Přítomni:

Předseda: dr. Soukup.

Místopředsedové: Donát, dr. Hruban, Klofáč, Votruba.

Zapisovatelé: Johanis, Stržil.

98 senátorů podle presenční listiny.

Členové vlády: ministři Černý, dr. Meissner, dr. Trapl.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr. Šafařovič; jeho zástupci dr. Bartoušek, dr. Trmal.

 

Předseda dr. Soukup zahájil schůzi v 11 hodin 14 minut.

Sdělení předsednictva.

Dovolené

dal předseda: na dnešní schůzi sen. Doudovi, Janíkovi, Langerovi, Šabatovi, Vydrové, dodatečně na minulou schůzi sen. Ďurčanskému.

Předseda konstatoval, že senát je způsobilý se usnášeti, a k jeho návrhu dal senát hlasováním zdravotní dovolené: na dobu jednoho měsíce sen. Šimonkovi, na dobu 2 měsíců sen. Richterovi.

Rozdané tisky.

Návrh tisk 1034.

Zprávy tisky 1035, 1036.

Zápisy o 211., 212. a 213. schůzi senátu N. S. R. Čs. ze dne 25., 26. a 27. dubna 1933.

Zápisy

o 214. a 215. schůzi senátu N. S. R. Čs. vyloženy byly podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Ježto nebyly v předepsané lhůtě žádným panem senátorem podány písemné námitky, pokládají se zápisy ty za správné a budou vytištěny.

Z předsednictva přikázán

výboru iniciativnímu návrh tisk 1034.

 

Předseda (zvoní): Budeme projednávati pořad, a to odst. 1, jímž je:

1. Zpráva výborů národohospodářského a ústavně-právního o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1031) k vládnímu návrhu zákona, kterým se dočasně upravuje výkon exekuce proti zemědělcům. Tisk 1035.

Zpravodajem za výbor národohospodářský je pan sen. Stržil, za výbor ústavně-právní pan sen. Fr. Novák (rep.)

Uděluji slovo referentu za výbor národohospodářský, panu sen. Stržilovi.

Zpravodaj sen. Stržil: Slavný senáte! Neutěšené poměry hospodářské, které zachvátily veškeré obory zemědělského podnikání, způsobují v zemědělství katastrofální situaci, jejíž důsledky jsou hrozivé a nebezpečné nejen pro stav zemědělský, ale i pro celý náš národ a stát. Po 4 roky trvá již tato těžká a nebývalá krise hospodářská a přivádí bez rozdílu všechny zemědělce do obtížné situace. Kupní síla všech zemědělců je v důsledku ztrátového hospodaření úplně podlomena, a velká část zemědělců upadá do těžkého zadlužení.

Kdyby toto zadlužení našich zemědělců rostlo tím tempem, jak to dnes vidíme v našich lidových peněžních ústavech, pak jdeme vstříc hrozným, katastrofálním důsledkům. Škoda, že nemáme po této stránce přesnou a pravdivou statistiku a že se zadlužení našich zemědělců odhaduje jen přibližně.

Nedávno bylo uveřejněno v "Prager Presse" pojednání o zadluženosti našich zemědělských usedlostí a konstatováno, že zemědělské dluhy do konce r. 1932 činí částku 29.6 miliard, z čehož je hypotekárních dluhů u zemědělců 21.3 miliard a ostatních 8.3 miliard. Podotýkám, že dluhy tyto by částku tu možná daleko překročily, kdyby to bylo přesně zjištěno i u ostatních finančních ústavů (Sen. Vraný: A u soukromých!) a u soukromých.

Přesná statistika je, pokud se týče hypotekárních dluhů, a je konstatováno, že na 1 ha zemědělské půdy připadá průměrně 1860 Kč hypotekárního dluhu. Většina zemědělců nemůže dostáti svým platebním povinnostem a závazkům, zvláště v této předežňové době, kdy zemědělec nemá žádných větších příjmů. Proto vidíme, jak na našich vesnicích všemi exekučními prostředky vymáhány jsou dlužné povinnosti, platby a pohledávky a s jakou bezohledností se provádí exekuční řízení proti zemědělcům na movitém i nemovitém majetku a jak hospodářsky ničí se mnohý v nouzi a bídě ocitnuvší se zemědělec, který by po sklizni jistě věřiteli dlužnou částku vyrovnal. Toto exekuční provádění prodejů způsobuje dlužným zemědělcům jen další vydání, ztěžuje hospodaření a ohrožuje i příští sklizeň.

Vznikají tak z této hospodářské zkázy existencí zemědělců těžké ztráty nejen postiženým dlužníkům, ale i celému národnímu hospodářství a také mnohým věřitelům. Nedochází zpravidla z výtěžků exekučních prodejů k úplnému zaplacení všech dlužníkových závazků, neboť někteří věřitelé vycházejí s části nebo zcela naprázdno a dlužníci nejsou zproštěni svých závazků.

To vše zneklidňuje a znervosňuje náš venkov a vyvolává nespokojenost, nedůvěru a nejistotu. Bylo nutností učiniti nějaké opatření, které by umožnilo dlužníkům z řad zemědělských vyrovnati dluhující závazky a platby v době po skončení sklizně, neboť většinou dostali se do této tísnivé situace hospodářské bez vlastní viny, a to jen vlivem hospodářských poměrů a poklesem cen zemědělských výrobků.

Proto vypracovala vláda po návrhu ministra zemědělství osnovu zákona, která má přinésti zemědělcům, postiženým nynější hospodářskou tísní, aspoň dočasnou ochranu proti exekučním dražbám. Je to tedy pouhé odsunutí placení závazků na dobu požňovou, až bude zemědělec zase tržiti za sklizené produkty.

Ale i v nynějším exekučním řádě bývá tato dražba odsunuta na delší dobu, aby měl dlužník možnost věřitele uspokojiti.

Odkladem exekučních prodejů nebudou mnoho dotčeny zájmy věřitelů, poněvadž bude zemědělci umožněno v pozdější době, aby více svých věřitelů uspokojil. Toto opatření bude na prospěch mnohých věřitelů, na které by se v případě provádění exekučního prodeje nyní před sklizní ani nedostalo.

Osnova zákona nedovoluje provedení exekučních prodejů věcí movitých a dražeb věcí nemovitých v exekucích zahájených po účinnosti zákona a připouští jejich výkon až po 31. prosinci 1933.

Byla-li již zahájena a prováděna exekuce v den účinnosti tohoto zákona, zjedná se odklad dražeb exekučních na dobu po 31. prosinci 1933 jen na návrh dlužníkův, který nemusí zvláště odůvodňovati, neboť stačí, když prokáže, že je zemědělec.

Dále ustanovuje osnova zákona ve prospěch věřitele, že doba, po kterou nemohou býti vykonávány exekuční prodeje a dražby, nevčítá se do lhůt, jejichž uplynutí znamená újmu pro věřitele.

Podle §u 3 jsou z ustanovení tohoto zákona vyňaty pohledávky mzdy, zákonného výživného, na plnění výměnků, dále ze zápůjček, na základě kterých byly vydány zástavní listy nebo dílčí dlužní úpisy, zajištěné na zemědělských nemovitostech, a konečně pohledávky, které vzniknou po účinnosti zákona, kteréžto opatření je nutné z toho důvodu, aby nebyl ohrožen do budoucnosti úvěr zemědělců.

Ohrožení úvěru zemědělců mělo by jistě v zápětí další nepříznivé hospodářské důsledky.

Ustanovení tohoto zákona nevztahuje se dále na ty věci, které nesouvisí s provozováním zemědělského podniku, zejména předmětů přepychových a pod. a na věci, které by za dobu, po kterou je výkon prodeje odložen, podlehly zkáze.

Provedením zákona pověřují se vedle ministra spravedlnosti také ministři financí a vnitra vzhledem k tomu, že zákon nedotýká se jen exekucí pro pohledávky soukromoprávní, nýbrž i pro pohledávky státu a jiných veřejnoprávních svazků.

Národohospodářský výbor jednal o předloženém vládním návrhu zákona, kterým se dočasně upravuje výkon exekuce proti zemědělcům, a usnesl se doporučiti slavnému senátu, aby schválil osnovu zákona tak, jak se na ní usnesla poslanecká sněmovna a jak je uveřejněna v tisku senátním č. 1031.

Dále doporučuje výbor národohospodářský, aby slavný senát přijal také resoluci, která jest uvedena ve zprávě výboru národohospodářského. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Zpravodajem za výbor ústavně-právní je pan sen. Fr. Novák (rep.). Prosím, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. Fr. Novák: Slavný senáte! Usnesením poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se dočasně upravuje výkon exekuce proti zemědělcům, má se na přechodnou dobu dostati jistých úlev osobám krutě postiženým dnešní hospodářskou krisí. Je všeobecně známo, že v době jarní a letní, a vlastně až do skončení sklizňových prací a aspoň částečného zpeněžení sklizně, nemá většina zemědělců žádných příjmů a že jim proto není dobře možno, aby dostáli svým závazkům. Nechce-li, nebo nemůže-li věřitel zemědělci posečkati, dojde k exekuci a dlužník pozbude cenných a pro něho zpravidla nanejvýš potřebných movitostí a při exekuci na nemovitost je dokonce připraven o sám základ své existence. A při tom se někdy ani věřiteli nedostane úplného uspokojení. Na zabavené movitosti a nemovitosti není vždy schopných kupců a nezřídka vychází značná část pohledávek vymáhajících věřitelů v exekuci na prázdno.

Za této situace se přímo vnucuje myšlenka, aby se exekuční dražby v době pro zemědělce nejtěžší neprováděly, nýbrž odsunuly až na dobu, kdy si dlužník bude moci prodejem sklizených plodin opatřiti peníze, kterými by mohl zaplatiti pohledávky nejnaléhavějších věřitelů.

Osnova provádí tuto myšlenku tím způsobem, že zakazuje v exekučních věcech, které budou proti zemědělcům zahájeny v době od účinnosti zákona až do 31. prosince 1933, vykonati exekuční prodej věcí movitých i nemovitých před 31. prosincem 1933. Na exekuce vnuceným zřízením práva zástavního a vnucenou správou se osnova nevztahuje a nezakazuje ani, aby se zahajovala exekuce na věci movité i nemovité nucenou dražbou a aby se prováděly všechny úkony, které podle příslušných předpisů musí předcházeti exekuční dražbu, tedy jmenovitě zabavení a odhad zabavených věcí. Jen poslední akt exekučního řízení, sama dražba, se provésti nesmí.

V exekučních věcech, které budou proti zemědělcům zahájeny v době od účinnosti zákona až do 31. prosince 1933, musí exekuční soud nebo úřad sám z úřední povinnosti na to dbáti, aby před 31. prosincem 1933 k dražbě nedošlo. Naproti tomu v exekučních věcech, které jsou v den účinnosti tohoto zákona proti zemědělcům už zahájeny, odloží se výkon dražby jen na návrh dlužníkův.

Osnova se vztahuje nejen na exekuce soudní, nýbrž i na exekuce správní a finační. Proto se v §u 1 vedle exekučního soudu jmenuje i úřad (správní nebo finanční), u kterého se exekuční řízení vede, a výkonem zákona jsou v §u 4 vedle ministra spravedlnosti pověřeni také ministři financí a vnitra.

Účel osnovy, jak shora byl naznačen, ukazuje jasně, že by nebylo správné viděti v osnově nějaké moratorium pro zemědělce. Do obsahu závazků, které mají zemědělci vůči svým věřitelům, osnova v ničem nezasahuje a ani neposunuje jich splatnost. Konečným cílem osnovy není než odvrátiti na čas od zemědělců bezprostřední nebezpečí nenahraditelných ztrát a umožniti jim, aby se vybavili z nejtíživějších dluhů.

Protože osnova nezavádí nějaké moratorium, ani nechce býti přípravou nějakého moratoria pro zemědělce, lze považovati za přemrštěné obavy, že by mohla míti krajně nepříznivý vliv na budoucí úvěr zemědělský. Nového věřitele chrání ostatně osnova ustanovením § 3, že se odklad dražby nevztahuje na pohledávky, které proti dlužníku vznikly po dni, kterého zákon nabude účinnosti. Nemusí se tedy ten, kdo by dnes zemědělci poskytl úvěr, obávati, že by exekuce, kterou proti dlužníku povede, nebyla provedena až ke konci.

Nelze ovšem popírati, že osnova ukládá věřitelům zemědělců jisté oběti, když jim zabraňuje, aby si hned exekučně vymohli zaplacení svých pohledávek. Ale odvažujeme-li s hlediska veřejných zájmů celostátních na jedné straně výhody, které osnova poskytuje ohroženým zemědělcům, a na straně druhé dočasné újmy, které způsobí jejich věřitelům, musíme uznati, že příznivé účinky, které lze od osnovy očekávati, daleko převažují účinky nepříznivé, které se snad tu a tam objeví.

Osnova nežádá oběti jen od věřitelů soukromých, nýbrž i od věřitelů veřejných, zvláště od státu, samosprávných svazků a od nositelů sociálního pojištění. Dáti pohledávkám všech těchto věřitelů stejné privilegium: jaké je přiznáno v § 3 osnovy pohledávkám na zákonné výživné, na mzdu aj., bylo by znamenalo praktický význam osnovy podstatně zeslabiti. Co se týká zvláště dávek ze sociálního pojištění, třeba zdůrazniti, že celkem požívají při exekuci, v konkursu atd. stejného postavení, jako veřejné daně a dávky; a když sdílejí při vymáhání zpravidla výhody státních daní a dávek, nelze zase v případech výjimečných, jaké má na mysli osnova, uchrániti je před nevýhodami, které státní daně a dávky postihnou.

Osnova se ostatně snaží, aby újmy, které budou odkladem prodeje způsobeny věřitelům, byly co nejmenší. Za tím účelem vsunut byl do osnovy předpis § 2, který nařizuje, že doba, po kterou je exekuční prodej odložen, nesmí býti včítána do lhůt, jejichž uplynutí je podle zákona pro věřitele spojeno s právní újmou. Ustanovení to se vztahuje netoliko na lhůty promlčecí a preklusivní podle práva občanského, nýbrž i na lhůty stanovené v předpisech procesních, jako na př. na lhůtu uvedenou v § 256 exekučního řádu, do které musí věřitel pod ztrátou zástavního práva na zabavených věcech movitých učiniti návrh na povolení prodeje těchto věcí atd.

Bylo vytýkáno s některých stran, že osnova nevymezuje přesně okruh své působnosti, když nedefinuje, koho sluší pro její účely považovati za zemědělce. Otázkou tou se zabýval už ústavněprávní výbor poslanecké sněmovny a v jeho zprávě ze dne 26. dubna 1933, číslo tisku 2232, je podotčeno, že "formulování jiné, než jaké má osnova, vedlo by ke komplikacím, pokud jde o vymezení všeobecného pojmu zemědělce, že však v konkrétním případě soudci po zjištění daných skutečností bude lze snadno rozhodnouti a aplikovati tento pojem na jednotlivé osoby, jimž by právě za daných skutečností mělo prospěti ustanovení tohoto zákona."

Uvažuje o této otázce, došel ústavněprávní výbor k závěrům, které se v ničem podstatně neliší od uvedeného stanoviska ústavně-právního výboru poslanecké sněmovny. Sluší sice přiznati, že exekučním soudům a úřadům byl by jejich úkol značnou měrou usnadněn, jestliže by jim osnova naznačovala co možná názorně, koho chce jako zemědělce chrániti. Ale pravda je také, že najíti definici pojmu "zemědělec", aspoň poněkud přesnou, by bylo velmi nesnadné, a že definice méně zdařilá působila by v praxi větší obtíže než úplný nedostatek definice jakékoliv.

Ve valné většině případů, které se budou posuzovati podle osnovy, jistě ani nevzniknou pochybnosti,.zda jde o zemědělce, čili nic. Pro řešení případů pochybných poskytne jistou oporu ustanovení § 3 osnovy, pokud mluví o "zemědělských nemovitostech" a o "provozování zemědělského podniku". Přihlíží-li se jednak k § 3, jednak k obecnému významu slova "zemědělec", dalo by se říci, že osnova chrání především všechny osoby, kterým je zemědělská výroba přímo jediným nebo aspoň hlavním pramenem důchodu a výživy; není ale zásadních překážek, aby se za zemědělce ve smyslu osnovy nepokládaly také osoby, kterým zemědělství poskytuje podstatné doplnění jejich jinak nedostatečných příjmů. Není ovšem zemědělcem ten, komu je hospodaření na půdě jen činností zcela vedlejší a podřadnou, a jehož hospodářská existence spočívá na jiných základech než na zemědělské pudě. Nerozhoduje, zda se zemědělská výroba provozuje na nemovitostech vlastních či pachtovaných, ale nelze uznati za zemědělce vlastníka, který půdu dal do pachtu a z ní bere jen rentu ve způsobě smluveného pachtovného. "Zemědělskou výrobou" a "zemědělským podnikáním" nesluší zajisté rozuměti jen hospodářství polní, nýbrž na př. také hospodářství lesní a vůbec všechny tak zvané vedlejší živnosti zemědělské. (Sen. Mikulíček: Také v cukrovarnictví a lihovarství?) Průmyslové ne, pane kolego.

Lze jistě doufati, že opatrná judikatura, vykládajíc pojem zemědělce podle směrnic právě naznačených, dovede po uvážení všech okolností zasluhujících povšimnutí - vhodně a spravedlivě rozlišiti, komu se dobrodiní osnovy má dostati a komu nikoliv. Všeobecně by bylo lze ještě říci, že osnovu, která je nepochybně zákonem povahy výjimečné, nelze vykládati příliš extensivně; ale zase přílišná úzkoprsost při jejím provádění nesnášela by se s jejím vlastním účelem, kterým je pomoci, kde se pomoci dá a kde může míti pomoc nějaký smysl.

V nedostatku definice pojmu zemědělec nelze tedy po názoru ústavně-právního výboru spatřovati nějakou vážnou vadu osnovy. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Ani jinak neshledal ústavně-právní výbor na osnově nějaké nedostatky, zvláště právnického nebo legislativně technického rázu.

Ze všech těchto důvodů dospěl ústavněprávní výbor k přesvědčení, že osnova za dané situace přináší ohroženým zemědělcům značné výhody a přece zase na druhé straně nikoho jiného nevydává v nebezpečí nenahraditelných ztrát. Ústavně-právní výbor proto navrhuje slavnému senátu, aby osnovu ve znění usneseném poslaneckou sněmovnou přijal a schválil. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Zahajuji rozpravu a navrhuji trvání řečnické lhůty v době ¹/₄ hodiny. (Sen. Mikulíček: Navrhuji dobu nejméně půl hodiny. Je to otázka tak vážná, že ve čtvrt hodině to není možno projednati.)

Kdo je pro návrh předsednictva na lhůtu ¹/₄ hodinovou, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Lhůta je přijata.

Uděluji slovo prvému řečníkovi přihlášenému "proti", panu sen. dr. Feierfeilovi.

Sen. dr. Feierfeil (německy): Slavný senáte! Budeme hlasovati pro předlohu, která znamená anebo alespoň znamenati má úlevu situace zemědělství. Víme přece, v jaké krisi se dnes nalézají naše selské statky, obzvláště malé a střední selské statky. Čteme o výměře knihovního zatížení těchto podniků číslice, které daleko přesahují výměru zadlužení v nejhorších dobách předválečných, které také daleko předstihují výměru zemědělského zadlužení v Německu. A přece se tam říká, že stoupla nesnesitelně.

V některých okresech nabylo toto zadlužení povahy přímo již katastrofální, takže zemědělec v nejpříznivějším, ale skutečně nejpříznivějším případě není více ničím jiným, nežli robotníkem pro úroky, který musí napínati všechnu svou pracovní sílu a sílu všech členů rodiny, aby dodržeti mohl úrokové lhůty. A často ani to není více možno, neboť zadlužení pokračuje přes všechnu námahu a plahočení právě až do nucených prodejů. Takovéto nucené prodeje, i když jde jen o movitosti, budou vždy ranou pro starou selskou čest na starém selském statku. Tragickou však stává se situace, když dochází k nuceným prodejům nemovitostí, podstaty, základního jmění selského majetku, jeho půdy, toho, co sedlák převzal od svého otce a co má neztenčené odevzdati dále svému synovi. Tu musí u každého, kdo tyto zjevy dovede trochu oceniti, vyvstati myšlenky, nejen pokud jde o selského majitele, který často bez viny upadne v bídu, a jeho nyní proletářskou situaci, nýbrž ještě více, pokud jde o všechen lid. Lid musí zakořeniti v půdě, na které sídlí. Solidní a bezpečný majetek půdy je vůbec požadavkem pro zachování národnosti. Ta část lidu, která žije a pracuje takto zakořeněna, je nejvěrnější a nejspolehlivější částí národa, nejvěrnějším strážcem všech dobrých vlastností národa, zděděné víry otců a krásné kázně a mravů, na tom založených, a každé uvolnění těchto kořenů znamená národní neštěstí, každé rozbité selské hospodářství, každé bez viny nuceně prodané selské hospodářství, nehledě k bídnému osudu tohoto posledního selského majitele a jeho rodiny, je takovýmto uvolněním, ranou na tyto kořeny, a proto neštěstím nejen pro jednotlivce, kterého to přímo postihne, nýbrž pro celý národ.

Budeme tedy hlasovati pro předlohu, která znamená alespoň několikaměsíční odklad toho nejsmutnějšího. Sama sebou je předloha ovšem známkou mimořádné hospodářské tísně, tísně netoliko zemědělství a všech těch, kdož v zemědělských podnicích spolu pracují, nýbrž tísně, kterou průmysloví zaměstnanci jsou tak strašně postiženi, že dnes v nezaměstnanosti stojíme v čele národů, tísně živnostníků a poctivého obchodu, tísně všude tam, kamkoli pohlédneme, zejména také našich samosprávných korporací, obcí. Možno zajisté říci, že koalice stojí zde bezradně před úplným selháním v hospodářství.

V této souvislosti musím se zmíniti o zprávách, o kterých v poslední době opětovně můžeme čísti, o zprávách o zamýšleném rozšíření koalice. Pan ministr dr. Beneš obrátil se ve svém velkém exposé o situaci zahraniční politiky před několika dny s výzvou na oposiční strany, které stojí na půdě státu, a očekával jaksi jejich spolupráci. V novinách četli jsme před třemi dny zase tykadla o rozšíření koalice. Výzva směřovala také k nám, ale chtěl bych říci: Co se nás týče, mělo by se to vlastně ignorovati. Shoduji se jistě s veškerým členstvem naší strany, ať jsou to voliči anebo lidé v některé korporaci zvolení, řeknu-li, že na to lze odpověděti pouze "nikoli". Přenecháme koalici hezky sobě samé a necháme ji samu nésti zodpovědnost až do konce, kdy lid vysloví úsudek o koaliční politice v nových volbách.

Předloha sama jest jistě dobře míněna, ale vlastní pomoc nepřináší. Bylo by ji lze nazvati nejvýš jakýmsi oddechem a nutno říci: Co se vleče, neuteče. Odklad půl roku, ale co potom? Úrokové břemeno za půl roku ještě vzroste, a jiné běžné závazky jdou dále a jsou také splatny. Jaká bude situace zemědělce po půl roce? Známek toho, že pak hospodářská situace zemědělcova bude snesitelnější a lepší, zde není, spíše naopak. Tato otázka je tedy ještě naprosto nerozřešena.

Používáme však této předlohy k tomu, abychom zdůraznili, co jsme jiz vždy žádali: Vytvořte pro zemědělství, zejména pro malé a střední podniky, takovou situaci, ve které může nalézti možnost existence. Více zemědělec přece skoro již nežádá. Nejsem odborníkem v té příčině, ale vyšel jsem ze starého selského rodu a maje s ním stálé spojení, mám o tom přece také svůj úsudek. Myslím především na první předpoklad, totiž na akci k vyvazení selského majetku z dluhů; k tomu zlevnění úvěru, aby tento úvěr mohl konečně býti zcela uhrazen, aby selský majitel byl zase sedlákem a majitelem. Mám potom na mysli vysvobození zemědělských výrobků z rukou spekulantů. Víme všichni: loňského roku klesaly ceny obilí důsledně až do okamžiku, kdy sedlák, pěstující obilí, měl ještě na sýpce obilí na prodej. Když však sýpky byly úplně vymeteny, stouply ceny. Nyní vidíme něco podobného u dvou výrobků. Pšenice a chmel dosáhly cen, při kterých by zemědělec mohl také existovati, ale najde se zajisté sotva jediný sedlák, který má ještě chmel a pšenici na sýpce. Chmel, který žateckému kraji a krajině kolem Úštěku a Polep dodává krásného půvabného rázu, musí býti zcela v rukou spekulace. V době loňské sklizně a ještě v prvých měsících potom musil sedlák, poněvadž potřeboval peněz, ušlechtilý výrobek prodávati za babku. Četli jsme tehdy dokonce v novinách, že se má po americkém vzoru přebytek chmele spáliti, aby se alespoň za zbytek dosáhlo cen, které hradí výrobní náklady. Nyní, kdy ani jediný balík není více v rukou sedláka, stoupají najednou ceny chmele do výše. Toho příčinou není jen to, že se Amerika odvrací od suché k mokré, neboť to bylo možno očekávati již loni na podzim. Je to jen vzmáhající se spekulace, která nikdy nepřiložila ruku k pluhu nebo k rýči a žije z potu zemědělce a také z konsumenta vymačkává poslední haléř.

Důležitou okolností, požadavkem pro zlepšení poměrů v zemědělství je vytvoření cen za zemědělské výrobky, které jsou přiměřené cenám, jež zemědělec musí platiti za své potřeby. Zde je rozdíl obzvláště příkrý. Ať nikdo neříká, že to znamená nové zdražení pro konsumenta. Kdyby nereelní spekulace a nereelní obchod byl vyloučen, musil by zemědělec za své výrobky dostávati ceny, při kterých by mohl existovati, aniž by se pro spotřebitele musily proto zdražiti jen o haléř. Zde budiž také učiněna zmínka o úlevě sociálních břemen, která naše zemědělství přímo rdousí. Aby mně nebylo špatně rozuměno, chci hned říci: Také zemědělský dělník má právo na sociální vymoženosti, kterých nabyl průmyslový dělník, nemá býti v nejmenším zkracován. Ale znamená to jednoduše zkázu nesčetných selských existencí, svalovati tato břemena výhradně na zemědělce. Zde musí stát zasáhnouti, tím spíše, že zemědělec beztoho koná státu platy, které o sobě sotva lze snésti.

Jedno musím ještě obzvláště zdůrazniti: Nutnou je změna zahraniční politiky v tom smyslu, aby se stala hospodářskou politikou. To je dobře obzvláště nyní, kdy jsme vedoucí částí nového trojspolku. Pan ministr věcí zahraničních snaží se již po sedm let vybudovati Malou dohodu hospodářsky. Před sedmi léty vyslovil tuto myšlenku po prvé. Ale nelze z toho viděti naprosto ničeho. Státy, které tvoří Malou dohodu anebo nyní nový trojspolek, nedoplňují se hospodářsky. Při hospodářské struktuře těchto států nedocílí se pro Československo nějaké hospodářské úlevy právě tak jako v době, kdy trojspolek byl ještě Malou dohodou. Pokud jde o naše zemědělství, nebude tento spolek nikdy hospodářskou výhodou. Jak jinak mohlo býti, kdyby bylo došlo k celní unii mezi Německem a Rakouskem, která byla myšlena jako zjevná celní úmluva a ke které by bylo Československo mohlo přistoupiti, místo aby na celém světě pracovalo na potlačení tohoto plánu.

K předloze ještě zdůrazňuji a záleží mi zcela obzvláště na tom, abychom to řekli, že vyžaduje logicky nyní druhé předlohy o odkladu exekučních prodejů pro obchodníka a živnostníka. Pro živnostníky a obchodníky bylo snížení platů státních zaměstnanců a pensijních platů hospodářskou ranou. Miliony, které byly odňaty státním zaměstnancům a pensistům, nebyly odňaty jen jim, nýbrž byly ztraceny do posledního haléře také pro obchod a živnosti, protože přece ti, kdož přímo byli postiženi, přivádějí je vždy zase do oběhu u těchto obou stavů za předměty potřeby, které u obchodníků a živnostníků nakoupili. Nyní ztrácejí také ještě valnou část platů ze selských kruhů, alespoň za půl roku, a nelze dohlédnouti, jak při dnešní krisi, která den ze dne se stává tísnivější, náš poctivý malý obchod a malé živnostnictvo to přečká. Byli bychom tedy pro každou předlohu, která tento odklad exekučních prodejů, poskytnutý zemědělství, rozšiřuje také na obchod a živnosti.

Ke konci a v souvislosti s celou věcí opětuji ještě jednou: Náš selský stav musí zůstati zachován ve svém zakotvení na hroudě od otců zděděné. V tomto vědomém zakotvení spočívá nejen selská čest a existence zemědělství u každého národa, tedy také u našeho německého lidu, nýbrž také valná část, ba nejlepší část existence našeho německého lidu zde v tomto státě. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo panu sen. Bergmanovi.

Sen. Bergman: Slavný senáte! Dříve, než řeknu několik slov k projednávanému zákonu, musím konstatovati, že jsem byl upozorněn na tvrzení, podle kterého bych já byl býval příčinou odkladu předlohy projednávaného zákona v národohospodářském výboru.

Konstatuji, že jsem právě já jediný se nevyslovil pro odklad, a to ani tehdy, když vlastní klubovní kolega páně zpravodajův, který potom ovšem hlasoval pro předlohu, odklad žádal. Při této příležitosti konstatuji, že v dnešních "Národních listech" vyskytlo se rovněž malé nedorozumění. Z referátu by se mohlo souditi, že kol. Novák z republikánské strany činil v ústavně-právním výboru námitky proti předloze projednávaného zákona. Kol. Novák mne požádal, abych uvedl věc na pravou míru, což tímto rád činím, poněvadž kol. Novák žádných námitek nečinil.

A nyní k věci samé. Nemůže býti sporu o tom, že přítomná doba vyznačuje se v mnoha směrech událostmi zcela mimořádnými. Hospodářské potíže poválečné byly stupňovány desorganisací světové výroby, komplikovanými poměry dlužnickými, přerušením světové výměny statků a následkem všech těchto uvedených příčin, jakož i vlivem celé řady okolností dalších dostaly se celé světadíly, státy a země do zcela mimořádné, těžké situace hospodářské.

Tíha poměrů pak dvojnásob těžce doléhá na jednotlivce, a my nesmíme ztráceti času debatováním, zda krise byla způsobena nedostatky dnešního společenského řádu, poněvadž tím bychom nic nezachránili, nikomu nepomohli, nýbrž musíme rychle a ochotně učiniti vše, abychom před nejtvrdšími důsledky krise zachránili co možno největší počet obyvatelů našeho státu.

Je-li nejkrutějším projevem hospodářské krise nezaměstnanost, nebylo mezi námi bez rozdílu politické a národní příslušnosti sporu o to, že je povinností státu zachrániti nezaměstnané od smrti hladem. Proto dán souhlas k podporování nezaměstnaných a zejména k vypsání půjčky práce, z jejíhož výnosu mají býti provedeny rentabilní investice a tím statisíce dosud nezaměstnaných dělníků má býti zařazeno do výrobního procesu, což jest jedině účelným prostředkem boje proti krisi a všem jejím důsledkům.

Vedle dělnictva je zde však dále druhá nejpočetnější složka národa, která hospodářskou krisí byla zasažena nejdříve a rovněž velmi těžce, a to jsou zemědělci.

Škody, jež světová krise zemědělcům způsobila, nemůže jim v plné míře nahraditi už nikdo. Poklesem cen produktů nastalo snížení výnosnosti a tím zase zaviněn pokles cen zemědělských usedlostí. Tento vývoj poškodil zemědělce všechny, zejména pak zemědělce zadlužené. Jestliže ještě v roce 1929 na určitém podniku činil dluh jisté výše snesitelnou míru zadluženosti, to jest asi 50% skutečné ceny podniku, nyní, i když dluh nebyl zvětšen, právě jen následkem poklesu cen půdy a zejména inventáře činí toto zadlužení již 70 i více procent hodnoty usedlosti. A zadlužení takové jest opravdu již nesnesitelné. Tento stav byl příčinou, že v mnoha státech zásahy opravdu zcela mimořádnými hledí se pomoci zemědělcům. I u nás je situace zlá a do uvedených poměrů dostala se celá řada zemědělců nezaviněně. Jsou to mladí rolníci, kteří nedávno přejali usedlosti, jsou to kolonisté a vůbec většina účastníků pozemkové reformy. Všem těmto vede se zle a většina z nich byla by nezachranitelně ztracena, kdyby hospodářské poměry v budoucnosti neměly býti lepšími. Vím, že nebudou lepšími rázem, ale jeví se známky, že přece jen se svět dostává z nejtěžší fáze krise výroby, distribuce produktů a financí.

Cena cukrovky o málo byla zvýšena, cena chmele dokonce stoupla oproti nejnižšímu záznamu až o 600 procent, zpevňuje i cena obilí, zejména ječmene a ovsa. Toto všechno jsou první známky obratu a hodnotíme-li, byť velmi opatrně, význam světové hospodářské konference, svolané na den 12. června a možnost úpravy mezistátního válečného zadlužení, můžeme čerpati naději, že jdeme do lepších dob.

Vycházeje z tohoto poznání, chci posouditi objektivně vládní návrh zákona, kterým se dočasně upravuje výkon exekuce proti zemědělcům. Po mém názoru nesleduje se tímto opatřením nic jiného, než právě umožnění, aby zbytečně velký počet zemědělských podnikatelů nebyl zničen v nevhodný čas provedeným exekučním prodejem.

Zlepšení situace dosud zemědělec nemohl pocítiti. Dražší řepu dodá cukrovaru až na podzim, chmel vyprodal za onu nízkou podvýrobní cenu donedávna platnou, rovněž tak ječmen a oves. Také ze zlevnění úrokové míry platné od 1. t. m. neměl dosud prospěchu.

Úmysl vlády zachrániti zemědělce před exekučním prodejem usedlostí v této pro ně nejhorší době, je v zásadě dobrým. Odsunutí exekučních prodejů na termín po 31. prosinci 1933 poslouží zemědělcům, a domnívám se, že i věřitelům, protože budeme-li na podzim svědky celkového zlepšení hospodářských poměrů, budou i ceny za prodávané usedlosti vyšší, takže dostane se na více věřitelů. Ostatně zlepšení samotné ceny chmele zachrání nám tisíce zemědělců v lounském kraji a vůbec v celé oblasti, v níž kvalitní chmel se pěstuje a kterému obrovský trh Ameriky právě byl otevřen.

Uznávám rád, že ve stejné situaci, jako jsou zemědělci, jest i řada živnostníků a obchodníků, ale nemůžeme zamítati pomoci někomu jen proto, že se zároveň nepomáhá druhému. Byl jsem vždy pro řešení hospodářské krise jako celku, a jestliže k tomu nedošlo, nemůžeme zamítati dílčí akce, jsou-li skutečně schopny pomoci aspoň určité složce národního hospodářství, zejména když jde o složku tak četnou a významnou, jako je právě stav zemědělský.

Chci dále věřiti, že tímto zákonem nevznikne chaos a rozruch, nýbrž právě uklidnění, poněvadž seriosní zemědělské kruhy nebudou vkládati klamných nadějí na znehodnocení měny, ani čekati na generelní snížení soukromých dluhů, nýbrž prostě budou počítati s daným stavem, uznávajíce, že stát svým zákonodárstvím umožnil jim přetrvati pro ně nejkritičtější období hospodářské krise, pokud zájem celku, právní řád a zásady slušnosti to dovolovaly.

Zákonem o odkladu exekucí nedáváme zemědělcům nic, co by zatěžovalo státní pokladnu. Vždyť jde jen o prostý odklad výkonů exekuce na dobu necelých 8 měsíců.

A tu bych rád řekl na adresu těch, kdož v odkladu exekucí vidí favorisování zemědělského stavu: Nejde o žádné favorisování, o žádné nadpráví, nejde o úmysl věřitele poškoditi, jde prostě o záchranu podniků, které zachrániti ještě možno, které opět budou schopny existence i schopny plniti svou národohospodářskou funkci, jakmile nynější krise se zmírní. Jde o to, aby těmto zemědělským podnikům bylo umožněno přežíti pro zemědělství nejkritičtější dobu, to je dobu od jara do nových výmlatů.

Uznávalo-li se za správné a účelné, když vyhlašováno bylo moratorium pro některé peněžní ústavy, z nichž mnohé vlastní nehospodárností a lehkomyslností octly se v platebních nesnázích, pak je tím správnější a účelnější, aby časově omezené moratorium platilo i pro dělníky půdy, kteří ne vinou vlastní, nýbrž vinou nepříznivých poměrů i při největší šetrnosti a píli octli se v té nepříjemné a zoufalé situaci, že jim hrozí dražba, často i pro obnos, který po žních bude možno - doufejme - jistě snadněji zaplatiti.

I při hodnocení kladných stránek, nepokládám však tento zákon za nějaké velké štěstí pro zemědělství a neočekávám od něho plného uzdravení a souhlasím s těmi, kteří ve schůzi národohospodářského výboru označili tento zákon jen za injekci, která na čas bolest zmírní. Souhlasím s nimi také v tom, že tento zákon bude míti za následek ohrožení zemědělského úvěru. Nedomnívám se ovšem, že zemědělci mající více než 200 měr půdy byli by spekulanty, kteří tohoto zákona zneužijí, jak bylo z jisté strany rovněž řečeno.

Vím, že se tímto zákonem zemědělcům nijak zvláště nepomůže, jako se nepomohlo syndikáty a podobnými bolesti utišujícími prostředky, a jsem přesvědčen, že jedině řádným uspořádáním státního hospodářství může i zemědělec dojíti úpravy svých poměrů. To znamená šetrnost ve státě, snížení daní a dávek sociálních. Nechci se zabývati tímto zde častěji již uváděným problémem, nýbrž chci jenom na jednom příkladě ukázati, že i v době, kdy máme kontrolní komisi a komisi pro zhospodárnění státní správy, ještě dravě řádí úřední šiml.

V Karlových Varech je budova státní pošty, ve které mají své ordinace najaty čtyři lékaři. Tyto byty nejsou pronajaty na základě smlouvy s podmínkou výpovědní lhůty pro případ, že by poštovní erár místnosti tyto sám potřeboval. Tyto místnosti jsou pronajímány vždy na rok a smlouvy se každoročně obnovují. Obnovení těchto smluv mohlo by se státi cestou písemnou, nebo by jich obnovením mohl býti pověřen vrchní poštovní řiditel v Karlových Varech. To se však neděje, nýbrž každý rok přijedou do Karlových Varů úředníci ministerstva pošt, kteří však neuzavřou smlouvy se všemi čtyřmi lékaři najednou, nýbrž vždy jen s jedním, takže to znamená čtyři cesty do Karlových Varů a ovšem také ohromný náklad s tím spojený. Podobných zjevů je v naší státní administrativě více a jsou to zjevy, které důvodně dráždí poplatníka a nebudí oné důvěry, které bychom právě teď při upisování půjčky práce tolik potřebovali. Chci tím říci, že přece jenom stěžejním požadavkem všech poplatníků a zejména poplatníků zadlužených je největší šetrnost ve státní správě.

V plném vědomí významu svých slov dovoluji si, slavný senáte, tvrditi, že na této malé úlevě a výhodě, kterou tímto zákonem poskytneme zemědělci, bude nepřímo participovati i obchodník, živnostník, průmyslník a dělník. Vždyť prosperující zemědělství, dobře zakotvené a hospodářsky zajištěné zemědělské podniky jsou nejlepšími konsumenty výrobků průmyslových a jsou nejlepšími zákazníky našeho obchodu i ostatní výroby. Prosím, to není fráze, to je fakt životními zkušenostmi tisíckrát prokázaný, a proto zemědělství jako prvovýroba i jako prazáklad lidské existence zaslouží, aby v dobách zlých byla mu podána pomocná ruka. (Potlesk.)