Místopředseda Donát (zvoní): Slovo má dále paní sen. Stejskalová.

Sen. Stejskalová: Pánové mají velmi malý zájem na tomto státním rozpočtu, poněvadž, jak vidíme, sněmovna je úplně prázdná; pánové hrají, jak říkáme lidově, komedii. Debata se vede, aby se mluvilo, předem jsou domluveni, a zbytečně se zde mlátí sláma.

Státní rozpočet, který se dnes projednává, je protidělnický, protilidový, hlavně dnes při dnešní bídě pracujícího lidu jsou nadělovány ohromné daně, drahota stále stoupá, při tom dělnické mzdy byly sníženy, dělníci jsou většino u bez práce. Stá t se podílí na drahotě hlavně daní obratovou, cly, daněmi, přirážkami. Daň z obratu vynese za rok 1933 2.445,546.000 Kč, na pětičlennou rodinu přijde ročně zaplatiti na dani obratové 870 Kč. Spotřební daně, které byly zavedeny, mají vynésti: daň z lihu 423,500.000 Kč, daň z cukru 623 mil. Kč, daň z piva 230 mil. 300.000 Kč, daň z masa 126,000.000 Kč, daň z uhlí 180 mil. Kč, daň ze zápalek 83,300.000 Kč, tabáková režie 1.528,897.100 Kč. Všechny daně a monopoly, tedy všechno, co je zdaněno, vynese podle dnešního rozpočtu celkem 5.064,724.100 Kč. Daně z předmětů denní potřeby vykazují oproti r. 1932 téměř dvojnásobný vzestup. V srpnu prodávala se pšenice za 120 Kč, Maďarsko, Rumunsko a Jugoslavie nabízely pšenici za 45 až 52 Kč. Clo na dobytek činí u vepřového masa 424 Kč, u hovězího masa 408 Kč. Tedy vidíme, oč se zdražuje. Vláda chystá nové daně a zvýšení cen kávy, čaje a rýže. Káva ve stanici stojí 8 Kč 1 kg, ale daň a clo dohromady činí 11.75 Kč. Cla na některé zemské produkty včetně poplatky a daně jsou tato: na pšenici, když se dováží k nám z Maďarska, je uvaleno clo 60 Kč na 100 kg, na žito 62 Kč, na mouku 138 Kč, na čaj 2.700 Kč, na máslo 328 Kč, na sádlo 360 Kč, na lůj 205 Kč, na rýži 250 Kč a na citrony 42 Kč. Cla a poplatky zdražují až o 100% životní potřeby. A kdo je zdražovatelem? Stát se svými cly a daněmi! Ze zapalovače, který není těžší než 25 gr, se platí 5 Kč daně.

Nápojová daň. V ceně 1 litru piva je obsazena daň 25%, u vína, kterého nepožívá pracující třída, je daň jenom 11%. Lví podíl na zdražování životních potřeb má stát a s ním závodí banky. Drobní výrobci jsou jimi drženi v kleštích.

V r. 1927 dostávali drobní zemědělci za 1 kg živé váhy hovězího dobytka 4 - 5 Kč, za vepřový dobytek 9 - 11 Kč. Ve městech se platilo hovězí maso v r. 1927 10 - 13 Kč za 1 kg, dnes se platí 1 kg živé váhy hovězího masa 2 - 3 Kč, ale maso se platí 12 až 16 Kč. U vepřového masa se platí 1 kg živé váhy 3 až 6 Kč, ale maso u nás v Praze se platí 12, 14, 16 - 18 Kč.

Nákupní cena brambor jest u producentů na zimu 15 - 16 Kč za 1 q, ale velkoobchodní cena je 27.50 Kč. Konsumenti platí 50 hal. za 1 kg brambor, tj. 50 Kč za 1 q.

V Kyjově na Moravě je velkomlýn, který denně semele 8 - 9 vagonů mouky. Jeho majitelem je velkonákupna. Pánové z Velkonákupny kupují žito za 90 Kč 1 q, avšak při prodeji kalkulují nikoliv ceny nákupní, nýbrž ceny bursovní, které jsou o mnoho vyšší. Z 1 q žita dostane se 70 kg jednomleté mouky v ceně 126 Kč a za otruby dostanou 17.50 Kč. To je dohromady 143.50 Kč. Z toho se počítá 10 Kč od semletí, zbývá 133.50 Kč, tedy vydělávají na 1 q žita 43.50, tedy 50% čistého zisku.

Názorným dokladem zdražování životních potřeb jsou ceny cukru. V r. 1925 dostal řepař za 1 q řepy 26 Kč, konsument platil cukr 4.80 Kč. Dnes dostane drobný řepař za cukrovku 10.70 Kč a cukr se platí 6.20 Kč. Za 1 vagon cukrovky dostanou drobní řepaři 1.530 Kč méně, ale za 1 q cukru zaplatí o 150 Kč více. Kdo shrábl rozdíl mezi výrobní cenou, jež sotva tvoří třetinu prodejní ceny cukru z r. 1925 a cenou prodejní? Vždyť náklady se nezvýšily, dělníkům se nepřidalo a racionalisačním způsobem musili dělníci podati daleko větší výkon nežli v r. 1925. Kdo shrabuje rozdíl? Proč je cukr drahý? Pro ohromné platy ředitelů! Ředitel akciové společnosti pro obchod s cukrem Arnošt Spitz má ročního příjmu: roční služné 270.000 Kč, paušál 60.000 Kč, remunerace 250.000 Kč, tedy celkem 580.000 Kč. Ředitel společnosti má ročně služného 270.000 Kč, remunerace 50.000 Kč, celkem 320.000 Kč. Dva prokuristi mají po 100.000 Kč ročně. Dále mají ředitelé platy, které se nezapisují. Takový ředitel má platu 3.000 Kč denně. Dělnická rodina musí za tyto peníze žíti několik měsíců, mnohdy celý rok.

Z kampaně r. 1930/31 dostali cukrovarníci a banky 752.000 Kč a stát vybral na daních 814 mil. Kč. Tedy konsumenti byli připraveni o 1.566 mil. jen na cukru. Pak se prodává náš cukr za hranicemi pod cenu. V Hamburku stojí 60 hal. 1 kg. Též naše žito se prodává v Hamburku za 37 Kč 1 q. Mléko se prodává venku za 80 hal. 1 l, konsumenti platí za 1 kg másla mlékárnám 30 Kč. Mlékárny vydělávají 10 Kč na 1 kg másla. Též konservovaná vejce se prodávají se ziskem 10 až 20 Kč na kopě. Veškerý cukr jde do konsumu přes tzv. cukerní ústřednu. Výrobní cena a provozní náklady činily na 1 q z kampaně 1929/1930 145 Kč, daně činily 220 Kč, tedy dohromady 365 Kč. Všechny cukrovary prodávaly ústředně cukr za 380 Kč. Při výrobě 3,500.000 centů cukru v kampani 1929/30 činil 52 mil. Kč čistý zisk. Cukerní ústředna koupila cukr za 380 Kč a prodávala jej za 580 až 590 Kč. Vydělala nejméně 700 mil. Kč, které musí zaplatit spotřebitelé v době, kdy je přes milion dělníků bez chleba, kteří jsou odíráni ještě o poslední haléř, aby si finanční kapitál zajistil vykořisťování obyvatelstva uvnitř hranic celních hradeb.

Prosazuje zavedení monopolu živočišných syndikátů. Veškeren dovoz má býti soustředěn v rukách kapitalistických společností, jež libovolně regulují dovoz výlučně podle svých obchodních zájmů. Připravuje se živočišný syndikát, v němž sed-í zrovna tak jako v obilním syndikátu i tzv. socialisté. Jak v těchto ústřednách jsou rozdělovány spotřeby pro družstva, hlavně dělnická, která slouží široké spotřebitelské organisaci dělnické, nejlépe je viděti z toho, jak Velkonákupna rozděluje příděly: "Včela", největší družstvo v Československu, která má přes 90% spotřebitelů dělnických, těch nejchudších rodin, nedostává přídělu sádla od Velkonákupny, která má sádlo rozdělovati tak, jak by potřebovala. "Včela" spotřebovala vepřového sádla podle přesného statistického zjištění za obchodní rok od 1. července 1931 do 30. června 1932 474.305 kg, od 1. ledna do 30. června 1932, za prvé pololetí r. 1932 272.000 kg, tedy týdně přes 100 q. Velkonákupna dodala v měsíci srpnu však jenom 13.960 kg a v září 11.006 kg, v říjnu 10.000 kg a do 20. listopadu 1932 9.250 kg, tedy ani ne ¹/₄ skutečné spotřeby. "Včela" žádala, aby připadající na ni kvota byla přidělena přímo, aby družstvo mohlo si vepřové sádlo koupiti samo. Velkonákupna řídí obchodní transakce ne podle spotřeby, nýbrž ze svého vlastního hlediska, tedy nesprávně. Soc.-demokratická Velkonákupna v čele s Lustigem a Veselým je hmotně zúčastněna na drancování kapes spotřebitelů. Účast Lustiga, ředitele Velkonákupny a předsedy Svazu družstev, dala souhlas k existenci obilního syndikátu, v němž je Lustig místopředsedou. Toto členství nese ústřednám družstevním vedle agrárních ohromné zisky.

Drahota nejdůležitějších životních potřeb, ruinování malorolníků, bída a hlad milionů konsumentů nese družstevním centrálám soc.-demokratickým každoročně ohromné zisky, které plynou z obilního syndikátu, povolovacího řízení a účasti na spekulačních kšeftech. Živočišný syndikát má býti novou cestou ke shrabování nových zisků těchto ústředen. Soc.-demokratické a agrární centrály vedle finančního kapitálu dělí se o kůži drobného konsumenta.

Proletářský konsument nyní snadno pochopí, proč soc.-demokratičtí družstevní vůdcové s Lustigem v čele lámou boj proti drahotě, proti zdražovacímu postupu vlády. To proto, že se snaží udržeti bankrotující kapitalismus, protože jim z toho plynou ohromné zisky. Soc.-demokratická Velkonákupna jako největší mlynář usiluje o monopol pro sebe jako dovozce zahraniční pšenice a stát s neomezeným diktátem cen bije se o nové zisky. Pro dělníky to znamená hlad, novou drahotu, novou bídu.

Soc.-demokratické centrále družstevní dostalo se nyní od státu několika milionů na sanace družstev. Jde ve skutečnosti o novou sanaci. Jde o to kapitalistům, aby reformistickým družstvům, hlavně jejich centrálám, pomohli. Psaly o tom časopisy. Tato sanace je pro účely rozbíječské, pro Rovnost a Velkonákupnu. Družstvům z toho se dostane jen drobečku a za cenu jejich spoutání. Svaz družstev ještě dodnes neuveřejnil výkaz o rozdílení sanace poslední. Neučiní tak ani nyní?

Není náhodou, že k sanaci došlo bezprostředně po tom, když Svaz vyloučil "Včelu" a ostatních 50 družstev. Jak se provádí fašisace družstev, o tom máme důkaz z Něm. Brodu, kde proti většině členstva, proti jeho vůli a za pomoci policie a četnictva bylo družstvo vyrváno dělnictvu způsobem Pilsudského. Dnes se šlapou zákony oběma nohama. Okresní hejtman šel zde tak daleko, že prostě nařídil funkcionářům dělnického domu, aby mu předali klíče od dělnického domu a dal je člověku, který byl dávno z družstva vyloučen. Takovým způsobem se dnes vyvlastňuje dělnický majetek. (Výkřik sen. Kindla.)

Provádí se persekuce dělnických družstev, hlavně revolučních: četníci hlídají prodejny, chodí po vesnicích a vyšetřují, kdo je členem družstva. V Kounicích u Čes. Brodu obcházeli dědiny a sepisovali členy, sháněli, kdo je členem družstva. Četníci teď dále dělají soupis, jak oni říkají, nespolehlivých elementů ve státní službě a zjišťují, jestli některý státní zaměstnanec není členem "Včely". I toto družstvo dělnické počítají k nějakým fašistům. Ovšem, proti tomu jsou malí a slabí. Dělnictvo, hlavně spotřebitelé a v první řadě ženy vidí, kam nás za 15 roků dovedla osvědčená práce socialistů spolu ve vládě s měšťáky. Je hlad, bída, nezaměstnanost. U nás je krise přebytková, všeho je přebytek a přes milion dělníků trpí hlad. Jaký je to pořádek? Zásoby hnijí, dělníci jsou otrhaní a bosé děti dělnických žen, hlavně nezaměstnaných, chodí bez snídaně do školy, zatím co se buržoasie přejídá. Komunističtí poslanci dali v parlamentě návrh na výkup přebytečných zásob obcemi. Ale nezaměstnaní dělníci již tuto otázku řeší, dělníci ve Kbelích vystihli, jak nejlépe nasytiti nezaměstnané a hladové: zabrati přebytečné zásoby bez náhrady, totiž vzíti bohatým a dáti chudým.

Dnes je nutna mobilisace k boji proti drahotě. Je jasno, když vláda a lichvářští vyděrači vydělávají na pracujících ohromné miliony, kdy je strhováno z mezd, kdy přes milion dělníků je bez práce, že takovýto stav nemohou pracující déle trpěti. Komunistická strana mobilisuje k boji. Aby byl úspěšný, musí býti masový, musí býti veden jednotně všemi spotřebiteli, vším dělnictvem. Je nejvýš na čase rozvinouti proti drahotě energický boj. Pryč s lichváři a s lichvařením na úkor hladového dělnictva, zabavením přebytečných zásob, to jest vzíti bohatým a dáti chudým!

Pánové, dělníci, kteří se dnes brání proti drahotě a proti snižování mezd, vedou boj a stávky! Byla jsem nedávno svědkem stávky, která byla zlomena tento týden, v Rosicích. Jakým způsobem se dnes postupuje proti dělnictvu a kdo vlastně měl vinu na tom, že dělníci, rosicko-oslavanští havíři musili nafárati do šachet, kdo na tom nese vinu, že tito dělníci stávkovali plné 4 měsíce? Mohu říci s tohoto místa, že strana sociálně-demokratická s Brožíkem v čele je dnes hlavním inspirátorem zrádcovství a stávkokazectví na stávkách (Výkřiky sen. Kindla), že je dnes hlavním sloupem tohoto prohnilého zkrachovaného systému, že hájí nynější režim tím, že vydává v šanc dělníky, zve na ně četníky a policii, dává je honiti jako zvěř. (Výkřiky sen. Kindla.) Byla jsem celé 4 týdny na stávce v Rosicích-Oslavanech a vím nejlépe, jak dělnický zástupce Brožík prohlásil při jednání, že pochopuje, že uhlobaroni nechtějí sleviti, protože prý havíři málo kutají. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Vykládal, že na Moravsko-Ostravsku havíř nakope za den 10, 12 až 14 q a havíř na Rosicku-Oslavansku jenom 7 q a že proto havíři musejí sleviti, že pochopuje situaci uhlobaronů. Stavěl se přímo proti havířům, proti dělníkům a říkal: Nedá se nic dělat, havíři fárejte a pak budeme jednati! A prohlásil: Stávka v Rosicích nesmí býti vyhrána, musí býti zlomena, musíme ukázati, že se dnes nedá bojovati, že se nedá vésti stávka, jak se vede. Říkal, že to není věc všech dělníků, že je to věc jenom havířů. A sociálně demokratičtí havíři, když na jejich konferenci přišel člen stávkového výboru, vyloučený Hanák, jen proto, že přes jejich výzvu zůstal ve stávkovém výboru, vyloučili ho ze strany, z organisace a když přišel Hanák na jejich konferenci, ze 112 hlasovalo 8 pro to, aby Hanák šel z organisace, ale všichni ostatní soc. demokratičtí dělníci postavili se za Hanáka a proti Brožíkovi. Je viděti, že dnes i dělníci soc.-demokratičtí chápou, že je nutna jednota a že jejich vůdcové je vedou do zkázy a záhuby. Když jsem byla intervenovati na úřadech v Brně, v Ivančicích, když jsem vytýkala hejtmanovi v Brně, že bylo pozváno jen do Zbýšova 150 četníků, řekl mně: My jsme dostali od různých organisací nos, že prý nepostupujeme dosti přísně. Kdo jim dal ten nos, kdo nařizoval hejtmanovi, aby pozval více četníků? Strana soc.-demokratická. Hned po návštěvě Brožíkově, ač ani nohou nevkročil mezi havíře - toho se neodvážil, mluvil jen v zavřené místnosti k několika svým věrným dušičkám - druhý den okamžitě Vlček, předseda závodních rad, dostal od Karlíka, podředitele šachty auto, se kterým jezdil po vesnicích a přemlouval soc.-demokratické dělníky, havíře, aby šli fárati, jinak že budou vyloučeni z organisací, přímo terorem hnal dělníky na šachty, aby šli pracovati, že se nedá nic dělati, a že, chtějí-li dostati práci, musejí fárati ihned, že nemohou čekati, až bude uzavřena kolektivní smlouva a až uzavrou horníci s uhlobarony řádnou smlouvu a ujednání. Ale jezdil nejen Vlček, nýbrž i sekretář Marek, zkrátka všichni jezdili po revíru, sháněli stávkokaze a vozili je s četníky v najatém autu. I soukromý živnostník, který tam má autodopravu, jim odepřel dovážeti stávkokaze, ale soc.-demokratičtí předáci Marek, Vlček a ti ostatní, kteří byli na špici, se propůjčili k tomu, že otevřeně organisovali stávkokazectví. Když jsme byli na ministerstvu, řekl nám pan ministr Dostálek, že stávka musí býti ukončena, zlomena, protože je to princip politický. Ovšem soc.-demokraté si řekli: Musíme stávku zlomiti, aby druzí havíři a dělníci nevstoupili do bojů, abychom uhájili a udrželi dnešní kapitalistický režim, dnešní systém, aby se dokázalo, že se nedá bojovati, a aby dělníci se shrbenými hřbety šli do závodů, lezli do těch černých děr a pracovali za pár haléřů. Viděla jsem sáčky havířů, měla jsem je v rukou a podle nich takový havíř na Rosicku vydělal za 14 dní (obrácena k sen. Koukalovi) - vy zástupče havířů, zapište si to, já jsem byla tam u vás, já vím, jak to u vás vypadá - 160, 170 Kč a pan Brožík prohlásil, že to k životu dělnické, hornické rodiny postačí. Tak mluví zástupce dělníků. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Byla tam vedena jednotná fronta dělníků a havířů, všichni dělníci, soc.-demokratičtí, indiferentní i všichni ostatní stáli jednotně v boji, a byli to sociální demokraté, kteří tuto stávku rozrazili a kteří volají stále a dokazuji, že fašisté terorisují. Oni to byli, kteří prováděli největší teror v rosicko-oslavanském revíru, oni to byli, kteří nutili dělníky, aby za každou cenu fárali. Musím doznati, že národní socialisté jinak pochopili situaci. Když viděli, že je odpor mezi dělníky, že by dělníky ztratili, nedělali tuto práci, nikdo se k ní nepropůjčil, než sociální demokraté v čele se sekretářem havířů. Tedy tak oni si představují a mluví o bojích dělníků. Předevčírem zde mluvil pan Koukal, jak je nutno zvýšiti četníkům jejich výzbroj. Mají prý málo výzbroje. Ano, chápu ho, šlo mu o to, aby oni podpořili tyto četníky, jak bylo potřebí v rosicko-oslavanském revíru, přimlouval se socialista, zástupce havířů který je také z havířského revíru, aby četníky povyšovali a aby četníkům rozmnožovali výzbroj. Tak mluví socialista a zástupce dělníků. (Sen. Koukal: To jsou také lidé!) Slyšela jsem to na své vlastní uši, mohu to tedy říci. Není daleka doba - dnes se již dělníci spojují v jednotnou frontu - kdy súčtují nejen s kapitálem, nýbrž i s jeho náhončími. (Potlesk. - Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Místopředseda Donát (zvoní): Prosím o klid! Dále má slovo pan sen. Kostka.

Sen. Kostka (německy): Slavný senáte! Občanu tohoto státu, který je blízek praktickému výdělečnému životu v průmyslových krajinách, je v nynější době tak podobně, jako v posledním roce světové války. Místo světové války: hospodářská světová válka. Tisíce existencí obětuje se denně skoro na všech frontách, jež tato světová hospodářská válka utvořila, nová, stále více vzrůstající zkáza zeje za všemi těmi hospodářskými drátěnými překážkami mezi jednotlivými státy; fronty lidí na těch místech, kam si nezaměstnaní chodí pro svou skrovnou skývu chleba. Spousta lidských sil, které by mohly tvořiti statky, po celá léta následkem hospodářské pohromy leží ladem, život jednotlivce a rodiny zničen, ale šílenství hospodářské války zuří dále, vždy znovu vyvstává beznadějná otázka: Kdy stanoví osud konec vší této hrůze? Myslíte, že přeháním. Promyslete si sami pozorně cifry, které zde přednesl ministr sociální péče, pomyslete na to, že z 800.000 nezaměstnaných, z toho 180.000 v užších územích textilního a sklářského průmyslu v severních Čechách, jen jedna čtvrtina až jedna třetina po krátkou dobu dostává jakž takž postačující podporu, pomyslete na to, že ostatní statisíce z deseti korun jakožto jednotlivci týdně a z dvaceti korun, a pokud obce ještě mohou poskytovati příspěvky, z 20 až 30, resp. z 40 až 60 Kč se svými rodinami mají žíti, se odívati a bydleti - otázka jednoduše neřešitelná - pomyslete konečně na to, že lidé nouzí a zoufalstvím trýznění musí se státi lehkou kořistí jakékoli demagogie, že paní řečnici přede mnou není příliš za těžko, demagogickým vystupováním poutati k sobě masy tak zoufalé. Jest jasno, že když někdo jde na ulici a na kongresu hladových v Liberci, který je svolán na 2. března, promluví takovouto řeč, že pak zoufalé množství řekne: Ano, my chceme bezpodmínečně nějak něco rozbíti. To nejbližší, co rozbijí, jsou sami, neboť nejspíše budou musit býti zadrženi nějakou policejní mocí, aby nepřikročili k jiným opatřením. Ale nechť procítíme jednou tyto cifry. Musili bychom takové lidi viděti, jak právě skromní lidé, kteří by rádi pracovali, ve skromnosti se drží zpět, aby konečně přece přišli žebrat o trochu chleba. A jsou statisíce, které dnes v našem území žijí v této nouzi.

A tu působí na nás podivně, když generální štáb jednoho -dne, když znovu založil Malou - dohodu, řekne, že solidarita je pro věčné časy bez výpovědi zabezpečena. Jest výsměchem takovýchto zkušeností, když slyšíme takováto slova. Radil bych všem těm, kteří dnes ještě tak pevně důvěřují těmto poměrům, a radil bych tomuto slavnému generálnímu štábu, aby sám jednou navštívil fronty, kde hospodářská válka a hospodářské umírání nejen v kruzích dělnictva, nýbrž také u podnikatelů a u veškerých stavů nejhůře řádí, a zděsí se, až uvidí, jak hospodářské oběti vpravo i vlevo klesají, a bude míti sotva již odvahu, hlásati ještě jednou do světa lež: "Přemyšl ještě v našich rukách." Nikoli, mudrc tohoto státu vyslovil po prvé smutnou zvěst: Prohráli jsme válku zrovna tak jako všechny státy a národové, kteří se zúčastnili velkého vraždění národů, a jak-ji vždy musí prohráti všichni národové, kteří se domnívají, že násilím a vražděním lidí navzájem mohou válčiti a se podrobovati. Po světové válce následoval velký převrat v celé střední Evropě. Nejvíce postižení národové se domnívali, že dobyli pravé demokracie; ale zůstala jim v ruce jen forma, nedostávalo se jim pravého demokratického smýšlení. Po dlouhé hospodářské válce v přítomnosti následuje velká reakce autority; běda těm, kteří nemají ani demokratického smýšlení, ani moci autority. Boj mezi bratry zasadí jim nejhlubší rány.

Snad je dobře, že se jednou v této budově takto uvažuje, v tomto domě senátorů, kde přece v radě starých shromážděny býti mají životní zkušenosti a životní moudrost. Snad se poslové lidu poslanecké sněmovny ve své horlivosti z toho naučí, že jen vůle a životní touha mládí společně se životní zkušeností a s věděním stáří může tvořiti a udržeti národy a státy. A dokonce ve státě jako v Československu, kde jde o národy a národnosti, které k novému státnímu vědomí mají býti teprve vychovávány. Chci po těchto snad nikoli zbytečných výkladech přejíti k praktické zprávě k předloženému státnímu rozpočtu na rok 1933. Je často opětovanou zásadou, která musí platiti také pro rozpočet československého státu, že každé sestavování rozpočtu vycházeti musí od stránky příjmů. Nejsou-li zde dostatečné příjmy, nutno stránku výdajů přiměřeně snížiti. Myslím, že můžeme lehko prokázati, že naše výdaje také v nynějším silně sníženém rozpočtu jdou ještě daleko nad nynější platební schopnost státních občanů. Přepočítáme-li cifru státních výdajů obnosem 8632 mil. Kč na jednoho obyvatele, obdržíme obnos 617 Kč, tedy u tříčlenné rodiny 1.851 Kč za rok jako podíl na výdajích. Musíme předpokládati, že samosprávné korporace, země, okresy a obce vedle zvláštních výdajů na školy, zdravotnictví a pod. vyžadují skoro ještě jednou tento obnos, to je tedy 3.700 Kč na jednu tříčlennou rodinu. To je pro daleko více než 60% obyvatelstva tolik jako dvouměsíční příjem. Podívejme se vedle toho na cifru mzdy u dělníků omezeně pracujících, na zkrácení mzdy u dělníků a zaměstnanců i při plné pracovní době, dále na silně snížené cifry platů státních úředníků a zřízenců, na dílem úplně zničené výdělečné možnosti v různých výdělečných oborech a konečně také na ceny zemědělských výrobků, které většinou jsou výrobními náklady, a budeme poučeni o tom, že obyvatelstvo za nynějších poměrů jednoduše není s to, aby sehnalo takovéto rozpočty pro stát a samosprávné korporace. Ani nejhorší daňové týrání nebude moci více vésti k tomu, aby se vymačkalo něco ještě tam, kde není ničeho, anebo kde jsou jen skrovné zbytky příjmů. (Místopředseda Klofáč převzal předsednictví.)

Bylo by tedy naprosto falešné, v okamžiku, kdy jsme pronikli k tomuto trpkému přesvědčení, že za nynějších poměrů a podmínek žijeme daleko nad své -poměry, bylo by naprosto falešné, před těmito ciframi dávati se na útěk a popřáti místa jen pesimismu. Zajisté, státní hospodářství bude stejně jako hospodářství jednotlivcovo a hospodářství obcí a okresů musit postaviti v čelo zásadu krajní spořivosti. Bude musit míti stále na očích, že zchudlý stát musí všechny výdaje na přepych a representaci krajně omeziti. Bude musit dále ve všem svém jednání v zahraniční politice jasně projeviti - můj zvěčnělý kolega dr. Kafka to již před léty jasně a opětovně vyslovil - že naše hospodářská spojitost se světem nás přímo nutí k nejpřísnější politické neutralitě, ale státní hospodářství bude musit v takovýchto bezútěšných okamžicích pomýšleti také na to, že v tomto státě je tu nesčíslných tvůrčích pracovních sil v zemědělství, průmyslu, obchodu a živnostech, nádherné poklady přírodní a mohutná výzbroj techniky, jež udržeti nutno živé a účinné. Ti, kdož vládnou v tomto státě, nebudou smět v těchto okamžicích však také přehlédnouti, že německý podíl na této pracovní síle a energii je zcela značný, a pro tento podíl, který patří k základům státu, žádáme dnes jako Němci, kdy nás nouze nejvíce postihuje, vedle spravedlnosti a nejpřísnější neutrality navenek také ve spolužití národů v tomto státě samotném plnou rovnost, spravedlnost a vzájemnou důvěru. Jak mnoho bylo právě v poslední době hřešeno proti všem těmto zásadám! Také pro hospodářskou obnovu je v těchto bodech nezbytným předpokladem poznání a obrat.

Máme dnes velmi důležitý sjezd v Liberci, na kterém hospodářsky velice zkušený předseda liberecké obchodní komory shrne své zásady o hospodářských úkolech nejbližší doby. Chtěl bych vám doporučiti, abyste tyto věci pozorně sledovali a shledáte v tom na příklad, že ceny velkoobchodu v tomto státě a také ve světovém hospodářství klesly na jednu třetinu, že ceny surovin klesly na 50 až 60% oproti roku 1928/29, shledáte, že cena pšenice v poslední době, také americké pšenice, klesla tak hluboko, jak tomu nebylo od staletí, budete poukazovati k tomu, že dnes světové zásoby surovin stále ještě vzrůstají, že na druhé straně výroba v celých územích je zastavena, že národní důchod klesl o 40 a více procent, že veškerý světový obchod činí jen třetinu toho, co činil r. 1929. Vidíme nyní přesunutí jednotlivé krise na krisi samosprávných korporací, obcí a okresů a nutně také na celou řadu jiných ústavů. Opatření, která se proti tomu mají učiniti, jsou donucovací opatření státu.

Mluvil jsem již v rozpočtovém výboru o tom a varoval jsem před tím, i varuji opětovně před pokusy v nynějším okamžiku. Mluví se dnes o novém zákonu proti lichvě, o ustanoveních zákona proti lichvě také, pokud jde o úroky. Ale stát dodnes na to nepamatuje. Neslyšel jsem ještě výrok finančního ministra, že v okamžiku, kdy státní papíry mají toto vysoké zúročení a soukromé peněžní ústavy, lidové peněžní ústavy sníží úrokovou míru na 3³/₄ a 3¹/₂%, nastal by pomalý oběh anebo rychlé vyplývání peněz z ústavů a že by pak každá možnost úvěru byla vyčerpána. Nedávno chtěl jsem pro svoji obec sjednati půjčku v každém směru zabezpečenou u spořitelny, která má také potřebné pohotové peníze. Spořitelna mně odpověděla, nemůžeme, ačkoli jsme bohatě zásobeni, nemůžeme vydati peníze, poněvadž není jasno o stanovení úroků a nevíme, co investiční půjčkou bude státem odčerpáno u veřejných peněžních ústavů. Takové věci nesnesou právě státního zásahu a musí stát ve všech těchto věcech postupovati s největší opatrností, musí uvažovati, zda nejedná neúčelně, když se takovýmito opatřeními nuceného hospodářství vměšuje do těchto poměrů. Víme, jakou škodu nám způsobily zákon o lichvě, nucená opatření, společné stanovení cen po dobu války a po válce. Čtěte přece jednou spisy o společném nákupu bavlny, a uvidíte, že donucovací opatření vždy dosáhnou opaku zamýšleného účelu.

Vidíme to dnes také jasně na nuceném hospodářství státu při penězích. Devisové hospodářství brání dnes styku států mezi sebou. Nemůžeme se ovšem vyhnouti jistému nucenému hospodářství devisovému, poněvadž ho zavedly jiné státy ještě dříve nežli my. Ty jednoduše neplatily peníze a devisy, jež byly dlužny, Jugoslavie, Rakousko, Maďarsko atd. tak neučinily. To byla nutnost, ale v obchodním životě se něco takového nazývá nereelním počínáním. Musili jsme na to odpověděti. Nyní však je potřebí upustiti pokud možno rychle od těchto ustanovení nuceného hospodářství. Jestliže dnes u některých států vidíme opatření proti bavlnářskému průmyslu, musíme se jako vývozní stát střežiti, abychom zde zase šli dále. Víme přece, jak náš vývoz vypadá dnes oproti vývozu z r. 1929. Tehdy 2 miliardy dovozu a 2 miliardy vývozu, dnes 760 milionů, které nám zbyly v dovozu, a 700 milionů vývozu v posledním roce. Tedy obrovský pokles, a my musíme velice dbáti toho, že jsme na příklad ve vývozní cifře, přepočítáno na jednoho obyvatele, oproti Německu poklesli již na hlubší úroveň nežli Německo. Přepočteno na jednoho obyvatele činí vývozní cifra v Německu 1.900, v Československu 700 Kč. To jsou věci, ke kterým musíme velmi dobře přihlížeti, které nakonec nějakou dobu musíme a také můžeme snésti, které však konečně mohou dopadnouti tak, půjde-li to tak dále, že by v obyvatelstvu panoval věčný neklid, jenž by vésti musil k ochuzení státu, takže by také musily přestati všechny naše kulturní potřeby, jako nemocnice, divadla atd. Nemáme se také dát klamati zdánlivým rozkvětem v ústředí, zde v Praze, kdežto venku již všude panuje hluboká bída, která se zažírá stále hlouběji.

Nechci se dnes pouštěti do podrobností, nedostává se mi k tomu také času. Musíme vybízeti vládu, aby nedala vzniknouti pesimismu. Pro samá donucovací opatření uchylujeme se úplně od zdravého egoismu hospodářského. Nechceme, aby všechno utuhlo v donucovacích opatřeních. Právě Československo má vystupovati jako zprostředkovatel, to by bylo jeho hlavní úlohou, mezi Německem a Francií, oproti Jugoslavii atd. Tak mělo by také vystupovati na nastávající světové hospodářské konferenci a uvésti správné cifry, a bude snad nejsnáze provésti vyrovnání také uvnitř státu, mezi zemědělstvím a průmyslem, kterého je bezpodmínečně potřebí. Vidíme, že zemědělství nemůže žíti bez průmyslu, bez konsumentů, a průmysl nemůže žíti bez zemědělství. Můžeme tedy vládu jen vybídnouti, aby své stanovisko na světové hospodářské konferenci, která má vytvořiti základy pro nové vybudování hospodářství, bez jakéhokoli politického stanoviska anebo s pokud možno největším potlačením politického stanoviska co nejdůkladněji uvážila a připravila. Nejdříve musí tělo žíti, pak teprve může politisovati. Jestliže hospodářsky poklesneme nebo zajdeme, pak jednoho dne nebudeme v celé Evropě znamenati nic také politicky.

To jest upřímné mínění člověka, který přichází z hospodářství, z německého hospodářství, jenž je blízek hospodářství, německému hospodářství, který však zde otevřeně doznává, že německé hospodářství, jeho podíl na této pracovní síle a energii je zcela značný, že německé hospodářství, celý německý výdělečný život patří spolu k základům státu, a který by nakonec chtěl uvésti slova německého hospodářského vůdce, předsedy liberecké obchodní komory, která dnes pronesl v Liberci: "Hospodářství je lidským dílem. Není pravda, že musilo všechno tak přijíti. Odsuzuji způsob smýšlení, který věcem chce ponechati volný běh. Dokud kdo žije, dokud ještě stojí zpříma, má v každém okamžiku sám tvořivě zasahovati do svého osudu." A praví dále: "Čím svobodnější jest utváření podnikatele, své odpovědnosti vědomého, v dobách krise a deprese, tím snáze může vydržeti a konati průkopnickou práci pro lepší budoucnost."

Myslím, že všichni tato slova podškrtneme. (Potlesk.)

Místopředseda Klofáč (zvoní): Dále má slovo pan sen. Kindl.

Sen. Kindl: Rozpočet na rok 1933 je snížen o 1¹/₂ miliardy, ale v položkách, kterými bude poškozen lid; obzvláště pracující lid, bude tím trpěti, že se šetří. Vládní strany i strany socialistické si pochvalují, že máme rozpočet vyrovnaný. Jak toto vyrovnání rozpočtu vypadá ve skutečnosti? Rozpočet je vyrovnán, ale jen na papíře, poněvadž i to, co v rozpočtu je obsaženo, pánové nedostanou. Daně, které se dosud vybíraly, neseberete; ti, kteří dosud platili daně, nebudou moci platiti, poněvadž na bohaté, na velké si netroufáte a malí se stávají pomalu jeden za druhým žebráky. Budou se hledati nové daně. Kde je zase budete hledati? Jistě ne tam, kde by se mohly skutečně najíti; budete je hledati zase na malých lidech, budete zdražovati životní potřeby, budete zvyšovati nepřímé daně, přes to že se snížily platy státním zaměstnancům, že se snížily pense pensistům, přes to, že staropensistům, kterým jste zákonem čís. 77 zaručili, že letošním rokem dostanou těch pár krejcarů, pokud byli narozeni v r. 1875, jste to urvali od úst a odkládáte to prý na dva roky. Do té doby ti chudáci jistě umrou hladem, a proto ušetříte těch 41 mil. Kč, které by měli dostati.

Na čem se v našem rozpočtu šetřilo? Na investičních pracích, na nezaměstnaných, na kulturních a sociálních potřebách. Jaký toto vaše šetření na těchto položkách bude míti následek? Jelikož pracující masy dostanou více práce, ale méně peněz, zmenší se tím konsumní schopnost, nebudou moci kupovati to, co kupovali dosud. Následek toho bude opět zvýšení nezaměstnanosti a zostření krise. Ale má se zase ještě více šetřiti nežli již v tomto okleštěném rozpočtu. Jak samy vládní strany prohlašují, nesmí se ani ty položky, které jsou uvedeny v tomto rozpočtu, vyčerpati. Musí se zase šetřiti na pracujícím lidu a nesmí se překročiti suma 7 miliard. Co značí tato vaše předpověď? Další snížení platů státních zaměstnanců! Budete hledati nové úhrady. Kde? Budete je hledati ve zdražení životních potřeb, a ministerstvo železnic, v jehož čele stojí sociální demokrat Bechyně, začíná již zdražovati. Co? Zdražil žákovské jízdenky do školy. Teď se běžte podívat, jak to vypadá. Dělník, který bydlí na vesnici, posílal děti alespoň do toho jediného ústavu, měšťanské školy, aby alespoň dostaly školu, která jest dnes žádána všude, i když se jde učiti ševcem nebo některému řemeslu. Bydlí-li děti dále, jest jim znemožněna návštěva měšťanské školy proto, že byly zdraženy jízdenky žákovské.

Z blízkých obcí táhne mašinka prázdný vozík, který byl určen pro školské děti, ale děti šlapou ve sněhu podle dráhy pěšky proto, že máme 7 socialistů ve vládě a v čele železnic máme sociálního demokrata Bechyně. Dělnické děti musí šlapati do školy pěšky, poněvadž je jim to znemožněno, aby jezdily, ježto otec nebo matka nevydělají tolik, aby mohli zaplatiti zdražené jízdenky.

Taktéž ministerstvo železnic jde dobrým příkladem napřed, že zdražuje jízdenky dělnické v době, kdy snad i socialisté o tom musí věděti, poněvadž někdy o tom mluví, že dělník má mizerné mzdy, že je mu mzda snižována, že dělnictvo je většinou bez práce. Ale dělnické jízdenky jsou zdraženy. Na tom se, -pánové, vytrhnete! Měli jste slyšet a měl pan ministr železnic Bechyně poslouchati v pondělí, když si kupovali dělníci po prvé jízdenky do práce a byly zdraženy o 1 - 2 Kč. Dělník měl peníze zrovna odpočítané, jako dříve přišel k pokladně a tam mu řekli cenu místo 8.20 Kč 9.60 Kč nebo 10 Kč i více, podle toho, jak to bylo zdraženo. Dělník řekl: "Nemám." Ale bylo mu odpověděno: "Tak vám jízdenku nemůžeme dát." Měl-li někdo na blízku známého, vypůjčil si tu 1 nebo 2 Kč a odvedl tyto peníze ve prospěch vašeho krachujícího systému, ve prospěch krachujících drah.

Ale obzvláště bude hodně šetřeno ve státních podnicích na osobních vydáních produktivně pracujících státních zaměstnanců, a to nejnižších kategorií. Snížení těchto položek utvrzuje státní zaměstnance, že jejich platy budou sníženy, že jich spousta bude vyhozena na ulici, aby byly zachráněny platy vysoké byrokracie. Ani ubezpečování pana ministra financí dr. Trapla, ani žvanění socialistických zástupců lidu, že se již platy státním zaměstnancům snižovati nebudou, dnes již nikdo nevěří, poněvadž se každý již několikrát přesvědčil, že je pravý opak pravda. Když se začne mluviti o tom, že se nebudou snižovati platy, připravuje se v zákulisí jistě snížení platů.

Pan kol. Pánek zde ve své řeči zdůrazňoval, že vláda nepomýšlí na snížení platů, ani snížení právních vymožeností, nýbrž že vláda připravuje reformu správy. Již mnohokráte se přesvědčili stát. a veřejní zaměstnanci, jak vaše reformy vždy dopadnou. I tato reforma správy bude provedena tak, že několik desítek státních zaměstnanců bude vyhozeno na dlažbu, kdežto vysoká byrokracie bude nedotčena pensionováním a propouštěním a bude seděti na svých tučně placených místech. Státní zaměstnanci již vás dobře znají a proto také si dělají o vás úsudek. Vždy, když socialisté hubují na vysokou byrokracii, když vedou útok proti ní, vědí, že rána mířená na buržoasii zasáhne pracující lid. Na počátku ledna napsalo "Právo lidu": Konec propouštění dělnictva! "Není možno klidně přihlížeti k tomu, aby dělnictvo bylo ze závodu propouštěno." Takhle radikálně se psalo v orgánu p. min. železnic, myslím, že jej čte; vždyť je to deník jeho strany. A proto si jeho radikální psaní vzal tak k srdci, že ihned vyhodil 1.400 smluvních dělníků na dlažbu. Ostatní provisorní zaměstnanci, kteří prozatím zůstali ve službách dráhy, jsou hromadně vysazováni. Rámcové organisace, aby udržely své členstvo alespoň ze řad smluvních zaměstnanců, zavedly si u svých organisací gentský systém.

Aby však tito zaměstnanci neměli nároku na podporu podle gentského systému, děje se vysazování takovým způsobem, že provisorní zaměstnanci, kteří jsou vysazováni na jeden týden v měsíci, nejsou vysazováni na jeden týden najednou, nýbrž každý týden na dva až tři dny, čímž tito zaměstnanci ztrácejí nárok na výše uvedenou podporu. To udělali vůdcové reformistických organisací proto, aby zachovali organisacím peníze, které od členů vybírají v podobě příspěvků, aby zbylo vůdcům na vyplacení půlmilionového odbytného, které jim má býti vyplaceno v případě, že by je členstvo pro jejich zrádcovskou politiku vyhodilo, což si dříve nechali svými věrnými odhlasovati. Pan kol. Pánek zde prohlásil, že oni nejsou proti kapitalistům, že oni jsou pro spolupráci s kapitalisty. Takto otevřeně by měl mluviti i na schůzích dělnictva nár.-sociálního, aby je dělníci a nižší státní zaměstnanci dříve poznali. Má také velkou naději, že krisi ve zdraví přečkáme. Oni jistě ji ve zdraví přečkají, jak doufáme i my. Také zde zdůrazňoval, že v první řadě protistátní živly musejí býti ze státních služeb vyhozeny. Když jsem na něho volal, aby se vyslovil konkrétněji, koho míní těmi protistátními živly, zůstal mi odpověď dlužen. Na tuto otázku musím si odpověděti sám. Na vaši adresu, pánové z klubu nár.-soc., říkám: Mluvíte-li vy o protistátních živlech, jistě tím nemíníte korupčníky a zloděje, kteří okrádají stát, kteří jsou ve službách státu, ale kde mohou, tak tento stát okradou. A tito lidé jsou vámi hájeni, a proto, když zde o takovýchto vašich lidech mluvil dr. Buday, jste se tolik rozčilovali. O lidech, kteří konají svoji službu řádně a poctivě, kteří však neschvalují dnešní fašistický režim, chcete tvrditi, že jsou protistátní a proto že musí býti vyhozeni, aby lidem, kteří na úkor státu se obohacují, nemohli koukati na prsty.

Reformistické organisace straší dnes své členstvo, aby nebylo nespokojeno, aby neprojevovalo svou nespokojenost, nebo že bude vyhozeno. Reformisté soc.-demokratičtí a česko-socialističtí jdou tak daleko, že dělají denuncianty, špicly. Oni přímo zapisují zřízence, který je dosud v jejich organisaci, ale protestuje proti politice, kterou dnes oni dělají, na černou listinu, předávají jej úřadům dráhy i politickým správám, aby se u něj mohly dělati prohlídky, aby mohl býti šikanován. Tímto způsobem jej chtějí zastrašiti, aby se proti tomu nebránil.

Byly snižovány platy státním zaměstnancům. Socialisté říkali, že ceny životních potřeb musejí dolů, a zatím zaváděním nových cen a daní ceny životních potřeb stoupají. A nyní zase již socialisté mluví radikálně, že je potřebí snížiti ceny životních potřeb, a proto může se pracující lid připraviti na jejich zdražování, protože jsou to od vás zase jen plané fráze a nic více.

Nejen že jste provedli snížení platů stát. zaměstnanců, ale nyní se jim postupně odbourávají i vedlejší příjmy. Jízdnímu personálu na drahách béře se z jízdního paušálu 10%, což zase činí ročně 500 až 600 Kč. Úkolový výdělek dílenských zaměstnanců, který měl nahraditi jejich nedostatečné platy, jest odbouráván. Reformističtí vůdcové dohodli se s ministerstvem železnic na vydání výnosu, podle kterého dosavadní průměr úkolového výdělku 25% snižuje se až na 10%. Mimo to umělým nepřidělováním práce v dílnách docilují, že se dílenským nevyplácí vůbec žádný úkolový výdělek. Všechno se děje proto, že položky rozpočtu ministerstva železnic na osobní vydání dílenského personálu byly sníženy o 60 mil. Kč a položky na věcná vydání byly sníženy o 160 mil. Kč.

To vsak není ještě vše. Snižuje se také položka na stejnokroje o 2¹/₂ mil. Kč a následek toho je, že ministerstvo železnic vydává novou úpravu na podělování zaměstnanců stejnokrojem, podle níž 80% železničářů nedostane žádný stejnokroj, nanejvýše plátěný pracovní oblek. Páni byrokraté nahoře radí se mezi sebou, jak a kde by se něco dalo ušetřiti na nižších zaměstnancích, aby se mohli pochlubiti, jak jsou nepostradatelní.

Se snižováním příjmů a prodlužováním pracovní doby zvyšuje se zároveň nebývale pracovní tempo. Turnusy jízdního personálu jsou tak zostřeny, že zaměstnanci vysílením ve službě přímo padají. Na služebních stanovištích, kde dříve pracovalo 5 až 6 zaměstnanců, pracují dnes 1 až 2 zaměstnanci. Ti musí obsáhnouti stejnou práci, jakou dříve vykonávalo 4 až 6 zaměstnanců.

Nyní byla zastavena úplně stabilisace a povyšování zaměstnanců nižších kategorií. Připravuje se další snižování platů. V posledních měsících byla dána řada přesloužilých zaměstnanců do výslužby. Tím byla uprázdněna řada systemisovaných míst, na něž podle zákona čís. 103 a vládního nařízení čís. 15 mají býti dosazeni provisorní zaměstnanci. Na tato místa však jsou zaměstnanci pouze určováni, což má z úsporných důvodů za následek, že nemají nároku na systemisaci a tím ani na povýšení. Na druhé straně se obsazují místa určená pro středoškoláky, vysokoškoláky, takže ti nezastávají místa odpovídající jejich vzdělání, ale plat béřou tak, jako by zastávali místo vyšší.

Vyrovnávací přídavky provisorních zaměstnanců byly rozpočtovou sedmou škrtnuty. U vlakové pošty byly zaměstnancům sníženy paušály až o 50%. Tyto vymoženosti, jako jsou vyrovnávací přídavky pro zaměstnance, datují se z roku 1926, kdy byla provedena nová úprava platová podle zákona čís. 103. Při této platové úpravě se tehdy shledalo, že přeřazením stálého dělníka na pomocného byli tito zaměstnanci citelně zkráceni na dosavadních příjmech, a proto zákon říkal, že převedením těchto zaměstnanců do nových platů nesmí býti nikdo zkrácen. Byl proto těmto dělníkům přiznán vyrovnávací přídavek, který se pohyboval mezi 30 Kč až 100 Kč měsíčně. Tento vyrovnávací přídavek byl nyní na rozkaz Nejvyššího účetního kontrolního úřadu provisorním zaměstnancům vzat, ačkoliv jsou právě teď v nejhorší situaci.

Pánové mimo snižování platů a propouštění státních zaměstnanců upevňují v úřadech fašistický teror. Vedoucí činitelé ve státních úřadech jsou většinou fašisty. Právě na drahách ve služebnách je nastolen fašistický teror, fašistický režim. Podle nových směrnic ministerstva železnic, jejichž představitelem je soc. demokrat Bechyně, je každá služebna sama pro sebe samostatným útvarem, kde si fašističtí přednostové mohou nakládati se zaměstnanci podle své libosti. Podle toho, jak jsou tito přednostové řízní proti personálu, jak jej dovedou okrádati na různých příjmech a výhodách, je posuzována jejich schopnost pro přednostenská místa. Aby bylo zabráněno nepřátelskému poměru mezi úředníky a nižšími zaměstnanci, byl vydán rozkaz, podle něhož úředníci ve styku s nižším personálem mají vystupovati řízně a odměřeně.

Mimo to musí nadřízení sledovati své podřízené, jak se chovají ve službě i mimo službu. To je zostření špiclovského systému. Rozkladné a podvratné živly, to jsou oni zaměstnanci, kteří při svých mizerných platech nemohou býti živi a svou bídu dávají hlasitě najevo, musí býti zvláště střeženi a o jejich činnosti podávány každý měsíc zprávy na ředitelství. Zaměstnanci se však přes všechnu persekuci brání. Dokladem toho je stávka v železničních dílnách v Moravské Ostravě, Jihlavě a v Hradci Králové. Také důvěrnické sbory se již staví v čelo nespokojeného personálu, a jsou to ponejvíce důvěrníci reformistických organisací, kteří si uvědomují, že je jejich vůdcové vedou do úplné hospodářské zkázy. Tak na příklad důvěrníci z České Lípy vyzvali všechny důvěrníky všech dílen čsl. státních drah, aby se sjednotili a vyslali deputaci na ministerstvo železnic. To se také stalo a deputace se dostavila 14. února do Prahy. Pánové ji odbyli zase jen sliby v domnění, že se zaměstnanci tím spokojí. Vaše naděje, pánové, jsou však marné. Železniční zaměstnanci se sjednocují a není daleká doba, kdy po způsobu ostatního průmyslového proletariátu a ve spojení s ním a s celou pracující třídou budou účtovati se svými utlačovateli a se všemi, kdo zaviňují dnešní jejich bídu a hlad.

I tento rozpočet přinese pracujícímu lidu, veřejným, státním a železničním zaměstnancům ještě větší bídu a hlad. Pro tento rozpočet, který ulevuje bohatým a zbídačuje chudé, budou i socialisté hlasovati oběma rukama. Vůdcové Unie, Jednoty, Verbandu i pánové z Exekutivy ztotožňují se s větším zbídačením státních zaměstnanců, a proto odmítněte jejich demagogické fráze, že to zaviňuje jen byrokracie, které oni věrně slouží.

K státním a veřejným zaměstnancům voláme: Nevěřte lhářům, nevěřte slibům, nespoléhejte na resoluce, memoranda, spoléhejte jen na společnou sílu! Vezměte svůj osud do vlastních rukou! Budujte bojovnou a nerozbornou jednotu ve všech služebnách! Braňte se proti snižování platů a propouštění svých kamarádů, braňte se proti zbídačení vás a vašich rodin! Ne intervencemi, ale bojem můžete zvítěziti. Organisujte pasivní resistenci, po případě stávku! V bojovné jednotě k vítězství! Hodina zúčtování se blíží, přichází den, kdy budeme souditi my. (Potlesk komunistických senátorů.)