Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. Reyzl.

Sen. Reyzl (německy): Slavný senáte! Okolnost, že předložený rozpočet má zcela jinou tvářnost nežli předcházející rozpočty, že na tomto rozpočtu komise, nikoli jednacím řádem parlamentu stanovená, nýbrž z koaličních stran sestavená komise provedla velmi dalekosáhlé škrty, tato okolnost byla také předmětem rozhorlení mnohých řečníků. Tyto projevy pohybovaly se částečně v tom směru, že konečně jednou prolomena byla zásada, že se na rozpočtu nesmí nic měniti, že tak, jak vychází z rukou byrokracie, nutno ho také spolknouti. Je to bez jakékoli pochyby zásluha, že se tak stalo. Na těchto škrtech spolupůsobila také naše strana. Také my jsme měli místo a hlas v této komisi a náš zástupce bral na snížení státního rozpočtu účinný podíl. I když jsme spolupracovali, nemůže nás přes to postihnouti plná zodpovědnost na předloženém rozpočtu, neboť nám mohl by býti připsán jenom díl, který na nás vypadá, a to jest asi čtvrtina moci, jakou zde máme. Přes to můžeme oprávněně říci, že to, co se stalo, můžeme hájiti. Jisto je, že, kdybychom byli sami pracovali na rozpočtu, vypadal by jinak. Co se nám na tom nelíbí, je tam proto, poněvadž jsme to nemohli změniti, a přiznáváme beze všeho, že tento rozpočet ještě daleko není takový, jaký by nám vyhovoval.

Kolega Tichi projevil ve své řeči, že rozpočet obsahuje jen fiktivní cifry. To je správné potud, že rozpočet není žádným účtem, slovo rozpočet praví samo sebou, že se tím něco stanoví, o čemž teprve budoucnost musí ukázati, zdali se to také dostaví. V této příčině je skutečně fiktivní, ale kol. Tichi to mínil zajisté jinak, a tu mám za to, že mohu říci, že není na místě tato obava, že rozpočet obsahuje fiktivní cifry a že se s obnosy tam obsaženými bude dělati něco jiného.

Dnešní rozpočet liší se tedy také v podstatě od jiných tím, že členové parlamentu provedli škrty na potřebách, které byrokracie předložila parlamentu. Mohli bychom se domnívati, zda toho bylo potřebí, a diskuse ve veřejnosti projevila mnohé návrhy, jak se to mohlo udělati jinak. V prvé řadě neměly prý býti sníženy výdaje pro úředníky. Snížení platů státních zaměstnanců zvířilo ve veřejnosti mnoho prachu a ozývaly se hlasy, že by se nedostatku prostředků mohlo jednoduše pomoci tím, že by se byly tiskly bankovky. Víme, že máme kastu lidí, kteří svou politikou směřují k tomu, aby zase přivodili inflaci. Že si toho převážná většina obyvatelstva nepřeje, dlužno vítati. Neboť to, co jsme po převratu viděli, hlavně v Německu, nemá se opakovati. Byly svého času podnikány různé pokusy, bylo tajemstvím, jak měna tak rapidně klesala, a lze to klidně říci, že to byl sociální demokrat, který poznal kořen zla; sociálně-demokratický ministr financí Hilfferding, který vytvořil zásady, jimiž říšskoněmecká měna byla stabilisována; a i když jeho nástupce Luther většinou tyto zásady uvedl v praxi, jsou přece zásluhou sociálního demokrata Hilfferdinga. Německo se vyvaruje toho, aby kráčelo zase touto cestou, a také my musíme podniknouti vše, abychom zabránili inflaci.

Jest určitě správné, co říkají někteří oposiční řečníci, že řečníci většiny sice také kritisují, ale nakonec rozpočet přijmou; jen s tím rozdílem, že jejich kritiku lze označiti za positivní, kdežto kritika oposice se vyčerpává ve věcech, které prakticky vůbec nelze bráti v úvahu.

Sedmička provedla značné škrty, kterých jistě dlužno litovati, kterým však nebylo možno se vyhnouti. Skoro všechny resorty byly ve svých výdajích zkráceny, tři resorty jsou při tom, u kterých to pociťujeme obzvlášť bolestně, a to školství, veřejné práce a sociální péče. Tyto škrty jsou tím bolestnější, poněvadž nám něco schází, co by po případě mohlo vyplniti mezery, které vznikají těmito škrty. Stav našich obecních financí je dnes takový, že skoro žádná obec nemůže pomýšleti na to, aby podnikala něco, čeho by bylo potřebí k zmírnění všeobecné nouze. Naše obce jsou finančně ruinovány. Bude málo obcí, které ještě mohou říci, že se ve své činnosti mohou pohybovati tak volně, jako před přijetím zákona o obecních financích. K tomu mají poměry, ve kterých se nalézáme, na sobě ještě velké zlo, že totiž mnohá obecní zastupitelstva nevyčerpávají ani možnosti zákona o obecních financích. Základ našeho státu, kterým beze vší pochybnosti jsou obce, není zdráv, zhroutí se, nebude-li mu brzo pomoženo. Tím chtěl bych říci, že by se rozpočet měl zabývati také sanací obecních financí. Stavíme v rozpočtu vrchní stavbu a zapomínáme při tom na základy, zapomínáme, že základy jsou vetché, a že se také vrchní stavba nebude moci udržeti, nebude-li dole konečně zjednán pořádek. Připomínám někdejší návrh našich českých soudruhů, který obsahoval akci pro vyvazení obcí z dluhů. Čím dříve přijde, tím lépe. Neboť pozorujeme, že již některým obecním zastupitelstvům je zcela lhostejno, mnoho-li mají dluhů, myslí, čím více dluhů, tím lépe, vždyť je již jednou někdo zaplatí. Sjednávají se půjčky na poslední objekty, které obec má, naši potomci budou musit rozlousknouti tento tvrdý oříšek. V této příčině máme za to, že budeme míti zdravý rozpočet teprve tehdy, až bude postaráno také o sanaci obecních financí, až samosprávným korporacím bude přikázáno tolik, aby obcím skutečně mohly pomáhati.

Chtěl bych při této příležitosti promluviti o praxi u berních úřadů. Každý řečník zabývá se tzv. daňovými nedoplatky, jeden odhadu je daňové nedoplatky na 7 miliard, druhý naproti tomu označuje toto číslo jako vzaté ze vzduchu a odhaduje je nejvýše na 3 - 4 miliardy. Já pro svoji osobu dal bych za pravdu druhé versi. Neboť bude tomu také u vás, že k vám přicházejí s intervencemi poplatníci, kterým byly předepsány příliš vysoké daně. A tyto nesprávně předepsané daňové obnosy figurují v daňových nedoplatcích a jsou nedobytny. Nechtěl bych říci, že není poplatníků, kteří by mohli platiti a kteří sabotují placení daní. Tam bylo by na místě zasáhnouti. Vidíme tedy, že částečně těžkopádnost celého aparátu, který dnes ještě máme, má vinu na tom, že se spisy stále víc a více množí. Máme rekursy - a chci zde mluviti jen o svých zkušenostech - které se projednávají od r. 1926 a 1927 a ještě nejsou vyřízeny, poplatníkům se však přes to zabavuje a nemohou, poněvadž právě daňové rekursy nejsou ještě vyřízeny, nějakou akcí pro vyvazení dluhů, vypůjčením peněz změniti druh výroby, poněvadž fiskus sedí na jejich celém jmění. Máme zkušenost, že vrchní finanční úřady, když se u nich intervenuje, projevují největší ochotu napraviti způsobené bezpráví. Ale nižší úřady, v prvé řadě berní úřady prvé stolice postupují tak bezohledně, že to ve většině případů je vyslovenou sekaturou poplatníků. Zde bylo by potřebí, aby vrchní finanční úřady zasáhly, úředníky buďto poučily, jak mají s obyvatelstvem zacházeti, anebo je daly na jiné místo. Velikou část viny má těžkopádnost naší administrativy, zřídka najdete berní úřad, který má psací stroj, všechno se dělá ještě podle starého šimla jako před 50 a 60 lety, a mám za to, že se naše státní úřady neoctnou na výši doby, dokud u nich nebudou zavedeny psací a počítací stroje.

Můžeme li do věci nahlédnouti hlouběji a víme-li, jak to vypadá s berní morálkou, nalezneme snad mnohou tvrdost omluvitelnou. Zde bylo by na místě, aby finanční úřady zasáhly. Dali jste v posledních letech veliký počet berních úředníků, hlavně menšinových národností, na odpočinek a nenaleznete venku žádného většího podnikatele, který by neměl restringovaného berního úředníka za finančního poradce, jenž mu dělá podání, rekursy a všechno jiné. U těchto pánů se daně odpisují podle not, protože přece tito restringovaní úředníci znají kličky. Ale malý, který si nemůže dopřáti žádného poradce, ten musí všechno zaplatiti. Pan ministr financí dr. Trapl vyslovil na stížnosti v této příčině zásadu, že na toho, kdo může platiti a neplatí, nebude vzat zřetel. V praxi se však tato zásada neprovádí. Na poplatníka, který platiti chce a platiti nemůže, nebéře se zřetele. Zde se ničí existence, které by se nemusely ničiti. Kdyby naše finanční úřady měly jen trochu uznání, neničilo by se tolik existencí. Chci jen na jednom příkladě ukázati, jak berní úřady postupují: Malý podnikatel měl dříve obrat 70 až 80.000 Kč, dnes činí však jen 7 až 8.000 Kč měsíčně. Na daňový dluh předpisují se mu neprávem měsíční lhůty 2.500 Kč. Můžete si vypočítati, jak tento muž s obratem 8.000 Kč má tyto obnosy platiti. Mohl by nejvýš platiti 300 Kč a vyslovil také ochotu, že jakmile se obchod zlepší, bude platiti větší splátky. Byl však nařízen prodej všech jeho movitostí, byl mu vzat psací stroj a také poslední stoleček. Tak postupují naše finanční úřady.

Musil jsem to předeslati, abyste poznali naše stanovisko v této věci. A nyní bych chtěl něco říci k trestním ustanovením berního zákona z r. 1927. Jsme s tím srozuměni, ale žádáme, aby tato trestní ustanovení účinkovala jen proti těm, kdož sabotují daně. Žádáme, aby tato trestní ustanovení se nestala novým bičem na malé poplatníky a pan ministr financí, který žádal tato trestní ustanovení, musí znáti své lidi, když z tohoto titulu zařazuje 80 mil. do rozpočtu. Jest jisto, že, kdyby se zostřená ustanovení správně prováděla, mohla by vynésti ještě více. Ozvěna, kterou tato nová ustanovení vyvolala, ukazuje nám nejlépe, že je tu hnisavý puchýř, který se musí propíchnouti. Poplatník, který plní svou berní povinnost vůči státu, nepotřebuje se báti těchto trestních ustanovení. Jestliže pan ministr financí sám říká, že je málo podniků, které nevedou dvojí knihy - knihy v písárně pro finanční správu a knihy pro vlastní osobu v soukromém bytě - pak je velmi zdrávo, obdrží-li finanční úřad také právo hledati v soukromých bytech pravé knihy. (Sen. Kostka [německy]: To však je správné stanovisko!) U malého poplatníka nebere se žádný ohled. Chtěl jsem vám jen ukázati, zdali tato trestní ustanovení stojí za takové rozptýlení, jež působí v postižených kruzích. Mám zde noviny, ve kterých velkoprůmyslník píše článek, v němž praví, že tato trestní ustanovení jsou sankcionováním neslýchaného zasahování do základních a svobodných práv občana. To již jest hodně přehnáno. Dále praví: "Co je platen všechen křik po svobodě a demokracii, když v praxi jsme olupováni o nejprimitivnější práva?" Páni se domnívají, že se demokracii a svobodě rozumí tak, aby měli možnost podváděti stát. (Sen. Kostka [německy]: Což pak jsou jen samí podvodníci?) Ti, kteří nepodvádějí, nejsou tím míněni. Dále praví noviny: "V obyčejném životě bude takovýto postup kvalifikován jako zločin vydírání podle trestního zákona." Pane kolego Kostko, jednání proti malým poplatníkům mohlo by se dnes označiti skoro za to, co se stanoví pro velké sabotéry daní. Proč se má s občanem jednati podle dvojího lokte? Konec tohoto článku zní: "Odmítáme bolševismus v této formě". Když se pánům kapitalistům něco nehodí, pak je to jednoduše bolševismus.

Přicházím nyní ke kapitole, která nám leží velmi na srdci, ke kapitole ministerstva sociální péče, pro které náš zástupce ve vládě nese odpovědnost. Také toto ministerstvo je zkráceno, ovšem jen o 9 milionů. Jestliže loňského roku pro podporu nezaměstnaných zařaděno bylo něco přes 300 milionů, pak se to letos udělalo tak, že nebyl zařazen eventuelní úvěr, nýbrž zařaděna byla letos pro podporu nezaměstnaných suma loňského roku spotřebovaná. Jedno jest jisto: Jestliže se poměry brzo nezmění, nelze pomýšleti na to, že by ministerstvo sociální péče mohlo s touto sumou vystačiti. Zůstane-li nezaměstnanost stálou, budeme s těmito prostředky jistě v červnu nebo červenci hotovi. Nelámeme si tím ovšem hlavu, poněvadž máme za to, že prostředky na podporu nezaměstnaných sehnati musíme, ať je vezmeme kdekoli. Myslím, že také každý lidsky smýšlející politik s druhé strany musí býti téhož názoru. Snad má pan kolega Tichi v tom směru pravdu, že cifry rozpočtu jsou fiktivní. Cifry musily by, kdyby jen přibližně měly odpovídati skutečnosti, na základě daných poměrů býti alespoň o polovinu vyšší. Béřeme na vědomí, že ministerstvo sociální péče chce zahájiti pro nezaměstnané ošacovací akci. Urgovali jsme tuto ošacovací akci v rozpočtovém výboru proto, poněvadž jsou vrstvy nezaměstnaných, kteří již po 2 - 3 roky jsou bez práce, kteří si ve svém oděvu v neděli netroufají více na ulici, poněvadž se zaň stydí, jsou rodiny, kde jednotliví členové rodiny nosí střídavě jednotlivé kusy oděvu. Zde nutno něco podniknouti.

Vítáme také žitnou akci, tzv. chlebový přídavek k vyživovacím lístkům, která na ponejprv dělá 1.000 vagonů žita a dne 12. března má začíti. Myslím, že mohu říci, že by se tato žitná akce nebyla tak lehko uskutečnila, kdyby na druhé straně nebyla podpůrnou akcí pro naše zemědělce a kdyby na tom naši agrárníci neměli zvláštní zájem. Ale mám za to, že v takovýchto otázkách v prvé řadě rozhoduje nouze nezaměstnaných, a že, pokud můžeme, musí se něco státi na zmírnění nouze.

Řečníci živnostenské strany a agrárních stran, především svazu Bund der Landwirte, líčili nám velmi drasticky nouzi svých tříd obyvatelstva. Nepochybovali jsme nikdy, že se také tyto stavy nalézají v jisté krisi, ale táži se, zdali zástupcové svazu Bund der Landwirte mají potřebí, při této příležitosti vystupovati proti dělnictvu a proti nezaměstnaným? Tím odhalili, jak uvnitř smýšlejí vůči nezaměstnaným. Chtěl bych pánům odpověděti jen takto: Srovnávati nouzi nezaměstnaných a sedláků není naprosto na místě. Páni od Bund der Landwirte nechť nám přivedou jednoho sedláka, který dosud trpěl hladem. Pane kolego Scholzi, dovedete-li to, budeme tohoto sedláka vystavovati pod sklem. (Výkřiky sen. Scholze.) Brojil jste proti vysokým sociálním břemenům, proti organisacím, žádal jste zákaz stávek a tvrdil jste nepravdivě, že organisace tomu brání, aby průmysloví dělníci šli na venek k sedlákům. O nouzi lze teprve mluviti, když jsme ji ve formě hladu zakusili na vlastním těle. Toho u agrárníků není, i když přiznáváme, že tzv. výdělečné stavy, živnostníci a zemědělci, také žijí v krisi, která přirozeně nastati musila z té okolnosti, že dělníci nejsou více schopni konsumu. Jestliže tyto dva stavy myslely, že budou moci vésti dále starý život, pak se nalézaly ve velkém omylu. Krise nemůže se zastaviti před těmito stavy a nezastaví se také před živnostenským stavem v otázce racionalisace, jako se nezastavila u průmyslových dělníků. Co se připravuje pode jménem obchody s jednotnými cenami, není v základě ničím jiným nežli racionalisací. (Výkřiky sen. Wenzela.)

Chci s tohoto místa rozhodně odmítnouti útoky, jež právě vaše strana, pane kolego Wenzele, podniká proti organisacím. Upozorňuji vás, pane kolego, že naše konsumní spolky jsou družstva, a že dělníci mají stejné právo zřizovati družstva, na jaké právo činíte nárok pro sebe. To nejsou žádné výdělečné obchody, nýbrž družstva, a toto právo si dělníci nedají vzíti. (Sen. Wenzel (německy): Vaše družstva se spolčují se soukromým kapitálem!) Žádáte vždy, aby konsumní spolky podléhaly živnostenskému řádu. Dobře, stane-li se tak, pak teprve uvidíte, co se stane, bude-li u nás moci každý nakupovati, nejen členové. (Sen. Wenzel [německy]: To může beztoho každý! - Sen. Kostka [německy]: Liberecká dělnická pekárna má také soukromou firmu a každý tam může nakupovati!) Mluvíme o družstvech, to zde jsou společnosti s ručením omezeným. Pánové mluví vždy o subvencích pro konsumní spolky, o subvencích pro svá družstva nemluví. Tyto útoky co nejrozhodněji odmítám. Dělníci mají stejné právo jako truhláři, zámečníci a jiní, aby měli svá družstva. Víte, že se chebská obchodní komora sama vyslovila proti vašemu přání, aby konsumní spolky podléhaly živnostenskému řádu, poněvadž ví, že by pak obchodnický stav teprve hořekoval.

Velice litujeme, že resort veřejných prací byl tak značně zkrácen, poněvadž právě tento resort by měl za úlohu v této krisi vyplňovati mezeru, která nastala nezaměstnaností v soukromém průmyslu. Obnosy pro ministerstvo národní obrany jsou stanoveny částkou 1.715 milionů. To znamená tedy oproti r. 1932 zmenšení o 58 a oproti r. 1931 o 148 milionů.

Naše zásadní stanovisko k tomuto resortu nepotřebuji zajisté teprve vysvětlovati. Na tom se nic nezměnilo. Pokud jsme ve vládě směřovaly naše snahy k zmenšení vojenských břemen. Jak známo, byly také naše snahy po snížení služební doby provázeny úspěchem. Tohoto našeho zásadního stanoviska používají některé kruhy k tomu, aby proti nám měly látku k laciné agitaci a aby věc vyličovaly tak, jakoby sociální demokraté při tomto svém stanovisku vůbec se nesměli zúčastniti ve vládě, a ti, kteří tu proti nám vystupují, jsou strany, které veskrz jsou militaristické, totiž němečtí křesťanští sociálové a haknkrajcleři, kteří sice zde jsou proti československému militarismu, poněvadž z něho nemohou míti užitek. Kdyby mohli, byli by tak jako v jiných zemích právě tak jeho přáteli. (Výkřiky sen. Wenzela.) Pane kolego Wenzele, prosil bych Vás, abyste mi nic neukrádal z mé řečnické lhůty! Jste přece přihlášen, odpovídejte potom! Mám jen 27 minut řečnické lhůty, a když mně do toho mluvíte, přijdu o svou řečnickou lhůtu. (Výkřiky sen. Wenzela.) Povím vám, co řekl posl. Simm na kterési schůzi v Jablonci, a to úplně odhaluje bezednou licoměrnost haknkrajclerů. U nás dělají tak, jakoby byli pro podporování nezaměstnaných, a v Německu, kde se nyní dostali k moci, nechávají nezaměstnané nejen hladověti, nýbrž jednoduše je vraždí. Posl. Simm řekl v Jablonci toto: "Dokud stát..." (Výkřiky sen. Wenzela.) Počkám, až se sen. Wenzel uklidní, nedám si však tuto dobu odečísti od své řečnické lhůty.

Předseda (zvoní): Prosím, pánové, račte laskavě zachovati klid, aby řečník mohl pokračovat!

Sen. Reyzl (pokračuje): Posl. Simm tedy řekl: "Dokud stát může poskytnouti dvě miliardy pro vojenské účely, musí poskytnouti také stejný obnos pro nezaměstnané." Správně, podpisuji každé slovo. "Dokud nelze dosáhnouti požadovaných obnosů od ministra financí, pak musí z toho sociální demokraté vyvoditi důsledky, ježto přece jako sociální demokraté nemohou zodpovídati, že jsou zde dvě miliardy pro vojsko, dokud se nepoukáže stejný obnos pro nouzi pracujícího obyvatelstva."

Je zajisté největší ironií světových dějin, když nám haknkrajcleři chtějí hlásati morálku o socialismu. Tato strana, která vzrostla penězi podnikatelů, která není ničím nežli hlídacím psem, jenž koná služby pro kapitalisty, ta nám chce říkati, co máme činiti jakožto socialisté!

Kolega Scholz řekl ve své řeči, že by se u vojska mohlo ještě mnoho uspořiti, že tato možnost je zde obzvláště při zadávání dodávek. Také tento výrok zdůrazňujeme, i nepřál bych si ničeho toužebněji, nežli aby tato kontrola fungovala co nejlépe. Na námitku, že všechny potřeby pro vojsko zlevnily, že tudíž obnos na to zařazený může se snížiti, prohlásil ministr Bradáč v rozpočtovém výboru, že se neztratil ani haléř. Tomu věříme. Chtěl tím říci, že z tohoto resortu neměla užitku žádná korupce, že se obnosu uspořeného na potravinách použilo pro jiné věci.

Při úsporných opatřeních vznikl také úmysl zkrátiti žold vojínů. Sázím tisíc proti jedné, že, kdyby socialisté nebývali ve vládě, byl by býval žold zkrácen. Možno otevřeně říci, že, jestliže žold vojínů nebyl zkrácen, jestliže se žoldem vojínů nepřispělo k sanaci státních financí, je to zásluhou socialistických stran.

Jest ostatně velmi zajímavé, jak se k celému problému aktivnosti v rozpočtu staví kapitalistický tisk. Četl jsem tyto dny v jistém vysloveně kapitalistickém listě toto: Tvrdí-li někdo, že krisí je vinen kapitalismus, že to právě tak, jako když se při srážce vlaků činí za to odpovědnou lokomotiva. To je velmi pěkné přirovnání. Snad není vina lokomotiva, ale že vykolejí, na tom má jistě vinu kapitalismus. Jestliže se dnes ještě chce obyvatelstvu namluviti, že to není žádná krise kapitalismu, nýbrž že tím jsou vinny všechny možné věci, pak vyžaduje to velice věřícího obyvatelstva.

Chtěl bych říci několik slov našim komunistům. Poukazovali ve svých řečech k tomu, že s nimi bude dělati revoluci střední stav, úřednictvo, stav živnostenský, že všechny tyto stavy jsou již tak zrevolucionovány, že naděje zříditi u nás sovětský stát se posunula do zřetelné blízkosti. Jestliže se naši komunisté spoléhají na toto bouřící se maloměšťáctvo, pak jsou věru hotovi. To jsou vrstvy obyvatelstva, které dělníku odpírají jakoukoli sociální pomoc, které jsou proti příspěvkům do nemocenských pokladen, proti příspěvkům na sociální pojištění, proti osmihodinovému pracovnímu dni, dokonce proti tomu, aby učedníci navštěvovali školy po dobu práce. To jsou tedy sociálně nejvíce reakcionářské živly obyvatelstva, a s těmi chtějí naši komunisté dělati světovou revoluci! Jak možno dělati sociální revoluci s vrstvou, která je proti jakékoli sociální reformě? A tomu přece věří naši komunisté.

Kolega Tichi se patrně od našich haknkrajclerů mnohému naučil, ne od Vás, pane kolego Wenzele, nýbrž od Hitlera. Tichi použil ve své řeči obratů jako Hitler, že špatným hospodářstvím od čtrnácti let bylo vše prohospodařeno. Přisvojil si argumentaci Hitlerovu. Že naše občanstvo je velmi ochotno kráčeti v šlépějích Hitlerových, pozorujeme na našich německo-nacionálních časopisech. Vlastně dnes není více německo-nacionálních časopisů; neboť všechny noviny, které vycházejí v německém území, jsou dnes vyslovenými novinami národních socialistů, ať jde o "Abwehr" ve Varnsdorfu, o "Rumburger Zeitung" anebo o "Teplitz-Schönauer Anzeiger". Všechny pěstují politiku národních socialistů a chtějí vývoj, jaký přišel v Německu. Přejeme pánům k tomu štěstí. Bude to velmi zlé probuzení, také v Německu, pane kolego Wenzele! (Výkřiky sen. Wenzela.) Váš ústřední orgán "Tag" má již pravdu, nepřísahá-li oběma rukama na Hitlera. Nemůže se přece věděti, jak věc dopadne. V každém případě bude to pro Německo velmi zlé probuzení, a to si chceme v Československu uspořiti.

Ukázal jsem ve velkých rysech naše stanovisko k finanční politice. Máme za to, že se starými prostředky nebudeme bojovati proti krisi. Budeme již musit sáhnouti k jiným opatřením, budeme musit sáhnouti k určitým vrstvám obyvatelstva - tu nemíním zase vrstvu, pane kolego Kostko, kterou vy zastupujete, samotnou, nýbrž také jiné vrstvy - a bude nutno nasaditi páku tam, kde možno ještě něčeho získati pro všeobecnost.

Klademe hlavní váhu na to, aby zabezpečena byla podpora nezaměstnaných. Tím neříkám, že jsme s nynější podporou spokojeni. Podpora nezaměstnaných je tak nepatrná, že jen zcela nevědomý člověk může říci, že nezaměstnaní mohou z této podpory žíti. Žádáme zabezpečení prostředků pro podporu nezaměstnaných na celý rok, a žádáme, aby tato podpora ať již ve formě peněz, anebo potravin byla zvýšena. Tím jsem vysvětlil naše stanovisko k rozpočtu. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. Curkanovič.

Sen. Curkanovič (rusky): Slavný senáte! Rovnováha získaná v našem státním rozpočtu na rok 1933, nebudí větší důvěry, stejně jako přebytek 1,632.290 Kč na straně aktiv jest úplně problematický. Potěšující v našem rozpočtu jest jen to, že jsme konečně i my dospěli k přesvědčení, že tak hospodařiti jako dosud již dále není naprosto možné. Železná nezbytnost nás donutila, abychom snížili své výdaje skoro o 700 mil. Kč. Musíme jen litovati, že se to nestalo dříve, před několika léty, v době, kdy se hospodářská krise teprve začínala a každý z nás nemohl nepředvídati, že se nejen rychle neukončí, nýbrž naopak že se stále bude více přiostřovati. Krise dosáhla již, jak tvrdí specialisté, vrcholného bodu, a naši národní hospodáři a finančníci teprve nyní se rozhodli učiniti nezbytná opatření, aby se zachránila situace, zvláště naše měna. Budeme doufati, že se to podaří.

Zvláště u nás na Podkarpatské Rusi dala se bolestně pocítiti hospodářská a finanční krise. Na Podkarpatské Rusi sice nikdy nebylo blahobytu, krise jest u nás zjevem takřka chronickým, ale takové bídy jako nyní u nás již dávno nebylo, nebo spíše řečeno nikdy. Co z toho, že u nás na 725.000 obyvatelstva, z něhož 75%, tj. 550.000 osob se zabývá zemědělstvím a chovem dobytka, připadá 1,272.850 ha zemědělské půdy, když orné půdy, vhodné pro osetí, jest jen 225.000 ha? To znamená, že by průměrně na jednoho zemědělce připadalo méně než jedno katastrální jitro půdy. Ale poněvadž půda není u nás rozdělena stejně, nýbrž jsou u nás drobní a prostřední zemědělci a také velkostatkáři, obraz jeví se úplně jinak. Aby to bylo jasné a srozumitelné, dovolím si obrátiti vaši pozornost na toto.

Veškeré půdy na Podkarpatské Rusi, jak jsem řekl, jest 1,272.850 ha, čili 2,211.000 kat. jiter. Státu patří 335.000 ha, čili 581.000 kat. jiter, tj. 27%, skoro jedna třetina veškerého pozemkového bohatství. Zbývající půda 938.000 ha čili 1,630.000 kat. jiter, jest v rukou jednotlivých hospodářů. Orné půdy, hodící se pro pěstování obilí, jest, jak výše řečeno, 225.000 ha, lesů 615.000 ha, luk 173 tisíc ha, pastvin 190.000 ha, sadů a vinic 12.500 ha, stavebních pozemků 42.000 ha, zbytek jest půda neplodná. Je známo, že v nynější krisi lesy, louky a vinice neposkytují skoro žádný příjem. Celá naděje se obrací k orné půdě, která, bohužel, není úplně v rukou těch, kdož na půdě pracují, nýbrž většinou v rukou spekulantů a vykořisťovatelů cizí práce.

Pokusím se dokázati to statistickými údaji. Drobným zemědělcům, jichž je 96% zemědělského obyvatelstva, patří asi 64% veškeré půdy, zatím co velkostatkářům, jichž jest úhrnem 0.16%, patří 13.5% veškeré půdy. To znamená, že 528.000 zemědělců musí býti živo ze 1 45.000 ha, čili že podle počtu je drobných zemědělců 600 krát tolik než velkých, ale že mají půdy jen 4.5 krát více. Při takovém rozdělení pozemkových dílů není divu, že naši drobní zemědělci nejsou schopni uživiti sebe a svou rodinu, často 5- až 8 člennou, a mimo to platiti ještě daně a dluhy bankám a rozličným lichvářům.

Pozemková reforma u nás provedená měla naprosto nepotěšující výsledky. Dosud bylo rozděleno na Podkarpatské Rusi asi 75.000 kat. jiter, z nichž přes 40 tisíc kat. jiter orné půdy, a zbytek byla pastviska, louky a jiné. 16.000 kat. jiter z tohoto komplexu bylo prodáno z volné ruky. Tato půda byla rozdělena asi mezi 14.000 přídělců ze 150 obcí. Asi 50 obcí dostalo mimo to na stavbu 2.600 kat. jiter. Při provedení této pozemkové reformy došlo přirozeně ke vzniku 24 zbytkových statků, které se dostaly osobám, majícím zvláštní výsady v ministerstvu zemědělství. Ze státní půdy bylo dosud rozděleno asi 4.185 kat. jiter 12 obcím. Ve 40 obcích provedly komise zkoumání stran přídělu státní půdy obecnímu statku nebo jednotlivcům. Ze všech 482 obci na Podkarpatské Rusi 140 hraničí se státními pozemky, nebo jest jimi obklopeno. Všechny tyto obce mají velký zájem na tom, aby co nejdříve dostaly příděly půdy. Asi 50.000 kat. jiter státní půdy jest již určeno pro reformu, která bude provedena v 84 obcích. Musíme si rozhodně přáti, aby se tato část reformy neprotahovala do nekonečna, nýbrž aby se provedla co nejdříve a spravedlivěji, než první část reformy, a také tak, aby aspoň částečně byl ukojen náš hlad po půdě.

Na tomto místě nemohu se nezmíniti s trpkostí o tom, že při provádění pozemkové reformy se vždycky nepřihlíželo k zájmům bezzemků a drobných rolníků, zemědělců, nýbrž naopak k zájmům velkých firem a pozemkových spekulantů, kteří dosud všemožně utlačují naše drobné zemědělce a kořistí z krvavé práce našich vyděděných zemědělských a lesních dělníků. Nechápu, jak se mohlo dopustiti, aby se v rukou cizí firmy "Latorice", a to přímo za babku, po 150 Kč za kat. jitro, octl ohromný komplex půdy 230.000 kat. jiter, a to v době, kdy naši zemědělci, nemající dostatek půdy a žádnou práci, trpí hlad. Toto zlo, spáchané na našem lidu, musí se nezbytně napraviti. Smlouva, uzavřená s touto firmou, musí se nutně podrobiti revisi a půda musí se rozděliti částečně obcím, částečně bezzemkům a drobným rolníkům. Latorice se nikdy neospravedlnila, neposkytuje našemu státu důchody, s nimiž počítal, neplatí ani daně. Proč tedy máme trpěti dále tuto nespravedlnost, toto zlo, které neustále náš lid dráždí a probouzí v něm zlost a nenávist?

Abych nemluvil bez důvodu, uvedu drobný, ale velice zajímavý a příznačný příklad, jak tato firma vykořisťuje naše místní dělnictvo. Nedávno, když se musilo připraviti několik tisíc vagonů dříví pro vývoz do Maďarska, ředitelství Latorice přijalo několik set našich místních dělníků. Ale nenajalo je přímo, nýbrž prostřednictvím svých agentů na provise, kteří platí za krychlový metr 5 Kč, slovy pět Kč. A musíme věděti, že jeden dělník za celý den, to jest 12 - 14 hodin práce, není schopen vykáceti více než 2 m³. A tak vydělává 10 Kč za 12 až 14 hodin práce. Ale i tyto krvavé koruny nedostane nešťastný dělník do své kapsy, nýbrž nechá je úplně v kantinách, zřízených zvlášť pro tyto účely příbuznými těchto agentů. Agenti dostávají od firmy za každý vykácený metr dříví provisi 0.50 Kč. Tak ubohý lesní dělník, který se celý týden mučil těžkou prací, přichází v sobotu ke své rodině nahý, roztrhaný, vymrzlý a hladový, ale prostředník, který vůbec nepracoval, má ke konci týdne větší zisk. Tak zachází firma Latorice s našimi nešťastnými lesními dělníky.

Pozemková reforma na Podkarpatské Rusi nebyla provedena vhodně a šťastně a mimo to ještě ani zdaleka není ukončena. Po této stránce zbývá ještě mnoho práce. Mluvím-li o pozemkové reformě, nemohu se nezmíniti o způsobeném nepořádku v katastru a pozemkových knihách na Podkarpatské Rusi. Zde jest úplný zmatek.

Ačkoliv příslušné úřady pracují na této věci již celá léta, měří půdu, zkoumají zápisy v knihách, opravují je, zřizují nové knihy, přece tato práce není, bohužel, skončena ještě ani v polovici. Ministerstvo financí často se odvolává na nedostatek kvalifikovaných sil pro tuto práci a na nedostatek peněz k tomuto účelu potřebných. Toto odvolání nelze jistě považovati za odůvodněné a ospravedlněné. Sil jest u nás dosti a peníze se musejí nalézti. Vyžadují toho zájmy nejen drobných rolníků a zemědělců vůbec, kteří pro tento zmatek nemohou dostati úvěr a jimž berní úřady často předpisují daně ničím neodůvodněné, nýbrž i zájem samého státu spočívá v tom, aby jeho občani, živící se zemědělstvím, pocítili pod sebou pevnější půdu a byli více schopni úvěru a měli možnost konati své občanské povinnosti.

V souvislosti se zmíněnými pozemkovými otázkami dovolím si ukázati ještě na jeden nepořádek v pozemkovém majetku, který u nás dosud trvá. Jsou to tzv. komposesoráty a urbarie, které k nám přešly ještě z dob roboty a feudalismu. Komposesorátní pozemky jsou nerozdělené komplexy, náležející četným majetníkům, mezi nimiž pro všeobecné vlastnictví a užívání povstávají často nedorozumění a spory, které působí drahé a obtížné soudní procesy Takových pozemkových komplexů jest na Podkarpatské Rusi ještě velmi mnoho: urbariálních 104.000 ha a komposesorátních 28.000 ha. Velmi bychom si přáli, aby se i na těchto pozemcích provedla co nejdříve parcelace a zcelení. Vyžaduje toho jednak racionelní zdělávání půdy, jednak zájem majetníků statků, ideálních částí, jimiž nemohou svobodné vládnouti. Jiná věc, že se podobná akce nemůže dělati tak, jak se u nás dělá v některých obcích, zvláště v obci Kričovu. Takovými způsoby lze úplně ožebračiti rolníky beztoho sotva dýchající pro nedostatek peněz. Stát musí najíti peníze na tento účel a vyjíti vstříc i nezbytnostem a potřebám obyvatelstva.

Slavný senáte! Na Podkarpatské Rusi je kromě lesů a úrodných pozemků ještě ohromné množství půdy ležící beze všeho užitku. Ale kdyby místy byla vysušena, místy zlepšena, mohla by se rozděliti ještě mezi četné drobné rolníky a bezzemky, a tak by se jim poskytla možnost existovati. Tomu, bohužel, naše vláda nevěnovala dosud patřičnou pozornost. Na meliorace za celý čas až do r. 1932 bylo investováno mnoho peněz, ale Podkarpatská Rus i v tomto ohledu zůstala jaksi velice pozadu. Dovolím si uvésti statistiku: V celé republice bylo na meliorace vydáno 913 mil. Kč, z nichž připadlo na Čechy 472 mil. Kč, na Moravu a Slezsko 354 mil. Kč, na Slovensko 80 mil. Kč a na Podkarpatskou Rus zcela nepatrná částka 5,356.337 Kč. Je to spravedlivé? V Čechách, kde jsou pozemky úrodné, kde nejsou bažiny a neplodné louky, kde skoro každý kousek půdy je využit a zdělán, investuje se na zlepšení půdy skoro půl miliardy Kč, ale na Podkarpatské Rusi místo 50 mil. Kč úhrnem 5 mil. Kč. Proto není nic divného, že se na Podkarpatské Rusi za 10 let zvýšilo množství půdy, hodící se ke zdělání, jen na neplných 4.400 ha.

Půdy jest u nás mnoho, ale není na ní pořádek. Co je z těch ohromných prostranství lesního bohatství, když přinášejí státu místo užitku každoročně milionové ztráty? Co je z těch širokých močálů a blátivých luk, když na nich nelze pásti ani dobytka? A konečně i tyto uzounké proužky, přizpůsobené osevům, nepřinášejí svým drobným hospodářům mnoho radosti a užitku, zvláště že jsou přetíženy takovými daněmi a dluhy, ze kterých není východiska. A zadluženost našich rolníků jest ohromná. Jest to zadlužení za nějaké staré, nespravedlivě předepsané daně, které by se vůbec neměly platiti, je to zadlužení za nové daně, dále zadlužení u bank, rolnických pokladen, u krčmářů a rozličných jiných lichvářů, zadlužení na vysoké lichvářské úroky, 16, 17, 20 a dokonce 30% - to je situace našich vyděděných drobných zemědělců. Půda nemůže vyživiti zemědělce s jeho rodinou, odkud tedy má vzíti peníze na zaplacení daní a aspoň úroků z dluhů? Práce u nás není nyní rozhodně žádná, všude je úplná stagnace. Jaká může býti tržba z prodeje dobytka, když cena dobytka tak poklesla, že není v žádném poměru k cenám továrních výrobků první potřeby, bez kterých je těžko se obejíti?

Na Podkarpatské Rusi propukla nyní všeobecná, dosud nebývalá nezaměstnanost, a na Verchovině je skoro v každé chatě chudoba a hlad. Na četných místech lidé celé měsíce neviděli ani soli, bez ohledu na to, že se soli od nás vyváží skoro 60 vagonů denně. A při takovém úžasném postavení, že je to až podivné, exekuce se u nás nezastavují, provádějí se dále. Exekuce pro daně, exekuce pro bankovní, soukromé a lichvářské dluhy. Chaty, dobytek, pole prodávají se za babku a mění své hospodáře. Skoro jako by byl si někdo vytknul cíl úplně rozvrátiti a docela zničiti naše i beztak zničené obyvatelstvo. Obracím na to pozornost i vlády a prosím, aby učinila opatření, aby všechny exekuce byly neprodleně zastaveny dotud, dokud se neposkytne našemu obyvatelstvu možnost stálého výdělku. A aby se tato možnost poskytla, dovolím si navrhnouti tento způsob:

1. Zastaviti investice na stavby neproduktivních a representačních paláců, bez nichž se naše země krásně může obejíti, zvláště zastaviti stavbu paláce zemského úřadu v Užhorodě, která musí pohltiti nejméně 20 mil. Kč a tyto peníze obrátiti na stavbu lidových škol pro podkarpatoruské děti, jichž naše obyvatelstvo tak nesmírně potřebuje. Tyto školy měly by se stavěti z tesaného dřeva a pak by sta našich rolníků našlo výdělek na delší dobu.

2. Investovati příslušnou částku na stavbu státních silnic a vedlejších cest, zvláště na stavbu druhé magistrály, která by vedla z Bardejova přes Medzilaborce, Perečín, Vyšní Verecky, Volové a Chust, při čemž by opět tisíce našich nezaměstnaných mohlo vydělávati několik let. Tato silnice měla by význam nejen strategický, nýbrž ve vysoké míře přispěla by i k oživení našeho turistického ruchu. Komunikace jsou u nás nedostatečné a velmi bídné. Všech státních silnic jest na Podkarpatské Rusi asi 2300 km, zatím co v celé republice asi 85.000 km.

3. Přikročiti konečně ke stavbě železnice, která by vedla z Legině Michaľan přes Užhorod a Mukačevo do Chustu. Plán této železnice jest již dávno hotov, každý ministr železnic slibuje, že se stavba začne brzy, ale léta plynou a nevidíme ani přípravných prací. I tato dráha měla by pro naši zemi ohromný význam, zvláště strategický. A zase tisíce dělníků lesních a jiných dostalo by na dlouhý čas zaměstnání a výdělek. A zároveň zahájiti i stavbu železnice z Teresvy do Trebušan, abychom nemusili jezditi cizím územím.

4. Přikročiti k melioraci bez užitku ležících ladem prostranství na Podkarpatské Rusi a rozděliti je mezi drobné zemědělce a bezzemky.

5. Přikročiti k úpravě řek a potoků a ke stavbě nutných mostů.

6. Naříditi, aby všechny státní budovy na Podkarpatské Rusi a východním Slovensku a podle možnosti i naše úzkokolejné dráhy byly vytápěny výlučně dřívím a pak zase sta našich dělníků budou míti trvalou práci v lesích.

7. Postarati se o neodkladné uzavření obchodní smlouvy s Maďarskem, podle které Podkarpatská Rus výměnou za dováženou k nám z Maďarska kukuřici, které je našemu obyvatelstvu stále potřebí, vyvážela tam dřevo a dříví - a zase tisíce našich lesních dělníků bude míti trvalý výdělek.

8. Vypracovati finanční plán za účelem osvobození našich rolníků od bankovních, lichvářských a jiných dluhů. Za tímto účelem navrhuji, aby se zřídila státní rolnická banka, která by vydala dlouhodobé 4- až 5%ní úpisy na částku, rovnající se výši břemen, tížících na rolnických pozemcích, aby se vykoupily všechny rolnické dluhy. To jest jedna z možností, jak by ještě bylo možno zachrániti naše zemědělské obyvatelstvo před úplným rozvratem. Stát musí míti zájem na tom, aby naše karpatoruské obyvatelstvo, které svým dobrovolným připojením k republice přineslo jí miliardové nemovité bohatství, bylo zesíleno a zproštěno nesnesitelného zadlužení, začež z vděčnosti zůstalo by vždy věrnou a nadějnou záštitou nejvýchodnější části republiky.

Budou-li tyto moje návrhy uznány za hodny blahovolného posouzení příslušných činitelů a aspoň částečně provedeny, pak nám nebude potřebí almužen ve formě 10 korunových lístků, bochánků chleba a zadarmo dávané kukuřice, jimiž vláda každoročně zachraňuje naše obyvatelstvo před smrtí hladem. Jsme vděčni za tuto pomoc, ale budeme vděčnější, nebude-li nám jí potřebí. Práce, práce, trvalé práce je potřebí našemu obyvatelstvu, ale nikoliv almužny a stálých dárků.

Slavný senáte! Co se týče otázky školské a problému výchovy vůbec, je to jeden z nejzákladnějších problémů Podkarpatské Rusi, jehož správné vyřešení musí nám zvlášť ležeti na srdci, poněvadž toho vyžadují jednak zájmy zdárného vývoje karpatoruského národa, jednak i životní zájmy a bezpečnost státu.

Přes veškeré uznání značného kulturního pokroku, jehož ve srovnání se stavem předválečným bylo díky péči a přízni povolaných činitelů docíleno, přece jenom školské poměry na Podkarpatské Rusi a východním Slovensku dávají ještě stále příčinu k mnoha spravedlivým nářkům a výtkám a dnešní stav zůstává ještě pořád skutečně neradostný a neutěšený. Nechci zde plýtvati časem a opakovati trvalé nedostatky a všelijaké defekty, jež byly již zde předneseny mnohokráte a jsou dostatečně známy. Zdůrazním jen toto:

Trváme na stanovisku, že na Podkarpatské Rusi a východním Slovensku žije kompaktní masou jednotný ruský národ, jehož národní uvědomění a hluboké vědomí kmenové jednotnosti nejsou s to podlomiti ani vyskytující se neblahé jazykové rozpory. Tento ruský národ dobrovolně připojil se k Československé republice na základě nejširší autonomie, zaručené ústavní listinou republiky. Proto tedy přejeme si, aby naše ruská většina tvořila základní a bezpečný pilíř státu na jeho nejvýchodnějším cípu. Ježto, bohužel, u nás máme ještě stále co činiti s neblahým dědictvím krutých dob poroby, proto význam a poslání národní školy jsou dvojnásob veliké. Mám za to, že škola má patřiti národu a nikoliv jednomu směru, jedné církvi nebo jedné politické straně. Škola naše musí býti skutečně ruská národní, jednotná a musí býti odpolitisována a neutrální. Musí vychovávati uvědomělé občany, znalé nejen svých práv, nýbrž též i povinností vůči národu a státu. Musí povznášeti kulturní úroveň, aby se tím vytvořila jedna ze základních podmínek pro hospodářské povznesení země a pro dopomožení sociálně slabému obyvatelstvu.

Takovou školu chceme míti na našem autonomním území, proto nepřestáváme trvati na požadavku rychlého uskutečnění autonomie Podkarpatské Rusi, abychom v rámci zemského sněmu, do jehož kompetence školské věci především spadají, mohli si naši školu podle vyložených požadavků řádně vybudovati.

Mezi tím vyskytly se návrhy pana ministra školství a národní osvěty dr. Dérera na zákonnou reformu školské správy. Hlavní zásady těchto návrhů kryjí se s vylíčenými požadavky karpatoruské strany trudové, již mám čest zde zastupovati, a proto v základech nemohu nic proti nim namítati. (Místopředseda Kahler převzal předsednictví.)

Zvláště vítám snahu odloučiti školskou správu od správy politické. Stejně sympatická je chystaná demokratisace školské správy, zaručující spoluúčast učitelstva a občanstva ve všech stupních školské administrativy. Tím by se jaksi vyhovovalo našemu požadavku, aby škola patřila národu a aby se vymanila z poručnictví a služebnictví skupinovým zájmům. Nezbytná nutnost postátnění církevních škol, zejména v Podkarpatské Rusi, jest jeden z hlavních předpokladů žádoucí konsolidace této země a jejího klidného vývoje.

Zdá se mi však, že návrh páně ministrův, směřující ovšem k sjednocení školského zřízení v celé republice, nedostatečně přihlíží k zvláštním poměrům na Podkarpatské Rusi. Nevidím totiž dostatečných záruk pro ochranu nezbytné u nás neutrality školy, jež by se přece jen snadno mohla státi kolbištěm boje našich znešvařených jazykových směrů o mocenskou převahu. Tedy s určitou výhradou dovolil bych si považovati navržené reformní ustanovení za vítaný pokrok, dokonce za první etapu uskutečnění školské samosprávy, jež by v případě osvědčení mohla automaticky zapadnouti do požadovaného námi celkového autonomního zřízení Podkarpatské Rusi.

Ještě několik slov o neutěšeném stavu ruského školství na východním Slovensku. Nedávno jsme byli zde svědky toho, s jakým rozhořčením si stěžoval zástupce ludové strany pan sen. dr. Buday na čechisaci slovenských škol. A já se ptám: co my máme říci o té smutné skutečnosti, že na východním Slovensku, obývaném jednotnou masou o 200.000 duší ruského obyvatelstva, nemáme dosud ani jediného ruského gymnasia, ani jedné ruské měšťanky, ba i v národních školách ve většině čistě ruských obcí vyučuje se výhradně slovensky? Není to utlačování nejprimitivnějších práv ruského národa silnějším sousedem, bratrem Slovákem, který krátce po převratu slíbil jemu svobodu, bratrství a lásku?

Hlavní důraz musím klásti na nezbytnou potřebu dehungarisace naší země a rozhodného odstranění škodlivého ducha negace. V nadmíru otrávené atmosféře bují živly státu a národu nepřátelské, jež pro své temné cíle zneužívají oprávněné nespokojenosti našeho dobrého ruského - lidu, těžce postiženého hospodářskou krisí a odvěkou sociální bídou. Tak se snadno matou pojmy a účel práce a tak se zbytečně překáží zdárnému vývoji národního obrození Podkarpatské Rusi, mající před sebou důležité poslání, obhájiti a udržeti ruský a slovanský ráz našich karpatských hor. Čeliti nešvaru a čistiti kalné vody může a musí především školská výchova a zvlášť systematická lidovýchova. Bohužel, našim dobře zařízeným a správně fungujícím lidovýchovným institucím nedostává se dostatečné podpory. V rozpočtu na rok 1932 z titulu 10 byla položka 23,945.000 Kč, z nichž Podkarpatská Rus, jež dostávala 500 až 600 tisíc ročně, neobdržela nic. Tamtéž z titulu 9 bylo preliminováno 6,057.000. Avšak Podkarpatská Rus, jež dostávala do 100 tisíc Kč, obdržela v roce 1932 všeho 8.000 Kč. Z titulu 11 preliminováno 4,325.000 Kč (položka 12, 14 lidovýchova), avšak Podkarpatské Rusi dostalo se 41.000 Kč místo patřících 160.000 Kč. Nedovedu pochopiti, proč se nám tak v důležité práci křivdí, ačkoliv naše osvětové sbory a rady jsou všude řádně organisovány a zařízeny tak, jako v zemích historických. Snažně bych prosil, aby v tomto oboru se stala náprava a aby soustavná práce poučování a uvědomování lidu netrpěla poruch.

Poslední dobou začíná se u nás vžívati agitační heslo dobře známého původu, že za Maďarska bylo lépe. Musím tedy s tohoto místa se vší rozhodností prohlásiti, že výše vylíčený neudržitelný stav pozemkové držby, stejně tak i přímo středověkou kulturní zanedbanost karpatoruského národa zdědili jsme právě po režimu maďarském.

Je sice pravda, že do války byly pracovní podmínky lepší, avšak nebyla to zásluha maďarského státu a byl to důsledek všeobecné mírové hospodářské konjunktury. Vždyť příznačný předválečný zjev houfné emigrace karpatoruské chudiny do zaokeánských zemí svědčí nejlépe o tom, jaké výdělkové možnosti poskytoval maďarský stát.

Mohu se jen radovati z toho, že naše uvědomělá ruská mládež, v Praze vychovaná již ve školách republiky, jest na výši úkolů a správně vycítila potřebu, zastati se pravých zájmů karpatoruského národa a rázně odmítla maďarské revisionistické rejdy, namířené proti celistvosti československého státu a proti svobodě a nedělitelnosti Podkarpatské Rusi. Stejně jako národně cítící mládež, smýšlí též uvědomělý prostý karpatoruský mužík. Máme spoustu stesků a mnoho příčin k nespokojenosti; vždy nepřestáváme domáhati se naléhavé nápravy a zlepšení našich těžkých životních podmínek, avšak tyto vyskytující se ještě nesrovnalosti nemohou nám a nesmějí tak dalece otupiti paměť, abychom zapomněli na ony, ne tak dávné hrůzostrašné doby bezohledné maďarské persekuce ruského lidu v Karpatech. Stíny nešťastných slovanských obětí, oněch tisíců nevinně krvavou maďarskou justicí oběšených a popravených, volají nás živé nikoliv k pomstě, ale volají nás a napomínají nás k tomu, abychom si hluboce vážili těžce dobyté svobody a do posledního hájili svůj slovanský stát před zákeřnými útoky nepřátelské reakce. (Potlesk.)