Sen. Nedvěd (pokračuje): Bylo mi to podivné, protože hitlerovci nikdy můj hostinec nenavštěvují. Za chvíli přišli dva říšští hitlerovci, a to Sturm - Band - Führer Schlesinger a člen S. A. Uhlik. Všichni hitlerovci hráli biliard a chovali se velmi hlučně. Pojednou jsem slyšel za hostincem výstřely a výkřiky: Hilfe! Feuer! Našli jsme pak zraněného dělníka Schmiedera. Hitlerovci popřeli, že by o něčem slyšeli, poněvadž prý hráli biliard. Emigranti, kteří u mne nocovali, odjeli už před tím do Mostu, protože jim četníci činili obtíže. Hostinský ukazuje nepoužitou patronu, nalezenou po odchodu hitlerovců, je to patrona říšskoněmecké armádní pistole. Jinak se obává činiti další výpovědi, protože, jak říká, je to zakázáno. Hostinský je politickým přesvědčením sociální demokrat. Sociálnědemokratický místostarosta viděl, že v hostinci sedí místní hakenkrajcleři, z nichž jeden se jmenuje Wagner a říšskoněmečtí Nazi. Pokládá za určitou spolupráci mezi hitlerovci v hostinci a hitlerovci venku.

Výpověď skladníka konsumu - soc. demokrat -.

Ve středu večer 5 minut před 8. hodinou šel jsem z krámu a viděl jsem, jak naproti bytu soc. dem. místostarosty stály u železného zábradlí 2 osoby. Šel jsem ke hranicím, poněvadž jsem tam měl nějakou práci. Když jsem se vrátil, stály tyto 2 osoby ještě na místě a kromě nich tam byla ještě třetí. Podle obleku jsem poznal, že je to cizí osoba, ne z obce. Pak jsem šel do hostince "Zum schwarzen Adler" a jakmile jsem vyšel z hostince, stály ony dvě osoby na rohu před hostincem, ale již bez třetí osoby. Bylo mi to podezřelé a poněvadž již několikrát byl podniknut pokus o vloupání do konsumu - konsum je v témže domě, ve kterém je zmíněný hostinec - šel jsem za dům, svítil elektrickou baterkou, ale nic jsem neviděl. Šel jsem zpět a ptal jsem se, kdo jsou tyto dvě osoby? Bylo mi řečeno, že jsou to lidé z Katarinabergu a tak jsem se o celou věc nestaral. Šel jsem ke známým. Před půl jedenáctou jsem se vrátil a bylo mi nápadné, že v hostinci "Zum schwarzen Adler" je ještě světlo, což jindy ve všední den není, protože se zavírá o 9. hodině. Proto jsem se šel podívati dovnitř a viděl jsem několik osob, které hrály kulečník. Byli to Nazi a mezi nimi dva z Německa. Byl jsem sotva několik minut uvnitř a pak jsem slyšel volání: Hilfe! Vyřítili jsme se ven a přišli nám naproti tři dělníci, kteří šli domů ze vzdělávacího kroužku, a ti nám řekli, že za domem padly dva výstřely. Rozsvítili jsme baterky, ale mezi tím přišlo pět Nazi z Katarinabergu a jak jsme svítili, řekl jeden: Du kannst ein Paar in Bauch erwischen. Ptali jsme se Nazi, zdali slyšeli výstřely, řekli, že neslyšeli nic, ale naproti tomu všichni ostatní výstřely slyšeli. Mezi tím jsme zase slyšeli volání o pomoc a našli jsme těžce postřeleného dělníka Schmiedera.

Obyvatelstvo o chování četníků.

Když byli říšští emigranti v Katarinabergu, řekli četníci hostinskému, že nesmí přechovávati cizí emigranty. V úterý vnikli četníci s nasazenými bajonety do pokoje emigrantů a chtěli je zatknouti. Teprve po intervenci sociálně-demokratické strany v Mostu mohli odcestovati do Mostu. Četníci zadrželi ony dva Nazi z říše, Schlesingera a Uhlika, kteří byli v hostinci, ale tvrdí o nich, že měli papíry v pořádku. Místní obyvatelé však říkají, že jen jeden měl pas - Uhlik - a Schlesinger nikoli. Četníci je po formálním výslechu vedli k hranicím a řekli jim: Příště si vezměte "Grenzausweis".

Výpověď dvou sociálně-demokratických členů mládeže.

Večer, když bylo nápadné, že říšskoněmečtí Nazi a místní hakenkrajcleři běhají po vesnici, a bylo ve vzduchu, že se něco připravuje, šel dělník Adolf Grimmer na četnickou stanici v půl osmé do Katarinabergu - četnická stanice leží nahoře v Katarinabergu, kdežto události se sběhly v Grundu - a žádal vrchního, aby poslal četníky do Grundu. Na to odpověděl vrchní, že četníci jsou unaveni, a že přijdou do vesnice až ve čtvrtek. Když byli v půl jedenácté povoláni četníci, řekl vrchní rozzuřeně dělníkům: "Kdybyste šli v 9 hodin spát, nic by se vám nestalo." Dělníci zadali, aby byly vykonány u zdejších Nazi domovní prohlídky, ale nic se nestalo. Tito dva členové soc.-dem. mládeže slyšeli také, jak říkali četníci hakenkrajclerům, aby si příště donesli Grenzausweis. K událostem podotýkají, že každé dítě vědělo, že se musí něco strhnouti. Obyvatelstvo je tak pobouřeno proti hakenkrajclerům, že, -kdyby nebylo četníků, bylo by se vrhlo na říšskoněmecké hakenkrajclery.

Výpověď mladého dělníka Vogela, který byl přepaden spolu se Schmiederem hakenkrajclery: "Stál jsem s jedním soudruhem u Weiderhaus, vedle nás kráčelo 4 až 5 neznámých směrem k hostinci "Zum schwarzen Adler". To nám bylo podezřelé, a Schmieder a já jsme šli za hostinec, abychom se podívali, co se děje. Hned za domem jsme zůstali stát a spatřili jsme na rohu oněch 4 až 5 mužů. Jakmile nás spatřili, přistoupili k nám. Zůstali jsme stát. Těch 5 vytvořilo kolem nás polokruh, vytáhli revolvery a volali: Hände hoch! Schmieder stál dva až tři metry za mnou. Nemohl jsem se za ním obrátiti, protože jsem měl před sebou revolver. Dal jsem ruce nahoru, ale nevím, zdali je dal Schmieder. Dva muži mířili na mne revolverem a třetí mne držel za prsa. Najednou zazněly za mnou dva výstřely, muž mne pustil, vytrhl jsem se, utekl a alarmoval lidi. Mohu se pamatovat, že jeden z hakenkrajclerů měl modrou lyžařskou čepici. Raněný Schmieder řekl lidem, kteří přiběhli mu na pomoc, že mu hakenkrajcleři řekli: Hände hoch, du kommst mit in den Wald! Proto nedal ruce nahoru, protože myslel, že tam bude zabit, a v tom okamžiku hitlerovci stříleli. - Místní obyvatelé vědí, že volání "Du kommst mit in den Wald" znamená vraždu, protože takovým způsobem odvlékají hakenkrajcleři své oběti v Sasku. - Pamatuje se na modrou lyžařskou čepici s modrou šňůrou, jak se nosí v Sasku a vysoké boty.

Schmieder Karel, bratr postřeleného: V mé přítomnosti řekli četníci, když vyslechli říšské Němce z hostince: Uhlik má dokumenty, Schlesinger nic. Pak se ptali hakenkrajclerů: Jak jste mohli překročiti hranici bez dokumentů? Co vás sem přivedlo? Sturmbandführer Schlesinger jim řekl, že přišel na pivo. Na to řekl vrchní něco česky četníkovi Podlesákovi, čemu jsem nerozuměl.

Situace v pohraničí podle výpovědí místního obyvatelstva: Ve čtvrtek dne 9. března stříleli členové S. A. na dělníky v Brandavě z Rosenthalu v Sasku. A teprve v úterý na druhý týden přišla úřední komise s okresním komisařem Žákem. Hranice jsou obsazeny ozbrojenými hitlerovci, kteří provádějí prohlídky spolu s celníky, stojí těsně na hranicích a zacházejí brutálně s místním obyvatelstvem čsl. příslušnosti. Říšští hitlerovci vyzbrojují domácí hakenkrajclery zbraněmi. Tak bylo nalezeno po srážce v Grundu dětmi pět zabijáků, které pravděpodobně odhodili místní hakenkrajcleři. Místní hakenkrajcleři těsně spolupracují s říšskými hitlerovci. Vypsali černé listiny sociálnědemokratických a komunistických pracovníků a dali je říšským hitlerovcům. Říšští hitlerovci vypsali veřejně na čsl. státní příslušníky tzv. Kopfprémie, ceny za hlavu. Tak se stalo, že sasský četník prohlásil čsl. příslušníku Walteru Vránovi, že na jeho hlavu je vypsána odměna 200 marek a že nezáleží na tom, bude-li zastřelen na českém, nebo na sasském území. Pokud jsme zjistili, byla vypsána dále veřejně odměna za hlavu těchto čsl. příslušníků, soc.-demokratických a komunistických pracovníků z Brandavy: Mansfeld, Breitfeld a Gripper. Oba poslední jsou soc. demokraté.

Místní hitlerovci vylepili na veřejně přístupných místech vyhlášku tohoto obsahu: "Výstraha! Proti naší straně event. proti jednotlivým jejím členům byly rozšiřovány v posledních dnech nejúžasnější zprávy a pověsti. Prohlašujeme toto vše za sprosté lži a musíme všechny důrazně varovati, ježto proti všem těmto osobám podnikneme příslušné a soudní kroky. Podpis: DNSAP, Deutsche Nationalsozialistische Arbeiterpartei, Ortsgruppe Katarinaberg, Parteileitung." Zajímavé je, že k těmto vyhláškám je připojen podpis a razítko státem povoleného spolku: Landwirtschaftlicher und Gewerblicher Vorbildungsverein in Katarinaberg. Obyvatelstvo žije v ovzduší úžasného teroru. Je tak zastrašeno hakenkrajclery, že se bojí si stěžovati a vypovídati.

Situace vesnice je totiž taková, že se těžko může ubrániti útokům říšskoněmeckých hakenkrajclerů, kteří jsou v neustálém spojení s místními hakenkrajclery. Hranice je vzdálena několik minut, takže hitlerovci nemusejí překročiti ani čsl. území a mohou kohokoliv z čsl. příslušníků zastřeliti. V obyvatelstvu se vzmáhá hrůza, protože vidí státi ozbrojené hakenkrajclery na hranici a od úřadů se nedostává místnímu obyvatelstvu pomoci.

Jak je vidět, čsl. četníci na sasských hranicích žijí s hitlerovými bandami v nejlepší shodě. Naprosto jinak si počínají proti domácímu obyvatelstvu a zvláště proti dělníkům, bojujícím za větší kus chleba. O tom nejlepším důkazem jsou Radotín, Duchcov, Most, Frývaldov, Košúty, Turia Pasika, Gemerská Horka, Volovec. Je vidět, že četnictvo československé se nijak neliší od dřívějšího četnictva rakouského, třebaže nám p. ministr Černý vykládá o jeho kulturní činnosti.

Soc.-demokratický posl. Josef Hybeš charakterisoval úkol a činnost četnictva v řeči, pronesené v rozpočtové debatě v rakouském parlamentě dne 11. března 1902 takto: "Četnictvo ustanoveno je k udržování veřejného řádu, pokoje a bezpečnosti. Bylo by jistě chvalitebným, kdyby nás sbor takovou mocí opatřený ochraňoval. Ale ve skutečnosti je tomu právě naopak. Četnictvo není sborem,.který zjednává pořádek, nýbrž sborem, který lidi vraždí, který při každé příležitosti střílí do lidu, který ruší pořádek a vykonává pomstu. Kdyby bylo četnictva více, že by stát mohl postaviti po jednom četníku do každého domu, pak by došlo každodenně ke krveprolití do set a tisíců lidí."

A nyní k půjčce práce. Když je někomu zle, vystihuje staré české přísloví jeho stav slovy: Teče mu voda do bot. Předloha, kterou zde máme, je důkazem, že také vám teče voda do bot. Není tomu dávno, co byl odhlasován rozpočet, plod rozpočtové sedmy, ovšem po důkladných škrtech v úkolech sociálních, kulturních a zdravotních a po snížení životní úrovně státních zaměstnanců. Předloha o půjčce práce dokazuje, že ve stabilitu a pevnost rozpočtu příliš nevěříte. Situace je taková: jediným výsledkem vaší 14tileté vlády je milion nezaměstnaných, další statisíce částečně zaměstnaných ožebračené živnostnictvo a malorolnictvo, a zbídačení státní a veřejní zaměstnanci. Je pochopitelné, že pracující třídy se brání proti této vyhladovovací politice, ale na jejich oprávněný odpor se odpovídá persekucí a ilusemi. Není to po prvé, kdy slibujete práci a chleba. R. 1930 jste dělali velký bengál se 150 mil. Kč které měly býti věnovány hladovějícím, potom jste přišli s investiční půjčkou 1 300 mil. Kč, která byla vyloženým humbukem pak jste strávili francouzskou půjčku, která také nikomu nepomohla, a nyní přicházíte s půjčkou práce s velikými fanfárami a slibujete východisko z krise. Všechny vládní strany na schůzích a v tisku provádějí pravý indiánský tanec s půjčkou práce.

Koaliční tisk provádí velkou demagogii s investiční půjčkou. Demagogie ta je na vlas podobná oné demagogii, která byla prováděna s tzv. půjčkou francouzskou a řadou jiných půjček, které však přes všechno ujišťování nezaopatřily práci ani jedinému dělníku a neroztočily jediné kolečko ve fabrice. Největší demagogii provádějí však listy nár. socialistů a zejména sobotní "A - Zet", který na základě usnesení obecního zastupitelstva v Říčanech tvrdí, že prý i komunisté u znávají oprávněnost této půjčky a hlasují pro ni. Je to ovšem lež jako věž. (Výkřiky sen. Havleny.)

Ano, komunističtí poslanci jasně a zřetelně prohlásili, že jsou pro investiční půjčku, dokonce pro povinnou investiční půjčku pro všechny boháče, aby nezaměstnaným byla skutečně zaopatřena práce. Poukazujeme na prohlášení soudruha Štětky, který ve své řeči o investiční půjčce ve sněmovně uvedl: "Sem s půjčkou, sem s finančními prostředky, které tu jsou! A není o tom pochyby, že peníze tu jsou, ale pro zaopatření práce nezaměstnaným, na zaopatření chleba pro hladové rodiny nezaměstnaných. Nestačí pak, jak vláda navrhuje, dobrovolná půjčka, nýbrž my navrhujeme a jsme toho názoru nejenom my, nýbrž i celá pracující třída, aby tato půjčka byla povinná pro všechny majetné vrstvy.

My komunisté navrhujeme k provedení užitečných prací, na které nestačí výnos investiční půjčky práce, aby bylo použito daňových nedoplatků osob, jejichž jmění přesahuje hodnotu 500.000 Kč. Všichni takovíto dlužníci daní nechť jsou jmenováni v úředních listech a vystaveni tak na pranýř jako záškodníci. Daňové nedoplatky u těchto osob nechť jsou vymáhány exekučně do všech důsledků."

Ve svých návrzích komunističtí poslanci dále žádali, aby na účely užitkových prací byly vymáhány bezúročné půjčky, které stát poskytl kapitalistickým a náboženským společnostem klusáckým spolkům atd. v částce půl milionu Kč.

Všechny tyto komunistické návrhy nár. sociální i ostatní koaliční tisk však při své demagogii zamlčel. Zamlčel ovšem i to, proč komunisté nehlasovali pro tuto půjčku a proč ji odmítají. Proto, jak uvedl ve své řeči soudr. Štětka, že v celém vládním návrhu není jediného slova záruky, že této půjčky nebude stejně zneužito jako všech ostatních půjček, jako investiční půjčky z r. 1930, jako investiční půjčky z r. 1931, která vynesla 1.300 mil. Kč, stejně jako francouzská půjčka z r. 1932, která skončila v pokladnách zbrojařských průmyslníků. Tyto všechny vážné důvody zamlčel koaliční tisk svým čtenářům, stejně jako zamlčel další návrhy komunistů, aby výnos půjčky byl rozdělen okresům a obcím podle počtu nezaměstnaných v jejich obvodu, aby tak byla zaručena kontrola a nemohlo býti půjčky zneužito, jako tomu bylo až dosud. Z koaličního tisku nesmějí se čtenáři dověděti ani slova o tom, že to byli právě nár. sociální a soc. demokratičtí poslanci, kteří spolu s měšťáckými poslanci tyto jedině správné komunistické návrhy zamítli.

Taková je pravda a ne jiná. Proto musí všichni dělničtí zástupci v obecních zastupitelstvech se dožadovati, aby bylo svoláno obecní zastupitelstvo, které by se usneslo žádati okamžitě příděl z půjčky pro nutné investiční práce v obci. Tito dělničtí zástupci musejí rovněž žádati, aby hotové peníze v obci byly uvolněny na tyto nutné práce v obci, a to přímo a nikoli upsány na půjčku, která neposkytuje žádné záruky, že jich bude skutečně použito k účelu, jemuž mají sloužiti. Obecní zastupitelstva nechť žádají, aby kmenového jmění obce bylo zákonem umožněno rovněž použíti přímo na všeužitečné práce v místě a ne, jako tomu bylo na př. v Říčanech, aby kmenové jmění bylo upsáno na půjčku bez záruky, že se tak vrátí obci k použití ve prospěch nezaměstnaných a pro nutné a užitečné práce dotčené obce. Takové je jedině správné stanovisko, podle něhož se mají říditi zástupci pracujícího lidu v obecních a okresních zastupitelstvech.

Že půjčka práce není nic jiného, než nový pokus o uklidnění pracujících tříd, přiznal sám zpravodaj rozpočtového výboru sen. Modráček, když tato předloha byla v rozpočtovém výboru projednávána. Prohlásil, že si musíme býti vědomi toho, že půjčka práce nedá práci všem nezaměstnaným, a že půjčkou práce chcete pouze zadržeti hospodářský úpadek. Sen. Modráček potvrzuje to, co říkáme my. Půjčka práce může opatřiti práci pouze malé části nezaměstnaných dělníků za žebrácké mzdy a bude působiti jedině k tomu, že kolektivní smlouvy budou odbourány a že zavedena bude nucená práce. Sen. Modráček přiznává, že půjčka práce má pouze zadržeti hospodářský úpadek, což znamená, že mu nemůže zabrániti. Ten hospodářský úpadek se blíží mílovými kroky, blíží se katastrofa, a půjčka práce má pouze katastrofu oddáliti.

Zajímavé také je, a o tom také bylo mluveno v rozpočtovém výboru, že z půjčky práce nemohou býti stavěny školy, poněvadž školy jsou budovy, které se nevyplácejí, nenesou žádný zisk, ale z půjčky práce budou budovány budovy, které sice také nenesou žádný užitek hmotný, ale slouží jako nástroj k potlačování oprávněného odporu pracujících tříd. Nedělní "Lidové listy" uveřejňují seznam investičních prací, které budou provedeny z výnosu investiční půjčky. Mezi nimi je tato položka: v okruhu působnosti ministerstva vnitra je třeba vystavěti četnická kasárna ve V. Poli, v Kosihách, N. Báňi, v Raďovci, v Brezové, v Holiči, ve St. Lubochni, v Povlovci, v Bašinci a ve Sliači. Tedy školy stavěny nebudou, ale četnická kasárna ano! A tyto stavby četnických kasáren v době největší bídy a hladu jsou nejlepší ilustrací poměrů v tomto státě.

Avšak se všemi těmito prostředky již dlouho nevystačíme. Nepomůže ani persekuce, ani iluse které se musejí rozplynouti. Pracující třídy již vašim slibům nevěří a proti vaší persekuci se brání tvořením jednotné fronty. Ta je na postupu. Nejlepším důkazem o tom je strach a panika měšťáků z nabídky Komunistické internacionály II. internacionále. K jednotné frontě dojde, i kdyby se vůdcové II. internacionály sebe více proti ní bránili. Musí k ní dojíti proto, poněvadž pracujícím třídám nezbývá jiná cesta k proletářskému východisku z krise. (Potlesk komunistických senátorů.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Kříž. Dávám mu slovo.

Sen. Kříž: Slavný senáte! Ne každá vládní osnova hospodářského rázu těší se takovému zájmu a popularitě širokých vrstev občanstva jako projednávaná osnova zákona o investiční půjčce práce. Je to pochopitelné. Jde tu o dalekosáhlá opatření státního zásahu k zmírnění účinku hospodářské krise na náš vnitrostátní život hospodářský, který již příliš dlouho a příliš těžce ve všech odvětvích výroby stená pod účinky této krise, kterou na své existenci nejhůře a nejtíživěji odnášejí nejširší vrstvy občanstva. Jsme rádi, můžeme-li při této příležitosti konstatovati, že předlohu zákona o půjčce práce vítají sympaticky nejen strany tvořící parlamentní majoritu, nýbrž, až na komunisty, i ty strany oposiční, které mají zájem, aby hospodářský a státní život překonal bez obtíží katastrofální otřesy hospodářského údobí posledních let.

Z úst p. kol. Nedvěda jsme právě slyšeli, že komunistická strana se staví proti půjčce práce. Kol. Nedvěd velmi těžce sháněl důvody proti, pro své stanovisko, a myslím, že jeho důvody nedovedou přesvědčiti a zejména že nemohou přesvědčiti ty stoupence komunistické strany venku, kteří marně hledají práci a příliš často - měl jsem ten případ předevčírem v Husinci - volají sociálnědemokratické činovníky, aby s nimi intervenovali u samosprávy, u úřadů, aby se veřejné práce podnikaly. Není to žádná lež, je to prostá skutečnost. I když víme, že ani nejlepší výsledky upisovací akce půjčky práce nejsou s to, aby stoprocentně opatřily práci těm,... (Výkřiky senátorů strany komunistické. - Místopředseda dr. Hruban zvoní.)... kdož po práci volají, přece jen nepochybujeme o tom, že pečlivě a za součinnosti vládních, parlamentních, hospodářských a... (Výkřiky senátorů strany komunistické.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Neračte vyrušovat!

Sen. Kříž (pokračuje): ... finančních kruhů připravená osnova splní své poslání a naději v ní kladenou a zmírní mnoho bídy, kterou světová hospodářská anarchie proti naší vůli vnáší do našeho života.

Proto jsme také nejen v rozpočtové debatě, ale již dlouho před tím při různých příležitostech volali po investiční půjčce jako po jednom z nutných a nezbytných opatření státu na udržení a ozdravění hospodářského života, a není neskromností konstatovati při této příležitosti, že strana, kterou mám čest v senátě Národního shromáždění zastupovati, plným právem reklamuje si pro zákon o investiční půjčce práce iniciativu, s kterou před časem v této věci přišla.

Dnes loyálně konstatujeme, že jde tu v této době o společné dílo všech, kdož u vědomí odpovědnosti snaží se ve vlnobití krise a bídy učiniti všechno, aby, když už v hospodářském podnikání zklamaly principy podnikání soukromého, byl zde stát, který jako nejvyšší jednotka společnosti nastupuje s veřejným podnikáním kolektivního rázu jehož hlavním a nejpodstatnějším smyslem jest, opatřiti nezaměstnaným práci.

Je to nás všech svatá povinnost a je svatou povinností všech, kdož mají potřebné prostředky, prokázati v této době státnost a smysl pro lidskou bídu a půjčku práce upisovati a tím podati důkaz, že republikánství a demokracii máme nejen v slovech, nýbrž že dovedeme tyto krásné ctnosti občanství provázeti také činy Čím více sejde se v upisovací akci půjčky práce kapitálových hodnot, tím bude méně nezaměstnanosti a více chleba těm, kdož bloudíce ulicemi měst i vsí marně volají již dlouhé měsíce po práci. Ti, kteří tak často a rádi vyčítají nezaměstnaným podporu, nemají vhodnější příležitosti nad tuto, jak ukázati a prokázati svůj vlastenecký a lidský smysl. My, sociální demokraté, jistě nejsme z těch, kdož by chtěli povinnosti státu jakýmkoli způsobem zneužívati a kdož by se vyhýbali jakékoliv kontrole v podporování nezaměstnaných. Není pochyby o tom, že v celkové státní podporovací akci, zasahující téměř milion lidí, mohou se tu a tam vyskytnouti některé nesprávnosti. Ale je tendenční a demagogické tvrditi, jako se to velmi často stává, že těmito nesprávnostmi je vinno ministerstvo sociální péče nebo dokonce ministr sám.

Kdo jen trochu zná praxi, ví, jak jasné jsou úřední předpisy. Jsou-li někde přehmaty, není, pokud jde o podpory podle zákona o gentském systému, vina v centrálním úřadě, ale dole, u těch, kteří zákon provádějí. Byly zjištěny případy vědomého zneužívání tohoto zákona, ale organisace, u nichž se to zjistilo, nejsou organisace socialistické, naopak zneužití bylo konstatováno právě v korporacích, které mají velmi blízko k těm, od nichž slyšíme hlasy, aby se revidovalo. Jak jsem již řekl, jsme pro revisi co nejpřísnější. V tzv. akci vyživovací leží pak odpovědnost za správné rozdělování na obecních úřadech a úřadech okresních, tedy zase na ministerstvu sociální péče. Starosta má k ruce místní komisi a s nimi společně je odpověden za to, aby lístkové akce vyživovací v žádném případě nebylo zneužito, odmítáme proto se vší rozhodností tendenční útoky proti ministerstvu soc. péče a ministru dr. Czechovi co nejrozhodněji.

Jak je nutno, aby ve vyživovací akci bylo pokračováno i v období mimo zimní měsíce, toho dokladem jsou kritické poměry ve výživě nezaměstnaných, jak se s nimi shledáváme nejen ve městech a průmyslových centrech, nýbrž i na venkově. Uvedu zde jeden případ s Trhosvinenska.

V tomto, snad nejchudším jihočeském okrese bída nejen mezi nezaměstnanými, nýbrž i těmi, kteří do vyživovací akce nejsou nechť již z jakýchkoli důvodů pojati, vyvrcholuje k hranici hladu. Jde tu o obce jmenovaného okresu, v nichž převážná většina dělníků a domkářů řazena je mezi tzv. "sezónní zaměstnance", to jest dělnictvo stavební. Z těchto míst, jako z většiny jihočeských obcí, hledá dělnictvo práci v létě na stavbách ve velkých městech, na regulacích atd. Před válkou jezdilo se do Vídně, kde bylo práce vždy dost a promiňte, konstatuji-li, že na tyto doby poměrného blahobytu se v našem kraji hodně vzpomíná. Tito lidé se prostě doma nemohou uživiti a proto musí do světa. Domácí práce i na kousku políčka, pokud ovšem je, musí obstarati přes celé léto žena s dětmi. Také těmto v pravém slova smyslu chudákům se často vyčítá každá podpora. V nejchudších rodinách na Trhosvinensku je dnes bída v pravém slova smyslu zoufalá. Není peněz na nejnutnější prostředky výživy. Bylo mi dosvědčeno, že za vajíčko, které se zde prodává za 25 hal., žádala chudá žena na obchodníkovi výměnu mouky, aby měla na zápražku do polévky. Chápete, kolik je to bídy? Aby nebylo těchto hrubých vykřičníků hospodářské krise, k tomu směřuje tendence projednávaného zákona. Jak již bylo konstatováno, je to jeden z článků svědomitě prováděného vládního plánu, který rádi a v plném vědomí odpovědnosti podporujeme.

Bankovní zákon, zákon o soutěži v peněžnictví, úprava úrokové míry, byly předpoklady v širokém rámci založené práce vlády a parlamentu na mírnění účinků světové hospodářské krise. Rozhodně však tyto akce nesmí znamenati konec povinností veřejnosti vůči obětem této krise. Poměry kategoricky vyžadují, abychom nezůstávali státi v půl cestě, abychom v akci za ozdravění hospodářského života pokračovali a zejména aby co nejdříve dostal se nám k projednávání a ústavnímu schválení také zákon kartelový, který by přivodil potřebné snížení cen průmyslových produktů Bylo by kapitolou příliš dlouhou vypočítávati prokázané neúměrné zisky kartelového obchodování, které nás po této stránce řadí k nejdražším státům světa. Proto zásah státu musí i zde v zájmu celku zjednati nápravu. Heslo nižších hospodářských čísel, vydávané jako pomoc z bídy dneška, nesmí se zastaviti před sobeckými interesy jedněch, když na druhé straně dělník, státní zaměstnanec a zemědělec přinesli tomuto heslu již více než snesitelné oběti. Prováděti tuto politiku snad po hospodářské spravedlnosti jsme povinni těm, kdož dávajíce nám důvěru očekávají od nás pomoci.

Přáli bychom si, aby v zájmu opatření práce pro nezaměstnané dostalo se v době co nejkratší ministerstvu soc. péče dalších potřebných prostředků, aby se mohlo pokračovati v produktivní péči o nezaměstnané prováděním nouzových prací obcemi a okresy. Je známo, že více než 4.000 obcí čeká na příznivé vyřízení svých žádostí. Byla by to desetitisícová armáda nezaměstnaných, která by zde našla práci, a poněvadž je zde opravdu nebezpečí z prodlení, nebezpečí pro stát a klid v jeho hranicích, apelujeme při této příležitosti na povolané činitele v tom směru, aby v produktivní péči pro nezaměstnané bylo pokračováno v mezích co nejširších. Všichni víme, jak doba je těžká. Chtěl bych říci, že v této těžké době nic tak nejitří mysl lidu poměry zkrušeného, jako když vidí nerozhodnost a váhavost. Proto bychom si přáli, aby vláda po této stránce v započatém tempu vydržela a byla na výši doby.

Při této příležitosti znovu poukazujeme na jeden úsek hospodářské krise a to na tíživý stav samosprávy, která v důsledcích zákonů 77/27 a 169/30 o hospodaření územních svazků, je v době, kdy by měla plniti velmi vážné úkoly, v pravém slova smyslu před katastrofou. Byli jsme kdysi v názoru na škodlivé účinky jmenovaných zákonů osamoceni, vývoj však nám dal za pravdu, a dnes je všeobecně sdíleným stanoviskem, že něco se zde musí státi a že samosprávě musí býti pomoženo k tomu, aby mohla volněji dýchati. Chtěl bych jen poukázati, jak tyto zákony nepřímo maří dobré účinky zákonů jiných a jak je nutno hledati kořen zla tam, kde skutečně je. Podle dnešní praxe zemských úřadů není možno, aby samosprávné svazky podnikaly práce většího druhu, jako jsou silnice, regulace atd., i když na tyto práce mají zajištěny podpory z veřejných fondů, dosahujících třeba 95%, když scházející kapitál má si obec nebo okres opatřiti úvěrem. Taková výpůjčka se prostě nepovolí, poněvadž tomu brání suchá litera nešťastných samosprávných zákonů výše citovaných. Důsledek toho je ten, že veřejné podpory státem a zemí zaručené propadají a celé kraje jsou ochuzovány jen proto, že nemohly složiti 5 nebo 10% hodnoty projektovaného a technicky i finančně zabezpečeného díla. Tak r. 1930 bylo v jihočeských okresích projektováno se státním a zemským příspěvkem silničních prací za 11,983.000 Kč, ve skutečnosti bylo však vypláceno jen 1,442.000 Kč. V roce 1932 bylo připraveno a státem a zemí schváleno pro jižní Čechy práci za 11,087.000 Kč, provedeno bylo však jen za 1,690.000 Kč, ostatní zůstalo nevyužito proto, poněvadž okresy si nemohly opatřiti úvěr na scházejících 5 - 10%.

Tento stav je neudržitelný a musí býti změněn v tom směru, aby samospráva mohla podnikati taková užitečná díla, jako jsou díla komunikační a vodohospodářská. Nestane-li se tak brzo, povede dnešní praxe k důsledkům, které skončí v katastrofě. Nechceme, aby se tak stalo a proto včas voláme po nápravě.

Považujeme za velmi významné plus půjčky práce, že její organisace zajišťuje možnost a nutnost, aby při rozvrhu investovaných hodnot bylo přihlíženo k potřebám jednotlivých krajů, aby práce strojová, kde je to možno, nahrazována byla prací ruční, že se pamatuje i na organisaci pracovních výkonů zneužíváním práce přes čas a práce akordní. Všechna tato opatření vyznačují svědomitost, s jakou celá akce je připravena a zajišťují důvěru k praktickému provádění zákona a zužitkování kapitálů, půjčkou k oživení pracovního ruchu soustředěných.

Nemůžeme dále přejíti potřebu toho, aby z investiční půjčky náležitým způsobem bylo pamatováno na naléhavé potřeby investic zdravotního rázu, zejména na stavby a rozšíření nemocnic, kde namnoze jsou neudržitelné poměry a kde zastaralé předpisy a také zákon č. 77/1927 a 169/30 znemožňují zakladatelům rozšíření ústavů, i když by zde byly finanční prostředky. Případ všeobecné veřejné nemocnice v Č. Budějovicích je tu odstrašujícím příkladem. Urychlené realisování podaného návrhu o fondu lidového zdraví je zde nejvýš nutné.

Mluvčí naší strany při projednávání tohoto zákona v posl. sněmovně, posl. inž. Nečas vyzvedl ve svém referátě nutnost nového zadávacího řádu pro veřejné investice. Jistě právem, poněvadž výnos půjčky práce bude svěřeným národním statkem, s kterým je nutno hospodařiti co nejpečlivěji. Investice z titulu půjčky práce podnikané musí býti prováděny řádně a pečlivě. Musí také býti pod řádnou a svědomitou kontrolou, pod kontrolou od zadání stavby až do jejího odevzdání a vyčerpání záruky.

Jak již bylo řečeno, hlásíme se otevřeně do řady těch, kdož nejen zákon formálně odhlasují, ale jsme v prvních řadách těch, kdož staví se v řad propagátorů půjčky práce.

Zákon dává možnost, aby nezaměstnaným dostalo se místo vyčítaných podpor práce. Čím větší bude finanční úspěch půjčky, tím více ve všech krajích republiky stoupne pracovní ruch, tím více dojde k oživení výroby v průmyslu a zemědělství. Dáváme zde sobě i světu příklad vlastní hospodářské svépomoci. Chceme si v řešení krise stačiti vlastními silami. To je nejcennější mravní hodnota půjčky práce. A při tom půjčka pro ty, kdož ji budou upisovati, znamená také jen hospodářský zisk. Přestávají proto všechny výmluvy a ti, kdož mají prostředky, mají povinnost půjčku upisovati. Nechť si uvědomí, že je to ne dar, nýbrž hodnota důvěry, kterou zde dáváme republice, aby mohla v době krise kupředu. Považujeme tento zákon nejen za akt povinnosti dobou vynucené, ale za dílo vůle všeobecné pomoci a očekáváme že všichni zde také vykonají svoji povinnost. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Janček. Dávám mu slovo.

Sen. Janček: Slávny senát! Bývalé Uhorsko budovalo na Slovensku, bývalom hornom Uhorsku, silný priemysel a síce preto, aby sa aspoň čiastočne osamostatnilo v tomto obore oproti spriemyselnému Rakúsku. Po prevrate všetky výhody prestaly, tak tarifné ako daňové a finančné, a slovenský priemysel sa octnul tvárou v tvár so silným priemyslom českým a moravským, ba opačne: Slovensko bolo vyhlásené za oblasť poľnohospodársku, Čechy a Morava za priemyselnú. Z toho vyplývalo: na Slovensku budeme robiť politiku poľnohospodársku, v Čechách a na Morave priemyselnú.

Čo boly toho následky? Slovenský priemysel vraj treba odbúrať. Ale chyba lávky: len poľnohospodársky, bez priemyslu sa Slovensko neuživí, keď 60% vysťahovalcov sa regrutuje zo Slovenska preto, lebo nenachádza doma potrebnej výživy.

Výbuch, ktorý sa stal v štátnych železiarňach v Podbrezovej, je tiež jeden klinec do rakve slovenského priemyslu. Dľa dobrej informácie sa od prevratu v Podbrezovej žiadna závažnejšia oprava nepreviedla, a cieli to vlastne k tomu, jeden pekný deň vypovedať, že sa v takom stave, v akom sú štátne železiarne v Podbrezovej, nerentujú, generálna prestavba finančne je nemožná a železiarne sa týmto zatvárajú. Toto je tragédia slovenského národa a príčinou toho je nesprávna hospodárska politika.

Keď ale poukazujeme na krivdy, páchané na Slovensku, je nám nadávané do separatistov a maďarónov. Nebude lepšie, kým centrálna politika pražská nezreviduje svoj program a Slovensku nebude poskytovať to, čo je jeho životnou otázkou, t. j. v hornatých krajoch Slovenska celým pásmom od Bratislavy až po Užhorod a Rachovo prevádzať politiku priemyselnú, tomu kraju a ľudu zodpovedajúcu; južnému pásmu, Bratislava - Nové Zámky - Rimavská Sobota - Čop, ktoré je poľnohospodárske, treba poskytovať politiku poľnohospodársku. Tarifálnou politikou treba Slovensku napomáhať a nie, ako sa to posiaľ dialo, že ste ho práve v tomto citeľnom bode poškodzovali, a ani dnes po istých tarifálnych úľavách není Slovensko ani zďaleka zrovnoprávnené so zemami historickými.

Konečne je treba uznať, že Slováci majú svoj dorast, a netreba rozoštvávať vášne ešte aj tým, že s českým prebytkom zaplavujete stále Slovensko. Práve teraz je pálčivá otázka 600 poštových expedientov na Slovensku, proti čomu sa naša celá strana ústami nášho posl. Siváka v poslaneckej snemovni rozhodne postavila a tak činí aj klub slovenskej ľudovej strany v senáte. My si vyprosujeme, aby okrem nezamestnanosti robotníctva slovenského, zapríčinenej odbúravaním slovenského priemyslu, bola ministerstvy rozširovaná nezamestnanosť aj medzi našou študovanou mládežou. My túto provokáciu ministerstva pôšt vyhlasujeme za násilie proti našej mládeži a nášmu dorastu a preto vyhlasujeme, že keď inak nebude, postavíme sa proti násiliu násilím. Centralistická politika Prahy nechce porozumieť nám Slovákom, oč sa pokúšame už 15 rokov; tak nám iné neostáva, ako proti násilnej vyhladovovacej akcii Slovenska zasa násilie.

Krom ministerstiev tiež privátne podniky usadivšie sa na Slovensku robia to isté, čo úrady štátne. Na pr. filiálky českých bánk prijímajú len absolventov českých obchodných akadémií. Na toto sa Slováci so založenými rukami dívať nemôžu a preto myslím, že hovorím v mene všetkých Slovákov - aj tých, ktorí poslali sem senátorov a poslancov koaličných strán československých - že čo najrozhodnejšie protestujeme proti nariadeniam ministerstva pôšt a proti všetkým podobným nariadeniam a vôbec proti obsadzovaniu miest na Slovensku českými ľuďmi vtedy, keď my Slováci dnes už máme nadostač ľudí svojich.

Kríza má byť touto pôžičkou dočasne a čiastočne riešená. Bude čiastočne a na krátky čas riešená, ale len vtedy, keď peniaze pôžičkou touto zadovážené sa upotrebia na práce drobné a vôbec na práce a nie, ako úzus a prax v republike našej ukazuje, že hodná časť peňazí daňujúceho nášho ľudu sa upotrebí na a podľa straníckych chúťok.

Vieme, že sa stavaly prepychové stámiliónové paláce ministerstiev, že sa stavaly riečne priehrady za stámiliony - Štěchovické priehrady pohltily asi 1500 mil., vranovská asi 90 mil. - silnice a cesty, ťahy dlhé 30 až 50 km, aby sa mohol uplatniť len veľkokapitál. Toto všetko sa prevádzalo vtedy, keď na Slovensku sa ťažko povolilo na reguláciu rieky Váhu, ktorá činí každoročne ohromné miliónové škody, 10 mil. Kč, ktoré, pravda, podnes neboly uvoľnené a investované.

Máme odôvodnenú obavu, že peniaze touto pôžičkou zadovážené budú zas len upotrebené v Čechách a Slovensko ostane zase tou popoluškou, na ktorú sa veľmi rado zabudne vtedy, keď jej treba dať, ale nezabudne sa na ňu, keď je treba od nej vziať.

Ľudová strana Hlinkova vo všeobecnosti je proti ďalšiemu zaťažovaniu štátu novými pôžičkami, ale vzhľadom na výnimočnú situáciu - teraz hovorím ako Vládní páni senátori - ako štátotvorná a loyálna opozícia nemôže byť proti tak nutnej pôžičke, ale vyzdvihuje a celkom rázne žiada, aby pri tejto príležitosti bolo do ohľadu vzaté doterajšie ukrivdenie Slovensku. Po prvé: Slovensko a slovenskí nezamestnaní robotníci boli horentne ukrivdení pri prídele podpôr v nezamestnanosti dľa gentského systému - ja som to už v prvej dobe zatracoval a teraz čítam i v socialistických novinách, že sa to s tým gentským systémom nevydarilo - bo neboli organizovaní, a tiež vo všeobecnosti pri podporách, lebo sa o podpory nehlásili. To bolo slovenskému človeku cudzie. Po druhé: Veľmi radi zdôrazňujete pozdvihnutie Slovenska na úroveň historických zemí, ale v praxi to vypadá ináč. Ani z vodocestného, ani z melioračného ani silničného, ani z iných ešte 14 fondov, ktoré máme, ste Slovensku nedali jemu prichodiacu kvótu, všade a vždy dostáva len omrvinky so stola pána, a preto Hlinkova slovenská ľudová strana žiada, aby Slovensku bolo teraz nahradené to, o čo bolo posiaľ ukrátené. Na príklad medzi inými krivdami najkrikľavejšia je ukrátenie Slovenska pri stavbách ciest. Kým zeme historické zo svojho zemského rozpočtu venujú ¹/₂ až 2% na stavbu ciest, zatiaľ Slovenská krajina zo svojho rozpočtu je nútená venovať na cesty až 75%.

Zeme historické používajú za ten čas zo svojich rozpočtov tých 75% na kultúrne ciele. Tak kedy a ako má byť zem slovenská pozdvihnutá na úroveň zemí českých a moravských, keď aj teraz majú tak ohromný náskok pred zaostalými zemami slovenskou a podkarpatoruskou?

Slovenská ľudová strana žiada, aby získané peniaze touto pôžičkou boly rozdelené pre investície obecné, okresné, krajinské, kultúrne, samosprávne, teda aby tak po celej republike súmerne sa peniaze tie rozdelily a bola týmto spôsobom poskytnutá nezamestnaným pomoc.

Neprestaneme zdôrazňovať potrebu a aj pri tejto príležitosti volám po potrebe slovenskej techniky a preto vyzývam s tohoto miesta pána ministra školstva a národnej osvety, ktorý tuná, bieda, niet, aby ako Slovák vzal si ponaučenie od kolegov ministrov nemeckej národnosti, ako svojím krajom prajú, idú v ústrety, aby robil prípravy ku stavbe slovenskej techniky, lebo Slovensko potrebuje slovenských inžinierov, ktorí porozumejú potrebe slovenskej zeme. (Potlesk.)