Schůze zahájena v 11 hodin 32 minut.

Přítomni:

Předseda: dr. Soukup.

Místopředsedové: Donát, dr. Heller, dr. Hruban, Kahler.

Zapisovatelé: Navrátil, Stöhr.

108 senátorů podle presenční listiny.

Členové vlády: předseda vlády Malypetr; ministři Černý, dr. Trapl.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr. Šafařovič; jeho zástupci dr. Bartoušek, dr. Trmal.

 

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Oznamuji, že dal jsem dovolenou na dnešní schůzi sen. dr. Jesserovi, Klofáčovi, Lippertovi, Lukschovi; na týden sen. Curkanovičovi, Ďurčanskému.

Tiskem bylo dnes rozdáno:

Tajemník senátu dr. Šafařovič (čte):

Tisk 1011. Zpráva rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1007) k vládnímu návrhu zákona o dani kuponové a o snížení úroků z některých cenných papírů pevně zúročitelných.

Tisk 1012. Zpráva rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1008) k vládnímu návrhu zákona o půjčce práce.

Zápisy o 203. a 204. schůzi senátu N. S. R. Čs. vyloženy byly podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Ježto nebyly v předepsané lhůtě žádným panem senátorem podány písemné námitky, pokládají se zápisy ty za správné a budou vytištěny.

Předseda (zvoní): Budeme projednávati pořad.

Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.

Dovoluji si učiniti návrh, vážený senáte, aby odstavce

1. Zpráva rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1007) k vládnímu návrhu zákona o dani kuponové a o snížení nároků z některých cenných papírů pevně zúročitelných, tisk 1011.

2. zpráva rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1008) k vládnímu návrhu zákona o půjčce práce, tisk 1012,

byly sloučeny v jedinou rozpravu.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj byl schválen a budeme tudíž tak postupovati.

Žádám pana zpravodaje výboru rozpočtového sen. Pánka, aby podal zprávu o usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona o dani kuponové a o snížení úroků z některých cenných papírů pevně zúročitelných, tisk 1011.

Zpravodaj sen. Pánek: Slavný senáte! Poslanecká sněmovna nám předkládá své usnesení o vládním návrhu zákona o dani kuponové a o snížení úroků z některých cenných papírů pevně zúročitelných. Vláda, aby toto své mimořádné, skutečně mimořádné opatření odůvodnila, doprovází svou osnovu obšírnou důvodovou zprávou, kde poukazuje na vývoj světové krise a na její účinky na naše vnitřní národní hospodářství. Zejména poukazuje vláda ve své důvodové zprávě na různé specifické zjevy, které světovou krisi doprovázejí, na ohromnou nezaměstnanost, které není pamětníka, dále na hrozivý pokles mezinárodního obchodu v důsledku závěru hranic, dále také na všeobecné snížení národního důchodu a konečně také i na katastrofální pokles světových cen, jakožto důsledek předimensování výroby. Poukazuje, že průmyslové výrobky - ovšem jenom pokud jde o velkoobchodní ceny - poklesly v ceně asi tak o ¹/₃, zemědělské výrobky dokonce o ¹/₂, ano i o více. Takový přímo katastrofální pokles světových cen je také něčím docela novým a marně bychom v historii hledali obdobu; pokles cen na př. po napoleonských válkách je přímo stínem proti tomu, co se dnes odehrává v Evropě a v celém světě.

Mám k této důvodové zprávě několik poznámek. Především bych chtěl konstatovati, že jsme my, náš stát, nevynalezli světovou krisi, ačkoli neseme přirozeně její důsledky. My jsme se přece v ničem nepřičinili, jako stát z velké části vývozní, aby se nám zavíraly světové trhy, i když nemohu vždycky souhlasiti s naší obchodní politikou a s různými opatřeními, které také do jisté míry - na př. devisová opatření, kompensační obchody a podobně - brzdí náš zahraniční obchod.

Důvody a příčiny světové krise nutno hledati mimo nás, a nejenom příčiny světové krise, nýbrž také příčiny a důvody toho monstra, jež také nemá obdoby v historii, snad někde ve středověku, monstra, které se nazývá soběstačnost čili hospodářská autarkie, se kterou se nyní také ve světové krisi setkáváme. Důvody nutno hledati jinde. Poukáži pouze na dva důvody, abych vysvětlil, že vina neleží v nás. R. 1928 jsem byl v Paříži na mezinárodní parlamentní obchodní konferenci. Nevím, je-li zde přítomen někdo z kolegů senátorů, kteří tam byli také. Již tehdy v dobách ještě vypjaté konjunktury - to bylo r. 1928 - jsme se vyslovili proti politice Anglie, již tehdy jsme viděli, že se činí určitá opatření, která mají omeziti volný a svobodný obchod. Jak je vám známo, tehdy Anglie zvýšila cla na hotový cukr, který jsme tam dováželi, a naproti tomu podstatně snížila cla na surovinu, a to proto, poněvadž si zakládala své vlastní rafinerie, tedy hledala v cukrovarnickém průmyslu soběstačnost, ačkoli myslím, že k tomu nebyla dosti oprávněna, poněvadž my jsme jí prodávali náš cukr velmi lacině. Vždyť je známo, že dokonce se naším cukrem v Anglii tehdy krmili i koně.

Tedy nebylo zde opravdu oprávněnosti, aby hledala Anglie soběstačnost v cukerním průmyslu, když jsme jí dodávali cukr za velmi levný peníz. Tehdy, můžeme směle říci, Anglie hodila, řekl bych, tu první pochodeň do těch hořlavin, které se začaly kupiti v Evropě jak po stránce hospodářské, tak i po stránce politické a ta touha po autarkii v Anglii končila, jak známo, onou historickou událostí z 25. dubna, kdy Anglie zavádí celní sazby ad valorem a tím likviduje vlastně celou svou politiku dosavadní, politiku volného obchodu, kterou provozovala od r. 1846, tedy téměř 100 roků.

Samo sebou se rozumí, že po Anglii přicházely jiné státy, a také to na té konferenci bylo zdůrazněno, že se to neomezí jenom na Anglii, že se přirozeně budou uzavírati státy vzájemně proti sobě a že se celní hradby budou zvyšovati. A také skutečně měl jsem takový názorný obrazec, jak tehdy v r. 1926 celní hranice byly a jak jsou dnes. To je velmi příkladné. My jsme k tomu žádného podnětu nedali.

A z nejnovější historie mohl bych ukázati na hospodářské události s Německem, na hospodářský a obchodní poměr mezi Německem a Československou republikou, co se stalo totiž v poslední době, kdy Německo obstavuje konta, kdy zakazuje platy za dodávky zboží čsl. původu nebo čsl. výroby, že dokonce zakazuje platy v jakékoliv formě, které se provádějí v Německu na účet čsl. exportérů. A za záminku pro toto své drakonické opatření proti Československu bere si opatření Národní banky československé, která zavedla tzv. sběrný účet, a tím jaksi zrušila volný platební styk s Německem, a to proto, poněvadž nemohla dosíci od německé vlády, aby výrobky, které exportu jeme do Německa, byly plně placeny, aby tam nebylo zamrzlých úvěrů, když my naproti tomu za německý import konáme platy stoprocentně.

Zde je tedy nejlepší doklad že Německo hledá snad nějakou záminku k obchodní vojně a snad k různým celním opatřením. Nám se častokráte vytýkalo z řad našich německých kolegů, že se neorientujeme na Německo hospodářsky a politicky jako na svého nejbližšího souseda. Často se nám to vytýkalo, ale myslím, že dnes snad již se to mínění poněkud opravilo, že dnes, pokud jde o politiku a politické, řekl bych, užší sblížení s Německem, bude německých politiků v Československu mnohem méně, a že by nám nějaké intimnější politické spojení, jak se o tom svého času mluvilo a jak se po tom volalo, dnes příjemné nebylo. A nyní vidíme, že i v hospodářském styku Německo chce s námi vyvolati vojnu. My ji eventuelně přijmeme a já chci několika slovy ukázati, že při tom žádné újmy a žádné škody neutrpíme.

Mezi Německem a námi byly, pokud jde o náš obchod a výměnu našich produktů, zcela mimořádné poměry. Z celého čsl. vývozu v r. 1932 šlo 16.23% do Německa a z dovozu 24.23% šlo z Německa k nám. Když přihlížíme také k dovozu a vývozu přes německé přístavy, docházíme k této cifře: Dovoz k nám činil z Německa 35.18%, naproti tomu my jsme vyvezli za r. 1932 do Německa pouhých 19.66%. Tedy skutečně tento poměr byl zcela mimořádný, ovšem ve prospěch Německa. Tato mimořádnost vysvitne velmi jasně teprve tehdy, srovnáme-li náš poměr k Německu s poměrem Německa k nám. Zde již není takové závislosti, jako je, pokud jde o přímý styk s Německem. Československo stojí v jedné řadě s mnoha jinými státy, ačkoliv jsme sousedem Německa. Z německého vývozu v r. 1932 připadá na Československo pouze 4.36%, z dovozu 2.95%. Je viděti, že pro Německo má na příklad Belgie a Nizozemsko daleko větší význam než my, to znamená, že, pokud jde o vývoz z Německa, jsme teprve na sedmém místě. A z tohoto vzájemného poměru s Německem, který pro nás není příznivý, musíme vycházeti. Musíme se velmi rozmysliti a položiti otázku, je-li hospodářsky správné a pro nás také politicky zdravé, záviseti na někom 16% vývozu a 24% čili jednou čtvrtinou dovozu a vezmeme-li v úvahu německé přístavy, tedy celou třetinou dovozu. To si musíme velmi rozmysliti; chtějí-li v Německu celní nebo obchodní válku, jsme k disposici, můžeme se přeorientovati a náš import, který až dosud se konal z Německa, najde jistě v jiných státech ohlasu a jistě že nám bude mnohem lépe poslouženo, a pokud jde o náš export, také lépe zacházeno. Německo již prohrálo jednu celní válku s Polskem a jsem přesvědčen, že ji prohraje i s Československem.

Chtěl jsem toto konstatovati, abych zdůraznil, že autarkie hospodářská a dnešní opatření jednotlivých států není naším vynálezem, ale přirozeně, že neseme důsledky této světové krise po každé stránce. Je jisto, že tato krise působí velmi neblaze na naše soukromé hospodářství; vždyť se snižují důchody, výroba se omezuje a můžeme směle říci, že naše výroba, naše podnikání takřka pozvolna umírá ve všech svých odvětvích - vidíme to na nesmírném stoupání nezaměstnanosti a pod. Samo sebou se rozumí, že tato deruta v soukromém hospodářství působí neblaze i na naše veřejné hospodářství, poněvadž naše veřejné hospodářství je přece závislé na hospodářství soukromém. Vždyť náš rozpočet je vybudován na soukromých důchodech našich poplatníků a je tedy přirozeno, že jestliže se vede zle soukromému podnikání, vede se zle i veřejnému hospodářství.

A tak přicházíme k určitým paradoxním zjevům, které způsobují určitý myšlenkový chaos u nás. Na jedné straně vidíme, že se příjmy státní ztenčují, scvrkají v důsledku derouty v soukromém hospodářství, a na druhé straně se zase výdaje státní zvyšují i přes veškeré škrty, které jsme provedli v našem stáním rozpočtu, které ovšem nezůstanou bez účinku na náš konsum a naše národní hospodářství, neboť jestliže jsme o jednu miliardu snížili platy státních zaměstnanců to se přece v konsumu přirozeně pocítí, a jestliže jsme o jednu miliardu snížili věcné náklady, to se také pocítí; vždyť v těch věcných nákladech, jak zde bylo několikráte zdůrazněno, je obsažena práce.

A nyní vice versa se žádá naproti tomu, aby stát více vydával, tj. aby činil určitá mimořádná opatření. Vždyť je zde nezaměstnanost. Žádá se od státu jakožto největšího producenta a konsumenta, aby dával práci, aby poskytoval úvěr, aby činil mimořádná opatření, aby se poměry poněkud zlepšily, ale na druhé straně žádá se od státu přirozeně také, aby podporoval nezaměstnané. Tedy je zde paradox: Na jedné straně se volá: státe, ty musíš šetřit, musíš snižovati své výdaje, a na druhé straně se volá: ty musíš výdaje zvýšit. A z tohoto paradoxu přicházíme ještě k jinému: státe, ty musíš také na druhé straně snižovati své příjmy formou snížených daní, nesmíš požadovati od občanstva více, než jsi-požadoval dříve. Tedy paradox za paradoxem a z toho je těžké východisko. Zde je velmi těžko pro finanční správu obstáti, jestliže se na jedné straně volá: snižuj své příjmy - a na druhé straně snižuj výdaje, ale také je hned zvyšuj. Jedno jest jisté, a to pochopí každý, že, kdybychom měli tak pokračovati - a nejde jen o deficit v rozpočtu, poněvadž konec konců každý stát operuje dnes s deficitem v rozpočtu, jde o pokladniční manko, to znamená, že více vydáváme, než přijímáme aspoň do loňského roku, a to musí někdo zaplatiti - kdybychom měli stále operovati s pokladničními manky, znamenalo by to, že by byla ohrožena naše koruna. Proto jsme se dali na cestu deflace, řekli jsme si: my musíme přizpůsobiti jak příjmy, tak vydání státu změněným poměrům, abychom udrželi korunu. Když už jsme se jednou na tuto cestu deflace dali, musíme přirozeně na ní setrvati, i když jsme si vědomi, že to bude vyžadovati velkých obětí nás všech.

Já bych toto deflační drama, které se tu dnes odehrává, to snižování hospodářských čísel rozdělil na dvě části. První se týká práce a výroby, druhá kapitálu Pokud jde o první část, snížili jsme značně už hospodářská čísla, provedli jsme deflaci, snížili jsme mzdy a platy státních, veřejných i soukromých zaměstnanců, snížili jsme také důchody tím, že jsme zvyšovali daně. Je to zase paradox jistě těžko pochopitelný, jestliže v době snižování hospodářských čísel zvyšujeme příjmy státní daněmi při současné deflaci důchodů všech občanů, kteří jsou zatíženi těmito daněmi a přirozeně, že tady jsme také narazili na určitý odpor. Snížili jsme důchod živnostníkům a rolníkům atd. snižováním cen a pod. a teď přicházíme k tomu druhému dílu, toho deflačního procesu, tj. ke kapitálu a zde narážíme na mnohem značnější odpor. V čem se může projeviti deflační proces v tom druhém dílu? Jde zde především o úrokovou míru a já do toho počítám také snížení cen v detailu, poněvadž stále slyšíme, že velkonákupní index cenový značnou měrou klesl, o ¹/₃, v zemědělství dokonce o polovinu a více. Ale na druhé straně v detailu toho nijak necítíme. Jsou zde sice nepatrné výkyvy, ale jinak všechno zůstává při starém. Tedy sem do tohoto druhu tzv. kapitálu musíme zařaditi cenovou politiku. Oč jde? O snížení úrokové míry, tudíž také jaksi uleviti dlužníkům, buď tomu, kdo kontrahoval dluhy za docela jiných poměrů, výhodnějších, kdy byly důchody vysoké, nebo pro toho dlužníka, který bude operovati úvěrem napříště. My jsme před delší dobou schválili zákon, kde jsme zmocnili vládu, aby autoritativním způsobem upravila eventuelně úrokovou míru. Vláda tohoto zmocnění dosud nepoužila. Hledá cestu dohody, ale ta dohoda je těžká. Stále vidíme, že jsme na jednom bodě. Slyšíme sice, že se dosáhlo dohody, pokud jde o snížení úrokové míry v kreditu, tedy, pokud jde o vklady, ale nemůže se dosíci dohody, pokud jde o debetní sazby, tedy pokud jde o dluhy. Ale musí k tomu dojíti, poněvadž předpokladem půjčky práce je snížení úrokové míry. Mluvili jsme o tom, že u nás panují přímo balkánské, orientální poměry, pokud jde o výši našich úrokových sazeb. Tedy musíme, ať se děje co děje, dosíci zde dohody, a když se jí nedosáhne, pak vláda musí použíti zmocňovacího zákona. Není možno, aby se zde deflační proces zastavil a aby se sáhlo na práci a výrobu a aby kapitál zůstal ušetřen. (Tak jest!)

Stejně, pokud jde o ceny, je nejvýš žádoucno, abychom měli kartelový zákon. I zde, myslím, že narazíme na nejprudší odpor. A už je to viděti. Dnes všichni uznáváme, že ceny surovin jsou velmi vysoké, ceny uhlí, železa, cementu a jiných surovin, ale vidíme, že narážíme na největší odpor a že možná kapitál použije dokonce i dělnictva atd. k tomu, aby se na ceny surovin nesahalo. Vidíme příznaky toho, ale musíme neústupně trvati na tom, aby kartelový zákon stal se skutkem a aby ceny surovin skutečně se snížily. Nedovedu dobře pochopit, že v době deflace, chceme přibližovati ceny výrobků zemědělských k cenám výrobků průmyslových, místo abychom snížili ceny průmyslových výrobků a dosáhli tak určité harmonie, které zde mezi těmito produkty dnes není; vidíme, že saháme k opatřením, jež nelze dobře schváliti a jež brzdí deflační proces. Jisto je, že bychom nedosáhli toho, co chceme, tj. zabezpečení koruny, kdybychom neměli provésti deflační proces do všech důsledků. Tato osnova není nic jiného než jedním článkem v tom deflačním procesu, v tom deflačním řetězu, neboť nebylo by dobře možné, ani logické, abychom snižovali úrokovou míru ze vkladů, tedy z hotového kapitálu, a zároveň snad ponechali vysokou úrokovou míru z cenných papírů. Proto má tato osnova za účel snížení úrokové míry také z cenných papírů.

Tato osnova je rozdělena na dvě části: první jedná o tzv. kuponové dani a druhá o snížení úrokové míry z cenných papírů nestátních, tedy emisí mimostátních.

Já jen v krátkosti pojednám o této předloze, poněvadž je, celkem vzato, srozumitelná. (Sen. Kindl: Musí se to odkývati!) Myslím, že vám může býti tato osnova velmi příjemná, když jedná o snížení úrokové míry, a že byste mohli pro ni směle hlasovati.

Jde nejprve o kuponovou daň. Loňského roku se jednalo o hospodářský plán. Musím zdůrazniti, že tato vláda skutečně, i když naráží na četné překážky, má určitý plán a směřuje k němu, kdežto předešlá vláda ponechávala mnoho osudu. Tato vláda plán má a také důsledně za ním jde. Mluvilo se o tom, že máme provésti konversi papírů. V jiných státech se to stalo s velkým úspěchem, že se snížily úrokové sazby z cenných papírů státních, na př. ve Francii, v Anglii, jenže tam je docela jiné pochopení občanstva pro potřeby státu než u nás. U nás byla obava, kdybychom provedli konversi papírů, že by zde nebyl dostatek peněz na proplacení titrů těm majitelům, kteří by se snížením úrokové míry nesouhlasili. Proto vláda přichází s touto formou, která je vlastně také jakousi konversí, poněvadž se zde snižuje úroková míra nepřímo, tj. kuponovou daní. Kuponová daň má činiti 16²/₃% z úrokových sazeb, tedy ¹/₆, takže kdo má na příklad 6%ní cenný papír státní, bude z něho napříště platiti 1% kuponové daně, sníží se tudíž úroková míra na 5%. Zde jde o tzv. založený dluh, vnitřní dluh, který bude postižen, pokud je vyjádřen cennými papíry, touto zvláštní kuponovou daní. Vyloučeny jsou ovšem tzv. pokladniční poukázky, bony, které netvoří založený, nýbrž přechodný státní dluh. Dále jsou ovšem z kuponové daně vyloučeny úroky z půjčky práce, poněvadž zde se již počítá s 5%ní, tedy sníženou úrokovou mírou. Ministr financí se kromě toho také zmocňuje - bude-li na příště uzavírati jiné půjčky a emitovati jiné státní papíry - aby mohl osvoboditi příští papíry od této kuponové daně, poněvadž se snížení úrokové míry může vyjádřiti přímo nižším úrokem.

Druhá část této osnovy jedná potom o snížení úrokové míry z nestátních papírů. Zde to není daň, nýbrž je to přímo snížení úrokové míry o stejnou částku, tedy také o 16²/₃%, tj. o ¹/₆, ovšem v tomto případě snížení úrokové míry přichází k dobru dlužníku, který bude napříště platiti ze všech cenných papírů o ¹/₆ méně, kdežto v prvém případě, kde jde o kuponovou daň, přichází to k dobru státní pokladně. Z tohoto druhého oddílu osnovy jsou vyňaty pouze dluhopisy vydané zvláštním fondem pro zmírnění ztrát povstalých z poválečných poměrů a všeobecným fondem peněžních ústavů v republice Československé, a to z toho důvodu, poněvadž by porušení výnosu těchto papírů musilo si vynutiti nový sanační plán, poněvadž přirozeně tyto fondy mají určitý cíl. Kdyby se jim snížil příjem, který je vyjádřen úrokovou mírou, musilo by se ovšem pomýšleti na novou sanaci, tedy na nový sanační plán. Vyňaty jsou základní úpisy Zemské banky, které jsou obdobou akciového kapitálu.

Byly stížnosti, že se nesahá na dividendy. Sahá se na ně jenom tehdy, jsou-li předem někým zaručeny, Také zde podléhají tyto dividendy, jsou-li-předem kýmkoliv zaručeny, snížení úrokové míry, kdežto v jiných případech, kde takového zaručení není, jde ovšem při dividendě konstruktivně o výnos podniku a ne o úrokový důchod.

V důsledku snížení úroků z těchto nestátních emisních papírů snižuje se počínajíc první úrokovou splatností úroková míra ze zápůjček, na jejímž podkladě byly před účinností zákona vydány zástavní listy nebo jiné dílčí dluhopisy. Aby nemohl býti tento zákon obcházen tím, že by si snad příslušné ústavy zvyšovaly úrokovou míru různými opatřeními, jako na př. správními příspěvky a pod., je výslovně v zákoně řečeno, že taková opatření by neměla právní účinnosti. Zde je dlužník skutečně chráněn proti podobné libovůli, která by se snad mohla tu a tam projeviti.

Dále je velmi důležité, že se v zákoně stanoví jakýsi standardní úrok, úroková míra 5%. Výslovně se praví, že všechny emise napříště musejí zníti nejvýše na 5%ní úrokovou sazbu. Ovšem, zde nutno konstatovati, že to všechno bude záviseti na tom, jak budeme hospodařiti a jak budeme míti v pořádku naše soukromé hospodářství, poněvadž je jisté, že se úrok nemůže diktovati, nýbrž že se tvoří. Budeme-li dobře hospodařiti a budeme-li míti naše soukromé a ovšem i státní hospodářství v pořádku, nebude-li stát stále apelovati, jako se to dosud dělalo, na peněžní trhy pro svou potřebu, pak můžeme jíti i pod tento standard, i pod tuto sazbu 5%. Kdyby ovšem to hospodářství nebylo v pořádku, žádný diktát nezabrání zvyšování úrokové sazby, a třeba by i sám stát, když by chtěl apelovati jednou na občanstvo, musil dokonce i úrokovou míru zvýšiti.

A nyní několik slov o finančním efektu. Vzal jsem za podklad vnitřní založený dluh podle účetní uzávěrky za r. 1931. Nemohl jsem vzíti za podklad finanční zákon na r. 1933, protože tam je vnitřní dluh založený i přechodný v jedné globální sumě, kdežto v účetní uzávěrce za r. 1931 je rozčleněn na dluh založený a přechodný. Podle státní účetní uzávěrky za r. 1931 činil vnitřní státní dluh založený 20.428,183.550 Kč, úrok z tohoto vnitřního založeného dluhu činil r. 1931 1.117,664.527 Kč. Ten vnitřní dluh nebude nižší, naopak bude nyní větší o půjčku práce, ovšem zde nebude míti z toho stát ten přímý prospěch o to 1%, resp. o ¹/₆. Vezmu-li v úvahu tu ¹/₆ z vnitřního založeného dluhu z r. 1931, dostávám okrouhle částku asi 200 mil. Kč, které ušetří stát za celý rok. Za tento rok ovšem, poněvadž to opatření kuponové daně bude teprve od 1. dubna, bude operovati ještě pouze s 9 měsíci, ale přece je to částka značná, uvážíme-li, že činí okrouhle pouhá ¹/₆ asi 200 mil. Kč. Ve Francii se šlo daleko hlouběji, až o 2%, 3%. Představte si, kolik ušetří jenom Francie na úrokové službě, jestliže provedla konversi papírů. Kdybychom my mohli provésti totéž a mohli snížiti úrokovou sazbu o více než o ¹/₆, o mnoho-li bychom snížili úrokovou službu?

Ze zákona není dosti jasné, k jakému účelu bude použita tato kuponová daň. Buď se o to sníží úroková služba, budeme to vésti na účet vnitřního založeného státního dluhu, anebo bude to příjem státní, totiž vyjádří se ta cifra v rozpočtu ve přímých daních. Kromě toho musíme také ještě počítati s jinou úlevou, o které jistě bude mluviti p. kol. Modráček, to jest s onou úlevou pro službu úmorovou. Tato úmorová služba bude činiti celkem asi 287 mil. Kč.

Rozpočtový výbor velmi obšírně pojednal o této předloze a nebylo prosím celkem žádných námitek. Byl podán také jediný pozměňovací návrh, který by byl dokonce dosti sympatický. Byl podán se strany komunistické, aby totiž od této daně a od snížení úrokové míry byly osvobozeny částky pod 50.000 Kč, tedy majitelé cenných papírů pod 50.000 Kč Jistě že by to bylo vítáno, aby se jim zachovala tato úroková míra, ale technicky je to neproveditelné, poněvadž těžko bychom zjišťovali, kdo má cenných papírů pod 50.000 Kč a kdo nad 50.000 Kč.

Doporučuji slavnému senátu, aby schválil tuto osnovu, resp. usnesení poslanecké sněmovny tak, jako se to stalo ve sněmovně poslanecké a jak je to otištěno v příslušném tisku. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo panu zpravodaji téhož výboru sen. Modráčkovi, aby nám podal zprávu o vládním návrhu zákona o půjčce práce, tisk 1012.

Zpravodaj sen. Modráček: Slavný senáte! Důvody, jež vedly k podání předlohy zákona o půjčce práce, jsou známy, že není potřebí se jimi zabývati. Redukce investičních prací v rozpočtu na r. 1933, která jen u státních podniků činí 500 mil. Kč a u ministerstva veř. prací 200 mil. Kč, zaražení stavebního ruchu, který ještě loňského roku absorboval tisíce pracovních sil, vedlo by k hrozivému zvětšení počtu nezaměstnaných a k nedozírným důsledkům, kdyby se nenašly prostředky, kterými by se dalšímu úpadku výroby zabránilo. Na zlepšení zahraničního obchodu není pomyšlení, zejména když vidíme, jak kolem nás se zhoršily poměry politické, které zajisté nejsou s to, aby podnítily hospodářskou činnost a mezinárodní směnu statků, žádoucí důvěrou v bezprostřední budoucnost.

V době tak kritické není myslitelno, aby státní moc nečinně přihlížela k tomu, jak věci se vyvíjejí, a svou nečinností posilovala jen beznadějnost. Nálada, která se zmocňuje širokých vrstev, je tak vážného charakteru, že zákrok státu stává se nutností nejen z důvodů hospodářských, nýbrž i sociálních a politických.

Proti myšlence vypsati velkou investiční půjčku v této době byly uváděny četné a přiznávám, závažné námitky. Uváděla se proti ní veliká zadluženost státu, přeplněnost trhu státními i jinými veřejnými půjčkami, jejich vysoká zúročitelnost a zejména zmenšující se volné prostředky v peněžních ústavech, zvláště v bankách. I když všechny tyto námitky co nejpozorněji hodnotíme, nezbavíme se přesvědčení, že našemu domácímu hospodaření musí se dostati prostředků a možnosti k jeho záchraně v ohrožené existenci. A poněvadž nelze toho získati ani novými berněmi, ani nechceme sáhnouti k neobyčejně pochybnému a katastrofálnímu prostředku, jako je rozmnožení finančních prostředků inflací, to jest tiskem bankovek, zbývá jediná schůdná cesta, a to je veřejná půjčka.

Zajisté není ani tato půjčka bez obtíží a nelze se domnívati, že by nás vyvedla z nynějších svízelů, ale je lépe dělati něco než nic. Každý čin má v této době dobré účinky psychologické, kdežto nečinnost by zvětšovala jen bezradnost a nebezpečnou beznadějnost. Demokracie je povinna ukázati, že neztrácí naděje ani v tak těžkých dobách, v nichž žijeme, že se dovede chopiti všech účelných prostředků, aby pomohla přetrvati tuto těžkou dobu. A bohudík, naše hospodářství, zejména naše národní jmění není na tom tak zle, jeho síly nejsou tak vyčerpány, abychom se nemohli vzchopiti k hospodářské svépomoci.

Když Papen v Německu po převzetí vlády po Brüningovi vyrukoval se svými daňovými osvědčeními, jež slibovala poplatníkům velké slevy na daních v budoucnu, zaplatí-li nynější své daně v plné výši, každý si mohl vypočítati, že, co státní pokladna dnes dostane, bude jí v příštích létech chyběti, že se dělají slevy na účet příštích státních příjmů. Ale byl to aspoň čin, ať o něm soudíme tak nebo onak, kdežto vláda Brüningova nepřicházela vůbec s ničím. Jak známo, Papen tím připravoval půdu v mínění veřejnosti pro odstranění demokracie, z čehož nakonec těžil Hitler a jeho hnutí.

Tyto dny vypsala francouzská vláda ohromnou půjčku ve výši 10 miliard franků k úhradě schodku státního rozpočtu. Byla od toho varována, zrazována týmiž argumenty, jako u nás. Francie má ovšem daleko příznivější kapitálové poměry, nežli jsou naše, neboť má ohromné sumy vlastních i cizích kapitálů a po Spojených státech největší zlatý poklad. Ale má trh přeplněn veřejnými půjčkami a při tom její oběživo dosahuje astronomické výše 104 miliard franků. Ale, jak se domnívám a jak jsem se mohl z novin informovati, přece jenom se půjčka zdařila, výsledek jejího upisování je uspokojivý, poněvadž francouzská veřejnost cítila, že půjčka je nutnou potřebou.

I tato půjčka, o níž jednáme, je nutnou potřebou, a jak o tom svědčí četné hlasy z veřejnosti, je tato potřeba všeobecně uznávána. Půjčka je co do částky neohraničena, čímž se umožňuje, aby co nejširší a nejúčinnější propagandou, zejména v tisku, bylo postaráno o její největší úspěch. Je vytýkáno, že není laciná, neboť přijde s prémií na 5¹/₂% až 6%, a pro ty, kdož použijí výhody §u 7 o odpisu čtvrtiny dlužných daní, dokonce dá výnos přes 8%. Že za našich peněžních poměrů, i když současným zákonem o šestinu snižujeme rentabilitu starších státních dluhopisů, žádná větší půjčka nemůže býti tak laciná, -jak bychom si přáli, rozumí se samo sebou, neboť dlužno poskytnouti upisovatelům zvláštní výhody, aby úspěch půjčky byl zajištěn. Snad si osnova půjčky mohla uspořiti odst. 4, § 2, v němž se stát zavazuje dáti výnos, kterého by dosáhl finanční ministr koupí této půjčky na volném trhu pod jmenovitou hodnotou, k dobru dosud neumořených dluhopisů této půjčky, neboť je to slib poněkud neurčitý, který nemá pro širokou veřejnost valného lákadla, a na druhé straně připraví stát zbytečně o miliony takto získané. Odstavec ten má nepochybně za účel, aby titry půjčky udržoval ve vyšším kursu, což jím sotva bude dosaženo.

Pokud se týče slevy dlužných daní a přirážek z r. 1930 a z let předchozích, snaží se osnova půjčky podnítiti tím jednak chuť k jejich placení a k upisování půjčky práce, jednak hodlá ustanovením, že polovinu snížených daní je platiti v dluhopisech dřívějších státních půjček, podporovati nákup dřívějších státních papírů, aby jejich kurs vypsáním nové půjčky příliš neklesl, nebo vůbec neklesl - můžeme-li tomu věřit.

Přiznávám, že slevou daňových nedoplatků poskytuje se špatným platičům nezasloužená prémie vůči dobrým platičům, což za normálních poměrů nedalo by se vzhledem k berní morálce dobře odůvodnit. Snad není bez důvodu výtka, že ti, kdož použijí této výhody, mají tolik, aby dlužné částky daní mohli zaplatit hotově a celé. Na druhé straně však uspoří si berní úřady mnoho práce a nepříjemností, jestliže tímto způsobem značnější část nedoplatků bude vyrovnána.

Rozumí se samo sebou, že titry starších státních půjček, použité k placení nedoplatků, jak stanoví § 8, nebudou přijímány ve jmenovité hodnotě, nýbrž v hodnotě kursovní, neboť, kdyby jejich kurs klesl, měli by dlužníci daní slevu ještě další a ještě nezaslouženější.

Dalším popudem k upisování půjčky práce má býti amnestie pro upisovatele, kteří neudali správně příjem ze jmění kapitálového za berní rok 1932, když na celé dodatečně přiznané jmění kapitálové upíší půjčku práce za kurs 105.-. Amnestie tato připadá i na kapitály uložené v cizině a včas neohlášené, resp. neodvedené Národní bance československé. Netroufám si tvrditi, že úspěch této amnestie bude valný, neboť kdo zapřel své kapitály a je si jen trochu jist, že na ně berní správa nepřijde, nepřizná je ani za slibovanou amnestii.

Zvláštní výhodou půjčky práce je dále to, že možno jejích dluhopisů jmenovitou hodnotou použíti k placení daně dědické a pozůstalostního poplatku nemovitostního, v kterémžto případě přejímá sám stát risiko z eventuelního poklesu jejich kursů. Risiko to však při výhodách a rentabilitě půjčky práce nebude zajisté nikterak citelné.

Důležité ustanovení předlohy zákona je v tom, že dluhopisy státních půjček, složené na vyrovnání daňových nedoplatků, budou vzaty z oběhu a odepsány v hlavní knize státního dluhu. Tedy tím zároveň bude stát spláceti svůj státní dluh. Co zaplatí dlužníci v titrech starších půjček, zaplatí na své dlužné částky daní. Platby na nedoplatky přirážek samosprávných svazků vykonané dluhopisy budou však samosprávným svazkům odvedeny v hotovosti, což se samo sebou rozumí, poněvadž by takové obce nevěděly, co s takovými dluhopisy dělat. Ty potřebují hotové peníze, které nemohou státní titry nahraditi.

Vzetím dluhopisů z oběhu nahrazuje se do 1. ledna 1935 umořování vnitřního státního dluhu založeného, které má býti konáno podle platných slosovacích a umořovacích plánů. Ustanovení to je poněkud choulostivé, neboť je z něho patrno, že odpadne pravidelné slosování i pak, kdyby platby státními dluhopisy byly zcela nedostatečné, aby vyrovnaly umořovací povinnost. Bylo by snad v zájmu věci, kdyby tento odstavec §u 14 měl poněkud jinou stylisaci.

Pozornosti zasluhuje též § 3, jenž zmocňuje ministra financí, aby za podmínek, které blíže stanoví, přijímal na úhradu upisovací hotovosti i některé druhy dluhopisů dřívějších státních půjček. I toto ustanovení poněkud zaráží, neboť zmenší příjem v hotovosti z upisovací akce, která má sloužit k účelům zákona. Jak se zdá, má tato výměna titrů sloužit opětně tomu, aby kursy dosavadních státních dluhopisů neklesly, a zároveň se sleduje při tom zřejmě jakýsi způsob konversní akce, z níž však státní pokladna nebude míti žádného zisku, neboť v důsledku souběžného návrhu zákona o dani z kuponů bude to konverse na vyšší úrok, nežli bude výnosnost státních papírů, postižených kuponovou daní. Ovšem může tím velmi značně být podpořen zevní úspěch nové půjčky.

Několik slov o praktickém použití půjčky práce. Z výtěžku půjčky bude napřed uhrazena částka, kterou je ministr financí zmocněn opatřiti úvěrovou operací nebo poskytnouti zálohou ze státní pokladny na investiční potřeby státních podniků podle čl. XV. finančního zákona na r. 1933. Jde o obnos cca 347 mil. Kč. Dalšího výtěžku půjčky bude použito způsobem, aby byla v nejširším rozsahu opatřena práce prováděním nutných, národohospodářsky účelných a obecně prospěšných investic a tím umírněna nezaměstnanost, zejména má býti půjčky použito na úhradu nutné investiční potřeby státních podniků na míru stanovenou rozpočtem na r. 1933; na zápůjčky státním fondům silničnímu, melioračnímu, pro splavnění řek atd. a fondu elektrisačnímu, dále na zápůjčky svazkům územní samosprávy, na nutné, národohospodářsky účelné a obecně prospěšné investice.

Paragraf tento bylo by záhodno doplniti ustanovením, že přednost bude dávána takovým pracím, jež se svým vlastním výtěžkem budou přibližně rentovati. Nejen proto, že takových prací našlo by se nadbytek, nýbrž i proto, aby břemeno půjčky nezatěžovalo příliš státní pokladnu a samosprávu. Rozhodně bude nutno již v duchu zákona vyloučiti takové práce, které by svou správou a svým udržováním znamenaly ještě další zatížení veřejných financí nad úrok a úmor půjčky. Aby půjčky této bylo lze použíti na investice samosprávných svazků, bylo nutno v návrhu zákona pro tyto případy suspendovati předpisy o přípustnosti a povolování zápůjček samosprávným svazkům, neboť jinak byla by samospráva skoro zúplna z použití půjčky práce vyloučena.

O tom, jak velká částka půjčky dostane se samosprávě, jmenovaným fondům a státním podnikům, bude rozhodovati vláda. K tomu dovoluji si opět poznámku: Když jsem zde s toho místa nedávno mluvil pro investiční půjčku, požadoval jsem, aby byla vydána přímo za součinnosti samosprávných svazků a aby bylo zjištěno,, že každému samosprávnému obvodu dostane se z půjčky poměrná kvota, jaká byla v obvodu upsána. Nemyslil jsem tím ovšem, aby celý obnos půjčky byl rozdělen samosprávě, nýbrž jen jistá poměrná část, takže stát by byl měl při tom, jak se samo sebou rozumí, lví podíl. Pohříchu přijala vládní předloha z toho, co jsem požadoval, jen podíl samosprávy na půjčce, pominula aktivní účast samosprávných svazků při upisování a ponechává vládě na vůli, kolik chce investičním potřebám samosprávy přiděliti. Důsledek toho bude ten, že se nevzbudí ten zájem o upisování půjčky v širokém obecenstvu, jako kdyby byla vydána za pomoci a součinnosti samosprávných institucí. Dále dojde k tomu, že některé okresy, které nejméně upsaly, nebo kde snad přímo půjčka není bojkotována - i to je možné - dostanou největší podíl na půjčce a mnohé z těchto okresů, jež se o její zdar nejvíce přičinily, vyjdou třeba na prázdno. Rozdělení výtěžku z půjčky samosprávné vyvolá tím jen zbytečné mrzutosti, jimž by se vláda vyvarovala, kdyby předem každý okres věděl, nač bude míti maximálně nárok a za jakých podmínek. Aspoň z části lze tento nedostatek zákona napraviti vládním nařízením. Rozhodně bych doporučoval, aby do obvodů, kde tato půjčka bude ignorována, což se může státi i z důvodů politických, nepřišel ani haléř z této půjčky, aby každý samosprávný okres vykonal povinnost k této důležité a nezbytné věci pro základy našeho hospodářství a potřeby našeho života a pro opatření práce našim lidem, kteří práci nemohou dostati a trpí bídu.

Kdo by chtěl tuto půjčku nepříznivě kritisovati, našel by v ní přes to, že je nesporně chytře sestavena, řadu podnětů k tomu. Její vady jsou však z valné části zaviněny poměry, jimiž dlužno je omluviti.

Půjčka práce je, jak jsem s počátku uvedl, hospodářskou nutností a s toho hlediska dlužno ji především posuzovati. Pracemi, jež z půjčky budou prováděny, zaměstná se tisíce dělníků, kteří jinak musili by býti podporováni, aby neupadli do zoufalé bídy. A je lépe vydati miliony na užitečné práce nežli na pouhé podpory.

Zajisté nelze miliardy, o něž se zmenšil náš vývoz, jenž živil statisíce pracovních sil, nahraditi sebe větší domácí půjčkou. To víme všichni. Půjčka může jen přispěti k zmírnění nezaměstnanosti, neboli, jak jsem řekl, zabrániti tomu, aby náš hospodářský život ještě hlouběji neupadl. Podporovat nezaměstnané budeme musit dále. A je též nasnadě, že potrvá-li nynější krise v neochabující síle dále, nevystačíme ani s půjčkami, jež čím dále tím budou obtížnější, ani s podporami, na něž nebude peněz.

Leč ani pak nebudeme bezbranní. Zbývá tu ještě jedna cesta svépomoci, a tou je plánovitá organisace výroby a konsumu, čili, abych se vyjádřil zřetelněji: Je možno sblížiti spotřebu s výrobou tak, aby se vzájemně doplňovaly. Dělník není jen výrobcem, je též konsumentem. A je to jistě podivná anomalie, že lidé nemohou kupovati, poněvadž nemohou vyráběti, ačkoliv jejich výrobky je potřebí. Tato veliká mezera, která odděluje výrobu od konsumu, může býti promyšlenou organisací aspoň z valné části vyplněna, aniž by bylo potřebí nějakých hlubokých změn nynějšího hospodářského řádu. (Místopředseda dr. Hruban převzal předsednictví.)

Ale to zatím jen nadhazuji. Podrobněji promluvím o tomto způsobu svépomoci při jiné příležitosti. Dnes máme před sebou půjčku práce, která nám slibuje oživení hospodářského ruchu a zmírnění nezaměstnanosti pro nejbližší dobu a kterou jako zpravodaj rozpočtového výboru doporučuji. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Zahajuji rozpravu. Navrhuji řečnickou lhůtu 30 minut. Je nějaká námitka? (Sen. Nedvěd: Navrhuji řečnickou lhůtu 40 minut. Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Je navržena lhůta 30 minut, proti tomu pan sen. Nedvěd navrhuje 40 minut.

Kdo souhlasí se lhůtou 40 minut, prosím, ať zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina.

Kdo souhlasí se lhůtou 30 minutovou, ať zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Lhůta řečnická je stanovena dobou 30 minut. Dávám slovo prvému řečníku "proti" panu sen. Nedvědovi.

Sen. Nedvěd: Středem zájmu veřejnosti celého světa jsou události v Německu a postup fašismu. Také president Masaryk projevil k zástupci Reuterovy tiskové kanceláře Slaterovi svůj názor o fašismu, i když o událostech v Německu se přímo nevyslovil. Ale projev presidenta Masaryka, v němž precisuje svůj poměr k fašismu, je velice zajímavý. President Masaryk prohlásil, že ve fašismu je jakýsi prvek demokracie, že fašismus musí vyhovovati veřejnému mínění a veřejným zájmům a že směřuje do jisté míry k zavedení lidové vlády.

Poněvadž president Masaryk je pro hradní strany autoritou udávající tón, je tento projev jistě hodně důležitý. Ale tu je potřebí konstatovati, že president Masaryk před nedávnou dobou měl úplně jiné názory na fašismus, než má dnes. R. 1927, když u nás Gajda a Stříbrný byli v počátcích a Hitler v Německu stál v čele nepatrné strany, byl také president Masaryk tázán, co o tomto hnutí soudí, a tehdy řekl: "Fašismus je patologická sedlina."

Jak je viděti, president Masaryk svůj názor na fašismus ze základů korigoval a dospěl k tomu, že tato patologická sedlina má prvky demokratické, musí vyhovovati veřejnému mínění a zájmům a směřuje do jisté míry k zavedení lidové vlády. My se zdržujeme jakékoliv kritiky o těchto rozporech v názorech presidenta Masaryka na fašismus, je to jeho věcí, jak se s fašismem vyrovnává, pouze konstatujeme, že tato korektura poměru presidenta Masaryka k fašismu je důkladnou trhlinou v thesi o "neomylnosti".

Demokratické prvky fašismu, jeho vyhovování veřejnému mínění a zájmům a zavádění lidovlády jsou nejlépe ilustrovány událostmi v Německu, při nichž je prolévána krev proudem, přes sto tisíc lidí je v kriminálech a vězňové jsou v žalářích mučeni.

Ale také na území Československé republiky měli jsme v minulém týdnu ukázku "fašistické demokracie". Mám na mysli události na Hoře Svaté Kateřiny. Celý případ jsme podrobně vyšetřovali a zde je výsledek šetření.

Události na Hoře Svaté Kateřiny - Katerinaberg -. Výpověď hostinského hostince - Zum schwarzen Adler v Hoře Svaté Kateřiny - Grund. Dne 15. t. m. přišli do hostince večer 2 místní Nazi.

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že předmětem jednání je zpráva rozpočtového výboru o půjčce práce a o snížení úroku! (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Sen. Nedvěd (pokračuje): Já jsem to předsednictvu řekl. Já také k tomu přijdu. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Místopředseda dr. Hruban: Neračte se mnou polemisovati. Já ze své povinnosti na to upozorňuji!