Místopředseda Donát (zroní): Dále má slovo pan sen. Beutel.

Sen. Beutel (německy): Slavný senáte! Projednávání rozpočtu v poslanecké sněmovně a také zde v senátě poskytlo nám pestrý obraz růzností mínění o státním rozpočtu 1933. Když nyní konstatujeme, že výdaje jsou preliminovány 8632 mil. Kč a příjmy 8634 mil. Kč a oproti loňskému roku jsou o 2000 mil. Kč nižší, nutno konstatovati, že zde byla snaha spořiti; sedmičlenný výbor, k tomu účelu dosazený, vykonal skutečně, co bylo možno. Jen jeho prací je letošní rozpočet jinak konstruován než v dřívějších létech. Především nutno konstatovati, že zejména pan zpravodaj v poslanecké sněmovně podrobil dnešní poměry kritice, jak se to dosud nestalo. Zejména hospodářství státních podniků pochodilo špatně, ježto nepatrná menšina jich hospodaří aktivně a j. v.

Při této příležitosti dlužno konstatovati, že zajisté nejen tato okolnost, nýbrž především také bankovní hospodářství dřívější doby mnoho přispělo ke všeobecné finanční bídě. Sanovány byly svého času různé banky úhrnným obnosem 3.000 mil. Kč, do čehož není započten obnos, kterého bylo v červenci loňského roku použito k sanaci. Za dnešního jednostranného hospodářství kapitalistů, bank a kartelů trpí většina lidí, jedni více, druzí méně, nejvíce pracující třída, že takovéto události hlavně zaviňují špatnou finanční situaci nynější doby, jest jasno.

Pan ministerský předseda slíbil ve svém exposé změny v této příčině, především brzké snížení úrokové míry a opatření na snížení cen, jakož i opatření práce a j. Připomenul, že pro ten případ, nedojde-li autonomním usnesením finančního světa k příznivému řešení této otázky, která tísní stát, vláda sama na základě bankovního zákona autoritativně upraví úrokovou míru atd. Dřívější sanování finančních ústavů, od kterého se mnoho očekávalo, zklamalo. Dlužno tudíž jen uvítati, že vládní předlohou o úpravě úrokové míry atd., která podána byla mezitím v poslanecké sněmovně, vzniká naděje učiniti konec dnešním poměrům v tomto směru. Má se přestati s nekalou soutěží mezi peněžními ústavy a soukromníky a ústavy mají býti zavázány říditi se podle zákonitá stanoveného úrokového rozpětí. Nemůže se toho vykonati dosti, aby se různým způsobem nebojovalo proti krisi. Počet nezaměstnaných a hromadná bída vzrůstají následkem krise do nezměrna a nelze také nadále skoro nečinně přihlížeti, neboť jestliže se musilo tolik učiniti pro ústav kapitálu, pak musí býti také možno sehnati prostředky k odstranění nesmírné nouze lidu. Vedle nepostačující státní podpory snaží se sice také okresy a obce zmírniti nouzi, ale mají k tomu příliš málo síly, ježto následkem správních a daňových zákonů, jakož i zákona o obecních financích dřívější vlády tak činiti nemohou. Bude-li se ještě proti řádění kartelů postupovati ve smyslu slibu pana ministerského předsedy a uspíší-li také vláda vážně, aby se návrh, který podal ministr sociální péče na zavedení 40tihodinového týdne, stal zákonem, pak můžeme přece doufati, že se následky krise trochu zmírní a že se umožní v výdělek a práce pro velkou část obětí války. Budoucnost musí se pro pracující třídu utvářiti tak, aby bylo méně obětí, poněvadž nemají viny na dnešních poměrech a jsou také základem společnosti.

Hospodářská krise v jejím dosud nebývalém rozměru, hromadná nezaměstnanost s ciframi mocně stoupajícími, které dosud stále nedosáhly nejvyššího bodu, naplňují veškeré obyvatelstvo, především však pracující vrstvy státu, nejtěžšími obavami, jde o opatření práce. Neboť povážíme-li, že ještě ke konci prosince 1932 počet nezaměstnaných činí 749.876 a koncem ledna 1933 86.4, tedy zase vykazuje vzrůst o 16 jo, pak je to stav, který nelze vykázati v jiném průmyslovém státě, což ministr sociální péče ve svém exposé zcela obzvláště zdůraznil. Proti podanému již návrhu na zavedení 40tihodinového týdne jakožto jediného prostředku k částečnému odstranění těchto poměrů se bojuje, a tážeme-li se odpůrců, jak si představují řešení těchto obtíží, a jaké činí návrhy, zůstávají odpověď dlužni. Tu se mluví při podporách v nezaměstnanosti neustále o zneužívání, což většinou je zcela neospravedlněno a přeháněno. Z jednotlivých případů se dělá sensace a zapomíná se, že jde o nuzné a zoufalé lidi, lidi; kteří snad také někdy omylem dostanou 10 až 20 Kč, ale přes to trpí nouzi. Dnes běží o to, zabrániti nejhoršímu, totiž zhroucení, přeměně ve zmatek, dnes běží o to, odvrátiti alespoň nejtrpčí nouzi, ne, horší zoufalství, nejhorší hlad od obětí krise. Také živnostníci a malí zemědělci, tzv. "samostatní", jdou vstříc smutné budoucnosti a volají proto po pojištění samostatných. Že toto pojištění zde ještě není, je věru jen vinou těchto tříd a jejich zástupců samotných. Pojištění samostatných, které bylo spjato se zákonem o sociálním pojištění, činitelé v úvahu přicházející nejen kritisovali, nýbrž také pro statistické a administrativní vady shledali ještě neproveditelným.

Od té doby nabylo učiněno nic přiměřeného, poněvadž agrárníci jsou o tom jiného názoru. My sociální demokraté tedy na tom viny nemáme, ježto jsme už odedávna poukazovali na nutnost takovýchto zákonů pro všechny pracující. Ale nemohou zůstati beze zmínek agrární přání do budoucnosti pánů Windirschů a soudruhů. Přistupuje se k tomu, žádati dokonce zmenšení nynější sociální péče, omezení tak skrovné podpory v nezaměstnanosti a zhoršení volebních zákonů. Tu mezi jiným přichází posl. Dubický a horuje v poslanecké sněmovně pro novelisaci, to znamená u něho pro zásadní zhoršení nemocenského pojištění. Dávky nemocenského pojištění že musí býti "změněny", to jest zhoršeny, kdežto by se za to mohlo zlepšiti starobní a invalidní pojištění. Také u nás že musí proniknouti zásada, že v sociální politice můžeme míti jen tolik, co si lid společnou prací vydělá. A něco takového v době, kdy sobě nikdo nemůže opatřiti práci a kdy jsme do rozpočtu z úsporných důvodů zařadili pro nezaměstnané jen 700 mil., tedy méně nežli roku loňského. Podobně chovají se páni křesťanští sociálové, kteří, pokud jde o vymáhanou školskou autonomii, ve svém záští proti takovýmto pokrokům již nevědí, co mají panu ministru vyučování provésti.

Slyšeli jsme teprve dnes zase od kol. Feierfeila v této příčině, že si přejí katolické školy. My proti tomuto přání nemůžeme nic namítati. Přání máme všichni, ale mluví-li se o demokracii, nesmí se mluviti o katolické škole. Nechci se tím dále zabývati.

Podkladem reformy školství je myšlenka kulturní demokracie. Správa obecného školství má podle toho býti jednotně upravena; což teď znamená unifikaci školské správy v republice, při čemž se ovšem béře zřetel k jistým tradičním zvláštnostem zemí. Škola má býti uvolněna od politické správy a mají býti zachovány všechny záruky státní jednoty a existenčních zájmů republiky. To jest, co ministr chce. Jde o reorganisaci zemských, okresních a místních okolních rad a o školskou samosprávu. Již diskuse o předlohách rozčiluje občanské strany. Jsem přesvědčen, že se o tom dá mluviti, ale vykopáním válečné sekery a vyvoláním přímého kulturního boje není nikterak pomoženo. Na to pan ministr sám, jakož i soudruzi v mé straně již tak přiměřeně odpověděli, že je potřebí to s tohoto místa jen zdůrazniti.

Především jiným musíme při této příležitosti promluviti o skandálu, kterému nemůžeme klidně přihlížeti a který inscenovalo ministerstvo financí. Přízeň pana ministra školství ke škole desavuuje způsobem, že to nemůžeme nechati bez kritiky. Do Lískovce přeloženi byli z Rotavy němečtí dělníci. Tyto německé rodiny mají asi 140 školou povinných dítek. Od tří let žádají plným právem pro své děti státní německou menšinovou školu. My sociální demokraté jsme povzneseni nad podezření, že tím chceme vysloviti národnostní požadavek, to je vyloučeno. Nejdříve šlo o to, překonati odpor brněnské šovinistické zemské byrokracie. Nyní navrhlo ministerstvo školství povolení této školy a nyní dělá ministerstvo financí potíže a nechce povoliti prostředky, které jsou zcela nepatrné. Tak se žene voda na mlýny německých šovinistů.

Nejdůležitější věcí, které potřebujeme, je práce. Bez 40tihodinového týdne není v přítomné době cesty ke zmírnění nouze, což přece pan ministr sociální péče dovodil v poslanecké sněmovně a zde tak skvělým způsobem, že o tom není potřebí nic více říci. Je-li zde vážná vůle a opatří-li se vedle snížení úrokové míry a vypsání investiční půjčky práce, pak zkrátíme dlouhou cestu utrpení k trochu lepší budoucnosti a vykonáme svou povinnost, více nemůžeme. (Potlesk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Slovo dále má paní sen. Karpišková.

Sen. Karpišková: Slavný senáte! U příležitosti projednávání státního rozpočtu, který nese značné stopy hospodářské krise, chtěla bych upozorniti na některé problémy pracujících žen, jejichž celkové postavení se za dlouhého trvání krise velmi zhoršilo. Většinu obyvatelstva tohoto státu tvoří právě ženy a třebaže jen nepatrně zastoupeny v zákonodárných sborech, mají zajisté plné právo, aby všechny otázky, jež se vztahují k jejich práci a každodenním zápasům byly chápány a řešeny tak, jak toho vyžaduje jejich důležitost.

Vývojem hospodářských a sociálních poměrů vytvořily se v posledních letech 2 hlavní typy provdaných pracujících žen: v domácnosti a ve výdělečném zaměstnání. Uprostřed stojí ty, které nesou celou tíhu dnešních poměrů, vykonávajíce oba tyto druhy práce. Jsou to dělnice tovární i zemědělské a nižší a střední kategorie veřejných zaměstnankyň. Veliká armáda pracujících dívek v nejrůznějších oborech tvoří doplněk mohutného celku pracujících žen, jehož požadavky musí býti každým politickým a státním režimem respektovány.

Uvážíme-li, že máme v republice 3¹/₄ milionu rodin, ukáže se, že velikého počtu žen se bolestně dotkla všechna opatření, jež musila býti učiněna na vyrovnání státního rozpočtu. Nově zavedené daně a cla, snižování platů a mezd státem i soukromými podnikateli, přivedlo namnoze jejich skrovný rozpočet z rovno váhy. I když uznáváme, že státní finance bylo nutno v zájmu všeho obyvatelstva sanovati, musíme nyní žádati, aby stát vykonal pronikavý vliv na snížení cen všech životních potřeb a paralysoval tak pokles nominelních mezd a platů. Je známo, že kartelované ceny vzdorují jakémukoliv úměrnému poklesu. Deflace, projevující se tak ochotně ve snižování platů, zastavuje se podezřele u cen ve výrobě, velkoobchodě a maloobchodě.

Musíme proto žádati, aby návrhy ministerstva spravedlnosti na státní kontrolu cen a zákon kartelový nebyly měšťanskými stranami bržděny jako doposud. Uzákoněním těchto návrhů můžeme přispěti alespoň k tomu, aby břemena, uložená konsumentům zvýšením nepřímých daní a snížením platů mohla býti lehčeji snášena, což především pocítí ženy, v jejichž rukou se vydání na spotřebu z 90% soustřeďuje. Působí opravdu trapně, že obchod a výroba se vyhýbají oprávněné kontrole veřejnosti a že stavovský zájem je tu obětován nejvážnějšímu interesu výživy lidu a jeho životní úrovně.

Jsou obory, v nichž by ceny mohly a měly jíti dolů. Je to cukerní průmysl, uhelný, železářský a jiný. Úsporným snahám ve státním rozpočtu, ještě více však nelásce občanských stran, padlo za oběť také ministerstvo zásobování, jediná, třebaže špatně vybavená záštita konsumentů. Musíme žádati, aby agenda tohoto ministerstva, zahrnující ochranu konsumentů, přešla do ministerstva soc. péče a aby zejména protilichevní služba byla podložena moderním zákonem a náležitě vybavena.

Slyšíme dnes časté nářky, že ženy utíkají z domácnosti a dávají přednost výdělečné činnosti. Není divu, když jejich odpovědná práce v domácnosti je znehodnocována stálým stlačováním kupní síly mužovy mzdy a platu, k němuž nepřímo, ale velmi zhoubně přispívá neodůvodněné udržování vysokých cen. Tak se ustavičně stlačuje podíl žen v domácnosti pracujících na příjmech manželových a k hospodářské závislosti, pro ženu tak často nevýhodné, přistupuje ještě nutnost krajního omezování se ve vlastních, sebe skromnějších potřebách. Zhodnocení práva žehy v domácnosti, pro něž pracujeme, musí míti právní podklad v chystané novelisaci rodinného práva, ale i ve zlepšených možnostech kulturního i hospodářského života ženy uvnitř rodiny. Povinností státu je udržovati co nejvyšší kupní sílu mezd a platů vůbec, aby rodina, v níž se žena věnuje pouze práci v domácnosti a dětem, mohla existovati při nestlačené životní míře ženy.

Mezi účinky nezaměstnanosti, jež nejtíže doléhají na matky, dlužno na prvém místě jmenovati utrpení dětí. Není jistě bez příčiny, že v posledním roce i nyní se projevuje nemocnost dětí mnohem vyšší měrou, než kdy jindy. Máme přes 900.000 nezaměstnaných, z nichž jen malá část je pravidelně podporována. Zdrcující většina rodin nezaměstnaných, z nichž jen menší část je pravidelně podporována, je odkázána pouze na stravovací akci. Do jaké míry tu trpí výživa dětí, nezachytila dosud žádná statistika, víme-li však, že v dělnických vrstvách, kde nezaměstnanost nejvíce řádí, je stále ještě největší porodnost, můžeme odhadnouti ono veliké množství dětí, jež jsou vystaveny ne-li bídě a hladu, tedy podvýživě a všem škodlivým následkům z ní plynoucím.

Bída dětí je nejstrašlivější obžalobou každého vládního režimu. Přes veliké úsilí a nejlepší snahy ministra dr. Czecha v oboru péče o nezaměstnané chybí nám ještě mnoho, abychom mohli říci, že alespoň děti nezaměstnaných máme na tolik zabezpečeny, aby nedoznávaly mravní a tělesné újmy. Proto žádáme, aby byl co možno brzy nebo ihned proveden soupis všech dětí nezaměstnaných rodičů ve školách i na obecních úřadech a aby pro všechny tyto děti byla zabezpečena alespoň jednou denně výživná strava mimo mléčnou přesnídávku, která se jim už poskytuje.

Naléhavá je také potřeba bezplatného léčení těchto dětí. Ze zpráv učitelů a hlavně učitelek víme, kolika dětem brání v docházce do školy nedostatečný oděv a obuv. A při tom máme skladiště přeplněná obuví, šatstvem a zbožím všeho druhu. Zaměstnavatelé dosud nepřispívají ani 1 Kč ke zmírnění bídy nezaměstnaných; nechť je i od nich vybírána mimořádná daň k nasycení a úplnému zabezpečení dětí nezaměstnaných rodičů a nezaměstnané mládeže.

Problém nezaměstnané mládeže je také z nejtěžších, jímž trpí nejen ona část národa, jíž říkáme budoucnost národa, nýbrž i tisíce ustaraných matek.

Nezaměstnaná mládež, která nemá vždy nárok na podporu v nezaměstnanosti, vyžaduje dnes nejsvědomitější péče se strany státu a společnosti. Nejde jen o zabezpečení hmotné. Stejně důležitá je opora mravní, neboť mladý člověk, marně se nabízející k .práci, podléhá více než dospělý zoufalství a pocitu méněcennosti, který je největším nepřítelem životního úspěchu a plného rozvití sil. Dík iniciativě ministra dr. Czecha byl i na tomto poli zřízením útulků pro nezaměstnanou mládež vykonán důležitý krok kupředu. Musíme však míti odvahu řešiti problém nezaměstnané mládeže celkově a plánovitě: prodloužit školní docházku o 2 roky, zkrátiti pracovní dobu pro mládež zvlášť pronikavě a zavésti povinné zaměstnávání učňů a praktikantů určitou dobu po vyučení. Mládež potřebuje především pracovních míst a ta jí může dáti jedině oživené podnikání a výroba a všeobecné zkrácení pracovní doby. Velmi by situaci nezaměstnané mládeže ulehčilo propuštění všech přesloužilců, zrušení dvojího zaměstnání jedné osoby - ovšem při dostatečné výši příjmů - a snížení věkové hranice pro nárok na starobní rentu v dělnickém pojištění. (Místopředseda Kahler převzal předsednictví.) Všechny tyto možnosti by měly býti včas uváženy a podněty postupně realisovány, aby nám nezaměstnaná mládež neutonula v negativním radikalismu.

Vážné starosti vzbuzují také u pracujících žen snahy, směřující k odstranění ženských sil z pracovních míst. Jsou to snahy protiústavní okrajně reakční, znamenající v jádře obnovení celibátu veřejných zaměstnankyň, ba i zavedení celibátu u dělnic, jak pozorujeme. Obrovská většina žen provdaných pracuje výdělečně jen z naléhavé nutnosti, ve snaze zabezpečiti vyšší úroveň životní u své rodiny a dětí. Ten nepatrný zlomek žen, které zůstávají v pracovním poměru i tenkráte, když mužův příjem je dostatečný, nesmí nikoho píchati do očí, pokud jsou zaměstnáváni státem i v soukromých službách jednotlivci s příjmy daleko vyššími, než mají pracující manželé a lidé s obrovským nemovitým majetkem. Je-li potřebí, aby rodiny, v nichž pracuje více členů výdělečně, přinesly určitou oběť ve prospěch nezaměstnaných - a já se domnívám, že je toho potřebí, zejména na produktivní péči o nezaměstnané -;pak mohou býti k této oběti vyzváni všichni zaměstnaní od určité příjmové hranice. Nesmějí však, býti požadovány jen od žen oběti, jež by šly téměř úplně na účet nově založených rodin a domácností.

Složitým problémem mravním a sociálním je právě v době trvající krise otázka odpovědného mateřství, jež vede k omezování plodnosti, a neudržitelné znění našeho trestního zákona v §§ 144 až 148. Jak známo, dal ministr spravedlnosti dr. Meisner do připomínkového řízení osnovu zákona, obsahující pronikavou novelisaci tohoto zákona z r. 1852. Tento zákon už dávno přestal býti v souhlasu s mravním cítěním lidu, ale i právním cítěním soudců, kteří už po léta vyslovují rozsudky nad provinivšími se ženami s použitím zmírňovacího práva. V podstatě nejde v návrhu o nic jiného, než o záchranu zdraví chudých žen, které si nemohou zaplatiti lékařský zákrok a jsou proto odkázány na fušerské přerušování těhotenství se škodlivými následky pro zdraví.

Pokřik, který se zvedl v kruzích reakčních a z části i pokrokových, ovlivněných však náboženským hlediskem, proti návrhu ministra spravedlnosti dr. Meissnera, je z části neupřímný, hyperpopulačními a militaristickými důvody diktovaný, a z části neinteligentní. Odpovědnost za dítě, k níž nutně musí dospěti neuvědomělí rodiče, vede k záměrnému snižování porodnosti nejen u nás, nýbrž ve všech kulturních státech. Zatím co jinde, na př. v Anglii před 10 lety zakládali manželské poradny a seznamovali nejširší vrstvy lidové s používáním antikoncepčních prostředků, odpíralo se u nás přímo trestuhodně poučení o ochranných prostředcích. Důvody pro to byly několikeré, všechny však nemravné a proti zdravému rozumu namířené. Proto jsme došli u nás k oné hrozné cifře ročně prováděných potratů, jež se odhaduje na 500.000 případů. Vina na rozbujnělém potratářství nespočívá na ženách, které nejen z rozumových důvodů, ale z lásku úcty k osobnosti dítěte se musí vzpírati náhodnému plození, nýbrž vinnou jest oficielní věda lékařská, vinny jsou orgány státní zdravotní správy, vinny jsou církve, hlavně nejvlivnější z nich, katolická, které z náboženských důvodů zakazují jakoukoli regulaci porodnosti, vyjímajíc abstinenci úplnou nebo temporésní. Tito praví viníci na potratové epidemii však vystupují dnes v roli soudců nad Meissnerovou osnovou a jest jasné, že toto jejich vystoupení se musilo potkati s nezdarem u všech rozumných lidí, kteří nejsou zaujati kasovním ohledem, jako někteří lékaři, a nábožensko-církevními předsudky.

Statečná iniciativa ministra spravedlnosti však posunula vlastní jádro problému do popředí a dnes již můžeme říci s jistotou, že ovlivní i jeho účelné řešení. Jádrem problému je naléhavá nutnost omezování porodnosti, čili kontrola porodů, jak ji znají dnes všechny kulturní státy, avšak kontrola porodů nenásilným způsobem, ochranou před početím. Nedostaneme-li se dnes pro odpor klerikálních stran k projednání vládního návrhu podle osnovy Meissnerovy, dostaneme se - hlavně v důsledku rozruchu, jejž osnova ta vyvolala - k široké uvědomovací akci ve věcech sexuální hygieny, k zakládání poraden a k spolupráci všech pokrokových živlů v republice na potírání potratářství ne žalářováním a šikanováním žen - tím se až dosud docilovalo pravého opaku - ale poučováním o ochranných prostředcích a bezplatným poskytováním jich nemocenskými pojišťovnami nezámožnému členstvu. Ministerstvo zdravotnictví, které až dosud mlčelo - z nepochopitelných důvodů - k strašlivému plýtvání zdravím a silami matek, mělo by se postaviti v čelo tomuto kulturnímu boji proti potratářství a proti neodpovědnému plození, jehož výsledkem, zvláště za dnešních hospodářských poměrů nemůže býti kvalitní přírůstek populační, nýbrž pouze zvýšení morbidity dětí a matek.

Stojíme-li jako národ o přírůstek populační, pečujme svědomitěji o narozené, zejména o nemanželské děti, jichž máme plných 12%, což představuje přes 40.000 dětí ročně. Moderní demokratický stát musí dáti každé ženě právo, aby rozhodla o svém mateřství. Stojí-li stát o četnou porodnost žen, může k ní pracovati pouze pronikavou ochranou a podporou pracující matky a jejího dítěte. Nestačí pouze zřizování útulku pro rodičky, a to ještě prostřednictvím dobrovolné péče, je nutno vyvolati v život dokonalá zřízení pro péči o dítě až do doby dospělosti.

Dnešní rozpočet ukazuje, že po této stránce nejsme ještě žel na výši, ba že jsme hodně pozadu, na př. jenom v budování mateřského školství a jeslí. Pracujme k tomu, aby v příštích rozpočtech byla patrnější péče státu o matku a dítě, aby nikoliv vynucovaná, ale dobrovolná porodnost dávala státu i národům jej obývajícím populační stabilitu, neboť zvláště velkých přebytků populačních nepotřebujeme, nemajíce jich kde umístiti.

Pro takové rozpočty, v nichž se bude obrážeti vůle státu k řešení všech zde nadhozených požadavků, budou míti pracující ženy více porozumění a stoupne také jejich důvěra v demokracii. (Potlesk.)

Místopředseda Kahler (zvoní): Dále má slovo pan sen. Šelmec.

Sen. Šelmec: Slávny senát! K reforme strednej školy pristúpilo ministerstvo administratívnou cestou. Správneho posudku o jej výsledkoch si dnes ešte utvoriť nemôžeme. To sa nám podarí len po skúsenostiach, keď nám budú známe vyučovacie výsledky, najmä v rečiach, a keď sa presvedčíme o vyhovujúce, úrovni intelektu abiturientov stredných škôl, vychovaných už podľa zreformovaných osnov.

Reforma 1. a 2. triedy stredných škôl bola upravená jediným výnosom ministerstva školstva a nár. osvety zo dňa 16. júna 1930, čís. 87.128/30 - II., a sjednotila všetky stredné školy na tomto stupni v jediný typ bez latiny a francúzštiny a priblížila strednú školu ku škole občianskej. Rozvrh hodín pre tretina poťažne pre štvrtú triedu bol vyhlásený zvláštnym ministerským výnosom, lebo začiatok vyučovania latiny a francúzštiny postavil ministerstvo do núdzoveho položenia, jediným východiskom, z ktorého bol ďalší normatívny krok.

Anketa o školstve strednom roku 1929, ktorú usporiadalo ministerstvo školstva a nár. osvety, jasne konštatovala, že otázka reformy je složitá a k jej vyriešeniu treba siahnu rukou opatrnou. Táto zásada sa evidentne uplatnila pred ďalším krokom v reforme, keď návrh na celkovú úpravu rozvrhu hodín III. až VIII. triedy stredných škôl, vypracovaný komisiou expertov pre reformu strednej školy - podľa slov pána ministra školstva, za súčinnosti mnohých odborníkov, korporácií atď., bol predložený kultúrnym výborom parlamentným, aby k nemu zaujaly stanovisko. Vo výbore posl. snemovne sa tak aj stalo. V senáte urobil pán minister školstva podrobný prejav, k debate však pre tisíce prekážok ani dosiaľ nedošlo a preto sa ujímam slova, aby som o tejto otázke z príležitosti pokonávania o štát. rozpočte prehovoril.

Čo sa týka prvej zmeny v štruktúre najnižších tried stredne školy, parlament bol postavený pred fait accompli. K normatívnemu zásahu ministerskému kultúrny výbor nemal možnosti zaujať stanovisko a žurnalistická kritika nemala na proces reformy žiadneho vlivu. Základný rys zmeny a reformy strednej školy: reštrikciu jazykov v prvej a druhé triede nepovažoval pán minister za radikálnu zmenu a jej prevedenie výnosom hájil tým argumentom, že ministerstvo k tomu má oprávnenie, lebo i pred tým touto cestou sa diala v školstve každá úprava. "Tak je to i v štátoch iných", tvrdil pán minister. S otázkou oprávnenosti tohoto postupu nebudem sa zaoberať a prehovorím len o samej reforme, ktorú v kultúrnom výbore senátu za prítomnosti pána ministra školstva v odbornom výklade predniesol sám predseda stredoškolskej reformnej komisie, p. dr. Bydžovský a konštatoval, že je ona prevádzaná podľa troch zreteľov.

1. zreteľom sú požiadavky vysokých škôl, 2. zreteľom sú požiadavky kultúrne (čo očakávame od abiturientov), 3. zreteľom je nový a najdôležitejší požiadavok: zreteľ k žiakovi, k jeho telesnému vývoju a duševnej zdatnosti. Za najdôležitejší z týchto zreteľov považoval pán predseda reformnej komisie zreteľ k žiakovi, potom špecializáciu a napokon zreteľ kultúrny, všeobecný, mravný. Tu je kameň úrazu! Tu sme sa stretli s presunom úkolu stredoškolskej výchovy, keď ide prepúšťať svoje dosavádné výhradné miesto určitej špecializácii, teda záujmu viac menej praktickému. Úlohou strednej školy do reformy bolo, vychovať zo žiaka absolútny mravný charakter na podklade ľudskosti a vlastenectva. Tento výchovný cieľ nemal byť predmetom zmien ani teraz. Od tohoto výchovného ideálu nemá sa stredná škola ani v budúcnosti odchýliť a nesmú byť jej výchovné snahy podrobené žiadnej relatívnej revízii. Stredná škola musí pojať v sebe všetky podmienky výcviku súdnosti metodického a logického myslenia. Nehovorí zo mňa konzervatívnosť alebo naprostá negácia potreby reformy, som však prívržencom opatrného postupu. Cítim potrebu, aby sme sa prispôsobovali i v tomto smere k životnému rozvoju, ale sa musíme starať, aby ukvapenosť v reforme nenechala za sebou medzeru, ktorú by mládež ťažko odniesla.

Návrh reformy stredne školy upravuje v prvom rade rozvrh hodín, a to z tej príčiny, že vyučovanie latine a francúzštine bolo posunuté do vyšších tried. Hneď za tým bol ministerstvom vydaný priehľad osnov strednej školy; lebo rozvrh hodín a učebná osnova sú "siamskými dvojčaty" školského života. Je faktom, že učebné osnovy podliehajú vývojom doby určitým revíziám, nakoľko sa ony musia prispôsobovať životu. Dnešná kultúra je rozmanitá a bohatá. Látka jednotlivých najmä reálnych predmetov je obšírna a pri prehnanej horlivosti profesora odborníka priamo vraždí rozum a nervy žiaka, umŕtvuje schopnosť pohyblivosti myslenia a vytvárania vlastného úsudku. A tu je revízia a úprava učebnej látky veľmi potrebná za podmienok jej koncentrácie a systemizácie.

Reštrikcia latiny a francúzštiny nebude mať pre vysokoškolské štúdium žiadnych negatívnych následkov, ak súpravou osnov vo vyšších triedach dohoní to, čo sa v prvej a druhej triede zameškalo. Je však žiaducné, aby žiaci v najnižších triedach mali patričnú náhradu za latinu alebo frančinu. Podľa terajších osnov ukazuje sa medzi rozsahom učebnej látky prvej a druhej triedy a rozsahom učebnej látky v triede 3 a 4 veľký nepomer. Žiaci prvej a druhej triedy sú teraz málo zamestnaní. Učebná látka je v týchto triedach nepatrného rozsahu. Je to vlastne mierne rozšírená látka ľudových škôl. Je obava, že absolventi druhej triedy budú mať pre rozšírenú látku tretej triedy slabú prípravu. Medzi požiadavkami druhej a tretej triedy je veľký skok. A tu sú odôvodnené pochybnosti o možnosti správneho vývoja súdnosti a metodického myslenia žiakov, keďže k tomuto potrebná výchovná príležitosť je ochudobnená. Už aj z týchto je uváženia hodný posudok niektorých inštitúcií, ktoré žiadajú, aby vyučovanie latine bolo posunuté späť aspoň do druhej triedy. Neuznávam za šťastlivé riešenie zavedenie jednej hodiny dejepisu do triedy prvej, lebo v jedinej hodine týždennej sa dá málo látky prebrať, ktorá ani nemôže byť zaokrúhleným celkom. Som toho názoru, že látka dejepisná môže byť ľahko vliata do látky zemepisnej a môže s ňou tvoriť vlastivedu, alebo môže byť obsahom čsl. čítaniek. Samostatný dejepis s jednou hodinou týždenne nemá uspokojivého didaktického a pedagogického významu.

Čo sa týka látky prírodopisnej a zemepisnej v prvej triede, konštatujem, že je treba dať prednosť induktívnemu preberaniu prírodných zjavov, lebo len tento spôsob sa môže opierať na vlastné poznatky žiakove, lebo sú z jeho najbližšieho okolia vzaté, pokiaľ dedukcie neprivedú ho k spolupráci a vytváraniu samostatných úsudkov.

Veľká snadnosť štúdia v prvých dvoch triedach stredných škôl je shovievavosťou k žiakovi a práca profesora, najmä čo sa týka selekcie žiakov, je znemožňovaná štruktúrou samej školy. Nakoľko stredná škola je na tomto stupni jednotná a prijímacie podmienky do prvej triedy sú dnes dosť humánne, ťažko by bolo obmedzovať počet žiactva iba klasifikáciou žiactva, keby nebolo špeciálnych opatrení z nutnosti, ktoré počet žiactva umele snižujú, stála by štátna školská správa pred ťažkým problémom.

Preventívne určenie počtu pobočiek pri jednotlivých triedach prostriedkom antidemokratickým, lebo je obmedzovaním práva rodičov, občanov demokratického štátu, starať sa o stredoškolskú výchovu svojich detí. Zdraženie jazdných lístkov pre školskú mládež je tiež jedným z núdzových prostriedkov pre reštrikciu počtu prespoľných žiakov ústavu, čím sú postihnuté iba deti vonkovské. Pre veľkú vzdialenosť bydliska rodičov od mestských škôl nebudú sa môcť prihlásiť k zápisu hneď v prvý deň a preto k prijímacej skúške nebudú pripúšťané pre nedostatok miesta v triedach a pobočkách. Zdraženie jazdných lístkov študentských zvalilo na plecia vonkovských rodičov nové ťažké bremená.

Selekcia žiactva na stredných školách v dôsledku reformy je presunutá do tretej a štvrtej triedy, čím je docielené, že tieto triedy budú hodne zaľudňatené. Ako príklad uvádzam štatistiku žiactva na štátnom reálnom gymnáziu v Košiciach, ktorú som postavil za posledných šesť rokov do reformy:

Počet vystúpivších žiakov bol v I. triede priemerne 13.06%, počet neprospevších žiakov bol v I. triede priemerne 33.1%, celkom 46.16%. Počet vystúpivších žiakov v II. triede bol priemerne 6.7%, počet neprospevších žiakov v II. triede bol priemerne 33.2%, celkom 39.93%. Z obidvoch tried vypadlo priemerne 32.27% žiakov do reformy.

A ako je to po reforme R. 1931/31 vystúpilo z I. triedy 8.5%, prepadlo v I. triede 24.2% žiakov, celkom je to 32.700 proti 46.16% do reformy.

V II. triede vystúpilo 4%, prepadlo 21:6%, celkom 25.600 žiakov proti 39.93 proc. do reformy. Priemerne odpadlo v I. a II. triede 9.15% proti 32.27% do reformy. Na túto diferenciu 3%ovú hľadím ako na balast v III. triede, ktorý v I. a II. triede nemohol byť odstránený. Bez predbežnej selekcie v triedach prvej, a druhej nemôže sa v tretej triede očakávať výsledok taký, aký má byť pri postupnom zvyšovaní pracovnej povinnosti žiactva.

Tento rok nám dokáže, či je náš názor na prvú a druhú triedu správny, a preto s napnutou zvedavosťou očakávame koniec roku v tretej poreformnej triede. Domnievam sa, že zreteľ k žiakovi v prvej a druhej triede strednej školy bude musieť byť dôkladne zrevidovaný.

Z "priehľadu hodín" v jednotlivých predmetoch je zrejmá určitá stabilizácia a unifikácia, ktorá najmä v jazyku československom bola už veľmi potrebná. História rozvrhu hodín v tomto predmete je veľmi pestrá a učiteľom tohoto predmetu zapríčinila mnoho starostí. Zmeny boly veľmi časté.

Stanovisko moje k vyučovaniu náboženstva je kladné a nerobil by som v rozvrhu hodín medzi jednotlivými zemami štátu žiadnych rozdielov. Hlavnou podmienkou by som určil, aby predmet bol sverený katechétam, profesorom výborných pedagogických a vedeckých kvalít.

Unifikácia stredných škôl bude umožnená, keď i reálky budú osmitriedné. V niektorých štátoch sa osmitriedné reálky veľmi osvedčily. Ich abiturienti po složení diferenciálnej maturity z latiny sú rovnoprávni s abiturientmi gymnázia a majú pred sebou univerzitu otvorenú. O potrebe tejto reformy sa vyslovila i nemecká technika pražská priaznivo. Reálka sama s predĺžením štúdia by vyhrala učebná látka by mohla byť snadnejšie rozvrhnutá, najmä v triedach vyšších a mohlo by sa prikročiť k prehĺbeniu práce v disciplínách technických.

V kultúrnom výbore senátu N. S. povedal pán predseda reformnej komisie, že po puberte treba organizovať stredoškolské štúdium a preto je treba školu diferencovať. Naše "vysoké školy sú veľmi rozmanité", hovoril, a "preto je treba, aby bol celý rad stredných škôl." "Dnešná kultúra je tak rozmanitá, že dva typy strednej školy nevyhovujú, aby celú rozmanitosť kultúry obsiahly a ťažko by bolo poprieť tento názor. Ale ťažko sa udrží i názor ten, že z pedagogického stanoviska je typ reálneho gymnázia mene f cenný. Doba svedčí o životaschopnosti typu reálneho gymnázia. Typ reformného reálneho gymnázia je favorizovaný shora a v národe nemá hlbokých koreňov. Z vysokoškolských ústavov iba lekárska fakulta pražská sa vyslovila za reformné reálne gymnázium ako za typ najlepší, kým filozofická fakulta pražská sa vyslovila za reálne gymnázium. Filozofické fakulty i česká i nemecká v Prahe považujú typ reformného reálneho gymnázia za nepotrebný a právnické fakulty konštatujú u abiturientov reformného reálneho gymnázia značné nedostatky.

Stanovisko k jazykom klasickým, ktoré zaujala lekárska fakulta v Prahe, nemecká prírodovedecká fakulta v Prahe, česká v Brne, vysoká škola zemedelská v Brne, považujem príliš za prehnané. Ono prihliada k výchovnému a vyučovaciemu cieľu strednej školy podľa svojich postulátov a záujmov. Každá z týchto vysokých škôl zdôrazňuje v prvom rade tie predmety, ktoré drží pre seba za najdôležitejšie. Som toho presvedčenia, že nielen reformou strednej školy, ale i reformou vysokého školstva bude treba riešiť otázku výchovy našich mladých generácií.

Rozvetvenie v triedach VII. a VIII. približuje reálne gymnázium k reformnému reálnemu gymnáziu. Hoci sa tvrdí, že tieto vetve nie sú zvláštnymi typmi, predsa sú odchýlkami typovými. Je možné, že sa táto novota z určitých dôvodov a z pochopiteľných nárokov niektorých škôl vysokých osvedčí, pre žiakov však sotva bude ona znamenať nejakú úľavu, usnadnenie práce a výber smeru vývoja duševného.

Vieme, že dnes má abiturient možnosť voliť si predmety podľa svojej náklonnosti. I pri tejto možnosti sú opodstatnené obavy, že budú mnohí žiaci, ktorí podľahnú dezorientácii. Vývoj po puberte nie je u každého mladíka rovnaký a preto špecializácia stredného školstva vo vyšších triedach nemôže pretekať vyrytým korytom s príkrymi stenami. Budúci žiaci, ktorí sa ťažko rozhodnú pre štúdium, budú robiť pokusy, preletúvať s typu na typ, s vetve na vetvu. Pravda, ruch tento bude obmedzovaný postulátmi diferenčných skúšok. A práve tu zbýva a zklame zreteľ tretí, zreteľ k žiakovi, učiniť z pasívneho poslucháča, čím dosiaľ často býva, skutočne činného spolupracovníka. Vychádzať od žiaka, od jeho záujmov a potrieb, sblížiť školu so životom, reštringovať a akomodovať učivo atď., budú len pustými heslami.

Moje poznámky a prejavené obavy nezamietajú stredoškolskú reformu v jej celku. Ba naopak, tvrdím, že je ona na čase, lebo utkvieť na mŕtvom bode nie je životom. Prevádzať sa má stredoškolská reforma postupne a nesmú byť v nej stále zmeny, lebo ony zaťažujú prácu tak profesora, ako aj žiactva, v štúdiách ktorého zapríčiňujú často nenapraviteľné poruchy. Terajšia reforma má ostať v platnosti, pokiaľ nebude prevedená do konca, aby nám boly jasné výsledky, ktoré si potom budeme môcť porovnať s vytýčeným úkolom.

Ťažkým problémom bude pre štátnu školskú správu umiestiť školstvo. Dnešný hospodársky stav tejto veci nepraje. V rámcoch rozpočtu vidíme veľmi skromný preliminár prostriedkov na stavbu nových školných budov. Ministerstvo financií povolilo dokončiť stavbu budov už započatých a nových vôbec nepovolilo. Medzi týmito je i stavba štátneho reál. gymnázia v Košiciach. Vzdor tomu, že tento ústav je najväčšou strednou školou republiky a má najhoršie umiestenie, nedostane v dohľadnej dobe novej budovy. Tak je na tom i štátne reál. gymnázium maďarské a susedná tretia štátna ľudová škola. Tieto 3 ústavy majú dovedna 2.500 žiakov, z čoho na štátne reál. gymnázium pripadá skoro polovica.

Mesto Košice podalo ministerstvu žiadosť o povolenie novostavby a ponúklo značný príspevok, ba dokonca i hmotné prostriedky pre ideové plány budovy v čiastke 70.000 Kč.

Jediným východiskom z úbohého stavu umiestenia škôl v Košiciach bude, keď sa tavba budovy prevedie v rámci stavebnej akcie z prostriedkov plánovanej investičnej pôžičky. Toto je cieľom aj pána ministra školstva, za čo mu tuná vzdávam vrelú vďaku. V tomto smere urobíme potrebné kroky. A tu obraciam na vládnych činiteľov výzvu, aby sa všemožne postavili proti stavbám budov, ktoré pre verejnosť a pre národ nemajú takého významu, aký význam majú školy a nemocnice.

V debate o štátnom rozpočte odznelo už veľa rečí. Táto debata je príležitosťou, kde si každá strana povie to, čo ju tlačí, a žiaden dlh politický neostáva nezaplatený. I my máme čo povedať. Dneskajší ťažký život nás žene stále medzi roľníkov, kde najmä na východnom Slovensku bieda ľudu sa nám zjavuje v jej plnej nahote. Príčin biedy je veľa. Padlo tu už o nich mnoho slov. Maďarskí opozičníci priamo závodili vo zvaľovaní viny za hospodársku depresiu na terajšiu konfiguráciu strednej Európy a na všetky čsl. vlády. Hovorili o všetkom možnom. V ich rečiach sa zrkadlí mimoriadna schopnosť poetickej fantázie. Len o jednom nehovorili. Nezmienili sa ani slovom o neúrode, ktorá sa u nás už niekoľko rokov opakuje. Nehovorili o pohromách záplav, sucha, krupobitia, pšeničnej hrdze, svinského dúlu, lebo nemohli i pre tieto republiku obviňovať. Kritika parlamentnej práce a činnosti vlády Čsl. republiky je osožná, keď je vecná. Veď je to postulát demokratického štátneho života. Avšak kritika neobjektívna a večne hanobujúca všetko, čo je československé, nepriznávajúca žiadnej našej vláde ani jednej pozitívnej vlastnosti, je kritikou tendenčnou, výplodom politiky dešperátneho vzdoru. Politik, ako je pán dr. Korláth, nachádza sa vo večnej psychologickej vojne proti republikánskemu štátu. Nemám možnosti jeho činy kontrolovať, ale predpokladám, že sa už dávno a,1 on zaslúžil o kráľovské verejné notárstvo v Maďarsku. Takto sa aspoň vo verejnosti o ňom vypráva. Jeho práca za maďarský drobný ľud u nás je neplodná, veď ju on ani nekoná. Parlamentná činnosť pána senátora dr. Korlátha vyčerpáva sa tým, že si tu do roka v rozpočtovej debate rozsiahle zareční, rozvádza filozofiu o príčinách svetovej vojny, o víťazoch, o koreňoch hospodárskej deštrukcie, o mierových zmluvách, kde ako vždy i teraz láme palicu nad hlavou Malej dohody a spojencov a najmä nad hlavou nášho štátu. Cynicky vykrucuje historické faktá o pôvode vojny a o jej následkoch. Jeho reč je advokátsky vykumštovanou obhajobou záujmov cudzieho národa a štátu. Haní pozemkovú reformu, o ktorej tvrdí, že bola obohatením majoritného národa na úkor menšín. Tvrdí sa nesprávne a nespravodlivo, lebo z pozemkovej reformy dostali pôdu aj roľníci maďarskej národnosti a keď sa to nestalo v plnej miere, alebo aspoň aproximativnej, stalo sa to len "zásluhou" niektorých maďarských advokátov, ktorých sa z reformy, parceláciami na úkor maďarského ľudu obohatili. Skalili vodu a vylovili si hodnú korisť zmútneho. Mená neuvádzam a tiež to ani netvrdím, že aj pán dr. Korláth je v rade týchto šťastlivcov života. Príčinou nevyrovnaného pomeru s južným našim susedom je práve menšinová politika, ako ju páni genru à la dr. Korláth u nás prevádzajú. A preto oprávnene môžeme byť toho názoru, že na úprimný a kľudný pomer s oficiálnym Maďarskom nemôžeme dotiaľ počítať, pokiaľ zástupcami maďarskej minority v našom štáte budú títo páni. Poznamenávam, že pospolitý ľud v Maďarsku si úprimných stykov s nami vrelo praje a náš ľud maďarský želá aktívne vládnuť v svojej republike. Konštatujem, že maďarská opozícia u nás stráca vodcov. Jedni odumierajú, druhí odchádzajú do politickej, výslužby do Maďarska, niektorí sa dostávajú do konfliktu s paragrafom trestného zákonníka a za mreže, mnohých zasa ľud sám degraduje atď. Maďarský ľud sa utieka k nám o pomoc a my zaň ochotne pracujeme: Korene revizionizmu a skoro odkrytého nepriateľského pomeru s oficiálnym Maďarskom hľadajme v týchto našich spoluobčanoch. Chyba je v samých nás! Všetky naše dosavádné vlády boly k týmto pánom príliš humánne a gentlemenské, a oni by si boli zaslúžili tvrdšieho režimu. Proti rinčaniu zbraní Gömböšovej éry v Maďarsku povznesene prehlasujem, že proti reštaurácii maďarského panstva na Slovensku stojí dnes povedomí národ československý, posilnený mohutnými šíkmi loyálnych menšinových občanov republikánskeho štátu a najmä južného Slovenska.

Časté naše styky s roľníckym ľudom odkrývajú jazvy jeho biedneho života. Vleklú nemoc života v dedine treba odstrániť radikálnym zásahom do hniezda choroby, kde ako ničiace bunky pôsobia neusporiadané dlhy, nezaplatené dane a iné sociálne bremená. Nechápem, prečo sa tiská marxizmus dnes do dedín, keďže biede roľníkovej i on je veľkou príčinou. Prehnané sociálne požiadavky zvyšujú výrobné náklad tak v priemyselnej, ako aj v zemedelskej produkcii, a preto kupuje roľník všetko draho a za svoje výrobky dostáva ceny nepomerne niže. Verejné bremená, dane, poplatky pod diktátom sociálnych zákonov, medzi ktoré patrí nemocenské, starobné a invalidné poistenie, gentský systém podpory v nezamestnanosti atd. sú dnes preň pre nepomernú výšku poplatkov nesnesiteľné. Roľnícky ľud vznáša ostré protesty proti spôsobu prevádzania sociálnych zákonov. (Výkřiky.) Ja som to vyšetril, prosím. Daňové bremeno sa mu javí ťarchou únosnejšou než poplatky nemocenského poistenia, ktoré sa vymáhajú často bez akéhokoľvek zákonitého podkladu. Roľnícky ľud je prenasledovaný agilitou a húževnatosťou výkonných orgánov poistenia. Na východnom Slovensku okres: nemocenská poisťovňa v Humennom stala sa priamo povestnou v agresivite a vo vynaliezavosti všelijakých služobných pomerov ešte i tam, de ich vôbec nebolo a niet. Humenská pokladnica zakročuje bezohľadne a divo, režíruje scény Wild-Westu, ruší staré zvyky vzájomne pomoci ľudu pri senokose a žatve. Z dôvodov akiste sanačných potrieb neuznáva pomer majiteľa a polovičiara vo viniciach, u tabaku a u dýň, kde sa pracuje za podmienok spoločného rizika a spoločnej účasti na hrubom a na čistom zárobku.

Zrušovaním takýchto existenčných možností zaviňuje sa ich úplný zánik a v dôsledku vzniká nezamestnanosť, teda sociálne zlo, ktoré je poistením len stupňované, lebo si hospodári nenajímajú žiadnej cudzej pracovnej sily.

Jediným veľkým a všeobecným požiadavkám v dedinách je, aby autonómne exekučné práv o nemocenských pokladníc bolo zrušené a potom aby apelácia proti nesprávnostiam vo vymerovaní poplatkov mala odkladací účinok. Ľud nie je proti poisteniu, lebo chápe jeho sociálny zmysel, on je len proti výške poplatkov a zloriadom, ktoré sa vo spôsoboch vyrubovania a vymáhania poplatkov u nás udomácnily a bezohľadne ženu naše poplatníctvo do zúfalstva. Mám sopísanú celú štatistiku z Medzibodrožia v maďarskom kraji, kde som chodil asi 10 dní po dedinách a kde sem sám išiel za pánmi emisármi nemocenských pokladníc, ktorí terorizovali celé obce. Urobil som o tom aj potrebné oznámenie.

Ďalej v ústredí nemocenského poistenia vidí náš dedinský ľud ohromnú banku, ktorá za 7 rokov svojho trvania nazbierala miliardy, z ktorých poskytuje pôžičky mestám a štátu, ale dedinám sa dostáva iba chudobná omrvinka. Nemocenské poistenie vylúdi peniaze z roľníckej kapsy, ktoré sa zpäť nikdy nevrátia. Pre pomýlenú a drahú administratívu v nemocenskom poistení stáva sa zo sociálneho zákona korbáč, upletený na chrbty roľnícke, miesto toho, aby sa vriadil do humanitných opatrení v záujme zamestnancov každej produkcie.

Náš roľník nástojčivo urguje zrušenie gentského systému pečlivosti o nezamestnaných, lebo dobre vie, že pre vleklú a vzmáhajúcu sa nezamestnanosť odborové organizácie postrádaly zdroje pre výkon povinností vo smysle zákona. Dnes hradí celú podporu štát, poťažne poplatníctvo. Dnes i členské príspevky do odborových organizácií sú uhradzované zo štátnej podpory.

Dobre organizovaná, účelná produktívna pečlivosť o nezamestnaných previedla by na veci pozitívne zmeny a celá ustanovizeň dostala by morálny karakter, keby bola dôkladne a statočne kontrolovaná. Odborná schopnosť nezamestnaného nesmie byť príčinou k zamietnutiu príležitosti zárobku za prácu na cestách, alebo pri regulácii riek v dobe núdze a hladu.

Terajší postup ministerstva soc. pečlivosti je rozháraný, nesystematický a nepraje každému kraju štátu rovnako. Má charakter diktátorický, ktorý zaťažuje nosnosť verejných bremien pre daň platiacu čiastku obyvateľstva.

Roľníctvo musí byť odbremenené, aby sa dostalo k sile a k schopnosti konať povinnosť ku štátu a národu. Nie je proti podpore robotníka, ktorý je v núdzi, ale je proti chybám "ktoré sú dnes v podpornej akcii páchané pod protektorátom ministerstva soc. pečlivosti. (Potlesk.)