Místopředseda Donát (zvoní): Slovo má pan. sen. Kostka.

Sen. Kostka (německy): Slavný senáte! probíráme zde velmi důležité otázky a chtěl bych již projeviti přání, aby se v tomto okamžiku věnovala těmto otázkám zvýšená pozornost, neboť známky ve veřejnosti, které právě tyto zákony nyní doprovázejí, nejsou u nás v německém území severních Čech velmi potěšitelné, nýbrž naopak, nejvýš znepokojující. To bude také vás zajímati, vážená kolegyně, mluvím o severních Čechách a o nouzi v tomto území.

Jestliže v severních Čechách můžeme potlačovati kongresy hladových jen zbraní, neboť jiné moci dnes již nemáme, jestliže v stejnou dobu vidíme, že naše spořitelny stojí na pokraji propasti - nerozum a neklid obyvatelstva měly za následek run na spořitelny, kde během 2 - 3 dnů byly vyzvednuty 32 miliony - budete musit přiznati, že se obyvatelstvo nalézá ve velkém rozčilení a že nemá již důvěry ani k nejbezpečnějším ústavům. Neboť tyto spořitelny jsou zajištěny jednak zárukou okresu, jednak zárukou tolika a tolika obcí, které dnes ještě jsou zabezpečením. A přes to vše nesmírný neklid. A kdybyste byli poslední dni zažili mezi dělnictvem v severních Čechách, byli byste viděli, že zpráva Národní banky o sběrném kontu vzbudila projev zoufalství obyvatelstva. Řeklo se: Jestliže se to provede jen několik dní, nastanou ztráty mnoha milionů, neboť se nám odejmou poslední možnosti. Budu se k tomu musit během svých vývodů ještě vrátiti. Při tom slyšíme, že Ústřední banka německých spořitelen zavírá své přepážky. Také to nesmíte v těchto psychologických okamžicích nikterak podceňovati, neboť když obyvatelstvu říkáme: "Důvěřuj, dej peníze na půjčku práce!" a na druhé straně nemůžeme zabrániti takovému zhroucení - není to nic jiného - a také se strany vlády nelze učiniti dostatečná opatření, aby se tomu zabránilo, pak je to okamžik, který nás v nynější době musí přiměti k mnohému přemýšlení.

Nechci opakovati, co zde nesčíslněkrát bylo řečeno. Že je půjčky práce potřebí, je každému úplně jasno. Nouze roste den ze dne. Číslice jsou známy: jen 188 tisíc osob v textilním a sklářském průmyslu bez práce, státní podpora naprosto nepostačitelná; neboť představte si jednou: rodina o 3 členech má celý týden vystačiti s 20 Kč, z čeho si nemohou opatřiti ani to nejnutnější; obce nemohou více poskytovati příspěvky jako dříve, jsou u konce a nedostávají více žádných půjček pro investiční práce, jež by mohli a musily prováděti. Prosím, příklad z mého města. Projektovali jsme stavbu nemocnice jako nouzovou práci, chtěli jsme na to dáti 10 milionů, právě u okresní spořitelny v Liberci měli jsme tuto půjčku zabezpečenu. Myslíte, že okresní spořitelna, která následkem zneklidnění, jež povstalo v obyvatelstvu - nevím z jakých důvodů - musila vydati 32 miliony, může tuto půjčku ještě poskytnouti? Třetím osobám dávají se provise, konají se intervence a na konec nedostaneme ničeho.

V poslední době napravili jsme vládním nařízením v tomto směru něco, co po celá léta bylo zmeškáno. Poukazoval jsem z tohoto místa opětovně na to a zle se proti mně brojilo se strany dělnictva, když jsem to ve svém městě provedl: nevydávejte žádných peněz bez skutečného výkonu na druhé straně! Dnes je to předepsáno a nikdo se nebrání proti tomu, aby se za to, co se na jedné straně dostane, na druhé straně nemusilo něco vykonati. Nikdo nebude k nějakému výkonu nucen, když jeho tělesné síly k tomu nepostačují. Ale když se nějaká žena, jak se to u nás stalo, zpěčuje mýti školu ve městě, poněvadž dostává podporu 60 Kč týdně - řeklo se jí: "Musíš mýti školu" a ona na to odpověděla - tak to udělalo sta lidí - že to neudělá, pak musím říci, že je mi dnes vhod, že se ministerstvo sociální péče patrně také se souhlasem pánů z komunistické strany postavilo na stanovisko, že se za podporu musí konati práce. (Sen. Langer (německy): To je nucená práce se strany kapitalistů!) Ukažte mi přece kapitalisty, kde ještě nějaké máme, my žádných více nemáme!

Chtěl bych také právě zemědělské obyvatelstvo upozorniti na to, aby v každém případě těchto ustanovení použilo pro sebe, neboť bude možno, že budeme moci provésti tu a tam znenáhlé převedení dělníků do sousedního okresu a že se takovéto síly dají na 14 dní nebo 3 neděle k disposici zemědělství na základě příjmů, které dostávají. (Výkřiky sen. Stöhra.) Budete ovšem musit takovéto dělníky kontrolovati.

Všechno nutí k tomu, že stát musí učiniti opatření, aby takovouto půjčku práce sehnal. Přeji mu štěstí a přeji panu ministrovi financí také, aby se mu podařilo sehnati obnos, který na druhé straně může splniti potřeby, pokud je lze ukojiti investicemi, a na druhé straně samosprávným korporacím může opatřiti přiměřené půjčky. Domnívám se jen, že tytéž podmínky, které musí splniti stát, budou pro samosprávné korporace, obce a okresy dnes již příliš vysoké. Budou musit velmi často takovouto půjčku zamítnouti, poněvadž si řeknou, že nemohou dále zatěžovati obyvatelstvo daněmi a dávkami, poněvadž si budou musit říci, že je dosaženo hranice, že jsou pasivní, že mají schodek, poněvadž si již nevědí rady, ježto, když jim stát nedává více žádných peněz k disposici - buď bezúročně anebo na zcela nepatrné zúročení - těchto peněz nemohou použíti.

Dlužno to velmi dobře uvážiti a domnívám se, že, pokud jde o samosprávné korporace, bude musit ministerstvo financí opatřiti ještě určité úlevy. Nepovažuji také ustanovení, které se vztahuje na daňové nedoplatky, za velmi účelné. Přeji každému, kdo má daňové nedoplatky, aby mohl sehnati dlužný obnos. Ale kolik lidí má dnes daňové nedoplatky ve větším rozsahu a může k tomu ještě sehnati tento příspěvek? Přeji také panu ministrovi financí, aby v této příčině mohl podati úplně jasný obraz. Myslím totiž, že z daňových nedoplatků dnes nebude možno více vymoci 20%, 4.6 miliard - může to býti více nebo méně - nelze více sehnati, kteří tehdy měli zaplatiti tyto peníze, kteří však s placením otálejí, anebo ve většině případů platiti nemohli, poněvadž předepsaná daň byla příliš vysoká, od těch, myslím, není více možno dostati dnes tyto daňové nedoplatky. Buďto upadli do konkursu, vyjednávají o vyrovnání, anebo již vůbec zmizeli. Nikoho více nezaměstnávají, nemají žádného příjmu atd. Považuji také za nesprávné, že se těm, kteří ještě jakž takž krisi přečkali a pravidelně platí svoje daně, neposkytuje žádná úleva, když dnes ještě své daně přesně platí. Ten, kdo má nedoplatky, kdo se po celý čas protloukal, dostane takovouto prémii, ale chudák, který pilně platil, který dal všechno, ten pro nynější okamžik nemůže očekávati žádnou prémii, i když dal své poslední na daně.

To je mezera v zákoně, a prosil bych finanční správu - při rychlém projednávání nelze mezery vyplniti návrhy aby pojala ustanovení, aby se pro ty, kteří nyní přesně platí, vytvořila úleva poskytnutím prémie.

Chtěl bych se na tomto místě dotknouti bodu, který se mně v nynější době jeví zcela obzvláště důležitým, neboť co chceme počíti s půjčkou práce, když na konec vlastně zničíme to poslední, tu trochu průmyslu, kterou ještě máme? Vidím na obzoru vyvstávati těžkou bouři opatřením Národní banky o sborném kontu. Kdybyste pánové z české strany, kteří nemůžete denně pozorovati průmysl jako my, viděli zoufalství nad tímto ustanovením v posledních dnech, byli byste rozvažovali, zdali se dnes nalézáme na správné cestě. Byli jste po jiném názoru zachváceni přílišnou úzkostlivostí, ať to jsou již páni z ministerstva financí nebo Národní banky, přílišnou úzkostlivostí o trvání koruny, kterou nelze ospravedlniti. My na německé straně, kteří věru jsme více postiženi průmyslovou krisí nežli vy, máme větší důvěru ke koruně než vy sami. Díváme-li se na to s hospodářského stanoviska, je přece dán oběh měny. Nejsme přece příliš pasivní, to znamená, nebyli jsme vůbec pasivní v posledních létech co do obchodní bilance, a vezmeme-li platební bilanci - lázeňská místa, pohraniční styk, co na úrocích přichází z ciziny atd. - pak vlastně také nejsme pasivní a ničíme průmyslová odvětví, která z toho žijí a musí žíti. To je falešné a je dnes falešnou kalkulací. Textilní průmysl lomí rukama; jeho posledním útočištěm bylo 11 proc. veškerého vývozu, který si ještě udržel - neboť tento nesmírně poklesl - a ten jde do Německa; nyní se tento vývoz sběrným kontem náhle omezuje a zmizí. To nejsou žádné nepatrné cifry, neboť běží, jak známo, u textilního průmyslu o sta milionů. Totéž postihuje sklářský průmysl.

Řekne se nyní, že to jsou přechodné zjevy. Ale dnes je každý den v hospodářském ohledu těžkou ztrátou, nemohou-li lidé pracovati. Nezapomínejte jednu věc, zaměstnavatel dnes nepohlíží více růžově do budoucnosti, když vidí mizeti své poslední reservy, vidí-li ohroženu svou vlastní existenci; pak si to lehko může vzíti za příčinu, aby zítra zavřel svůj podnik. Slyším to ze všech stran a teprve včera mně význačný textilní průmyslník prohlásil: Lituji jen jedno, že jsem nezavřel svůj podnik již před ³/₄ rokem, neboť jsem stále pracoval se ztrátou, abych si alespoň trochu zachoval své zaměstnance a kádr svých dělníků. Právě tak slyšel jsem včera večer telefonicky zoufalé volání ze sklářského průmyslu. Také zde bylo mi řečeno: Což pak pánové v Národní bance a v ministerstvu financi a vy v parlamentě úplně přehlížíte, že také my ze sklářského průmyslu, Jablonec na příklad, dnes ještě jsme ročně vyváželi za 60 - 70 milionů do Německa? Dotknu se toho ještě později.

Vyjednávání při takovýchto obchodné politických věcech není třeba vždy právě vlídné. Devisová ustanovení, která svého času mělo Německo, nebyla tak příkrá jako u nás, nebyla tak specialisovaná, nýbrž pro všechny stejnoměrná. Těchto devisových opatření se používalo stejnoměrně, kdežto my jsme prováděli rozlišování. Pro sklářský průmysl používalo Německo devisových opatření způsobem nejvýš ochotným. V poslední době byla devisová povolení v Německu stanovena na 50% dřívější sumy. U sklářského průmyslu šlo se daleko nad tento obnos. Co však jsme činili my? Je to starý spor, že naše bižuterie a sklářské zboží vstoupilo do konkurence z Pforzheimem, a pforzheimští sem dodávali určité platinované zboží a ozdobné zboží. Ale co jsme my povolili? Po dlouhém domlouvání byl povolen měsíčně 1 kg pforzheimského zboží. Dříve to bylo dosti mnoho. Nyní je ovšem v tamní krajině velké rozčilení, a toto rozčilení bylo vyvoláno zcela zbytečně. Neboť co my děláme, je něco jiného, nežli co tam vyrábějí, není to vlastně žádná konkurence pro nás, my to zde nikdy nemůžeme vyráběti.

Řekne se nyní: Suroviny pro textilní průmysl, které můžete odebírati přímo, můžete přece dále odebírati, neboť stojí v těchto ustanoveních, že se suroviny mohou dále odebírati, aniž by se šlo přes sběrné konto. Neodebíráme vlnu přímo. Zpracovává a češe se v Německu. Co pak to ministerstvo financí neví? Vlna se češe v Německu a přichází k nám tak zpracovaná, plavební společnosti nepřipouštějí, aby placení šlo přes sběrné konto a zpěčovaly se uznati takovéto sběrné konto. Co pak vláda neví, že si určité obory textilního průmyslu s námaho u vytvořily vývoz do jižní Afriky a že přes sběrné konto nemohou nakupovati suroviny? Nakoupily množství hadrů z Německa zde u nás k zpracování. Je to velmi pěkný výkon, když si některý průmysl zjedná takovýto vývoz. Ale koupě nebyla dovolena, také to musí přes sběrné konto a tak ti lidé tím ztrácejí vývoz.

Ještě několik číslic, které jsou příznačné a které by právě páni z ministerstva financí měli vzíti na vědomí. Přistoupili jsme k vytvoření sběrného konta v tom okamžiku, kdy statistika právě dokazovala, že to není správné. Díváme-li se na statistiku, ukazuje se, že vývoz do Německa v létech 1931 a 1932 v prvém roce z veškerého československého vývozu činil 15.5% a roku 1932 16.2%, kdežto dovoz z Německa k nám činil r. 1931 28% a 1932 24%. To není příznivý okamžik pro takovéto opatření. Jiná cifra, která také mnoho dokazuje, je tato: Dovídáme se ze statistiky, že v posledním pololetí náš veškerý vývoz do Německa stoupl o 10%, kdežto v posledním pololetí veškerý dovoz z Německa klesl o 11%. K čemu pak takovéto opatření v takovém okamžiku, kdy se věc již zcela přirozeně vyvíjela a kdy sami vidíme, že není pro nás nejmenšího nebezpečí? Anebo jiná cifra: Díváme-li se na cifry, které v posledních dvou měsících byly oznámeny, dokazují zcela jasně, že zde vůbec nebylo žádného nebezpečí více v této otázce. V lednu byl přebytek dovozu, tedy obávané pasivum 19 mil. Kč a v únoru činila cifra, jak jsem se dozvěděl, 9 mil. Kč. Dne 3. března přišlo sběrné konto. Má to nějaký rozumný smysl? Tyto cifry má také Německo k disposici a v tomto okamžiku bylo nepředložeností, ochromovati průmysl v tomto směru dále.

To by byla hospodářská stránka otázky. Lze ji vysvětliti ještě dále. Lze ji vysvětliti také v tom směru, že jsme vlastně jen přesedlali, uvádíme-li textilní průmysl. Neboť co se vlastně pro Boha děje s pasivem, které zde máme v Německu v obchodní bilanci? Je to přece jen přeměna. Myslíte že stroje, které nutno odtamtud bráti, jsou vyrobeny doma? Nikoli, přišly odjinud, a přebytek z Rakouska, který máme a který také činí asi 400 milionů, ten neklademe v tom okamžiku na váhu a zapomínáme také, že 300 milionů z toho, co je vykázáno z Německa, připadá na suroviny, kterých zde nemáme, jako na surovou bavlnu a surovou vlnu a potraviny, kterých nemáme, jako na příklad rýže atd. To je obsaženo v těchto cifrách. Pak jsou v těchto cifrách druhy kvalitního zboží, které nemůžeme vyráběti. Můžete se stokrát tázati u Živnobanky anebo u chemického průmyslu, zdali dnes můžeme dodávati určité barvy. Podivným způsobem byl v poslední době povolen dovoz určitých věcí z Francie, kdežto dovoz z Německa nebyl povolen. Takovéto otázky dlužno uvažovati jednotlivě, nežli se vydá takové opatření, jako sběrné konto, takovéto otázky nutno upravovati v dohodě s oběma stranami. Nesmí dojíti k tomu, aby se to stalo otázkou prestiže, jak tyto dva státy přiměti zase k vyjednávání. Ovšem druhá strana, v tomto případě Německo, odpověděla, po mém názoru snadno vysvětlitelně, a ježto náš podíl na vývozu Německa činí jen 3%, odpovědělo poněkud tvrději, zastavilo úplně platební styk. Ale představte si jednou lázeňský ruch a pohraniční styk, kdyby tato opatření měla trvati třeba jen jeden měsíc. Povstanou z toho nevýslovné ztráty. Neuvidíte více člověka s 50 markami, nemohou přece více k nám. Nikdo více nemůže udržeti tento přirozený styk, který je nejnaléhavější potřebou pro naše národní hospodářství. Vypisujeme na jedné straně půjčku práce a připouštíme, aby na druhé straně nám unikly přirozené pracovní podmínky. To znamená, že nedbáme toho, že zhoršujeme svůj poměr k jiným odbytovým zemím.

Podal jsem tím zajisté důkaz, že obchodně politicky nelze toto ustanovení ospravedlniti. Nesmíme však při tom zapomenouti na jednu věc. Je to jakési zpytování svědomí, když se táži: Byla zde nějaká nutnost pro obchodně politickou smluvní stranu, aby byla ostřejší, nežli jsme byli my? Vždyť mohli také na druhé straně udělati sběrné konto a později posaditi se klidně ke stolu a upraviti vzájemné věci. Pozorujte však věci, jak se v posledních létech vyvinuly, i myslím, že kolega dr. Hodáč nemá dnes příčiny v této věci obzvláště vystupovati, neboť je sám na tom zúčastněn, že se politické styky mezi oběma zeměmi, které jsou nutně na sebe poukázány, přiostřily. Jestliže dnes v Plzni říká, že to bylo jen -přirozené opatření, které jsme odsud bezpodmínečně musili provésti, pak mu jen připomínám, že jsme politicky zmeškali tyto styky navázati. Co jsme my zde jakožto němečtí politikové se nakázali: Neopomeňte toho, nečiňte to neb ono, a dojdete s tím dále! Ale co se stalo? Až do poslední doby samé úplné nezdary! Jako objektivní člověk nemohu jinak než v nynějším okamžiku na tyto věci poukázati. Je to zpytování svědomí. Nechám si od druhé strany kdykoli beze všeho vytknouti, jestliže jsem chybil. Ale v tomto okamžiku musím také říci: Chybou bylo toto úplné přizpůsobení se západním mocnostem a úplné zapomenutí toho, co kolem nás žije, pracuje a s námi je ve spojení. (Sen. Pánek: To je váš názor!) Tu vidíme vlastně celé základní podmínky, všechny chyby, které se neustále dělaly a které nyní jeví nejhorší účinky. Nemůžeme dnes činiti nic jiného nežli varovati, aby se po této cestě nepokračovalo. Nemůžeme učiniti nic jiného, nežli říci ministerstvům: Pokuste se, aby v tu a tu dobu, ve stejnou dobu zde v Československu a naproti v Německu, vaši vyjednavači se sešli k poradě, řekněme na hranici v Podmoklech. Ale když se vyptávám, proč došlo tak daleko, slyším s jedné strany: My nejsme vinni, a na druhé straně se zase řekne: My nejsme vinni, věc musí vycházeti od druhé strany!

Můžete se dovolávati také toho, že zde nebyl zákaz dovozu v Německu, kdežto my jsme měli zákaz dovozu, a proto nemohlo nikdy dojíti k řádné -obchodní smlouvě. Možno se také dovolávati toho, že největší výhoda byla jen s Německem zachována jako největší výhoda, tarifní smlouva však byla nejdříve sjednána s Francií, se kterou dodnes stále ještě nemůžeme dojíti k zvláštním obchodním stykům. Bylo by lze dovolávati se také toho, že na konec ochranářství v jiné zemi, kterou nikterak nebudu hájiti, posíleno bylo tím, že reparační platy nelze žádati bez ochranářství, že se naléhalo právě na přebytky vývozu, že tím trpěl náš vývoz dříví, ječmene, sladu a chmele, že nakonec při ostatních otázkách, když se řeklo, že by se měla vytvořiti větší hospodářská území, ať šlo o usnesení ve Strese anebo o spojení a celní unie toho neb onoho státu, žádali jsme sice na jedné straně průmyslové preference, ale protestovali již, když například Rumunsko pro ječmen sjednalo takovouto úmluvu se svými sousedními zeměmi.

Jděte ještě o krok dále. Posledním opatřením je úmluva tří zemí Malé dohody, krok, který zase vedl k dalšímu rozladění, a při zpytování svědomí musíme to označiti za skutečnost, která dnes našemu hospodářství není na prospěch. V otázkách sběrného konta mohlo by sice Rumunsko vznésti námitky, ale my zde v tomto domě nejsme s to, abychom takovéto námitky uplatnili. Je to možné? Rumunsko mohlo by svým ministrem zahraničních věcí vznésti námitky proti sběrnému kontu, poněvadž i po názoru české strany nezlepší politické poměry, ale politický parlament, ani poslanecká, ani senát, nemůže k tomu říci slovo. To je falešná konstrukce, na kterou jako Němci ve vší skromnosti musíme poukázati, poněvadž vidíme pohromu, která vzniká. (Místopředseda Kahler převzal předsednictví.)

O těchto otázkách mělo by se vlastně mnoho debatovati. Můžeme dnes jen říci: Půjčka bude samozřejmě záviseti od toho, mnoho-li je v zemi pohotového kapitálu, mnoho-li kapitálu může ministr financí pro tyto účely uvolniti. Přejeme si, aby toho bylo hojně a aby se peněz použilo také k jejich skutečnému účelu a obzvláště v těch krajinách, které dnes nejvíce trpí nezaměstnaností. Jsme přesvědčeni že vnitřní politika bude musit býti podporována zahraniční politikou, a že na druhé straně zahraniční politika může býti podporována jen zdravou vnitřní politikou. Toto zpytování svědomí považovali jsme právě dnes za obzvláště nutné. (Potlesk.)

Místopředseda Kahler (zvoní): Další slovo má pan sen. Šťastný.

Sen. Šťastný: Slavný senáte! V souvislosti s projednávaným zákonem o Půjčce práce, pokud jsem sledoval jednotlivé pány řečníky, zkoumají se okolnosti, které určí účelné použití jejího výnosu. Postup tento považuji za zdravý. Je však, pánové, také nutno ujasnit si celý stav věcí, v němž k tomuto opatření dochází. Bída, kterou tu řešíme, nepřišla ani náhle, ani nečekána, měla své až příliš a také dlouho patrné příznaky. Kdybychom nezaznamenávali tolik ničemností, které jsou v přímém odporu s logikou, řekl bych, že příčiny panující nouze postupovaly zcela logicky. Ta veliká řada jevů, jak si je zaznamenáváme, zakládá psychologický stav, vytvořený válečnou vřavou. Ano, právě teď doděláváme válku z roku 1914.

Nechce se mi ani mluvit o příčinách, byly jistě vážné, když na nemocnou Italii, která se nedovedla oprostit vlivu války, přimašíroval pan Mussolini. Se zbraní v ruce zaváděl pořádek uvnitř státu a obraceje zbraň za hranice uchvácené Italie, mířil i tím na srdce milionů vlastních lidí. Vzdorným to byla hrozba, nerozhodným a věrným byl to slib. V malinkém šovinistickém měřítku oslnil, zaslepil a zvítězil. Kolikrát však nejlépe míněný postup za odčiněním hospodářských důsledků války narazil na zvláštní, nikoliv evropsky orientovanou Italii? Ona tu trčela jako stálé nebezpečí a překážela. Nuže, a po deseti letech přimašíroval pan Hitler. Ani jeho blýskání šavlí přes hranice není míněno tak tragicky, zcela jistě však má býti prostředkem k plnému probuzení šovinistického deliria v masách národa. Třetí říše je heslo, které v detailních účincích znovu zastavuje všecky hospodářské naděje.

Světová hospodářská konference původně stanovená na leden, byla odsunuta na duben. Sotva se bude konat i v dubnu. My tu ovšem neřešíme otázku viny na válce z roku 1914, ale současný režim německý obnovuje a zostřuje tu pokračující válku o mír, který má být vítězům nejmožněji hořkým.

Německo, svévolně a zúmyslně nemocné, působí epidemicky. Nejistota hnala stavbu celních přehrad, a jen z nich vyplynula ta všeobecná hospodářská nemohoucnost. Nemohouce zatím do světa, pomáháme si předloženou investiční půjčkou. Její výnos má být značný, podle dosavadních nadějí, a mohl by být, poněvadž tady by se mohly uplatnit peníze mnohých dobrých vlastenců, ulité za hranice a vězněné v punčochách. Výnos půjčky však - a to si tu řekněme přímo - bude úměrný národnímu uvědomění zámožných sobců.

Pánové, v našem případě je nutno znovu a znovu varovat před milosrdenstvím nouzových prací, když přece nouze je právě v tom, že mnoho těch prací není aspoň opravdově zahájeno. To stálé přešlapování na místě v opatrnickém zadržování každé koruny je spoluvina z panující bídy. Při rozpočtu jsem zde ukázal, že redukce dělnictva a pracovní doby pouze ve 232 kovodělných závodech přináší denně 633.660 pracovních hodin ztráty. Národní statky spočívají v pracovní energii živé lidské krve. Nikdo druhý za léta veliké války neinvestoval tolik do válečné mašiny jako Německo. A když jsme těsně po válce patřili na dílo nádražních staveb ve Štutgartě, zdálo se nám něco o zázraku, neboť toto dílo jako i mnoho jiných vyrostlo na sklonku války. Za nejtěžšího finančního rozvratu ho Němci uskutečnili, poněvadž chtěli! (Předseda dr. Soukup ujímá se předsednictví.)

A my? Dnes, 14 roků po válce, nedovedeme se rozhodnout pro stavbu toho či onoho mostu, regulovati ten který tok, zachytit přehradou vodu, aby přinášela užitek v elektrické energii, to všecko si stále rozmýšlíme proto, poněvadž to má stát ty a ty miliony, které okamžitě nemáme.

Tomu naše Půjčka práce může z části odpomoci, rozloží-li se její výnos účelně. Pravím z části, poněvadž žádné veřejné podnikání nestačí vyřešit danou výrobní krisi. Jsou tu stále dva hlavní činitelé hospodářského pohybu. Především zahraniční obchod, jeho posice mezi aktivitou a pasivitou a s ním v těsné souvislosti soukromé podnikání. U prvého si stojíme tak, že celkový obrat proti roku 1929 je snížen o téměř tři čtvrtiny. A tento zlomek bývalé kapacity jest ještě téměř pasivní. Pokud ve styku s některými státy je o něco aktivní, tedy pasivita obchodu s Německem úplně strávila takové lepší výsledky. A za tohoto stavu se Hitlerovo Německo odváží té drzosti, že na svých bursách škrtne čs. korunu. Sami musí dobře vědět, že tím naši korunu nezabijí, ale právě proto, že tu nejde o argument hospodářský, přijímám čin jako výraz politického nepřátelství. Za této situace je s podivem, nabádá-li nás tu předešlý řečník pan senátor Kostka k těsnější orientaci na Berlín. Omlouvá ho ovšem jeho německá příslušnost, ale je-li k tomu co říci, tož jen tolik, že je naše politika k Německu až příliš loyální. To ovšem není potřebí vykládat zle, vždyť nakonec někdo musí mít rozum. Nikdo by nemohl posuzovat příkře, kdyby se náš import za tohoto stavu věcí z nejmožnější míry Německu vyhnul. Kdyby však napadaní přejali manýry nynějšího Německa, tož v nekonečném boji všech je v sázce lidská civilisace. Přes to však požadavek orientace naší politiky na Berlín považuji za daného stavu za neuvážený.

Druhý z obou činitelů, soukromé podnikání, je zatížen především úpadkem hospodářství celého světa, s jehož situací souvisíme. Je to také mnoho příčin vlastních, o nichž jsme mnoho pověděli při projednávání letošního státního rozpočtu. Ukázali jsme zejména na neuspořádané poměry úvěrové. Velmi nepříznivě posuzována je politika kartelů, která drží stále neúměrnou hladinu cen. Index uhlí a koksu kolem číslice 200, to je překážka, kterou v hospodářském toku musí všecko ostatní s největší námahou obeplouvat. Vykonává nesporně svůj vliv na všecko ostatní, silně působíc jako jedna z příčin drahoty železa, cementu a jiných stavebních hmot. A je zbytečná, a je neodůvodněna. Nehájím cenovou politiku železáren, ale je to kapitálová služba, která svou vysokou úrokovou mírou zabírá okrouhle 12% hrubého zisku obsluhovaných podniků.

Pánové, to jsou skutečnosti, které zde opět a opět uvádím. Jsem si vědom obtížností zásahů do úvěrové politiky finančních ústavů. Jsou zde už zákony, v jichž rámci se dá působit, ale pokud bylo jednáno o snížení úroků ze vkladů, šla věc velmi hladce. Jiná je ovšem situace při zlevňování úvěru. Zde postup finančních ústavů hraničí na sabotáž. Kdyby u nás rozhodovaly jen věcné momenty a neuplatňovaly se třídně politické ohledy - a často na prvém místě - tyto potíže daly by se překonávat poměrně snadno. Prozatím však jsou třídní hlediska silnější a nezbývá, než s tím počítat jako také s jednou položkou daného stavu. Nebylo by nadsázkou, tvrdí-li se, že zámožné vrstvy - až na čestné výjimky - brzdí živější hospodářský pohyb.

Za těchto okolností je Půjčka práce dnes jediným prostředkem. Běží zde o dvě základní podstaty, především ovšem o její úspěch, a bude-li značný, tedy o účelné umístění jejího výnosu. Ne jednou jsme zde řekli svou nespokojenost s titulem "nouzová práce", -dovozujíce, že nouze je právě v tom, že mnohá naléhavá práce není už hotova. Je tu veliké dílo průplavů do dvou moří, spojením Labe s Dunajem. (Zpravodaj sen. Pánek: To jsou veliké věci dnes!) Vím to, ale jsou to věci veliké budoucnosti. Jsou tu však snadno možné práce na střední Vltavě. Přehrada u Vraného už má své zbytečné ztráty z nerozhodnosti k souvislému postupu prací stavebních se strojními. Stavba elektrárny jako článek ostatní betonáže, dlouho čekala na určení strojních fundamentů, což si už vyžádalo svých ztrát. To jsou škody zbytečné, nehledě k natahování interkaláře a ke ztrátám podnikatele, které nakonec jsou také naší starostí. Ta bude konečně hotova, ale její užitkový význam se nemůže rozvinout, pokud nebude spřažena se špičkovou přehradou štěchovickou. Mnoho se finančně zachrání a získá, rozhodneme-li se pro tuto práci zavčas. Zbytečně a velmi neodůvodněně se mluvilo v této věci o egyptských pyramidách. V prvé řadě sem musí obrátit zřetel výnos půjčky.

Pravda, několik tisíc kilometrů našich silnic máme už v dobrém pořádku. Pětkrát tolik jich ale volá o slitování. Zejména silnice kolem Prahy, dnes hlavního a residenčního města státu, vykazují stav opravdu neudržitelný. Přijíždí-li cizinec a čím blíže ku Praze, tím více s ním auto tluče, nabývá, myslím, dojmu, že by se měl vrátit z obavy, že nebude moci dál.

Kolikrát už jsme zde prokazovali nutnost spojení Nového Města s pankráckou plání. Je to hotové monstrum, prochází-li dnes občanstvo těchto dvou částí velkoměsta nevlídnou polohou více než půl hodiny, ač by po mostní spoji došlo za pět minut. Čas jsou peníze, říká se často, ale v Praze to asi neplatí, jenom se to říká. Kolik energie tu spotřebují dopravní prostředky zdolávajíce dlouhou jízdou obtížný terén a věru zbytečně. Celý náklad s přemostěním údolí je propočten asi na 45 milionů. (Sen. Modráček: Nebude stát nic, protože to zaplatí majitelé!) Ano, majitelé pozemků na pankrácké pláni, ale tady k takovému opatření není zatím dost rozhodnosti. Toto opatření je s to vyvolat poznámky o bolševických zákonech. Toho nebýt, nejen že by příplatky zbohatlých tamních majitelů stačily, ještě by byl přebytek. Ale nejde-li to pro ono málo pochopení veřejného zájmu jinak, pak nutně upozorňuji, že to -je pro peníz půjčky jedna z nejnaléhavějších investic.

Upozorňuj i opětně, že tady neběží o záležitost pražskou, zmíněný most svým významem a službou je vlastně dálková silnice a tedy záležitostí nesporně státní. Vídeňská vláda ve svém bezzájmu o Prahu, přidělila té Praze v roce 1910 na investice obnos 16 milionů korun. Kolik by to musila ta Praha v poměru ke zlatým korunám dostat od pražské vlády? Nechci-li už vyslovit logický důsledek v otázce zájmu či nezájmu.

Z předešlých řečníků někteří pánové použili příležitosti, aniž se pokusili o formu neurčitosti, zcela otevřeně útočit na systém kolektivních smluv pracovních. Nehájím kolektivní smlouvu jako dělnický sekretář jen pro moderní význam a formu. Moderní nemusí být ještě účelné. Ale dnes už každý slušný člověk ví, že systém kolektivní smlouvy je principem pořádku v dílně a ve výrobě. Vystupuje-li kdo otevřeně proti systému kolektivní smlouvy, nejen projevuje nezdravé sklony, ale také snahu zbytečnou a - marnou.

Ukázal jsem v číslicích na povážlivou ztrátu pracovní energie. Není spornou skutečnost, že statky k národnímu blahobytu potřebné spočívají na -práci. Ta ztráta 633.660 pracovních hodin denně jen ve 232 kovodělných závodech je logicky ztrátou národních statků. Postavme vedle ní tu tragickou armádu 900.000 nezaměstnaných a chtěl bych vidět onoho vlastence, který tuto hrůzu neuváží. Několik dnů je tomu, měl jsem návštěvu několika nezaměstnaných bratří. Takoví třiceti- až čtyřicetiletí, odborně zdatní dělníci neznající zahálku, po třech až čtyřech měsících nezaměstnání, z nichž jeden tesklivě prohodí: tak člověk cítí, jak den ze dne o další stupeň chátrá. - Tady nejen že si člověk váží takového vyjádření a věří mu chápaje tu prázdnotu života onoho, jenž ráno vstávaje neví, co s tím dnem počít, ale tady duše člověku pláče.

I nad tou hmotnou bídou života z podpory v nezaměstnání, ale hlavně - a k tomu bych rád obrátil pozornost všech, kdož mají na mysli budoucnost národa - nám chátrá současně 900.000 lidí z největší části mladých lidí! Pánové, konstatuje-li se, že tak zvaná racionalisace výroby už a priori, tedy i pro dobu dobré konjunktury vylučuje statisíce lidí z práce, tož není dost žhavou otázka, co s nimi? Tyto dny jsme četli v novinách, že práce, které budou z této investiční půjčky dotovány, mají býti prováděny s vyloučením mechanických pomůcek, jako jsou bagry, aby ke cti přišel krumpáč, pneumatické vrtačky aby nahradilo dláto atd., má někdo zato, že tohle je řešení velikého problému nezaměstnanosti? Takováhle degradace techniky nás především vyloučí z řady pokrokových národů, uprostřed nich vytvoříme ostrůvek ustupující civilisace a návrat k barbarství, ale zcela zbytečně sedřeme dělníky.

Ne tak. Ať je toho technického pokroku raději více, vždyť práce nemusí být zbytečně tvrdou a dělník nemusí mít jen zrasované tělo. Ale s technickým pokrokem a tempo musí postupovat úprava pracovní doby! Není pravda, že dlouhá pracovní doba je podmínkou množství výroby, když mechanika tak úžasně krátí výkon. Poslední konference práce v Ženevě usnesla konvenci o čtyřicetihodinném pracovním týdnu a je tak trochu hanbou naší demokracie, že zástupce zaměstnavatelů fašistické Italie rozhodně se za tento požadavek doby postavil. (Sen. Kotrba: Mají ji tam také zavedenu?) Po tom se nyní neptáme, prozatím je to mezinárodní zákon a je na nás, abychom ho doma zavedli, jako je to i jejich domácí starostí. Kdo ale tomu brání za zjištěného stavu věcí, není vlastenec! Úkolem pravých vlastenců je přemýšlet o tom, jak bude vypadat naše příští generace.

Pánové, naše Půjčka práce nebude přijímána jenom sympaticky. Jsou tu oni, kteří svoje přebytky ulili za hranice, ve švýcarských bankách nedostanou ani haléře úroků. Nečinili by tak, kdyby měli čisté národní svědomí, kdyby s národem cítili a ve spolupráci s celkem hledali obecný i svůj prospěch.- Ke všem, kdož mají hotových prostředků volám, aby nezapomínali, že každá suma, která se tu soustředí, znamená opětné využití pracovní energie odstavených sil. Také ale že znamená zastavení mravního rozkladu. Kdo nevykoná tuto povinnost, ač může, stává se brzdou šťastnějšího vývoje národních sil. (Potlesk.)