvýš na čase, aby se zdejší demokratický parlamentarismus konečně vzchopil a ukázal, že dovede řešiti své úkoly, ježto jinak tato nečinnost bude vykládána jako neschopnost a zmizí poslední zbytek potřebné úcty.

Tímto zákonem, který stanoví odklad exekučních prodejů u zemědělců do konce prosince 1933, vytvořuje se vlastně jen malý oddech. Neboť skutečně pomoci mohou jen opatření na podporu hospodářství a dalekosáhlá akce pro vyvazení z dluhů, která se však musí vztahovati nejen na zemědělství, nýbrž také na živnosti a obchod. Nejdůležitějším prostředkem k oživení národního hospodářství je nesporně snížení státních výdajů, zejména neproduktivních, (Místopředseda Klofáč převzal předsednictví.) poněvadž tyto státní výdaje zřejmě daleko převyšují únosnost národního hospodářství, ministerstvo financí tudíž je nuceno k udržení státní správy vyčerpati všechny pohotové prostředky na peněžním trhu, ústavů sociálního pojištění atd., jest jen otázkou času, jak dlouho ještě možno v tomto pokusu pokračovati. Přes všechen odpor bude nutno odhodlati se také k tomu, odsunouti neproduktivní státní podniky a tyto prameny značných ztrát proměniti v prameny daňové.

Stejně nespornou je nutnost zvětšiti hospodářská území sjednáním přiměřených obchodních smluv. Neboť dosavadní soběstačné hospodářství ukázalo, že naše národní hospodářství následkem těchto uzavíracích opatření musí zahynouti. Nutno konstatovati, že stát nebo vláda při svém dosavadním zasahování do národního hospodářství ukázaly velmi nešťastnou ruku. Místo oživení nastal opak. Důvod leží ve snaze, pokud možno vyloučiti samostatné podnikání, osobní iniciativu a výrobu dalekosáhle sespolečniti. Praxe ukázala, že tato cesta byla úplně pochybená.

Národnímu hospodářství nejlépe poslouží, když se stát co možná nejméně vměšuje a obchodu a všemu poskytne možnost svobodně se rozvíjeti. Jestliže však takováto opatření byla učiněna, pak nesmějí jednostranně platiti pro jeden stav, poněvadž se tím nepochybně ruší rovnováha v hospodářství. Stejné právo pro všechny!

Očekáváme tudíž, že konečně také pro obchod a živnosti co nejdříve učiněna budou opatření na přiměřenou ochranu a zachování jejich existence. (Potlesk.)

Místopředseda Klofáč (zvoní): Ke slovu je přihlášen pan sen. Adolf Scholz.

Sen. Ad. Scholz (německy): Slavný senáte! Jaký účel má projednávaná osnova zákona o dočasné úpravě výkonu exekuce proti zemědělcům? Pomoc pro ně?

Na tuto otázku musím odpověděti přímo záporně. Není to žádná pomoc, nýbrž jen prostředek v nouzi, aby se těžce zadluženému zemědělství uspořily exekuční výlohy a platy několika jejich věřitelům odložily až po žních. Tímto zákonem posečkává se až do 31. prosince 1933 se všemi daněmi, příspěvky do nemocenských pokladen a na sociální pojištění, jakož i se všemi splatnými nezajištěnými pohledávkami, s výjimkou mezd a vyživovacích příspěvků. Jednu dobrou stránku můžeme spatřovati v podání této předlohy, že totiž nastala úplná změna smýšlení v celém veřejném mínění, jakož i u většiny směrodatných činitelů, pokud jde o materielní postavení v zemědělství.

Kdo vypracoval tuto předlohu? Nikoli ministerstvo zemědělství, nýbrž zcela objektivní ministerstvo, které má na mysli jen právo, totiž ministerstvo spravedlnosti. Toto ministerstvo podáním této předlohy uznává, že poměry v zemědělství jsou více nežli neutěšené, že je nuceno uchýliti se k výjimečnému zákonu. Jestliže přes neustále se zmenšující státní příjmy pan ministr financí, jehož povinností je pečovati o veškerou úhradu, svolil k tomu, aby státní příjmy byly na 8 měsíců odloženy, pak lze také zde poznati, že finanční správa nyní uznává, že úplně vyčerpaný zemědělec mezi všemi stavy ve státě potřebuje největší péče.

Od 4 let musí zemědělec skoro všechny své výrobky přímo vyhazovati hluboko pod výrobní cenou. Jaké spousty to nadělalo, vidíme nejlépe z toho, že nastalo zadlužení, jakého v dějinách nemáme příkladu. Můžeme výpisy z pozemkových knih, dlužnými úpisy a směnkami podati přesný a jasný důkaz o tom, že tato výše dluhů přesahuje 35 miliard. Nikoho v zemědělství nenapadne, aby předstíral dluhy, aby za zápisy a kolky zbytečně vydával peníze, kdyby to nebyla pravda. Dluhy, které zatěžují každý hektar, jsou právě o polovinu větší nežli dluhy, jakými je zatížen každý hektar půdy v Německu. V posledních letech vzrostlo zadlužení o 4 miliardy ročně. Je to suma, která se vymyká našim pojmům. Toto zadlužení také vysvětluje, že dnes již většina zemědělců spatřuje záchranu již jen v inflaci. Nejhorší ze všeho zla, jaké ve světě vůbec existuje, jeví se jim jako paprsek naděje, ačkoli v sousedních zemích Rakousku a Německu jasně viděli, že inflace znamená vznik jen ještě větší bídy. Po prvé od trvání státu mohl jsem pozorovati, že také socialistické strany uznávají tíseň v zemědělství. Neboť, když se tato předloha projednávala v národohospodářském výboru, prohlásili socialističtí zástupcové jednomyslně: Tento zákon není přece žádnou pomocí, budí naděje, které se nikdy nemohou dostaviti. Když již přes cla, zákon o mísení mouky, dovozní listy, syndikáty a různé jiné zemědělské předlohy zemědělství stále hlouběji upadlo do dluhů, je potřebí radikálnějších prostředků, nežli je zákon o odkladu exekucí. To byl tenor debaty, trvající po celé hodiny. Těmito slovy nám jaksi podepsali směnku. Jestliže naši tíseň nyní uznávají, všechna dosavadní opatření uznávají za příliš nepatrná, pak je morální povinností dosavadních odpůrců zemědělství, aby nás podporovali tak, aby do 31. prosince 1933, ukončení tohoto zákona, pevně zakotven byl základ pro existenční možnost v zemědělství, to jsou pevné, zabezpečené ceny obilí a dobytka. Dnes musí již proniknouti přesvědčení, že zemědělství s náležitou kupní silou doma dlužno dáti přednost před nejistým vývozním obchodem, tím spíše, že všechny agrární země v průmyslu jsou již skoro soběstačné. Vážíme si pravé demokracie, nesmíme však zavírati oči před tím, že všude tam, kde demokracie nevyhověla požadavkům zemědělství, diktatura mnohem více sloužila všeobecným zájmům státu.

Jednou z nejchudších zemí byla ode dávna Italie. Byla by v dnešní hospodářské krisi dávno propadla úplnému zbídačení, kdyby Mussolini nebyl zvelebení tamního zemědělství uznal za základ státu a nebyl všechno podniknul k jeho zlepšení a posílení. Smýšlejte o národním pozdvižení Německa jakkoli. To musíte přiznati, že Hitler od prvého dne svého kancléřství, ačkoli Německo je desetkráte více průmyslovým státem nežli Československo, stále na prvé místo stavěl záchranu zemědělství a neustále se snaží, aby se ho zastával. Jak mnohé bylo by zde u nás doháněti, jak uchylují se činy od slov neagrárníků. Pan posl. Prause označil zákon jako výjimečný zákon, který zemědělci na základě svého politického vlivu dovedli prosaditi. Jak veliký je tento náš vliv v ministerstvu obchodu, které je mu blízké, mohu naznačiti jednou skutečností.

Již plný rok bojujeme o dobytčí syndikát. Po mnohé námaze podařilo se nám konečně ho dosáhnouti. Plni naděje musili se naši zemědělci domnívati, ježto v zásobování masem všem nárokům vyhovujeme, ježto dále dnes, kdy zakrátko nastane zelené krmení, objevuje se větší výroba mléka a mléčných výrobků - jen na německé straně-samotné máme uskladněno ještě 25 vagonů másla v chladírnách v Lanškrouně - že úplné zastavení jakéhokoli dovozu dobytka a tuků je věcí samozřejmou. Ale co se stalo? V prvé schůzi tohoto syndikátu navrhl zástupce ministerstva obchodu, ačkoli naše chlévy jsou přeplněny vepři, od týdnů není po nich žádné poptávky, ceny nyní v létě vykazují klesající tendenci, dovoz 10.000 kusů vepřů pro měsíc květen a to 7.600 jako kontingent a 2.400 kusů místo 20 vagonů vepřového sádla, ačkoli nastává nebezpečí, že jen v Lanškrouně, tedy na německé straně, 25 vagonů másla se úplně zkazí, což by se rovnalo ztrátě 25 milionů, na české straně by toho bylo asi ještě více, navrhuje ministerstvo obchodu dovoz po 160 vagonech tuků pro měsíce červen a červenec. To má býti pomoc pro zemědělství. To je přece přímé ničení sebe sama, které se zde provádí. Tak jedná zastoupení ministerstva obchodu, tohoto ministerstva, které je nám nejbližší, ačkoli obchod a živnosti nerozlučně jsou spojeny se zemědělstvím. Ačkoli konsum masa v posledním roce rapidně klesá, naproti tomu krmení vepřů se rozmnožilo, navrhuje se kontingent posledních let. Vidíme, že touha po zisku několika tuctů obchodníků, kteří ročně vydělávají miliony a při tom vedou hýřivý život, je ministerstvu obchodu bližší nežli zájem o miliony zemědělců, kteří se rok od roku namáhají a plahočí a přes to při tom chudnou a upadají v bídu. Základy a pilíře státu se podkopávají, mezinárodní činnost spekulantů se však chrání. Při těchto úvahách musíme si stanoviti za cíl úplné vyřazení meziobchodu, úplné vybudování styku mezi producenty a konsumenty. (Místopředseda dr. Hruban převzal předsednictví.) Nám zdá se mnohem snadnějším vyjednávati s hladovějícím dělnictvem, nežli s označenými příživníky a trubci lidské společnosti. Uznávám namáhavou práci našich zástupců v dobytčím syndikátu, bezvadné provádění protidůkazů ministerstva zemědělství, zástupcové a ministerstvo zemědělství jsou úplně s to vyplniti svůj úkol. Poněvadž však rozhoduje většina, musí podlehnouti. Jen námaze našich zástupců vděčíme, že povolený již květnový kontingent rozšířen byl také na 3 týdny měsíce června. Přes to nesmí pravá demokracie projevovati takové účinky jako v dobytčím syndikátu, to by byla záhuba.

Pozorujeme-li stav našeho ozimu, opravňuje nás tento k nejlepším nadějím. Zůstane-li nám ten, kdož řídí osudy, nakloněn, mohlo by naše osení dáti ještě značně větší výtěžek nežli roku loňského. V dřívějších letech bylo to našim požehnáním, děkovali jsme také Bohu po dobrém roce za jeho laskavou péči. Dnes je to kletbou, musíme se obávati, že se ve svém obilí přímo zadusíme. Nebudou-li v nejbližších týdnech učiněna jiná opatření nežli dosud, pak musíme se obávati ceny žita 40 Kč. Největší odpůrci zemědělství musí uznati, že by to zpečetilo úplný zánik.

Jestliže se dnes všeobecně uznává, že tento zákon má cenu jen tehdy, jestliže do jeho uplynutí dojde k radikální pomoci pro zemědělství, jestliže víme, jak ve všech státech světa, ať již v Evropě nebo Americe, všechny vlády horlivě se snaží vykonati nejlepší pro zemědělství, jestliže dále vidím, že také u nás zástupcové všech politických stran výmluvnými slovy projevili, že zemědělství potřebuje pomoci, ba že se mu musí pomoci, chci doufati, že po slovech také v nejbližších dnech již následovati budou skutky a že světu dokáží, že pravá demokracie ještě nejspíše dovede překonati i nejhorší hospodářskou krisi. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Foit. Dávám mu slovo.

Sen. Foit: Slavný senáte! Krátká lhůta mně vyměřená ukládá stručnost a proto odkládám část své řeči až napodruhé. Projednávání dnešního zákona nám po vídá, že je zle. Je zle, však jinde není lépe, ano, někde i hůře. Není lépe ani tam, kde v zemi vládne z boží milosti král, jako v Anglii, Jugoslavii, Bulharsku a v severských státech. Není lépe ani tam, kde jednotlivec buď usurpoval říši anebo pomocí násilí připravil si voliče, že ve své většině vložili do ruky jednotlivce diktátorskou moc. Diktátor, kdyby poměry tomu dovolovaly, mohl by do rána zlepšiti poměry své země, ale to by mohl jen v případě, kdyby ta která země tvořila svět sama pro sebe. Zde je nejlépe viděti, že jen velké celky, skupiny, země nebo celý svět musí současně programově na zlepšení pracovati. Mussolini, který udržel Italii ode všech poválečných zmatků tak dlouho, diktuje a vládne a přece hospodářské poměry nejsou skvělé. Stalin, ač zavedl nové učení, nevyvedl svoje lidi ze zmatků a neučiní tak ani Pilsudský a Hitler. Nedaří se lépe ani v zemi, kde skutečná anebo i namlouvaná demokracie vládne, kde lid volí sobě čas od času presidenta a kde zvolil sobě formu republiky. Demokracie namlouvaná, nalhávaná je tam, kde jedna třída hyne a vede urputný boj o své bytí. Není demokracie, kde musí napřed soused povoliti, ustoupiti, sebe vykoupiti, aby mohl dýchati. Pravá demokracie je náboženství, učení čisté kde jeden druhému se podrobuje, ustupuje, respektují se vzájemné potřeby. Pravá demokracie je, když je stát v nebezpečí, že poddaný lid nabízí životy, že nabízí snížení svých nároků a omezí svoje potřeby, když potřeba toho vyžaduje. Zde nemůže býti kompromisu a smlouvání. Vzájemné podceňování národů není již demokracie. To platí i o politických stranách, ba i o jednotlivcích. Vynáší se nad druhé. Mají jiné měřítko vlastních výkonů oproti stejnému výkonu sousedů. Náš stejně dobrý skutek jako skutek souseda je vždy honosnější. Pro stejné přestupky máme pro svoji osobu vždy omluvu, ulehčení a popral-li se náš Franta, pak to neudělal on, neboť byl sveden. Nejsme pro demokracii vychováni a chránění demokracie stejně bylo by přežitkem, jako stálé dokazování a mluvení o vlastenectví bez obětí. Jednou musí býti konec mizérii a nesnesitelnému životu a který stát bude veden snahou a porozuměním pro uspořádání vnitřních svých poměrů, bude mezi předními, až nastane vzkříšení lepší doby. Blíží se doba, kdy diference mezi nejpočetnějšími a nejdůležitějšími stavy v mnohých státech se vyrovnávají. V tomto vyrovnání pozoruje každý nestranný nezaujatý pozorovatel, že ve všech státech, i státech s nejvíce vyvinutým průmyslem, uznávají prvovýrobu, tedy zemědělství jako základ, kterýžto fundament stane se krystalisačním bodem v úpravě hospodářských poměrů.

Jen u nás vede se zápas o minimální požadavky stavu selského, ačkoliv všeobecně je známo, že velká část zemědělců nezaviněně sahá po žebrácké holi. Dnes bojíte se přijíti do vesnice nebo do svého domova, kde čeká spousta těch, kteří domáhají se zastavení exekucí. Zavolejte si z několika okresů soudce, patřící do různých stran politických, a jim musíte uvěřiti, že není možné zastaviti lavinu ničící celý stav. Zde vidíte pravý výraz demokracie. Kdyby část národa tupě se dívala a nechtěla povoliti podporu pro nezaměstnané, pochybovali bychom o pravé demokracii a právě tak není demokracie, když se mlčky přihlíží, jak se stravuje a mizí národní majetek, půda.

Národohospodáři včerejšího dne volají po upravení celních hranic v tom smyslu, že by ještě více mělo se obětovati zemědělství, aby průmysl levněji byl opatřován, vyživen a mohl vyvážeti. Nestačí poukázati na fakta, že nemůžeme vyvážeti tam, kde není naděje na zaplacení a kde při dnešní bídě toho kterého státu překotně se průmyslově zařizují.

Připomínka statisticky odůvodněná, že v Anglii jen 14% průmyslu pracuje pro vývoz, v Německu 12 a u nás něco přes 6%, i když s reservou každou statistiku posuzujeme jako přibližnou, nám jasně osvětluje příčiny nezaměstnanosti, zaviněné jednak racionalisací, s níž i pro budoucnost nutno počítati, hlavně však zničením domácího trhu, největšího to odběratele veškerého výrobního podnikání. Životní míra stlačena do nemožnosti, nedovoluje nákup denních potřeb a tím méně může si dovoliti zlepšení a udržování budov, kupovati stroje atd. Sociální postavení zemědělcovo je takové, že nemůže ani přibližně platiti na svoji čeleď tolik, kolik vyplatí se na hlavu nezaměstnaného, a následkem toho ocitá se 12% největších zemědělců bez části pomocných sil a kdyby z počtu zemědělských podniků 1,600.000 jen na 12% chybělo po jedné pracovní síle, našlo by přes 190.000 lidí rázem zaměstnání. U nás není myslitelno, že vláda odhodlá se k radikálnímu řezu, aby srovnala úměrně veškerá výrobní čísla, aby vzhledem k poklesu cen zemědělských zmírnila se veškerá ostatní břemena.

Nejlepší důkaz měli jsme v bankovním zákoně a zákoně úrokovém. Ač tento zákon stál mnoho úmorného jednání a času, i když vláda byla obdařena zmocňovacím zákonem, nedosáhlo se ani zvolením poradního sboru a rozhodčího orgánu takového snížení úrokové míry, jak to dnešní poměry vyžadují. Takto se výroba nepozvedne, když úvěr a veřejná břemena rdousí staré závody. Zde projevilo se plně lidové rčení, "hora porodila myš". Mají-li některé peněžní ústavy nadměrnou režii, proč nedokončí svoji snahu po úsporách zrušováním zbytečných filiálek? V Jihlavě je 18 peněžních ústavů, ač by jich stačilo 5 nebo 6.

Jestliže bylo uváděno, že vývozní aktiva od založení republiky činí přes 32 miliardy, je na tom zúčastněno i zemědělství nemalou cifrou, když povážíme, že dlouhá léta republika žila z vývozu cukru, sladu, ječmene a dřeva. Jaké obcházení z dálky a šetření různých kartelů, vyrábějících předměty denní potřeby, železo, cement a uhlí. S těchto míst bylo již mnohokráte voláno po zakročení. Jsme jediným státem, který si udržel pevnou měnu - díky zásahu prvního ministra dr. Rašína - a práci zemědělce, který veškeré výsledky své práce i za cenu zadlužení věnoval po tolik roků ve prospěch republiky.

Nepomůže rozděliti obyvatelstvo republiky na dva tábory, jeden, který chce udržeti valutu a druhý, který je pro inflaci. Všechno, co dosud učiněno, je nepatrnou náplastí. Takto valutu neudržíme. Nevzchopí-li se vláda a politické strany k činu a to brzy, pak rozřeší čas tuto otázku sám. Ovšem, i tak přijdeme pozdě, neboť daleko předběhnou nás v tomto zápase státy, které mají na paměti ne jednotlivce, nýbrž státní nezbytnosti a podle toho si zařídí své hospodářství. Mnohé státy již nestavějí a nedrží vysoké komíny, nýbrž všemožným způsobem ochraňují půdu.

Jak těžko se soudná veřejnost domáhá, dosud však marně, snížení sociálních břemen a jak těžko rodí se reforma nezaměstnanosti, kde bylo sneseno tolik důkazů, které jasně ukazují zneužívání národního majetku! Sami ti, kteří jsou opravdu postiženi, měli by volati po reformě, neboť je veliký rozdíl mezi nezaměstnaným dělníkem městským a venkovským, který má ponejvíce vlastní byt, a i když nemá vlastní políčko, má možnost opatřiti si zemák a krmení pro kozy, husy, po příp. i vepře. Každý bez výhrady má slušný počet slepic. Hlad je ve městech, tam je potřebí upraviti poměry. Na vesnicích - až na malé případy - hladu nebylo; kolik obcí vracelo vyživovací lístky, posílané bez potřeby a žádostí okresními úřady. (Sen. Kindl: To dělal agrární starosta!) Možná, že také. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím o klid!

Sen. Foit (pokračuje): Vlastenčení těch, kteří zrazují republiku a kteří jsou vlastenci, jen když se na ně někdo dívá, je podobno chlubivé demokracii, která kouká, až co ten druhý udělá, a sám je demokrat, když to nic nestojí, když se demokracie vybíjí na útraty druhých. Najde nebezpečná doba a neurovnané poměry vnitřní i zahraniční pravou demokracii? Na tom závisí osud státu. Připozdívá se.

Půjčka práce, od níž se tolik slibuje, měla by postupovati rychlejším tempem. (Výkřiky sen. Mikulíčka a Kindla.) Mnoho se mluví mezi lidem: "Počkáme, až upíší pohlaváři! " Očekávají se nejen slova, nýbrž i skutky od těch, kteří mohou a mají jíti dobrým příkladem napřed.

Vedoucí osoby nemohou se stálými kompromisy dostati s místa a přece by si měly uvědomiti, že se dnešní doba, kterou prožíváme, nedá srovnati s žádnou jinou. Zde se nehodí šablona, která prospěla národům v minulosti, zde je potřebí tvořiti a nikoliv opakovati do omrzení tuctové povídačky, "až začnou jiní, až začne celý svět, že se připojíme." Jsme připraveni, až se u sousedů budou stavěti na vlastní nohy? Nemáme sami v rukou část událostí, které přijdou a musí přijíti? Jedno dějství světové se končí a na těchto troskách se rodí nový hospodářský svět. Dohrajeme svůj kus až do konce, budou-li úlohy dobře obsazeny? Na to dnes nemáme odpovědi, na to nestačí ani prohlášení bankovní rady.

Po převratu nebylo nenávisti v politických stranách jako nyní, nebylo nenávisti až do zničení. Láska k národu poutala pravé vlastenecké city té doby a odstraňovala nebo zmenšovala rozdíly majetkové. Ale vedle ní bývala i národnostní láska nepravá, nalhávaná, a do omrzení slyšíme opakovati rčení této národnostní definice: Co se nám Čechům může stát?

Dnes, když tito lidé vidí, že republika je tolerantní ve směru náboženském i národnostním, vrátili se ke zvykům bývalého Rakouska a tak převratoví chvilkoví Čechové vrátili se do lůna národa, který je nyní rdousí a sahá až na kořeny existence a života. Sejdou-li se dva takovíto vlastenci v ryze českém kraji, v kraji, kde nalézají živobytí, slyšíte je mluviti jinak než česky a rodiny také podle toho vychovávají. Zdali pak se nyní naučí milovati svoji vlast nejen jazykem, nýbrž i srdcem?

Dnes projednávaný zákon je smutným dokladem nesnesitelných poměrů. 20% domkářů a sedláků při veškeré pilnosti a šetrnosti ocitá se v exekuci již dnes a na další to čeká, neupraví-li se poměry. Zákonem tímto poskytuje se pomoc zadluženému zemědělci v tom, že může oddáliti prodej svých polností, které bez tohoto opatření pohlcovala spekulace, která využitkovala bídných a nízkých cen, tržených v dražbě. Není kupců na půdu, která nejvíce vynáší, když se ponechává ladem.

Zemědělec kvituje vděčně i to, co přináší dnešní zákon, avšak připomínám, že věci se budou opakovati, nenajde-li se možnost, která trvale zabezpečí prosperitu selské práce. Jsou některé věci, které by se měly říci jasně a nebojácně, jak to učinil minulý týden ministr dr. Beneš - nebojíme se nikterak následků, národ i národové obývající republiku zůstaly pevnými.

Nebyli jsme tak pohromadě, když se jednalo o snížení požitků státních zaměstnanců. Bylo tenkráte potřebí, aby veškeré strany ještě v předvečer uzákonění se dušovaly, že nepřipustí snížení požitků? Širší zájem státu zdvihal ruce při hlasování všem pak. Tento zájem státu, vzájemná úprava existenčního minima pro zemědělce žádá rozvahy všech a vrácení víry v demokracii, vyžaduje si nejrychlejšího jednání. My jasně, nebojácně a otevřeně upozorňujeme, že v požadavcích venkova se bude a musí jednati a že nedovolíme, aby zabezpečení sklizně, výsledku to celoroční práce, bylo nadále odsunuto. V tomto úmyslu najdete nás úplně sjednocené. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan sen. Mikulíček. Dávám mu slovo.

Sen. Mikulíček: Pánové! Projednávaný vládní návrh zákona, kterým se dočasně upravuje výkon exekuce proti zemědělcům, znovu potvrzuje, že vládní koalice v čele s nejsilnější stranou, s agrárníky, hodlá důsledně pokračovati v podvodné politice záchrany zemědělců, která ve skutečnosti žene velkou většinu drobných a středních rolníků do úplné katastrofy.

Po obilních clech a dovozních listech, z nichž obé přivádí milionové zisky bez nejmenší námahy především nákupním a skladištním družstvům a různým obchodním lichvářským společnostem, ceny zemědělských produktů nezadržitelně klesají. Malorolníci mají z dovozních listů pouze to blahé vědomí, že vláda zde dává každoročně z kapes poplatníků, tedy i z jejich, přes 150 mil. Kč v různých formách úplně zadarmo několika obchodním, kapitalistickým a lichvářským společnostem.

Dali jste proto zemědělcům nové šidítko, jen aby byli hodní a nerevoltovali. Dali jste jim obilní syndikát, o němž jste shodně tvrdili, vy zachránci ubohého zemědělského lidu, jak v agrárním "Venkově", tak také různí Pistoriusové v "Právu lidu" i v "Českém slově", že zajistí lepší situaci zoufajících rolníků v obilnářských krajích - a jaký byl výsledek, jaká je skutečnost?

Feierabendové a Lustikové dostali k disposici ze státní pokladny téměř čtvrt miliardy Kč, aby jimi čelili bursovní spekulaci a zabránili dalšímu poklesu cen obilí. Zatím však ceny žita, ječmene a ovsa letěly nezadržitelně dolů a agrární družstva s ostatními lichvářskými společnostmi dole u producentů skupovaly za babku a za daleko vyšší bursovní ceny prodávaly.

Krach obilního syndikátu jste sami přiznali a proto chystáte nyní ještě větší boudu na zemědělce, obilní monopol..Chcete zavésti novou diktaturu a vydati drobné pěstitele obilí úplně na pospas velkým bursovním, obchodním a lichvářským spekulantům. Kdykoliv mluvíte nebo v časopisech píšete o nutné pomoci a záchraně zemědělců, vždy máte na mysli jedině zbytkaře a velkostatkáře, a nikoliv statisíce drobných a středních rolníků.

Všechny až dosud v tomto státě vámi vypracované a odhlasované zákony, a tedy i zákony zemědělské, počínaje pozemkovou reformou a konče právě projednávanou předlohou zákona o odkladu exekucí, mají charakter třídní a přinášejí prospěch jen nepatrné menšině.

Vládní osnova zákona na dočasný odklad exekuce proti zemědělcům má opět sloužiti statisícům chudých chalupníků a středních rolníků za šidítko. Chcete tím zabrániti rychle rostoucímu rozkladu na vesnicích, rozkladu ve vašich agrárních organisacích, rostoucí oposici proti vám a celé vládě, proti vaší zbídačující politice. Chcete zabrániti úplnému oslabení vašeho vlivu na nejširší vrstvy obyvatel venkova, které od převratu byly nejsilnější oporou agrární buržoasie a celé vlády kapitalistické vůbec.

Rostoucí rozklad vašich posic na vesnici musíte přirozeně spatřovati ve stoupajícím odboji proti exekucím, proti daňovým břemenům, proti diktátu cukrobaronů, lihovarníků a pivovarníků, který nabývá masového charakteru, který zachvacuje celé oblasti, kde drobní zemědělci a domkáři bojovali a bojují v jednotné frontě společně s dělníky, s nezaměstnanými a jako na př. na Rosicku, i se stávkujícími.

Proč přicházíte s tímto návrhem zákona právě v této době? To říkáte přímo v důvodové zprávě, kde stojí (čte): "Prováděním exekučních prodejů ztěžuje se postiženým zemědělcům hospodaření na jejich usedlostech a tak ohrožuje se příští sklizeň." Pánové z agrární strany, bylo nebezpečí, že zemědělci utečou z usedlostí, které při celoroční dřině neposkytují ani primitivní kousek chleba s nějakým dosti slabým a chudým omastkem a proto se přišlo s tímto zákonem, aby byla zabezpečena příští sklizeň. "Proto je to zájmem celostátním, aby těmto zjevům se čelilo a aby zemědělcům byl zjednán a zabezpečen potřebný klid až do té doby, kdy provedou sklizeň svých výrobků a budou je přiváděti na trh." Říkáte to přímo, jak se lidově říká, na plnou pusu, že teď nemáte si na malých zemědělcích co vzíti a proto jim dáte do vánoc pokoj. V klidu je necháte zasíti, v klidu je necháte sklidit, vymlátit. Dáváte jim prostě šibeniční lhůtu, ale pak při jdete a vezmete vše, když drobný zemědělec nebude moci zaplatiti. Měli-li jste upřímnou snahu pomoci drobným zemědělcům, proč už před půl rokem jste, hned po loňských žních, zamítli náš návrh na zastavení exekucí u všech rolníků a živnostníků, jejichž příjem nepřevyšuje 12.000 Kč ročně, který jsme tehdy podali s kol. Doudou v národohospodářském výboru senátu. Proč byl tento návrh zákona zamítnut?

Další důvod, proč nyní přicházíte se zákonem o odkladu exekucí, je prostě ten, že jsou to ještě velkostatkáři, zbytkaři a velcí sedláci, kteří mají ještě dnes ze spekulačních důvodů hodně obilí, kteří je dosud neprodali a ty rovněž tímto zákonem chráníte. Drobný živnostník na vesnici, kovář, kolář - Sechtr tu není - nebo sedlář, který za zhotovení práce má pohledávku u statkáře nebo bohatého sedláka, nemůže se podle předložené předlohy domáhati zaplacení dlužných pohledávek, ale proti němu mohou jeho věřitelé, i když hrozí mu tu úplné zničení jeho existence, exekuci vésti. Tím, za prvé jasně se ukazuje, že vládnoucí koalice nemíní vůbec poskytnouti účelné ochrany těm, kteří ji nevyhnutelně potřebují, to je drobným zemědělcům a drobným živnostníkům, a za druhé sleduje cíl na rozražení řad drobných poplatníků na vesnicích.

Zemědělcem podle terminologie agrární buržoasie a koaličních spojenců je pouze ten, kdo při zemědělství nemusí si hledati ještě vedlejšího zaměstnání. A právě referent ústavně-právního výboru zde poukázal, že to bude záležeti na "volném" uvážení berního úřadu a soudu, mají-li dotčení, před exekučním vyklizením stojící drobní domkáři a chalupníci, kteří si při zemědělství musejí ještě jinak přivydělávat, charakter zemědělce podle tohoto zákona a zda také účinnost zákona na ně se bude vztahovat. A proto proti všem domkářům a drobným zemědělcům, třebas dnes v důsledku hospodářské krise tohoto vedlejšího zaměstnání nemají, mohou věřitelé vésti dále exekuce a pro dávati jim jejich poslední skrovný majeteček. Proto mohou věřitelé vésti exekuce dále proti všem drobným živnostníkům. Věřitelé mohou podle předložené osnovy vésti exekuci i u středních rolníků, a to na produkty podléhající zkáze. Co to je? To je mléko, máslo, to je zelenina. V mnohých krajích je příjem z těchto předmětů, podléhajících zkáze, pro zemědělce hlavním příjmem, a tyto lidi podle tohoto zákona vydáváte všechny v šanc okamžitému výprodeji, okamžité exekuci, okamžité dražbě! Věřitel může část majetku dlužníka obstavit. A dlužník na příklad při obstavení dobytčete musí toto dobytče na své útraty živit. Co to u zemědělce znamená, když má takovou železnou krávu, která dává 2, 3 litry mléka a je mu obstavena, nesmí ji tedy prodat, ale na vlastní škodu ji musí do vánoc živit? Počítejte, když dnes zemědělec kalkuluje, když se mu daří chov vepřů, že je za 4, 5 měsíců prodá - a pak mu jsou tito vepři obstaveni, a on je musí chovat dalších 8, 9 měsíců, nesmí je prodat, poněvadž by tím mařil exekuci a dostal by 5, 6 měsíců za to, že exekuci zmařil! (Výkřiky sen. Kindla.) V tomto případě musí zemědělec dobytče mnohdy zadarmo nebo se ztrátou ještě krmit, na vlastní škodu, aby, až lhůta uplyne, obstavené dobytče mu bylo prodáno v dražbě. Stejně tak může věřitel obstavit úrodu na poli. Dlužník zaseje a sklidí na své útraty a věřitel pak klidně přijde a sklizeň prodá.

A proto naše stanovisko k předloženému vládnímu návrhu nemůže býti jiné nežli zamítavé, poněvadž se jím pomoc pracujícím zemědělcům vážně neřeší a vůbec tímto předloženým návrhem se jim nepomůže.

Ještě více a rychleji bude pokračovat masové zbídačování, ožebračování a úplná expropriace statisíců drobných zemědělců a živnostníků, kteří jsou vládnoucí buržoasií zbavováni všech výhod, ale za to je na ně pamatováno ukládáním nových a nových břemen, která je přímo ničí.

Jsou to hlavně břemena daňová, lichvářské úroky a vysoké pachty. Osvobodit úplně drobné zemědělce a pracující živnostníky od daňových břemen, lichvářských úroků a lichvářských pachtů, nemůže se státi za nynějšího kapitalistického režimu, nýbrž jedině za režimu socialistického, za vlády dělníků a pracujících rolníků. Však i v této době za vlády buržoasie a sociálfašistů mohla by být bída těchto pracujících vrstev aspoň poněkud zmírněna snížením nesnesitelných daňových a jiných břemen, provedením odpisu starých dlužných daní, které jako železná kráva leží po léta na bedrech statisíců drobných zemědělců, zvláště v posledním období agrární krise, a za každou chvíli hrozí zemědělcům úplnou katastrofou.

Když se mohly velkým kapitalistům a cizácké šlechtě odpustit za 14 let trvání tohoto státu na daních celé miliardy, když jenom r. 1931, podle účetní uzávěrky, se odepsalo kapitalistům na daních 336 mil. Kč, nemohly by se odepsat a úplně škrtnout všem drobným zemědělcům a živnostníkům všechny dlužné daně, které je přímo ničí?

Rafinovaně jste vsunuli, měšťácká koalice, do berní reformy § 276, odst. 3, kde stojí: "Pakliže by zaplacení dlužných daní ohrozilo existenci anebo provoz podniku, mohou být" - mohou být! - daně úplně nebo z části odepsány. A na tom slovíčku "mohou" rajtují finační byrokrati a tam, kde na takovou byrokracii přijde - jistě ne s prázdnou kapsou dr. Šavrda a dr. Matuš z Mor. Ostravy, tam se, takovým maďarským grófům, Pálffymu odepíše 37 mil., a Larischovi celé desítky milionů, ale chudákovi se prodá poslední koza, šicí stroj, poněvadž byrokrat na finanční správě neuznal, že by to "zničilo jeho existenci". Tam totiž není slovíčko, že "musí", nýbrž, že "mohou" býti daně úplně nebo z části odepsány. (Výkřiky sen. Kindla. - Místopředseda dr. Hruban zvoní.)

Rovněž tak i snížení úroků a úplné znemožnění lichvářských úroků bylo by v této době účinnou pomocí. ³/₄ mil. drobných pachtýřů je přímo vysáváno lichváři, kteří uložili výhodně svůj kapitál do půdy, na které sice sami nepracují, ale bezmezně vykořisťují práci drobných pachtýřů. Řada vysokých církevních prebendářů, kterým vlastenecká buržoasie a socialisté hrozili v 18. roce vyvlastněním, neoře, neseje, jen sklízí bohatou žeň.

Vysocí státní úředníci, advokáti a obchodníci, to je ta druhá sorta, které se dostalo z pozemkové reformy velmi lacino do rukou mnoho velkostatků, na kterých však sami nehospodaří, nýbrž za velmi výhodných podmínek pro sebe pozemky tyto propachtovali.Většina pachtů uzavřena byla v době hospodářské konjunktury, kdy ceny zemědělských plodin byly značně vyšší. Hospodářská krise a lichváři stlačili značně ceny všech zemědělských produktů a tím přivedeno hospodářství drobných pachtýřů do úplné katastrofy. Drobným pachtýřům zbývají dnes z celé jejich jednoroční dřiny pouze shrbená záda a nové další zadlužení. Příslušníci rodin drobných zemědělců nemohou v nynější krisi nalézti zaměstnání v městech, odcházejí zpět do vesnic a hledají obživu na pudě, po které je přímo živelní hlad, a majitelé půdy toho lichvářsky využívají a zadají za drobné pachty přímo lichvářské ceny.

Při stále rostoucí krisi hrozí venkovu přímo katastrofa, jestliže včas a s veškerou rozhodností nebude tomuto zlodějskému vydírání malého lidu zabráněno.

Provedli jste zatím nepatrné snížení úrokové míry, ale dosud jste nepřišli se snížením pozemkové renty, ač se tu projevuje přímo nebezpečí z prodlení. Jedná-li se o pomoc bankám nebo velkostatkářům, je potřebný návrh zákona vypracován, předložen a schválen s nebývalou rychlostí. Když se však jedná o pomoc a záchranu milionů příslušníků pracujícího lidu venkova, potřebuje celá vládní koalice příliš, až příliš mnoho času.

My žádáme, aby vláda do týdne předložila zákonodárným sborům návrh zákona o úpravě pachtovného, a sami v tomto směru podáváme v parlamentě také příslušný návrh. V podaném námi návrhu sledujeme hlavně ten cíl, aby 1. poskytnuta byla ochrana drobným pachtýřům, 2. sníženo pachtovné v poměru k nynějším cenám jednotlivých druhů obilí v té které oblasti pěstovaného, 3. výše nájemného nesmí činiti více než 20% průměrné sklizně zrna, 4. nájemné nesmí býti v žádném případě vyšší, nežli úrok z vkladů uložených u lidových peněžních ústavů z částky představující obecnou cenu půdy, 5. žádáme zavedení nucených pachtů, aby tak uvolněno bylo statisíce ha půdy pro chudý zemědělský lid, neboť jedině tak mohou venkované zachránit svoji životní existenci.

Místo projednávané vládní osnovy podáváme náš vlastní návrh zákona na zastavení exekucí a potírání následků hospodářské a agrární krise, která ničí nejen rolníky, nýbrž také živnostníky. Návrh ten stejně se zde bude ještě čísti.

Takto formulovaným návrhem zákona chceme, aby se dostalo skutečné pomoci a ochrany těm, kteří jí nevyhnutelně potřebují. Ale chceme současně docíliti, aby vláda brala u bohatých kapitalistů a staré i nové agrární šlechty. V případě zamítnutí námi podaného pozměňovacího návrhu činíme další eventuelní návrhy na změnu vládního návrhu. Poněvadž podle vládní osnovy by se mohlo velmi lehce státi, že malý živnostník, který není ani dočasně chráněn před exekucí, mohl by být sice velkým sedlákem vyprodán, ale sám svoji pohledávku, kterou má u sedláka, vymáhati nemůže, činíme druhý pozměňovací návrh, kterým rozšiřujeme znění §u 3 v tom smyslu, aby pohledávky věřitele, jehož roční důchod nepřesahuje 12.000 Kč, a pohledávky korporací nebo ústavů, jež mají výhradně za účel pomoci sociálně slabým vrstvám obyvatelstva, účinnosti tohoto zákona nepodléhaly.

Přijetím vládního návrhu neodpomůžete rostoucí bídě a zoufalství na venkově, ale nezabráníte také rostoucímu odporu proti vaší ožebračovací politice, nezabráníte tvoření se bojovného souručenství pracujících venkovanů s proletariátem proti vládnoucí buržoasii, podporované sociálními patrioty, i když hrozíte silnou demokracií a provádíte urychleně přípravy k násilnému potlačení revolučního hnutí a k rozpuštění komunistické strany, která se staví v čelo boje všech utlačovaných.

I zde s tohoto místa bylo po několika letech opakováno, co řekl kdysi, tuším r. 1925, dnešní fašista Stříbrný, že na nás stačí pendreky. Pánové, 7 roků se ty pendreky osvědčovaly špatně. Místo co byste nás tlačili ke zdi, vidíte při každých volbách závodních výborů, i při volbách, kde volí všichni, nejen dělníci, že se vám nepodařilo naši stranu oslabit. Můžete nás rozpustiti, můžete nás pozavírati, ale když neodstraníte bídu, nezbavíte se nespokojenců a nezbavíte se také v tomto státě komunistů bez odstranění bídy. Jako nejste schopni odstranit nezaměstnanost, bídu a hlad milionů proletářů v městech a na vesnicích, tak také ani sebe brutálnějšími prostředky nezabráníte rostoucímu revolučnímu hnutí mas, které přes všechno vaše úsilí půjde nezadržitelně kupředu. Šiky milionů utlačených a zotročených se formují k rozhodujícímu zápasu v celém kapitalistickém světě. Všichni utlačovaní a vykořisťovaní musí se spojit v zájmu vlastní sebezáchrany a pro záchranu pracující třídy celého světa pod prapory revolučního proletariátu, pod prapory komunistické internacionály, i přes hlavu svých zrádných vůdců, a pak nebude daleká doba, kdy bude svržen tento zločinný kapitalisticky hospodářský řád i se všemi jeho placenými ochránci a místo něho bude nastolen spravedlivý řád socialistický, skutečná vláda dělníků a pracujících rolníků. (Potlesk senátorů strany komunistické.)