Schůze zahájena v 9 hodin 28 minut.
Přítomni:
Předseda: dr. Soukup.
Místopředsedové: Donát, dr. Heller, dr. Hruban, Kahler, Klofáč.
Zapisovatelé: Johanis, Stržil.
115 senátorů podle presenční listiny.
Členové vlády: ministři dr. Hodža, dr. Trapl. Předseda Nejvyššího účetního kontrolního úřadu dr. Koerner.
Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr. Šafařovič; jeho zástupci dr. Bartoušek, dr. Trmal.
Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.
Oznamuji, že dal jsem dovolenou na dnešní schůzi sen. Kotrbovi a dr. Kovalikovi.
Rozdáno tiskem:
Tajemník senátu dr. Šafařovič (čte):
Tisk 989. Interpelace sen. Johanise, Koukala, Karpiškové a soudr. na pana ministra veřejných prací ve věci snížení cen uhlí.
Zápisy o 191. a 192. schůzi senátu N. S. R. Čs. ze dne 14. a 15. února 1933.
Zápis o 195. schůzi senátu N. S. R. Čs. vyložen byl podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.
Ježto nebyly v předepsané lhůtě žádným panem senátorem podány písemné námitky, pokládá se zápis ten za správný a bude vytištěn.
Předseda (zvoní): Budeme projednávati pořad.
1. Zpráva rozpočtového výboru o usnesení poslaneckej snemovne (tisk 976) k vládnemu návrhu štátneho rozpočtu republiky Československej a finančného zákona pre rok 1933. Tisk 990.
2. Zpráva rozpočtového výboru o státním závěrečném účtu republiky Československé za rok 1931 spolu s účty státního bytového fondu a dávky z majetku. Tisk 980.
Budeme pokračovati ve sloučené rozpravě o třetí, hospodářsko-dopravní a finanční části rozpočtu, zahájené ve 197. schůzi senátu dne 23. února 1933.
Uděluji slovo panu sen. Ďurčanskému.
Sen. Ďurčanský: Slávny senát! Už niekoľko rokov mám tú česť, že zastupujem záujmy slovenského ľudu tu v senáte. Už od roku 1920 mám možnosť sledovať a účastniť sa debát vysokého tohoto shromaždenia. Toto je už 13. rozpočet, 13. pojednávanie, ktorého sledujem. 1 nech mi je dovolené po takých skúsenostiach poukázať na to, čo náš parlament znehodnocuje, čo činnosť jeho činí zbytočnou.
Po celú túto dobu som mal možnosť vidieť, že rozpočet, tak ako ho niekoľko ľudí v pozadí upečie, a ktorý vytlačený leží pred nami na stole, a meniť nemožno. Môžu byť v ňom sebaväčšie nespravodlivosti, môže byť prameňom sebaväčšich krívd, je vecou hotovou, na ktorej nič meniť nemožno.
I pripadá mi veľmi smiešne, keď vidím to, že tí páni, ktorí na rečníckej tribúne odsúdia predložený rozpočet, pri hlasovaní prejavia svoj súhlas s ním. I zdá sa mi byť urážlivým, že parlament, ustanovizeň s tak vysokým poslaním, stal sa nástrojom, formalitou, áno je smutné, že vo štáte, ktorý sa honosí menom republiky demokratickej, parlament je niečím, s čím sa robí špatná hra, že je zásterou, za ktorú sa schovávajú jedinci, aby tak bez odpovednosti mohli prevádzať svoju protiústavnú činnosť.
Áno, zdôrazňujem, protiústavnú činnosť, lebo ústava naša obsahuje ustanovenie v §e 22: "Členovia Národného shromaždenia nesmú od nikoho prijať príkazov." Kam sme dospeli porušením tohoto ustanovenia! Dospeli sme k tajnej diktatúre niekoľkých zákulisných osôb, ktoré nemajú však toľkej smelosti, aby sa k svojím skutkom priznaly, aby prevzaly za ne odpovednosť. Áno, kde po niekoľkoročnom šafárení nastane krach, neukážu sa, ale schovávajú sa za parlament, svoje skutky predstavujú ako skutky z vôle ľudu. Za takýchto okolností škoda tých 38 miliónov vydať na zákonodarné sbory a kancelárie snemovieň. Preca 38 mil. Kč dať len na to, aby niekoľko ľudí ostalo bez odpovednosti a mohlo sa hovoriť o vôli ľudu, republike a demokracií? Na čo 38 mil. Kč preliminovať na parlament a znemožňovať ústavne jeho prácu? Na čo ten cirkus? Na čo potom smiať sa z demokracie nemeckej a vtipy si robiť z Hitlera, na čo pohŕdať fašistickou diktatúrou v Taliansku a Gömbösovou v Maďarsku? Veď títo majú aspoň toľko smelosti, majú v sebe toľko hrdosti, že sa k činom svojím verejne priznávajú. To je postup správny. Ľud aspoň vie, koho má viniť z neúspechov a chýb.
Slávny senát! K ozdraveniu našich politických pomerov je bezpodmienečne nutné zrušiť viazané kandidačné listiny, aby zástupca ľudu mohol vykonáva ť svoj mandát v súhlase s potrebami ľudu, ktorý zastupuj e. Áno, k ozdraveniu našich pomerov je treba, aby odst. 1, § 22 ústavnej listiny bol dodržovaný.
Je pochopiteľné, že tento režim má tiež aj svoje zhubné následky. Veď keď by som ho chcel pádne nazvať, musel by som mu dať prímeno: Neobozretný, nepredvídaný. Áno, toto sú najvhodnejšie mená, ktoré mu možno dať,
Veď v dobách konjunktúry zo štátnych peňazí robily sa politické akcie, vyvolávaly sa procesy, nakúpili sa svedkovia. V dobách konjunktúry dane sa nevyberaly, aby o rok, o dva mohol byť prevedený odpis a aby tak ostaly kde komu vo vačku milióny. Načo pamätať na časy horšie. Radšej peniaze uložiť do podniku podobného "A Reggelu", radšej zakladať strany politické na Slovensku, radšej kompromitovať ľudí, keď hneď stojí to štát milióny. Radšej zabezpečiť svedkom senzačných -procesov doživotné renty, radšej všetko toto, ako pamätať na budúcnosť. A potom sa divíme, že táto chytľavá nemoc sa šíri ďalej medzi ľud. I nemáme sa čudovať, že tento príklad nájde mnoho napodobovateľov. Systém a režim tento musíme však nazvať tiež demoralizačným, veď jedná bezohľadne a nestará sa o právo, pravdu, spravedlnosť. Týmto zákulisným diktátorom je dovolené všetko, lebo oni držia v rukách moc. Veľmi zreteľne môžeme túto ľahostajnosť a demoralizačnosť vidieť na tom, ako sa u nás jedná s úradníctvom. Veď keď už bola kríza hospodárska a finančná takmer na celom svete, hospodárska a finančná situácia celoštátna nebola najhoršia. I naši "nenahraditeľní a samospasiteľní" diktátori neboli si vstave uvedomiť, že na celoštátnom hospodárskom živote začne sa ona iba neskôr prejavovať. Nuž, neboli by oni veľkými politikmi, keby v tejto dobe neodhlasovali úradníkom trinásty plat. Lenže čo niekto nevie tam, kde by to bezpodmienečne mal vedeť, život ho sám naučí na to. Život totiž nepozná hru na slepú babu a tiež není ochotný rešpektovať skutky "neomylných" pánov vládnych. Prešiel rok a začalo sa so snižovaním trinásteho platu, prešiel druhý rok a bolo už každému jasno, že o trinástom plate nemôže byť ani reči. Ba čo viac, pristúpilo sa hneď aj k sníženiu. No, a nikomu nemusím nakresliť tú špatnú hru, ktorú politické strany pri tom sohraly s úradníkmi. Je pravda, že si vystavily zlé vysvedčenie. Vystavily si zlé vysvedčenie predovšetkým ako hospodári. Veď u nás každý sezónny robotník vie, že v lete, v dobe prác si má odložiť, aby mal v zime, v dobe častej nezamestnanosti na to najnutnejšie. Nuž ale to by sme mnoho žiadali od našich vládnych pánov, keby sme od nich chceli, aby v dobe konjunktúry pamätali na horšie časy. Vystavili si však zlé vysvedčenie tiež ako politici. Každý mohol totiž na prstoch si vypočítať po krachu r. 1928, kedy a ako sa hospodársky a sociálne zjaví tento netvor. Nuž ale pokiaľ politika znamená predvídať, zatiaľ nemusíme mať strach, že by sme sa s nimi u dnešných pánov vládnych stretli. Vystavili si naši páni zlé vysvedčenie tiež ako ľudia, veď si mysleli, že úradníctvo je tak hlúpe, že hru, ktorú s jeho platmi sohrali, neprehliadne. Ako chcete od človeka, aby bol predvídavý, ako chcete od úradníka, aby sa naraz uskromnil s 12-ti platmi sníženými, keď pred krátkom dostával ich 13? Voľakedy platilo na úradníkov príslovie, že nedostanú nič, ale to majú aspoň isté. Naši vladári, aby dokázali, že oni aj zo zlata železo vedia spraviť, pozbavili platnosti tiež toto staré príslovie. Tu sa však začína to, čo môžeme nazvať demoralizačným. Je síce pravda, že sa úradníkom progresívne snižovalo podľa výšky platu. Nuž ale naša republika by prestala byť demokratickou, keby sa niekoľkým vyšším úradníkom neudeľoval 13. plat pod titulom odmien za svedomitú prácu. Nuž títo dostanú vopred to, čo im bude behom celého roku snižované. Nuž čo na tom, že štát bude poškodený na úrokoch? Nuž ale to by nebola rovnosť, keď by sa to vyplatilo i ostatným a kam by potom spel ten štát, ktorý by mal samých spoľahlivých úradníkov? Nuž ale nemali by sme nápis na zástave "Pravda víťazí", keď by týmto tieto mimoriadne odmeny neboly vyplácané tajne s prísnym nariadením tajnosti. Nuž keď to dostali, ako spravodlivú odmenu, nech to ostane aspoň v tajnosti.
Nuž keď máme už "štátny úrad štatistický", myslím, že by vykonal veľmi záslužnú prácu keby zistil, koľko úradníkov koná svoju prácu svedomito, koľko je medzi nimi Slovákov. Za pomôcku nech si vyberie udeľovanie odmien na konci r. 1932 a mám predtuchu, že by zistil, že morálka a svedomitosť, tak ako si to predstavujú naši páni, stúpa tým viac, čím väčší má človek plat, a dokázali by aspoň vláde, ako málo svedomitých ľudí je medzi Slovákmi, lebo si nezaslúžili zvláštnej odmeny. I mala by vláda novú zbraň proti slovenským autonomistom a slovenskí renegáti o tom nový dôkaz, že Slovensku autonómia nepatri. Nech "Štátny úrad štatistický" vykoná túto prácu, a bude to čin nesmrteľný pre blaho vlasti a národa. - Už týmto si odpracuje tých 23 miliónov, ktoré na tento rok sú preň preliminované.
Veď inak nechápem, na čo on slúži.- Je pravda, že spracuje ročne množstvo dát, rozošle ešte viac obežníkov, potlačiť dá hromadu papiera. Tým však není účel dosiahnutý. Veď tento úrad nemá byť sám sebe cieľom. Preto však má štatistiku tak robiť, aby táto účelu vyhovovala. Má ona vyhovovať štátu, všeobecnosti a nie nejakej ideológii.
I v tomto ohľade sme pokročili od prevratu. Pred týmto totiž keď sa človek za Slováka prihlásil, malo to často zlé následky, ale ho tam aspoň zapísali. Dnes je dovolené prihlásiť sa za Slováka, ale takého národa v štatistike niet.
Účel je zrejmý. Treba verejne dokumentovať, že Slovákov niet. Čo na tom, že Slováci sa za národ považujú? Keď si môžu Srbi so Slovincami a Chorvátmi dovoliť podobné kúsky, prečo by nie Česi so Slovákmi?
Čo záleží dnešným nezodpovedným diktátorom na slovenskom národe? Im dostačí, keď majú Slovensko.
Naša štatistika je veľmi cieľavedome spracovaná. Keď voľakto do nej nahliadne, iste nedostane presných informácií o Slovákoch. No človek keď chytí štatistiku do ruky, zistí ku príkladu, že v tak zv. československých stredných školách na Slovensku prepadá 11.1%, kým v Čechách 7.6%, teda na Slovensku o 4.5% viac prepadá než v Čechách. Kto to zapríčiňuje, nejdem zisťovať. Zaujímavé by však bolo zistiť aj to, koľko Čechov na Slovenskú prepadlo. To by nám pomohlo rozriešiť to tajomstvo prepadúvania. Nuž z našej štatistike sa to nedozvie.
Práve tak sa z nášho rozpočtu ani zo štatistiky človek nedozvie, akú čiastku z toho to malého zlomku obyčajne 6%, výnimočne 9%, dostane sa na Slovensku zpäť Slovákom. Veď, keď sa jedná o študijné štipendia, či už do cudziny alebo pri štúdiách na škole, favorizovaný je element neslovenský, keď sa jedná o prídely z rôznych hospodárskych fondov, na prvom mieste sú Neslováci. Nuž potom sa stane, že z tejto 1/3 alebo 1/2, čo príde zpäť na Slovensko, Slovákom nepríde zpäť snáď ani nie 1/10. Nuž a vznešeným úkolom štatistiky je všetky tieto skutočnosti zakrývať. Táto taktika sa užíva samozrejme preto, lebo sa na Slovensko 14 rokov doplácalo. Užívali ste to čisto preto, aby sme neboli urazení a dojatí vašou veľkodušnou obetavosťou. Len týmto vaším vznešeným citom môžeme ďakovať, že nechcete vyhotoviť výkaz o zadávaní štátnych dodávok. Veď keby ste ho vyhotovili, by ste boli vzorom Angličanom a Francúzom, ako treba vykorisťovateľskú politiku prevádzať.
Vzácny náš p. kolega, generálny zpravodajca rozpočtu poukázal, že zo 750 miliónov Kč, ktoré by mal štát na Slovensku umiestniť za štátne dodávky, Slovensko dostávalo iba 230 miliónov. Bojím sa, že pán kolega Stodola to privysoko odhadnul. Keby však mal aj 100% pravdu, keď vidí, že taká nespravodlivosť sa pácha na Slovensku a jeho ľude, prečo podporuje takú vládu, prečo hlasuje za taký rozpočet? Páni Vládní senátori Slovenska, ako sa to shodne s Vaším svedomím? A či už žiadneho nemáte? Ten, kto zlo podporuje, je práve tak vinný, ako ten, čo ho pácha. S vaším súhlasom Slovensko doplácalo na tarify železničné. Vy ste súhlasili s jednaním, ktoré len pri elektrizácii poškodilo Slovensko o 2/3 toho, čo mu právom prináležalo, t. j. o 360 mil. Kč. Páni Vládní kolegovia zo Slovenska! Vy nezastupujete záujmy tej zeme. Vy ste zástupcami českej koloniálnej politiky na Slovensku. Naším rozhodným požiadavkám je, aby náš štatistický úrad začal robiť rozdiel medzi Čechom a Slovákom. Záujmom Slovenska je, aby bola uvádzaná všade, kde je to potrebné, zem narodenia. My žiadame, aby to bolo rozoznávané tiež v rozpočte na školách, pri subvenciách a podporách. My sa toho dožadujeme, lebo je to v záujme Slovenska, v záujme tohoto ľudu, ktorý tu zastupujeme.
Jestli vláda neurobí u úradu štatistického potrebné opatrenia a nepostará sa o zavedenie zvláštnych rubrík pre Čechov a Slovákov, Slováci budeme sa musieť prihlasovať pod rubriku, ktorá je urobená pre niekoľko tisíc ľudí, budeme nútení sa prihlasovať za ľudí, ktorí nemaj ú v štáte, ktorý sa honosí byť demokratickým, rubriku svojej národnosti, budeme sa prihlasovať pod rubriku, ktorá nesie nápis: "Iná národnosť".
Tento postup náš bude oprávnený, lebo dnes sa jedná o záchranu existencie a individuality národa, ktorý túto republiku budoval-, a ktorý národ ste o jeho práva orabovali.
Toto je však i vašou povinnosťou, leboje to vôľa národa, ktorý svoju životaschopnosť za svetovej vojny dokumentoval, a ktorý toto vaše jednanie denne odsudzuje.
Slovensko dnešné dovoláva sa svojich práv, ktoré mu zabezpečila Pittsburská dohoda. Dnes celé Slovensko dožaduje sa autonómie Slovenska Naše právo na autonómiu dodnes trvá, lebo národ slovenský sa ho nikdy nezriekol a vždy sa ho dovoláva. Vy ste dlhú dobu vytýkali bývalým rakúskym cisárom, že nedodržali čestné slovo, že porušili prísahu. V našej demokracii sme na tom nie lepšie. Veď na smluve uzavretej za svetovej vojny po čas revolúcie medzi národom českým a slovenským sú tak vzácne podpisy, ako je podpis pána prezidenta štátu.
Nijak to neslúži ku cti demokracii a českému národu, nijak to nezväčšuje pamiatku ľudí, ktorí sa stavajú medzi priekopníkov demokracie. Vykrúcaniami, ktoré právnicky neobstoja, ktoré morálne sú ponižujúce, nemožno sa zbaviť daného slova a sprostiť záväzku. Nezazlievame tým, ktorí ostali skromnými ľuďmi, že Pittsburská dohoda nebola včlenená do ústavy, tým mene j, lebo po čas tvorenia ústavy o tejto dohode ešte nevedeli. Nemožno však odpustiť tento postup tým, ktorý hoci takýto záväzok na seba vzali a mali všetky možnosti, aby svojím postavením a úradom sa starali, aby právo bolo rešpektované a oni tak neučinili. Tým to nemožno odpustiť a nutne to verejne konštatovať, že spáchali podobným činom morálnu samovraždu, ktorá ostane vo slovenských dejinách pamätnou.
Slávny senát! U nás sa stále ohlasujú reformy. Tie reformy sú vlastne deformy, a slúžia výhradne k tomu, aby sa zničilo to, čo je dobré a zaviedlo to, čo je zlé. Reformy tieto robia ľudia, nepoznajúci Slovensko, alebo takí, ktorým na Slovensku nezáleží. Posiaľ sme mali: pozemkovú reformu, daňovú reformu, viacnásobné reformy verejnej správy a teraz nám ohlasujú páni ministri reformu škôl na Slovensku a reformu obecných a obvodných notárov. Posiaľ prevedené reformy nám dokazujú, že plným právom musíme sa obávať od ohlasovaných novších.
Pozemková reforma bola prevedená na zlomkrk, bez znalosti pomerov Slovenska. Ožobráčili s ňou jednotlivcov i štát. Na Slovensku posháňali ľudí z historických zemí a z iných štátov, tu ich kolonizovali a tunajší biedni sezónni robotníci, bíreši, ktorí na tej pôde pracovať ostali, boli odkázaní na svoju hladovú vlasť, stali sa žobrákmi, dnes prevažná ich časť je medzi nezamestnanými a sú odkázaní na podpory v nezamestnanosti, lebo na ich úkor prišli ľudia z cudzích krajov na Slovensko.
Na čisto katolícke kraje kolonizovali Husitov. Na hraniciach sa kolonizovali noví hraničiari a čo s nimi, "keby sa niečo stalo", ako to povedal jeden náš minister. Pozemková reforma mala byť blahom pre slovenský národ a je zkazou preň, lebo ju prevádzali z Prahy s veľkým úradníckym aparátom, z ktorých mnohí nevedeli ani, čo je to tá štvorcová siaha, jutro a štvorcový meter. Teraz sa na zabraných lesoch pasie ešte stádo vyvolencov. Daňová reforma zaviedla vlastne daňovú diktatúru a podlomila dôveru občianstva vo štát. My sme to mali u nás na Slovensku dobre a lacno zavedené. U nás dane predpisoval a vyberal v obciach notár, pri spoluúčinkovaní obecných predstavených a kontrole občanov a jemu nadriadených vrchností. Keď bola pochybnosť o správnom predpise, to si -občan vybavil hneď v mieste, nemusel putovať, ako teraz na mnohé kilometry, aby tam na koniec nevykonal nič. V bernom úrade, kde pred touto reformou boli 3 úradníci, dnes je ich 30 a majú prácu všetci, lebo svätá byrokracia sa vždy o to postará. Poplatník je vyrušovaný stále s rozličnými priznaniami a keď aj prizná správne, neuveria mu to a svojvoľne mu zvýšia dane. A dane sa tam vyrubujú nemilosrdne, není tam žiadneho pardonu. Tak potom poplatník nemá dôvery ku štátu, a štát nemá dôvery k nemu. Vráťte predpisovanie aspoň domovej a pozemkovej dane zpäť notárom a uvidíte, že bude sa aj daň riadne platiť, lebo nestane sa to, že pre neznalosť miestnych pomerov je daň predpísaná tomu, ktorému tá nepatrí. U nás si dane vždy riadne platili občania, neboly nedoplatky, ktoré vlastne môžeme ďakovať len tejto slávnej daňovej reforme.
A preto, vážení pánovia, nebude od veci, keď vám ukážem, kam daňový systém už doviedol ľud. Minulý týždeň obesil sa jeden roľník v Leviciach, keď mu všetko brali exekútori za dane. V Bratislave došli v utorok k jednému úbohému obchodníkovi koží. On im hovorí: Nemám čím platiť. Oni mu siahli do vrecka a všetko, čo mal, vzali, bolo to asi 1.080 korún. Zo zúfalstva šiel a obesil sa. Dva sa teda obesili behom týždňa! Prečo? Pretože tak ich týrajú dane. Ďalej poukážem na to, ako sa dane vyberajú u roľníkov. Keď roľník nemôže zaplatiť a má ešte jednu kravičku, príde exekútor s četníkmi, vyvedú kravičku do mesta a tam ju vylicitujú a predajú na miesto za 3.000 Kč za 600 Kč a úbohý Slovák si nemôže pomôcť.
Z reformy verejnej správy na Slovensku ušlo už príliš mnoho. Zrušily sa malé stolice, prišly veľké župy a po nich krajinská správa. Slovensko bolo pokusným zajačikom. Prišlo mnoho úradníctva neznajúceho pomery, zákony a robily sa kotrmelce. Prišiel kelner zpoza Moravy za notára na Slovensko, defraudoval, bol povýšený, ale išlo to všetko na úkor domáceho úradníctva. Plietlo, miešalo sa všetko, a to len na úkor obyvateľov Slovenska. Krajinské zriadenie by vyhovovalo, ale nie také, ako je teraz, keď je všetko závislé a dirigované z Prahy. Krajinský prezident nemá toľko moci ako mal kedysi župan, a krajinské zastupiteľstvo nemá toľko právomoci ako staré stoličné výbory. Ani táto reforma sa nevydarila, trebárs nás stála mnoho peňazí pre stále zmeny a pokusy.
A keď máme takéto skúsenosti s reformami, ktoré sú už prevedené, čo máme očakávať od ohlásených? Reforma školstva ohlasovaná pánom ministrom Dérerom znamená len krok nazad, ďalšie obškĺbanie práv občanov, ďalšiu byrokraciu, a čo je hlavné, odnárodňovanie a mravnú skazu Slovenska. Tá na pozdvihnutie školstva nebude. R. 1894, keď maďarská liberálna vláda ohlásila zavedenie civilného manželstva, vyvolala kultúrny boj a v tomto kultúrnom boji, vedenom proti cirkvi, prebudili sa mnohí národnostne, od tých čias sa počína aj upevnenie národného sebavedomia po našich obciach a boj tento viedla naša ľudová strana. Aj teraz je nám znova podobne hodená rukavička odňatím cirkevných škôl a my ideme do boja tak ako sme išli pred 40 rokmi, ale beda vám! Stredné školy ste nám vzali, vtedy sme boli ešte omráčení, ale keď nám aj ľudové budete brať, bude to len skazou vašou, tam sa vám vylomia zuby a my, či katolík, či luterán, či kalvín, či Slovák, či Maďar, či Nemec, budeme stáť v jednom šíku v obrane toho, čo nám predkovia zanechali, v obrane tých škôl, do ktorých sme chodili a v ktorých sme sa učili mravnosti, charakteru a statočnosti.
A tá ohlasovaná reforma obecných a obvodných notárov, ohlasovaná pánom ministrom vnútra, čo to má byť? Nenareformovali ste sa už dosť na nich? Hádam reform - nohavice im chcete dať? Inštitúcia obecných notárov je nám cenná a vzácna. Notár bol za časov poddanstva jediný, ktorý svojmu ľudu obľahčil jeho ťažké položenie. My v notárovi máme v každej obci učeného, právnicky vzdelaného úradníka. Dobrého, bezplatného poradcu ľudu. Pekne to uviedol pán posl. dr. Pružinský vo výbore posl. snemovne, kde posvietil na poslanie tohoto stavu. Menej četníkov a viac školených notárov nám dajte. Rozšírte právomoc notára, vybudujte túto inštitúciu a odčiňte krivdy, ktoré sú páchané na notároch pri ich platovom zaradení. Šesťmesačný naukobeh nestačí, skôr dvojročnú akadémiu postavte pre notárov. T. zv. súkromné práce, o ktorých sa hovorí, sú nie pre nich, ale pre náš drobný ľud, ktorý si s vo je menšie veci vie u notára v mieste a lacno vybaviť a nemusí putovať ďaleké kilometry do iného miesta; má to tam zadarmo spravené, kdežto v mestách musí pravotárom mnoho platiť.
Školskou reformou idete ničiť učiteľa, druhou zas notára, týchto dvoch inteligentných ľudí v obci. Notár je administratívnym hromosvodom v obci, do neho bijú všetky hromy za vaše chyby, za vaše reformy a nemiestne zákony, ktoré on musí na poslednej inštancii prevádzať. Pozor, nezničte si tento hromosvod, lebo potom hromy do vás budú biť priamo. Reformy, keď sú potrebné na Slovensku, nechajte prevádzať nám. Dajte nám samosprávu, Pittsburskou dohodou zabezpečenú a my, spravujúc si svoje veci sami, budeme vedieť prevádzať reformy tam, kde ich bude treba a tak, ako ich bude treba. Darmo nám kričíte, že na Slovensko doplácate, ja tvrdím opačne, že my doplácame na vás. Tu pán kol. Stodola v jeho referáte uviedol, ako chudobnie Slovensko, 11/2 miliardy platil viac úrokov slovenský sedliak než sedliak za Moravou. U nás na Slovensku len z dávky za úradné výkony sa o mnoho viac zaplatí a zaplatilo než za Moravou. Tu je len dávka za úradný výkon pri udelení štátneho občianstva, ktorú výlučne Slovensko platí, lebo len u nás sa šikanujú ľudia pre ich občianstvo, a aké pekné obnosy sa predpisujú na tejto dávke potom, keď po dlhej kalvárii niektorý dosiahne toho občianstva! Tu je dávka za úradný výkon pri vydávaní osvedčenia štátneho občianstva. U nás musí mať štátne občianstvo každá pôrodná babica i obecný pastier, čoho na Morave niet, za Moravou dosť je obecným richtárom vystavený domovský list bez citovania zákonov, u nás musia sa citovať aj 3 zákony. Poplatok od prevodu nemovitostí platí sa na Slovensku o mnoho väčší než za Moravou, kde sú isté výhody zabezpečené, ktoré však na Slovensku nie sú platné. Toto by ste mohli, páni moji, reformovať, ale tak, aby sa krivdy odčinily. Nedávajte nám reformy, dajte nám, čo nám patrí a čo je nám uznané Bohom, dohodou, ľudským právom, dajte nám autonómiu, lebo my sa vieme lepšie sami spravovať, ako keď nás vy spravujete na náš úkor.
Slávny senát, neideme podávať návrhy, aby sa nové dane nevyrubovaly. Veď keď daňovník nevládze staré dane platiť, ako si to predstavujete, že bude môcť platiť nove? Načo by som tu podal návrh na zjednodušenie daňového systému nášho-? Zbytočné by bolo navrhovať, aby celá daňová technika bola zjednodušená, veď sám som počul z úst vysokovzdelaného právnika, keď hovoril: Naše daňové priznania sú tak složité, že i ja sa potím, keď ho mám vyplniť.
Páni moji, u nás daňová technika by požadovala, aby každý občan republiky 5 rokov u finančných úradov zadarmo pracoval, aby sa to dobre naučil. Ale keď bude každý 5 rokov tam pracovať, kto bude potom pracovať na ostatnom? Potom by však zistil v živote, že ani to mu nestačí. Neidem podávať návrh, aby pre finančné ústavy bola stanovená nižšia miera úroková ako maximálna, aby množstvo zadĺžených roľníkov nevychádzalo denne na nivoč.
Nebudem vám tu predkladať návrhy, ktoré zrovnoprávňujú Slovensko s historickými zemami, ktoré zamedzujú jeho vykorisťovanie. Všetko to by bolo zbytočné. Veď naša vláda má patent na všetko. Vie ona zvýšiť, snížiť platby, nové dane zavádzať. Vie ona všetko, okrem jedného, čo by bolo jej najpotrebnejšie, - nevie rozumne a predvídavo vládnuť. Jej politika hospodárska, sociálna, jej zákonodarstvo, to je lata na late, bez každého vyššieho hľadiska, bez potrebného zásadného stanoviska.
Toto všetko sa deje vtedy, keď na politickom obzore svetovom sa začínajú čierne mračná ukazovať. To všetko sa deje vtedy, keď je dusno v Európe, ako býva pred búrkou. Iné vlády, aby mohly v spokojnosti a kľude očakávať srážky a hromobitia, hľadajú spokojnosť domáceho obyvateľstva, uspokojujú široké vrstvy, vyhovujú ich potrebám a túžbam.
Nebolo by toto pravidlo všeobecné, keby z neho neboly výnimky v Juhoslávii a u nás. Naši politici by neboli dôslední, keby neišli za programom bez každej hodnoty, za programom nejakého československého národa. Naši politici by boli nedôslední, keby Slovensku a jeho požiadavkám vyhoveli, Naši Vládní politici by nezaslúžili si toho mena, keby nepripravovali nové dane a nové sníženie platov úradníkov. Naši Vládní politici by sa museli zaprieť a nepoznali by sa, keď by nevyrábali vo veľkom politické procesy. Naši Vládní politici by sa nepriznali jeden druhému, keď by v takej dobe neprišli s návrhom kultúrneho boja. Im není treba obyvateľstva spokojného. Hlavne, že oni sú spokojní. Pozor však, aby kalich trpezlivosti slovenskej nebol dovŕšený práve vtedy, keď Slovensko budú oni najviac potrebovať.
Preto, vážení pánovia, poneváč v celom tomto rozpočte nám Slovákom nedeje sa po práve, za tento rozpočet hlasovať nebudeme.
Předseda (zvoní): Dále má slovo pan sen. Pavelka.
Sen. Pavelka: Vážený senáte! Promluvím ke kapitole ministerstva železnic. Je nesporné, že dráhy byly a budou pravděpodobně ještě velmi dlouho v každém státě nejdůležitějším činitelem národohospodářským, majíce za úkol přemístění osob a zboží s místa na místo. V dnešní době při vyspělosti hospodářského života musí býti drahám věnována zvýšená pozornost. Širší veřejnost je si plně vědoma významu našich drah a jeví živý zájem o jejich prosperitu a jejich zabezpečení do budoucnosti. Je tedy samozřejmé, že stálý pokles příjmů našich drah vyvolává ve veřejnosti nespokojenost a kritiku. Lékem pro vážnou chorobu drah je nepochybně důkladná reorganisace.
Jak známo, provedla takovou důkladnou reorganisaci Anglie, Spojené státy severoamerické, Německo, Rakousko a Belgie; částečnou reorganisaci provedlo Polsko a Rumunsko. V těchto státech si směrodatní činitelé uvědomili, že předválečné formy státní správy železnic se musí přizpůsobiti novým moderním požadavkům, aby se dráhy staly spolehlivým pramenem příjmů pro stát, při nejmenším, aby se staly soběstačnými. My bychom byli šťastni, kdybychom se reorganisací dopracovali alespoň soběstačnosti.
Našim drahám se vytýká byrokratičnost, těžkopádnost, malé pochopení na významných místech pro vedení drah, jako podnik se prý nedovedou dráhy přizpůsobiti dnešním hospodářským poměrům.
Musíme připustiti, že výtky jsou do jisté míry oprávněné, a proto není možno je přejíti mlčením, Mnoho nedostatků je ovšem způsobeno jednak všeobecnou hospodářskou krisí, která jest nejen u nás, nýbrž na celém světě, jednak rozmachem automobilismu. Motorová vozidla silniční způsobila v přepravě zboží nový stav, hotovou revoluci, kterou lze jedině přirovnati s dobou, kdy vznikla železnice. Divoce se šířila neupravená doprava po silnicích a nelze se diviti, že dobrodružní jednotlivci zneužívali tohoto stavu ex lex a obohacovali se na úkor veřejného statku.
Zákonná úprava silniční automobilové přepravy, která nebyla provedena jen s hlediska výlučně železničně dopravního, nýbrž také proto, aby byla učiněna přítrž zbujelé defraudaci daní a veřejných dávek, o které byl stát nesvědomitými jednotlivci připraven, stala se proto krajní nutností.
Je nesporné, že zákon o motorových vozidlech má v praxi své nedostatky a bude po zkušenostech pravděpodobně novelisován. Ministerstvo železnic brání se v soutěži se soukromou automobilovou přepravou poklesu frekvence a příjmů, a to jak při přepravě osob, tak také zboží. Jsou to zejména zlevněné zpáteční jízdenky pro neděle a svátky se slevou 33% z jízdného osobního vlaku, vydávané v okruhu až 80 km do míst a z míst majících pro frekvenci význam, jako jsou větší města, lázně, význačná turistická, výletní a poutní místa a pod. Dále zavedeny byly zpáteční zlevněné jízdenky rychlíkové a kombinované, a to ze všech stanic do všech stanic. Cena se rovná jízdnému osobního vlaku za jízdu tam i zpět a rychlíkovému příplatku jen za jedinou jízdu, takže se cena zlevňuje o jeden rychlíkový příplatek. Slevou byl splněn dávný požadavek veřejnosti, aby rychlíkové sazby byly zlevněny. Výhody však není obecenstvem plně využíváno, hlavně z neznalosti věci. Často bývá přehlíženo, že zlevněnou jízdenku zpáteční lze si opatřiti jen ve stanici, kde je nastoupena jízda tam.
Provedeným propočtem vzdáleností a zavedením jednotných sazeb jízdného v přepravě s místními drahami v provozu ČSD bylo rovněž vyhověno v zájmu cestujících a dosaženo zjednodušeného způsobu výpočtů.
Dalším úkolem, pokud mám informace, na němž se pracuje už nyní, bude, aby byly odstraněny nesrovnalosti, které v některých spojích vznikly propočtem vzdálenosti. Některé spoje byly zařazeny do vyššího sazbového pásma a tím bylo jízdné zvýšeno.
Také na hromadné jízdy bylo pamatováno tím, že zavedená 25%ní sleva pro jízdy společností byla povolena již při účasti 15 osob a že 33% slevy pro jízdy turistických a tělocvičných spolků možno získati již při účasti 6 členů. Obchodním kruhům, najmě obchodním cestujícím vyšly ČSD vstříc jednak zavedením ročních a celoročních lístků též s platností, počínající 1. dubnem a 1. říjnem, jednak povolením slevy 25% z ceny třetího a čtvrtého a 50% z ceny pátého a dalšího ředitelského obvodu, pro které je roční nebo poloroční lístek zakoupen, jakož i zlevněním lístků II. třídy. V nákladních tarifech se snaží ministerstvo dosáhnouti co možná největšího zjednodušení. Zjednodušení nastalo vydáním nových přípojkových sazeb, platných od 1. ledna 1933. Přípojkové sazby, obsahující různé druhy slevy, byly dříve roztroušeny v rozličných tarifních pomůckách. Nyní jsou veškeré slevy obsaženy v jednom sešitě, k němuž je připojen abecední seznam zboží, pro které platí slevy. Pro urychlení a zlevnění přepravy kusového zboží a pro zjednodušení manipulace bylo s platností od 1./11. 1932 povoleno, aby odesilatel v místní přepravě sloučil několik zásilek, určených pro různé příjemce v téže stanici určení, nebo i v různých stanicích určení a o váze nejméně 1.000 kg v jednu zásilku a podal ji jedním nákladním listem. Podrobné podmínky pro přepravu těchto zásilek, které jsou železnicí pojmenovány "zásilkami sdruženými", jsou ve "Věstníku pro žel. a plavbu" čís. 84 ex 32. Poslední dobu těší se velké oblibě přeprava zboží rychlého na přepravní lístky. Je přípustna jen u zásilek pravidelně se opakujících. Zásilky přepravují se osobními vlaky. Dovozné platí odesilatel měsíčně a musí za tím účelem složiti ve stanici odesílací přiměřenou jistotu, nebo opatřiti si úvěr. Dobírky původně nebyly přípustny, ale od 11. ledna 1932 povolilo min. žel. zatížiti zásilky též dobírkami. Železniční správa se dále všemožně snaží o urychlení přepravy a o zamezení překládky kusového zboží. Novinkou v přepravě kusového zboží jsou sběrné vlaky. V těchto vlacích je zařazen jeden velkoprostorový vůz, elektricky osvětlený, čímž jest umožněno, aby bylo zboží již za jízdy připraveno k vykládce. Účelné vytížení vlaku umožňuje, že je kusové zboží přepraveno z výchozí stanice vlaku a z nácestných stanic do konečné stanice vlaku, a to během noci bez překládky.
Pro letošní rok je podle státního rozpočtu předvídán schodek státního železničního podniku asi 180 mil. Kč. Toto faktum a uvedená cifra jest veřejností velmi nepříznivě posuzována, aniž by bylo při tom přihlíženo k tomu, že jde o schodek bilanční, nikoli provozní. Přihlédneme-li blíže k rozpočtu čsl. drah, seznáme, že ve zmíněném bilančním schodku zahrnuto je také: na odpisy jakožto věcné výdaje 371,201.800 Kč, na provozní schodky, úroky a správu, výdaje lokálek, které teprve budou postátněny, 46,800.000 Kč, na pense 682 miliony Kč, na zúrokování investičních dluhů 317,000.000 Kč.
To jsou značné položky, které bilančně podnik zatěžují, ačkoli to nejsou opravdová provozní vydání. Naproti tomu není v rozpočtu vyjádřena hodnota úkonů, které čsl. dráhy konají v zájmu celostátním, veřejném nebo sociálním a které u žádného jiného podniku se nevyskytují. Bylo by zajímavo, kdyby stejným způsobem měla býti zjišťována a provozována rentabilita jiných stát. zařízení, která nejsou podnikem. Tak na př. -pense všech jiných odvětví státních jdou na účet celkového rozpočtu.
Mám za to, že neustálé posuzování čsl. drah jako čistého státního podniku za dnešních poměrů a okolností není udržitelné. Podnik, který nemá dostatečně podnikové a obchodní pružnosti a který musí konati, co jiné podniky (na př. tabáková režie) neznají, není vlastně čistým podnikem. V tom ohledu by bylo potřebí přezkoušeti podnikový zákon i jeho provádění a odvoditi z toho důsledky jak v bilancování, tak i ve vedení podniku.
Vítám rozhodnutí vlády, že rychlejším a rozsáhlejším pensionováním má býti pomáháno jak podniku, tak i jeho zaměstnancům. Jinak by stěžejní zásady platového zákona, ze jména povzbuzení ambice zaměstnanců, byly uvedeny v niveč.
Prohlásil jsem již vícekrát, že státní železniční podnik má býti odpolitisován, zejména v ohledu personálním. Nemá se státi državou určitých politických stran. Proto nemile se nás dotklo, když při sestavování správního sboru čsl. drah nebylo této zásady dbáno pokud jde o zastoupení personálu. Kdežto odborovým organisacím obou socialistických stran dostalo se tam zastoupení členem a náhradníkem, nedostalo se vůbec žádného zastoupení odborovým organisacím stran občanských. To považujeme za otevřený nevyrovnaný účet.
Také při složení ústřední železniční rady a obvodových železničních rad máme v tom směru své stesky.
Velmi bychom s povděkem uvítali, kdyby při sestavování a provádění programu rentabilních investic došlo k rentabilním investicím také u čsl. drah. Že by i u čsl. drah bylo dosti stavebních investic rentabilních, nelze pochybovati. Nemá ovšem býti na rentabilitu pohlíženo jen s úzkého stanoviska bilance podniku. Těmito investicemi oživí se hospodářský ruch, zaměstnanost, a stát místo neproduktivních výdajů na nezaměstnané vydá peníze účelněji na užitečné stavby.
Nová organisace drah je součástí celkového problému reorganisace státní správy, a nutno litovati, že dosud ne bylo ve větším měřítku přikročeno k jeho provedení. Zejména pak u dráhy je potřebí nové organisace, aby více bylo vyjádřeno účelné a soustavné upravení dopravnictví vůbec a aby kancelářské úřadování bylo co nejvíce zjednodušeno.
Podle mého soudu musejí míti v otázkách technických hlavní slovo technikové zkušení a jejich činnost neměla se omeziti pouze na výtopny, dílny a vrchní stavbu, měla by proniknouti do všech odvětví železniční služby. Na př. naše překladiště a komerční výpravny téměř ve všech velkých stanicích jsou nedostatečně vybaveny, nemají náležitých ramp, automatických vah, vytahovadel, jeřábů a jiných praktických zařízení. V tom směru bylo by pro techniky vděčné pole pracovní a mohli by se velmi dobře uplatniti. U nás se technikové však přespříliš zaneprazdňují nesčetnými výkazy, statistikou, výplatami personálu, pracemi, které technického vzdělání jistě nevyžadují, ale technického úředníka ubíjejí. Automobilová doprava bedlivě všímá si všech technických vymožeností a osvojuje si je, čímž zákazníky lépe uspokojuje, než dráha.
U německých říšských drah je vzorně postaráno o zjednodušení práce zavedením praktických technických vynálezů. Říšské dráhy poukazují také v časopisech na zavedené technické vymoženosti a vzbuzují tak zájem zákazníků u drah.
Několik myšlenek pro reformu komerční. Reforma musí jíti cestou, která byla ražena při zavedení nedělních zpátečních jízdenek, tj. získati obecenstvo poskytnutím možných úlev a zpříjemněním jízdy. V dopravě osobní se jistě osvědčují vlaky zábavní, výletní, zhuštění osobní dopravy, vsunutí motorových vlaků, když obecenstvo o to jeví zájem.
V cizině získávají ve větších městech obecenstvo k návštěvě zajímavých krajin, památných míst zvláštními nápadně barevnými plakáty a obrázky krajů. Pod vyobrazením jest udáno, kterých vlaků lze pro návštěvu těchto krajin a míst nejvýhodněji použíti, dále je zaznamenána doba odjezdů a příjezdů vlaků a cena jízdného. Zmenšené plakáty tvoří letáčky, které se posílají školám, spolkům, úřadům a korporacím. Výsledky takové propagace jsou vždy plně uspokojivé. V dopravě nákladní nutno se zabývati otázkou praktického a účelného upravení dovozu a odvozu zboží zasilatelům, případně příjemcům z nádraží a na nádraží. Dráha přijímá odesílané zboží k přepravě na nádraží. Dovoz z bytu si musí obstarati odesilatel. Poněvadž je povoz poměrně drahý, zvyšují se tak vlastně sazby a usnadňuje se konkurence automobilová. Totéž platí o odvozu došlého zboží z nádraží do bytu příjemce. Dnes provádí tento výkon speditéři většinou koňskými potahy draho a zdlouhavě.
Co pomůže, že na př. dráha dopraví rychlozboží odpoledne v Praze podané do rána do Olomouce, když speditér potřebuje 12 až 24 hodin, aby je dopravil firmě, nehledě ke značnému poplatku? Povozník za dopravu zboží na vzdálenost několik set metrů žádá takové poplatky jako dráha za vzdálenosti stakilometrové. Dráha musí ten dovoz a odvoz tak upraviti, aby byl zákazník uspokojen. Při tom je lhostejno, zdali to převezme do vlastní režie, nebo zaváže smluvně nějakého podnikatele. Na některých tratích mel-a by dráha mezi velkými městy, nebo kde dráha vede oklikou, zavésti přímou dopravu nákladními auty. V Německu se žádá, aby vedoucí komerční služby byl ve stálém styku s obchodními a průmyslovými podnikateli, mimo to jsou u ředitelství zvláštní úředníci, kteří navštěvují významné firmy a snaží se je získati, aby posílaly zboží po železnici. Dráha jim přichází krajně vstříc. V tomto ohledu si nutno uvědomiti, že je velkou chybou nečinně čekati na zákazníka a že je nevyhnutelně nutné zákazníka si získati vhodnými nabídkami. Nesčetné úpravy tarifů ztěžují nesmírně výkon služby. Od 1. ledna 1933 do 8. února vyšlo 11 věstníků pro železnice a plavbu, ve kterých se nařizují vždy nové spousty oprav tarifů; provedení těchto oprav vyžaduje zvláštní síly.
Zde připomínám, že je před každým zavedením novot a reforem velmi důležité, slyšeti hlasy výkonných služeben, které praktickou službu provádějí a znají její potřeby. Stane-lise tak, pak nebude potřebí vydané předpisy neustále měniti a ministerstvo se vyhne kritice, že předpisy nebraly zřetel na praktickou službu.
Několik poznámek k dosavadní administrativě. Administrativa roste a poroste pro nedůvěru a strhování agend od exekutivy na ministerstvo železnic. Veškeré rozšíření kompetence r. 1909 exekutivě přiznané pomalu mizí nejen od nejnižších služeben, nýbrž i od ředitelství. Přestává osobní odpovědnost jednotlivce a přestává také účinná kontrola venku. Kontrola se omezuje na zkoumání popsaných papírů. Nekoketujte s vědeckým řízením. Administrativa vyžaduje reformy, o tom není sporu. Je těžkopádná, zbytečně složitá, a proto musí tu jíti reforma jak do šíře, tak do hloubky. Kompetence výkonných služeben v ředitelství potřebuje rozšíření a zároveň musí býti zabráněno zbytečnému písaření.
O povaze železniční administrativy podávají obraz 2 předpisy, vydané r. 1931 ministerstvem železnic: Přehledy periodických zpráv, jež předkládají služebny ředitelství státních drah, a přehled periodických zpráv, jež podává ředitelství státních drah ministerstvu železnic. Služebny předkládají ředitelství 304 různé zprávy, a to 101 zpráva se posílá každý měsíc, 57 zpráv vícekrát do měsíce a 146 zpráv v období dalších měsíců. Některé referáty jak u ministerstva, tak u ředitelství si libují v tom, že shromažďují různá periodická hlášení, která nejsou podkladem pro další zpracování, nýbrž se prostě ukládají. Mnoho dat statistického rázu lze se dověděti ze strojové statistiky u ředitelství. Zde nutno energicky zasáhnouti a omeziti zprávy na nejnutnější, a jistě bude vykazovati úspora tiskopisů i papíru velmi značnou finanční úsporu. Referenti, pracující ve věcech požitkových a mzdových, stěžují si na velkou roztříštěnost všech v úvahu přicházejících předpisů a na jejich složitost, která se pro obchodně vedený podnik nehodí.
Administrativa potřebuje velmi mnoho sil, které požitky vypočítávají, kontrolují. Posud platí regulativ z r. 1908, který je četnými zákony a úpravami úplně pozměněn. V mnoha směrech byla prolomena jednotná linie. Zavedeny byly různé vedlejší požitky, staré se však nezrušily, a z toho povstal chaos. Mnohá platná ustanovení jsou anachronismy. Je nejvyšší čas, aby byl vypracován nový platový řád, který by veškeré předpisy sjednotil, vedlejší požitky zjednodušil a tak učinil konec dosavadní nejistotě.
Je velmi smutné, že za 14 let trvání republiky nejsou pro účetní službu dosud vydány české služební předpisy. Staré německé předpisy vykazují již tolik oprav za 14 let, že se opravdu zaměstnanec pomalu ani nevyzná v těch předpisech, v nichž sám opravy nových ustanovení prováděl.
Nově vydané předpisy v českém jazyku vykazují během 2 až 4 let tolik oprav, že skoro 3/4 ustanovení je vlastně změněno. Co promrhá úředník času stálým opravováním předpisů a na konec, co se musí napřemýšleti, aby vystihl správné rozhodnutí o té neb oné věci, poněvadž mnohá ustanovení se stávají kusá a mnohdy nesrozumitelná, takže v jedné a téže věci i odborníci-právníci nemohou se shodnouti, co vlastně taková ustanovení podávají! Je naprosto nutno, aby před stanovením služebních předpisů se pamatovalo na všechny eventuality, které se v té věci, o níž má nový předpis jednati, mohou vyskytnouti, a teprve po takovém důkladném studiu má býti definitivně předpis vydán, a to slohem tak srozumitelným, aby každý prostý člověk mohl pochopiti, oč jde a nebylo potřebí několika právníků, aby po delším studiu teprve se podařilo vysvětliti z předpisu, oč jde.
Tato fakta vysvětlují, proč naše státní administrativa je tak těžkopádná a tak drahá, povážíme-li, že jen k povinnému vlád. nařízení č. 15 ex 1927, ač bylo pracováno v hlavních rysech podle zákona č. 103 ex 1926, bylo vydáno asi 60, ne-li více různých výnosů a vysvětlivek, jimiž byla zákonná ustanovení dodatečně objasňována.
Při ustanovení, povyšování a přejmenování personálu podle vládního nařízení č. 15-1927 zaráží, že je zabráněno přemístiti zaměstnance z jedné kategorie do jiné. Tím je velmi ztíženo disponovati resp. využíti zaměstnanců, kteří pro nemoc, stáří a pod. nejsou schopni konati službu ve své kategorii. Na př. posunovač, postižený revmatismem, nemůže býti přejmenován na hradlaře, hradlař - podúředník na dozorce posunu, staniční pomocník na vrátného. Zájem podniku vyžaduje, aby byly takové přechody usnadněny a aby takovým zaměstnancům byly prominuty veškeré formality. Není také správné, že vládní nařízení č. 15 z r. 1927 odňalo rozhodnutí o různých podřadných otázkách personálních, jako krácení čekatelské doby, započtení dřívější služby, propůjčení systemisovaných míst úřednických železniční správě a převedlo je na vládu. V jiných otázkách musí si železniční správa vyžádati souhlas ministerstva financí. Projednání trvá pak měsíce, vyžaduje častého dopisování, předkládání výkazů a pod. Vládní nařízení zastává tedy tímto nařízením opačné stanovisko proti požadavkům dnešní doby, tj. jednoduché a rychlé úřadování, čímž se stává ilusorním zákon o obchodním vedení státních podniků.
Při ustanovení smluvních dělníků pomocnými zaměstnanci, které se provedlo v r. 1927, byl nápadný poměrně vyšší věk těchto zaměstnanců. Bylo nutno četným z nich poskytnouti úlevu z §u 5, odst. 1, č. 1 služeb. řádu, ježto překročili 35 let. S tím souvisí další nepříznivá věc, že zaměstnanci tito stávají se nejdříve po roce členy provisijního fondu čsl. drah a budou tedy odcházeti do výslužby po málo letech členství. To je nevýhodné pro pensijní fond. Bylo by jistě účelné, kdyby se v tom směru podnikla pronikavá reforma tím, že by se dělník již v mladém věku stal definitivním a mohl své místo i dlouho zastávati. Tím by se zmenšil počet pensistů a bylo by dosaženo přiměřeného poměru k počtu aktivních zaměstnanců.Nutno si uvědomiti, že jedině spravedlností ke všem dopracují se dráhy lepšího pracovního výsledku. Železniční personál našich ČSD je si nesporně plně vědom, že dnešní těžká doba vyžaduje neobyčejných opatření, která jsou spojena s různými oběťmi, a že oběti přinášejí, toho jsme všichni svědky a nutno obdivovati takové zvláštní pochopení pro nařízená, mnohdy velmi bolestná opatření. Bude-li měřeno všem stejně, pak nebude tolik reptání. Přál bych si, aby slavné ministerstvo v tom ohledu postupovalo prozíravěji. Je-li všeobecný zákaz pro povyšování a čekají-li v nižších kategoriích zdatní prvotřídní zaměstnanci již dlouhá léta na povýšení, pak jistě vzbudí rozruch a nespokojenost oznámení v "Úředním listě", že úředníci ve vysokých stupnicích povýšeni byli a na ty malé úředníky a zaměstnance vůbec bylo zapomenuto.
Jeví-li se malý vzestup definitivních zaměstnanců v r. 1931 a 1932, jest u dělníků na výpomoc katastrofální pokles. Uvážíme-li, že z ponechaných dělníků na výpomoc ještě valná část je z práce vysazována, musíme se pozastaviti nad výdělkem rodin, když živitel přinese mzdu 20 Kč denně místo za 25 dní pracovních, za 14 nebo 10. Toto vysazování a propouštění dělníků se však neděje proto, že by pro těchto několik dělníků práce nebyla, nýbrž proto, že prý není peněz.
Že za tohoto stavu věcí bezpečně jezdíme, o to má jedině zásluhu svědomitost personálu, s dělníky na výpomoc počínaje. Kdo zná pracovní výkon těchto zaměstnanců okřídleného kola za vedra v létě, za mrazu v zimě, uzná, že jich je krajně využito, a že snižování úvěru na tomto poli ničí existence, a při tom ještě přinese v budoucnu velkou škodu, o tom jsem plně přesvědčen, drážnímu podniku. Nutno hledati humánnější a pro dráhu prospěšnější opatření úsporná.
Bylo by žádoucno, aby konečně byla vojenská služba započítána do služební doby všem v úvahu přicházejícím zaměstnancům a tak odstraněno bylo poškození bývalých vojínů oproti neodvedeným zaměstnancům. Mnozí zaměstnanci, kteří poctivě vykonali vojenskou povinnost, jsou dnes propuštěni, a kolegové, kteří nesloužili, stali se zatím definitivními. Tato křivda musí býti odčiněna, nemá-li zaměstnanec pohlížeti na službu vojenskou jako na trest, ovšem nezaviněný, ale tím bolestnější. Proslýchá se, že v tom směru počíná se uvažovati, a přál bych si, aby tato věc byla provedena co nejrychleji, poněvadž je nutno pro udržení spokojenosti našich poctivých zaměstnanců drážních, aby křivda jim učiněná byla odčiněná.
Několik slov ještě o pověsti, že se má ředitelství státních drah v Olomouci zrušiti. Zrušení to považuji za opatření krajně nevhodné a pochybené. Jak důležitý úkol připadá olomouckému ředitelství u porovnání s ostatními ředitelstvími čsl. státních drah, vysvítá nejlépe z údajů přepravní statistiky za r. 1931, ačkoliv tento rok pro posouzení vzájemného poměru mezi ředitelstvími je pro olomoucké ředitelství méně příznivým, poněvadž v tomto roce transitní přeprava povážlivě klesla. R. 1931 přepravily státní dráhy (a soukromé ve státním provozu) 68,606.325 tun (v r. 1930 78,351.151 tun). Na této přepravě participují jednotlivá ředitelství takto: Plzeň 6,356.657 tun, Praha 8,262.365 tun, Hradec Král. 7,727.750 tun, Brno 9,622.455 tun, Olomouc 12,953.463 tuny (zde figuruje ředitelství Olomouc na druhém místě), Bratislava 6,626.537 tun, Košice 3,965.404 tuny, Praha - Sever 13,689.674 tuny. Tyto dílčí výsledky jsou u srovnání s výsledky r. 1930 u jednotlivých ředitelství nižší asi o 8 až 14% s výjimkou ředitelství bratislavského, kde činí pokles plných 24.17% (bezesmluvní stav s Maďarskem).
Ve vnitrozemské přepravě bylo přepraveno 49,042.564 tuny. Z toho připadá na Plzeň 5,143.513 tun, na Prahu - Jih 7,233.745 tun, Hradec Král. 6,317.718 tun, Brno 5,158.972 tuny, Olomouc 7,625.998 tun (zde figuruje ředitelství Olomouc na třetím místě), Košice 3,199.083 tuny, Praha - Sever 9,779.958 tun.
V zahraniční přepravě se přepravilo v r. 1931 celkem 19,563.761 tuna. Podíly jednotlivých ředitelstev: Plzeň 1.213.144 tuny, Praha - Jih 1,028.640 tun, Hradec Král. 1,410.032 tuny, Brno 3,863.483 tuny, Olomouc 5309.465 - zde figuruje ředitelství Olomouc na prvním místě - Bratislava 2,042.950 tun, Praha - Sever 3 mil. 909.716 tun, Košice 786.321 tun.
Z uvedeného je patrný význam olomouckého ředitelství jak pro veřejnost, tak i pro vnitřní rámce čsl. železniční sítě.
Je také nejvýš na čase, aby pro dopravu tak důležité hlavní nádraží v Olomouci bylo již konečně zmodernisováno a tak odpovídalo dnešním potřebám provozním a bezpečnostním. Osobní doprava v Olomouci je velmi velká, bezpečnost cestujících vyžaduje neobyčejné pozornosti v úvahu přicházejících železničních zaměstnanců a jest jim děkovati, že nepřišlo doposud k vážnějším nehodám.
Moderní nádraží odstraní všechny tyto nedostatky. V poslední době byly odhaleny nesprávnosti a nepřístojnosti při dodávkách materiálu a při manipulacích v pokladnách u některých ředitelství, jimiž byly československé dráhy značně poškozeny. Je zjevno, že i po této stránce v aparátě železničního podniku něco není plně v pořádku. Doufám, že pan ministr v technicko-dopravním výboru podá zprávu o rozsahu a dosahu těchto nepřístojností a o učiněných opatřeních.
Přál bych si, aby nová úsporná komise se co nejintensivněji zabývala s těžkým problémem "sanace drah československých" a aby její práce v tom směru korunována byla plným úspěchem. (Potlesk.)